wtfw K5CÓÍ (cpfótty /« 0^ pro (Dbané bobre (Dbywatclaow 43414^0 / IM €
í?h f ort CD při c> ano fratfcnauccnťj a SípatclÁriiom / ale y gíitým Etcčq} íc |< trcfffeí
cf> / A ncbi^oo w fčbmtty*
NEBOLI
BYLINÁŘ SVAZEK III.
DUo veškeré lékařské přírodní vědy Kníhaje tvořena 3 svazky a obsahuje 1052 vyobrazeni a 64 celostranných barevných obrazů na křídovém papíře Vy dáním po staletí osvědčeného dUa, stává se toto jedinečnou kuriozitou v přírodní léčbě, nepomíjející ceny, neboť vědecky zpracovaný obsah má nedozírnou cenu, jak po stránce vědecké, tak i praktické
VYDÁNO S LASKAVÝM PŘISPĚNÍM DOBRY BEDNÁŘOVÉ MAJITELKY KNIHKUPECTVÍ V PRAZE l, CELETNÉ ULICI Č. 32
JIŘÍK MELANTRICH Z AVENTINU, MĚŠTĚNÍN STARÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO AIMPRESOR V TÉMŽ MĚSTĚ, VŠECKNĚM TĚM, KTEŘÍŽ TUTO KNÍHU ČÍSTI BUDOU, POZDRAVENÍ PŘÁTELSKÉ S VINŠOVÁNÍM VŠEHO DOBRÉHO VZKAZUJE
ŘEDITELE RÁDIA FREKVENCE l IVA MRAVINACE ŠÉFREDAKTORKY TÝDENÍKU TV REVUE MARIE FORMÁČKOVÉ FOTOGRAFKY MILENY VALUŠKOVÉ A RODIČŮ JIŘINY A BOHUMILA ŠVARCOVÝCH
>/
Kdyby k zmrhání a k zkáze nepřišly knihy Šalomouna krále, zvláštní moudrostí od Pána Boha obdařeného kteréž on byl sepsal o přirození a mocech všech a všelijakých na tomto světě bylinách tolikéž také i o všech jiných životčichův povahách, tak jakž knihy třetí Královské v čtvrtém rozdílu o tom důmínku činí. A Flavius Josephus v svých knihách Antiquitatum v osmých, v druhém rozdílu, široce o tom vypisuje a téhož Šalomouna moudrost i umění v tom vychvaluje, právě, že jest moudrostí, uměním a poznáním věcí přirozených všecky převýšil a knihy rozličné téměř o všech na tomto světě stovřeních sepsal. A pokládá jich hned veliký počet, ne na sta, ale na tisíce. Neb tak mezi svou jinou řečí dokládá: Složil (řka) Šalomoun knihy také o zpívání, a jak by rozdílnými i rozličnými hlasy mělo se zpívati, o tom sepsi tisíc kněh a paterý. O rozličném pod podobenstvím a příslovím mluvení sepsal tři tisíce kněh, takže pod rozdílem jednoho každého dřeva aneb stromu přísloví nějaké pronesl, počav hned od yzopu, až do cedru. A na týž způsob psal o přirození všech hovad i o všech jiných věcech, kteréž jsou na okršlku zemském. Item o stovření mořském aneb vodnatém, tolikéž i o živočiších povětrných. Takže jesti všeho stvoření přirození výborně znal a nebylo níčehéhož na světě, aby se on toho domysliti aneb poznati nemohl. Nadto ještě vejše, obdařil ho Pán Bůh i tím darem, že jesti lidem vydal umění proti zlým duchům a spis prospěšný složil, kterýmž mohl každý člověk ďábla od sebe i od jiných zapuditi. A všelijaké nemoci, kterýmž trápeni bývají lidé, uléčiti i uzdraviti. Tim zavíraje, že jest to vočitě sám Josephus spatřil: Ano ještě za jeho věku nějaký Eleazarus z pokolení židovského při přítomnosti Vespasiána, císaře římského, jeho vlastních synův a všeho vojska římského hejtmanův, a sumou přede vším na ten čas vojskem, všecky ty, kteříž od ďáblův trápeni byli, kořenem nějaké byliny, od Šalamouna vypsaným a ještě zachovalým, uzdravoval a ďábly týmž kořenem mocně zaháněl. Jak jest pak ten kořen k nosu ztrápeným od ďábla přikládal a s lékařstvím takovým vůkol šel, všecko to šíře i utěšeně týž Josephus vypisuje. Ty a takové prospěšné a užitečné knihy Šalomouna krále kdyby (jakž jsem zprvopočátku o tom zmínku učinil) před rukama byly, nebylo by potřebí knám ani z Dioškoryda ani z kněh Plinia ani z jiných učitelův a doktorův
•
<&&)
^
lékařských přirození, užitkův a mocí bylin vyhledávati. Ale poněvadž pak ty a takové knihy prospěšné, jako i mnohé jiné věci užitečné k zkáze a k zahynutí svému přišly (protože v tomto světě nic stálého není, ale všecky věci časem svým a jako vyměřeným cílem pomíjejí); protož musíme vlastnosti a přirození bylin tu hledati, kdež bychom mohli je také najíti: To jest, že musíme lidí učených a v tom zkušených následovati a z jejich vypsání toho vyhledávati. Nebo oni skrze pilná vyhledávání a bedlivá zpytování a skrze dlouhá a rozličná zkušování k jakémuž takémuž bylin poznání přišli. A my znajíce jich práci prospěšnou a užitečnou býti, nemáme jí sobě lehce vážiti ani ji za lehkou pokládati, protože všichni ti, kteříž pracemi svými obecnému dobrému posluhují, hodní jsou poctivosti a věčné chvály, a nejvíce pak ti, ježto o dobré a užitečné své přirozené vlasti usilují, pamatujíce na řeč onoho výmluvného a učeného Cicerona, kterýž o tom seznal, že žádný člověk na tento svět sám toliko pro sebe se nerodí, ale proto, aby hleděl své vlasti, přátelům i všem jiným lidem v potřebách nastávajících vedle nejvyšší své možnosti posluhovati. A protož já znaje to, že všelijaké lékařství a byliny od Pána Boha stvořeny a jako za dar lidskému pokolení nařízeny a vydány jsou, a seznav zvláštní pilnost při sebrání tohoto Herbáře vysoce učeného muže, pana doktora Matthiola Senenského, pro poctivost vlasti mé milé, národu českého a království tohoto slavného, i také pro dobré všech mých milých Čechův, Moravanův a Polákův. A tolikéž i pro ty národy, kteříž našeho ušlechtilého a širokého slovanského jazyku požívají, na knihu tuto tak užitečnou a velmi pěknými figurami ozdobenou téměř svůj všecek statček jsem vynaložil, ne pro svůj toliko samý užitek, ale více proto, abychom svou prací lidem prospěti a vlasti mé poctivě posloužiti mohl. Neb ačkoli mnozí herbářové v rozličných jazycích s figurami dosti pěknými se nacházejí, však aby těmto figurám, kteréž v tomto Herbáři obsaženy jsou vrovnati se mohly, toho se u mne nesnáší, a každý rozumný potom sám u sebe snadno místo dá. A protož přátelsky žádám, že tuto mou práci jeden každý vděčně přijme a ji předkem ke cti a k chvále boží, potom i k svému dobrému a užitečnému v čas nastávající potřeby obrátí i jí s bázní boží požívati bude. Pán Bůh všemohoucí rač to dáti, aby k napravení nedostatkův a k uzdravení neduhův lidských všechněm požitečná a prospěšná byla, amen. Dán v Starém Městě pražském desátého dne měsíce dubna. Léta od stvoření světa 5524. Od potopy světa 3868. Od vyvedení lidu izrahelského 3071. Od začetí monarchie babylonské 3737. Od perské 2058. Od řecké aneb krále Alexandra 1890. Od římské 1607. Od narození Vykupitele našeho Pána Jezu Krista 1562. Od z mrtvých vstání a na nebesa vstoupení Krista Pána našeho 1529. Od povstání a zjevení Mahométa proklatého 932. Od ustanovení a nařízení důstojenství kurfirstského v Svaté říši 578.
o
BYLINÁCH
JEJICH POPIS, PŘIROZENOST A ÚČINEK (Pokračování)
Kap. XXXVIII. VINUTÝ PENÍZEK.*) Vinutý penízek, to jest H i r u d i n a r i a, sluje také C e nt u m m o r b i a , následkem svých mnohých a léčivých účinků. Také N u m u l a r i a, poněvadž listí jeho, které se nachází po obou stranách tenké lodyžky od spodu až do vršku, jest okrouhlé jako peníz a vedle toho tučné, tlusté a žilkovité, a říkají mu také S e r p e n t a r i a m i n o r , poněvadž se rozkládá a vine mezi jinými bylinami jako skrytý had a všude na dně se zavěšuje svými drobnými kořínky; anebo jako někteří píší, poněvadž hadi hojí své rány touto bylinou. V květnu nese drobný, žlutý a hvězdovitý kvítek jako pryskyřník. Zelená se po celý rok. Kořen malý a tenký vychází z lodyhy. Roste rád na mokrých lukách, travnatých zahradách, mezi krechty, na mezích a v stinných travnatých lesích. Čechové mu říkají penízek na rozdíl od penízku T h l a s p i. který má také okrouhlé měchýřky pleskaté a ploché jako peníz, a v nich semeno, avšak neplazí se po zemi, nýbrž roste přímo vzhůru. O tomto byla řeč v knize druhé, kap. 81. Přirozenost, moc a účinek. Penízek vinutý suší a svírá, jak se dá poznati z jeho chuti. Vnitřní použití:
Vinutý penízek je velmi vznešená bylina na rány. Pití odvaru ve víně anebo požívání prášku z ní s vínem je dobré *) V r b i n a p e n i z k o v á — L y s i m a c h i a n u m m u l a r i a .
833
j>L* ^
W/TV
proti červené nemoci. Zastavuje běhavku, chrlení krve a přílišnou menstruaci Také velmi prospěšně slouží proti všelikým vnitřním ránám a vředům, zvláště pak plicním. Proto mají ji rádi a často užívají této byliny lidé s poraněnými plícemi a s náchylností k souchotinám. Také se chválí tato bylina proti průtržím. Někteří považují tuto bylinu za velice dobrou proti Scorb u t u s , S c h a r b o c k čili S t o m a c a c e (kurděje); k tomu účelu má se píti odvar její ve víně a jím má se kloktati. Zevní použiti: Zevní rány mají se vymývati a vyčišťovati odvarem této byliny ve víně, pak má se přikládati listí na rány, anebo do nich zasypávati prášek. Jak dokazuje zkušenost, brzo se hojí.
"?3M
^v^
tučků a vod, kde se husy rády pasou. Jest to rostlina poléhavá. Má listy pernaté a rozdělené, podobné řepíčku, až na to, že jsou chlupatější, na povrchu zelené, na hřbetě popelavé, nebo bílé jako stříbro, odkudž sluje též stříbrník, na dotyk měkké a chuti trpké. Má mladistvé lodyžky, plazící se po zemi jako menší myší ouško nebo chlupáček, a na nich jest žlutý květ, téměř jako na pětilístku, jedenkaždý na zvláštní stopce. Kořen jest kosmatý, zdéli pídě, zevně červený, uvnitř bílý, chuti trpké. Tato bylina nikdy nepřichází sama, neboť velmi se rozplozuje a rozšiřuje, takže často jediný kmen vydává ze sebe dvacet jiných, a kde počne růsti, zaujímá samotná veliké místo. Přirozenost moc a účinek. Stříbrník je přirozenosti suché, moci svírající a ztenčující, jako řebříček.
Vinutý penízek.
Ranění hadi hojí se touto bylinou, což někteří pas tuch o ve na vlastní oči viděli. Vinutý penízek sluje latinsky N u m u l a r i a , á f o! i o r u m c i r c i n n a t a rotunditate. n u m m i speciem referente,*) q u i b u s d a m N u m o r b i s P l i n i i , C e n t u m m oř b i a v e l Cen t í m oř b i a a m i r i f i c a v i & f a c u l tate. H i r u d i n a r i a , q u o d p a s s i m t e r r a e h i r u d i n i s i n s t a r af f i x a, š i t & S e r p e n t a r i a , francouzsky M o n n o y e r e & H e r b e á c e n t m a l a d i e s , německy C g e 1k r a u t . P f e n n i g k r a u t polsky P ě n ě ž n í k . Kap. XXXIX. STŘÍBRNÍK čili HUSÍ MÝDLO.**) Husí mýdlo čili stříbrník sluje německy Q e n s e r i c h , od husí. které tuto bylinu rády jedí. Roste v mokřinách, podél po*) Podle okrouhlosti listu .na způsob penízku. **) M o c h n a husí — P o t e n t i l l a .
834
Stříbrník.
Vnitřní použiti: Pití odvaru stříbrníku ve víně zastavuje průjem, Červenou nemoc, všeliký krvotok ano i bílý ženský výtok, zvláště když se užívá s červenými koraly a se slonovou kostí. Požití prášku stříbrníkového s pálenou vodou polehčuje bolení hřbetu. Pití odvaru stříbrníku ve víně uklidňuje střevní dnu. Požívání stříbrníku s pelyňkem moří červy a rozhání břišní koliku. Zevní použití: Někteří praví, že stříbrník zastavuje měkkost břicha i stolice (průjmy), když se jím potírá řiť, anebo když se chodí po bylině, vložené do obuvi. Bolest zubů se krotí a uklidňuje, když se v ústech drží teplý odvar stříbrníku ve vodě. Proplachování tímto odva53*
835
rem odstraňuje zvředovatění úst, oslabení dásní; vyzdvihuje zase čípek spadlý v hrdle, když se přidá něco málo kamence a Licyum, a brání, aby k čípku nespadávaly šlemy. Přikládání rozmačkané byliny polehčuje bolení kloubů a kyčlí. Jest to výborný lék na posilnění sklíčených a skrčených údů. Přikládání šátku namočeného ve vodě stříbrníkové je užitečné pro červené oči, zahání skvrny, zastavuje šlemy i bolesti. Přikládání šátku namočeného do šťávy vytlačené z listí na čelo zastavuje krvácení z nosu. V Anglii jest voda destillovaná z této byliny obyčejným lékem ku shánění skvrn a pih s tváře, stejně také opálenin nebo šmouh od slunce. Bylina stříbrníkova, utlučená se solí a růžovým octem a na způsob náplastě chladná přivázaná se spodu na nohy a na dlaně rukou, velmi mocně táhne horkost z hlavy i z celého těla a jest to vyzkoušený lék v horečnatých bolestech hlavy a též i v palčivých zimnicích. Chodění po stříbrníku, vloženém do obuvi, je dobré proti žloutence. Přikládání teplé byliny stříbrníku, vařené v polovici vína a polovici vody, na bříško, krotí u malých dětí koliku a křeče v životě. Stříbrníkova voda je zvláště dobrá na oči červené, vlhké a slzící, neboť vysušuje v nich šlemy a prapodivně rozjasňuje temný zrak. Ukládá píchání a střílení v očích; několikráte za den vpouští se do očí dvě nebo tři kapky a na oči přikládá se lněný šátek, namočený v této vlažné vodě. Stříbrník čili husí mýdlo sluje řecky C h e n o b o s c u m , h o c est Pabulum anserinum, Pastus anserinus, H e r c u l a r i s & A n s e r i n a , protože se na ní husy rády pasou, dále A r g e n t a r i a & A r g e n t i n a od listí, které se leskne jako stříbro: P o t e n t i l l a , následkem velikých mocí: Agrimonia silvestris & Tanacetum Silvestře, protože má listy podobné řepíčku nebo vrátiči, vlašsky P c t e nt i l l a & B e č co di O c e a, francouzsky A g r i m o n i e s a uv a g e & A r g e n t i n ě , německy Q e n s e r i c h nebo G e n sk r a u t a S i l b e r k r a u t , polsky S r e b r n í k , Z l o t n i k . Kap. XL. ŘEPÍČEK čili STARČEK. Řepíček čili starček, řecky zvaný E u p a t h o r i u m , od lékárníků A g r i m o n i.a, jest bylina všeobecně známá. Má -lodyžku jednoduchou, dřevnatou, oblou, tenkou, vlasatou a chlupatou. Z jedné stopky vyrůstá několik lístků, vždycky dva a dva proti sobě v pěti i více párech, a na konci stojí spolu tři lístky (listy lichozpeřené); mezi každým párem na stopce s obou stran jsou mimo to ještě vedlejší malé lístečky. Toto všechno listí, velké i malé, je chlupaté, vlasaté, načernalé, pilovité jako srp, anebo jako list konopí. Od prostředka lodyhy až nahoru jest klasovitý žlutý květ jako u pětilístku, po jehož opadání zůstává chlupatý, malý, ostrý řepíček, to jest semeno, pod sebe dolů zkřivený, který se chytá šatů i všeho, čeho se dotkne, odkudž má též své české jméno. Kořen je dřevnatý, tmayočervený, chuti silné a trochu hořké. Roste všude rád mezi chrastím, 836
v místech stinných, neobdělaných, na nízkých a kamenitých vršcích, kolem plotů i vedle cest. Kvete téměř přes celé léto, a tehdy má se trhati spolu i s květem a semenem a k potřebě má se sušiti ve stínu. Ve Vlaších, zvláště kolem C a p r a r o l a a také ve Francii, přichází jeden zvláštní druh řepíčku, který velmi p s kně voní, ale nerad si zvyká u nás v zahradách. Přirozenost, moc a účinek. Řepíček jest přirozenosti horké na prvním a suché na druhém stupni. Podstaty je subtilné a pronikavé. Mocí svou ztenčuje, rozráží, vytírá bez patrného a přílišného rozpálení. Také trochu stahuje a stírá, neboť má při sobě trpkost. Jest to bylina zdravá pro játra, otvírá je a posiluje.
m* w*. ®^- T
*
^ Jf
TO»s;
^> Řepíček čili slarček.
Vnitřní použití: Řepíček je vznešená bylina proti zacpání jater; nemocným podává se vařená ve víně nebo ve vodě. Tento nápoj Je také vyzkoušeným lékem proti studenému kapání moče. Pití pálené vody z řepíčku uklidňuje kašel, rozpouští speklé šlemy, rozhání žloutenku, dobře dělá lidem, kteří dlouho stůňou na zimnici, a moří červy v břiše. Bedlivě připravený odvar z kořene má vzhled pěkného žlutého vína a jest dosti chutný, posiluje játra a otvírá jich zacpání. Proto také chovají v lékárnách šťávu z něho přistrojenou ve způsobu trocišek (pastilek). Pití řepíčku i jeho semene ve víně pomáhá proti červené nemoci a uzdravuje lidi uštknuté hady Také se přidává do léků na rány. Pití bílého vína, v němž neustále se močí listí řepíčkové s vlašským koprem a šalvěji, po 30 dnů, ostří zrak. 837
Aby se pivo dlouho udrželo, usmaž řepíček s chmelem, bílým Benediktem, řebříčkem a dobromyslí, anebo utluc dohromady řepíček, benedikt a bobek a zavěs to do piva. To chrání pivo před porušením, dodává mu dobrou chuf a pomáhá k jeho zažití. . • . 4 Zevní použití: Obklady z listí řepíčkového se starým vepřovým sádlem hojí rány. které se jinak nesnadně hojí. Při hyperírofii některého orgánu přidej k zelenému nebo suchému řepíčku bílé otruby a vař v červeném víně až do hustoty kaše.. Teplou touto směsí obkládej pak klouby nebo vyvinutý úd. Někteří smaží proti témuž neduhu tyto věci v octě a másle a jest to vyzkoušený lék. Voda pálená z řepíčku jest dobrá proti pojedu (otoku dásní) v ústech a hojí i jiné neduhy a zvředovatění úst, když se jí vyplachují a vymývají ústa. Kdo je zemdlen dlouhou a dalekou chůzí, myj si nohy řepíčkem. Oznobené údy a vředy od mrazu hojí v krátkých dnech ranní a večerní koupel v odvaru řepíčku a omanového kořene. Čerstvé rány sečné i bodné hojí vymývání odvarem řepíčku ve víně a přikládání směsi řepíčku utlučeného s jitrocelem; rány starší se musí nechati nejdříve vyhnisati. Výborná mast na všeliké rány sečné i bodné a také na odražení jest následující: Vezmi řepíček, řebříček, zanykl, husí nožku, jitrocel, zběhovec, černohlávek, vratič, řecké seno, červenou bukvici, beraní jazyk, hruštičku, čapí nos, vršky od chebdí i s kvítím a obojí chlapinu, to vše uvař ve víně, proceď a vytlač. Vytlačené vař znovu s dřevěným olejem, přidej vosk, pryskyřici, slepičí a kočičí sádlo, míchej; po odstavení, až to dobře prochladne, vsyp do toho bílé kadidlo, myrrhu, mastix a míchej ustavičně, až do zhoustnutí, a dostaneš dobrou léčivou mast. Řepíček má také tu zvláštní moc, že vložený pod podhlavnici přivádí na člověka dřímotu. Totéž činí přikládání utlučeného zeleného kořene řepíčkového na hlavu. Nošení řepíčkové byliny na hrdle má býti dobré proti palčivosti žaludku, již říkají obyčejně žáha. Krvácení z nosu staví, když se drží v ruce až do ohřátí. Řepíček čili starček sluje řecky i latinsky E u p a t o r i u m , a b E u p a t o r e rege, p r i m o i n v e n t o r e , H e p a t o rium & Hepatitis, quod hepati medeatur, Plinio E u p a t o r i a , též M a r m o r e l l a , C o n c o r d i a , A r c e l l a , L a p p a i n v e r s a , poněvadž obrací řepíky pod sebe. Lékaři a stejně Vlaši nazývají ji A g r i m o n i a & A g r r i m o n i u m , arabsky C af a l, C a f i l s e u Q a f e l , španělsky A g r a m o nia, francouzsky A i g r e m o i n e & E u p a t o r i e , polsky B a d ž ř e c z , a B a d ž e r z , německy O d e r m e n i g , B r u c h wurtz a Leberkletten. Kap. XLI. TRAŇK SVATÉ KUNIGUNDY, Tato rostlina roste obyčejně na mokřinách a místech vlhkých, zvláště pak na mokrých mezích blízko vody. Když se
838
přesadí do zahrady, vytrvá dosti dlouho a dosti pěkně roste, avšak vyžaduje časté zalévání, a tak může vytrvati přes tři roky. Někdy je až zvýši tří loket a jest to bylina na pohled krásná, vonná. Lodyhu má jedinou, okrouhlou, dlouhou, kolínkatou, ratolestnou, pevnou, načervéna!ou a chlupatou, a na ní roste dlouhé listí dělené téměř jako u konopí, avšak větší, našedivělé, chlupaté, dobré vůně a hořké chuti. V červenci nese na vrcholku veliké korunky nebo chomáčky, složené z mnohého drobného kvítí barvy pleťové nebo načervenalé, které se po uzrání obrací vlétayé chmýříčko, které vítr rozfoukává. Kořen kosmatý, na několikero rozdělený, nepřináší v lékařství žádného užitku. Starý Herbář nazývá tuto bylinu K r á l o v s k ý m t r a ň k e m . Přirozenost, moc a účinek.
Traňk sv. Kunhuty, jest bylina horká a suchá na druhém stupni, anebo jistě uprostřed třetího stupně, jak patrně dokazuje
í'l
Trafik svaté Kunigundy.
její velmi hořká chuf. Mocí svojí proniká, čistí, stírá, rozráží, chrání před porušením, propravuje zacpání, vyčišfuje vnitřní údy a ztenčuje a rozráží hrubé a lepkavé vlhkosti nashromážděné v žilách, Vnitřní použiti: Pití odvaru této byliny ve vodě nebo víně otvírá zacpaná játra, slezinu i jiné údy, uzdravuje špatnou barvu, žloutenku, vodnátelnofit a dávivou zimnici, která bere původ v šlemovitých, lepkavých vlhkostech a zacpáních. Přivádí u žen menstruaci, žene moč, propravuje prsa a plíce. Pití šťávy vytlačené z čerstvého listí moří červy v životě. Pití odvaru traňku sv. Kunhuty s polní rutkou čistí zákožní krev, odstraňuje svrab a prašivost. Tato bylina dává se hovězímu dobytku, když kašle, ba i dýchavičným a dušným 839
53. koním. Myslivci již dávno vyšetřili, že postřelení nebo ranění jeleni požívají tuto bylinu a tím se hojí. Někteří pokládají pití této rostliny za zvláštní lék na rány. G e s n e r u s píše ve svých epištolách, že netoliko purguje a počišfuje, nýbrž že i působí dávení, Zevní použití: Tato rostlina jest způsobilá také hojiti rány a úrazy. Vykuřování suchou touto bylinou zahání všelijaké jedovaté žížaly. Svrab a prašivinu uzdravuje mazání a potírání po lázni šťávou z listí smícharou s octem a solí. Květ v obkladu hojí rány a vředy Vymývání rány několikráte za den odvarem této, byliny ve víně nebo ve vodě hojí uštknutí hadů a jiných jedovatých živočichů, když se zároveň na to místo přiHádá utlučená bylina místo náplasti a po uschnutí se zase obnovuje. Traňk sv. Kunhuty sluje latinsky E u p a t o r i u m A v ic e n n a e . seu v u l g a r e , H e r b a K u n i g u n d i s , C a n n a b i n a , u B a p t i s t y S a r d ů m T e r z o l a , jinak O r i g a n u m a q u a t i c u m , T r i f o l i u m červ i n u m, C o n s o l i d a cerv i n a , E u p a t o r i u m a d u l t e r i n u m , arabsky^G a f e t, španělsky G u a f e t e (odvozeno z arabštiny), vlašsky E u p a t o t o r i. o v u l g a r e , francouzsky E u p a t o i r b a s t a r d , německy H i r s c h k l e e , W a s s e r d o s t , K u j i i g u n d t r a n k , A l b k r a u t und Hirschwundkraut.*) Kap. XLII. PŘESPOLNÍ JATERNÍK. Doposud popsali jsme dvě jaterni byliny, totiž řepíček čili starček a traňk s v. Kunhuty. Jest ještě třetí jaterni bylina, zvaná E u p a t o r i u m M e s u a e , která není nepodobná předešlým dvěma, rreboť vypouští z kořene několik lodyžek tenkých, dlouhých půldruhého střevíce, oblých, poněkud chlupatých a dřevnatých. Na těchto stojí podlouhlé chlupaté a pilovité listy, nehrubě podobné zeměžluči. Na vrcholu lodyžek nese chomáče nebo květy barvy i formy jako S t o e c h a s c i t r i n u m , čili plesnivec. Toskové v Itálii, kde roste ve veliké hojnosti na polích, nazývají ji H e r b a J u l i a . Kvete téměř po celé léto. Roste ráda na místech výslunných. V Německu a v Čechách neroste planě, nýbrž pouze v' zahradách. Nejeden učený lékař, mezi nimi D o d o n a e u s a Č e s a l p i n u s , jsou toho domnění, ž e E u p a t o r i u m G r a e c o r u m et A r a b ů m jest jedna a táž bylina, totiž A g r i m o n i a, řepíček čili starček, o čemž bude pojednáno jinde, neboť takové dlouhé disputace a půtky o pojmenování bylin sem nepřináleží. Stejně také nepatří sem uváděti, z jakých příčin přičítají dotčení lékaři tuto bylinu k řecké mátě. kterouž jinak nazýváme M e n t h a S a r a c e n i c a . Někteří pak uvádějí v pochybnost i to, že tato bylina jest A g e r at u m, avšak my ji pro tuto dobu *) Jest to rostlina, zvaná k o n o p á č .či s a d e c — E u p a t o r i u m carnabinum. 840
'M necháme při tomto označení. Když jest tato bylina přesazena do zahrady, nabývá jinačího vzhledu a má kadeřavější listy. Také se nachází jeden druh s pěkným bílým květem.
i
Přirozenost, moc a účinek. E u p a t o r i u m M e s u a e , je přirozenosti horké na prvním a suché na druhém stupni, a chuti velice hořké. Vnitřní použití: E u p a t o r i u m ztenčuje, rozděluje, stírá, vyčišfuje, odporuje hnití, otvírá zacpání, hojí všeliké nemoci, které pocházejí ze zacpání, odhání staré, dlouho trvající zimnice, posiluje žaludek, játra a jiné vnitřní údy. Dobrý doušek odvaru této byliny ve vodě vyvádí ponenáhlu stolicemi šlem a žluč. Stejný účinek má užívání prášku ve váze dvou nebo tří čtvrtcí.
*c V,v
t
4, A Y
«.
('lv«ír^J
> :
«ř '
^«/Í
Přespolní jaterník me/íší.
Přespolní jaterník.
Destillovati má se tato rostlina v květnu. Pití této vody žene moč. Pití sladkého vína, v němž byly přes noc močeny květy nebo hořejší vršky a výstřelky této byliny přes noc, moří červy v břiše. Ve Vlaších dávají matky svým dětem proti škrkavkám píti dvě nebo tři hodiny před jídlem toto víno. Semeno této byliny podávané dítkám stejným způsobem jako Wurmkraut rovněž moří a vyhání škrkavky v břiše.
•»-
Zevní použiti:
Umývání a potírání tváře výše uvedenou pálenou vodou vyčišťuje kůži od starých pih a skvrn. Voda z této byliny pálí se v červenci i n B a l n e o M a r i a e a k tomu bere se drobně rozsekaná celá bylina i s lodyhami a květem.
841
/*=--'
*
r^,-., .)">-:.
^/^^i-
,^f;0
Kap. XLIH. PĚTIPRSTKA čili
$&*$*„
•±*\-J£% %<) ^j^' ^ PĚTILÍSTEK.*)
Pětiprstka čili pětilístek je obyčejně trojí. První nejobyčejnější, a kterého nejčastěji užíváme, roste při potocích na místech vlhkých a mokrých a mezi kredity. Má lodyžku okrouhlou, tenkou, zvýši pídě, a na ní květ zlaté barvy, lesknoucí se jako malé hvězdičky, z něhož vyrůstá semeno. Z této lodyžky vyrůstají dlouhé stopky, na každé z nich pět podélných — mátě podobných — na okraji pilovitých lístků, které jsou žilkovité, stejně jako u řepíčku. Kořen je načervenalý, dlouhý a kosmatý jako černé koření, chuti trpké a stahující. Druhý pětilístek jest podobný prvnímu až na to, že má list menší, ba jest i ve všech svých součástkách drobnější. Roste y místech suchých a rozkládá se po zemi. První i druhý druh jsme zahrnuli v jednom vyobrazení.
4 Druhý není v ničem podobný prvnímu. Roste na suchých mezích, má přímou lodyhu zvýši pídě, na níž jsou žluté kvítky na způsob maličkých hvězdiček. Listy jsou subtilné a velice dělené, na jedné straně bílé, pročež sluje také P e n t a p h y l l o n a l b u m čili pětilístek bílý, ne snad, že by měl bílý kvítek, jak uvedl ve svém prvním herbáři autor. Kořen u obojího tohoto pětilístku je dosti hrubý, dlouhý, s mnohým vlášením, barvy načervenalé, chuti trpké a svírající jako nátržník, Třetí pětilístek má listy na rubu pěkné stříbrné barvy a bílý květ jako zemské jahody; roste v lesích. Vedle těchto tří uvádíme ještě čtvrtý, Q u i n q u e f o l i u m p a l u s t r e * ) zvaný; ten roste u nás i jinde velice hojně v místech vodnatých a často bývá dosti hrubý, pročež jej tuto malíř zobrazil dosti uboze. Rozprostírá se kolem sebe a má květ temně brunátný, který naposledy nese ovoce, podobné
:^:^
^,
'^^ &í N'
l^.; M
§T
Pčtilístek.
Třetí pětilístek má listy šedivé nebo popelavé a chlupaté jako stříbrník. Květ bílý, kořen naryšavělý a trpký. Roste na místech vyprahlých a kamenitých. Tyto popisy autorovy nesrovnávají se s jeho vyobrazeními, která jsme zde ponechali, a nerýmuje se to míchati dvě byliny mezi sebou rozdílné, jak bylo ukázáno, v jednu formu a obrázek, a proto chci zde uvésti zřetelnější popis. První a nejobyčejnější pětilístek roste na suchých místech, kde dlouho nemůže vyrůsti tráva. Rozkládá se kolem sebe a plazí se dlouhými výhonky jako stříbrník, jemuž jest také téměř úplně podobný až na to, že na jedné stopce má toliko pět lístků, zřídka šest nebo sedm. Velmi rád se plichtí anebo mísí mezi jahodami sázenými v zahradách, jako zvláštní jejich kaz a zhouba. *) Různé druhy m o c h n y — P o t e n t i l l a .
842
Pětilístek s bílým květem.
PětiHstek červený.
zemské jahodě, ale chuti trpké. Někteří tvrdí, že jest to F r ag i f e r u m P l i n i i, ale spíše se s ním shoduje pátý pětilístek, který popsal C a r o l u s C l u s i u s . Mnoho jiných pěkných pětilístku, od nikoho jiného dosud ne vy šetřených, popsal C l u s i u s O b s e r v. p a n n o n. l i b . 3., c a p. 3. Přirozenost, moc a účinek. Všechny pětilístky jsou přirozenosti suché a moci svírající, avšak kořen je mnohem mocnější než listí. Vnitřní použití: Pití šťávy vytlačené z čerstvého a mladistvého kořene pomáhá proti nedostatkům plic a jater a mocně odpírá jedu. *) Q u i n q u e f o l i u m ( P e n t a p h y l l u m ) p a l u s t r e = z á b ě l n í k — C o m a r u m p a l u s t r e — rostlina příbuzná mochně.
843
/ >?(•; ^^
K? fc
Pití odvaru kořene ve víně, které bylo svařeno až na dvě třetiny, uzdravuje žloutenku. Požití kořene vařeného ve vodě nebo v kyselém víně zastavuje červenou nemoc a všeliké krvácení i průjem. Listí uvařené s trochou pepře v medu nebo vodnatém a lehkém víně, zahání zimničnou třesavku; podle učení Dioscoridova má se k tomu účelu natrhati proti čtvrtodenní zimnici listí ze čtyř ratolístek, proti třídenní ze tří a proti každodenní z jedné; jiní lidé si velice málo potrpí na zachovávání tohoto pravidla a takové vybírání listí. Vysoce učený D . T h o m a s E r a s t u s , l u m e n P h i l o s o p h o r u m G e r m a n i a e , vaříval tuto bylinu a užíval podobně jako L i g n um Q u a j a c u m s prospěchem proti psotníku čili božci; stejně používal také vody pálené nebo destillované z této rostliny. Z kořene této byliny dělá se také E x t r a c t u m čili destillovaná šťáva, která je mocná proti červené nemoci a podobným výtokům. Voda vypálená z této šťávy s vínem vyčišťuje zlé vředy a raný. Pití vína, v němž přes den a přes noc bylo močeno listí pětilístku, hojí padoucnici. Pití šťávy, vytlačené z listí ve váze šesti lotu, hojí velmi brzy žloutenku. Jiní dělají proti žloutenici z této šťávy s ječnou moukou pilulky a dávají požívati každého dne ráno 4 po devět dnů. Kdo chce, aby mu kozy dojily hodně mnoho mléka, dávej jim k jídlu po několik dnů napořád před pitím čerstvý pětilístek, a dojí velmi mnoho mléka.
p« f
' ;'^ tkj)
Kap. XLIV. ZANYKL (ŽINDAVA). Tato rostlina, zvaná D i a p e n s i a , dle některých n i g r a S a n i c u l a, to jest černý zanykl zvaná, vyráží s mnohými listy, z nichž každý visí na jedné brunátné stopce a jest rozdělen na patero nebo šestero, jako kuří noha, a jest okrajů pilovitých. Roste v lesích, v údolích, příkopech, ponejvíce na místech vlhkých, kde také zůstává po celou zimu zelená. Z jara se však obnovuje a omlazuje listí, které bývá pěkné zelené a hladké. Z kořene vypouští lodyžky tenké, okrouhlé, zvýši půldruhé pídě nebo i vyšší, na jejichž vrcholku jsou kvítky stručnaté, drobné a bílé hustě pospolu v jakýchsi klubíčkách na dlouhých stopkách. Po jich opadání vytváří se zelené paličky podobné zemským jahodám, avšak daleko menší, které po uzrání váznou na šatech, jako řepíček. Kořen je zevně načernalý, rozdělený v několik drobných kořínků
Zevní použití: Bolení zubů polehčuje a uklidňuje, když se drží v ústech teplý odvar kořene ve vodě svařený na dvě třetiny. Vyplachování úst a kloktání touto vodou hojí zvředovatení a hnisání v ústech a dokonce vyšlechťuje drsnatost trubic nebo zranění hrdla. Proti hnisání v ústech můžeš také rozetříti pětilístek na prášek, smísiti s cukrem, a tím mazati hnisavá místa a vyčistiti hnis, pak vymývej ústa vodou smíchanou s medem růžovým. Obklad z téhož kořene vařeného v octě rozhání rozežíravé vředy a křtíce, uhašuje pekelný oheň a hojí hlízy a nežity, rozhání boule, spuchliny a tvrdé otoky a hojí prašivost. Obklad ze směsi listí s medem a solí hojí rány, píštěle i jiné hnisavé a tekuté neduhy na těle. Komu teče z uší, anebo má zatemnělý zrak, vezmi plnou hrst pětilístku, dej do čistého bílého vína v nádobě nebo v mosazném měděnci, a před spaním potírej se tímto vínem kolem očí. Proti třesení údů a rukou je dobré časté potírání pálenou vodou z pětilístku; místa potřená se neutírají, nýbrž se musí nechati uschnout. Krvácení z nosu zastavuje potírání čela touto vodou, nebo obklady ze šátků namočených v této vodě. Někteří kladou pétilístek do obuvi pod bosé nohy a chodí tak na něm a tvrdí, že pomáhá proti zimnici. Kořene, dobře vařeného v octě, se užívá na otevřené rány rakoviny. 844
Cervenost a krev v očích rozhání a rozptyluje vkapávání několika krůpějí (asi čtyřikrát denně) šťávy vytlačené z utlučené byliny pětilístku. Každodenní žvýkání pětilístku v ústech chrání zuby před bolením. Stejný účinek má proplachování úst a vymývání zubů každého rána odvarem kořene ve víně. Voda z pětilístku pálí se v květnu; k tomu účelu rozseká se na drobno celá bylina s kořenem i květem a destilluje se povlovně i n B a l n e o M a r i a e. Tato voda jest užitečná proti všem výše uvedeným nedostatkům. Pětilístek sluje řecky i latinsky P e n t a p h y l l o n , P e n t a d a c t y l l u s , Q u i n q u e f o l i u m vel Q u i n q u e f o l i a , P e m p e d u l a , U n g u i s v e l a l a l b i d i s , vlašsky C i n q u ef o l i o , španělsky C i n c o e n r a m a , francouzsky Q u i n t ef e u i l l e , arabsky N i t h a f i l u n , egyptsky O r p h i t e b o c e n, vlašsky P r o p e d u l a & D r o c i l a , uhersky K o z o e t l e u e l o f i u. německy F u n f f i n g e r k r a u t u n d F ů n f b l a 11, polsky Ž a b í n o g a.
Přirozenost, moc a účinek. Zanykl suší a svírá a má téměř touž moc, jak nátržník, .o němž budeme psáti hned v následující kapitole. Vnitřní použití: Zanykl je vznešená a mocná bylina k hojení všelikých ran, odkudž se jí dostalo také latinského jména S a n i c u l a a sána n d o. Pití odvaru kořene a listí v medové břečce uzdravuje zvredovatěné a raněné plíce, vyčišfuje trubice prsní, a cokoli je v těle raněného nebo zlámaného, to může zanykl zhojiti. Pití odvaru ve víně, anebo šťávy vytlačené z čerstvého listí, zastavuje chrlení krve a všeliké krvácení u mužů a žen. Mnozí také vyzkoušeli, že užívání prášku z této rostliny s medem a lékořicovou šťávou ve víně, anebo odvaru této byliny ve vodě a medu, otvírá život a vyčišťuje žaludek a střeva od šlemovitých vlhkostí. VíB
845
' *•(>«
- *f v<ř
Pití odvaru zanyklu i s kořenem po 40 dnů hojí průtrž. Vůbec je zanykl dobrý pro lidi raněné, protrhlé, namožené, sražené a stlučené, a pro ty, kteří následkem pádu nemohou udržeti v žaludku pokrmů a nápojů. Rozpouští v těle sražené věci i krev. Proto se přidává do nápojů na rány, a mnozí praví, že kdyby se s ním vařilo v hrnci maso rozkrájené ng kusy, že by se tyto kusy svařily dohromady v jeden. Zevní použití: Obklad z utlučené nebo vařené této byliny splaskuje a odstraňuje otoky u lidí i zvířat. Svaluje čerstvé rány. Proplachování úst odvarem z této byliny hojí děravé, tekuté vředy, hnisavé rány a zvředovatění hrdla.
Zanykl.
Zanykl hortii.
Proti všelijakým průtržím je dobré přikládati zanykl s jinými věcmi týmž způsobem, jak bylo řečeno o svalníku. Mazáni proti jitření v ústech při francouzské nemoci: Vezmi zanykl, hruštičku, řebříček, jitrocel, vař ve víně, proceď, k procezenému odvaru přidej dvě lžíce růžového medu, vinného octa; tím vymývej si ústa, podrž chvíli v ústech, a vyplij; to vyčišťuje ústa. Jiný lék k témuž účelu je následující: Vezmi ptysánu, přidej med, růžovou vodu, nemnoho kamence, trochu povař a tím vyplachuj si ústa. Krvácení z nosu zastaví, když si vpravíš do nosu prášek z utlučeného zanyklu. Zasypávání čerstvých ran týmž práškem zastavuje krvácení z těchto ran. Proti spadlému čípku vyplachuj si často hrdlo teplým a prpcezeným odvarem byliny zanyklu v dobrém víně. Když se kůň odře od sedla, zasypávej mu ránu zanyklem utlučeným na prášek. Rána zaschne a brzy se zhojí. 846
V - ' J -^".f,
ÍT^O
Ze zanyklu pálí se voda v červnu, a to z celé byliny i z kořene při květu a po uzrání in B a l n e o M a r i a e . Vnitřní i zevní užívání této vody je velmi užitečné na rány. Zanykl sluje řecky D i a p e n s i a, latinsky S a n i c u l a & S a n a r i a a s a n a n d o . Item S a n i c u l a q u i n q u e f o l i á , C o n s o l i d a q u i n q u e f o l i á & F e r r a r i a m i n o r , vlašsky S a n i co l a. Francouzsky Saň i cle. Uhersky S a n i c o r . Německy S a n i c k e l & S e n n i c k e l . Polsky C ž e r n é z e l í nebo c ž e r n é k o ř e n í .
»'•
V
SANICULA ALPINA. HORSKÝ ZANYKL. Tento zanykl jest velice pěkná bylina, která jest od lidív končinách, kde roste, jako na příklad na horách švýcarských, uherských a jiných, velice chválena při hojení ran, pročež jí bylo také dáno jméno S a n i c u l a . Má okrouhlé tučné listy, téměř jako Saxifraga alba — bílý lomikámen — avšak větší. Na vrcholku lodyhy roste několik ratolístek s pěkným, drobným bílým pětilistým kvítkem, ozdobeným maličkými, subtilnými, červenými krůpějemi; z tohoto vytváří se drobné prášivé semínko, uzavřené v dvourohých lustičkách. Tato rostlina po přesazení do zahrad ráda roste a pro svou krásu jest hodná, aby byla v zahradách pěstována. C a r o l u s C l u s i u s obšírněji popisuje ve spise S t i r p. p a n n o n. l i b . 3. cap. 5., a kromě toho popisuje v šesté kapitole téže knihy ještě jiný druh, který byl nahoře v kapitole 23. pojmenován C o r t u s a. Jinak nazývají tuto bylinu S a x i f r a g a S a b a u d i c a , s i v é Q u t c a t a , v e Vlašsku U m b i l i c u m V e n e r i s S e p t e n t r i o n a l i u m . Pastevci v horách, kde roste, ji nazývají zvoneček Svaté Trojice, C a m p a n u l a S. T r i n i t a t i s , někteří pak C a m p a n u l a v u l n e r a r i a , německy W u n d g l o c k l e i n u n d HeilglScklein Kap. XLV. NÁTRŽNÍK čili TRŽENÉ KOŘENÍ. Nátržník roste rád na brázdách a v lesích, zvláště pak v hájích březových, kde jest země částečně vyprahlá a písčitá. Podobá se pětilístku až na to, že má listy menší, pěti nebo sedmidílné, okrajů pilovitých jako srp, které však nevisí na dlouhé stopce jako u pětilístku, nýbrž jsou přisedlé na lodyhu nebo ratolesti. Z jednoho kořene vychází několik tenkých, načervenalých lodyžek, zvýši pídě, s květem bleděžlutým nebo barvy medové, jako u pětilístku, takže může se dobře počítati a klásti do skupiny pětilístku. Kořen je uzlovitý, velikosti vlašského ořechu, načervenalý, s mnohým drobným vlášením, stejně jako u malého baldrianu, čili kozlíku. Na horách Tyrolských zvláště kolem Pilersee, kde roste mnoho dobrých bylin, nalezl jsem jeden druh nátržníku, který jest mnohem větší, nežli obecný, a jehož kořen je velmi veliký a červený jako krev; a proto sluje na některých místech, jako na příklad také ve Švýcarsku, Rotwurtz, čili červený kořen. Má mnohem libější vůni nežli obecný a proto se může docela dobře používati místo tohoto. Někteří trvají na tom, že sluje T o r n í en t i 11 a, poněvadž zahání T o r m i n a, to jest ukrutnou boles trápení zubů. 84?
U\'^
^f
&'\ Přirozenost, moc a účinek. Kořen nátržníkový jest přirozenosti suché na třetím stupni, avšak bez patrné a zjevné horkosti. Vnitřní použití: Nátržník jest drahocenný a léčivý kořen proti všelikému jedu, morové aákaze, červům v břiše, poraněním zevním i vnitřním, proti červené nemoci, všelikým výtokům a šlemům čili měkkosti života (průjmům). Může se užívati různým způsobem, jako na příklad v podobě šťávy vytlačené z čerstvého kořene a zelené byliny: Pakli není k disposici zelený kořen, utluc suchý, a užívej pokaždé ve váze jedné čtvrtce, čili jednoho zlatého ve víně, anebo pij teplý odvar plné hrstky byliny a kořene
Nútržnik obecný s menším kořenem. Vlevo kořen většího horského nátrřnlku, vpravo dlouhý kořen nátržnfku ze Švýcarska.
ve víně. Ohledně vína se tomu má rozuměti tak, že odvaru ve víně lze použíti pouze v případě, když není přítomna žádná zimničná horkost; jinak musí se píti odvar ve vodě anebo píti s pálenou vodou nátržníkovou nebo šťovíkovou. Všeobecné pravidlo: Když se má připravovati cokoli a jakýkoli lék proti jedu a morové ráně, nikdy nesmí se zapomenouti na nátržník, neboť jest tento jednou z hlavních věcí proti těmto nákazám. Pití prášku utlučeného z usušené byliny nebo kořene ve šťávě jitrocelové nebo ve vodě zahání kapavé řezání moče (řezavku). Pro lidi, kteří zvracejí a současně mají průjem, jest dobré pojídati koláček upražený a upečený v hliněné nádobě nebo na horké cihle z těsta, zadělaného z uvedeného prášku s vaječným bílkem. 848
<5ťi
•&-<
Jiný koláček proti všelikým výtokům je následující: Vezmi prášek nátržníkový, třetinu tohoto množství utlučeného oříšku muškátového, vaječný žloutek a dostatečné množství ovesné mouky, to vše dobře spolu smíchej, upec poznenáhlu na uhlí v železné lžíci, anebo kotlíčku; při pečení často koláček obracej. Nemocný má snísti každého dne jeden koláček. Proti chrlení a plivání krve pojídej často směs prášku nátržníkového s lektvarem nebo cukrem růžovým a arménskou hlinkou. Užívá-li se po několik dnů napořád dotyčný prášek s vejcem na měkko pečeným, chrání před předčasným porodem a zabrání potratu. Přidá-li se k tomuto léku polní šalvěj, jest účinnější. Proti mnohým již uvedeným neduhům vypaluje se na mírném ohni velmi mocná a užitečná voda z drobně rozsekané této byliny a kořene, vykopaných v době od 15. srpna do měsíce září a močených přes noc ve víně. Pití vína, v němž byl naložen čerstvý nebo suchý kořen nátržníkový, posiluje srdce i všeQhny vnitřní údy. Požívání prášku z utlučeného kořene nátržníkového ráno na lačný život v množství lískového oříšku, v zimě v doušku vína, v létě pak v octě nebo vodě šťovíkové, chrání člověka pro ten den před nákazou morovou. K témuž účelu jest dobrý následující prášek: Dva loty nátržníku. jader citrónových a semene kardobenediktu po jednom lotu, utluc na drobný prášek, schovej v krabičce, a z toho požij každého rána na lačný život množství s jednoho lískového ořechu s vínem nebo octem, a toho dne jsi chráněn před nákazou. Pakliže již někdo jest nakažen, nechť rozpustí jeden kventík téhož prášku se stejným množstvím dobrého dryáku ve čtyřech lotech čili půlčtvrti žejdlíka vody nátržníkové a dvou lotech karafiátového octa nebo silného octa vinného; to nechť vypije teplé a nato se potí 3 hodiny, a bude zdráv. Jest to vyzkoušený a jistý lék. Kdo má tertianu čili zimnici třetidenní, nechť si naloží do vína nebo nápoje nakrájenou bylinu nátržníkovou s kořenem, a pije tento nápoj; dlouho nebude ho zimnice trápiti. Proti střevní kolice anebo břišnímu psotníku malých dítek jest velmi užitečné připraviti si prášek následujícím způsobem: Po nul lotu suchého a ostrouhaného kořene nátržníkového, páleného rohu jeleního a cicváru, dále po jednom kventíku kůstky z jeleního srdce, třených perel a dále půl kventíku přistrojené kosti z hlavy zdravého člověka a tři loty bílého cukrkandlu: to rozdělej na drobný jemňounký prášek, smíchej s utlučeným cukrkandlem a přidej k tomu ještě pět tabulek bílého zlata — Feingoldu — to vše smíchej dobře dohromady a uschovej do pěkné krabice a v případě potřeby dávej dítěti na špičku nože nebo koneček nože ve vodě benediktoyé, vždy po dvou hodinách až do účinku (až je viděti, že dítěti jest již lépe). Zevní použití: Nátržník jest také vznešené koření na rány, neboť hojí a čistí všechny hnisavé a mokvavé neduhy a vředy; bolavá místa 54
849
ť
,O- •'' • i ^"/
A*
V promývají se odvarem jeho ve víně, octě nebo vodě, a současně zasypávají se práškem z nátržníku. Zásyp z uvedeného prášku zastavuje krvácení z nosu i ran. Výtok ze života čili břicha (průjem) zastavuje umývání nohou vodou připravenou s nátržníkem. Koupel připravená z nátržníku zastavuje ženskou nemoc a krvotok, ba i krvácení zlatých žil. Proti slzavým očím jest dobré do nich vpouštěti šťávu nebo vodu z nátržníku rozpuštěnou a smíchanou s práškem z utlučené tucie. Tucie však musí se nejprve často uhasiti a vypláchnouti růžovou vodou. Přikládání utlučené byliny i kořene dohromady rozptyluje a zahání volata, tvrdosti, otoky a ssedlou nebo sraženou krev. V celku vzato, má nátržník veškeré účinky a moc jako pětilístek. Přílišné krvácení ran velice mocně staví prášek upálený z kořene nátržníkového dohromady s květem načervenalých kopřiv; při pálení dlužno dbáti, aby se prášek nepopálil. Kdo by utrpěl na zraku defekt, že by nedobře viděl, při čemž však byly by oči pěkné a jasné, nechť si klade na oči v podobě náplasti odvar nátržníku ve víně a tento obklad po uschnutí obnoví; to musí se činiti po 9 dní napořád, načež bude míti zdravý zrak. Krvácení z nosu zastavuje přiložení utlučené byliny ? kořenem na čelo a držení kořene nátržníkového v ústech. Proplachování a vymývání úst teplým procezeným odvarem téhož kořene ve vodě utvrzuje viklavé zuby a zahání z nich zápach. Proti zimnici vlož pod nemocného nátržník, aby na něm spal, a vlož mu jej do obuvi, aby na něm chodil. Nejlepší čas ku pálení vody nátržníkové jest květen; bylina, kořen i květ se dohromady drobně rozseká a povlovně vytahuje in Balneo Mariae. Tato voda jest velice chválena všemi lékaři proti všelikému jedu, neboť vyhání z těla netoliko každou jedovatost, al$ i všechny zlé jedovaté vlhkosti a hniloby, z nichž snadno může se zroditi nákaza, posiluje srdce, staví a vysušuje šlemy hlavy, posiluje prsa a plíce, hojí všechna poranění vnitřní a zjitření, chrání před souchotinami, zastavuje průjem; má se bráti vždycky ráno a večer, pokaždé v množství čtyř nebo pěti lotu, buď sama, nebo s vínem. Proti slzavým, tekoucím očím jest dobré do nich vpouštěti dvě nebo tři krůpěje tet® vody, a na oči přikládati lněný šátek v ní namočený, neboť vysušuje jejich vlhkost. Také mohou i těhotné paní časem vypíti doušek této vody, nebo si jí přilévati do vína, neboť posiluje plod v životě matky a zabraňuje potratu. Nátržník čili tržené koření sluje řecky H e p t a p h y l l o n , latinsky S e p t i f o l i u m á s e p t e n o f o l i o r u m n u m e r o (sedmilístek), T o r m e n t i l l a , C o n s o l i d a r u b r a B e t u 1 a r i a, protože roste mezi březovím, H e r b a t r e m o l a & A r i l a r i a, vlašsky T o r m e n t i l l a & S e t t i f o g l i o h e r b a , španělsky S e t t e n r á m a , francouzsky T o r m e n t i l l e , německy T o r m e n t i l l , H e r t z w u r t z , B l u t w u r t z , Ř o t wurtz, R o t h e i l w u r t z , R u h r w u r t z a B i r k e n w u r t z 850
* '^ř'«í **/*
"* ۥ* *
*
4"%Si*
Kap. XLVI. JAHODNÍK. Jahodník je všem dobře známý svými pěknými a libě chutnými jahodami. Nemá žádné lodyhy, ale množství dlouhých lodyžek vycházejících z kořene na způsob provázku, jimiž se rozkládá po zemi, a z nich vyrůstají nové rostlinky. Stopky jsou chlupaté a na každé nic více nežli tři lístky, po krajích pilovité, jako u pětilístku, na spodu barvy popelavé a žilkovité. Když po prvé vyrážejí, jsou smačkané a složené dohromady jako jetel a svraskalé. Kvete obyčejně v dubnu a pak přes léto až do podzimku, avšak ovoce nebo jahody přináší toliko v létě kolem sv. Víta. Jeho kvítky jsou pěkné, bílé, hvězdovité růžičky, podobné květu ostružiny, uprostřed se žlutými pírky jako u růže (prašníky). Po opadání oněch pěti postranních lístků vytváří se z prostředních žlutých pírek pěkné červené jahody, které jsou uvnitř
^ -
ls.W 4 ^ ;,
^1
Jahodník.
Jahody bílé.
plné drobného semínka, libé vůně a sladké chuti. Kořen je zevně temně načervenalý, vlasatý a kosmatý. uvnitř bílý, chuti jako kořen nátržníku nebo pětilístku. Roste divoce na suchých lukách a travinách, na mezích, v roštích, porostech i v zahradách, nejraději však v lesích a mýtinách, kde byl les před dvěmi nebo třemi lety vypálen. Sám se rozmnožuje tím způsobem, že vypouští sem i tam ze sebe lodyžky, z jejichž jakýchsi uzlíčků vyráží kořínky, a z těch nové byliny jahodníkové. Také jsou jahody velice pěkné, veliké, červené, nažloutlé i bílé okrouhlé i podlouhlé, libější vůně a lepší chuti nežli obecné. Jeden druh pak má mnohem větší a okrouhlejší jahody nežli všechny ostatní, barvy úplně bledé anebo tělové a libé chuti. Německy jim všeobecně říkají B r ó B l i n g. Tyto pozdě zrají a proto mohou slouti také F r a g a s e r o t i n a , avšak zacházejí nebo pominou stejně s ostatními jahodami, ačkoliv někdy i tyto bývají pozdě nalezeny, jako na příklad léta Páně 1663 a 1585. 54*
851
,,v
kde jich byla spousta ještě v září nebo v říjnu. T r a g u s popisuje ještě jeden druh, kterýžto nazývají kolem Špýru H a a rb e e r, od chlupatého listí, neboť tento jahodník má bylinu mnohem vlasatější a chlupatější, a po obou stranách popelavé barvy. Ovoce není zcela červené, půl bílé, chuti velmi libé a sladké. Roste na suchých, travnatých mezích a v hájích. Také přichází na švýcarských horách velmi drobné jahody, které nechutnají tak dobře jako obecné a které častokráte .nebývají v říjnu ještě zralé. Jahody jsou také červené a chlupatější, takže jadérka stojí blízko sebe, a říkají, že tyto jahody mají býti nažloutlé. Přirozenost, moc a účinek. Jahody jsou přirozenosti studené a suché, moci svírající. Jsou užitečné lidem s příliš horkým žaludkem a ledvinami, neboť znamenitě svlažují a hasí žízeň. Vnitřní použiti: 6
n ^-
Pití odvaru jahodníku zastavuje běhavku i měsíčky. Pojídání jahod hasí žízeň a dobře slouží horkému a cholerickému žaludku. Bohatí polévají sobě jahody dobře vyprané v čisté vodě dobrým vínem a posypávají je cukrem, avšak mají se jísti před jiným jídlem, když je žaludek prázdný, neboť tento pokrm nezůstává dlouho v žaludku, propravuje stolici a žene moč. Pakliže se požívají po jiných pokrmech, jako jest u mnohých obyčejem podávati je po jídle, tu snadno se porušují v žaludku a vzbuzují snadno zimnici. Také lidé staří, zašlemovaní a studení a lidé se slabým a studeným žaludkem, kteří jsou nakloněni k zimnici, kolikám v životě a střevní dně, nemají jísti jahod. Pakliže není vždy možno se zdržeti požívání jich, musí se jahody nejprve dobře propláchnouti a políti vínem španělským anebo malvaze,m, a pak se teprve mohou pojídati. Jahody dostaly se také do kuchyně, neboť kuchaři z nich dělají dobrý pokrm nebo kaši pro ochlazení a posilnění srdce u lidí nemocných a s horečkou. Jakákoliv vnitřní horkost v těle může býti uhašena jahodami a vodou z nich pálenou. Táž voda obměkčuje a propravuje prsa, rozhání horkou žloutenku a dělá čerstvou krev. Jest dobrá proti prašivině a čeřvenosti očí, která bere svůj původ v zahřáté nebo rozpálené krvi. Z jahod vytlačuje se svým časem také šťáva, která dlouho vydrží a čím starší, tím býv4 silnější. Této používáme proti zastaralému ucpání moče, a zevně na červené oči a neštovice, růži mezi očima a horké otoky hrdla. Také pálí se z jahod voda, která čistí krev, dobře prospívá horkým játrům a slouží proti žloutence a písku. Dále se dělá také z kořene E x t r a c t u m , velmi červené, které jest velmi zdravé a užitečné játrům. Někteří také mají za to, že kořen jahodníkový dobře zahřátý v rukou zastavuje veliká krvácení z nosu. Zevní použití: Přikládání utlučeného jahodníku hojí rány. Odvar z byliny, držený v ústech, utvrzuje dásně, posiluje yiklavé zuby, hojí zvředovatění a hnisání úst a zahání zapáchající dech. 852
>f.MMI*
C
čv
Vymýváním šťávou z listí hojí se všeliké vředy, zvláště pak na tváři. Proto je zapotřebí, aby lidé trudovatí a s trudovitými tvářemi užívali často této šťávy. K témuž účelu slouží také i víno a voda pálená z jahod. Nezdravé a vředovité nohy mají se vymývati a vyčišťoyati vodou jahodovou; přikládá se na ně šátek namočený ve šťávě. Někteří připravují z jahod vodu pro oči přibírajíce sůl a destillujíce ji, nebo nechávají ji státi týden v mosazné nádobě ve sklepě; tak se udělá z ní zelená voda velmi užitečná ku shánění skvrn s očí. Proti žábě v hrdle smíchej dohromady po půl žejdlíku vody jahodové a jitrocelové, k tomu 4 loty růžového medu, dva loty D i a m o r o n , 3 šišky A l b i g r a e c i a čtvrtci granátového jablka. Přidej málo octa a tím často kloktej. Krvácení z nosu zastaví, když se v ruce drží jahodník. Týž účinek má také bylina vpravená do nosu nebo přiložená na čelo na způsob náplasti. Koupel v odvaru jahodníku ve vodě láme ledvinový kámen a mocně ho vypuzuje ven. Proto se má této byliny užívati a míchati s jinými bylinami k mytí proti kamenu. Voda z jahodníku nejlépe se pálí uprostřed měsíce dubna tím způsobem, že celá bylina s kořenem i květem se vyčistí, drobně rozseká a vytahuje in B a l n e o M a r i a e na malém ohni. Otvírá ucpaná játra i slezinu, zahání žloutenku, vyčišťuje ledviny, průduchy moče i měchýře. Když se užívá každé ráno a večer, zííži 4 nebo 5 lotu a také přilévá se do vína, tu drobí ledvinový kámen a vyhání písek. Voda z jahod pálí se, když jsou jahody zralé, také i n Baln e o M a r i a e a vystavuje se pak na slunce. Ochlazuje srdce sesláblé horečkou, občerstvuje, hasí žízeň, chladí zanícená játra, prospívá v palčivých zimnicích, uhašuje všelikou vnitřní horkost, vyčišťuje nečistou zapálenou krev, propravuje prsa, působí volný dech, chladí horké plíce, vyhání moč i písek a je zvláštním dobrým lékem pro malomocné a pro lidi, kteří mají červeně oči následkem horké nebo zapálené krve; má se píti každé ráno á večer v množství čtyř nebo pěti lotu, anebo přilévá se do vína. Jahodník sluje řecky T^í
853
líoBLK
<±\.
->^
^ • v
{
l&
^Y sr';"i*»
5 v lá*
M
-*
•Cfe?
*•
Pěkný a větší druh ambrožky našel jsem. s téměř docela žlutým květem u markrabského městečka Baiersdorf. Roste také v Rakousích i jinde. Přirozenost, moc a účinek.
Ambrožka je přirozenosti horké a suché na prvním stupni, jak se může vyrozuměti z jejích účinků a moci. Vnitřní použití: Ambrožka je zvláštní a hlavní lék na slabé, neduživé a nejasné oči v jakémkoli způsobu použití. Tak může se požívati čerstvá bylina v jídle, nebo může se do pokrmu sypati suchá, na prášek utlučená bylina, nebo může se přikládati utlučená zelená bylina na oči, anebo vpouštěti do očí šťáva z byliny
>** (3^®
@y*±)
Ambrožka.
vytlačená; avšak daleko lepší jest používati vody z ní vypálené, nebot tato jest proti uvedeným neduhům oči měkcí a libější. Také se připravuje na podzim při vinobraní ambrožkoyé víno tímto způsobem: Bylina ambrožková naloží se do mostu a ponechává se tam tak dlouho, až mošt uvedený vykyse a jest čistý. Tomuto vínu vzdává vysoce zkušený lékař A r n o l d u s de n o v a v i l l a velikou chválu proti mrákotě očí, a píše o některých lidech, že dlouhý čas ničeho neviděli, avšak když pili toto víno as jeden rok, že zase nabyli svého zraku. Dále praví o starých lidech, že ustavičným požíváním a každodenním pitím uvedeného vína zachovali si zdravé oči a jasný -zrak. a nepotřebovali nikdy skleněných očí ani brýlí. Jiní zase, kteří bez pomocí těch skleněných očí nemohli čísti písmo a nějakou dobu požívali toto víno, že pak odložili brýle a mohli dobře čísti každé písmo. To dosvědčuje Arnoldus, a já se k němu 854
v tomto ohledu také přidám, neboť jsem to skutečně shledal správným. Ambrožkové víno, které tak velice chválí Arnoldus, jest zdravé toliko starým lidem anebo těm, kteří jsou studené komplexe. Někteří mladí a horcí lidé užívali ho proti nemocným očím ku své veliké škodě. Proto mnozí více chválí prášek ž ambrožky; tento má se ustavičně požívati smíšený s verbenou, vlašským koprem a s jinými hlavními bylinami. Může se také užívati tento prášek s měkkým vejcem nebo píti s vínem; ostří a navrací zrak. K témuž účelu může se požívati také následující prášek: Po jednom lotu muškátových oříšků, kubeb, světlíku, zázvoru, skořice, dva loty vlašského kopru, po půl lotu seseli a anýzu, se smísí dohromady a požívá s vínem a s topinkou; avšak střež se všelikého přeplňování, zvláště večerního, a budeš na oči zdráv. Proti horkým zapařeninám užívej po jídle prášku udělaného ze směsi koriandru močeného v octě, poupat růžových* světlíku, nátržníku, skořice a cukru; po jídle pak namoč topinku ve víně ambrožkovém nebo jiném, nemáš-li ambrožkového, přilej k němu ambrožkovou vodu a požívej, jak bylo řečeno. Proti závrati hlavy a mozku vezmi dvě unce ambrožky, jeden lot muškátového květu, utluc na drobňo a z toho pokaždé požívej půl kventíku nebo dvě skrupule; jest však dobře dříve vyčistiti tělo i hlavu před požitím tohoto prášku. Pití teplého odvaru ambrožky ve víně prospívá také dobře lidem se žloutenkou Zevní použití: Kdo má oči červené, horké a slzavé, nechť nejprve požije pilulek z aloe, o němž bylo psáno nahoře v knize III. kapitola 22.; pak nechť si promývá oči těmito vodami: Slij dohromady vodu růžovou, jahodníkovou, verbenovou, diviznovou a světlíkovou, do toho vlož kousek kafru a vymývej si oči šátkem, namočeným v této vodě. Dobře prospívá při této příležitosti pouštěti krev hlavní žilou, avšak varuj se všech věcí horkých a peprných. Kdo má na očích neštovice, vezmi bílek čerstvého vejce, rozvrť jej a smíchej s vodami svrchu popsanými a přikládej na oči i na spánky šátky namáčené v této směsi, anebo namoč široký kus jablka v této vodě a přikládej. Je-li v očích veliká suchost, vezmi vodu světlíkovou, nasyp do ní cukru a vpouštěj do očí. Proti mdlému zraku od studených vlhkostí nashromážděných v hlavě nejprve požij zlaté pilule, pak si umyj hlavu louhem, udělaným ze šalvěje, rojovníku a marjánky a vymývej si oči těmito vodami: Slij dohromady vodu ambrožkovou, vodu z vlašského kopru, chelidonovou a routovou. Čistí oči a zmenšuje oteklost očí. Ambrožka čili světlík sluje řecky '&"
54. Kap. XLVIII. MYŠÍ KOUKOL čili JEČMEN. Tato bylina má listy jako ječmen, avšak kratší a užší. Vypouští několik stébel zdéli pídě, někdy delších, tenkých a uzlovitých. Klas má podobný snětí pšeničné čili koukoli. Roste na polích, vedle cest, na hřbitovech i na střechách.
Přirozenost, moc a účinek. Myší ječmen je přirozenosti suché, studené a svírající.
cr^® Wfr
Vnitřní použití: Pití této byliny, nebo i klasu rozetřeného i se semenem na prášek a smíchaného s trpkým 'vínem, zastavuje všeliké výtoky
Myši koukol.
břišní, červenou nemoc i všeliké střevní výtoky, M ě n se s, příT lišné močení &. Q o n o r r h p e a m . Také může se pojídati prášek z usušené a utlučené byliny s vejcem na tvrdo pečeným. Někteří praví, že tento myší ječmen, zavěšený na hrdlo v červeném sukně, mocně zastavuje krvácení nosu i odjinud, ba i chrlení krve. D i o s c o r i d e s l i b . 4. De m a t e r i a Médi ca cap. 35. Myší koukol nebo ječmen sluje řecky i latinsky P h o e n i x, A n c h i l o p s , P h a e n i c o p t é r ů m , u Plinia H e r b a P h o e n i c e a, dále H o r d e u m m u r i n u m , s t e r i l e, L o l i u m m u - * rinum, rubrum, Silvestře, F r u m e n t u m tectorum, vlašsky G i o g l i o s a l v a t i c o & F e n i c e , španělsky A l a c e r d e m u r o, francouzsky Y u r a i e s a u v a g e , egyptsky A p h n o r e , A p h n u , německy T a u b k o r n , M a u s k o r n , M á u s g e r s t e , v Sasku a Míšeňsku F u r s t h a b e r . 856
Kap. XLIX. RŮŽOVÝ KOŘEN.*) Kořen růžový jest bylina ne každému známá. Nachází se v hojnosti v horách Korutanských a Štýrských, ano i v Cechách na horách Krkonošských. Má okrouhlé, a jak se poněkud zdá, duté lodyhy zvýši lokte, porostlé všude listím. Listy jsou podlouhlé, špičaté, tučné a tlusté jako na kuří noze anebo netřesku a pilovité. Na vrcholku má vrcholík nebo korunku, zelenou jako cypřišová chvojka T i t h y m a l u s C y p a r i s s i a s . Tato korunka po odkvetení a dozrání bývá načervenalá. Kořen má nerovný, hlizovitý, tlustý, podobný domnělému koštu, který přináší se s hory Gargana. Kůra hladká a lesklá. Dokud je kořen čerstvý, bývá zevně načervenalý, uvnitř bílý, po uschnutí pak bývá uvnitř načervenalý. a zevně šupinovitý. Když se roztírá
»
w> ®^r-
Ur ^-.-. i W" Růžový kořen.
mezi prsty, vydává ze sebe velmi dobrou a libou vůni růžovou, odkud také dostal své řecké, české i německé jméno. Dále jest tento kořen ze všech kořenů nejvytrvalejší a nejjemnější, neboť když se vykopá a nechová v místě příliš suchém, aby zrovna úplně vypráhl, tu po několika měsících jej můžeš zase vsaditi do země. ujme se a znovu poroste. Rád roste na nejvyšších horách a skalách, na místech, kde má kolem sebe sotva tolik půdy, aby se tam mohl udržeti. Rád roste v místech stinných na zahradách; já jsem však dosud nemohl najíti žádného semene od něho, avšak v Anglii, jak mi sdělil vysoce učený P. T h o m a s P e n n a e u s , přináší na vysokých horách hojnost semene. Přirozenost, moc a účinek.
Tento kořen má smíšené kvality. Částečně je horký, vlhký, také trochu suchý a studený, jak to vyjadřuje jeho růžová vůně *) Odpovídá asi rostlině S e d ů m r o s e u m — druh rozchodníku.
857
i ~vrimf
^ j *msar
^*
/S*£W*
jfcj
W
%
ts-i
a chuť. Má také části pronikavé, prostupující a moc rozhánějící. Co se týká horkosti, klade se na druhý stupeň. Když je tento kořen starý a dobře suchý, tu podobá se podobou i chutí cizokrajnému kořenu chinovému, že se na něm zmýlí i mnozí zkušení materialisté a proto nepodobá se pravdě, že by byl tak horký, jakým jej dělá Galenus. Zevní použití: Kořen růžový se chválí proti bolení hlavy, z příčin horkých nebo studených. Pochází-li bolest z horkosti, utlouká se kořen, rozdělává s vodou růžovou a jím potírá se čelo a spánky, anebo přikládají se lněné šátky v této vodě namočené Pakliže nemoc pochází ze studenosti. utlouká se kořen s vodou majoránkovou a užívá se stejným způsobem. Čichání k růžovému kořenu posiluje nervy. Kořen růžový sluje řecky '**<»**« «»«£«, latinsky R a d i x r osea s i v é R h o d i a á R o s j s , q u a r u m o d o r e m s p i r a t (poněvadž vydává ze sebe růžovou vůni), německy R o s e n wurtz.
ifiW
ar
*
*<
Vnitřní použití: Požívání odvaru přesličky ve vodě nebo víně, nebo její šťávy, nebo i vody z ní vypálené, zastavuje všeliké výtoky břišní jakékoliv, jako na příklad dávení, stolice, přílišné měsíčky a močení. Zvláště pak hojí raněné a zjitřené ledviny a měchýř,, ukládá bolest řezavky čili kapavé močení, pomáhá proti kamenu a prospívá dokonce při vnitřních namoženinách a protržení. Přistoupí-li k uvedeným nemocem zimnice, tedy má se nemocnému podávati odvar přesličky ve vodě. Není-li zimnice, jest lépe užívati odvaru ve víně. Bylina dohromady i s kořenem jest dobrá těm, kteří těžce odkašiávají a mají ucpaná prsa, až jsou z toho dušní.
í l1'
y
858
*?
^
Kap. L. PŘESLIČKA. Přeslička je dvojí, totiž větší a menší. Větší vyráží hned na jaře ze země a ukazuje své mladistvé, podlouhlé, žlábkovité výstřelky nebo kolbičky, podobné jehnědě vlašského ořechu, z nichž pak vyrůstají kolínkaté, načervenalé a tuhé lodyžky s rozdělenými články, jeden od druhého ve stejné vzdálenosti, z nichž vyráží množství subtilních, tenkých a tvrdých lístků na způsob jehliček nebo štětinek. Vyrůstá do značné výše a zavěšuje se na nejbližší kůly a tyčky, anebo na rostliny a stromečky pod ním rostoucí. Kořen je dřevnatý a tvrdý. Roste na lukách, u potoků, v mokrých příkopech a mezi krechty. Menší přeslička má lodyžku tenkou, ostrou,- pruhovitou, uzlovatou, délky lokte i vyšší, kolem níž jsou drobné, tenké zelené lístky v přeslenech nad sebou. Tyto listy jsou delší, tužší a ostřejší nežli u první, dále jsou rozděleny malými uzlíčky či Článečky, a proto se hodí také soustružníkům na pulérování a vyhlazování nádob. Také ho užívají kuchařky a děvečky ku tření a mytí kuchyňského nádobí, zvláště cínového, mosazného a z jiných kovů ulitého, pročež Němci tuto bylinu také nazývají K a n t e n k r a u t , asi jako bychom řekli bylina konevní. Obyčejně roste na lukách písčitých a hubených a na některých mokrých písčitých polích, zvláště mezi ovsem. Jest ještě více jiných druhů přesličky, z nichž jeden je vyobrazen zřetelně na třetím obrázku, avšak všechny tyto přesličky, byt sebe více rozdílné, shodují se ve své moci a svých účincích. Přirozenost, moc a účinek. Přeslička jest přirozenosti studené na prvním stupni, a suché na druhém stupni. Moc má trpkou, svírající s hořkostí, a proto mocně a bez palčivosti vysušuje, a v obkladu svaluje i největší rány, i kdyby byly dokonce přeťaty nervy.
"Ai y~.
Přeslička 1.
Přeslička II.
Zevní použití: Šťáva vytlačená z přesličky, vložená a potřená do nosu, zastavuje krvácení z nosu. Stejně působí také prášek z této byliny. Přikládání utlučené byliny i s její šťávou zastavuje krvácení z ran, svaluje a hojí rány v krátké době, byť by se týkaly i nervů. Také mohou se práškem z utlučené byliny zasypávati rány. Přikládání lněných šátků, namočených do vlažné vody vypálené z přesličky, hojí oheň Sy. Antonína, zvaný E r y s i p elas, červené a zardělé neštovičky, brání zánětu a palčivosti střeva konečníku, odpírá úplavici a běhavce a odstraňuje otoky v tajných místech. Z přesličky může se v každé době po celý rok páliti voda in B a l n é o M a r i a e , anebo což jest lepší, ve vodě nebo vodou i n V e s i c a, avšak nejlepší dobou k jejímu destillování ie konec měsíce máje nebo Červen. Tato bylina jest dobrá pro 859
••>, •••&
*" <-*:-/.. fí'.'- .
f*f &*£)
-•£"•'
"T
:
lidi s chrlením krve, hojí raněná střeva, otvírá ucpání ledvin, přepravuje moč, zahání řezavku, vypuzuje písek i kámen ledvinový, mimi bolest ledvin a měchýře. zastavuje přílišnou menstruaci, uzdravuje raněná játra a jest v celku a zkrátka užitečná proti každému krvácení i proti průjmům břišním; užívá se tím způsobem, že se najednou vypijí každé ráno i večer čtyři nebo pět lotu této vody, anebo se přilévá tato do nápoje. Přeslička sluje řecky i latinsky H i p p u r i s , E q u i s e t u m , E q u i s e l i s , C a u d a e q u i n a , arabsky D a n e b a l c h a i l , vlašsky C o d a d i c a v a l l o , španělsky C o d a d e m u l a , francouzsky Q u e u e d e c h e u a l , egyptsky P h e r p h r a , polsky P y s a l s k a, německy S c h a f f t e n , R o s s c h w a n t z , Katzenschwantz, Katzenwedel, Kantenkraut, T a u b e n r o c k atd.
\v ; l
1
WU* l
jahody. Nejvíce takových mají pak v Polsku a přicházejí ve čtyřech druzích. D i o s c o r i d e s , Q a l e n u s a jiní píší, že stromek, na němž tyto jahody velikosti čočky rostou, jest malý, z kteréhožto krátkého popisu nelze nic zvláštního vyrozuměti. Dále praví, že se nacházejí na dubu, což přichází v Čechách i v Polsku. Tento druhý druh jest malý a nízký dub čili svída, kteroužto nazývají proto C p c c i f e r a , a která jest obyčejná ve Francii, Narboně a Hispanii, jejížto jahody nazývají T h e o p h r a s t u s a P l i n i u s S c o l e c i u m a domnívají se, že lze snadno překaziti jakýmsi kropením, aby z nich nevyrostly žádní červíci. Jak tito červíci rostou, jak se vybírají a připravují, o tom píše P a us a n i a s a tam se to může každý dočísti.
W .,'•* ,
^r.
•*'vi
'€>
Přeslička III.
Kap. LI. ŠARLATOVÉ či ČERVENÉ JAHŮDKY. Šarlatové jahody slují tak od toho, že z nich dělají onu pěknou šarlatovou barvu, nazvanou latinsky C o c c u s i n f e c t o r i u s , Q r a n u m t i n c t o r i u m a arabsky K e r m e s, odkud nepochybně povstalo slovíčko Karmazýn. Jest to keř stručnatý a hustý jako malý stromek, pokrytý četnými listy tlustými, podlouhlými, kolem dokola píchavými, jako listy bodlavé palmy, avšak mnohem menší. Nese červené jahůdky velikosti zrnek pepřových nebo málo větších, které jsou uvnitř žluté. Rostou netoliko v Cicilii, jak praví D i o s c o r i d e s , nýbrž i v Polsku a v Cechách,' ba i já sám nalezl jsem u Podébrad v císařské oboře osm mil od Prahy tyto šarlatové jahůdky na některých dubech, z jejichž kmene vyrostly. Nejlepší přinášejí se z Hispanie, Gallicie, Arménie, Cicilie a Asie. Také musím zde připomenouti, že tyto šarlatové jahody nacházejí se netoliko na tomto stromku, nýbrž že téměř jedna každá země rná své zvláštní byliny, které mohou míti takové 860
Šarlatové jahody.
Nex coccigera.
A poněvadž P e t r u s Q u i n q u e r a n u s ve své latinské knize D e l a u d i b u s P r o v i n c i a e in Q a l l i a nejlépe popsal tuto rostlinu, pokládal jsem za nutné, abych zde uvedl v překladu jeho slova. Praví: V provincii nachází se množství takových jahod, zvláště pak ve velké hojnosti u města Arelate na místě, kt.eré od starodávna nazývají C a m p ů m L a p i d e u m, a tyto jahody nazývají C o c c u m nebo G r a n u m, také V e r m i l i o n e m . Je-li to pak C o c c o s i n f e c t o r i a D i o s c o r i d i s , čili C h e r m e z A r a b ů m , o tom ať disputují a soudí jiní. Roste na jednom druhu Ilexu-svídy, který jest malý a zůstává jako jiný keř, kdežto jiný druh roste vzhůru do výše jako strom. Takový druh nachází se v rovinách na polích a poněkud maličko vypíná se vzhůru a jsou na něm malé suché porostliny. Nejprve uprostřed jara po dešti vyrůstá cosi na tomto stromečku, což oni nazývají P i s i m a t e r , a z toho potom vytváří se jiné jahody, jichž bývá obyčejně pět na jednom stromku. Tyto jahody pak bývají na počátku léta, když jest horko, plné maličkých červíků, které 861
• >
.'*
* \
sotva lze viděti a skáčí nahoru. Jsou bělaví a lezou nahoru a když přijdou k očkům ratolesti, zůstávají zde až dorostou do velikosti prosného zrnka, pak rostou dále a bývají barvy popelavé a nepodobají se již červům, nýbrž jsou jako hrách. Po uzrání se sbírají, neboť tu již zase bývají červíci plni barvy, takže když je nesou, častokráte roztrhá se nebo puká na nich tenká zevní blanka. Takových červíků prodávají libru za korunu a jahody, pokud mají ještě něco těch červíků v sobě, kupují se čtvrt libry za korunu. Tito červíci se nepohybují dříve, až teprve, když se položí na sukno a slunce, a tu teprve se zahřejí a odlézají. Při tom však vždycky někdo musí státi a sháněti je v hromadu do prostřed toho sukna tak dlouho, až pojdou. V iéčo době a za tři dny po tom, voní tak pěkně a libě jako pižmo, ambra a citrónový keř. Z jahod pak, které se nepřipravují tímto způsobem, ale které zůstávají celé, z těch bývá mnoho malých červíků, kteří odlétají pryč. Jeden rok v tomto místě C a m p u s L a p i d e u s u Arelate bylo důchodu z těchto karmazínových jahůdek 11.000 korun. Takto napsal Q u i q u e r a n u s o Coccu, který roste ve Francii. Ve Vlaších nachází se mnoho těchto stromů, avšak tyto nesou zřídka jahůdky. Naproti tomu však jich sbírají množství v Hispanii, a jak píše C l u s i u s ve své knize H i s p. S t i r p. ,1 i b. l. cap. 6., zacházejí s nimi týmž způsobem. Rovněž tak na ostrově Krétě, jak dosvědčuje B e 11 o n i u s. Někteří tvrdí, že jest ještě jiné pravé C h e r m e s i n u m , které neroste na stromech, ale pod zemí na kořenu některých bylin, jako na kořenu bedrníku, koňského kopyta, dne^a noci a myšího ouška; sám jsem kromě jiných badatelů medicínských našel kolem Lipska v písčitých místech trochu tohoto Chermesina na myším oušku, které se pak v uzavřeném místě, kam nemohl zasáhnouti žádný vítr, proměnilo v červíky. Proto se domnívám, že to není ani semeno, ani výrůstek bylin, nýbrž že jsou to nějaká vajíčka červíků, kteří se dají nalézti v květnu tak maličcí, že sotva se dají přirovnati k prosnému zrnu. Následujícího měsíce pak bývají již tyto chermezínové jahody, jimž říkají Poláci červec, a dle nichž nazývají tento měsíc červen, veliké jako čočka, pak je obyvatelé sbírají po zemi, aniž by uškodili a ublížili těmto bylinám. Nejprve bývají barvy brunátné nechají-li se pak ležeti na místě dusném, přemění se v červíky Červené jako krev. Močí-li se v octě vinném nebo pivním, nezůstanou na živu a jsou pěknější a užitečnější k barvení. Zůstanou-li tyto červené jahůdky pod zemí, tu bývají z nich p o s t s o l s t i t i u m a e s t i v u m (po letním slunovratu) také krvaví červíčkové, .a pak jim říkají také červíci Svatého Jana, kteří svítí v noci. De P o l y g o n o C o c c i f e r o , jenž roste také v Polsku, byla již zmínka nahoře v kapitole 5. v této knize. Jinak nachází se v Umbrii a Toskáně bylinka podobná bedrníku. kterouž tam nazývají S t r e l l a q u a s i Š o r b a s t r e 11 a, na níž roste také množství takových jahůdek. Největší množství tohoto druhu Cocci nachází se v Polsku při řece Visle a kolem Poznaně, z něhož mívají tamější obyvatelé nemalé zisky. Přes to všechno přiváží se podobná zrna ve veliké hojnosti také ze žerně Peru do Hispanie. 862
Přirozenost, moc a účinek.
Šarlatové jahody mají přirozenost stahovati a svírati, jsou hořké a suché, avšak bez palčivosti a peprnosti. Vnitřní použití: Tyto jahody, jak bylo řečeno, svírají a slouží proti všem jakýmkoli tekutým neduhům života, jater i hlavy v jakémkoli způsobu použití. Zvláště pak mají znamenitou dobrou vlastnost a moc proti přílišné menstruaci, proti předčasnému potratu a k zachování plodu v životě matky, neboť viděl jsem některé těhotné ženy, které nejednou potratily, a které, když užívaly těchto jahod, šťastně dochovaly plod do správného času a pak beze škody jej na svět porodily. Má se bráti jedna čtvrtce prášku z těchto jahod, půl čtvrtce kadidla, anebo raději mastixu, a to jísti ve vejci na měkko upečeném ráno každého týdne po čtvrtém měsíci, anebo jednou ve dvou nedělích. D od o n a e u s praví, že tyto jahody lze počítati i n t e r m é d i e am e n t a c a r d i a c a , to jest do léků, které posilují srdce, a proto se z nich také dělá C o m p o s i t i o A l c h e r m e s , kterouž pokládají za lék zvláště posilující srdc° Zevní použití:
Šarlatovými jahodami s octem se užitečně a prospěšně potírají rány i přeťaté nervy; na rány přikládá se na způsob náplasti směs utlučených těchto jahod s octem nebo medovou břečkou. Užívají jich také barvíři suken. Šarlatové jahody — C o c c u s i n f e c t o r i a , t i n c t o r i a , v e l C o c c u m i n f e c t o r i u m , u P l i n i a C u s c u l u m , nebo jak někteří čtou, O u i s q u i l i u m , řecky K J x x o c oa»«x»;, arabsky C h tr m e z a C h e s m e s, odkudž pochází slovo K a r m a z í n nebo C h e r m e s í n , vlašsky O r a n á d i t i n t o r i , franccouzsky V e r m i l l o n & G r a n o e s c a r l a t e , španělsky Q r a n a p a r a t a n n i r & G r a n a di t i n t o r e t e s , polsky Š a r l a t n é čili č e r v c o v é j a h o d y a č e r v e c , odkudž česká jména měsíců červen a červenec: německy S c h a r l a c h be e r. Kap. Lil. BEDRNÍK. Bedrník jest dvojí, větší a menší. Větší má pět lístků nebo šest lístků na jedné stopce po obou stranách, jako u domácího pastináku. Tyto jsou téměř okrouhlé, pilovité a dělené jako u krvavého kořenu. Lodyha je dutá, větevnatá, zvýši půl druhého lokte a někdy větší. Na jejícm vrcholku stojí pěkný bílý okolík s květem. Kořen jest bílý a dlouhý, podobný obecné petrželi, chuti peprné a vůně poněkud kozlové. Roste na lukách, na horách, na písčitých a výslunných vršcích. Menší bedrník se ve všem podobá většímu až na to, že má menší listí i květ i okolík a také lodyžku drobnější, tenčí a užší. Roste v místech písčitých, na horách a mezi skalami. Kořen má dlouhý, který zapouští hluboko do skalních rozsedlin, odkud jej někteří nazvali S a x i f r a g i a h i r c i n a , to jest kozlí lomikámen, poněvadž zapáchá více kozlem, nežli první a také jest peprnější a palčivé chuti. 863
if^i ^á
C»-.^V<|
Přirozenost, moc a účinek. Obojí bedrník jest beze vší pochybnosti přirozenosti horké a suché na třetím stupni, jak ukazuje jeho peprná chuť. Má moc ztenčující, rozplývající, studené sráživosti, pronikající a přitahující. Menší bedrník jest pak v těchto účincích silnější nežli větší. V lékařství užíváme semene i kořene. Vnitřní použití: V bedrníku máme výbornou a užitečnou bylinu proti mnohým nedostatkům. Může se požívati kořen, bylina nebo semeno bedrnikové v jakémkoliv způsobu, buď na způsob odvaru ve víně, nebo se může píti prášek vsypaný do vína. nebo lektvaru, a jest to užitečný a vyzkoušený lék proti mnohým jedům,
Bedrník větší
Bedrnfk měnil.
proti bolestivému nadýmání žaludku následkem větrů, střev i matky. Rovněž tak slouží proti kamenu ledvinovému a měchýřovému, vyvolává menstruaci, a krátce hodí se ke všemu tomu, co se má vyhnati močí. Kořen bedrníkový náramně dobře pomáhá v době moru, neboť odpírá špatnému a zkaženému vzduchu a chrání člověka před nákazou již tehdy, když by se nejdříve namočil"v octě a pak toliko držel v ústech. Bedliví a dobří lékárníci potahují semeno bedrnikové a i jeho kořen cukrem, stejně jako vlašský kopr a anýz. Pálená voda bedrníková má tytéž moci,, když se pije několik dnů napořád vždy v množství tří nebo čtyř plných lžic. G a t t i n a r i a ó t P a n d e c t a r i u s uvádějí a vychvalují tento vyzkoušený lék proti souchotinám: Z drobně utlučeného bedrníku udělej s růžovým cukrem lektvar, z něhož dávej nemocnému každého dne ráno jísti půl lotu a dej zapíti 8 loty nebo 864
í
čtvrtí žejdlíku vody bedrnikové. Tento lektvar a voda však nesmí býti starší jednoho roku. Ženy, které se dlouho meškají se svým časem, měly by každého dne po dvakráte — totiž ráno a před spaním — udělati dobrý doušek asi čtvrt žejdlíku vody bedrnikové, do níž přidaly trochu šafránu a cukru: to jim přivede měsíčky. Pití odvaru bobrového stroje v bedrnikové vodě krotí S p a s m u s , to jest křeč stahující údy. Vznešený filosof a lékař F r a c a s t o r i u s ve spise D e M o r b i s c o n t a g i o s i s l i b . 3. velmi chválí ve zlých zimnicích c u m P e t e c h i i s syrup připravovaný zbedrníku a tvrdí, že se může počítati bedrník k Ó e n a n t h e , pročež jej také nazývá O e n a n t h i l l a . Bedrníkový kořen utlučený na prášek dává se píti v teplém pivě, víně nebo vodě, a je dobrý pro lidi, kteří jsou zraněni těžkým pádem. Ve Francii mnoho drží na bedrník a praví, že tomu, kdo ustavičně užívá něco z této byliny, nemůže uškoditi pranic pokousáni vzteklým psem. Starým, dušným, kašlavým, vodnatelným a těm, kteří jsou oteklí ze studených příčin, pomáhá, když dává se jim na noc směs rozřezaného bedrníku s omanem a zázvorem. Jinak však nemají bedrníku požívati lidé horké přirozenosti, neboť rozpaluje játra, ledviny i krev. Kdo nemůže dobře zažívati a má zastuzený žaludek, nechť vezme dva loty bedrníkového kořene a jeden lot pepře, z obojího ať utluče drobný prášek a z něho ráno ať vezme na lačný život jednu čtvrtci rozdělanou s vínem. To velice napomáhá k zažívání pokrmů. Týž prášek může se k témuž účelu požívati také ve všech pokrmech, Zevní použití: Mýtí obličeje šťávou z utlučeného bedrníku shání pihy a skvrny; tvář musí se jím často potírati a musí sama od sebe uschnouti; a nedělá pouze jasnou a světlou tvář, nýbrž čistí a stírá také rány, když se do nich vlije. Stejnou moc má také i utlučená bylina, když se uváže na ránu. Někteří píší, že při poranění hlavy se rána rychle zhojí, když se do ní nalije bedrníkoyá šťáva, což bylo tímto způsobem vyzkoušeno na kohoutu: Kohoutovi byla probodena hlava na temeni, avšak ne veskrze až do mozku, pak byla nakapána třikrát nebo čtyřikráte do této rány šťáva bedrníková, a rána se brzy opět hojila. Pálená voda bedrníková vpuštěná do očí opravuje zrak. Druhý bedrník má přepodivnou moc rozmnožovati mléko, neboť když jej kojné chůvy pouze již nosí za ňadry, tak aby se těla dotýkal, tu jim během šesti hodin přináší tolik mléka, že musí bylinu zahoditi. Mazání skrčených údů šťávou bedrníkovou, dobře vařenou s růžovým olejem a trochou vína, je dobrým lékem proti křeči. Kořen bedrníkový dobře žvýkaný v ústech zahání bolesti zubů a vytahuje hrubé a nečisté šlemy. Týž kořen rozkrájený, 865
•^ Y''
«> '*
*'
v%.
/% vařený ve víně, procezený a teplý, jak se dá snésti, držený v ústech a Častokráte zase obnovený, má stejný účinek. Utlučená bylina čerstvého bedrníku, přiložená na způsob náplasti na pupek, pomáhá těhotným ženám k snadnému porodu a vytahuje lůžko. Voda bedrníková pálí se in B a l n e o M a r i a e v červnu v době největšího květu. Pije-li se ráno a večer v množství čtyř nebo pěti lotu najednou, vytahuje písek a kámen, vyhání moč a .vyčišťuje ledviny, průduchy moče i měchýř od šlemu a nečistoty, z nichž se obyčejně rodí kámen. Zahřívá zastuzenou matku, ukládá její bolest a přináší ženám jejich nemoc. Zahání bolest ledvin, jest zdravá proti bočnímu klání, čistí krev, propravuje prsa, odnímá každou těžkost srdce, rozhání a rozráží větrnosti a nadýmání v životě a prospívá proti jedu. Pije-li se každého rána v množství dvou lotu, chrání člověka toho dne před morovou nákazovou a posiluje srdce. Kdo by se často umýval touto vodou, bude míti tvář pěknou, jasnou a hladkou, ruce bílé a měkké. Zrak ostří, když se vpouští po kapkách do očí, nebo když se jím oči promývají. Bedrník sluje v lékárnách P i m p i n e 11 a, vel P i m p i n e l l a s a x i g r a f a , někteří j i nazývají P a m p i n u l a , B i p e n n u l a , P e t r a f i n d u l a , arabsky H a l i m a c h & N e f e b l a c h , vlašsky P i m p i n e l l a & P e t r o s e l i n o s a l v a t i c o , francouzsky P i m p i n e 11 e, uhersky C h a b á I r e , polsky B e d rž e n e c , německy B i b e r n e l l , B i b i n e l l , S t e i n p e t r l e i n und B o c k s p e t r l e i n . Staří nazývali tuto bylinu P e t r o s e l i n u m, neboť jest to pravá skalní petržel. Simplicistae ji nazývají T r a g o s e l i n u m, P e t r o s e l i n u m h i r c i n u m, P i m p i n e l l a h i r c i n a , od silné vůně a na rozdíl od krvavého kořene, kterému také říkají P i m p i n e l l a .
v A.
Přirozenost, moc a účinek. Tyto byliny, poněvadž jsou chuti svírající a trpké a trochu šlemovité, vysušují svojí mocí, svalují rány a mocně zastavují krev. Vnitřní použití: Někteří tvrdí, že tato bylina zastavuje krev již tehdy, když se toliko nosí v ruce. To jest však vyzkoušeno a jisté, že obě tyto byliny více než všechny ostatní léky zastavují přílišné krvácení žen. Pití odvaru listí ve víně nebo vodě zastavuje velmi mocně červenou nemoc, úplavici i jiné výtoky břišní. Druhé, to jest menší krvavé koření, pojídají Vlaši dokud je mladistvé v salátu, a také Španělové v létě si ho dávají při stole do vína, které od něho nabývá obzvláštní libé a dobré
•v»< •'
-5- ,
T *2
pf
Kap. LÍH. VLAŠSKÝ BEDRNÍK čili KRVAVÉ KOŘENÍ. Krvavé nebo krevné koření sluje tak od toho, že znamenitě mocně zastavuje krev. Latiníci nazývají tuto bylinu z téže příčiny S a n q u i s o r b a , jako bychom řekli s t ř e b í k r e v (krev vstřebávající). Vlašským bedrníkem ji nazývají, poněvadž ji Vlaši nazývají P i m p i n e l l a , německy sluje K o l b l s k r a u t , poněvadž na vrcholku lodyhy rostou červené hlavičky. Krvavé koření je dvojí; jeden druh má několik tenkých, okrouhlých, červených lodyžek, chlupatých a žlábkovitých. Listí jest ostré, podlouhlé, kadeřavé a stříhané. Na vrcholku lodyh rostou okrouhlé, červené hlavičky barvy kaštanové, plné dírek nebo přihrádek, jako na růži, anebo včelích voštinách. Tyto přihrádky se otvírají a z nich vyrážejí malé, zelené kvítky, mající uprostřed žluté vlášení. Kořen jest natvrdlý, naryšavělý a trpký. Roste nejvíce v zemi suché, neobdělané, sypké, na výsluní podél stezek a na úlehlích. Kvete v červnu. Druhé krvavé koření podobá se ve všem prvnímu až na to, že má list menší a větší lodyhu. Roste na lukách mezi travou a pýrem a není každému známo. 866
Krvavé kořeni.
Krvavé koření menší.
chuti. Takové víno je zdravé pro ty, jimž padají šlemy z hlavy do prsou a na plíce, zabraňuje souchotinám a dělá z lidí smutných veselé. Zevní použití: Přikládání utlučeného zeleného listí hojí rány, píštěle i rakovinu. Stejně účinkuje zasypávání prášku ze suchého listí do ran. Vůbec jsou to velice dobré a užitečné byliny k hojení ran. Kořen vložený do nosu, anebo bylina přivázaná na čelo, mocně zastavuje krvácení z nosu. Stejně působí i kořen, když se drží v ruce, až by se zahřál. Zasypávání krvácejících ran práškem z utlučený této rostliny staví krev, svaluje a hojí rány. V Polsku a jiných severních krajinách, nachází se na této bylině přirostlé okrouhlé zrnko, silné vůně, kyselé chuti a barvy temně brunátné. Barvíři používají těcho zrnek k barvení hedvábí na pěknou karmazínovou, šarlatovou barvu, a proto ji draho 55*
867
sfc
"ŠŘÍ
4 -
V
prodávají; váží se téměř za polovici zlata. V našich zemích se nenacházejí na této bylině taková zrnka. O tom jsme již něco málo podotkli výše v kapitole 51. Kr-evní koření čili vlašský bedrník sluje latinsky S a n q u i s o r b a , S o r b a s t r e l l a . S o r b a r i a , S o r b u s p u m i 11 a, B a r b u l a C h r i s t i , P i m p i n e 11 a s a n q u i n a r i a & P i mp i n e l l a I t á l i e a, poněvadž ji vlašští lékaři používají místo bedrníku. Téměř všech ostatních jmen dostalo se mu od toho, že se podobá listím oškeruši. Vlašsky sluje P i m p i n e 11 a Sorb a s t r e l l a . francouzsky S a n q u i s o r b e & P i m p i n e l l e . německy H e r r g o t t e s b á r t l e i n , W e l s c h P i m p e r n e l l , Sperbenkraut, Blutkraut, Kólblskraut. Kap. LIV. SÍTÍ.
~$:
'.ác
*
Zevní použití: Pošvičky rostoucí vedle kořene, přikládané na způsob náplasti, jsou užitečné a dobré proti uštknutí nebo popíchání od pavouků, Z listí nebo stébel sítí se obyčejně pletou rybářské vrže, všeliké mošny, košíky, rohože a jiné věci. Z nejdrobnějších stébel dělají pak někteří letní klobouky pro stínění a pošívají je taftem nebo cendelínem. Chudí lidé pokrývají své chaloupky sítím místo slaměných došků, stejně také třtinou a jiným rákosím. Mladí lidé učí se plovati na lehkém sítí, ačkoliv je lépe k tomu účelu vzíti dva hovězí měchýře, uvázati je na provaz, vložiti pod paží nebo na prsa, a tak lehnouti na vodu. Tyto měchýře nedopouští, aby se člověk potopil, neboť nadmuté měchýře se neponoří a zůstávají vždycky nad vodou. Na některých místech ženy vysušují na takovém sítí mladé sýry.
Sítí si libuje ve vodních příkopech, v jezerech, v místech mokrých a bahnitých. Z jedné hlávky nebo kmene vypouští několik okrouhlých, hladkých a špičatých lodyžek, vyplněných uvnitř bílou dření, nemající žádného listí; toliko ve spodu ke kořenu jsou obaleny několika pochvičkami jako třtina. Nahoře nedaleko od vrcholku nesou ryšavé semeno na způsob hroznu, podobné indiánským jáhlám. Kořen mnohonásobně dělený jest kosmatý, tenký, avšak tuhý, a pevně tkví v zemi. Nachází se sítí větší i menší, avšak poněvadž se v podobě shodují, shrnuli jsme je v jeden obrázek. V Čechách nalezl jsem jedno sítí vedle řeky Vltavy a může se snad najíti i jinde podobné v místech vodnatých a mokrých. Toto má množství dlouhých, úzkých a špičatých listů, které vypouští hned od kořene vzhůru. Uprostřed mezi tímto listím stojí okrouhlé a hladké lodyhy, na jejichž vrcholu jsou pěkné okolíky s krásným, ušlechtilým, červeným květem, skládajícím se ze tří okrouhlých lístků okvětních.*) Přirozenost, moc a účinek. Všechny druhy sítí složeny jsou z částek zemnatých, nevelmi studených, odkudž mají trpkost. Mají také částky vodnaté a mírně horké, takže mohou vyčišťovati dolejší orgány a pomalu vpouštěti do hlavy chladné páry. Vnitřní použití: Pití upraženého semene sítí ve víně s vodou zastavuje úplavici i stolice i nemírné krvácení ženské a žene moč. Přílišné požívání neslouží dobře hlavě a totéž semeno požité v nápoji v množství jedné čtvrtce přivodí spánek. Prášek z něho jest dobrý proti chrlení krve a proti průjmů. Užívané s bílým jantarem a slonovým práškem v měkkém vejci přerušuje bílý ženský výtok a zabraňuje potratu. Týž prášek s přísadou trochy pepře vysušuje čípek v hrdle. *) Běží u tohoto druhého o s m ě l o k o l i č n a t ý — B u t o m u s timbellatus.
Sitf.
II. Sítí květné.
Bílá dřeň ze sítí nebo rákosí poskytuje dobré a čisté knůtky do lamp, také ji dávají do pištěli, když chtějí rozšířiti úzké dírky. Táž dřeň vložená do vína zředěného vodou přitahuje k sobě vodu a rozděluje víno od vody. Sítí sluje řecky *°iv°c, latinsky S c h o e n u s , S c i r p u s , l u n c u s . l u n c u s p a l u s t r i s & a q u a t i c u s , na rozdíl od vonného sítí, které sluje l u n c u s o d o r a t u s , arabsky D i s. vlašsky Q i u n c o, španělsky I u n c o, francouzsky I o n c, uhersky Z i * h i o, německy B i s e und B i n t z e n oder S c h m e 11 e n. Sítí květné nazývají někteří l u n c u s f l o r i d u s , jiní S c i r p u s , jiní C y p i r u m sivé l u n c u s c y p e r i n u s f l o r i d u s . D o d o n a e u s praví, že to není l u n c u s , nýbrž G l a d i o l u s a q u a t i c u s sivé p a l u s t r i s , vodní mečík, ně mecky B i n t z e n s c h w e r t l und C y p e r s c h w e r t l . 869
^, Í)/>
>
3
"^
Kap. LV. PALIČKY. Paličky rostou v rybnících, jezerech, struhách a stojatých vodách. Mají dlouhé tříloketní listy na způsob mečíků, jako planý' galgán, avšak úzké a špičaté. Lodyha jejich je hladká, bez suku, uvnitř čerstvá a plná, zvýši člověka. Na vrcholku lodyhy rostou v červenci a v srpnu brunátně červené okrouhlé paličky ztloušti palce, někdy také tlustší, zdéli pídě, které se posléze mění v chmýří a šedivou vlnku a se rozlétají. Kořen je celý článkovitý, s mnohými články jako puškvorec čili Calmus, uvnitř bílý a dírkovaný, sladké chuti, a vyhání z článků každého roku nová očka, z nichž vyrůstají nové mečíkovité listy. Samice nenese žádného ovoce, to jest paliček, jak tvrdí T h e o p h r a s t u s , který ji nazývá P h l e u m, a proto má býti lepší na pletení rohoží.
• tt •
i
Šťáva paličkového kořene vykořeňuje bílé skvrny. Proti těmto jest výborná následující mast: ze šťávy paličkové, pryskyřníku, ocúr.u a páleného kamence udělej s octem a starým sádlem mast, a tím se maž. Kořeny paličkové výborně svalují zlámané kosti. Paličky slují řecky i latinsky T y p h a e, v jednočtu T y p h a vel Tipha, Typha palustris, a q u a t i c a j a c u s t r i s , S c e p t r u m M o r i o n i s . O v i d i u s , F a s t o r , kap. 6. nazývá ji S c i r p u s na místě, kde mluví o S t o r e a e s e u M a t t a e s c i r p e a e , rohože. Vlašsky M a z z a s o r d a , protože její chmýří, přijde-li do ucha, udělá člověka hluchým. V Etrudii S c h i a n z a. Někteří tvrdí, že jest to rostlina zvaná u Virgilia Ú l u a, francouzsky M as s es, španělsky B ě h oř do v e l J u n c o A m a c o r o c a d o , uhersky B á k á , H a p o r y a , německy L i e s k o l b e n , N a r r e n k o l b e n , S e e k o l b e n , Mooskolben, Weyrkolben, Liessen, Knospen und P a p p e n s t i e l .
W
.,- ''Tr'''
c>
Kap. LVI. JATERNÍK (JÁTROVKA).
Paličky.
Přirozenost, moc a účinek. Paličky jsou přirozenosti prostřední a mírné mezi horkem a studenem a také trochu svírají. V lékařství jich vnitřně neužíváme. Zevní použití: Někteří dávají paličkové chmýří místo jiného peří do podušek a polštářů, zvláště pak v srpnu, kdy černají a počínají se rozlétávati; avšak jest třeba každému dbáti toho, aby se mu toto chmýří nebo ta létavá vlnka nedostala do uší, neboť by jinak po něm ohluchl. Ku hašení a zhojení spáleniny od ohně jest dobrým a zkušeným lékem přikládati paličky smíšené se starým vypraným svinským sádlem. Dlouhého, mečovitého paličkového listí užívají bednáři ku skládání anebo stavení sudů mezi dýhy a ke dnům, aby netekly; ba i ku stavbě lodí. aby do nich netekla voda. 870
Jaterník roste na místech studených, stinných, u studánek a na skalách, na nichž se drží svým tučným a dlouhým listím, které jest při kořenu úzké, pak dále se rozšiřuje a dělí nebo štěpí na tři- až čtyřikráte. Na hřbetě nebo ve spodu má nesčíslné množství velmi drobných a tenkých kořínků, jimiž se drží skály, a k níž se připíná stejně jako břečťan. Mezi listím vypouští trf kořene tučné, krátké a tenounké stopky jako nitky, z nichž každá nese na sobě pěkný kvítek podoby malé hvězdičky. Kvete v máji. Přirozenost, moc a účinekJátrovka je přirozenosti nakloněné k studenosti a suchosti. Má také i moc stírající Vnitřní použití: Pití odvaru z byliny po několik dnů napořád, anebo požívání prášku z ní, je dobré proti žloutence, neboť uzdravuje všeliké horké nemoci a zacpáni jater, odkudž také sluje E p a t i c a , to jest jaterník, nebo játrová bylina. Někteří dávají jísti prášek z této byliny ve váze jedné čtvrtce v měkkém vejci anebo s netřeskovou šťávou nebo s kozím mlékem c o n t r a Q o n o r r h o e a m . Z játrovky pálí se také voda, která je velmi užitečná proti žloutence, když by se nějaký čas dobře pil její odvar v kozí syrovátce; velmi lehounce vyčišťuje zapálené a husté vlhkosti a proto dobře slouží těm, kteří mají na sobě zlý svrab a vředy vůkol se rozežírající. Musí se však každodenně tento nápoj připraviti čerstvý. Tato voda je zdravá pro játra, neboť uhašuje každou jejich nepřirozenou horkost a otvírá zacpání. Může se užívati také proti horké zimnici, zvláště pak té. která má svůj původ v játrech. 871
^,r-
^7' '
'l
!+•&;'" t,6
1. ^ -I
55. Zevní použití: Přikládání utlučené játrovky na rány zastavuje krev a hasí všelikou nepřirozenou horkost. Týmž způsobem utlučená a pomazávaná hojí lišeie. odkudž sluje také v jazyku řeckém i latinském L i c h e n. to jest lišej. Pomazání směsí játrovky s medem shání žlutou barvu u člověka, která zůstává po žloutence- Drží-li se v ústech její odvar ve víně. zastavuje hleny hlavy silně a valně padající do hrdla a úst. Játrovka sluje řecky a latinsky L i c h é n, L i c h e n pet r a e u s . s a x a t i l i s . Rovněž E p a t i c a. Lékárnicí nazývají ji E p a t i c a s a x a t i l i s , arabsky A z e z. vlašsky L i c h e n e. španělsky F i K a d e 11 a, francouzsky P e r c o r a u , německy L e b e r k r a u t oder S t e i n l é b e r k r a u t , B r u n n e n l e b e r k r a u t , S t e i n f l e c h t e und M o o s f l e c h t e.
Jaterník.
Kap. LVII. PLICNÍK. Plicník, tak zvaný následkem své podoby a účinku, roste na mechovatých pařezích nebo stromech dubových, bukových a jiných také na skalách, jako jaterník, a v temných lesích. List je měkký, široký, svraskalý, dohromady stisknutý, daleko jeden od druhého, rozdělený s mnohými dolíčky, na povrchu pěkně zelený, vespod bílý, promíšený žlutou barvou a jako játra skropený hnědými skvrnami. Tato bylina také pochází z pokolení svrchu popsaného L i c h e n , čili jaterníku, a může se výborně k tomuto připojiti. Přirozenost, moc a účinek* Plicník je přirozenosti trochu horké a suché, ačkoliv někteří ho chtějí pokládati za studený. Vnitřní použití: Užívání na prášek utlučeného usušeného plicníku výborně hojí zvředování plic. Také jest dobré ho píti ve víně proti 572
chrkání a chrlení krve, dávení krve a nemírnému ženskému výtoku (menstruaci); dále proti kašli, proti tísni na prsou a souchotinám. Pastuchové a ovčáci užívají bylinu plícníku anebo prášku z jeho kořene ve směsi se solí a dávají tento lék dobytku proti dýchavičnosti a proti kašli, a velmi jim pomáhá. Plicník se také chválí i proti červené nemoci, když člověk dáví následkem silného počištění, anebo když má příliš mnoho stolice. Proti dusnosti připravuje se následující lék: ze směsi plicníku, tragacantu, hroudy nebo hlinky arménské a krvavého kamene, zvaného H a e m a t i t e s , dělají prášek a ten dávají užívati. Jiní podávají plicník se šťávou lékořicovou, isopem, omanovým kořenem, buď v prostém medovém octě anebo scillovém, a to dva- nebo třikráte za den.
m
%. ' ^"4
9K
m L Plicnik.
1 l
(ř f
II. Plicnik.
K témuž účelu výborný jest následující prášek: Utluc dohromady plicník, kosatec, lékořici, vlašský kopr a anýz potažený cukrem a trochu zázvoru. Tímto posýpej pokrmy a užívej to. Jiný prášek proti dusnosti: Vezmi stejný díl suchého plicníku, anýzu, přistrojených liščích plic, mořského kopru, lékořice, omanového kořene a zázvoru. Utluc každé zvlášť na prášek a směs prošij dohromady, pak vezmi cukru tolik, kolik váží všechen tento prášek, a smíchej dohromady. Tento prášek užívej ráno i na noc, neboť odnímá dusnost a všechny ucpanosti plicní i jaterní přepravuje a hojí kašel a drsnost trubic Zevní použití. Zasypávání čerstvých ran práškem z plicníku tyto svaluje a velmi rychle hojí. Přikládání rozmačkaného plicníku je užitečné proti čerstvým a rostoucím boulím nebo žlázám, avšak je škodlivý u těch, které iiž úplně dokonalé vyrazily.
873
Z? Plicník sluje latinsky P u l m o n a r i a & P u l m o n a r i s , vlašsky P u l m o n a r i a , francouzsky H e r b e a u x p o u l m o n s , německy L u n g e n k r a u t .
Přirozenost, moc a účinek. Plesnivec jest beze vší pochyby přirozenosti horké a suché, jak se dá souditi z jeho vůně a chuti. Má také při sobě jakousi trpkost. Vnitřní použití:
JINÝ PLICNÍK. PULMONARIA ALTERA. Jest ještě jiná bylina, kterou také nazývají Pulmonaria, to jest plicník, avšak velice se liší od prvního. Roste v místech stinných, mezi křovím a porostlinami. List má os f rý a chlupatý, podobný obecnému volskému jazyku, avšak širší a kropený bílými skvrnami. Na počátku jara vyrůstá v lodyžky vvsoké půldruhé pídě, které nesou na vrcholku brunátné kvítky, podobné jako u obecného psího jazyku. Kořen je jednotlivý a kosmatý. Tento plicník sluje na některých místech m o d r á b u k v i c e (Blau S c h l u s s e l b l u m e ) a j e l e n í m a n h o l t (H i r s c h m a n g o 11), protože jej rádi pojídají jeleni. Také přichází s pěkným bílým květem, a takový popisuje C a r o l u s C l u s i u s ve svých O b s e r v. P a n n o n. l i b . 4. c a p - 9. v trojím druhu, který není jinak obyčejný. Obyčejně přicházejí na jedné lodyze pospolu květy červené i modré. D o d o n a e u s nazývá tuto rostlinu S y m p h y t u m m a c u l o s u m , C o r d u s S i l v e s t ř e , jiní P u l m o n a r i a m a č ů l o s a a domnívají se, že jest to Pí i n i o v a P u l m o n a r i a Mas. Tuto bylinu mnozí velice vychvalují že prý hojí zvředovatění a zjitření prsou. Já sám jsem ji ochutnal a vyzkoušel proti chrlení krve a poznal jsem, že je velice prospěšná. Dal jsem ji vařiti ve vodě a přistrojiti nebo osladiti růžovým cukrem a dával píti nemocnému v odvaru vždv ráno. Kap. LVIII. PLESNIVEC. Plesnivec a květ milosti ( R e i n b l u m e n und S a m e t b l u m ě n , o poslednějším bude .řeč hned v následující kapitole) nikdy nesestárne a nevadne jako jiné kvítí, odkudž mu dali někteří řecké jméno A m a r a n t. Plesnivec čili žlutý květ milosti A m a r a n t u s c i t r i n u s , květ milosti brunátný A m a r a nt u s p u r p u r e u s . Někteří také tvrdí, že plesnivec jest Dioscoridovq H e l i c h r y s u m . poněvadž on sám a po něm G a l en u s jej tímto jménem označuje. Já prozatím ponechávám to nerozhodnuto a budu nazývati plesnivec s lékárníky S t o e c h a s c i t r i n u m. Němci mu říkají R e i n b l u m e n , poněvadž roste ve veliké hojnosti mezi městy Vormsem a Spierem kolem Rýna. Jiní ho nazývaií M o t t e n b l u m e n , poněvadž moli a červi neuškodí šatům, mezi něž je vložen tento květ. Mnozí zase ho nazývaií J u n 21 i n sr (Mládeneček), poněvadž jeho květ nevadne. Plesnivec má tenké, okrouhlé ratolístky, listy podlouhlé a úzké jako hysop, barvy bělavé nebo popelavé. chlupaté, hořké chuti. Každá lodyžka nese na vrcholku květ zlaté barvy, okrouhlý, kulatý, kvete v červnu a v červenci. Tento květ po otevření má podobu slunce a nikdy nevadne, a může se uchovati vždycky ve své barvě, takže i uprostřed zimy mohou z něho suchého dělati věnce, podobně jako z květu milosti, a proto sluje také A m a r a n t u s C i t r i n u s , to jest žlutý květ milosti. Vůně jest příjemné a libé, trochu hořké chuti. Kořen jest tenký, černý a ne dlouhý. Roste pouze v zemi pusté, suché, písčité a sypké. 574
Pití odvaru plesnivce ve víně vyhání ze života škrkavky a červy, což také dostatečně ukazuje zkušenost, poněvadž musí před tímto květem prchati moli z truhel a šatů a hnidy z vlasů. Tentýž nápoj jest prospěšný také proti rozličným ucpáním jater, sleziny, ledvin a měchýře. Tak může se ho užívati proti žloutence a bledosti, proti zástavě moče, pro vyčištění moče a vyhnání kamene. Žaludku jest však odporný.
'«r, --]• 7#^«*
:
W xt*-
l) J ÍÍU? ^,v
•"Í.U
čí
Plesnivec.
Stoechas citrina praestantior.
Proti všem studeným neduhům mozku, jako studenému šlemu, zastaralému bolení hlavy, padoucnici, údům ztrnulým, skrčeným a raněným pomáhá užívání odvaru zeleného plesnivce buď v nápoji s bílým vínem, anebo prášku s růžovým medem nebo Oxymelem. Zevní použití: Plesnivec, jak bylo řečeno, vložený do truhel mezi šaty chrání tyto před moly a červy- Mytí hlavy odvarem kvítí v louhu zahání hnidy a moly z vlasů i lupy z hlavy. Kvítí přidává se také k nápařkám pro obměkčení tvrdé a oteklé matky. Plesnivec sluje latinsky a řecky S t o e c h a s c i t r i n a , Chrysocome, Amaranthus G a l e n i, T i n e a r i a , A u r e o l a , vlašsky a francouzsky S t i c a d o s c i t r i n a . 875
-t. f ^% ů
^h ť''l* l:
-
-f/liá,
') STOECHAS CITRINA EXOTICA PRAESTANTIOR. V Itálii a v teplých krajinách přichází pěkné, vonné pokolení S t o e c h a J o s c i t r i n a e ; toto má množství drobných lístků a na vrcholku množství malých kvítků pospolu, z nichž vyrůstá ostré bavlnkaté semeno, které se posléze rozlétá a které se nerado i'iímá; avšak bylinu můžeme v homosti přesazovati a štěpovati pomocí větviček (hříženicemi), stejně jako rozmarýnu a cypřiš, ba i možno tímto způsobem vypěstovati hustý keříček, jako malý stromek. Lodyha je zcela dřevnatá. jako u jiných podobných rostlin; a zase jiný planý druh této rostliny přichází kolem Nemaus a Mompelieru, který má docela šedivou barvu, roste do výše jednoho střevíce, nemá žádné vůně, má malý kořínek a rád roste při starých zdech. Květ i semeno, které však se rádo ujímá, takže se každého roku musí tímto rostlina rozmnožovati a rozpiemeňovati, jsou podobné jako u ostatních. Někteří je nazývají C h r y s o c o m a s .
Přirozenost, moc a účinek. Květ milosti jest složení studeného a suchého a rozsazuje se spíše pro rozkoš a krásu, nežli pro užitek. Vnitřní použití. Pití odvaru květu této byliny zastavuje měkkost žaludku, běhavku, červenou nemoc, chrlení krve a přílišnou menstruaci zvláště pak krvácení při protržení některé žíly v plicích nebo prsou. Také jest dobrý proti krvavému močení. Zevní použití: Nápařka od spodu odvarem této byliny ve víně zastavuje šlemy střeva konečníku- Stejným způsobem užívaná tato bylina !V ?»«. \\ í
Kap. LIX. KVĚT NILOSTI.*) Květ milosti sluje německy S a m m e t b l u m e n , poněvadž má pěkný, temně brunátný, tenký květ jako aksamit, který netratí své barvy ani když uschne, ale zůstává vždycky pěkný, rozkošný, čerstvý, jako výše uvedený plesnivec; a proto si jej sází a rády chovají panny a paní ve svých zahrádkách, kbelících a hrncích a vystavují jej i za okna. V zimě pak, když všechno ostatní kvítí pomine, tu jej trochu smočí ve vodě a dělají z něho věnce. Tato rostlina se obnovuje a rozmnožuje každého roku ze semene. V červenci vypouští tato bylina tlusté, okrouhlé, tučné, červené lodyhy, nahoře obsazené postranními ratolístkami nebo větvičkami s měkkým a pěkným květem, téměř jako u obecného psího vína. Na vrcholku lodyh vyrůstají v srpnu a vytrvávají až do podzimku temně brunátné a v hromadu stisknuté kvítky na způsob klasu, které nesou v maličkých přihrádkách uzavřené černé hladké a lesklé semeno. Kořen jest bílý, rozdělený, netkví hluboko y zemi a jest chuti svírající a trpké, a ačkoliv celá tato bylina jest pěkná a líbezná na pohled, přece nemá žádné vůně. Přichází mnoho pěkných druhů květu milosti, jak částečn^ jest ukázáno na přiložených obrázcích. Tak obrázek označený písmenou A., ukazuje menší květ milosti s listem subtilným, avšak tvrdším květem, který se velmi leskne- Písmeno B. označuje větší druh. s listem širším, s květem tenším a měkčím a ne tak světlým a tak vysoké barvy jako první. Obraz C jest zvláštní druh, jehožto květ roste na způsob kohoutího hřebene nebo pštrosího peří a ještě větší jeho druh je označen křížkem. Tento nepřináší mnoho semen, jako první dva, a má někdy lodyhu ztloušti dvou prstů a velmi široký květ, a to jest spíše bylina zrůdná, neboť jeho semene, kterého je dosti málo, ačkoliv zase mívá někdy tak široké lodyhy, přece to nebývá vždycky, nýbrž se porušuje a proměňuje v obyčejný druh. Zde může býti uveden a k těmto rostlinám přičleněn uherský blít, B l i t u m U n g a r i c u m , který jsme popsali v kapitole 37. v druhé knize. *) Laskavec.
%
>#
Květ milosti.
Pštrosí péro.
pomáhá také lidem s častým nutkáním na stolici, kteří však se nemohou vykáleti- Mazání mastí ze směsi utlučeného kořene s májovým máslem je velmi dobré proti horkosti. Vnitřní i zevní užívání léků z květů milosti, růže a přesličky, je velmi užitečné proti zašlemované horké hlavě. Květ milosti sluje latinsky A m a r a n t h u s p u r p u r e u s , F l o s a m o r i s , q u a s i v o x Q r a e c a A m a r a n t u s comp o s i t a šit ex l a t i n o A m o r & Q r a e c a a n t h o s , hoc e s t F l o s , c u m n o n m a r c e s c e n t e m s i g n i f i c e t (Amaranthus se vykládá složením z latinského slova A m o r , to jest láska a z řeckého A n t h o s , to jest květ), vlašsky F i o r v e l l u t o , francouzsky P a s s e v e l o u r s , německy S a m mé tblumen, Tausendschón, Floramor.
^
•*r>.
576
577
íLžSf
Kap. LX. ZLATY KVĚT. Tato bylina sluje u D i o s c o r i d a C h r y s a n t h e m u m dle svého krásného a blýskavého květu. Někteří malují místo tohoto chrysanthema pryskyřník se zlatým květem — S c h m a l zb l u m e , o čemž byla řeč nahoře v kap. 106. knihy druhé, v třetím odstavci o pryskyřníku; avšak tito se velice mýií. Chrysanthemum jest ve skutečnosti bylina keříčkovitá, mladistvá. Lodyhu má hladkou, listy rozmanitě zelené, jako u ČernobýluKvět žluté nebo zlaté barvy stkví se téměř jako měsíček, odkudž sluje česky a německy Zlatý k v ě t (G o l db l ume). Kořen je zdéli pídě. rozdělen na mnohé kosmatinky. Na jazyku jest hořký a ještě více semeno, a trochu svírající, ačkoliv bylina sama nemá v sobě žádné hořkosti. Roste na polích, na lukách.
Zlatý květ.
Zlatý květ menšf.
vedle zdí městských i cest. Kolem města Sena přichází v množství a tamní sedláci jej pojídají podobně jako jiné zelí nebo manholt Tato bylina bývá časem velmi vysoká a mívá pěkný veliký žlutý květ, jehožto krajní lístky bývají často z polovice bílé. Někdy však zůstává malá, nízká a mívá úzké listy, jak lze viděti na obou vyobrazeních. C a r o l u s C l u s i u s ve svých O b s e r v . P a n n o n. l i b . 3. c a p . 40 popisuje ještě tři neobyčejné horské zlaté květy neboli chrysanthema. D o d o n a e u s chce sem přiložiti ještě A l i s m a a u t o r i s a nazývá je Chrysanthemum latifolium. Přirozenost, moc a účinek. Tato bylina jest složení horkého a suchého. V lékařství se jí užívá málo. 878
"Uv
Vnitřní použiti: Pití odvaru zlatého květu po několik dnů napořád, po delší lázni, vyčišťuje žloutenku, navrací první přirozenou barvu a vyhání kámen. Je-li přítomna zimnice, musí se použíti odvaru ve vodě. Zevní použití: Přikládání náplasti připravené z květu této byliny s Čerstvým voskem, jakmile se oddělí od medu, ztravuje a rozhání všelijaké otokyZlatý květ sluje řecky i latinsky C h r y s a n t h e m u m , G a r u l e u m , C a l t h a . Někteří mají za to, však omylem, že jest to volovec neboli květec. B u p h t h a l m u s D i o s c o r i d i s , o němž byla řeč nahoře v kapitole 107. knihy třetí. Vlašsky sluje C h r y s a n t h e m o , německv G o l d b l u m e n .
Helichryson Dioscoridis.
Helichrysum italicum.
SLUNEČNÍ ZLATÝ KVĚT. HELICHRYSUM. Rostlina zvaná u Dioscorida H e l i c h r y s u m , má bělavé, zelené/rovné, pevné lodyhy s mocnými listy ve stejné vzdálenosti od sebe, trochu podobnými k listům brotanovým. Na vrcholku má hlavičky květu zlaté barvy, stisknuté v hromadu na způsob okolíků. Kořen jest tenký, roste v zemi pusté a dešťových potůčcích. C l u s i u s píše ve svých íi i s t. S t i r p. ři i s p a n. l i b . 2., že dělají z této byliny košťata. P. P e n n a a L o b e l i u s praví i n A d v e r s a r i i s , že roste kolem Nizzy u moře Tyrrhenského, v Genffu, v Ligurii, Provencii Galské, v suchých údolích a neobdělaných pouštích, že jest velmi dobrá proti Zipperlinu čili podaKře a proti zlým vředům, neboť žene zpátkem hleny, které se násilně derou k bolavým místům. Přepravuje moč, vyhání ven písek a má téměř všechny vlastnosti a moci jako řebříček. 879
M
Vlaších mají ještě jiné H e l i c h r y s u m , subtilnější a menší v listu i stručnatém květu, avšak jeho lístky nestojí na lodyhách tak vrstevnatě spořádané jako u prvního, nýbrž vycházejí hned od kořene a jsou zdánlivě tak malé. jako pštrosí peří. Tu a tam ojediněle jsou na lodyžkách listy, avšak velmi málo. Přirozenost, moc a účinek.
Pití listu této byliny spolu s květem ve víně jest dobré proti uštknutí a zranění hadímu, proti kyčelní dně, řezavce a průtrži; vyhání obyčejnou menstruaci a ztravuje sraženou nebo podlitou krev v břiše i v měchýři. Pití uvedené byliny ve váze jedné čtvrtce ve víně s vodou na lačný život zastavuje šlemy padající z hlavy dolů. Zevní použití:
v týchž pupenech stisknuté dlouhé černé semeno podobné semenu omanovému. Kořen jest krátký, s množstvím vlášení a kosmatinek, netkvící hluboko v zemi. Nevydrží přes zimu a nesnese studena a mrazu a musí se každého roku vyšívati. Teprve nedávno dostal se do Německa a k nám do Čech, před tím byl úplně neznámý. Na květu není nic vzácnějšího a pěknějšího, pouze barva, neboť nemá žádné vůně a pouze samotná bylina voní silně a nelibě a jest trochu přihořklé chutiJsou veliké květy, které nemají žádné zlé vůně. naproti tomu však větší díl menších květů náramně těžce zapáchá. Tato bylina po prvé byla přinesena do našich zemí s jiným cizím koiením v té době, když císař Karel V. dobyl po prvé Tunisu, a praví o ní, že v Africe roste všude planě. Tento největší indický karafiát počíná kvésti koncem měsíce června a vytrvává do podzimu. Postaví-li se po utrhnutí
r «íí .\
Bylina vložená mezi šaty zabraňuje poškození od molů. H e l i c h r y s u m sluje řecky H e l i o c h r y s o n , latinsky E l i c r i s i u m & A m a r a n t u m Q a l e n i , vlašsky E l ic r i s o, arabsky E l i c r i s i, španělsky S c o b a H e m i o n d a , německy S o n n e n g o l d b l u m e . Kap. LXI. INDICKÝ KARAFIÁT.*) Indický karafiát může se dobře klásti mezi pokolení zlatého květu — C h r y s a n t h e m u m , poněvadž se od něho nehrubě liší svým listím; má také karafiátky nebo kvítky pěkné zlatožluté barvy; z té příčiny ji uvedeme a popíšeme na tomto místě. Indický karafiát roste hojně a křovitě, má rovnou lodyhu, pruhovitou, naryšavělou, zvýši téměř dvou -loket, s mnohými ratolístkami a větvičkami, na nichž stojí množství tenkých, oilovitých listů, podobných vrátiči až na to, že jest větší a více stříhané a dělené. Přichází trojí druh, lišící se od sebe pouze květem. První jest největší a nejvyšší. Má veliké květy, někdy jakn pěst, pěkné a hladké jako žlutý karmazín anebo samet, složené z nesčíslného množství lístků, stručnatější. plnější a dokonalejší nežli růže. Druhý má květ menší, složený .ze dvou nebo tří řad lístků, který má uprostřed tenká květná pírka jako růže. Květ jeho je odlišný od jiných, barvy žluté, trochu se schylující k brunátnosti a také pěkný a hladký jako aksamit. Třetí je ze všech nejmenší a neliší se ničím od druhého, jenže neroste tak vysoko a že má také menší květ prostý, složený z jednoduchých lístkůVšechny tyto uvedené růže nebo kvítky rostou z podlouhlých pupenů, které jsou hranaté následkem vyvýšení pěti nebo šesti hřbítků (pěti- nebo šestihranné kalichy) a stojí na dlouhých tenkých stopkách. Jsou barvy zprvu tmavočervené jako pěkný aksamit, po několika dnech však stávají se brzy žlutými, zvláště s té strany k zemi. Po uvadnutí nebo opadání květu nachází se Asi T a g e t e s p a t u l a — lidově: A f r i k á n .
880
I. Indický karafiát.
II. Indický karafiát menši.
do vody, může se uchovati čerstvý a pěkný při své barvě tři i čtyři měsíce do zimy- Kdyby tak šeredně nezapáchal, přemáhal by a převyšoval svou krásou všechny jiné květy. Roste rád y zemi vlhké a tučné, pakli semeno vsadíš do jiné půdy, musíš je pilně zalívati, chceš-li. aby vyrostlo. Přirozenost, moc a účinek. Ačkoliv nemám o tomto indickém karafiátu žádné zvláštní zkušenosti, tak přece, pokud mohu souditi z vůně a chuti byliny, mám za to, že jest přirozenosti horké a suché, moci stírající, otvírající a vytahující. Může také býti v moci a v účincích blízkým přítelem zlatého květu nebo vrátiče, a může se užívati proti týmž neduhům jako tyto. D o d o n a e u s píše, že tato bylina velmi chladí nebo studí a podobně jako bolehlav — C i č u t á — hrubě obtěžuje hlavu a působí na mozek. Proto někteří ho přičítají ke Qalenově rost-
&
881
'j^-; )ť±1L~
line L y c o p e r s i u m a uvádí se příběh, kterak jednomu dítěti velmi tvrdě otekla ústa po ochutnání tohoto květu a dále, že od této byliny pocházely kočky a myši; a proto ji pokládají za jedovatouNěkteří praví, že tato bylina působí u člověka, který ji při sobě nosí, Malomocenství, a že její zápach velice seslabuje a činí chorým srdce a proto radí. aby se jí každý varoval v době moru. Indický karafiát sluje latinsky C a r y o p h y l l u s I n d i c u s, F l o s T u n e t a n u s vel A f r i c a n u s , řecky L y c o p e r s i u m , vlašsky G a r o f a n o I n d i a n o & F i o r e I n d i á n o , francouzsky O c i 11 e t u r d'1 n d e, v Africe P e d u a, německy I n d y a n i s c h e N a g l e i n, I n d y a n i s c h b l u m e , T u n i s blume. Kap. LXII. VERBENA (SPORÝŠ). Verbena sluje německy E i s e n k r a u t oder E i s e n h a r t , protože jí tvrdí a kalí železo. Někteří uvádějí dvojí druh, totiž samce a samici, na čemž mnoho nezáleží, čehož důvod jsem uvedl v mých latinských C o m m e n t a r i i ex P l i n i o, poněvadž není mezi nimi žádného jiného rozdílu, nežli, že samec roste přímo a rovně vzhůru; o,dtjid sluje V e r b e n a r e c t a , samice pak skloňuje a shýbá své ratolesti trochu pod sebe, odkud ji říkají V e r b e n a s u p i n a , a že má více listí, nežli samec. Jinak vzhledem a účinky se srovnávají, takže mnozí učenci pokládají obě tyto byliny za jednu bez rozdílu, jak odvozuje P l i n i u s . V e r b e n a r e c t a má býti naše obecná V e r b e n a , a S u p i n a druhá, kterouž C a r o l u s C l u s i u s popsal ve svých Ob s e r v. His p a n - l i b . 2. cap. 45. M a r a n t h a pak jest proti tomu, že by naše obecná Verbena byla V e r b e n a c a D i o s e o r i d i s , nýbrž že jest to H e r b a s a c r a , poněvadž se nikdy na ní nenachází bě-lavé listí. Také neroste s jednou prostou lodyhou nebo kořenem, jak činí častokráte V e r b e n a c a D i o s c o r i d i s . Kromě toho mají dvojí moc, ačkoliv jim Plinius připsal jedinou, ale jeho popis je velmi pochybný a nejistý a nesrovnává se s Dioscoridem; a proto praví výše uvedený Mar a n t h a v knize druhé M e t h. c o g n o s c. s i m p l i c., že po mnohém hledání nalezl pos'éze pravou Y e r b e n a c a v Apulii u Bitonta ve veliké hojnosti v jedné jámě nebo rokli, v níž se shromáždila dešťová voda. Měla bělavé a trochu chlupaté listy a menší, stejně jako i květ. nežli H e r b a s a c r a . Jinak byla jí vzhledem podobná. Větvičky nebo ratolístky měla čtverhranné, poléhavé jako u rostliny T r i b u l u s t e r r e s t r i s , z nichž žádná nerostla přímo vzhůru a proto dobře mohla býti nazvána Verbenaca supinaVerbena roste zvýši lokte, někdy i výše, a lodyhy má čtverhranné, pruhovité nebo žlábkované, listy vykrajované nebo rozštípené, ne nepodobné listům dubovým, avšak menší a užší, na jedné straně sytě zelené, na druhé bělavé a našedivělé. Každý lístek se téměř podobá kohouťímu hřebenu, odkud ji někteří nazývají C r i s t a g a 11 i n a c e a. Na vrcholku nese množství drobného květu, barvy tělové nebo načervenalé, složeného z pěti lístků a seřaděného na způsob klásku. Kořen jest
882
dlouhý, tenký a kosmatý. Nevoní špatně, dokud je zelená, a jest chuti hořkéNachází se všude ve vsích, za zdmi a ploty, na hřbitovech, podél cest a v mokrých příkopech anebo struhách, a nepotřebuje žádného rozsévání, poněvadž se sama vyšívá.
,-W
Přirozenost, moc a účinek.
Celá bylina je velmi hořká a proto musí býti složení horkého-a suchého. Má moc stírající ztenčující, otvírající a rozrážející. Vnitřní použití:
Požití šťávy byliny ztíži osmi lotu, v níž jest rozpuštěna jedna čtvrtce dobrého dryáku anebo M i t h r y d á t u , dobře po-
Verbena.
máhá proti jedovatosti a nákaze morové. Nemocný musí se však po požití potiti. To bylo vyzkoušeno na mnohých lidechPití listí nebo kořene ve víně též odpírá jedu, zvláště pak, když někdo jest uštknut a raněn hadem, nebo jiným jedovatým živočichem, tu hleď mu přikládati na ránu listí této byliny. Pití listí verbenového ztíži jedné čtvrtce s kadidlem a dobrým bílým vínem na lačný život po dobu čtyřiceti dnů napořád uzdravuje žloutenku. Vyzkoušený lék na propravení zastavené moči je pití odvaru listí verbenového v bílém víně. Velice žene vodu a též kámen. Pití odvaru ve vodě prospívá lidem s padoucnicí anebo lidem, kteří nedávno byli stížení nečistým malomocenstvím. D i o s c o r i d e s praví, že proti zimnici třídenní dávají nemocnému píti sedm dní napořád každého .rána odvar Verbeny, utržené při zemi na třetím kolínku, k níž přidali něco cukru nebo růžového medu. Proti zimnici čtvrtodenní pak má býti 58*
Vychválená mast verbenová proti podagře je následující: Vezmi 4 hrstky čerstvě natrhané verbeny, utluc v hmoždíři až na kaši, smíchej s žejdlíkem, aneb s 12 uncemi nového másla májového, nechej dobře močiti v příhodné náhodě ve sklepě, pak dej na kotlík, přistav na uhlí, aby se to ponenáhlu vařilo, až by se strávila šťáva, proceď silně a vytlač lněným šátkem a schovej ku potřebě. Tuto mast nazývají lékaři U n g u e n t u m J o v i s . Přikládání utlučené verbeny na oči uzdravuje krvavé oči. Dále vezmi vodu verbenovou, smíchej s vaječným bílkem a přilož na oči. Tento lék hojí otoky, mrákoty i krev v nich sraženou. Také se může přikládati bílý chléb, namočený v této směsi. Záušnice rozhání přikládání rozetřené verbeny s jitrocelem za přidání trochu soli. Jsou-li záušnice již uzrálé, přilož tento lék bez soli. Také hojí příměty, a smíšená se sádlem oznobeniny, s vínem vytahuje hřeby uvízlé v noze. Krvácení z nosu zastavuje, když se verbena drží v ruce a ustavičně se na ni hledí. Bolení uší zahání vkapávání šťávy verbeny. Nesnesitelnou bolest zubů odstraňuje, když se v ústech drží teplý, procezený odvar kořene verbenového ve víně. Jiní vaří kořen v dobrém vinném octě a užívají týmž způsobem. Kdo nosí při sobě verbenu, anebo v noci si ji vloží pod podušku a na ní spí, zahání tak vilnou žádost těla. Přikládání utlučené verbeny, anebo teplé vařené ve víně, náramně polehčuje bolesti podagry, dnavé a kyčelní nemoci. Vložíš-li verbenu do holubníku, tu budou se v ní rádi držeti holubi, ba i cizí se k ní sletí, neboť sobě velmi libují tuto bylinu. Promývání očí večer pálenou vodou verbenovou a přikládání čistého lněného šátku namočeného v této vodě, jest dobré pro vysušení očí zahleněných a pro rozjasnění očí temných a vyjasnění zraku. Vyplachování a vymývání touto vodou hojí také všeliké hniloby a zvředovatění hrdla. Verbena sluje řecky ' J « c « / 9 o T « i " 7 , i d e s t S a c r a H e r b a & q u o d C o l u m b a e i n e a l i b e n t e r v e r s e n t u r , latinsky V e r b e n a q u a s i H e r b e n a , v e l q u o d e a v e r r e n dis Jovis aris u t e r e n t u r , Verbenaca, H e r b a s a g m i n a l i s , C o l u m b a r i s , C o l u m b a r i a , seu C oM i m b i n a , F e r r a r i a a f e r r i d u r i t i a , C r i s t a galii n a c e a, arabsky B e n e r a n , Y p e n s t e r e o n , vlašsky B e r b e n a , V e r m i n a c o l a , v Benátkách H e r b a d e s a n t J o a n n e , b y l i n a S v a t é h o J a n a , španělsky V e r b e n a , francouzsky V e r u a i n e, egyptsky P o m p s e m p t e , polsky K o s i s k o, uhersky Zapař a f i u . německy E i s e n k r a u t E i n s e r i c h , E i s e n h a r t und T a n b e n k r a u t . Kap. LXIII. HYACINT. Hyacint roste obyčejně na polích mezi osením, ano i v lesích. Listem podobá se česneku a kořenem malé cibuli. Lodyhu má zvýši pídě, někdy delší a větší, zelenou jako tráva, tenkou, prostou a. hladkou; kvete toho času jako modrá fiala — koncern měsíce března anebo počátkem dubna, odkud sluje německy také M á r z b l u m e . ačkoliv v chladných krajinách kvete později nežli v srpnu. Od prosíředka lodyhy až nahoru k vrcholku má květ motýlokvětý, brunátný, který po uzrání kloní se k ze-
885
'Í
*1
mi a tak zůstává, až uvadne. Semeno má v malých míšcích, jako koukol. Na některých místech říkají této bylině s v i n s k á čibule, S á u z w i e b e l .
S^*/^ L^. l i V ' «í^|'1
l a n g i u m, a na vrcholku čtyři pěkné, patrné kvítky a na těchto lístky okvětní svou barvou a velikostí velice podobné třem lístkům na malém modrém liliu, čili kosatci. Kořen jest barvy červené, okrouhlý jako tulipán anebo narcis. Jest známý obyvatelům v Tripoli pod jménem A y u r . To jest pravý hyacintus Dioscoridův, ale není to ten, o němž pějí a bájí básníci,-že má dvě litery z krve Ajakovy. Ještě jsou jiné druhy hyacintů, totiž modrý a bílý, větší a menší, které také někteří pokládají za pravé hyacinty. Dále byl mi poslán ještě jiný cizokrajný hyacint Jakubem Antoniem Cortusem, a to z Paduy, jejž ukazuje zde uvedený obrázek; tuto květinu dostal onen z východních zemí. Přirozenost, moc a účinek. Kořen studí a suší, avšak převládá v něm studenost. Semeno vytírá a skrčuje a proto je užitečné s vínem proti žloutence. Přidává se také do léků proti jedům a chválí se také i proti morovým zimnicím. Pití kořene utvrzuje břicho, žene moč a ukládá břišní koliku. Hyacint sluje řecky i latinsky H y a c i n t h u s , vlašsky C i p o l l e c a n i n e , H y a c i n t e , španělsky M a y o s f l o ř e s, francouzsky I a c i n t h e, německy H y a c i n t und M a r zbl um e.
Hyacint (březnový květ).
Hyacinthus Tripolitanus.
O tomto hyacintu ještě někteří disputují, zdali je pravý, o čemž nyní já pomlčím. Tento pak. který jsem zde uvedl, byí mi propůjčen k vymalování vedle jiných pěkných bylin ze
I. Hyacint cizí.
II. Hyacint přespolní
(CY^sl zvláštního přátelství od D. Rauwolfa, který jej nalezl na své iSn východní cestě a popsal v první knize své cesty v kapitole IX. r^T-T l Kvete v dubnu, má dlouhé a velmi úzké listy, iako naše P h a-
^D4
886
Kap. LXIV. ZAHRADNÍ MÁK. Mák je všeobecně známý a seje se na polích i na zahradách. Jest čtverý, rozlišující se mezi sebou pouze toliko barvou květu a semene. Jinak kořenem, bylinou, lodyhou i mlékem se všichni shodují mezi sebou. První kvete bílým květem jako sníh a má i semeno bílé. Druhý má květ barvy tělově červené nebo červené a semeno černé. Květ třetího máku jest bílý a blíže makoviček kropenatý červenými skvrnami. Semeno bleděžluté nebo naryšavělé. Čtvrtý má květ až k makovičkám bílý, kropenatý červenými skvrnami a semeno barvy šedivé. Množství jiných rozdílných druhů máků zde i onde vyšetřili a popsali autoři, takže nám není zde zapotřebí se o nich obšírně rozepisovati. Mezi jinými jest pak zvláště jeden pěkný druh bílého máku, který šijí kolem Benátek a v Holandsku nedaleko moře. Nese veliké makovice, jako velké granátové jablko, plné pěkného, sladkého, bílého semene, z něhož lisují a tlačí sladký olej, který dávají proti souchotinám. Lodyhy rostou zvýši tří až čtyř loket, a na nich stojí pěkné veliké květy, bílé jako sníh, z většího dílu sestávající ze čtyřech lístků, někdy celokrajných, jindy na okraji dělených, jaké se dají spatřiti také i na jiných mácích, kterékoliv barvy. Přichází také mák pěkný, červený, barvy ohnivé, nebo celý, barvy tělové, nebo mák uprostřed květu bílý, zevně pak vůkol červený a v jiných více barvách, jež vypočítati by zabralo mnoho času. Nyní za našich časů v zahradách z většího dílu zobecnil ten nejpěknější s krásnými, velkými, plnými květy rozličných barev, které bývají složeny někdy z celokrajných lístků a uvnitř kolem makovice jsou rozkošně zkadeřavělé, jindy zase bývají tyto lístky drobně rozstříhané na drobné vlášeníčko nebo roztrhané a velmi 887
0~ gfr
Hfc
(M^
% *,!
*f W>
56. divně zmotané, takže je na ně mílo pohleděti. V makovičkách je semene mnohem méně a toto jest menší nežli v neplném máku, neboť velké množství lístků v plném květu odnímá semenu moc. Neseje-li se tento mák v pravý čas, přeměňuje se zase v prostý a jednoduchý mák. Kde vzalo původ toto tak pěkné a krásné pokolení máku, jest mi neznámo, avšak jest dosti podobné, že jest to přirozený následek místa a půdy dobré a tučné, jak se to přihází také u více jiných bylin. Bylina na každém máku je vlasatá, chlupatá, stříhaná, dosti široká a dlouhá, popelavě zelená, chuti hořké. Listy rostou beze stopek na lodyze, která je ztloušti prstu, oblá a chlupatá. Květ jest pěkný, veliký a barvy jak bylo uvedeno výše. Po jeho opadání zbývá v makovičkách uzavřené semeno chuti nasládlé olejovité. Máky kvetou téměř uprostřed léta.
Zahradní mák.
Mák plného květu.
Přirozenost, moc a účinek. Semena všech máků studí na čtvrtém čili posledním stupni. Bílý jest povlovnější a k užívání bezpečnější nežli černý. Vnitřní použiti: Požívání libovolného množství semene makového přivádí spánek. Někteří vaří semeno makové v kaši nebo mléce pro malé dítky, když jsou nepokojné a nemohou spáti. Nesmí se ho ovšem dáti příliš mnoho, neboť jinak obtěžuje hlavu a přivádí její bolestí Z makoviček připravuje se také lektvar, který jest velmi užitečný a dobrý proti ostrému nebo suchému kašli a proti slaným šlemům, padajícím dolů z hlavy na plíce a do prsů. Také slouží proti všelikému plynutí a výtokům z břicha, proti chrlení krve a přílišnému ženskému výtoku. Makovičky musí se vařiti ve vodě, až by se vyvařila polovina, pak se musí procediti, při888
1. Divizna velkokvétá (Verbascum thapsiforme). 2. Petrklíč či prvosenka jarní (Primula veris s. officinalis). 3. Rebřiček obecný (Achilea millefolium). 4. Přímětník /Květ sv. Jakuba/ (Senecio Jacobaea).
'->
Mák zahradní. Papauer Domesticus.
/%
** •- v«-^- >>•-*»«
dáti k tomu pěkný přepuštěný med nebo cukr a znovu svařiti, až by tento odvar zhoustl jako lektvar. Takový lektvar sluje v lékárnách D i a c o d i u m vel d i a p a p e r . V lékárnách připravuje se také z máku syrup zvaný S y r u p u s de P a p a v e r e , který je užitečný a dobrý proti všem dosud uvedeným nedostatkům, zvláště pak se užívá pro spaní a užívá se ho v množství dvou plných stolních lžic na večer. Kdo nemůže spáti, nechť vezme po dvou uncích vody locikové, leknínové, půldruhé unce makového syrupu, smíchá tyto věci v nápoj a vypije před spaním. Černý mák je silnější nežli bílý. Pije-li se utlučený ve víně, zastavuje každodenní průjem, krvotok, jiné ženské výtoky, a přivádí spánek. Nejsilnější věc ze semene makového je vysušená šťáva, zvaná opium. O způsobu sbírání a připravování opia z máku píše D i p s c o r i d e s : Ráno, když spadne rosa, tu se toliko trochu poraní zelené makovičky se spodu na povrch, a šťáva neb mléko, které z těchto poraněných vytéká, sbírají do nějaké nádoby, suší ve stínu a z něho se nadělají syrečky. Na zejtří se sbírá a vysušuje zbytek šťávy, který z oněch poraněných míst ještě vyprýštil. Když však nařezávají lidé tyto makovičky, tu jdou pozpátku, aby nestírali a nezavadili o mléko, které prýští z těchto poraněných makoviček. Někteří pak utloukají zelené makovičky i listy, vytlačenou šťávu z nich vysušují a dělají z toho pokroutky, které však nejsou tak mocné jako prvé opium. Jest nebezpečno s opiem zacházeti a nemá se užívati, leč ve veliké a nutné potřebě, jako na příklad při ustavičném bdění a nespavosti, při nepřemožitelných a nesnesitelných bolestech a při horkých výtočích, kdy nemůže pomoci žádný jiný lék. Tehdáž může se užívati opium, avšak s velikou rozvahou a jako přídavek anebo s opravením, jak nařídil učený a rozumný lékař; jinak nikdo nerozumný a neznalý příčin a dob nemá podávati opium, neboť nerozumně užívané opium umrtvuje v člověku přirozenou horkost, odnímá citlivost údů, až konečně i spícího umořuje a připravuje o život. Opium pomazané na oči zemdlívá zrak a zakaluje oči, vložené do uší přináší hluchotu. Také jest zapotřebí znáti, že náš německý a český mák nestudí tak velice, ani nepřivádí oné hluché a nepřemožitelné ospalosti, kterou nazývají Rekové L e í h a r g u s , latiníci pak Šopo r, jak psali staří o svém máku, a toho bezpochyby není jiná příčina, nežli rozdílnost krajů a podnebí, čili studenost našich zemí proti oněm horkým krajinám; neboť my děláme z našeho domácího máku poléyku k jídlu, pečeme koláče, ano i olejem z něho mastíme pokrmy místo másla, zvláště v čase postním, a pojídáme je beze vší škody. Si mé on S e t h y praví, že mák se v pokrmech těžce zažívá a že poskytuje tělu skrovnou výživu, a proto uvedené opium nestrojí se z našeho domácího máku, nýbrž přináší se z cizích zemí a hlavně z krajiny zvané T h e b a i s, odkud i jeho název C ) p i u m , T h e b a i c u m . Z černého máku sbírá se opium tím způsobem, že se trochu poraní makovičky, z nichž vytéká šťáva, která potom zhoustne. Když se pak ony makovičky a vedle toho něco listí tuze vytlačí, bývá z toho Mé co ni um, která má býti mnohem škodlivější nežli opium; a jest se čemu podiviti, že v horkých kra-
889
» •*.
T: * jinách, zvláště Turci, když chtějí býti udatní a srdnatí, mají obyčej nemálo ho pojídati, což by bylo nemožno učiniti našim lidem. Tak mnoho zmůže zvyklost. Proti suchosti v prsou pij odvar fíků, mandlí, bílého máku a lékořice v ptysaně; tento lék obměkčuje prsa, hojí suchý kašel, zvředovatění plic a ledvin, odstraňuje horkost moče. Proti klání v bocích a chrlení krve dávej píti lidem s vnitřní hlízou odvar bílého máku, tragakantu a arabské gummi v ptysaně. Proti palčivým zimnicím a pro přivedení spánku, dělá se z bílého máku a z melounových semen s ptysánou mléko nebo kaše. Přidáš-li k tomuto léku mandlové mléko a cukr, dostaneš užitečný pokrm i lék proti boční hlíze, proti pálivosti moče a proti Qonorrhoei (semenotok). Proti souchotinám a zvředovatění plic jest častokráte vyzkoušený následující prášek: Vezmi půldruhého lotu bílého máku, po půldruhé čtvrtce semene štěrbákového a šťovíkového, po jednom lotu vyloupaných jader melounových, tykvových a okurkových, půl lotu jader kdoulových, po jedné čtvrtce gummi arabského, tragakantu a škrobu, půl lotu šťávy lékořicové, půldruhé čtvrtce liščích plic, pět skrupulů východní hlíny arménské a taženého cukru tolik, co váží veškeren tento prášek. To vše trochu málo upraž a udělej ze všeho prášek. Tento lék podává se v množství půl lotu se syrupem jujubovým anebo s nějakou polévkou. Na noc můžeš jej dáti se syrupem makovým a jujubovým a s vodou z koňského kopyta. Je to zajisté znamenitý lék. Zevní použití: Semeno všech máků, stejně jako i bylina, anebo vytlačená šťáva a voda z máku vypálená, je užitečná a dobrá pro lidi nepokojné a nesmyslné, kteří nemohou spáti. K tomu účelu má se jim tato přivazovati na čelo a spánky v podobě náplasti. Lněný čípek namočený do šťávy z makové byliny a vpravený do chřípí přivádí spánek. Užívají ho ženy, zastavuje výtpk, odnímá bolest a dává jim odpočinek. Pro horké oči jest dobré a zdravé přikládati směs této šťávy s pečeným žloutkem vaječným. Voda vařená s mako vičkami má touž moc a týmž způsobem užívaná nebo přikládaná hasí také červený otok. nebo studený oheň. Vkapaná do uší s mandlovým olejem ukládá v nich bolest, pocházející od veliké horkosti. Voda pálená z byliny, květů a makoviček má též moc svrchu uvedenou. Zvláště pak slouží proti červeným flekům nebo modrým uhrům na tváři, když se jí nemocný dvakrát za den umývá. Prpti opálení sluncem také pomáhá potírání touto šťávou nebo přikládání šátků v ní namočených. Mytí nohou i rukou na noc odvarem listí i s makovičkami ve vodě přivádí spánek. Pro přivedení spánku rozetři bílý mák, smíchej s vaječným bílkem a ženským mlékem a přikládej na čelo i na spánky. Obložení hlavy makovým listím odnímá bolesti i horkost hravý. Přikládání směsi z rozetřených prázdných makoviček s ječnou moukou uhašuje pekelný oheň. Proti zvadlósti těla, jaká bývá u zimnic, utluc bílý^mák a smíchej s olejem fialovým a tím potírej páteř.
''"*»
f* Někteří mají obyčej utlouci čerstvé makové semeno po přidání šafránu a ženského mléka a touto směsí, potírati horkou podagru. Mák zahradní sluje řecky M »•*<«»• »>«(><>?, arabsky T h a x t a x latinsky P a p a v e r h o r t e n s e s i v é s a t i v u m , vlašsky P a p a v e r o d o m e s t i c o , španělsky D o r m e d i r a , francouzsky P a v o t p l a n e , německy M a g s a m e n , O e 1magen, O e l s a m e n , Máhe, Kap. LXV. VLČÍ MÁKY.
•^•^k) ^^f
Vlčí mák sluje německy K l a p p e r r o s e n , poněvadž děti mívají s jeho květem své kratochvíle a z listí dělají si lupačky na ruku i na čelo. Říkají mu také H i r n s c h a l e , K o r n r o s e . F e l d m a g s am en, Q r i n d t m a g e n . Je všeobecně známý,
^^ ť(
Vlčí mák.
roste na polích téměř mezi každým obilím a někdy v takové hojnosti, že celé pole ad něho červená, jako by je povlékl červenou růží, neboť má červený květ. Přichází od května až do podzimku. Lodyhy i ratolesti má tenké, okrouhlé, rovné, celé chlupaté a vlasaté, zvýši lokte. List jest podobný listu bílé zahradní hořčice, hluboce vykrojený, avšak delší, chlupatější a drsnatější. Pupen na lodyze je uzavřený ve dvou chlupatých, šedivých kůžičkách. Před vypučením květu rozpadnou a otevrou se tyto dva šedivé' chlupaté lístky a ven vynikne pěkný červený květ. Po opadání okvětních lístků objevuje se jakási podlouhá makovička. obdaná kolem do kola vůkol černým pýřím nebo vlášením. V této makovičce bývá různé semeno barvy trochu naryšavělé a chuti prihořklé. Vlčí mák přichází časem, ač zřídka, stejně jako jiné byliny, plnokvětý; tak kdysi nenadále nalezl C. C l u s i u s na jednom poli takový plnokvětý mák. Jiní píší, že také viděli tento mák s bílým květem.
891
'&L
;J&*.
V -dř ' »
-v.
í
* #>
v
// f J !^\
Přirozenost, moc a účinek.
Vlčí mák je složení a přirozenosti studené, jako jiné máky. Vnitřní použití: Pití nápoje připraveného svařením pěti nebo šesti makoviček i s jejich semenem ve víně až na polovici působí, že člověk dobře spí. Přiváže-li se kmem hlavy šátek namočený v tomto odvaru, přináší spánek ještě mocněji. Pro obměkčení a otevření zatvrzelých stolic jest dobré píti utlučené semeno v medové břečce. Stejný účinek má pojídání koláče pečeného s tímto semenem. Voda pálená z vlčího máku ochlazuje všechny vnitřní horkosti a může se píti beze strachu v horkých zimnicích, neboť tato voda ochlazuje játra, ukládá bolest, přivádí spánek, uhašuje horkost hrdla a zahání prým. Buďto se pije nebo se jí vyplachují ústa, anebo se jí kloktá. Někteří vzdávají tomuto květu velikou chválu proti klání nebo hlíze boční, která sluje P l e u r e s i s (zánět pohrudnice), a má to být jistý vyzkoušený lék, podávati nemocnému usušený a na prášek rozetřený květ s fialovou vodou. Jiní zavazují do šátku nebo do pytlíčku půl lotu květu, zavěšují do půl libry vody kaviasové a nechávají na ohni, až by se to svařilo na polovic. Tento nápoj dávají najednou vypíti ráno, což opakují po tři dny a tvrdí, že shledali tento lék jistým na mnoha nemocných, o čemž viz a d d i t. P a n d e c t. c a .p. 6. Pití odvaru listí ve víně, nebo přikládání obkladů zevně, zastavuje menstruaci. Ve Vlaších berou sedláci, mladistvé, drobné listí vlčího máku, vaří je s máslem a sýrem a pojídají jako jiné zelí. Také T h e o p h r a s t u s píše, že ho Řekové požívali též v jídle a v pokrmech. V zemi Syrské říkají mu obyvatelé Scuk, dělají z něho cukr nebo lektvar týmž způsobem, jako se dělá z růží, a užívají ho proti kašli, jak to vyšetřil D. R a u w o l f f. Kdybys jej chtěl dáti proti klání bočnímu, tu, jak ukazuje autor ex P a n d ě ct a r i o , musíš to učiniti s bedlivým uvážením v pravý čas, nebot jinak mohl by se hnis zaraziti. Zevní použití: Přikládání utlučeného listí l s mako vičkami hasí všelikou horkost. Přikládání šátků namočených v odvaru ve vodě na hlavu, přivádí spánek. Přikládání téže vody uhašuje červený horký otok. Vymývání jazyku touto vodou, nebo kloktání, zahání prým. Přikládání vody s konopným přadenem na játra zastavuje krvácení z nosu. Vymývání touto vodou ukládá a splaskuje otoky v tajných místech. Potíraná na spánky a přivázaná na Čelo uklidňuje zuření lidí nesmyslných a bláznivých. Krotí bolení očí, pocházející od horkosti, a co se zde povídá o odvaru vodním, totéž platí také o vodě pálené. Směs šťávy z květu vlčího máku se sírou a ledkem hojí prašivost, stírá a shání všeliké nečisté skvrny na těle. Někteří pokládají za zvláštní lék pro zastavení krve kořen vykopaný v pravý čas, i když by jej někdo třeba toliko držel v ruce. 892
Vlčí mák sluje řecky Mrt*ov ýoiae, latinsky P a p á v ě r e r r a t i c u m , f l u i d u m , r u b e u m , vlašsky P a p a v e r o s a l v a t i c o & Ř o s o l a c c i o , španělsky A m a p o 11 i n a, francouzsky P a v o t s a u v a g e , C o q u e l i c o t ; německá jména jsou uvedena na počátku kapitoly. Kap. LXVl. PLANÝ MÁK RÚŽKOVATÝ.*) Mák růžkovatý má listí popelavé, chlupaté, tučné, po krajích vůkol hluboce stříhané. Lodyha loketní, oblá, chlupatá, květ někdy žlutý, časem také červený, po jehož opadání vyrůstají růžky anebo lusky podlouhlé, nakřivené jako u řeckého sena, na konci opatřené třemi malými špičkami. V těchto růžcích leží blanka, v níž se nachází velmi drobné a černé semínko. Kořen je tlustý, černý a nevniká hluboko do země.
(
Mák růžkovatý.
Žlutý mák růžkovatý, jak dosvědčuje D i o s c o r i d e s , roste na pustých a planých místech, ležících při moři. Kvete v červnu. V Německu se ho nachází nemnoho a musí se sázeti a síti v zahradách. Červený viděl jsem velmi zhusta růsti na Moravě při cestě z Čech do Vídně. Přirozenost, moc a účinek.
Že jest tento mák horký a suchý, můžeme poznati z jeho chuti a moci. Má moc rozrážející a stírající. Listí, květ a šťáva nemá se užívati vnitřně, neboť jest pro člověka náramně škodlivá a zcela jedovatá. Vnitřní použiti: Proti dnavé bolesti kyčelní a proti neduhu plic je dobré píti odvar kořene planého máku 'růžkovatého ve vodě, svařený až *) R ů ž k o v a t e c — G l a u c i u m l u t e u m et c o r n i c u l a t u m .
893
"S
-:*•
9
4
*<%
• V -P* *•" ,,'.-•-:,Y
< • í ht !
I I
na polovic. Také pomáhá lidem, kterým působí veliké obtíže hustá, hrubá a pískovitá moč. Pití semene v medu ponenáhlu purguje a měkčí břicho.
*„ •y "* x
Zevní použití: Listí a květ jest dobrý {Droti zlým a nečistým vředům, neboť stírá a stravuje shnilé a nečisté maso. Potírání směsí téhož listí 5 olejem odstraňuje strupy na vředech. Přikládání uvedené náplasti na oči dobytku s očním povlakem, čistí oči a vyjasňuje zrak; musí se však používati tohoto léku mírně, aby přílišně neprýštil. Růžkovatý mák sluje řecky Mř,**» xť^aTtTj??, arab. A l m a c h a r u m , lat. P a p a v e r c o r n u t u m s i v é c o r n i c u l a t u m, vlašsky P a p a v e r o c o r n u t o , španělsky D o r m id e r a M a r i n a , francouzskv P a v o t c o r n u , německy W i l d e r g e h ó r n e t e r M a e s a m e n oder O e l m a g e n.
coridovou rostlinou H y p e c o u m shoduje jiná rostlina, kterou autor ve svém latinském Herbáři nazývá C u m i n u m S i l v e s t ř e a l t e r u m : a toto uvedené H y p e c o u m je přirozenosti studené, kde/' naproti tomu autorovo trochu zahřívá. Přirozenost, moc a účinek. Římský sléz je přirozenosti studené téměř na třetím stupni. Má úplně stejnou moc jako mák. Kap. LXVlll. BLÍN. "Blín sluje německy B i l s e n k r a u t , S c h l a f k r a u t , S a u b o h n e n , T o l l k r a u t , R i n ds w u r t z el, Z i g e u n e r k r a u t. Roste na místech neobdělaných, vedle cest a polních mezí. Má široké, dlouhé, žilkovaté, tučné, vykrájené, chlupaté a temně popelavé listy, tučnou, okrouhlou a bavlnkou obalenou lodyhu, která z prostředka vypouští několik postranních rato-
Q*'. ^
!,\l * l*
V^
Kap. LXVII. ŘÍMSKÝ SLÉZ.*)
Blin.
Římský sléz.
Tato bylina, kterouž jsme pojmenovali česky římský sléz podle německého jména, sluje u D i o s c o r i d a H y p e c o u m . Roste na polích, má listy jako routa, avšak mnohem větší, obyčejně tři na jedné stopce. Listy jsou stříhané, trochu chlupaté a bělavé. Lodyha loketní, chlupatá a posázená po stranách mnohými větvičkami. Tyto jsou též chlupaté, ostré, hebké a nahnuté. Má květ bleděžlutý jako blín. avšak u korbelíčků (kalichů), z nichž vyniká, trochu brunátný. Uprostřed květu jest pěkný pupenec barvy zlaté. Po květu zůstávají okrouhlá, špičatá, chlupatá poupátka, pokrytá tenkou kůžičkou, na vrcholku s malou pokličkou nebo kloboučkem na způsob hvězdičky. V těchto POWpatech jest zabalené černé chlupaté semeno Tuto bylinu nazývají jiní A l c e a V e n e t a v e l p e r e g r i na, S o l i s e q u a m . a mají za to, že mnohem lépe se s Dios*) Asi nějaké H y p e c o u m , rostlina příbuzná máku.
894
10 --*/^v
Blin bily.
lístek, na nichž stojí květ — v podobě cimbálku nebo korbělíčku, barvy bleděžluté nebo mrtvolné — až nahoru, avšak pouze po jedné straně. Semeno, které v těchto korbelíčcích uzrává, je téhož vzhledu jako mák, avšak šedivější a barvy půdy. Listí na vrcholku lodyhy bývá užší. menší a špičatější. Kořen jest bílý, zdéli pídě, vodnatý a hluboko v zemi. Celá bylina voní náramně silně a těžce a uráží mysl. Zahradní bílý blín je skoro podobný obecnému, avšak má listy trochu okrouhlejší, huňatější, měkčí, tučnější a nejsou tak hustě sražené dohromady. Květem se také podobá prvnímu, avšak tento je bledší a někdy úplně bílý. Také nemá tolik cimbálku nebo zvonečků jako první, a. tyto zvonečky jsou také měkčí a nesou bílé semeno. Tento blín roste hojně ve Francii kolem města Auraicum a dále až k řece Rhodanu; sice ho na mnohých místech také sázejí v zahradách, avšak zřídka přetrvává jeden rok. D. Rauwolf
895
•rjA
% ^
<">•/. *í
.,&
7^
Petum. (Hyoscyamus Peruvianus Dodonaei.)
najíti žádná veliká studenost. Jiní však mají zkušenost, že šťáva této byliny, anebo její listí rozetřené, zahání vši a blechy, což častokráte vyzkoušeli na psech, s nichž tento hmyz velmi rychle zmizel. Také připravují z této byliny velmi léčivý olej. který rychle hojí zvláště čerstvé rány, jak to bylo nejednou u nás vyzkoušeno, pročež mu někteří dali jméno H y o s c y a m u s v u l n e r a r i u s. to jest blín ranný. Přirozenost, moc a účinek. Blín ve všech svých součástkách jest přirozenosti velmi studené na třetím a suché na druhém stupni. Vnitřní použiti: Bylina květ i semeno blínu nemají se užívati vnitřně, neboť jsou škodlivé a smrtelné nejenom lidem, nýbrž i zvířatům. To můžeme poznati na vodních rybách, neboť když světoběžnic (tuláci) vhodí do vody blínové semeno a jádra, která nazývají v lékárnách C o c u l i E l e p h a n t i s , tu ryby po nich třeští, 896
^'
;^;
uvádí ve svém spisu l t i n e r a r i u m f ol. 118, že nalezl u města Alepu v Sýrii dvojí druh blínu, jeden .s květem červeným nebo brunátným a druhý s bílým. Další, třetí druh blínu roste zvýši půldruhého lokte, má lodyhu okrouhlou, potaženou drobnou bavlnkou, s mnohými postranními větvičkami a dále tučné bledé listy, těžké vůně. Také není toto listí ani tolik stříhané, jako na dvou předešlých, avšak přes to má kraje listu trochu nerovné. Kvete žlutě jako první blín, z květu pak se vytváří okrouhlé tobolky, plné černě žlutého semene. Kořen jest bílý, zdéli pídě, ztloušti prstu. Sází jej na zahradách jako cizího hosta. Někteří o tom pochybují, mají-li tuto bylinu pokládati za blín, poněvadž její semeno je trochu peprné a nemůže se u něho
III. Blin.
. €>
nazí sebou vzhůru a konečně vyplynou břichem nahoru, takže se dají lapati rukama. Když se podkouří slepice blínovým semenem, tu padají s řádu, a sezobou-li semeno, zmírají po něm. Také lidé, když ho mnoho pojedí, jsou ospalí a ztřeštění. Viděl jsem selské děti, které se najedly tohoto semene, že bylv tak ztřeštěné, pošetilé a nesmyslné, až se rodiče jejich — neznajíce pravé příčiny — domnívali, že jsou posedlé zlým duchem; proto mu vlašští sediáci říkají D i s t u r b i o. Na divoké svině, když pozřou tuto bylinu, přichází křeč a skrčení údů, avšak přirozenost naučila je znáti lék. takže ihned běží do vody, hledají raky a tyto požírají, Čímž si zase pomáhají ke zdraví. Pakliže by se kdo domníval, že snědl blín nebo jeho semeno, nechť ihned pije kozí mléko, med, borové šišky nebo tykvové semeno, ve sladkém víně. Nemá-li nic z toho po ruce, nechť vezme místo toho semeno kopřivové, řeřichové, hořčičné nebo řetkvové, cibulové a česnekové, které z nich může dostati, a pije je s vínem; tím způsobem mu bude zpomoženo, aby mu jed neuškodil. Druhý blín s bílým semenem je slabší a není tak nebezpečný k požití, jako první a třetí. Pití odvaru listí blínového ve víně zahání studené zimnice. K tomu dobré jest i semeno; zvláště pak je dobré pro lidi s kašlem, s horkou reumou, se slzícíma očima, proti ženskému výtoku, chrlení krve, a může se užívati ve váze jednoho skrupule s bílým mákem v medu. Také možno připraviti si následující pilule k tomuto účelu: Mandle, lékořice, škrob, gummi arabské, semeno blínové a bílý mák utluče se na prášek s fialovým syrubem, udělají se z toho pilulky velikosti hrachu. Tyto užívají se v množství tří na noc. a chceš-li, můžeš je zapíti pivem. Zevní použití: Květ i semeno blínu slouží pro uspání a pro ukrocení bolestí; musí se ho však užívati se zdravým rozumem a na dobrou radu. Přikládání šátku namočeného v šťávě vytlačené z byliny na horké, bolavé a slzavé oči. hasí horkost, zastavuje výtok a krotí bolesti. Šťáva nebo olej ze semene, vpravený do uší. odnímá píchání i bolest. Kdyby se někdo pomazal šťávou nebo olejem na místě, kde jsou vlasy oholeny, tu na tomto místě již žádné vlasy nevyrostou. Dryáčníci mají jeden olej, jak oni říkají udělaný z blínu, jímž častokráte a brzy zevním použitím ukrocují veliké bolesti a trápení údů, však je nutno užívati ho s dobrým rozumem a ne bez rozdílu, jak oni mají obyčej. Připravuje se pak takto: v červenci a srpnu utlukou celou bylinu a kladou do nádoby, která má množství der. Pod tu podstavují jinou nádobu, do níž tato šťáva teče a nechávají pak p u t r e f i e r i (zkyasiti), až všechna šťáva ven vyteče, kterouž potom nazývají olejem. Přikládání samotného zeleného listí splaskuje, stlačuje a zpátkem zahání všeliké otoky.
57
897
T^T --Jí, -
»
A
"'%,, ^
?
í
S*J
»'
> l
•* ;>*
4,*
¥
Přikládání blínového listí utlučeného s moukou krotí a zahání bolest údů a též horkou ppdagru. Voda přistrojená k mytí nebo napářce nohou z blínu přináší spánek. Totéž působí potírání čela a spánků směsí oleje s octem. Přikládání utlučeného listí zastavuje krev i přílišný výtok menstruační. Pro bolavé zuby je dobré a zdravé držeti " ústech teplý kořen blínový vařený v octě. Při zardění nohy anebo jiného údu, a je-li tento otqk spojen s horkostí, přikládej šátky namočené ve vodě blínové. Tentýž lék ukládá bolesti uší z horkosti. Přikládání směsi blínu s ječnou moukou splaskuje otqk očí, nohou i jiných údů, mírní bolest kloubů, otok varlat, i prsů ženských po porodu. .?
roste u nás dobře půldruhého člověka zvýši v prvním roce, ačkoliv může se chovati i několik let přes zimu. Na vrcholku má květ barvy pleťové, někdy také pěkně červené, semeno leží v množství v tobolkách a dozrává u nás v srpnu a září, samo vypadává a rozsívá se. A jistě jest podivno, že tak malé semínko může vytrvati na vrchu země tak dlouho přes celou studenou zimu. Kořen jest hrubý a dřevnatý, s mnohými pos..anními kořínky, bělavý a trochu nažloutlý, chuti hořké, a proto někteří mají za to, že se v moci a účincích rovná reveni. D o d o n a e u s tvrdí, že tabák patří do pokolení blínů a má pro to své důvody, ačkoliv jiní mu nedávají v tom za pravdu, poněvadž má mnoho účinků a mocí, které nepocházejí od studenosti; ať je tomu jakkoliv, má tato bylina v sobě mnoho divných povah a vlastností, a vyžadovalo by to dlouhého času, tyto vyčísti. Zvědavý může se q tom dočísti v knize M i k o l á š e M o r a n d a, který tvrdí, že je horká a suchá na druhém stupni, což však platí pouze o suché a nikoliv o zelené bylině, jak napsal C a r q l u s C l u s i u s De r é b u s I n d i c i s f o 1. 14.; zkrátka pak jest tato bylina znamenitě užitečná na rány v použití vnitřním i zevním. Tato bylina byla přinesena po prvé z Ameriky nebo Nového Světa do Francie a odtud k nám, zvláště pak jí mnoho roste na jednom ostrově, který sluje podobně jako bylina, T a b a c o . Libuje si v místech vlhkých a stinných při zdech a plotech, kde by byla bezpsčnou před zimou a mrazy. Přirozenost, moc a účinek. D o d o n a e u s píše, že jest přirozenosti studené, že má moc zpátkem odháněti. L o b e l i u s pokládá ji za horkou a suchou dokonale na druhém stupni. Při žvýkání trochu pálí do jazyku a má chuť peprnou, palčivou.
Blin syrský.
Bíín zvláštní.
Proti slzavým očím z horkostí vezmi olej růžový a Wínový, prášek z bílého kadidla a aloe, smíchej dohromady a tím obkládej spánky. Blín sluje řecky i latinsky H y o s c y a m u s A p o l l i naris, Faba suilla, Dens c a b b a l i n u s & A l t e r c u m , v u l g o J u s q u i a m u s , S y m p h o n i a c a , Pall a d i a , H e r b a c a n i c u l a r i s , arabsky B e n g i, vlašsky J u s q u i a m o , španělsky V e l e o h o , francouzsky J u s q u i a m e ; německá jména byla uvedena dříve.
TABÁK. TABACUM SIVÉ PETUM. Tato cizokrajná bylina jest již nyní u nás v zahradách velmi obyčejná a dostala se k nám po prvé před nedávnými lety z Francie. Jest dvojí druh: Jeden s větším a tlustším. druhý s menším a špičatým listem. L o b e H u s přidává ještě třetí druh velice malý, kterého jsem dosud neviděl. Tato bylina 898
Vnitřní použití: Šťáva této byliny přistrojená na způsob syrupu jest dobrá proti zastaralému kašli, proti tísni prsou a podobným nemocem, které pocházejí od studených a šlemovitých vlhkostí. Tato šťáva dává se dětem v malém množství proti škrkavkám a červům. Myslím, že má se dávati opatrně a s rozumem, a ne ve větším množství, poněvadž purguje (vyčišťuje) lidi velice silně, jako q tom D o d o n a e u s píše v jedné historce. Ve Španělsku dávají píti tuto šťávu lidem stíženým božcem a vodnatelností. Zevní použití: Tato bylina má při zevním použití přepodivnou moc, nefoof přikládají ji teplou buď samotnou jak je, anebo usmaženou v oleji z pomerančů, na hlavu a na bolavý žaludek od studených šlemů; avšak při tom má také tu vlastnost, že přivádí na lidi spánek a činí je ospalými. Také se přikládá na život proti červům, proti kamenu, proti bolestem matky a podagry. Podobně na lišeje. nové i staré vředy a rány, puchýře i raka. Proto také z ní pálí vodu na vyčištění těchto neduhů. Proti bolesti zubů ze studené příčiny vymývají zuby nejprve šťávou a pak kladou 57*
899
•ar*
•í>:
"í
vj>- •
•%-•
QK,C;,<
'í" T>(. v -•? l
na bolavé zuby pilulky nadělané z této byííny. Voda destilovaná z tabáku jest zdravá proti bolení a hnisání zubů. Obyvatelé Indiánští podkuřují se listím této byliny a vdechujíce tento dým, občerstvují se v dobách odpočinku po horkých' a těžkých pracích. Nejprve bývají trochu veselí, pak fehnouce usnou, a proto nemají ho užívati všichni lidé, zvláště TSQ zahálčiví a nedělní, neboť jsem sám to viděl, že jím více uškodil nežli prospěl. Někteří také připravují z tabáku znamenité a léčivé masti na rány, -kteréžto jsou zvláště dobré k hojení jaká. Stejně připravují z tabáku olej a více jiných v5cí. Indiáni říkají této bylině P e t u n a P e c i e l l , Latiníci Tat> a C u m dle ostrova, na němž roste, H e r b a S a n c t a t , S á n a * sancta, N i c o t i a n a , P e t u m ČI uši i, H y o s c y a m u s P e r u v i a n u s D o d o n a e i , vlašsky T o r n a b o n n a ab a u t o r e , který ji nejprve přinesl do vlastí. V Římě sluje M e r b a S a n t C r o c e , německy I n d i á n i s e l i W u n d k r a u í nebo Indianisch Beinwell. Tento první přespolní a cizokrajný blín byl k nám přinesen po prvé vysoce učeným a zftušenýni' D. B e r n h a r d e m P a l u d a n e m , úředně ustanoveným lékařem v Amsterodamu, ze Sýrie, pode jménem B e z e nebo B e n z e, jak popisuje C. C l u s i u s ve svých O b s e r v. P a n n o u . I i b. 3., cap. 22. Má Stvět trochu načervenalý. Druhý není tomtuto hrubě nepodobný a vyrostl mi z bělavého nebo popelavého starého semene, jehož květ jest z počátku také bledě žlutý, později trochu načervenalý a menší, avšak v počtu větším, nežli na druhém; také listí tohoto je daleko větší. Kap. LXIX. CHMELIK čili BLEŠNÍK.*) Chmelík sluje také německy F l o h s a m e n k r a u t , latinsky P u l i c a r i a , to jest blešník, protože jeho semeno podobá se bleše, anebo také, že čerstvá bylina nastlaná v komoře zahání blechy, jak dosvědčuje D i o s c o r i d e s . Jest dvojí: První druh má list dlouhý, šedivý a chlupatý, téměř jako bylina zvaná Vraní noha, avšak delší, ne tak růžkatý, ani tak rozložitý. Má množství ratolístek anebo metliček zdéli pídě, oblých, tenkých a hustě obdaných listy. Rozkládá se spíše po zemi nežli aby rostl vzhůru. Na vrcholku větviček nese podlouhlé, klasovité paličky, kvetoucí žlutě, po jichž uzrání nachází se v nich drobné, černé a světlé semínko, které jak výše bylo uvedeno, podobá se ve všem bleše. Kořen je jednoduchý, bělavý a velice kosmatý. Druhý chmelík má daleko více révoví čili větviček s hustším listím, kromě toho listím šedivým a chlupatým, avšak delším a tenčím nežli první. Nese více paliček, avšak trochu menších, jinak úplně podobných, i pokud se týká semene, prvnímu. Kořen Jeho dělí se na množství drobných kořínků s šedivým a chlupatým vlášením. Toto dvoje pokolení chmelíku je označeno na jedné figuře literami A B a vymalováním. A zůstává přes zimu, má trvalý kořen, B musí vyrůstati každého roku z nového semene. *) P l a n t a g o P s y l l i u m .
900
J
?l
ÍL*
>
Chmelík neroste planě v říši, ale musí se sázeti v zahradách. Jakmile se jednou rozsadí, tu se již sám každého roku rozsívá a těžko se dá vypleniti. Libuje si v zemi tvrdé a neobdělané, někdy se nachází také na polích a mezích. Kvete přes celé léto, semeno dozrává na podzim. Přirozenost, moc a účinek. Semeno chmelíkové, kterého se má nejvíce užívati v lékařství, jest přirozenosti studené na druhém stupni. Co se týká sucha a mokra, pak drží, jak praví Q a l e n u s, mírný prostředek, avšak zhušfuje a náležitě změkčuje. Vnitřní použití: Pití chmelíkového semene upraženého na pánvi, pak utlučeného a po nějakou dobu močeného v růžové vodě a proceze-
Chmelík.
ného, krotí a léčí obražená raněná střeva. Stejným způsobem užívané zastavuje všechny horké, cholerické výtoky a měkkosti břicha, červenou nemoc i úplavici, zvláště nemírné počištění a stolice, které se dostaví po silných, prudkých a palčivých purgacích, jako na příklad od S c a m m o n i a a podobných léků. M e s u e s ne nadarmo varuje nás, abychom příliš nepožívali vnitřně semene chmelíkového, neboť jest palčivé a škodlivé člověku, o čemž bude více řečeno na jiném místě, avšak šlem čili M u c c i l a g o, to jest zevní částka semene (sliz), může se užívati beze škody. Vezmi semeno chmelíkové, nalij na ně studené vody. míchej lopatkou tak dlouho, až voda zešlemovatí, pak proceď a po přidání fialového syrupu dej vypíti; velmi lehounce měkčí život a břicho. Zevní použití: Přikládání rozmačkaného chmelíkového semene s růžovým olejem, vodou nebo octem, dobře prospívá proti horké podagře,
901
•^"ífe* *
ÍJ>
~.^
#X*. /*•:*
proti bolení hlavy a jiným horkým otokům těla, zvláště pak proti pekelnému ohni. Obklady ze směsi utlučeného semene s octem na klínek čili průtrž malých dítek, ano i na pupek, když nabíhá anebo vychází ven, hojí je a žene zase zpátkem do života. Přes to však je třeba opatřiti nemocného páskem. Semeno utlučené se svinským sádlem vyčišťuje rány. Chmelíkové semeno utlučené a močené přes noc v růžové vodě, vydává ze sebe hladkou šlemovitost; touto jest dobře pomazávati suchý a vyprahlý jazyk, který jest postižen horkostí a prýmem a jakoby vypálený. Velice dobře pomáhá, hasí žízeň v palčivých zimnicích, vyhlazuje drsnost v hrdle, trubicích i na jazyku. Uvazování šátků lněných, namočených v tomto léku na čelo, dobře slouží lidem s velikou a horkou bolestí hlavy. Sliz (šlemoyatosit) čili M u c c i l a g o P s y l l i i s olejem růžovým nebo fialovým, nebo i smíšená s trochou g u m m i T r a g a c a n t h a e přikládá se na bolest hřbetních žil. Proti píchání v očích jest výborným lékem vpouštěti do očí krůpěj té vody, kterou získáme tím způsobem, že mícháme lopatkou semeno blešníku v růžové vodě s bílkem od vejce tak dlouho, až z něho vyjde sliz. Obklady z vařené byliny s kořenem uzdravují škytavici. Přikládání utlučeného chmelíku stemperovaného na způsob náplasti s bílkem vaječným, trochou octa a růžové vody na čelo, zastavuje krvácení z nosu. Kafr se nedá lépe uchovati ve své podstatě a moci, než v semeni chmelíkovém. Chmelík čili blešník sluje řecky i latinsky P s y 11 i u m sivé P s i l l i u m , P u l i c a r i a H e r b a p u l i c a r i s , arabsky 3 a z o n a C h a t o n a , vlašsky P s i l l i o , španělsky Z a r g a t o n a , francouzsky H e r b e a p u c e s & H e r l , e d e s p u l c e s , africky V a l g u g u m, německy P s y l l i e n oder P s y l l i e n k r a u t u n d W e l s c h f l o h k r a u t , z u m U n t e r s c h i e d der D u rw u r t z oder Conizae, die voň D e u t s c h e n a u c h F l o h k r a u t g e n a n n t wird. Kap. LXX. PSI VÍNO (LILEK ČERNÝ). Obyčejné psí víno nachází se na zahradách, podle hrází, zdí a plotů, v místech stinných a v půdě obdělávané. Pučí a vychází ze země v době letní, koncem měsíce června. Roste jako keříček s mnohými ratolístkami a pozoušky zvýši jednoho lokte. Má listy černozelené, hladké, měkké, podlouhlé, šťavnaté, podobné bazalce nebo plané lebedě. Má hvězdičkovitý kvítek, bleděbílý. stručnatý, uvnitř žlutý jako iva. Po opadání květu vyrůstají okrouhlé jahůdky velikosti jalovcových zrneček v nichž je skryto drobné semínko. Jahody nejsou všechny jednostejné barvy, neboť některé bývají nazelenalé, jiné černé a jiné žluté. Kořen -jest bílý. jednoduchý a kosmatý. Když přijde na bylinu a ovoce tuhý mráz a zima, tu vyhyne celá v celé své podstatě. Staří používali této byliny v pokrmech jako jiného zelí nebo vaření. 902
Přirozenost, moc a účinek. "•! Psí víno jest přirozenosti studené a suché na druhém stupni, moci ochlazující a svírající. Co se týká sucha a mokra, drží se & uprostřed. Vnitřní použití: ^ Psího vína neužíváme vnitřně pro jeho studené složení. i| Dvouletá nebo tříletá pálená voda může se mírně podávati ; v horkých vnitřních nemocech, stejně jako voda leknová. Dobře ; připravené vody užíváme proti horkému žaludku, dále proti *f veliké palčivosti moče, čili řezavce. <^ Zevní použití: ^ Přikládání rozkrájeného zeleného listí psího vína na hlavu í[l při veliké horečnaté bolesti ukládá horkost i bolest. Stejně pro{
W (^^}
Psí vlna
spěšné jest také na roznícené a rozpálené uši, oči, prsa, žaludek, játra, ledviny, měchýř a tajné údy. Také jest dobré proti horečnaté nemoci dnavé čili podagře i proti všem jiným otokům, které nabíhají z horkých příčin. Pálená voda nebo šťáva z psího vína má touž moc a tytéž účinky, hasí všelikou horkost i palčivé vředy. Přikládají-li si ženy bavlnku namočenou v této vodě v malém a lněném pytlíčku, zastavují výtok (menstruaci). Komu padá do očí ostrý šlem, nechť si přikládá směs šťávy nebo vody z psího vína s vaječným bílkem. K hojení horkých, otevřených a hnisavých čili tekutých vředů může se- míchati tato šťáva s bělobou, Silberglétem a růžovým medem nebo olejem, a z toho všeho udělati znamenitou léčivou mast. Přikládání byliny utlučené se solí jest dobré proti otokům za ušima čili záušnicím. 903
J/'
57. Psí víno sluje řecky £r
7*-
Kap. LXXI. VIŠNĚ MOŘSKÉ čili ŽIDOVSKÉ.*) Mořské čili židovské višně rostou v hojnosti u nás v Cechách, na zahradách i v místech stinných a na vinicích, odkud se dají sotva a s obtíží vypleniti, jakmile se jednou zakoření. V dubnu pučí a vypouští mladistvé výstřelky, z nichž vyrůstá lodyha zdéli 'lokte a kloní se k zemi. Listí podobá se trochu obyčejnému psímu vínu, avšak je širší a mocnější. Květ má také bílý, avšak větší a z něho se vytvářejí duté, zelené a se
^f
Vigně mořské.
Indiánské v sně mořské.
všech stran uzavřené měchýřky, anebo pytlíčky, velikosti vlašského ořechu, někdy i větší, po délce opatřené osmi pruhy nebo žlábky; dole na dně těchto měchýřků leží přirostlá, okrouhlá červená jahoda, úplně podobná bílé višni, avšak hladší a pěknější, chuti hořké, plná drobného a plného semínka. Kořen jest bílý, svými kosmatinkami v zemi sem i tam se rozkládající. Kvete po celé léto a ovoce přináší teprve v srpnu a září. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použiti: Listí mořské višně studí a svírá, jako právě popsané psí víno, avšak toto ovoce, čili červené jahody, má moc vyhánějící a v lékárnách je berou do nových léků, které skládají a připravují pro játra, ledviny a měchýř; nebot kdo by několik dnů *) M o c h y n ě — P h y s a l i s a l k e k e n g i ( ž i d o v s k á třešně).
904
/?
1. Lupen větší či lopuch (Arctium lappa, Lappa major). 2. Polní nitka, zemědým lékařský (Fumaria offlcinalis). 3. Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides). 4. Angelika větší (Archangelica officinalis). 5. Husí nožka či kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris).
Psí vino. Solanum Hortense.
:%-*!*•'
X>,.4X
napořád požíval a pojídal těchto jahod čili višní, anebo pil vodu z nich vypálenou, vždy v množství tří nebo čtyř plných lžic, vyhojí žloutenku, vyžene močí kámen, pomáhá si proti pálivému močení a vyčišfuje všechny vnitřní vředy. V lékárnách připravují z těchto jahod drobné, kulaté pilulky, T r o c i s c i de A l k a k e n g i zvané. Tyto pilulky, rozpuštěné ve vodě truskavcové anebo v kozím mléku, vnitřně požité, dobře činí lidem s hnisavým zánětem měchýře a s hnisavým močením. Někteří mají obyčej, že vytlačují tyto červené mořské višně spolu s vinnými hrozny, kladou je do vína a nechávají kysati spolu s vínem. Bývá z nich znamenitě víno, kterého mají užívati ti, kteří mají obtíže následkem písku a kamene, neboť vytírá a vyčišfuje ledviny i měchýř prapodivným způsobem, když ho nemocný vypije každé ráno teplého dobrý doušek. Požívání mléka připraveného ze šťávy mořských višní s mákem nebo odvarem slézovým, anebo s ptysánou, odstraňuje pálení moče čili řezavku. Pití procezeného nápoje, připraveného rozetřením osmi nebo devíti mořských višní ve víně, odstraňuje zastavení moče, vyhání s močí kámen z ledvin i měchýře. Zevní použití: Proti zahnojeným zhnisalým očím jest dobře do nich vpouštěti šťávu z těchto višní, anebo směs pálené vody se sladkým vínem. Kořen této byliny jest velice odporný hadům, neboť jakmile se jím dotkneš některého hada, ihned zírne a zmrtví, a proto je dobré proti uštknutí a poranění hadímu přiložiti na ránu rozetřený tento kořen s olejem. Mořské višně slují řecky žrcrxvosaitxáxapot;, arabsky A l k e k e n g i, latinsky S o l a n u m H a l i c a c a b u m , V e s i c a r i a , A l k e k e n g i, vlašsky H a l i c a ' c a b o , španělsky B e x i g a d e p e r r o , francouzsky B a g u e n a u d e s & A l q u e q u e n g e s , německy B o b r e l l e n , S c h l u t t e n , J u d e n k i r s c h e n , J u d e n h i i t t l e n , J u d e n d a e c k l e n und R o t e n N a c h t s c h a t t e n (červené psí víno). Tuto cizí a až dosud neznámou bylinu po prvé mi daroval přední badatel a bedlivý vyhledavatel rozličných přespolních a cizókrajných rostlin J o s e p h u s C a s a b o n i u s , t t č. bytem u velikého knížete Florentského; tuto bylinu jsem také dal se všemi jejími částkami dopodrobna vymalovati. Listí má jako S o l a n u m H a l i c a c a b u m , čili mořská višně, avšak trochu stříhané, lodyhu ztloušti prstu a častokráte zvýši tří loket, hranatou, sukovatou, s mnohými ratolístkami. Květ podobný mořským višním, avšak rozdělenější, mající uvnitř světležluté špičky a uvnitř načernalé nebo červené skvrny. Měchýřky jsou stejné, jako u jiných, avšak zůstanou vždycky zelené, anebo stojí-li proti slunci, takže dokonale uzrají, bývají trochu načervenalé. Jahody v těchto měsících jsou také zelené barvy a vyrostou někdy tak veliké, že i své lusky roztrhávají na dvé. Tyto lusky jakož i celá bylina nemá žádné zvláštní chuti, toliko při stopce, na níž visí, obsahují v sobě šťávu, která se nachází i n p o m o 905
^.V*-3|:
,-^dfr
a
***
,'* í*
de oř o (v rajských jablíčkách). Není mi dosud povědomé, jsou-li tyto jahody užitečné k jídlu anebo v lékařství. Bylina velice ráda vyrůstá každého roku-ze svého semene. Kap. LXXII. LILEK VĚTŠÍ.*) Lilek větší roste v lesích a na horách. Jest to keř, mající mnoho ratolestí, jako stromeček, veliký dva až tři lokte. Lodyha bývá někdy načervenalá, barvy jako kaštanové, listy podobné psímu vínu avšak větší a tmavší. V květnu a červnu mívá dlouhé květy podoby zvonečku, barvy bledě červené, uprostřed s tenkými pírky (prášníky). Po uvadnutí a opadání těchto zvonečků vytváří se okrouhlé nebo kulaté zelené jahody nebo višně, každá na vlastní stopce. Po uzrání v měsíci srpnu bývají černé a hladké, až se lesknou, a velikosti vinné bobule, anebo jako černá zrnka jantarového růžence, plné červené šťávy
Lilek větší.
Solanum majus.
aby je jedl. Proto jim říkají v Benátkách t i e r b a B e l l a D o n n a, to jest Pěkná paní. Latinsky sluje S o l a n u m m a j u s , německy G r o B e o d e r t o l l e N a c h t s c h a t t e n . Mnozí tvrdí, že je to T h e o p h r a s t o v a M a n d r a g o r a , s níž se také dosti dobře shoduje. Kdo by náhodou pojedl tyto jahody, má ihned píti medovou břečku a je vydáviti a to učiniti několikráte. Někteří pálí z většího lilku vodu a dávají ji píti proti vnitřnímu řezničení, avšak, poněvadž je to velmi nebezpečná věc, zvláště v tom případě, když se jí požije více nežli náleží, tu jest lépe jí vnitřně vůbec neužívati, zvláště pak nemají jí požívati lidé obyčejní, kteří v tom neznají různých případností a míry. Zevně můžeme ji používati v obkladech proti .všelikým horkostem a zardělostem i proti pekelnému ohni, přikládajíce šátky v ní namoče-
I. lilek ospalý.
A
II. lilek ospalý.
a drobného semene, nebo jadérek chuti sladké, avšak nechutné a nepříjemné. Kořen je veliký, někdy ztloušti ruky, dlouhý, bílý a šťavnatý, rozlézající se na všechny strany. Tato bylina trvá po celý rok, s jara znovu pučí a obnovuje se jako jiné.
ne. Přikládá se také na hlavu proti horkosti a zbláznění. Téže moci jest také šťáva z listí a kořene. Otok obočí splaskuje přikládání utlučeného listí. Celkem vzato můžeme používati lilku kdekoliv je třeba zhuštění a ochlazení, avšak ne dlouho.
Přirozenost, moc a účinek. Lilek větší rovná se co do moci a přirozenosti lilku bláznovskému čili ztřeštěnému — S o l a n o m a n i c o s e u f u r i o s o , o němž píše D i o s c o r i d e s , avšak podobou a tvářností se daleko oba od sebe liší. Kdo by pojedl jahody nebo zrna tohoto lilku, tak se zblázní a ztřeští, jako by byl posedlý ďáblem, anebo jistě bude uveden v těžký a hluboký spánek, a já sám jsem si toho vědom, že některé děti zemřely, poživše těchto jahod místo vína, neboť jsou velmi pěkné a rozkošné na pohled, takže nevědomého člověka mohou snadno k tomu svábiti a svésti,
LILEK OSPALÝ. SOLANUM SOMNIFICUN.*) Solanum somnificum, sivé s o m n i f e r u m & d o r m i t o r i u m D i p s c o r i d i zvané, jest bylina s mnohými ratolestmi dřevnatými, které se nesnadno dají ohnouti a které jsou obsazeny mnohými tučnými listy podobnými listí kdoulovému. Květ stojí kolem lodyhy jeden nad druhým, barvy naČervenalé. Ovoce jsou žluté jahody, zavřené v míšcích. Kořen je dlouhý, pevný, něV^ ztloušti ruky s načervenalou kůrou. Roste u moře a na místech kamenitých, proto také sluje Sóla t r u m m a r i n u m , q u o d in r u p i b u s n o n l o n g e a
*) R u l í k z l o m o c n ý — A t r o p a b e l l a d o n n a .
906
>&
*) P a b l e n — S c o p o l i a a t r o p o i d e s .
907
<*&£& i ^" !
K&l A*-
•m. ar
» ť «.
>:* t, y l*
m á ř i i n v e n i a t u r — že se nachází na skalách nedaleko moře. Tohoto lilku roste množství, jak našel C. C l u s i u s , l i b . 2. c a p . 58 S t i r p. Hi sp a n i c. v Hispanii u města Malaca, kdež přichází již v měsíci únoru s květem i semenem a trvá několik let, kdežto u nás musí ho znovu zašívati každého roku a stěží nese semeno. V Hispanii jej nazývají O r n a l e , P l i n i u s Halicacabum&Morion. Jest ještě jiný druh S o l a n i so m n i f i č i čili ospalého lilku, jehožto obrázek takě zde přinášíme. Má listí užší o a velmi žilnaté, lodyhu čtverhrannou, květ bělomodrý na způsob náprstku, na dlouhých stopkách. Z těchto květů vytvářejí se černé nebo temně červené jahody s množstvým jadýrek nebo zrnek uvnitř jako jiné druhy Solanií. Tyto jahody jsou zpola přikryté zelenou šešulkou, kteráž je zevně stříhaná a vroubkoyaná jako korunka. Kořen jest veliký, hrbolatý, bílý. Roste v hojnosti kolem města Gorice a na hoře zvané Salvatris mezi kamením. Kvete v květnu a ovoce přináší v měsíci červnu. Toto druhé S o l a n u m s o m n i f e r u m popisuje zvláště J o h. V i e r u s, tělesný lékař kníže Klawského, ve své knížce o některých neznámých nemocech, a praví, že roste v Ditmarsku a Westfálsku, zvláště kolem zámku Tekelaburg tohoto hrabství. Obyvatelé je nazývají W a l c k e n b a u m , a dávají tuto bylinu proti novým nemocem, zvaným V a r e n o d e r K a d d e n v pivě a nechávají nemocného usnouti po celých 24 hodin. Dělá mistrná Syp t o m a t a (známky) a jest to velmi nebezpečný lék a hodí.se pouze pro lidi silného přirození. A jak dobře praví V i e r u s, na zlého psa je potřebí pevného obušku (kyje], G e o r g i u s B u c h a n a n u s píše ve s k o t s k é h i s t o r i i lib. 7. f o 1. 72, že tato bylina roste namnoze v Skotsku, a že Skotové kdysi přimísili šťávu této byliny do vína, piva ano i do chleba a poslali do ležení svým nepřátelům Dánům, kteří nevědouce to, jedli a pili a upadli v hluboký spánek a bezsmyslnost, a tak byli i se svým knížetem Swenonem od Skotů přemoženi a vyhráni. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití:
Pití kořene ztíží jedné čtvrtce s vínem je velmi mocným lékem k přivedení spánku, a jest povlovnější nežli opium, jak praví D i o s c o r i d e s . Ovoce nebo jahody ženou násilně moč. Dvanáct jadérek dává se proti vodnatelnosti, avšak kdo by jich požil více, stává se nesmyslným a ztrácí rozum Zevní použití:
Veliké trápení a bolení zubů ulehčuje a odstraňuje, když se drží v ústech odvar ospalého lilku ve víně. Kap. LXXIH. BODLAVÉ JABLKO. Bodlavé jablko jest také jednou z cizích bylin, která k nám byla přinesena po prvé z východních zemí; nyní sází se na některých zahradách spíše pro rozkoš, nežli pro užitek, neboť jest
908
pěkná a veselá na pohled, zvláště když kvete a nese ovoce. Roste zvýši lokte, má lodyhu i postranní ratolesti tlusté, oblé a silné, listí popelavě zelené, měkké a tučné, podoby listu lebedového, anebo spíše psího vína. Na lodyze a větvičkách má dlouhé, zelené, pruhované hlavičky či korunky (kalichy), z'nichž vyrůstají dlouhé, bílé, pruhované, zvonečkům podobné květy, bílé téměř jako lilie, a libé vůně. Rozvíjejí se v psí dny a jsou rozvité toliko ráno, o polednách, a když svítí slunce se zavírají. Po opadání květů vytváří se zelená, chlupatá jablíčka velikosti vlašského ořechu, uprostřed s jakýmisi brázdečkami, a plná hladkého semínka, jako u Mandragory. Kořen .je hrubě kosmatý. Zimou tato bylina hyne a musí se znovu každého roku vyšívati. Někteří spisovatelé ji pokládají za N u x M e t e l l a A r a b ů m a podle mého zdání ne neprávem, neboť kdo ji srovná s popsáním S e r a p i o n a a A v i c e n n y , najde to skutečně správným.
^iijp
,. •"*' *^
Bodlavé jablko.
Ježková palice.
Přirozenost, moc a účinek* Vnitřní použití:
Tato jablka jsou přirozenosti studené na čtvrtém stupni. Požití půl čtvrtce jich vzbuzuje dávení a zkormoutí člověka tak, jako by byl opilý. Požitá vnitřně v množství půl lotu usmrcují člověka. Kdo by jich náhodou mnoho pojedl, má ihned píti teplé máslo, držeti ruce a nohy v teplé vodě a sebou čile pohybovati, házeti, aby mohl dáviti. Také pomáhá doušek pelyflkového vína, v němž bylo rozpuštěno půl čtvrtce ledku. Stejně dobré jest píti dryák, B o l u s A r m e n u s s e sladkým mandlovým olejem. Také se má voněti k routě, k bobrovému stroji, namočenému v silném octě, anebo dokonce šňupati bílou kýchavku. D o d o n a e u s píše, že i vůně těchto jablek škodí a obtěžuje hlavu. Tato chlupatá nebo bodlavá jablka slují, latinsky Stram o n i a , P o r n ů m s p i n o s u m , N u x M e t e l l a , řlyoscia m u s d e P e r u dle V a l e r i a C o r d a , dle A n g u i l l a r y H i p p o m a n e s , vlašsky P o r n o , s p i n o s o , P a r a c e c o l i , francouzsky P o m é e p i n e u s e , německy R a u c h a p f e l ,
909
S t e c h á p f e l . Někteří tuto bylinu nazývají S o l a n u m m a n i c u m (ztřeštěný lilek). Viz L o b e l i u s A d v e r s a r . f o l . 103; řecky P a r o c o c c a l o n s i v é B a r y o c o c c a l o n , i d est Nux g r a v a n s s i v é t o r p ó r e m & s o m n u m i nd u c e n s.
Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Ve Vlašsku sázejí mnoho těchto jablek a také dříve vyrůstají nežli v Německu. Pojídají je a strojí tímto způsobem: Nejprve vaří jablka ve vodě, pak je oloupají a rozkrájejí na kusy, potrousí moukou, a smaží v oleji nebo horkém másle a naposledy posypávají je pepřem a solí. Tento pokrm není nechutný, ačkoliv poskytuje tělu špatnou potravu, jak píše A v i c e n n a , a proto také mají odtud ono latinské jméno, jak bylo výše uvedeno, totiž M a l á i n s a n a , to.jest nezdravá jablka, neboť časté pojídání jejich rozmnožuje zlé cholerické vlhkosti, plodí větry a nadýmání, dělá bolest hlavy, těžkou mysl a zácpu. Vlaši se domnívají, že dotyčný pokrm e x c i t a t a d V e n e r e m (vzbuzuje pohlavní pud); snad proto, že působí mnoho větrů.
TATULA. STRAMONIA ALTERA. Jiné pokolení S t r a m o n i a vešlo u nás ve známost před několika málo léty. Jest mnohem silnější a větší nežli první; tak vyrostlo v jedné zahradě v Bamberku zvýši půlsedma střevíce a do šířky v obvodu mělo 34 střevíců. Také jsem je viděl ještě vyšší člověka, ale spodní ratolesti byly okleštěný a proto snad tím více a bujněji rostlo do výše. Listí má větší nežli S t r a m o n i a , květ trochu menší, jinak v ostatním podobná oné. Ovoce je podlouhlé a velmi bodlavé jako ježek, rozdělené na čtyři díly. Uvnitř lze viděti velmi mistrně rozdělené, jako rozkrojené na čtyři křížalky, vyplněné černým semenem, které před uzráním je tak pěkně světlé a bílé jako perlička. Z-tohoto semene se bylina každého roku obnovuje a znovu roste, neboť na podzim ihned zachází, jako jiné letní rostliny. Celá bylina náramně těžce zapáchá a nepochybně si nezadá mnoho v moci a jedovatých účincích s druhou S t r a m o n i í . Kdo by chtěl o ní více věděti, nechť si přečte C h r i s t h o p h o r a a C o s t a , který ji nazývá D a t u r a ; Němci ji nazvali dle vzhledu a podoby I g e l s k o l b e n , J e ž k o v a p a l i č k a . V Čechách nachází se ve mnohých zahradách Kap. LXXIV. JABLKA NEZDRAVÁ A JABLKA MILOSTI čili ZLATÁ. Jablka nezdravá slují německy M e l a n z a n , latinsky M a l á i n s a n a & A m o r i s p o r n a , a jsou také v říši pouze přespolním hostem. Někteří je sázejí v zahradách a v kbelících pro rozkoš, avšak nesnesou žádné zimy, natož mráz, a proto když je léto chladné a podzimek studený, zřídka dozrávají nebo vůbec nedozrají. Tato rostlina má pouze jednu lodyhu zvýši lokte. Má veliké, dlouhé a široké listy, skoro jako výše popsané bodlavé jablko Stramonia; jsou však chlupaté a kolem po k r n " něco málo zprohýbané. Lodyha schyluje se v barvě k červené brunátnosti, jest okrouhlá, pevná a chlupatá jako listy. Kvítky objevují se v otevřených kalíšcích, jsou hvězdovité, avšak nestejné barvy, neboť některé jsou pěkně bílé, červené, nebo brunátné. Po květu objevují se ku podzimku pěkná, dlouhá, hladká, bledě brunátná jablíčka, v nichž jest množství drobného, žlutého a bílého semínka, jemuž někteří říkají I n d i á n s k ý p e p ř . Kořen jest krátký a rozmanitě dělený. Kvetou v srpnu a září, a mají je již také v Čechách na zahradách. Jeden druh těchto jabíek, velmi bodlavý a pichlavý na listu i na lodyze, má květ větší nežli předcházející. P e t r u s B e l l o n i u s l i b . 2. Sing u l á r i u m uvádí, že rostou v Egyptě na písčitých polích a že nesou ovoce třikráte větší nežli u nás. Počítá je k Theophrastově bylině M a l i n a t h a 11 a, ačkoliv se v každém ohledu s ní nesrovnává.
910
fí W r!
! \ v
Jablka nezdravá.
Jablka zlatá.
Zevní použiti:
Horkou bolest hlavy odstraňuje uvázání křížalek z M e l a n z a n y , rozkrájené po délce, na čelo; týmž způsobem odnímají horkost i na jiných místech těla. Tato ztřeštěná jablka, M e l a n z a n a vel M e l a i n s a n a , šlovou po vlašsku M e l a n g e n a & P e t r a n c i a n i , francouzsky P o m i n e š ď a m o u r s & V i r a n g e n e s , arabsky M e l o n g e n e & T u m a t l e , německy M e l a n t z e n á p f e l , T o l l á p f e l , i d est P o r n a f u r o r i s . ZLATÁ JABLKA. POMA AUREA. Tato jablka slují také na některých místech A m o r i s p o m a, t. j. jablka milosti, a známá jsou téměř ve všech zahradách, pročež nevyžadují dlouhého popisu. Ovoce této byliny, jak ukazuje obrázek, je okrouhlé a široké, červené, zlatožluté
911
> nebo brunátné, a někdy velmi veliké. Vyrůstá každého roku ze svého semene. Bylina má silnou a nelibou vůni, a proto ji někteří vztahují na bylinu L y c o p e r s i c a . Jiní nazývají ji Q l a u c i u m, poněvadž její šťáva jest dobrá pro oči a jejich nedostatky. Také za to mají, že se jí může užívati místo G l a u c i a proti červené nemoci i jiným horečnatým výtokům a šlemům, že se však může užívati toliko zevně, avšak i v tom je zapotřebí rozšafnosti, neboť by mohla brzy způsobiti velikou škodu. Přirozenost, moc a účinek.
Šťáva tohoto ovoce je přirozenosti velmi studené, a proto nemá se užívati vnitřně Vnitřní použití: Ve Vlašsku mají někteří obyčej jísti tato jablka vařená s pepřem, olejem a octem, avšak není to zdravý pokrm a poskytuje člověku velmi chatrné výživy.
> V ' *
r*
vlášení obkrouhnou ostrým nožem a tak jej subtilně zformují, aby se zdál míti vlasy a chlupy na hlavě, na bradě i dole, a tím oklamávají hloupé lidi. Toto šibalství mi řekl sám jeden dryáčník v Římě, když jsem ho léčil na francouzskou nemoc, a ukázal mi některé z těchto řezaných kořenů a řekl mi, že časem prodává bohatým lidem jeden tento kořen za 30 dukátů. Ačkoliv pak výše uvedené ceremonie a pověry, které prý mají býti zachovány při vykopávání tohoto kořene, popsal již dávno J o s e p h u s F l a v i u s ve spise De b e l l o j u d a i c o , kniha 7. cap. 25., tak přece tam ničeho nepíše o kořenu Mandragory, nýbrž o jiném kořenu, jménem B a ar a s, který jest nám neznámý. Co pak ie mandragora, to v dalším poznáš. Mandragora jest bylina, jejížto kořen jest poněkud podobný člověku, avšak pouze v dolejší půlce pod pupkem a zvláště v nohách, jak ukazuje vyobrazení. Proto také starý filosof P y t h a g o r a s nazval tento. kořen A n t h r o p o m o r p h o n , to jest člověku podobný, avšak ve svém vzhledu nikterak se ne-
Zevní použití: Proti horké prašivině je dobré tuto mazati jablky vařenými v oleji, anebo dobře macerovanými na slunci. Zlaté jablko sluje latinsky P o m u m a u r e u m v e l a m oris, vlašsky P o m i de oř o. francouzsky P o m e de a m o r s .
V
Kap. LXXV. MANDRAGORA. Dryáčníci a šejdíři, kteří jezdí po světě s hrubými krámy, prodávají jeden kořen zformovaný na podobu muže nebo ženy a namlouvají lidem, kterak ho těžce dostávají, že jej musí s velikým strachem a nebezpečím života vykopávati pod šibenicí, černého psa že musí přivázati za provaz k tomuto kořenu, sami pak sobě že musí zacpati uši smolou nebo voskem, aby neslyšeli kvílení a křiky tohoto kořene, neboť jakmile by jej uslyšeli, že by ihned tu na místě zemřeli a pozbyli hrdla. A co je to médie jiného, nežli totéž, co říkají o kapradí, že kdo chce jeho semeno míti, musí být smělým a zmocniti se čerta. Takovým bláznovstvím a bludy je třeba lidi šáliti a mámiti. Q u i a v u l g u s v u l t d e c i p i (poněvadž lid chce býti klamán). A k tomu já jsem teď, volá na rynku dryáčník, abych to dělal, proto si to řemeslně sobě vymyslili a takový kořen draho prodávají, připisujíce mu divné moci, jako by štěstí dával lidem zvláště očarovaným a okouzleným, jako by činil ženy neplodné plodnými, když by tohoto mužíčka každou sobotu umyli vínem a vodou, zabalili do Čistého roucha a chovali ho v tajnosti. Avšak dobrotivý čtenář má zvěděti, že takový kořen M a n d r a g o r i nebo mužíček jest pouhá báseň a kleveta nastrojená k oškubání prostých lidí o peníze, neboť i ti šejdíři sami jej tak zformují ku podobě muže nebo ženy a vykrajují z kořene posedu nebo kosatce, a to tehdy, dokud jsou tyto kořeny mladistvé a čerstvé. Když chtějí míti vlasy, tu vloží do kořene zrno ječné nebo prosné, a tak vykrájený kořen zahrabou do písku a nechají tam do té doby, až vzejdou zrna a vypustí ze sebe vlášení, což se obyčejně stává ve třech nedělích. Naposled kořen vykopají, obřežou, přirostlé
912
Mandragora (samec).
Mandragora (samice).
podobá nahoře popsanému kořenu mužíčkovému, o němž dryáčníci tolik toho vyvolávají a žvaní. D i o s c o r i d e s rozeznává dvojí Mandragoru, totiž samce a samici. Samec má listy veliké a široké jako Manhold, bílé, hladké, protažené mnohými žilkami a rozložené po zemi. Lodyhy není žádné, ale květ nese na stopkách. Po jeho opadání objevují se vedle listí dosti velká jablíčka, barvy šafránové, silné vůně, uvnitř se semenem. Pastevci je někdy pojídají a upadají v hluboký spánek. Kořen je tlustý, někdy jako ruka, kosmatý a v prostřed je rozdělený jakoby na dvě nohy. Samice má list menší, užší, tmavší, žilkovatější a také po zemi rozložený jako samec, vůně těžké, silné a nelibé. Má také i menší květ a jablíčka sotva tak veliká, jako oškeruše, dosti příjemné vůně, uvnitř plná semene, podobně jako zrna v hruškách. Má veliké dva nebo tři kořeny vespolek ztočené a spletené, zevně načernalé, uvnitř bílé, potažené tlustou kůrou jako u samce. Také nemá žádné lodyhy. 53
913
'
•***)
JI*
Samice má list menší a- temnější nežli samec, což zde malíř dobře nevymaloval, nýbrž vymaloval téměř stejně na obou. Květ je světle modrobrunátný anebo blankytný. Ovoce podlouhlé, bledě žluté a libovonné, jak to všechno dostatečně popsal C. C l us i u s . O b s e r v . H i s pan. l i b . 2. c a p . 57. dokládaje při tom, že přináší zralé ovoce "v měsíci únoru v Hispanii ultra Gades, na cestě k městu Seville kolem Xeres de la Frontiera, ano i mezi Calpon & Malaca. Obojí Mandragora, samec i samice, rostou na mnohých místech v Itálii, zvláště pak v Apulii na hoře Garganus. Odtud přinášejí do našich lékáren jablíčka i kůru' z jejího kořene. Ku podivu si ji také mnozí sázejí v zahradách, jako jsem sám obě viděl v zahradách i v truhlících za okny v Neapoli, Římě a Benátkách Přirozenost, moc a účinek. Obě Mandragory jsou přirozenosti studené na třetím stupni. ovoce je trochu vlhčí nežli kořen. Kůra kořene jest nejmocnější, studí a suší; dřeň čili prostřední košťál je mdlý a neužitečný. Vnitřní použití: Dokud je kořen ještě zelený a čerstvý, utloukají jej a vytlačují z něho šťávu, kterou nechávají státi y hliněné nádobě na slunci až do zhoustnutí. Také sbírají šťávu z jablíček, ale tato není tak mocná, jako ona z kořenů. Požití a vypití této šťávy v množství třetiny kventíku nebo čtvrtce v medu nebo v medové břečce vyhání stolicemi lepkavý tuhý šlem a černou zapálenou pěnokrevnost nebo žluč. jako kýchavka. Pakli by někdo vypil této šťávy více, než bylo nyní udáno, usmrtí jej. Kůra oloupaná z kořene má se pověsiti na větru a usušiti, aby nezplesnivěla. Někteří vaří tuto kůru ve víně tak dlouho, až by vyvřela jedna třetina, pak procezují tento nápoj a dávají ho píti s malým koflíčkem lidem, kteří nemohou spáti pro velikou bolest a trápení, anebo lidem, které chtějí řezati, anebo na některém místě páliti, aby necítili bolestí (jakási narkosa před operací); a jest k tomu zapotřebí veliké bedlivosti a zvláštní opatrnosti, Kdyby někdo požil a vypil mnoho tohoto ztřeštěného nápoje. takže by chtěl spáti příliš dlouho, tomu se má kropiti hlava prudkým a silným octem, a do nosu a chřípí vpraviti utlučený pepř, hořčici, nebo cokoliv iiného. co vzbuzuje kýchání, aby přílišně nespal. Zevní použití: Výše uvedenou, šťávu z Mandragory míchají také do těch lekcí, které připravují proti slzavým očím a jejich bolení. Přikládání čerstvého a zeleného, umačkaného nebo utlučeného listí, smíšeného s ječnou moukou, odstraňuje horkost očí. Jestliže se někdo pět nebo šest dnů pěkně potírá tímto listím, rozežene si a vyhojí všelijaké otoky, tvrdé hlízy, boule a volata. Týmž způsobem shání také všechny poskvrny, modřiny a jizvy. Přikládání kořene utlučeného v octě, anebo rozetřeného s octem, has* pekelný oheň. Pomazávání směsí tohoto kořene s medem a olejem slouží proti uštknutí a zranění hadímu. Při-
914
«fe •&
4.9
kláclání kořene vařeného ve vodě ztravuje otoky a volata. Přikládání kořene rozdělaného s ječnou moukou zmírňuje dnavé bolesti rukou, nohou a jiných svalů. Někteří také praví, že tento kořen změkčuje slonovou kost, když se s ní neustále vaří po šest hodin, takže ji možno vpraviti ve všechny formy a možno z ní libovolně vyrobiti cokoliv. Pouhé vonění k jablkům mandragorovým přivádí dřímotu a hluboký spánek. Takovou moc má také šťáva jejich, takže ti, kteří z jablek ji vytlačují, oněmí přílišnou vůní a proto není bezpečné jich příliš mnoho užívati, neboť netoliko škodí, ale i usmrcují. Při horkých zimnicích vysušujících a svými výpary vysušujících mozek, vezmi prášek z kůry kořene Mandragory, smíchej s ženským mlékem a bílkem vaječným, a oblož tím čelo i spánky. Tato bylina sluje jak česky tak latinsky, vlašsky a francouzsky M a n d r a g o r a , arabsky I a b o r a, španělsky M a nd r a c o l a, řecky A n t h r o p o m o r p h o s . Dle některých A n t ima l o n & C i r c a e a . q u o d r a o i x v i d e a t u r ad a m atoriaconducere Kap. LXXVI. OMĚJ. Oměj sluje řecky i latinsky A c o n i t u m , a jest čtverý; první sluje řecky A c o n i t u m P a r d a l i a n c h e s . Noví pisatelé měli podivnou práci s tímto jménem a rozličně je natahovali sem i tam, avšak byliny nikdy zcela dobře nepoznali. Já pak, ačkoliv mluvím bez chlouby, po prvé jsem ji nalezl nedaleko Tridentu na hoře V a l l i s A n n a n i a e . Aby nikdo mě nebral v podezření, že bych chtěl klamati, šáliti, proto jsem tuto bylinu dal před oči a do rukou mnohým slavným a učeným mužům, kteří mi to dosvědčí. Uvedu zde pouze jména těch nejpřednějších, kteří jsou všichni životními lékaři jeho císařské a královské milosti. Tak jmenovitě D. J u l i u s A l e x a n d r i n u s z Tridentu, J o h a n n e s L a u r a e u s F l a n d r u s , J o h a n n e s C r a t o z Vratislavy, D. R i b e r a z Hispame, F r a n t i š e k P a r t h e n u s z Roboratu, J o h a n n e s O d o r i c u s M e l c h i o r i u s T ř í d ě n t i n u s. Odvolávám se na tyto učené muže, kteří všichni tuto bylinu očitě spatřili, měli ji ve svých rukou, srovnali všechny znaky s vyobrazením a jednomyslně uznali, že jest to věrná pravda. Svědkem jest také malíř jménem W o l f g a n g M e y e r p e c k z Freibergu, který tuto bylinu živou a jak je přirozená a zde vymalovaná narýsoval a zobrazil. Tedy o tom dále nebudeme jednati a přistoupíme k popisu. A c o n i t u m P a r d a l i a n c h e s roste na vysokých a holých horách, avšak na místech stinných, mezi skalisky a v kamenitých štěrbinách. Má tři nebo čtyři Hsty podobné svinskému ořechu anebo stříkavé tykvici, až na to. že jsou menší a trochu chlupaté nebo pyrite. Lodyha, kterou jsem viděl odpadlou, je zvýši pídě, také trochu chlupatá. Kořen dosti dlouhý a tlustý, nakřivený a zformovaný jako ocas štíra, bílý a lesklý jako alabastr. Druhý oměj má listy podobné javoru, avšak delší, tmavší a na pokraji více dělené. Lodyha, vysoká téměř dva lokte, nese při vrcholku květ na způsob bleděžlutých, špičatých nebo cho£8*
915
* Jí
V
v cholatých kloboučků, z něhož se vytváří černé hranaté semínko, uzavřené v pukajících lustičkách. Tyto lusky podobají se luskům orlíčků, ale jsou menší. Kořen je černý a rozdělený na množství vlášení.
Oměj l
fr
Má množství kořenů stejně jako druhý, podobně jako H e l l e b o r u s n i g e r , čili kořen Svatého Ducha, nebo Černé koření. Čtvrtý oměj má list téměř jako R a n u n c u l u s (pryskyřník), avšak daleko větší, bílými skvrnami kropenatý, chlupatý a napohled hrozný a šeredný. Lodyhu má oblou, květ při vrcholku barvy žluté, velikosti růže. Kořen jest podobný jako u druhého a třetího, pouze je černější. Ačkoliv o prvním a neobyčejném oměji autorově byly vedeny mezi učenými lidmi rozličné disputace, a nejedni jej pokládají za pochybný a vymyšlený, a mám-li mluviti pravdu, já pro svou osobu také i při mnohém a pilném vyhledávání nikde jsem ho nemohl najíti, tak přece, poněvadž autor uvádí hodnověrné svědky, kteří jej s ním viděli, proto musel jsem jej zde také uvésti. Více bude o něm promluveno na jiném a příležitějším místě.
Sír
Oměj viď II.
Třetí oměj má lodyhu tlustou, tučnou a pruhovanou, vysokou dva lokte a časem i vyšší. Listí široké a mnohem větší, hustěji a hlouběji dělené, nežli u jiných omějů. Jest na hřbetě čili vespodu bělavé, a visí na široké žlábkované stopce. Lodyha
Oměj zimní.
oměj ni.
Oměj IV.
rozkládá se na vrcholku v několik ratolístek, obsazených brunátným květem stejně jako u královského svalníku, avšak trochu větší. Tento květ nese později semeno v okrouhlých luskách. 916
Ještě více omějů popisuje autor ve svém latinském Herbáři; tyto mu dodal první lékárník ve Veroně ad c a m p a n a m a u r e a m (u zlatého zvonu), jménem C a l c e o l a r i u s, od něhož je mají i jiní; proto i nám nevidělo se jich tu pominouti mlčením. Nejprve uvedli jsme zde A c o n i t u m h i e m a l e s i v é h i b e r n u m (oměj zimní); jest to maličká bylinka s pěknými, zelenými, na způsob koleček vykrouženými listy na vysokých stopkách. Květ je žlutý jako u pryskyřníku a kvete v zimě. Semeno má jako černé koření, kořínek uzlovatý, který ppdá-li se v lékařství obezřetně, purguje. avšak bylo-li ho požito nesprávně a více, tu velice škodí. Šestý oměj nese žlutý květ podoby kápě, jako obecný oměi. avšak má listy více dělené a kropenaté bílými skvrnami. Sedmý oměj má květ brunátný téže formy a jest podobný onomu, který uvádí C a r o l u s C l u s i u s ve svých Š t i r p. P a n n o n . l i b . 3. c a p . 1. pode jménem A c o n i t u m L i c o c t o n ů m f l o ř e n u t a n t e, až na to, že kořen jeho se s ním úplně ve všem neshoduje. 917
mí jff i
>«?;•*
C
Osiný oměj má květ načervenalý. který také visí pod sebe. Podobně i devátý se žlutým květem a podoby jakoby druhu autorova, poněvadž má hrubě stříhané a krájené listy a vedle
Oměj VI.
tží
se iich bílým Helleborem, cli kýchavicí, že zase se občerstvují a nabývají dřívější moci. Zkušenost prý potvrzuje, jak praví P l in i u s, l i b . 27. c a p . 2., dá-li se člověku raněnému nebo uštknutému štírem píti teplý odvar byliny nebo jejího kořene ve víně. tu bývá zachován při životě a tento lék vyhání ž něho jed. Pakli že by se podal vnitřně člověku, který nebyl raněn štírem a neměl v sobě žádného tohoto jedu, tu tohoto člověka usmrcuje, a dokládá p ě k n ě , , P l i n i u s : E a e s t n á t u r a , u t h o m i n e m occidat, ni si invenerit, q u o d in hornině p e r i m a t . C u m e o s ó l o c o l l u c t a t u r , v e l u t i p a r i i n t u s ven e n o . S ó l a h a e c p u g n a e s t , c u m v e n e n u m in v i sceribus reperit: m i r u m q u e ; e x i t i a l i a per se a m b o cum sint, duo v e n e n a in h o r n i n ě commoriuntur, ut homo supersit.
*#
Oměj Vil.
toho je příliš velký. Ještě více druhů omějů můžeš najíti na místě již výše uvedeném u C a r o l a C l u s i a .
Tóra maior.
Tóra minor.
Tento oměj zabíjí také svině, vlky a jiná zvířata, zvláště pak panthery či rysy, odkudž také dostaj v řeckém a latinském jazyku jméno P a r d a l i a n c h e s á P a r d u s
Oměj VIII.
Oměj IX
Přirozenost, moc a účinek prvního oměie — A c o n i t i Pardalianches. D i o s c o r i d e s píše, že štírové dřevění, blednou a zmrtví, dotkneš-li se jich kořenem této bylinv Naproti tomu. dotkneš-li
918
Přirozenost, moc a účinek jiných tří omějů. Jiné tři oměje — A c o n i t a — jsou také byliny jedovaté a nemají se žádným způsobem vnitřně užívati, neboť usmrcují a zabíjejí člověka. Mnozí suší a utloukají kořen na prášek, jímž posypávají syrové maso, které rozhazují po lesích. Sežerou-li toto maso vlci, lišky a psi. musí pojíti, pročež mu říkají řecky a latinsky A c o n i t u m L y c o c t o n u m , c y n o c t o n u m , v u l g o L u p a r i a, to jest v l č í m o r nebo p s í m o r — W o l f s- u n d H u n d s g i f t. Jinak nepožije těchto bylin žádné zvíře, když se pase na poli. Vlaši nazývají tuto bylinu A c o n i t u m p e r a m a z z a r l u p i a c a n i n . Španělpvé Y e r v a m a t t a J o v o , Francouzi La t o r e á f l e u r s i a n e s , německy W o l f swurtz.
919
^
58. TÓRA MAIOR § MINOR. Nahoře s počátku této kapitoly jsem uvedl, že jsou mnohá nedorozumění a rozličné omyly mezi učenými de A c o n i t o P a r d a l i a n c h e s , o prvním oměji štírovém. neboť někteří ukazují jednu bylinu, jejíž vyobrazení zde také podáváme; poněvadž však se v ničem neshoduje s popisem Dioscoridovým (neboť nemá než toliko jeden list), který se neshoduje ani se zemským ořechem ani se stříkavou tykvicí, není chlupatý, dále kořen pranic se nepodobá štíru, ani se neleskne jako alabastr. Proto také nemůže býti A c o n i t u m. Přichází pak dvojí druh této byliny; oba mívají častokráte i více listů nežli jeden, z nichžto větší nejednou má listy tak velké, jako u stříkavé tykvice. Kořen, dokud je čerstvý, je pěkný bílý. Q e s n e r u s pokládá tuto bylinu za A c o n i t u m P a r d a l i a n c h e s , jak o tom čteme v jeho zvláštní knížce.
Vraní oko.
HERBA PARIS. VRANÍ OKO. Tato bylinka ros/te v hustých, stinných a vlhkých lesích, též i na některých pahorcích u hájů. Má toliko jedinou hladkou lodyžku, zdéli jedné pídě, uprostřed níž stojí čtyři pěkné zelené lístky, uspořádané proti sobě křížem na způsob hvězdy, podoby listu svídového. Na vrcholku lodyžky nese opět maličké a podlouhé lístečky, a uprostřed nich černě brunátnou, okrouhlou jahůdku, velikosti vinného zrna, které říkaií Čechové vraní oko; v této jest množství dobrého bílého semínka jako u mořských višní. Kořen je tenký, bledý a rozdělený v černé vlášení. Kvete v dubnu a dozrává v květnu. Tuto bylinu mnozí pokládají za A c o n i t u m P a r d a l i a n ches, ale jsou neméně na omylu, nežli onino první, bereme-li v úvahu vlastní popis D i o s c o r i d ů v . Také není tato jahoda tak jedovatá, jak se o ní domnívají. Vím o tom a sám jsem to
920
1. Maceška polní, trojice (Viola arvensis). 2. Kyčelnice, zubová bylina (Dentaria bulbifera). 3. Hledík větší či lví tlama (Antirrhinum majus). 4. Lnice či zvěšinec obecný n. květel (Linaria vulgaris). 5. Čemeřice černá (Helleborus niger).
Mandragora-Samice. Mandragora-Femina.
l k
l
t(t
Á
4
V
U
, a
:^Mt
vyzkoušel, že některým lidem, kteří byli pomocí kouzel a Čárů p rozum připraveni a na pólo zblázněni, bylo zpomoženo těmito jahodami zase ku předešlému zdraví, když po tři neděle napořád každého dne z rána pili v teplém víně jednu čtvrtci usušeného a utlučeného jádra nebo semene z těchto bobulí. Z vraních ok připravuje se také olej, který je dobře často přikládati za tepla v šátku proti veliké bolesti fíků v zadu a proti Haemorrhoidům. Obyčejně se také tyto jahody a listí s úspěchem přikládají na morové hlízy a puchýře. Vraní oko sluje latinsky A c o n i t u m s a l u t a r e, H e r b a P a r i s , U v a v e r s a s i v é l u p i n a , francouzsky R a i s i n d e R e n a r d, německy E i n b e e r e , W o l f s b e e r e u L o b e l l i a & P e n y S o l a n u m té t r aphy l l u m, q u o d h e r b a šit q u a . t e r n i s f o l l i s (rostlina čtyřlistá), u G e s n e r a S o l a num monococcon, u Cordy A c o n i t u m monococcon, u T r a g a A s t e r n o n A t t i c u s .
k ,S
Kap. LXXVII. ŠALAMOUNEK. Žádná bylina není tak jedovatá jako tento šalamounek, zvaný latinsky N a p e 11 u s. Jeho listy, na hřbetě nebo na spodu bělavé, visí na dlouhých, tenkých stopkách. Každý hlavní list jest rozdělen na jiných šest lístků postranních a tyto jsou také stříhané. Lodyha je vysoká dva lokte, načervenalá, pruhovaná, křehká, snadno se láme. Květ jest na vrcholku otevřený, barvy modré a každý jest dutý a vypadá nejinak, než jako lebka nebo umrlčí hlava. Po opadání tohoto květu vyrůstají z jedné stopky tři maličké růžky nebo trubičky, a v těch drobné a černé semínko. Kořen je okrouhlý a chocholatý s mnohými drobnými kosmatinkami po obou stranách, které jsou dohromady spletené a zmřížované jako síť, a jsou barvy černé.
Přirozenost, moc a účinek. Tato bylina jest vrchní palčivosti a nejvyšší suchosti, a mají se jí vystříhati všichni lidé. ano i zvířata, a neužívati ji žádným způsobem ani vnitřně ani zevně, neboť jest velice jedovatá a úplné smrtelná, jak čteme ku příkladu o některých kupcích v Antorffu, kteří všichni zemřeli následkem požití jejího kořene v salátu. A jest tento jed tak mocný a silný, že ho nemůže paraJysovati a přemoci žádný lék, aneb aspoň zřídka, když by se ihned z počátku předešlo tomu, dříve než by se byl jed v těle rozešel a těla zmocnil. Chci zde připomenouti jednu historku, kterou jsem sám v Praze viděl léta Páně 1561. avšak pouze toliko z té příčiny, kdyby se někomu ta bylina náhodou dostala do ruky, aby se uměl a znal se jí vyvarovati. Nejjasnější arcikníže Rakouský Ferdinand, můj nejmilostivější pán, měl t. č. znamenitý a mocný prášek proti každému jedu, vyzkoušený na mnohých osobách, zvláště pak na jednom zločinci, který byl ortelován na smrt. Tomuto byl nejdříve PQdán arsenik, veliký jed vnitřní; tento třásl se předivně, otekl na tvářích a počínal si tak, jako kdyby měl nemoc Sv. Valentina a y tom mu dali svrchu uvedený prášek, po němž vydávil ze sebe jed a tak byl při životě zachován, ba i propuštěn jako prostý a zbavený pokuty zasloužilého trestu na hrdle.
921
S*
, Si Potom, když jeho milost císař Ferdinand ráčil býti téhož roku dvorem v Praze, tu vidělo se některým, aby tento prášek vyzkoušeli i proti šalamounku. poněvadž tato bylina, jak bylo řečeno, je nejjedovatější ze všech ostatních; a tak dali naschvál přinésti Napellum — šalamounek — z českých hor, zvaných Krkonoše, které dělí království České od knížetství Slezského, a sice z místa, kde se počíná řeka Labe, dvě míle od městečka, zvaného Hohenelbe či Vyšší Labe,*) neboť tam roste tato arcijedovatá bylina ve velikém množství. Tohoto kořene vzali ztíží jedné čtvrtce, utloukli na prášek a smíchali s růžovým cukrem nebo lektvarem, a tuto směs dal potom biřic požíti v přítomnosti císařských i arciknížecích doktorů a jiných slovutných lidí jednomu mladému a silnému junáku, který byl odsouzen hrdla pro krádež a nazítří měl býti trestán provazem. Tento jed byl mu pak podán s tím, jestliže jej vydrží a přemůže pomocí jmenovaného prášku, že bude prost zasloužené pokuty. Tento ubohý
Šalamounek.
člověk požil ten jed ochotně a rád, chtěje raději, když by už k. tomu přijíti mělo, umříti na místě pokojném mezi malým počtem lidí poctivých, nežli, aby byl oběšen veřejně, přede vším lidem, a vedle toho-měl naději, že se mu podaří jako prvnímu, který požil před ním arsenu. Když tedy ten jed snědl, seděl půldruhé hodiny v teplé světnici a necítil nic zvláštního z tohoto jedu. A proto se domnívali doktoři, že snad český N a p e 11 u s není tak jedovatý a silný jako ten, o němž psali staří, poněvadž země česká není v tak horkém podnebí a položení jako jiné cizí krajiny. Pak brali v úvahu i to, že bylina vyrostla již v lodyhu a přinesla list. květ i semeno, a že tedy snadno její kořen ztratil nemálo na šťávě a moci, a proto z této příčiny pokládali za dobré, aby utloukli půlčtvrtce květu a listí dohromady a dali snísti tomuto ubohému hříšníku kromě oné první dávky zase v růžovém lektvaru. Jakmile se tak stalo, necítil ještě ve dvou *) Vrchlabí.
922
hodinách žádné těžkosti ani škody. Po těchto dvou hodinách si stěžoval, že na celém- těle zemdlívá, že je mu u srdce těžko a mdlo, avšak proto mluvil jasně a s dobrým rozumem a tuze se ohledal sem i tam. Někteří se mu dotýkali čela a žil pulsovních (tepen) a cítili na čele studený pot, žíly pak počínaly rychle bíti. Když se tedy tímto způsobem dostatečně jed v moci své projevil, dali mu ihned vypíti ve víně onen prášek proti jedu; jakmile jej vypil, vyvrátil hrozně oči, zaťal ústa i zuby a zkřivil krk, což bezpochyby pocházelo z toho, že se jed s lékem potýkal, jako dva nepřátelé proti sobě bojující, seděl na špalku, a byl by se tehdy převrátil zpátkem na znak na zemi, kdyby ho byl biřic nedržel. Mezitím kropili mu na tvář a mezi oči vinný ocet a rvali ho za vlasy, takže brzy zase k sobě přišel a znečistil se. Pak ho položili na slámu a tehdy si stýskal, kterak ho napadá zimnice, pak dávil a zvrátil ze sebe množství smrduté nečistoty a tekutiny barvy žluté a bleděčerné, a řekl, že se má lépe, avšak za nedlouho na to se obrátil na druhou stranu, jako by chtěl spáti, a když to mu bylo zapověděno, aby nespal, zemřel tak tiše beze všech jiných zvláštních projevů, nejinak než jako by usnul. Tvář mu zčernala jako olovo. Z této historky dobře můžeme souditi, že to není bajka ani >:ert. co psali o N a p e l l u A v i c e n n a a jiní arabští učitelé, pravíce o něm, že jest velmi mocným a smrtícím jedem, který se nedá zahnati téměř žádným lékem, a byť by se i to mohlo podařiti a státi, že by se dal jed potlačiti a člověk byl zachován při životě, tak přece pokud bude živ, nikdy nenabude předešlého dokonalého zdraví a zůstane přece vždycky poněkud pošetilý a ztřeštěný a musí se ustavičně obávati šlaku nebo souchotin. A proto je zapotřebí, aby se každý pilně této byliny střehl, aby se jí někdy z nevědomosti a z neopatrnosti nenajedl; zvláště ti, kteří mají tuto rostlinu ve svých zahradách, musí toho velice dbáti, aby se jim nepřimíchala k jinému vaření. Pakliže by někdo buďto z nevědomosti, anebo něčí vinou, snědl nebo vypil tento jed, nesmí býti proto opuštěn, ale může zkusiti doleji popsané léky, zdali by se mu nedalo pomoci. Dej mu rychle vypíti půl lotu utlučeného řepného semene ve vlažné vodě, neboť tento nápoj vzbuzuje dávení, potom nechť udělá dobrý, silný doušek kravského mléka smíšeného a ohřátého s dobrým bílým vínem. Za třetí ať vezme po jednom skrupulu ambry a pižma, po jednom kventíku T e r r a e S i g i 11 a t a e a kořene kapparu. To vše ať utlučené vypije v doušku dobrého silného vína a drží se v teple. Také sluší věděti, že ani dryák ani Mithrydát nepůsobí nic proti tomuto jedu. Někteří píší, že jed N a p e l l u přemáhá a vyhání vypití půl lotu na prášek utlučeného drahého kamene smaragdu ve víně. Jiní píší, že nejlepší a nejjistější pomoc proti Napellu je zemská čili polní myš, která ohryzuje a jí v zemi kořen Napellu. Takovou myš já jsem viděl a chytil na vysokých horách in Valle Ananiae nedaleko Tridentu, avšak ne každý ji najde a chytí, kdo ji hledá, neboť k tomu je potřebí mnohé práce, pilnosti a bedlivosti. A proto se tomu pranic nedivím, co napsal jeden učený lékař o nějakém knížeti, který chtěl si přistrojiti lék proti Napellu a všem jedům; s velikým úsilím po dlouhý čas hledal tuto myš a když ji nemohl dostati, vzal místo ní některé velké mouchy, které spatřil, jak sedí na této bylině a z ní berou potravu. Vzal
923
*>
Í5-
\v^.. .
W
24 těchto much a po dvou lotech T e r r a e S i g i 11 a t a e, bobku a Mithrydátu, tyto všechny věci zadělal s medem a olejem na způsob lektvaru a tímto lektvarem dělal divy v léčení netoliko proti Napellu, nýbrž i proti všelikým jiným jedům. Šalamounek sluje latinsky i v jiných jazycích N a p ě H u s á f i g u r a n a p i i n r a d í c e a p p a r e n t i s , francouzsky C h a p p e r o n s i v é C o q u e l u c h o n d e m o i n e , německy Blaueisenhíittle, Rappenblumen, idestflosrapaceus, N a r r e n k a p p e n u n d M u n c h s k a p p e n . Kap. LXXVIII. BOLEHLAV. Bolehlav má lodyhu tlustou s mnohými uzly nebo články, zdéli bezmála sedmi střevíců nebo tří loket, skoro jako u vlašského kopru, uvnitř dutou. Listy, podobné třebuli nebo bedrníku,
Bolehlav.
jsou tmavozelené, stínkovaté (kropenaté), dělené mnohým vykrojením, silné a smrduté vůně. Na vrcholku nese na postranních ratolístkách široký okolík a květ jako anýz. Semeno také není nepodobné anýzu, ale je bělejší a smrduté. Kořen dlouhý, jednoduchý, podobný pastináku, také voní nepěkně. Bolehlav kvete kolem měsíce července. Roste všude rád, zvláště na místech neobdélaných za ploty, v chladných stinných místech, na rumišti a starých zbořených zdech, mezi neužitečnými bylinami. Před časem, ne bez velikého omylu a bludu, užívali semene C i c u t a e čili bolehlavu místo H a r m o l y. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Bolehlav nadmíru velice studí ve své přirozenosti a proto jest to bylina velice škodlivá a i smrtící, když se vnitřně užívá. Právem dostalo se jí od Němců tyranského jména W í i t t e r i c h , neboť Athénští svého výborného tehdy a svatého mudrce So924
m„ír -v ji* %>'f
'..JSjE
^
sj?* <•&&
&L
'<_>-
!
'-% /ísr
Í^V
^
k r á t á otrávili a usmrtili šťávou C i c u t a e čili bolehlavu, jak dosvědčuje P l a t o . A já sám o tom vím, že někteří, poživše tohoto bolehlavu místo pastináku, buďto zemřeli, anebo jako opilí pozbyli rozumu, chtějíce vždy na vysoká místa létati a lézti. Dále potvrzuje zkušenost, že husy po požití bolehlavu po něm blázní a ztřečkují. Jeden čas se přihodilo, že několik oslů po požití bolehlavu tak ztrnulo a" jako zdřevěnělo, že je sedláci pokládali za mrtvé, a proto, chtějíce z nich aspoň sejmouti kůži a té použíti, počali je dříti, a když vykonali již téměř polovici svého díla, tu probudili se oslové z hlubokého sna a obživli, sedláky poděsili a jiné do smíchu přivedli. A proto žádným způsobem se nemá bolehlavu vnitřně použíti. Pakliže by se ho však někdo z nerozumu a bezvědomky najedl, jak časem přichází, tu může se tomuto člověku pomoci dobrým douškem silného a starého vína, v němž by byla smíchána čtvrtce na prášek utlučeného hořce. Zevní použití: Bolehlavu můžeme užívati zevně k ochlazení všech horkých a palčivých neduhů, jako na př. proti pekelnému ohni, zapálení a zanícení údů a podobným zánětům, které jinak nedají se odstraniti žádným jiným lékem. Přikládání šátku namočeného v šťávě nebo vodě bolehlavové nedopouští, aby ženské prsy narostly a kazí a ničí chůvám jich mléko; nedá se ho však použíti bez nebezpečí, poněvadž příliš velice studí. Celkem vzato, cokoli má svůj původ v horkosti, to může tato bylina, její šťáva i voda zpátkem odrážeti, bolesti odstraňovati a přivésti spánek. Bolehlav sluje řecky K otvuov, á c i r c u m v e r t e n d o , q u o d v e r t i g i n e m &.im a g i n e m e a r u m r e r u m . q u a e a s p i c i u n t u r , t a m q u a m c i r c u m a g a t u r , a č teneb r a s i n d u c a t iis, q u i e a m b i b e r u n t . arabsky S u c u r a n , latinsky a vlašsky C i c u t a. španělsky C egu dá, francouzsky C i n q u e, německy S c h i e r l i n g , W u r t z e r l i n g , W u t terich, q u a s i Tyrannus, quod hornin em interf i c i a t , si i n t r a c o r p u s s u m m a t u r (zuřivec, tyran, poněvadž vnitřně požit zabíjí Člověka). Kap. LXXIX. TIS. Tis roste na horách a na skalách mezi jedlovím a smrkovím, a jest jim také listem poněkud podobný, avšak jeho strom není tak vysoký; ustavičně se zelená, avšak ne tolik, jako jedle a smrk. Pryskyřice nevydává ze sebe žádné, avšak naproti tomu nese červené jahůdky a vínové, větší hrachu. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Tento strom je jedovatý, a proto jej uvedl také D i o s c or i d e s ne mezi ostatními stromy v knize první, nýbrž v knize čtvrté mezi bylinami jedovatými, a odtud pojmenovali také jedy, jimiž se napouštějí střely a šípy. T a x i ca, a nyní T o x i c a . Najedí-li se pastuchové a lesáci těchto červených jahod kyselých, 925
¥ dostanou palčivou zimnici a červenou nemoc. V Arcadii a ve Francii, v krajině zvané Narbona. tvrdí, že tento strom je tak jedovatý, že i - t i , kteří pod ním spali, anebo toliko v jeho stínu odpočívali, bývají nemocni a někdy i umírají, což se zvláště stává, když strom kvete. Dobytku po požití tisového listí oteče břicho a musí zcepeněti. Ptáci, kteří zobou jeho jahody, bývají černí. V Anglii jídají děti kyselé jahody a jiní lidé častokráte pod týmž stromen mívají své obchody a jednání, jako v Nizozemí, a proto taní nemusí jeho stín býti tak škodlivý, jako o něm psali staří. Prášek z tohoto stromu prý jest jedovatý, že na tom místě, kde je roztroušen, nerado něco roste. Před časy někteří neumělí a nezkušení lékárníci užívali k obzvláštní škodě lidské kůry tohoto stromu místo kůry tamaryškové.
Kap. LXXX. PSI KAPUSTA A BOBKOVÁ RŮŽE. Ačkoliv tyto dvě byliny jsou od sebe rozdílný, přece jsem uznal za dobré pro krátkost uvésti je v jedné kapitole. Nicméně chci jednu každou zvláště popsati. Psí kapusta sluje u D i o s c o r i d a A p o c y n u m, C y n o c r a m b e , B r a s s i c a c a n i n a. Jest to rostlina cizokrajná a zámořská, ríž jsern dostal ze Sýrie, tak jak je zde vymalována. Její keř má dlouhé revíčko, tažné a ohebné jako houžev, které se dá nesnadno zlomiti. List ten podobá se břečťanu až na to, .že jest měkčí a špičatější, a vydává ze sebe žlutou mízu a těžkou vůni. Nese drobné, tvrdé, černé semeno ve dlouhých uzavřených špičatých a chlupatých luskách. Tato rostlina roste v hojnosti v Sýrii kolem města Tripolis. Také dále na ostrově Krétě, kdež ji nyní jmenují P l a c c h i.
^irl fp !! l . f i
]/•>"» Jfe Cáí^ť1"
^.
'^^ ,^í^
m
Tis.
Kdyby někdo z klamu pojedl nebo napil se z tohoto stromu^ ten bez meškání nechť pije dobré staré víno. a ne v malém množství, jak praví N i c a n d é r ve svých A l e x i p h a r m a c a . Také tvrdí, že tento strom neuškodí, když se clo něho vrazí železný hřeb. Zevní použití: Tisové dřevo je barvy načeryenafé, protažené mnohými žilkami, tvrdé, pevné a dlouho trvanlivé. T h e o p h r a s t u s píše, že z tohoto dřeva lze dělati všelijaké truhlice, skříně a jiné věci. Zvláště pak jest dobré na dřevce, lučiště a střely, odkud má také své německé jméno. Když se pálí tímto dřevem a vykuřuje, tu po něm zmírají myši; jinak v lékařství nenese žádného užitku. Tis sluje řecky 2utt<*S eí M/AO?, latinsky T a x u s, vlašsky T a s s o & N a s s o , španělsky T e x o , francouzsky stejně, německy E i b e n b a u m . 926
Psí kapusta.
Apocynum repetíš.
Zkušenost potvrzuje, že po ní psi zmíraM. Naproti tomu někteří tvrdí, že nic iim to neuškodí pakliže se iim podá k jídlu vlašíovičník. Přichází ještě jiný druh této byliny, který roste velmi vysoko a zavěšuje se a táhne na stromy stojící v blízkosti. Nemůže-li žádného stromu dosáhnouti, musí ležeti na zemi. Spodní listy jsou našpičatělé, svrchní pak s předu tupé Nese množství kvítků barvy tmavočervené, z nichž později se vyvinují dlouhé lusky nebo růžky, vždy dva a dva pospolu, a v nich leží semeno chlupaté, větší nežli u prvního. Listy i celá bylina je plna trpkého mléka. Autor ji nazývá A p o c y n u m r e p e n s , německy sluje H u n d s k o h l . Růže bobková, německy O I e a n d e r oder U n h o l d e nk r a u t, řecky N e r i o n , R h o d o d e n d r o n . R h o d o d a p h n e , latinsky L a u r u s r o s e a, L o r b e e r r o s e n . Roste obyčejně u moře. ačkoliv se nachází i na březích jiných jezer a vod. Jest 927
*$
**
to bylina na pohleď velmi utěšená a pěkná. Roste vysoko jako nějaký stromečekt má listí úzké, jako bobkový strom, a má brunátné, častokráte i bílé kvítky, jako růže, odkudž má i své jméno. Ovoce je dlouhé, jako mandlové pecky, podoby rohu, a po otevření jest plné vlny. Kořen ie dlouhý, dřevnatý, chuti slané. Oleander roste také planě v Sýrii kolem města Tripolis, a tam mu obyvatelé říkají D e f l e. Také jsou tyto stromečky obyčejně při vodách na ostrově Kandii čili Krétě, ba i přicházejí na několika místech ve Francii, dále kolem města Qenui a v Liburnu v Etrurii. Vlašsky sluje O l e a n d r o. španělsky A d e 11 a. francouzsky R o s a g e O r o s a g i n e . Přirozenost, moc a účinek.
Oleander je přirozenosti teplé na počátku třetího stupně a suché na druhém stupni.
Kůže bobková.
Vnitřní použiti: Dá-li se liškám, psům a vlkům jísti těsto z utlučeného listí psí kapusty s máslem, vyvrací jim ihned plece a stehna, takže musí od toho zcepeněti. Oleander jest také bylina jedovatá a Škodlivá při vnitřním užívání, neboť moří lidi a zvířata. Kdyby se menší dobytek, jako ovce a kozy. pouze napil vody, v níž bylo močeno listí této byliny, umře, jak praví D i o s c o r i d e s . Bylina oleandru pitá s vínem pomáhá lidem uštknutým jedovatými žížalami nebo zvířaty, a tak vyhání jeden jed druhý, což bylo připomenuto Již nahoře u oměje P a r d a l i a n c h e s , čili štírového. Jinak je pro člověka smrtelná, nenajde-li v životě jeho žádného jedu s nímž by se potýkala, a kdo by ji přece chtěl dávati, tu aspoň je lepší přimísiti do ní listí routového, jak dosvědčuje sám D i o s c o r i d e s . 928
Zevní použití: A v i c c e n a užívá šťávy této byliny proti prašivosti a ostrosti kůže, a M e s u e s také učil připravovati mast z této rostliny. V Hispanii mají myslivci obyčej šťávou této byliny potírati a mazati šípy a střely na divokou zvěř. P a 11 a d i u s píše, že musí zcepeněti polní myši, když se jim ucpou díry touto bylinou. Kap. LXXXI. RŮZNÉ HOUBY. Houby vesměs nejsou ani byliny, ani koření, ani květ,, ani semeno, nýbrž sama pouhá zbytečná vlhkost země, stromů, shnilého dříví a jiných věcí. Proto také nevelmi dlouho trvají a v sedmi dnech se i rodí i zase hynou a mizejí, podle přísloví: Co brzo roste, brzy zahyne — Q u o d č i t o f i t . č i t o p e r i t . Nejvíce a nejspíše pak vyrážejí a vyrůstají ze země houby, když má hřmíti a pršeti, a proto napsal J u v e n a l i s : Et f a c i e n t l a u t a s o p t a t a t o n i t r u a c o e n a s (bouřky připraví vytoužené jídlo). Jest mnoho druhů hub. Některé vyrůstají ze země a na zemi. jiné na kamení, mnohé na stromech, jiné opět na shnilém dříví, na hnoji, ano i na starých doškových střechách., Těch pak hub, které rostou ze země, je zase mnoho druhů, ale' my je v celku a krátce rozdělíme na dvé, a nejprve se zmíníme o těch, které lidé jedí, pak o druhých, které se k jídlu nehodí a jsou škodlivé. Nicméně obojí a všechny slují jedním obyčejným jménem houby. JEDLÉ' HOUBY. Jest deset druhů hub. které mohou lidé jísti a jedí. První jsou smrže všude známé u nás, na nichž si zakládají požitkářští lidé, a v nichž hledají obzvláštní rozkoš a pochoutku. Vaří je s máslem a s kořením, nejprve však ie močí ve vodě. pak je pekou na špičkách, posypané tlučeným pepřem. Rostou na tučných lukách kolem polí a rolí a na mezích. Rostou v květnu, jiný čas po celý rok není jich viděti. Barvy jsou šedivé, okrouhlé formy na způsob kloboučku, plné direk, jako voštiny. Jest ještě jiný druh smržů, který je obyčejný ve Vlaších, a které na rozdíl od hub mořských nazývají zemské smrže E r d m o r c h e l n . D i o s c o r i d e s je nazývá H y d n a, Latiníci T u b e r a, Vlaši T a r c o f f l a , Francouzové T r u f f l a. Jsou okrouhlé jako jablka, barvy černé nebo zemské, pokryté kůžičIcou nerovnou, nehladkou. rozpukanou na mnoho štěrbin. Tyto jsou dvojí; jedny z nich mají maso bílé, jedny černé, avšak obojí jsou shnilé a nepříjemné k jídlu. Přichází ještě třetí druh, který však není tak dobrý, ani tak chutný, ani tak veliký, jako předešlé dva. Má načervenalou hladkou kůži a černě modré, klováte maso. Všechny smrže rostou rády bez žilek a kořenů v zemi suché a písčité. Z jara se vykopávají ze země a sedláci mají svá jistá znamení, po nichž poznávají, na kterých místech rostou. V lékařství nepřinášejí žádného užitku, toliko se pekou v horkém popeli a posypané pepřem pojídají se jako jiné smrže, a není to nechutný a nepříjemný pakrm. Někteří je také pojídají syrové se solí. P l i n i u s poznamenal divnou historii, kterak 59
929
m
'%
;"^
:»*&/$ ,.-"* :.K9 "1'^fí,
.4"
•;>.
:•'•
•$•
jeden římský praetor v Hispanii, jménem L a r t i u s L i c i n i u s . jednou při požívání smržů kousl do mince, zvané D e n a r i o s , skryté v této houbě. Tím se vysvětlí, že tyto smrže povstávají tím způsobem, že země srůstá dohromady. Těchto hub se nachází mnoho ve Vlaších a Uhřích. Třetí druh hub nazývají hřiby, německy H e r r e n p i l z , které jsou na vrcholku brunátné, vespod trochu žluté, a tyto musí nejprve kuchař oloupati, nežli je připravuje k jídlu, pak je nakrájí nebo rozseká, a připravuje s máslem a s kořením. čtvrtý druh jsou ryzce (Reisken), houby nízké, navrchu načervenalé. vespod zohýbané. Tyto pekou, posypávají solí nebo pepřem a pojídají. Pátý druh jsou hořké, zvané P f i f f e r l i n g oder P f e f f e rl i n g , které mají své jméno odsud, že jsou chuti palčivé a podobné pepři. Pekou se na ohni jako ryzce.
"A
Jr
x
l<5"4
^ři, 5V-< ! 'j'i.
W
^ Devátý druh jsou houby dubové — E i c h s c h w a m m und H a s e n p h r l e n . Nacházejí se v srpnu u kořene dubových stromů, jsou veliké, celé šedivé a bledé, podobné vařenému telecímu okruží. Připravují se jako jiné houby. Těmto snad říkáme kotrče. Desátý druh hub nachází se v hájích a. vypálených porostech; podobají s e H e y d e r l i n g u a jsou bledší. Vyrůstají ze země kolem sv. Jakuba a slují německy R o t l i n g , R o t s c h w a m m und A n g s t s c h w a m m . Herbář český vypočítává tyto houby, které nejsou škodlivé a mohou se jísti: hřiby, smrže, posádky, špičky, holoubky, podborovníky, kozáky hořké a ryzce. V království Neapolském nachází se kamení, které počítá vysoce učený M e d i c u s e t C h i r u r g u s G a b r i e l F a l l o p i u s ad L i ne o ř i u m, které po celý rok ustavičně ze sebe vydává houby dobré k jídlu, které také i moč ženou, stejně jako i onen kámen, na němž ty houby rostou. Toto kamení dávají do sklepů, přikrývají je trochou dobré země a svlažují čerstvou vodou, a tu jim ve čtyřech nebo v pěti dnech vyrostou houby. HOUBY, KTERÉ SE DO KUCHYNĚ NEHODÍ.
Houby.
Mimo houby až doposud popsané, rostou také jiné rozličné houby, jichž popis by vyžadoval mnoho místa. Tak jsou jedovaté houby, muchomůrky zvané, F l i e g e n s c h w á m m e , červené zkropené bílými skvrnami jako neštovicemi, po nichž mouchy, když se jim přistrojí nástraha, jakmile jich okusí, musí mříti, podobně jako jiná zvířata. Dále rostou i jiné veliké, žluté houby pod borovým stromovím; dobytek jich bývá žádostiv, avšak je po nich nemocný. Tyto snad nazývají Čechové podborovníky. Dále nacházejí se houby celé okrouhlé a bělavé, německy zvané B u b e n f f i s t čili F o s i s s. Tyto rostou na obcích a travnatých polích na způsob velikého koženého míče, častokráte velikosti hlavy; když uschnou, trhají se a vypouštějí.ze sebe žlutý prášek. Vokatice jsou více houby, které rostou na kořenech stromů, anebo na kmenech. O houbě lékařské, kterou nazývají stejně jako D i o s c o r i d e s A g a r i c u m , psali jsme již dříve, v knize první, kap. 22. a v knize třetí, kap. 1. V lékárnách mají ještě jednu houbu, kterou nazývají F u n g u s c e r i c e r v i n u s v e l B o l e t u s č e r v i , německy H i r s c h w a m m , česky j e l e n í h u b k a , laneyš, aneb lanýž. Roste v lesích, kde bývá mnoho jelenů, a má svůj počátek od jelenů. Vězí pod zemí, a snad by nikdo nemohl tuto houbu najíti, kdyby ji sami jeleni nevynesli a neobjevili, neboť sedláci a myslivci vyšetřili, že v některých zvláštních dobách ročních jeleni předníma nohama zem kopou a hrabou, na kterémž místě nachází se tato houba. Tato jest okrouhlá, nerovná, zevně načervenalá, uvnitř bílá, těžké vůně, zvláště pokud je čerstvá, a jeleni cítíce tuto vůni, na tom místě kopají a hrabou. Tak od myslivců nebo sedláků dostává se do lékáren, kdež ji rozkrájejí na několik kusů, nastrkují na nit, zavěšují v stínu, yysušují a schovávají ku potřebě. Někteří praví, že tato bylina časem přichází i n f o r m a g e n i t a l i u m č e r v i ( v podobě jeleních rodidel).
Smrže.
Šestý druh hub příjemných k jídlu jsou r i e y d e r l i n g und T r e u s c h l i n g, tak zvané od toho, že rostou obyčejně na obcích a dobytčích pastvištích. Nacházejí se v červnu, když prší. Jsou okrouhlé a široké jako biret, vespod brunátné, navrchu bledé. Sedmý druh jsou kozáci — C a p r e o l i n i , německy R h e1 i n g oder ř i e n d e l s c h w a m m . Tyto jsou barvy žluté a lesklé, a rostou v mokrých lesích. Tyto se nejprve močí. pak vaří s máslem a kořením. Přichází ještě jiný druh těchto hub, který roste také v mokrých lesích vedle shnilého dříví, stínkovatý. a podobá se šedivému mechu, velmi šťavnatý, přirozenosti studené, a špatný k zažíváni Osmý druh jsou houby brunátné, veliké jako H e y d e rl i n g ; obsahují šťávu sladkou jako mléko a rostou také v lesích. Tyto nazývají Němci B r 611 i n g e, a jedí ie syrové. 930
59*
A^
93Í
4 Dále, poněvadž se tuto obíráme houbami, patří, abychom do jejich cechu přijali také mořské, čili lazební houby. Rostou na skalách anebo na kamenitých březích u moře, a nejsou nic jiného, nežli E x c r e m e n t u m moře. Slují latinsky S p o n K i a e m a r i n a e, německy Meerschwamm oder B a d esch w a m m . Kdo by více chtěl věděti o rozličných houbách, kterak je staří jmenovali, aneb ještě ve Vlaších jmenují, ten přečti si A n d r e a C a e s a l p i n a knihu D e p l a n t i s, l i b . 16 ad f i n e m (u konce). Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití:
D i o s c o r i d e s , lib. 4. kap. 71. zavírá krátkými slovy a praví: „Všechny houby čili F u n g i jsou buďto dobré k jídlu, anebo jsou škodlivé a smrtící", jako by říci chtěl: Houby nemají v lékařství žádného užitku, poněvadž obyčejně neposkytují žádného požívání ani potravy, nýbrž toliko nadýmají a zastuzují tělo a dělají-mnoho nečistých lepkavých šlemů a vlhkostí. Jest nebezpečno se s nimi mnoho obírati. A proto bedlivě se mají varovati ti, kteří ustavičně pojídají houby, aby se někdy jimi nezadusili a nezadechli, jak připomíná o jednom takovém G a 11 e n u s v knize De a l i m e n t i s , lib. 2. A odtud zrodil se tento verš: B o l e t i l e t h i c a u s a f u e r e mé i. Celkem vzato i ty nejlepší houby, nejsou-li dobře uvařené nebo usmažené a přistrojené s kořením, jsou nebezpečné k iídlu a někdy i škodlivé, takže se může člověk jimi zadusiti (viz P a u l u s A e g i n e t a, l i b . 5., cap. 55), ačkoliv ve Vlaších a v jiných horských krajinách bývají příhodnější k jídlu nežli v Německu a v zemích půlnočních (severních). Křen vařený nebo smažený s houbami odnímá jim zlou a škodlivou jejich povahu a dělá z nich velmi příjemný a chutný pokrm. Ve Vlaších mají obyčej připravovati houby s česnekem a pepřem. Také se mohou vařiti s planými nebo pečenými hruškami, a tak nebudou škodlivé. Kdo by jedl jedovaté, nebo nedobře připravené houby, takže by se chtěl po nich zadusiti, anebo si uhnal koliku břišní, má ihned dáviti a vzíti O x y m e l , pakliže tento nemá po ruce směs řetkvového semene ve vlažné vodě s octem, a po dávení má píti dobré pelyňkové víno, anebo pelyněk vařený ve víně. Také jest dobré píti hořčici, angelikový kořen nebo libeček utlučený na prášek ve víně. Také. se může vzíti ve víně Agaricum, ztíži jednoho kventle. Zevní použití:
Houby bezové, to jest houby, které rostou na bezu, uhašuji a stlačují všelikou horkost i otok, když se přikládají máčené v růžové vodě nebo ve víně. Suché okrouhlé houby, zvané německy Bubenffist, dobře slouží svou moukou a svým práškem proti starým tekutým vředům a ránám, neboť tyto po nich schnou a hojí se. Bradýři obyčejně kladou na žílu po vypuštění krve kousek této houby, neboť se po ní krev v žíle usazuje (sráží). Červené houby, muchomůrky mohou se vařiti v mléce ia líčiti na mouchy, aby po nich mřely. Je však zapotřebí dbáti toho, aby to nesnědly ani děti, ani zvířata.
932
Jiných hub stromových, které rostou na buku, na ořechu a jiných stepích a tam usýchají, používáme k řemeslným ohňům, protože jednou zapálené a rozsvícené, dlouho oheň drží a brzy neuhasnou; a někteří umějí dotyčné houby tak dobře připraviti, aby rychle a najednou chytly a se vzňaly. Vaří je v louhu, nechávají oschnouti, pak je utlukou až do změknutí a vaří znovu v salnytrové vodě, a tak se stávají jemnými a velmi schopnými k chytání ohně. Nejeden člověk hledá si obživu v takových houbách a troudech. O jelení hubce staří nepsali ničeho; avšak vezme-li se jejího prášku půl loť 1 s kventíkem dlouhého pepře, má moc rozmnožovati přirození (pohlavní pud). Tento nápoj rozmnožuje také u žen mléko v prsích. Podkuřování touto houbou od spodu krotí vzhůru vystupující matku a její bouření. Dále se tvrdí, že pití této houby ve víně odpírá jedu, hlavně jedu jedovatých zvířat. Tě?ká a odporná vůně této houby dokazuje, že jest přirozenosti horké. Zvi? stě zelená klade se co do horké přirozenosti na druhý stupeň, a cv do mokré přirozenosti na první stupeň. Mocí svou otvírá- vyrieohťuje, odstraňuje zástavu menstruace, ulehčuje bolesti porodní a usnadňuje pflrod. Někteří potírají s ní pupek těhotné ženy a brzo porodí. Pití prášku z jelení 'hubky ve víně vzbuzuje pocení. Chceš-li jíti do lázně, vezmi nejprve tento prášek a tím se lépe vypojíš. Dále vyhání zvláštní svou mocí jed z těla. Při moru je užitečná, neboť vyhání nákazu potem a chrání před nakažlivým vzduchem. Prášek z ní můžeš si připraviti tímto způsobem: Vezmi jelení hubku, obojí podražec, hadí kořen, andělský traňk a rozdělej na prášek a požívej ráno ve víně. Kdo by byl stižen nákazou, nechť se po něm zabalí do šatu a vypotí. Houba lazební čili mořská má také moc sušiti a zhušťovati a zastavovati výtoky, a proto správně přikládá se dobře suchá na staré, vlhké vředy, aby z nich vytáhla vlhkost a hnis do sebe. Zeny, jimž pohybuje se matka z jednoho místa na druhé, anebo z jedné strany na druhou, mají si přikládati teplou lazební houbu močenou v dobrém prudkém vinném octě. Jest to vyzkoušený lék. Chceš-li usmrtiti psy nebo velké německé. myši, vezmi lazební houbu, nakrájej ji na velké kusy, usmaž je na másle a několik z nich dej sežrati psům, nebo naklaď je tam, kde hnízdí německé myši. Tato houba nedá se v těle ztráviti, nýbrž se roztáhne a ucpe žíly, z čehož následuje smrt. Houby slují řecky M " * i * e ?» arabsky H a c h a r, latinsky F u n g i , B o l e t i , vlašsky F o n g h i, španělsky H o n g o s, francouzsky P o t i r o n s ; smržům někteří říkají S p o n g i o l a e , Vlaši P r i g n o l e.
f •í•m
Kap. LXXXII. ZEMSKÝ OŘECH. Zemský ořech sluje řecky a latinsky O r n i t h o g a l u m . Má tenkou, subtilnou lodyhu, vysokou půldruhé pídě, se třemi nebo čtyřmi postranními ratolístkami, na nichž rostou kvítky zevně zelené, uvnitř po rozvití barvy mléčné, podoby a na způsob lilie, avšak mnohem menší, z nichž se později vytvářejí tvrdé a hranaté pupence (tobolky). Roste na polích a mezi obilím. Kořen
933
řa>
JB
fSC^ bíčkové barvy, uvnitř pak je celý bílý, měkký a mléčnatý. Tento kořen bývá na podzim, když se ukazuje květ, sladké chuti, ale z jara pozbývá té sladkosti a bývá hořký. Toho času také dobývá se bylina ven ze země jako konvalinka anebo listí liliové. Mezi listím vyniká ven dlouhé ovoce, oděné starým černým zimním oděvem, což je staré uvadlé listí. Uvnitř tohoto listí objevují se dlouhé, chocholaté, bílé měchýřky, vždy dva nebo tři vedle sebe, plné okrouhlého semene; toto jest po uzrání, což se stává v červenci, brunátné, téměř jako semeno řetkvové. Tak přepodivně roste tato bylina z jara, ovoce čili semeno dozrává v létě. na podzim nese nahý květ a v zimě dozrává kořen, a nová oka vypouští ven každého roku. Také jest podivuhodné, že kořen této byliny, jak svědčí C o s t a e u s , De n á t u r a s t i r p i u m f o l . 379, jest z jara všechen hořký, na podzim pak sladký, neboť v něm bývá přes
te okrouhlý jako cibule, vůně a chuti dosti libé a příjemné. Sedláci a děti je pojídali zvláště v době drahoty a hladu, neboť kořen může se dlouho uschovati jako cibule; jinak nemá v lékařství žádného užitku. Vedle tohoto přichází ještě více jiných druhů Ornithogala, jako n a př. O r n i t h o g a l u m a r a b t c u m v e l m a j u s D o d o n a e i , z něhož náš autor udělal N a r c i s s u s , dále O. n a r b o n e n s e , které roste vysoko a má lodyhu jako Asphodelus, pročež mu říkají A s p h o d e l u s b u l b o s u s a jiné podobné, které zvláště popsal C l u s i u s (před ním nikdo jiný) ve svých Ob s e r v. P a n n o n . l i b . 2. cap. 13.; neboť tohoto obecného O r n i t h o g a l a , který nazývají Vlaši L a c g a 11 i n a e, roste mnoho velmi pěkného na polích kolem města Drážďan. ~ý
l l
^M
Zemský ořech.
Kap. LXXXIII. OCÚN. Ocún je latinsky C o l c h i c u m, kteréžto jméno má od místa C o l c h i d y . Sluje také E p h e m e r u m l e t h a l e , vulgo B u l b u s a g r e s t i s . Lékárníci užívají jeho kořene místo H e r m o d a c t y l a a dělají z něho pilulky, zvané de H e r m o d a c t y l i s, i jiné počišťující a purgující léky, a dávají je lidem dnavým — P o d a g r i c i s — ne bez velké šalby a záhuby nemocných; neboť ocún přijatý vnitřně je škodlivý a jedovatý. Kvete pozdě na podzim na posekaných nebo pohnojených lukách, zvláště při vrších. Jeho květ zvěstuje zimu a vychází ven v září tak nahý bez byliny čili listí z okrouhlé cibulky. Květ jeho, někdy bílý jako mléko, někdy pěkné tělové barvy, obyčejně mívá šest lístků a uvnitř žlutá pírka, jako jiné lilium; jinak vzhledem úplně se shoduje s květem šafránovým, až na to, že se od něho liší barvou, vůní a chutí. V zimě uzrává cibulkatý kořen, který je zevně potažen šupinou černé nebo hře934
"£?
Ocún čili luční matečnik.
Ocún, který z jara kvete.
léto zvařeno množství nezralých vlhkostí, kterých nabývá v zimě. a proto na podzim nabývá sladkosti. Týž autor f o l . 150 uvádí i ten neobyčejný zjev při této bylině, že někdy vypouští ze sebe na jaře kromě svého obyčejného květu podzimního ještě jiný nazelenalý květ. Jeden druh této byliny s mnohým pěkným bílým květem, který častokráte ve velikém množství jeden po druhém vyrůstá, nazývají C o l c h i c u m a n g l i c u m . Jest ještě více jiných pěkných druhů, o nichž psali C a r o l u s Clusius & Lobelius. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použiti: Požití kořene ocúnového zardousí a umořuje člověka stejně jako jedovaté houby, jak praví D i o s c o r i d e s , a dokládá, že tuto bylinu popsal pouze za tou příčinou, aby se ií lidé vystří935
**»
Íl',1/
V;,)
59.
liali a nepožili jejího kořene nevědomky místo B u l b e n w u r t z e l - E p h e m e r i s n o n l e t h a l i s ; neboť někteří mohli by býti snadno k tomu svedeni jeho sladkostí. Kdyby se někdo otrávil požitím ocúnu, nechť užívá týchž léků. které jsou popsány proti jedovatým houbám. Také jest dobré proti tomu píti kravské mléko. Latinské názvy ocúnu byly uvedeny na počátku. Arabsky sluje S u r u g e n, vlašsky C o l c h i c o, francouzsky M o r t au c h i e n . německy W i e s e n z e i t l o s e n , O c h t b l u m e n . HERMODACTYLUS VERUS. Nahoře jsme se toho dotkli, že někteří lékárníci omylem a falešně používají ocúnu místo H e r m o d a c t v l u. Co je ten pravý H e r m o d a c t y l u s teď poznáš Urozený a vysoce
Hermodactylus verus.
Pseudohertnodactylus.
učený P. A u g e r i u s z B u s b e k u , který věrně řídil poselství jeho milosti císaře pána našeho v Konstantinopoli při portě čili dvoře tureckém, a nyní zase roku 1562 v měsíci říjnu se vrátil dornů k jeho milosti císařské, přinesl s sebou a daroval mi pravý H e r m o d a c t y l u s s jinými některými pěknými bylinami; a že tuto bylinu, jež je zde vymalována, pokládám a mám za pravý a neomylný H e r m o d a c t y l u s , k tomu mě vedou hlavně dvě příčiny. Především, že tuto bylinu v Konstantinopoli a všude v okolních městech veskrze jmenují H e r m o d a c t y l u s . Za druhé, že kořeny její jsou rozdělené, rozložené a zformované jako prsty na ruce člověka; a dále k tomu ještě jest viděti na každém kořenu nebo prstu na konci nebo navrchu jakýsi nehet, podobný nehtu lidskému, neboť H e r m o d a c t y l u s je slovo řecké, znamenající totéž, co v latině D i g i t u s , to jest prst Hermetův. Tak to vykládá také A v i c e n n a a správně.
Tato bylina má listy dlouhé a úzké, vysoké dvě pídě a snad i vyšší, podobné listům ošlejchu anebo královského kopíčka až na to, že je mnohem užší a zelenější. List r>ak, který stojí dole blíže kořene, jest mnohem kratší nežli ostatní. Má čtyři kořeny, vycházející z jednoho počátku, podoby prstů, barvy bleděčervené nebo pleťové, s bílými nehty. Tyto kořeny mají na vrcholku, kde leží v zemi, a odkud nejprve pučí ven listí, tenké a subtilné kosmatinky jako vlásky, kterýchžto jinak nikde na kořenu nevidíme. Z prostředka byliny vystupuje lodyha. Květu jsem neviděl, nýbrž toliko podlouhlý, zelený, pupenec podoby hrušky, téměř jako pupen ocúnový, a odtud vzal svůj původ ten velmi škodlivý blud, že v celé Evropě užívali ocúnu místo H e r m o d a c t y l a ; a ježto ocún je jedovatý, nebyl by div, aby ti nebozí podagristé, jimž se takový lék a pilulky ustavičně předpisují a dávají, dokonce riezchromli. P a u í u s A e g i n e t a popisuje moc a účinky H e r m o d ač t y l u a praví: Pití kořene H e r m o d a c t y l a na prášek utlučeného, anebo odvaru samotného kořene, mocně purguje (počišfuje), zvláště podágristy. ale dokládá při tom, že tento lék působí v žaludku tlačení a těžkost. Ačkoliv autor k tomu nás přivádí, že náš ocún nemá se pokládat za H e r m o d a c t y l u s , protože je jedovatý, a naproti tomu popisuje jiný H e r m o d a c t y l u s , který mu byl přinesen z Konstantinopole, tak přece mnozí učení a zkušení lékaři jsou toho mínění, že náš H e r m o d a c t y l u s o í f i c i n a r u m, který se k nám přináší ze Sýrie a poněkud se shoduje s naším ocúnem, může býti užíván. Každodenní zkušenost pak ukazuje, že v nemocech podagrických a podobných dobře účinkoval, a zdá se býti jako H e r m o d a c t y l u s o f f i c i n a r u m, který je trochu okrouhlý, zevně i uvnitř pěkný, bílý a pravý, kdežto naše C o l c h i c u m že je škodlivé a smrtelné, u starých H e r m o d a c t y l u s s p u r i u s s i v é n i g e r a u t r u b e u s, kterého se nesluší nižádným způsobem užívati a přijímati. H e r m o d a c t y l u s C o n s t a n t i n o p o l i t a n u s našeho autora pak pokládá vysoce učený profesor bonnonský Ú l y s ses A l d o b r a n d u s za L o n c h i t i s p r i m a . Dodon a e u s a jiní jmenují ho raději I r i s í u b e r o s a , jejížto moc ještě není známá, poněvadž se jí nachází velmi málo. D. R a u w o l f f popisuje zvláštní C o l c h i c u m nebo H e r m o d a c t y l u m f o l . 121 S u i I t i n e r a n i i , jehožto obraz v jiné době bude uveřejněn. Roste v množství v Sýrii kolem města Halepu. Přirozenost, moc a účinek. H e r m o d a c t y l u s přespolní, který se přiváží z cizích zemí a jest obyčejný v lékárnách, poskytuje zvláště dobrý lék proti bolesti kloubní a podagře: přikládá se utlučený s teplým mlékem. PSEUDOHERMODACTYLUS. DENS CANINUS.*) Tuto bylinu nazývá autor ve svém latinském Herbáři P s e u d o h e r m o d a c t y l u s : jest to pěkná rostlina se dvěma *) K a n d i k — E r y t h r o n i u m d e n s Č a n i s .
937
"ii
dokud bychom o ní něco jistého nezvěděli. D o d o n a e u s se domnívá, kdyby lodyha této byliny byla něco podobnější k lodyze liliové, že by se s ní mohl dobře shodovati D e n s c a n i n u s . O tom ať vynesou úsudek jiní. Proplachování úst odvarem z kořene této byliny ukládá bolest zubů. Přikládání listí vařeného ve víně na způsob naplášti rozhání otoky a hlízy — A p o s t e m a t a — které dosud nezhnisaly a nezjitřily.
nebo zřídka třemi listy, podobnými téměř liliovým, které jsou zkropené mnohými červenými skvrnami. Květ roste na hladké, světle brunátné lodyze a jest bledě červený s brunátnými pírky a ozdobený uprostřed bílým proužkem. Okvětní lístky ukřivují se vzhůru, když svítí horké slunce. Po jeho opadání vyrůstá z něho trojhranná tobolka, plná žlutého semene. Kořeny jsou podlouhlé, dole tlustší nežli nahoře, a častokráte nachází se jich několik pohromadě, jak viděti na obrázku. Této byliny roste množství v Štyrsku, kdež jí říkají lékárníci D e n t a l i s, a sedláci po němečku S c h o B w u r t z . V Savojsku ve Vlaších a ve Francii se také nachází, avšak s květem bílým. Dokud nekvete. přináší pouze jeden list.
Kap. LXXXIV. DEN A NOC čili BYLINA SKELNÁ. Tato bylina, zvaná e t a l i s nebo H e r b a roste podle zdí, stěn a lina skelní, poněvadž
Přirozenost, moc a účinek.
Ve Štyrsku mají obyčej zasypávati dětem do kaše prášek z kořene této byliny proti škrkavkám. Také se ho užívá s velikým prospěchem proti kolice břišní, jak to vyzkoušel vysoce učený první životní lékař arciknížete Karla D. T h o m a s H a us t e i n. Za tou příčinou odeslal tento kořen C a r o l o v i C l us i o v i , od něhož jsem ho dostal i iá. Podává se také dětem, vařený ve vodě, proti božci. EPHEMERUM NON LETHALE.*) E p h e m e r u m n o n l e t h a l e , které někteří nazývají I r i s S i l v e s t ř i s, jak dosvědčuje D i o s c o r i d e s , podobá se listím i lodyhou lilii až na to, že je má užší a menší. Podle učení Dioscoridova nese bílý květ, jak napsal P l i n i u s pak modrý. Tento květ je chuti hořké, semeno má měkké, kořen dlouhý, ztloušti prstu, vonný a stahující na jazyku. Roste v lesích pod dubovými stromy a v místech stinných. Někteří z učených se domnívají, že E p h e m e r u m n o n l e t h a l e jest májový květ, jemuž latinsky říkají L i l i u m c o n v a 11 i u m. Toto jejich zdání se mi nelíbí, protože nemůže obstáti s popisem, jelikož listí na konvalince není menší ani užší, nýbrž časem širší nežli listí liliové, a vedle toho se s ním neshoduje ani dle vzhledu a podoby, neboť ani v lodyze se zhola nic neshoduje. Lodyžky konvalinkové jsou tenké jako nitě, a k tomu má tato květina jednoduchý, hranatý, tenký, bílý kořen, sem tam rozprostřený, nedlouhý, ztloušti ani ne prstu, nevonný a nestanující. Přes to všechno nenacházím nikde u starých pisatelů, že by mělo Ephemerum vonné květy, kdežto naproti tomu konvalinka nadmíru pěkně voní, čehož by v pravdě D i o s c o r i d e s . P l i n i u s & G a l e n u s nijak nezamlčeli. jako první známku, i nejznamenitější věc při této bylině. Hlavně pak G a l e n u s, který má ten obyčej, že popisuje moci bylin a jich přirozenost nebo složení hlavně z vůně a chuti. Naproti tomu E p h e m e r u m , jak je zde vymalováno, nalezl jsem nedaleko Tridentu na hoře Ananiae, a toto se srovnává ve všech částkách s popsáním Di os co r ido vým Poněvadž sám autor nepopsal, jaké jest jeho E p h e m er u m, a bylina podobná jeho vyobrazení až doposud nedostala se mi do rukou, proto nechtěl jsem zde uvésti onen obrázek, *) Dioskoridovo E p h e m e r u m odpovídá některému druhu kokoříku.
938
ďí
den a noc, jmenuje se latinsky P a r im u r a l i s & H e l x i n e , poněvadž ráda plotů. Také sluje V i t r a r i a, to jest byse s ní velmi pěkně vytírají sklenice a
tf'i
Den a noc čili bylina skelná.
sklo. Jiní ji nazývají P e r d i c i u m, poněvadž ji rády jedí koroptve a na ní se pasou. Má tenkou lodyžku zvýši jednoho lokte načervenalou nebo brunátnou, listy jako M e r c u r i a l i s čili planá bazalka, avšak nejsou pilovité, vlasaté a chlupaté. Kvítky jsou velmi maličké, v malých, chlupatých ostrých domečkách (tobolkách), které se drží šatů jako řepík. Kořen ie načervenalý a kosmatý. :
Přirozenost, moc a účinek. Den a noc stírá, vyčišťuje. skrčuje nebo dohromady stahuje s chladnou vlhkostí. fefl ^
Vnitřní použití: Pití vařené byliny uklidňuje zastaralý a dávivý kašel. Stejný účinek má požívání vody pálené z byliny nebo směsi práš939
• i&l;** ^(J? *£&<& <±
•^fe
.tj-.
ku s medem; proto staří utloukávali tuto bylinu a dávali .(i jísti hovězímu dobytku nebo skotu proti kašli a dýchavičnosti. Pití šťávy z této byliny ve váze asi tří uncí nebo šesti lotu vyhání zadrženou a zastavenou moč. K téže potřebě stejně jako ku vyhnání písku z ledvin připravuje se z této byliny dobry syrup. Zevní použití: Přikládání rozmačkané této byliny uzdravuje pekelný oheň, spáleninu i všelijaké horké otoky a vředy. Šťáva z této byliny smíšená s bělobou dává znamenitou mast proti týmž neduhům. Mazání touto mastí hojí všechny rozežíravé vředy, skvrny, pihy, lišeje. Přikládání uvedené šťávy, rozdělané s kozlím lojem, zmirňuje bolesti podagry. Z téže šťávy připravuje se také za přísady medu voda pro kloktání a vyplachování úst proti horkým otokům mandlí a žláz v hrdle. Směs šťávy s růžovým olejem vpouštěná do uší mírní otok a bolest v uších. Zkušený a jistý lék k rychlému zhojení ran jest tento: Usušené listí dne a noci a na prášek rozetřené zasypává se do ran po několik dnů napořád. Svaluje rány a nedopouští, aby se rána podebrala nebo se přidal k tomu zánět a zapálení. Poněvadž tato rostlina také stírá, může se dávati také těm, které trápí kámen, takže nemohou lehce a snadno močiti, K téže potřebě jest dobré, aby se přidalo k ní něco: co vyhání kámen a moč, jako na příklad petržel, řetkev. křen, řeřicha a podobné byliny. Tyto věci vaří se ve víně a přikládají se teplé na měchýř. nebo na lůno pod pupek; mocně propravují zastavenou moč a hojí řezavku. Vyzkoušeným lékem n a E n t e r o c e l a s jest přikládati teplou P a r i e t a r i i , dobře utlučenou s octem. Jména této byliny jsou uvedena nahoře. Vlašsky sluje P ar i e t a r i a, španělsky Y e r v a d é l m ů r o , francouzsky P a r it o i r e, německy T á g u n d N a c h t , S. P e t e r s k r a u t , G l a s k r a u t.*> Kap. LXXXV. KUŘÍ MOR čili KUŘÍ STŘEVEC. Tato bylina sluje česky kuří mor, čili kuří střevec, a je rozdílná od oné, kterou jsme popsali v knize II. v kap. 109. a která sluje latinsky A n a g a l i s, neboť ona má lodyžku čtverhrannou, modrou a červenou, tato pak má lodyhu okrouhlou, tučnou, křehkou, zvýši půldruhé dlaně. List někdy bývá větší, tučnější a mladistvější, květ bílý, drobný, mezi listím, po obou stranách lodyhy, z něhož vyrůstají jakési malé hlavičky, v nichž je velmi malé, žluté semeno. Kořínky drobné, tenké, kosmaté a skutečně kdyby někdo přirovnal drobné listy, které jsou viděti na bylině dne a noci, k listí této byliny, tu jest jedno druhému tak velice podobné, že sotva se dá od sebe rozeznati. Nachází se po celý téměř rok ve všech zahradách, na vinicích a tučných rolích. Německy sluje H u h n e r d a r m , H i i h n e r b i B , V o g e l k r a u t , G á n s e k r a u t , poněvadž ji jedí rády slepice a ptáci a je jim *) D r n a v e c — P a r i e t a r i a .
940
J& "t ;T
rr^i ta \^. •^ L'
il
••to
-/*
velmi užitečná, když jsou neduživí a nezdraví Poněvadž pak nemáme jiného českého jména pro ni. můžeme ji zváti b í l ý m k u ř í m m o r e m , od bílého květu na rozdíl od druhé, kterou můžeme imenovati červeným a modrým kuřím morem. Jest ještě více druhů této byliny, z nichžto větší a^ menší jest zde vymalovaný: o všech psáti bvlo bv příliš dlouhé. Přirozenost, moc a účinek. Kuří mor jest přirozenosti studené a vlhké, avšak trochu svírá. Celá bylina voní po rozetření iako tykev. Vnitřni použití: Pojídání listí vařeného v masové polévce na způsob jiného zelí, jest zdravým pokrmem pro lidi, kteří scházejí na těle a po dlouhé nemoci klesají a schnou.
Q&3*)
(Kn S
&*r>.
Kuří střevec vetší.
0
?-4
Kuří střevec menši.
Voda pálená z této byliny může se dávati malým dětem proti velkým /horkostem, neboť velmi lehýčce ochlazuje. Tato destilovaná voda dává se H e c ti cis. to jest lidem, kteří stůňou na souchotinářskou zimnici. Rovněž dává se dětem rozpáleným velikou horečkou a u nichž iest se obávati božce. Zevni ooužití: Bylina, šťáva a voda mohou se bráti na všechny horké červené rány a otoky, k vymývání, potírání a přikládání. Bylina smažená v oleji přikládá se dětem na život pro zmírnění ukrutné bolesti. Kuří mor čili kuří střevec sluje řecky i latinsky A l s i n e, Morsus gallinae, vlašsky C e n t o n e . Pavarina, C e n t o c c h i & V G a l l i n e l l a , francouzsky M a u r o n , německy a t s u p r a (jak bylo uvedeno výše), 941
Ti
Kap. LXXXVI. VODNÍ RASA čili OKŘEHKY. Rasa čili okřehky nejsou nic jiného, nežli vodní mech čili tučnost a tuk stojatých vod. Plovou vždycky na povrchu bez kořene a ustavičně se zelenají. Jest to zvláštní pokrm pro husy. kachny a také slepice. Vytahují se z vody řešetem, míchají se s pšeničnými otrubami a dávají iístj slepicím. A tyto okřehky jsou počátkem a semenem jiných vodních bylin; neboť když se tyto okřehky dostanou povodní a větší vodou z tiché stojaté vody v močálech a struhách do tekoucích a živých potoků, jakmile se mohou zadržeti někde břehu, tu ihned se rozšiřují a ujímají, vypouštějí pod sebe drobné vlášení místo kořene, jímž se zachycují břehů potoka; z nich potom po čase vyrůstají jiné potoční byliny, nehrubě nepodobné potoční řeřiše. Mají okrouhlé malé lístečky, visící na Jakési tenounké nitce.
Řasa vodni.
Jiné pokolení řasy vodni.
Přirozenost moc a účinek.
Vodní řasa ie přirozenosti studené a vlhké na druhém stupni. Vnitřní ooužiti: Jestliže někdo trpí vnitřním zápalem, iako v době moru a v zimnicích, má píti třikráte za den po každé větší plnou skleničku pálené vody z vodní řasy, Zevní ooužití: Proti zapáleným játrům lest dobré přikládati na pravý bok konopné předeno nebo lněný šátek, namočený do vlažné nebo skleničku pálené vody z vodní řasy, Okřehky také jsou prospěšný á užitečný proti všem horkým a palčivým neduhům, proti pekelnému ohni i horké dnavé
942
nemoci. V celku vzato, cokoli bylo napsánu nahoře o obecném psím vínu, to platí také o těchto vodních okřehkách Přikládání řasy hojí dětskou průtrž. Přikládání čerstvé řasv na čelo mírní bolest hJavy z horkosti. Voda z řasy přikládá se také proti červenosti očí a otoků jejích víček, a také proti otoku ženských prsů a mužských varlat. Rasa vodní čili okřehky slují latinsky L e n s p a l u s t r i s , L e n t i c u l a r i s , M u s c u s p a l u s t r i s , arabsky T a h a l e b. vlašsky L e ň t e de g l i p a l u d i . španělsky L e n t e y a g e l l a g o a. francouzsky L e n t i l l e de m a r a i s , německy M e e rlinsen, Wasserlinsen.
M*; +,w>
JINÝ DRUH VODNÍ ŘASY. LENS PALUSTRIS II. Jest ještě jiný druh vodní řasy. která má čtyři lístky Křížem proti sobě položené, trochu okrouhlé a visící na dlouhé
Hadi iazyk menší.
stopce. Má množství semene na způsob a velikosti Čočky, ale není tak pleskaté, vedle toho jest tmavé, tuhé a tvrdé. Tuto bylinu mi poslal z Padue velice zkušený J a c o b u s C o r tu su s Kap. LXXXVII. HADÍ JAZYK/) Tuto bylinu nazývá P l i n i u s S a g i t t a , Němci P f e i l k r a u t , protože má listy podobné střele. Roste v močálech a vodách a jest dvojí: menší a větší, Menší má listi' vespoc se dvěma a na vrcholu s jednou špicí, jako tvojšpičatý šíp. čili střela. Stopky listů jsou trojhranné, zdéli dvou loket, časem delší, podle toho, jak je voda, ve které tato bylina roste, hluboká nebo mělká, a ispu uvnitř měkké jako houba. Lodyha nevystupuje nad listí, ie rovná. *) Š i p a t k a j e z e r n í — S a g i t t a r i a s a g i - t t a e f o l i a .
943
4*
^££5*, -.^•f^i --••'{ uékná, hladká a dutá jako stopky. Na vrcholku nese postranní ratolístky. na nichž jsou bílé kvítky, jedenkaždý složený ze tří tenkých lístků. Stopky kvítků stojí oroti sobě a mezi nimi vyrůstají okrouhlé brunátné kuličky, velikosti lískového ořechu, v nichž leží tenké semínko Má množství rozdělených kosmatvch a bílých kořínků, iako vodní iitrocei. Druhý .'azyk hadí iest podobný prvnímu až na. to, že ie ve všech částkách větší, zvláště pokud se týká listů, které také nejsou tak špičaté, ale isou tupější nežli u prvního Tyto obč byliny nalezl jsem ve velikém množství v Cechách nedaleko městečka Chlumce a i jinde na břehu Vltavy. Jsou ve svérn složení studené a vlhké iako vodní iitrocei. s nímž se také úplně shodují v moci -a účincích I n l i b r o d e d i n a m i d i i s . která se omylem připisuje Ga lenoví, čteme, že iest dobré, abv ženy, které by měly rády děti
;
"r*f,- T
•il.Jt j \**-,o/, >-
T-«
p e r v i v u m m á j u s, B a r b a J o v i s — roste na zdech a na domech s listím tučným, tlustým, šťavnatým a špičatým, které jest stručnaté, dohromady stisknuté a tvrdě sesaze;A na pohled jako plná, čili duplovaná hvězda. První tučné listi je zahnuté k zemi kolem dokola. V červenci vyrůstají z těchto hvězdoví-, tých kmenů nebo štočků červenobrunátné, chlupaté, duté sloupky, zvýši pídě, které nesou na vrcholku své brunátné kvítky stojící vedle sebe, z nichž každý podobá se otevřenému květu lněnému a mizí na podzim beze všeho semene; listy pak zůstávají beze škody zelené přes zimu. Má maličk'; kořínky, jimiž se drží a roste v suchých zdech a střechách, a bere svou potravu snad spíše od větru nežli ze země. Roste, jak pověděno, na střechách, zdech, dále na horách a mezi kamením. Toto S e m p e r v i v u m m a j u s čili netřesk vět?í našeho autora a jiných není podle mínění starého mého učitele A l o i s e
x^~ ,\.. ^!
íff^li
\$
ÍL
.. 4 & ^ Hadi. iazyk větši.
tuto bylinu oilv a v ní se myly. Někteří ii nazývaií B a r b a s i l v a n a, Tato bylina sluje latinsky S a g i t t a . S a g i t t a l i s & L i n q u a S e r p e n t i s , německy P f e i l k r a u t. Hadí jazýček, o němž byla řeč v knize II.. kap, 101. iest iinou rostlinou Kap. LXXXVIH. NETŘESK A TUČNÝ MUŽÍK. Netřesk nazývají Němci H a u s w u r t z und D o n d e r b a r t , protože se lidé domnívají, že žádné povětří neuškodí ani hrom neudeří do domu. na něrnž tato bylina roste. Latinsky sluje S e d ů m & S e m p e r v i v u m , poněvadž zůstává zelený přes celé léto i zimu. a žádné povětří mu neublíží Netřesk jest trojího druhu, iak napsal D i o s c o r i d e s : Větší, menší a nejmenší První netřesk — větší — latinsky S e d ů m v e l Sem944
Netřesk větší.
;-Í!^'j-!
Netřesk menší.
A n g u i l l a r y a C a r o l a C l u s i a nic jiného, nežli U m b i Í icus V e n e r i s s e c u n d u s . S e m p e r v i v u m m a j u s Diosc p r i d i s jest pak ona rostlina, kterou náš autor doleji nazývá S e m p e r v i v u m A r b o r e s c e n s ; roste obyčejné v zemi Řecké a na jejích ostrovech, ano i v Portugalsku na starých zdech se skrovným kořenem. Více se rozsazuje a rozplozuje odnožemi a větvičkami, neboť semeno jeho se neujímá a nevzchází. Na.ostrově Chios mu říkají A m a r a n d o s a na Corfu A n a s t a s i a . Druhý netřesk jest menší. Čechové mu jinak říkají T u č n ý m u ž í k , latinsky sluje S e d ů m v e l S e r p e r v i v u m m i n u s , V e r m i c u l a r i s & C r a s s u l a m i n o r . Roste též na zdech a na starých střechách, ano i na některých písčitých horkých rolích a pastvinách, mezi rumy a v chladu. Ustavičně se zelená, stejně iako první. Z jednoho kořene vyráží množství okrouhlých, načervenalých lodyžek, opatřených tučným, oblým listíč60
945
^
?TV-
i!li'-iáÉ
: x* f - i>% ; -^jáL
kem, na způsob červíků nebo pšeničného zrna. Tyto lístky 'jsou však trochu delší, šťavnaté a špičaté. Docela nahoře jest vrcholík s květem zeleným a bleděžlutým, drobným a hvězdičkovitým; u některých nachází se také květ bílý. Kořen je malý a drobný. Přirozenost, moc a účinek. Oba dva netřesky — malý i velký — jsou přirozenosti studené na třetím stupni a suché na prvním stupni. Mají při sobě také něco trpkosti. Vnitřní použití: Při horkém výtoku a plynutí břicha (průjmů) můžeme dávati píti vodu netřeskpvou v množství tří nebo čtyř plných lžic, jiného nic. Požívání šťávy netřeskové s vínem vyhání z břicha červy čili škrkavky.
očích. Přikládání směsi této šťávy se lněným semenem nebo s fermeží zmírňuje bolest zlatých žil. Také krotí bolest zubů, zvláště když k ní přidáš šťávu z psího vína. dvakrát tolik kravského mléka, čtvrtý díl růžového oleje, a budeš-li přikládati na líce, kde tě bolí zuby, šátky namočené v této směsi. Celkem vzato jest užitečné na počátku dávati netřesk na všechny horké otoky, neboť odráží a ničí horkost a zánět; jakmile však pomine počátek bolesti nebo otoku, tu nepřikládej dále tuto bylinu, neboť by uškodila. Na morové Mízy rovněž nepřikládej netřesk, neboť by odháněl jed zpátky k srdci.
W
NETŘESK NEJMENŠÍ. SEMPERVIVUM MINIMUM. První dva již popsané druhy netřesku jsou, jak bylo uvedeno, přirozenosti studené, ale tento třetí druh. jak dosvědčuje f ) i o s c o r i d e s , Jest složení horkého ostrého a kousavého.
M
Netřesk nejmenší.
Netřesk stromovnl.
Zevní použití: Obojí tento netřesk Jest dobrý k hašení pekelného ohně, odstraňuje horkost a otok očí, hojí spáleninu, dnavou nemoca.rozežírající vředy; přikládá se buďto samotné jeho listí nebo smíšené s ječnou moukou. Přikládání šátků, namočených v této šťávě nebo pálené vodě, na rozpálená místa, uhašuje všechny záněty a horkosti po celém těle. Také připravují z netřeskové šťávy a vody z psího vína znamenitou mast vařením hlaviček netřeskových ve svinském sádle; tato jest dobrá na všechny horké otoky a palčivé neduhy. Pokropíš-li semena zelí nebo kapusty před zasetím šťávou netřeskovou, anebo je budeš v této šťávě močiti, tu housenky nebudou žráti vyrostlé rostliny. Netřesk ukládá bolení a oteklost uší, odkud někteří nazývají netřesk bylinou ušnjU jeho šťáva hoií neštovice na 946
Cepaea.
Roste na kamení a na zdech nebo zahradních hrázích. Neliší se mnoho od menšího tučného mužíka, toliko že lodyžky jsou menší a subtilnější, a že má více menších lístků ze všech stran hustě a stručnatě dohromady stisknutých. Také má žluté hvězdovité kvítky. Tato bylina zahřívá, zpruzuje kůži a rozežírá ji. Pročež ji také Němci nazývají M a u e r p f e f f e r — id e s t P i p e r m u r i n u m , z e d n í pepř, p r o p t e r aerem exulcerant e m q u e f a c u l t a t e m . Chuti jest peprné, až brní jazyk. Potírání směsí jeho šťávy s máslem shání otoky a volata. Latinská^ německá jména netřesku byla uvedena nahoře. Řecky sluje Í 4 e ť £ « o v , z čehož bylo uděláno latinské jméno Sempervivum, quod p e r p e t u o tam aestate q u am h i e m e v i r e a t n e c u 11 i s f r i g o r i b u s a u t c o e l i i ni u r i a q u a n t u m v i s f r i g i d a e m o r i a t u r , (poněvadž ustavičně, jak v létě. tak v zimě, se zelená a nevyhyne ani žád60*
947
•»
TO*. o9kC
;'^
;
*,
*-
nými mrazy ani sebe studenější nepohodou.) Veliký netřesk nazývají Arabové B e i a h a l a l o n s e u H a i a l h a l e z , Vlaši S e m p e r v i v o m a g g i o re, Francouzové G r a n d e J o u b a r b e. Menší netřesk sluje vlašsky S e m p e r v i v o m i n o r e & P i n o l l a , a f o l i o t e r e t i p i n e o , francouzsky P e t i t e J o u b e r b e , řecky '4tíš<»ov ^«x ( .-óv, dle některých T q t p a i í ? , quod ter in anno floreat, u A p u l i j a Erithales, u P l i n i a E r i s i t h a l e s , německy K l e i n h a u s w u r t z und K l e i n d o n d e r b a r t . JINÝ DRUH NETŘESKU. SEMPERVIVUM ARBORESCENS. Tento netřesk vyrůstá v strom, jak ukazuje jeho vyobrazení a vymalování, a proto také právem může slouti latinsky S e m p e r v i v u m m a x i m u m , to jest netřesk ze všech největší. Vysoce učený J a c o b u s C o r t u s u s mi jej poslal z Padue, sám pak ho dostal z K o r c y r y , ostrova to more Jónského. Tento obrázek dal jsem vyrýsovati podle byliny čerstvé a selené, která byla odeslána knížeti Vilému Landkraběti v Hessensku. mému milostivému pánu, z Vlach do jeho krásné zahrady v Kasselu. Malíř vymaloval ji však příliš malou. C. C l u s i u s popisuje ještě několik více druhů netřesku v O b s ér v. p a n n o n. l i b . 3., cap. 6. CEPAEA. Tato bylina sluje u D i o s c o r i d a C e p a e a , a podobá se malému netřesku anebo, jak píše D i o s c o r i d e s , kuří noze až na to, že má listy trochu tmavší nežli kuří noha. Kořen má tenký. Pití jejího listí ve víně jest dobré proti větrnostem moče a proti svrabu anebo zánětu měchýře, zvláště pak když by se pilo v odvaru kořene hromového koření. Množství této byliny roste kolem Castellu M o n f e l i c e , a všude v horách u měst Padne a Bononye ve Vlaších.
•^ i,
na a tam ji nazývají C o p e r c o i u o l e , protože se podopá pokličce. Jiný druh pupku jest menší, latinsky C o t y l e d o n m i n u s , U m b i l i c u s minor, A c e t a b u l u m &. C y m b a l i o n m i n u s . Má množství tučných širokých lístků podoby jazýčků, které jsou uspořádány hustě a těsně kolem kořene, jako u velkého netřesku; jest chuti stahující nebo trpké. Má jedinou tenkou lodyhu vycházející z prostředku okolíků těchto listů. Kvítky a semeno má drobné jako A s c y r o n. Kořen ie dlouhý, tenký, s mnohým vlášením; nachází se na skalách. Někteří pak místo něho berou náš domácí netřesk, jak bylo dříve uvedeno. Nevím, proč tedy někteří smějí přivlastňovati této bylině, kterouž lékárníci nazývají F a b a r i a nebo C r a s s u l a m a j o r , jméno U m b i l i c u s V e n e r i s , když se oranic neshoduje ani s prvním, ani s druhým druhem.
41
Cymbálek větší.
Cymbálek menši.
^ 23
Kap. LXXXIX. CYMBÁLEK.*) (PUPEK.) Tato bylina sluje německy N a b e l k r a u t řecky C o t y l e d o n , latinsky A c e t a b u l u m & U m b i l i c u s V e n e r i s , česky by se mohla nazývati b y l i n a p u p k o v á ; avšak je odlišná od druhé, kterou o něco doleji budeme popisovati v kap. 101. D i o s c o r i d e s popisuje dvojí: První je větší — C o t y l e d o n m á j u s — U m b i l i c u s V e n e r i s m a j o r , Cymb a l i o n & A c e t a b u l u m m a j u s zvaná, německy G r o s s n a b e l k r a u t . Má mnohé, okrouhlé, duté. dovnitř ohnuté listy, podoby misky nebo pokličky, nebo lidského pupku. Má lodyhy tenké, okrouhlé, s brunátným kvítkem. Kořen podobá se olivovému a ie opatřen jakýmsi vlášeníčkem. Roste na starých, zbořených zdech a v rumištích. Ve Vlaších v Etrurii ie všude obec*) L i n a r i a C y m b a l a r i a . 948
Přirozenost, moc a účinek, Q a l e n u s praví, že tato bylina je smíšené přirozenosti, totiž vlhké a trochu studené a trochu stahující, a částečně také hořká. Chladí, žene zpátkem, vyčišfuje a rozhání. Užívá se zevně přikládáním na způsob náplasti proti zánětům, palčivým otokům, růži na noze i proti horečnatému zánětu žaludku. Žvýkání a pojídání listu s kořenem žene moč a drobí kámen, požívané s medem zahání vodnatelnost. Druhé pokolení má stejné moci a účinek iako netřesk. Tato bylina sluje vlašsky O m b i l i c o di V e n e r e , francouzsky E s c u e 11 e s, španělsky C a p a d e 11 a, CYMBALARIA. Polsky Zwiessiniec. Tato subtilná bylinka roste ze zdí a visí dolů s mnohými velmi tenkými a subtilnými lodvžkamil na nichž isou lístečky
949
•«
,/~%^l' ^
^SCH^ ^ '.*' podobné břečtanu, néco tučnější, na dlouhých stopkách. Kvítky jsou malé, trochu žluté a bleděmodré; připíná a přichytává se svými křivými háčky (úponkami). Roste hojně ve Vlašsku, zvláště v Padui. na starých zdech. U nás vyrůstá z semene. Přirozenost, mqc a účinek.
Chladí a vlhčí, avšak také trochu stahuje. Vnitřní ooužití: Má téměř podobnou moc jako předešlá bylina pupková. Někteří ji dávají k požívání na způsob salátu s octem a olejem proti bílému výtoku. In u n g u e n t o p o p u l e o může se dobře užívati této byliny, není-li DO ruce druhv pupek.
Mezi listím na lodyžce roste květ mechovitý a klasovitý, jako u samice M e r c u r i a l i s , z něhož se vyvíjí drobné semeno. Třetí kopřiva, německy H e y t e r n e s s e l , tak zvaná pro svou velikou palčivost. neboť ačkoliv má lodyhu a listí menší nežli obě předešlé, tak přece zase tak znamenitě pálí, že jest mezi ostatními nejpalčivější. Latinsky ji nazývají U r t i c a min oř ve l ' S i l v e s t ř i s, česky ž a h a v k a . Druhý a třetí druh rostou za ploty při starých zdech a na jiných místech neobdělaných. Přirozenost, moc a účinek.
Kopřivy jsou podstaty subtilné, přirozenosti ohnivé, to iest horké a suché na třetím stupni. Mají moc přitahující, rozpouštějící, rozhánějící a ztenčující tvrdé otekliny, neštovice i jiné. které pocházejí od flegmy, A v i c e n n a praví, že je horká na počátku třetího stupně a suchá na druhém.
U
Cytnbalaria. Kopřiva vlašská.
Kap. XC. KOPŘIVY. Kopřivy jsou tak obyčejné, že je můžeme poznati a ucítiti pouhým dotekem i po tmě a v noci, pročež není zapotřebí, abychom je obšírně popisovali. Hlavně jsou tři druhý: První kopřiva, která je nejznamenitější a nejpěknější, sluje římská. Tato v Čechách planě neroste, nýbrž musí se zašívati. Lodyhu má oblou, chlupatou a dutou, s listy palčivými, velice stříhanými, ostrými, mezi nimiž se nachází kosmatý květ, částečně barvy červené, částečně bleděžluté, po němž se objevují jakési okrouhlé, ostré a palčivé hlavičky, v nichž ie uzavřeno hladké semeno, chuti s počátku sladké, později je peprnější, palčivější nežli pepř. Tato kopřiva musí se v zahradách síti a obnovovati každého roku ze semene, které se podobá lněnému. Kořen je krátký a s mrcásky. Druhá je obyčejná pálivá kopřiva, latinsky U r t i c a m a j o r , která podobá se svým listem první, toliko že není tak hrubě pilovitý. Lodyha ie hranatá, ostrá, huňatá a dutá.
950
Kopřiva větši, obecná, pálivá.
Vnitřní použiti: Pití pálené vody z kopřiv anebo teplého odvaru vršků kopřivových ve vodě, pokládá se za jistý a vyzkoušený lék proti klání bočnímu, zvanému P l e u r e s i s, neboť tvrdí, že velmi napomáhá vykašlávání. Vyčišťuje a vyšlechfuje všeliké rány vnitřní a zevní. Požití prášku z usušeného kopřivového květu ztíži jedné čtvrtce s douškem bílého teplého vína vyhání zastavenou moč. Pití odvaru listí kopřivového ve víně obměkčuje tvrdý život, rozhání větry, ukládá koliku, ač-li nepochází ze zatvrzení. Žene moč a vyčišťuje ledviny. Kopřivové semeno je při těchto uvedených potřebách však mocnější. Užívání odvaru kopřivového listí ve víně, nebo zadělávané s medem v lektvar, anebo kořene větších palčivých kopřiv vařeného ve víně a medu, není marným lékařstvím a pomocí
951
^
to-
<Í£f£ ;--i
60.
proti studenému kašli a dýchavičnosti, neboť vyčišfuje trubice plicní, rozšiřuje prsa, rozhání žeberné hlízy, hojí neduhy čípku i mnohé jiné nemoci, které pocházejí z klejovitých vlhkostí. Vezmi velké množství kořenu z kopřiv, tyto dobře umyj a vyčisti, pak dobře utluc s trochou šafránu a po přidání vína vytlač z nich šťávu, které užívej vnitřně po několik dnů napořád, v množství několika plných lžic, a po nich se dobře vypoť; jest to mocný lék v zdlouhavé žloutence. Voda pálena z malých žahavek zastavuje menstruaci. Vznešený francouzský lékař H o n o r a t u s C a s t e l l a n u s dává píti na ochranu před pískem a kamenem z jara až do měsíce května odvar z malých výstřelků kopřivových. Zevní použití: Kopřivy utlučené se solí a přiložené na způsob náplasti na hnisavé neduhy, jako je rak a vlk, tyto hojí a vyčišťuje. Tato náplast také rozhání všeliké mozoly, boule a studené otoky, bud v rozkroku, na slezině nebo za ušima, Zkušeným lékem proti všelikým otevřeným, rozežíravým, zlým a hnisavým neřestem, je následující: Vezmi stejné množství svrchních výstřelků kopřivových, pokud nesou květ a semeno, a byliny lašťovičníkové. Tyto byliny rozkrájej na drobno a smaž je v novém neslaném másle na skrovném ohníčku z uhlí, pak vytlač šátkem, a vytlačíš iakousi zelenou tučnost, kterou pomazávej bolavá místa. Proti veliké a nesnesitelné bolesti podagry dávají se někteří mrskati kopřivami na páteři a po rukách, domnívajíce se, že jedna bolest zazené pryč druhou bolest. Stejně také barvíři švihají nastuzené údy, poražené a trápené šlakem: a to bych já nedovolil, leč by nejprve bylo vyčištěno tělo. Když někdo leží jako mrtvý poražen šlakem, padoucnicí, zdvižením matky anebo jiným podobným neduhem, a chtěl-li by někdo jistě věděti, je-li živ čili mrtev, vezmi žahavé kopřivy, přilož mu je na rameno, na hnát nebo na tvář a nech je tam chvíli ležeti: zardí-li se kůže a naskočí pupence, tedy má ten člověk ještě v sobě duch života. Proti třídenní zimnici vezmi Ksty velikých palčivých kopřiv, utluc je, přidej k tomu soli a přivaž na pulsovní žíly obou rukou (na tepny), ale nejprve musíš tělo vyčistiti. Šťáva z kopřiv vpuštěná do nosu, vyvolává krvácení. Naproti tornu vysoce učený lékař F r i s i m e l i c a dával samotnou kopřivu do nosu anebo s trochou sazí z pecek, k zastavení krve. Horkost a pupence od kopřiv hojí potírání růžovou vodou, rozkvedlanou s bílkem vaječným; stejně působí také olej růžový a olivový. K zabránění nastuzení a oznobení údů připravuje se z kopřiv, oleje a trochy soli mast k mazání. Někteří přidávají ještě staré husí sádlo. Kopřiva sluje řecky '* v * *»/
952
N e^s s e 1. Římská kopřiva U r t i c a R o m a n a , I t a l i c a & n o r t u l a n a. Větší kopřiva obecná U r t i c a m a s &. U r t i c a m a j o r , menší čili žahavka U r t i c a m i n o r , lesní kopřiva Urtica Herculea.
r- ,*-i
HLUCHÁ čili MRTVÁ KOPŘIVA. Galiopsis sivé Urtica mortua* Hluché kopřivy podobají se lodyhou i listem kopřivám pravým a palčivým, avšak nepálí. Nazývají je také německy B i ns a u g. Jsou veliké rozdíly mezi různými druhy podle květu, nebo některé mají květ žlutý, jiné bílý. jiné brunátný. Sem patří také bylina zvaná u D i o s c o r i d a G a l i o p s i s , neboť ti, kdož vztahují tuto G a l i o p s i s na svinský kořen, nejdou
Žahavka.
Hluchá kopřiva.
U
JW
pravou cestou, jak to dostatečně ukazuji ve svých latinských C o m m e n t a r i i s, neboť v pravdě není G a l i o p s i s nic jiného, než druh hluchých kopřiv. Roste vedle plotů, v rumištích, podíle starých zdí, na cestách a v místech stinných, Listy mají na sobě jakési drobné pokropení, jako by byly polité mlékem, a mám proto za to, že proto sluje tato rostlina řecky G a l i o p s i s . neboť G a l a znamená v řeckém jazyku mléko. Lodyha je čtverhranná a načervenalá, a na ní mezi listím vůkol kvítí běločervené, podobné mnišské kápi Celá tato bylina iest vůně těžké a smrduté.
•MJV":
*Jt
Přirozenost, moc .a účinek. Vnitřní použiti: Zkušenost potvrzuje, že pití odvaru hluchých kopřiv s modrým květem ve vodě zastavuje každou červenou nemoc, ,953
JÍ4*
?LJ&* )f'
-^& <&
^v4T^«N^
Zevní Doužítí: Jiní mají tu pověru, že se výtok ze života zastaví, když se vloží hluché kopřivy do střevíce. Vyzkoušená věc je o smrdutých kopřivách, které rostou v starých dvorech a za ploty, že přikládání utlučeného zeleného kořene spolu se šťávou na způsob náplasti na prst, kde ie živý červ, způsobuje, že v krátkém čase musí červ zhynouti. D i o s c o r i d e s praví o hluché kopřivě, že přikládání vlažné směsi utlučeného listí, šťávy, lodyhy a semene s octem, dvakrát za den. uzdravuje všeliké otoky, a odstraňuje tvrdé boule a záušnice. Také se může uvedené semeno, listí i lodyha vařiti a tím pařiti otoky. Dále píše, že přikládání utlučeného listí se solí hojí hnisavé, rozežíravé vředy i raka. Prášek z hluché kopřivy jest dobrý na koňské otlačeniny (odřeniny) a jest téže moci jako dlouhý podražec. Kořen hluché kopřivy vložený do louhu dělá žluté vlasy.
4>
^t«E
červený, křivý a kosmatý. Roste téměř všude vedle plotů, starých zdí a stezek. Nejvíce kvete v měsíci červenci. Přirozenost, moc a účinek. Srdečník je horký na druhém stupni a suchý na třetím, jak to ukazuje jeho hořká chuť Vnitřní použití: Srdečník ie znamenitě dobrý proti třesení a klání srdce, také proti křeči a ochromení údů; vaří se s vínem a pije se neustále po několik dnů, anebo se přikládá teplý. Rozděluje a ztravuje hrubé vlhkosti. Slouží také proti padoucnici, žene moč a ženám vrací jejich přirozenou menstruaci. Srdečník sluje latinsky C ar di a ca, francouzsky A g r i p a u m e, německy H e r t z g e s p a n n oder H e r t z g e s p e r r , polsky G e š i a s t o n á Kap. XCII. SVINSKÝ KOŘEN. Svinský kořen, latinsky S c r o p h u l a r i a m a j o r , má své jméno od toho, že se užívá k léčení sviní, když jsou neduživé, nebo mají v ranách červy. Roste v místech stinných, za ploty, vedle struh, starých zdí a potoků. Listím a lodyhou se téměř shoduje s kopřivami, avšak je poněkud hladší a silnějSÍ vůně. zvláště když se rozetře. Lodyžky nesou na vrcholku květy jako brunátné, duté domky hlemýžďové. Po jeho opadání zůstávají po nich jakési okrouhlé a špičaté hlavičky, plné semena. Kořen má bílý, veliký, uzlovatý a hrbolatý, iako kdyby na něm nasázel lískové oříšky, a masitý. Přichází ve dvojím pohlaví: Samec je černější a menší, a roste někdy i na místech suchých, samice bělejší a tučnější, roste toliko na vlhkých vodnatých místech, a častokráte nemá u kořene žádných uzlů nebo hrbolů.
Srdečnlk.
Hluchá nebo mrtvá kopřiva sluje latinsky U r t i c a mortua, iners, Urtica labeo, U r t i c a f o e t i d a , řecky Q a l e o p s i s & Q a l i o p s i s , německy T a u b n e s s e l , T o t n e s s e l , B i n s a u e und S t i n k e n d n e s s e l . Kap. XCl. SRDEČNÍK. Tato rostlina sluje srdečník proto, poněvadž se jí užívá s prospěchem proti třesení a píchání srdce a proti détinskému neduhu klání srdce. Tato bylina je známá všem, má dlouhé lodyhy čtverhranné, uzlovaté a tmavé. Listy nejsou nepodobné velikým kopřivám, jsou tmavé a hlouběji zoubkované, vždy v páru stejně daleko nad sebou. Květ ie bledě červený, kolem dokola lodyhy, stejně jako u iablečníku. Kořen žlutý nebo bledě 954
SVINSKÝ KOŘEN PŘESPOLNÍ. SCROPHULARIA PEREGRINA. Tento přespolní kořen svinský nemá žádných hrbolů, jako obecný a má pěknější a ztepilejší listy i květ. Jiní ho nepopisují, leč by mu snad odpovídala A n g u i l l a r o v a Q a l i o p s i s . Sám se obnovuje a rozplozuje ze semene. Přirozenost, moc a účinek. Myje-li se červená trudovitá tvář pálenou vodou ze svinského kořene, zahání se červenosi i u lidí, kteří téměř bývají pokládáni za malomocné. Proti všeliké strupatosti a přašivině připravuje se znamenitá a vyzkoušená mast tímto způsobem: V květnu vezmi bylinu svinského kořene i s kořenem, čistě ji umyj a očisti, pak ji utluc a vytlač z ní šťávu. Tuto šťávu chovej do roka v úzké. dobře zacpané sklenici, a budeš-li chtít z ní udělat mast vezmi stejnováhové množství této vytlačené šťávy, vosku a dřevěné955
' J»
1
A "v» M ($\ +
•&g*^
Wf€/*o
ho oleje, dej na skrovný oheň do závaru, a udě,ej z toho mast. Touto mastí byly zhojeny veliké neduhy, které se rovnaly téměř malomocenství. Voda pálená ze svinského kořene léčí a zahání fíkovou bradavici, a iest to vyzkoušený lék.
• ^
7*
,;>-
jr^r
Svinský kořen.
Kolem Norimberka nazývají tuto bylinu K n o d e n k r a u t , a šťávy z ní užívají mnoho proti zlým neduhům anebo otevřeninám a zateklému raku.
jej máš po ruce, s husím sádlem za přidání trochy svinského sádla. Někteří tvrdí, že má své latinské jméno S c r o p h u l a r i a odtud, že jest prospěšný na volata. Proto se také zavěšuje kořen jeho na hrdlo. Já bych však více držel na pilnější potírání tohoto místa touto rostlinou, což se může přistrojiti tímto způsobem: Vezmi kořen, vyčisti jej od země, utluc jej dobře s novým máslem, dej do hrnce, přikryj, postav do vlhkého místa nebo do sklepa na 15 dnů a nech státi. Pak to zase rozpusť na povlovném uhlí, proceď a schovej ku potřebě, neboť jest to výborný lék na volata, nádory, žlázy čili svinky i na zduřelé žíly. Svařené šťávy vytlačené z listí samice s medem užívají na zlé zapáchající kazy a bolesti. Časté potírání bradavic šťávou z kořene tyto shání. Svinský kořen samec sluje latinsky S c r o p h u l a r i a m a j o r a c u r a n d í š s t r u m i s , F i c a r i a , M i 11 e m o r b i a, C a s t r a n g u l a . německy S c h w a r z e r N a c h t s c h a t t e n . SamiceBetonica a q u a t i c a , W e i s s e r N a c h t s c h a t t e n , vlašsky S c r o p h u l a r i a , francouzsky G r a n d e S c r o p h u l a i r e , německy B r a u n w u r t z oder K n o d e n k r a u t , F e i g w a r z e n k r a u t , S a u w u r t z , V Čechách říkají někteří této bylině k r t i č n í k a h l í z o v ý k o ř e n . Polsky sluje
T r u d o v n í k,
fa ^l
^\
/T-i-
% &
/££•.
'"£*&
Kap. XCIH. BYLINA SYŘÍŠŤOVÁ (SVÍZEL SYŘIŠŤOVÝ). Syřišťová bylina sluje tak od toho, že se po ní mléko sráží a sesýří, stejně jako po sýřišti. Roste na úlehlích v místech vyprahlých, na lukách, vedle plotů a cest, Má lodyhy tenké, oblé, síťované, kolem nichž roste úzké, špičaté, tmavozelené listí v přeslenech od spodu až do vrcholku, jeden přeslen přesně od druhého v stejné vzdálenosti iako u svízele. Přináší mnoho malého žlutého, někdy bílého, hustého a klasovitého a stručnatého malého kvítí, silné a libé vůně. Kořen je velmi kosmatý a rozkládá se v zemi sem i tam jako Q r a m e n j r e n i c u l a t u m . t r á v a d o b y t č í , kterou Němci nazývají O u e c k e n g r a B . Přirozenost, moc a účinek. Jest suché přirozenosti a trochu peprná.
Svinský kořen, samice.
Svinský kořen přespolní.
Proti bolení zlatých žil jest dobrá smés této vody s mandlovým olejem nebo s olejem sezamovým, sezamino oleo, když 956
Vnitřní použití: Pití odvaru kořene v sladkém víně probouzí tělesnou žádost. Zevní použití: Přikládání utlučeného květu byliny syřišťové hasí spáleninu a hojí vše, co je porušeno ohněm. Vecpání zmačkané rostliny do nosu zastavuje krvácení z nosu i krvácení z kterýchkoliv jiných míst. Koupel nohou ze syřišťové byliny vytahuje z nich umdJeaost (únavu). Někteří připravují z ní náplast a přidávají bílý
957
(rvn
ďMffa
neupotřebený vosk a růžový olej a přikládají na umdlené údy. Také občerstvuje umdlené a unavené údy olej připravený tím způsobem, že se naloží do růžového oleje kořen této byliny a vystaví v létě na slunce, až by zbělel. Ženy vaří bylinu syřišťovou ve vodě a v této myjí malé dítky stížené hubeností a drobnou ostrou prašivinou. Pokládá se to za zvláštní vyzkoušenou věc, Syřišťová bylina sluje vlašsky Galio, španělsky C o a i a J e c h e Y e r v a , francouzsky P e t i t e M u g u e t , německy W a l s t r o M e g e r k r a u t , u n s e r F r a u e n w e g oder B e t t s t r o h u n d L i e b k r a u t , řecky a latinsky G a l i o n s i v é G a l l i o n , protože sráží mléko na sýr. Uhersky Z e n t J u a n v é r aga, h p c e s t f l o s S . J o a n n i s — k v ě t S v. J a n a , polsky P ř i t u l i a.
Kolem moře Římského — c i r c a O s t i a m — našel jsem jiný druh přímětného koření, který má mnohem větší a tučnější lisí i květ nežli obecný. To dosvědčuje D o d o n a e u s i jiní. Přirozenost, moc a účinek.
Přímětné koření má smíšené složení a komplexy, neboť chladí a mírně ztravuje. Vnitřní použití: Pití odvaru této byliny ve vodě s moštem, zahání palčivé cholerické bolení žaludku, jak praví D i o s c o r i d e s . D. J o h a n n e s C r a t o z Krafftheimu, kdysi jeho císařské milosti životní lékař, vychvaluje tuto bylinu v čase morového nebezpečí, o čemž se můžeš obšírněji dočísti v jeho vydaném
o>® fa
Bylina syřišfová.
Kap. XCIV. STARČEK čili PŘÍMĚTNÉ KOŘENI. Přímětné koření jest nízký keříček zvýši pídě. Roste všude v zelinářských zahradách, na starých zdech, mezi kamenírru v zemi vyprahlé a na střechách. Možno je viděti téměř po celý rok zelené, jak dosvědčují i staří. Má listy se všech stran křížem stříhané, jako bývá hořčice, slabé, načernalé, hořké, které leží na zemi, dokud nevyžene lodyhu. Lodyha zvýši půldruhého lokte je okrouhlá, dutá a šťavnatá, načervenalá, obalená na vrcholku zevně mnohými drobnými a zubatými lístky. Na vrcholku tohoto keříčku roste uzlovitý žlutý květ, jako u volovce, avšak menší, který se potom brzy přeměňuje v šedivé chmýřité semínko, rozlétající se, však brzy a ustavičně se zase obnovuje ze semene, takže co dnes je šedivého, ráno se zase obnoví a občerství, zvláště na počátku jara a tak po celé léto až do studené zimy. Neivíce kvete v červenci a srpnu. 958
Přimětné kořeni menši.
Květ Sv. Jakuba.
spise D e p ě s t ě . Táž bylina vaří se ve vodě a ve víně proti bolení žaludku, které pochází z pěnokrevnosti. Zevní použití: Přikládání směsi přímětného koření s kadidlem utlučeným na prášek hojí otevřené horké neduhy. Přkládání náplasti, udělané z čerstvé a zelené této byliny, krotí všeliké palčivé bolesti a rozhání otok, ať na prsou nebo kloubech, v tajných místech a jinde, kdekoliv se dělají palčivé otoky. Někteří utloukají tuto bylinu s octem proti uvedeným neduhům. Voda pálená má také svrchu uvedenou moc proti všem palčivým nedostatkům. Vody pálené z této byliny, anebo byliny dobře utlučené s trochou kadidla, užívají na horké otoky, a tento lék mocně zahání bolesti. 959
•A?
^
Užívají-li ženy této byliny jako salátu, odstraňují si výtok. Přímětné koření sluje řecky H ^ t y ^ w v S e u fi^Me"*, latinsky S e n e c i o, S e n e c i u m , E r i g e r u m, dle některých H e r b a c a n a , protože jeho kvítí bývá z jara šedivé, jako lidské vlasy. Vlašsky C a r d o n c e l l o , a v Padui V ér s ó l o , francouzsky Buonvaron, německy Kreutzwurtz, G r i n d w u r t z , B a l d g r e i s s ; česky sluje jinak s t á r c e k a k ř í ž o v e k o ř e n í , nolskv P ř í m ě t o v é z e l í KVĚT SV. JAKUBA. SENECIO MAJOR SIVÉ PLOS S. JACOBI. Tato bylina má též rozdělené a stříhané listy, větší nežli u přímětného koření. V prvním roce nevypouští žádné lodyhy, nýbrž černozelené listy, rozložené po zemi jako jitrocel. Ve druhém roce vyráží dlouhé, červené lodyhy, jako u Černobýlu, s mnohými postranními ratolístkami, na nichž se objevují mnohé žluté, hvězdovité kvítky, podobné jako u rmenu, které se přeměňují po svém uzrání v šedivé huňaté nebo chmýřnaté semeno opadávající a pryč odlétající, jako u přímětného koření. Kvete kolem sv. Jakuba a odtud má své jméno. Kořen krátký a kostnatý Roste v zemi neobdělané, na zdech a na suchých mezích. Přicházejí mnohé rozdílné druhy této byliny, z nichž některé rostou toliko při moři, jiné na vysokých horách, a mnozí k nim chtějí počítati také C i n e r a r i i, to jest A s c h e n k r a u t , jako bychom řekli popelnou bylinu, pro její listy popelavé barvy. Přirozenost této byliny jest jako u přímětného koření, pročež jsem ji nazval S e n e c i o m a j o r , to jest přímětné koření větší. Někteří barvíři užívají této byliny na rány a staré neduhy, čili kazy. Jinak má týž vzhled i vlastnosti docela jako přímětné koření. Poláci říkají této bylině L o m i e n a t a K v ě t s v Jakuba. Kap. XCV. MOŘSKY MECH (RASY). Tuto bylinu nazývají lékárníci a dryáčníci G o r a l li n a. Roste na moři, na skalách a v roklích, které jsou oplachovány příbojem vody. Nachází se také v hlemýždích skořápkách a žabích miskách (škeblích). Někteří praví, že roste na větvičkách korálových, odkud má i své jméno. Dokavad je tato bylina zelená a čerstvá, podobá se na pohled subtilné malé bylince, avšak když uschne, má podobu obyčejného stromového mechu, a jest chuti slané; nejlepší druh je barvy trochu načervenalé. Přichází pak více nežli jeden druh, a my jsme jich zde uvedli vymalovaných sedm. První popisuje autor. Druhý jest malá ratolístka barvy sýru, složená z mnohých článků. Třetí roste na bílém, ostrém a pískovatém kameni in T o p h i s a barvy také jako sýru. Čtvrtá roste na kamení načervenalém. Pátá a šestá roste v žabinkách. Sedmá je pěkná bílá, nebo trochu modrozelená, a přichází i ryšavá. Přicházejí ještě jiné druhy, jež uváděti by trvalo dlouho. Všechny však rostou hustě. Nn obrázcích zde ukazuje se malířská nedbalost. 960
Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Mech mořský znamenitě pomáhá proti Místům v životě, čili škrkavkám, jak potvrzuje mnohá zkušenost; neboť když se dá dětem vnitřně prášek z něho s vínem, mllékem nebo kaší, vyhání červy stolicemi, ať je jich kolik chce v těle, bez obtíží. Sám jsem na vlastní oči viděl, že z jednoho dítěite vyšlo tímto lékem asi 70 červů. Dětem, které nedosáhly dosud čtyř -let, dává se půl čtvrtce nebo půl kventíku, starším může se dáti celá čtvrtce. Tento mech však nesmí býti starý, ani uleželý, a má se z něho udědati prášek teprve před použitím a ten nesmí býti příliš subtilní, nýbrž hrubší, aby déle zůstal v žaludku a střevech. Někteří užívají tohoto prášku a přidávají k němu trochu R h ab a r b a r u m , aby tím rychleji červi byli vyhnáni, a dobře činí.
(r
iíl Mořský mech.
Mořský mech U.
Jiní k němu přiměšují maličko D i a g r i d i a, podle povahy a osobnosti nemocného. Zevní použití: O moci této byliny proti červům nevěděli staří, jako D i o s c o r i d e s & G a l e n u s, ničeho, neboť nic jiného o ní nepíší, než toliko, že tiskne dohromady a že jest dobrá proti horkositi. pailčivým otokům a podagře, která potřebuje ochlazení a odhánění. JINÝ MECH MOŘSKY. MUSCUS MARINUS ALTER. Jest ještě jiný mech popsaný Pliniem, který má jiný vzhled nežli dříve uvedený, jak patrně ukazuje vyobrazení. Má listí jako locika v hromadě vycházející z jednoho kořene bez hlavičky. Roste na skalách mořských a v rybích skořápkách, k nimž 61
961
l?á
TV--;
éc *&
m ^1^^ přilnula země. Já jsem obdržel tuto bylinu z Padue od vznešeného J a k u b a C o r t u s a. Má podobnou moc, jako předešlý mech, proti horkým otokům. Tento druhý mořský mech obyčejně také s?ove L a c t u c a m a r i n a , a působí téměř vším tím způsobem, jako dříve popsaný jaterník a plicník až na to. že pro svou slanost více ztravuje a rozděluje; proto je zvláště doforé přikládati ho na horké otoky a podagru, které pocházejí z pěnokrevnosti. MOŘSKÁ ROSTLINA ANDROSACE. Jest to mafličká rostlinka rostoucí na pruhovitých skořápkách s malými, hladkými, lesknoucími se stopkami na nichž stojí malá pavézka na způsob pupku, a proto se často nazývá U m b i l i c u s m a T i n u s. Pod vodou je zelená, po uschnutí je bělavá. Zastavuje plynutí břicha, ale pudí moč. Jiní napsali o ní něco jiného, což odkládám na patřičné místo.
okrouhlé a rovné a na nich mnoho listí, jako u jitrocele, anebo docela jako listy, které nazývají v lékárnách F o l i ů m I n d i . Tyto listy splývají trochu na povrchu vody. V červenci obie~ rují se klasovité květy plenové barvy jako velký jitrocel, které se po opadání mění v malé okrouhlé hlavičky, v nichž je uzavřené tvrdé semeno. D. D o d o n a e u s d a i l v e svém velikém Herbáři P e m t a d. 4. l i b . 5. cap. 3 vyrýsovati ješrtě jinou takovou bylinu, která má mnoho okrouhlých lodyh, široké, podlouhlé, přišpičatělé listy, mnohem menší nežli u obyčejného rdestu. Nese mezi listím mnoho bílého květu, z něhož bývá široké semeno jako u plané vikve. Roste pod vodami, které nejsou hluboké, takže vrchofek trochu vyčuhuje nad vodu. Nachází se ho hojnost od Dordrachtu až do Bredy v Holandsku.
(&
W.,
%
Rdest vodní Androsace.
Androsace altera.
A n d r o s a c e , dle jiných U m b i l i c u s m a r i n u s sluie německy M a n n s h a r n i s , Poláci ji říkají S k a l n á ř a s a . DRUHÁ ANDROSACE. Autor ve svém latinském Herbáři píše, že je tato rostlina přir nesená ze Sýrie, kde roste na moři, a kde ji někteří pokládají za A n d r o s a c e , avšak poněvadž má na vrcholku listy, jest toho mínění, že se s ní neshoduje. U nás se sama vyšívá, jakmiíe jednou přišla do zahrady. Roste často zvýši dvou pídí. Má bělavé kvítky a později brunátné semeno v malých hlávkách. Potisky sluje P o c h y b e k. Kap. XCVI. RDEST VODNÍ, řecky POTAMOGETON. Jak latinsky, tak i řecky shije tato bylina P o t a m o g e t o n . Roste v stojatých vodách a v příkopech. Lodyhy má dlouhé, 962
Přirozenost, moc a účinek.
P o t a m o g e t o n jest přirozenosti situdené a suché, jak ukazuje chuť. Vnitřní použití: Pití odvaru usušené byliny ve víně zastavuje plynutí břicha a uzdravuje červenou nemoc. Zevní použití: Smažená s octem a dřevěným olejem a ještě trochu teplá přiložená krotí horkost a bolest podagry. Listí přiložené na horké hnisavé a tekuté vředy odnímá horkost vysušuje šlemy a uzdravuje ten nedlih, neboť má studenou zacpávající přirozenost. Potamogeton nazývají také latinsky F o n t a l i s & Špič a t á , řecky notaftoyrirov, q u o d v i c i n a a q u i s n a s c a t u r & s
963
*£r, ^
#
2
'9 Kap. XCVII. ŘEBŘIČEK.
Žebříček je bylina známá. Roste všude v zemi vyprahlé, také na lukách vedle cest a n/a hřbitovech. Pokud je mkdistvá, rozkládá listy po zemi, někdy jeden samotný dělený bezpočetnými a subtilními zářezy, a šlape se PO něm v trávě. Lodyha jest okrouhlá, dutá, zvýši půldruhého lokte, s popsaným listím až do koruny; jedenkaždý list na jedné stopce podobá se křídlům mladých ptáčků. Na vrcholku dědí se tato lodyha na množství ratoJístek. na nichž stojí koruny nebo květy hustě v chomáčku, u některých bílé, u jiných barvy pleťové nebo zlaté. Vypadlé semeno má podobu semene rmenového. Kořen je černý, kosmatý, huňatý, -tvrdý, sem i tam velmi se rozkládající.
* , -í "S*
tiť
r-y£j£)
.ř
4-
č
X í?
nebo s jinými bylinami. Uzdravuje všeliké rány a sraženiny. Vyhání sseidlou krev, odnímá ženám výtok z matky, který trval dlouho, á v celíku jest to znamenitá bylina na rániy, pročež i barvíři ji ustavičně potřebují. Šťáva řebříčková, smíšená se šťávou jitrocelovou nebo s vodou svalníkovou, užívá se s prospěchem v červené nemoci, když je vhodný čas na z/astavení, a dále proti chrlení krve. Prášek z listí vpuštěný do nosu zastavuje krev. Rozžvýkané čerstvé Jistí ukládá bolest zubů; téže moci je i kořen. Drží-li se na bolavém zubu, prapodivně kroití a odnímá veškerou bolest. Proti močení krve vezmi dva lioty prášku řebříčkového, čtvrtci hlinky arménské, čtvrt žejdlíku kravského mléka, smíchej dohromady a dávej píti neustále po tři dny.
*<.
. :
*;. ^
»«
ff\r;
|3».; e1*<^.-
'fc • ' •••^ ť
'
^^,
i«^~W> Q*l>^';
i cm te^
'<>* Řebříček.
Krásný řebříček přespolní s lístky subtilnějšími, nežli má obyčejný, a libými žlutými květy, který nazývá C a r o l ů s C l u s i u s S t r a t i o t e s l u t e u m a který nalezl ve ŠpaněHsku a Francii, roste také nedaleko Augšpurku při řece Lechu, ač ne příliš hojně. Jsou ještě dva druhy řebříčku, ne mnoho se lišící od prvního, jak patrně ukazuje figura či vymalování. Někteří vztahují i rostlinu A č n i l i l e a na první čili větší řebříček. Přirozenost, moc a účinek. Žebříček stahuje dohromady a suší. právě jako jeho listí, které je nahořklé a velmi trpké.
Vnitřní a zevní použití: Řebříčku používáme s prospěchem na vnitřní i zevní rány, a to bud pjje se v nápoji odvar řebříčku .samotného ve víně.
964
II Řebříček.
III. Řebříček,
ZNAMENITÁ A DRAZE VÁŽENÁ AQUA VITAE čili ZLATÁ VODA Z ŘEBŘÍČKU. Připravuje se takto: Vezmi čtyři unce byliny a květu řebříčku, po třech uncích kořene ženského vlasu, polního šalvěje, máčky čili víry mužské, Vlíašského kopru, petržele, hromového Koření, štěrbaku, vše drobně rozkrájej, hrubě utluc, dej všechno do skleněné baňky, nalej na to dob r ého páleného vína tolik, až by pokrylo koření a bylo ještě dva prsty nad tím. Pak povlovně a poznenáhlu destiluj in B a l n e o M a r i a e , pak vezmi tři unce římského kmínu a tolikéž skořice, dvě unce bílého zázvoru a stejné množství zrn pepřových, tři loty hřebíčků a po dvou lotech květu spikanardového. lavendullového a horské máty. Všechno utluc na dosti hrubý prášek, dej do dříve vypálené vody, nalej na to třicetdvě unce nejlepšího červeného vína, nech spolu močiti osm díní a destiluj po druhé. Dále vezmi po 2 lotech galganu, kubeb, libečkového semene a po jednom 965
.^:
*•'([•
^1^ ^>i
iCln
5? »ffeť
-r^jSř lotu skořice, hřebíčku, indiánské špiky, muškátového květu, iékořice a dlouhého pepře. Toto všechno opět utluc zhruba, dej do předešlého destilátu, moč opět 8 dní a destiluj po třetí, jako dříve. Naposled vezmi po 12 zrnech alexandrinského pižma a pravé nefalšované ambry, zavaž obojí do červeného cendelínu a zavěs do oné A q u a v i t a e , a dostaneš pravou zlatou vodu čili A q u a v i t a e . Dají-li se do skleničky nebo do koflíčku vína pokaždé dvě krůpěje této drahé zlaté vody, tu posiluje tato voda studený mozek, děflá dobrou paměť, a je obzvláště užitečná a dobrá lidem letitým a sitarým. Lidé mlliadší pod 30 let mají vždycky každý čtvrtý den vypíti ráno na lačný život tuto vodu ztíží jednoho dukátu pro posilnění hilavy, mozku a paměti. Starý a letitý člověk, který by z této vody požil DO jídle, jak bylo řečeno.
H a m i l i l, vlašsky M i 11 e f o g l i o, španělsky M i 11 o y a s Y e r v a, francouzsky M i 11 e f u <& i 11 e, polsky K r w a w n í k, uhersky E g h e r f f a r k, h o c esit M u r i s c a u d a. M y š í o c a s , německy Q a r b e , S c h a f g a r b e , S c h a f t r i p p (ovčí žebro), T a u s e n d b l a t t , Q e r b e l . MYRIOPHYLLON. FENCHELGARB. Ačkoliv mezi těmito dvěma názvy M i l l e f o l i u m & M yr i o p h y 11 o n není žádného jiného rozdílu, než toliko, že první je latinské a druhé řecké, tak přeoe D i o s c o r i d e s uvádí zvláštní kapitolu pode jménem S t r a t i o t e s m i 11 e f o l i a, a opět jinou zvláštní de M y r i o p h y l l o , které také nazývá M i l l e f o l i u m ; jsou to úplně různé dvě byliny. Nyní jsme popsali S t r a t i o t e s m i 11 e f o l i a a přistoupíme k popsání M y r i o p h y l L a , a to dle naučení D i o s c or i d o v a . Jest to jediná subtilná lodyžka, také s toliko jediným kořenem. Lodyha je barvy různé, nejvíce načervenalá, s mnohými subtilními lístky, jako vflašský kopr. Roste v loužích. Dostal jsem ještě jiné M y r i o p h y i l l u m od Lukáše C h i n o d e P i s i s. To má také listy jako vlašský kopr. rozprostřené dole kolem kořenu. Lodyha ieist jediná a okrouhlá, a na vrcholku jejím stojí trochu listí, které jest mnohem menší nežli dolejší. Nad těmito lístky ukazují se malé vršky nebo korunky. Kořen jednoduchý s mnohými kosmatinkami. Roste ne na vlhkých, nýbrž na výslunných místech.
7*
-' 1
v
IM
- fis
Přirozenost, moc a účinek. Čerstvý řebříček nebo suchý, smíchaný s ootem a přiložený na způsob náplasti, zabraňuje, aby se rány nezapálily a neotekfy. Pro lidi, kteří spadli, anebo byli dolů shozeni, je dobré, aby ho piH se soflí a s vodou . I. Řebfiček vodní.
U. Řebříček.
a každého dne ráno, čtyři krůpěje ve lžíci dobrého vína na lačný život, ten bude živ do času od Boha určeného a bude chráněn před všelikými nemocemi až do konce stáří; ostří rozum v člověku, zahání melancholii a smutek, zmnožuje a sesiluje přirozenou horkost v těle, občerstvuje životního ducha a chrání před šlakem a mrtvicí. Také jest dobré proti jedovatému nakažení a zlýim, smrdutým mlhám potírati si dírky nosu a spánky touto vodou a voněti k houbičce v ní namočené. Tvář smáčená touž vodou, bývá pěkná a krásná. Časté proplachování a vymývání úst anebo důkladné kloktání v hrdfle. hojí hnilobu v ústech a otoky dásní i hrdlla. Hojí také všelijaká ranění a úrazy tajných údů mužů la žen; k tomu účelu musí se tyto často touto vodou promývati a na neduživá místa musí se přikttádlaiti vlněné šátky v ní namočené. Řebříček sluje řecky i latinsky S t r a t i o t e s , C h i l i op h i l l l u s , h o c e-st M i l l e f o l i a v u l g o M i l l e f o l i u m t e r r e s t r e , S u p e r c i l i u m V e n e r i s , arabsky H a m i l & 966
Kap. XCVIII. DIVIZNA. Jsou různé divizny, avšak hlavně přicházejí v úvahu dva druhy, bílá a červená. Bílá je zase dvojí, totiž samec a samice. Samice bílé divizny má hojné, široké, podlouhlé listv jako oman, avšak větší, při zemi Itežící, bělavé, zeienopopelaté a huňaté. Jednoduchá lodyha dvouloketní, tlustá, kolem dokola opatřená listy, které stoií na lodyze jedten na druhém, je čím dál tím menší a užší. Nad tím iistím objevuje se vonný květ zlaté barvy, který klasovitě obepíná lodyhu až do vrchu. Každý květ je podoby malé růžičky, sestávající z pěti lístků. Po jeho opadání objevují se okrouhlé chlupaté hlavičky, plné drobného semene. Mnozí nazývají tuto bylinu svícnem, protože listí při zemi podobá se svícnu a lodyha s květem podobá se svíčce. Odtud sluje také latinsky C a n d e l a r e K i a čili C a n d e l a r i a , německy K e r z e n k r a u t , K ó n i g s k e r t z e . B r e n n k r a u t , H i m m e l b r a n d t , U n h o l d e n k r a u t , F e l d k e r t z e . Kořen jest dosti dlouhý, tvrdý, rovný, dřevnatý, ztiloušti prstu, barvy načernalé chuti kyselé a trpké. 967
n & n hJ (
•*&\
>^~ :;•^
4,
•vi
61.
f
Samec je téměř podobný nahoře uvedenému popsání, avšak má lodyhu tenčí a listí užší, ostré, podobné šalvěji; množství ratolestí a na nich pořídku listí. Kvítky na vrcholku jsou bleiděžiltité, avšak menší nežli u samice. Uprostřed květu je červené místečko, které mu dodává na ušlechtilosti. Kořen, rozdělený na několikero, je též tvrdý, načernalý a trpký. Černá divizna podobá se bílé. pouze má listy tmavozelené a širší. Ještě jsou jiné dvě plané divizny, listem podobné šalvěji, drahně vysoké, s květem zlatožlutým, které isou si vespolek podobné, toliko jedna ie větší, nežli druhá. D i o s c o r i d e s zmiňuje se ještě o jiné, již nazývá V e r b a s c u m L y c h n i t i s . Tato má listy husté, huňaté a tučné. Staří ji používali k lampám.
I Divizna.
II. Divizna.
Přicházejí ještě jiné druhy divizen, u nás i v cizích krajinách, a zvláště jest upozorniti na následující: C a r o l u s C l u s i u s ve svých O b s e r v. H i s p an. 'l i b. 2., cap. 48. popisuje P h l o m i s L y c h n i t i s se žlutým květem, podobným téměř květu hluchých kopřiv (Lamium), kterou nallezl v Hispanii, Portugalsku a ve Francii. Kastilští ji nazývají C a n d i l e r a ; kolem Granady pak sluje M e n c h e r a . Jinou našed D. R a u w o l f f u města Alepa, která je krásná a subtilná, již mi íaskavě propůjčil a poslal suchou k vymalování s jinými pěknými bylinami. Posléze přichází jedna s listím jako u růzkatého máku — P a p á v ě r c o r ni c u l at um, která jinak květem i semenem podobá se černé divizně; tato vyrostla mi ještě letos ze semene a proto jsem i její vyobrazení zde přinesl. Všechny divizny rostou všude na neobdělaných rolích a polích na cestách, na mezích a za ploty. 968
Divizna Samice L Verbascum. Přirozenost, moc a účinek. Listy a květ diviznový jsou přirozenosti studené a suché na druhém stupni, avšak nepatrně zapalují. Mají moc střídmě rozdělující. Kořen stahuje dohromady a svírá, poněvadž ie chuti trpké. Vnitřní použití: Pití odvaru diviznového kořene v červeném víně, anebo vody z něho páfliené, dobře prospívá lidem sraženým, anebo těm, kteří sobě něco v životě strhli následkem pádu a bití, anebo se namohli. Také dobře pomáhá lidem neduživým na plíce a kašlavým a proti všelikým vnitřním palčivým bolestem a vředům. Také zastavuje plynutí života (průjem); je-li současně zimnice, musí se vzíti místo vína voda. Také ukládá koliku.
llU&u ' xi í*
III. Divizna.
IV. Divizna.
Proti oteklým a krvácejícím zlatým žilám, zvaným H a em o r r h o i d e s , jest jisté umění vyléčiti tyto v devíti dnech, aniž by co zůstalo z toho neduhu. Vezmi kořen diviznový, umyj a vyčisti jej. poznenáhlu vysuš na kamnech, abys ho nespálil a aby z něho nevyprchala jeho moc, pak jej utluc na prášek, z toho prášku vezmi půl lotu, k tomu vaječný žloutek a půl lotu mouky pšeničné; to vše zadělej dobrým dřevěným olejem a upec na rendlíčku koláček, který jez ráno na lačný žívat. Tak to dělej po devět dnů napořád. Blíže o tom viz M a t h e u s d e G r a d i, který to nazývá své zvláštní S e c r e t u m (tajemství). M e n g u s F a v e n t d n u s píše, že pomohl některým O u a r t a n a r i s, to jest lidem trpícím po dlouhou dobu na čtvrtodenní zimnici, samotnou šťávou z veliké divizny, když ji dal píti v teplém nápoji hodinu před tím,, nežli se dostavila zimnice. 969
n:&
',
^^ffe* řjrr.^tó-4 Podobný vyzkoušený lék uvádí A r n o l d u s N o v a v i Hanu s a dosvědčuje, že zahnal čtvrtodlenní zimnici — Quartanu — sobě i u mnohých jiných, avšak použil k tomu šťávy z kořene diviznového dříve, nežli vyrostla rostlina v keř. Této šfťávy vypil půl k>tu s douškem mál vazu právě v tu hodinu, když přicházala zimnice* což učinil čtyřikráte vždycky v záchvatu zimnice. Odvar divizny ve vodě, vlitý do těla dobytku, prospívá při kašli. H o l l e c i u s píše, že šťáva diviznová ie dobré P r a e s e r v a t i u m (ochrana) v čas morové rány. Zevní použití: Teplé obklady nebo nápařka a přikládání divizny, nebo toliko jejího květu ve vodě, je zvláštní lék proti všelikým horkým otokům očí, konečníku, všech jiných tajných míst nebo údů i horké podazry.
Mazání šťávou z kvítí a listí shání bradavice. Touž moc má i prášek z kořene. D i o s c o r i d e s píše, kdyby někdo chtěl si uchovati fíky bez porušení po celý rok, že musí je nakládati do veliké divizny jednu vrstvu po druhé, až se koš nebo jiná nádoba naplní. S. B a s i l i u s píše ve své knize, zvané H e x a e m e r o n, H o m i l i a 9., že ranění medvědi se hojí touto bylinou. Proti bolesti zubů vezmi kořen diviznový, rozkrájej jej na drobno, nalož do octa, nech močiti v něm přes noc, pak trochu povař, a ten ocet drž na té straně, kde tě balí, vyplivni ven, a to učiň několikráte: veškerá bolest se ukrotí. Uvízlé věci v těle, jako šípy, hřebíky, dříví, třísky a kosti vytahuje ven následující směs: Rozpusť směs Galbanu, terpentýnu, oleje a vosku, do toho vsyp prášek z kořene diviznového, a z toho dělej náplasti. Proti vyhřeznutí střeva vezmi semeno diviznové, její květ a květ rmenu, rozdělej na prášek a s pryskyřicí dřínovou udělej náplast a přikládej. Přikládání odvaru rozetřeného semene ve víně na vymknutý kloub odnímá bolest a otok a přivádí kloub do svého místa. PřiMádání listí s octem na vole zahání je. časté umývání vodou vypálenou z kvítí, přidá-Ji se k ní trochu kafru, hojí trudovitou tvář. Táž voda jest dobrá proti červenému otoku, spálenině, proti lišeji a jiným poskvrnám a šerednotám na těle. Divizna sluje řecky # A ó ** o ?, latinsky V e r b a s c u m . C a n d e l a R e gis, C a n d e l l a r i a , L a n a ř i a , T - a p s u s B a r b a t u s, vlašsky B a r b a s c o , francouzsky B a u i 11 o n. německy W o 11 k r a u t. K ó n i g s k e r z e , polsky D z i ew a n n a. DIVIZNA
Divizna červíkovi.
Verbasculum.
Pálená voda z divizny vpuštěná do očí hojí slzavé oči. Také jest dobrá proti červené úplavici, psoti pekelnému ohni i v$elijaké spáfenině, když se v ní namočí na divé složený šátek a Um se chorá místa obkládají. Hojí také každou horkou, tekutou a palčivou praŠivost. Obklady ze šátku namočeného ve vodě destilované z květu divizny veliké s červeným vínem jsou vyzkoušeným lékem proti dnavé nemoci a podagře, neboť rychle mírní bolest. Z týchž květů diviznových připravuje se také tento olei: Vezmi pilnou skleničku tohoto květu, dobře ji zahrad a vystav na horké slunce a uděláš z toho olei. Tento olej je dobrý proti podagře a dává pěknou žlutou barvu a dlouhý vzrůst vlasů česáním hřebenem nebo štětkou. Když si vrazí kůň hřeb do živého kopyta, takže musí kulhati, vezmi větší diviviznu, protluc ji mezi divěma kameny a dej koni, avšak nejprve vytáhni ven hřeb; ku podivu pomáhá. 970
ČERVÍKOVA. VERBASCULUM BLATTARIA. Jest ještě Jiná bylina, která může také slouti diviznou, a může býti pojata mezi ostatní byliny. Německy sluje S c h a b e nk r a u t a latinsky B Dia tt ar i a, česky červíkova, proto, že jakmile ji hodíš na zemi, hned k sobě přitahuje a na sebe přijímá malé červíky. Vlastně bv měla slouti divizna menší. P l i n i u s ji nazývá B l a 11 a r i a, jinak však ani D i o s c o r i d e s ani G a l e n u s se o ní nezmiňuje. Já ji pokládám za diviznu, neboť se podobá divizně až na to, že nemá tak bílý a chlupatý list, nýbrž zelený a zubatý. Má také m/noho lodyh, na nichž nese vzhůru až na vrchollek žluté kvítky, vůní a vzhledem podobné veliké divizně. Po opadání květů následují jakési hladké a špičaté paličky jako u lnu. v nichž je uzavřeno semeno. Panny si dávají tyto paličky pozlacovati a užívají jich na věnce. Proto skije také jiným jménem německy G o l d k n ó p f f e . Kořen má tvrdý, dřevnatý, několikráte dělený. Roste při cestách, na vinicích, na mezích, někdy teké u potoků. V moci shoduje se s jinými diviznami. Tyto divizny mají se počítati ad V e r b a s c u m n i g r ů m , t. j. k divizně černé, která má žlutý květ a je všude obecná.
i
971
Druhá s brunátným květem roste u nás v Čechách kolem Labe. jako třetí druh byla k nám přinesena nedávno z Vlach divizna s pěknými bílými květy. ' Kap. XCIX. BÍLÁ BUKVICE.*) Jméno bukvice bílá má tato bylina od své podobnosti s červenou bukvicí ve svraskalosti listu a jeho šířce; o bukvici červené byío mluveno v 1. kapitole IV. knihy. Mnozí ji říkají D n a v á b y l i n a , ale měli by ji raději nazývati S l a k o v ni nebo M r t v i č n á , neboť P á r a l y s i s není dna, nýbrž menši šlak čili mrtvice, a P a r a l i t i c i nejsou polámání dnou, nýbrž poraženi šlakem, čil/i po česku mrtvicí. Proto také budeme nazývati tuto bylinu bílou bukvicí nebo šlakovní a mrtvičnou. Němci ji jinak nazývají ř i i m m e l s c h l u s s e l, S. P e t e r s
S c h l tis s e l vulgo H e r ba P á r a l y s i s, A r t h r i t i c a . Někteří jí dávají jméno P r i m u l a v e r i s , poněvadž hned brzy po skončení zimy vyráží a oznamuje skutečnou přítomnost jara, a v tom čase se má také sbírati, neboť velice brzy zase pomíjí. Někteří vysvětlují název B e t o ni ca a l b a , to jest bílá bukvice, z běiavého listí podobného bukvici, anebo z bílého nebo bleděžlutého květu. Jiní zase ji kladou mezi V.e r b a s c u l a, t. i. mezi menší divizny, avšak my to opomineme a přistoupíme k popisu. , , Bukvice bílá je dvojí: První roste na suchých lukách a na travnatých zahradách, leží PO zemi rozložená s bělavým a svraskalým nebo kadeřavým listím. Z prostředku vystřeluje vzhůru okrouhlá a hladká lodyžka, popelavá, zvýši pídě. Na vrcholku jedné každé lodyžky visí žluté kvítí v chomáčku, skloněné k zemi, vycházející z bílého prázdného pytlíčku, nejinak *) Prvosenka čili petrklíč — Primula veris.
972
l ,
(3^® dft
než jako z malého cymbálku anebo klíčové trubice (kalich). Květů bývá na jedné lodyžce do 11, tu více. tu méně. Po opadání květu vyrůstají malé makovicné hlavičky, naplněné drobným černým semenem. Kořen je bílý a kosmatý jako jitrocelový. Druhou bílou bukvici nacházejí obyčejně na horách a v lesích. Jesit podobná první až na 'to, že má širší listí. Její květy jsou docela bleděžluté, skoro b&lavé. anebo někdy i úplně bílé. Obě tyto bukvice nemají žádné zvláštní vůně a právem může se jedna nazývati samcem a druhá samicí. Kromě těchto popsaných dvou bílých bukvic přichází ještě velmi rozmanité jiné, které se dají dobře sice popsati, ale mnohem rnéně vymalovati. Nejpěknější je velká žlutá, plná, druhá jest bleděžlutá, též plná, a častokráte čtyřikráte větší nežli obecná. Pocházejí z Anglie, avšak potřebují pilného opatrování, sice zpJanějí a zjednoduší. Někdy pak zase se stávají pilnokvětými. Třetí pokolení je také žluité, pilné, jako by spojil dohromady dva kvítky. Neplných, jednoduchých a prostých květů nachází se hojnost na vlhkých lukách v Tyrolsku, Bavorsku, Rakousích i jinde, barvy pěkné brunátné, někdy pleťové a. libě voní. Jsou zase dvojí, malé a velké, a mezi nimi jsou opět docela bílé. Těžko vytrvávají v zahradách, pouze v stinných a vlhkých místech. Jest ještě jiný druh obyčejný ve Švýcarsku, který vyhání z jednoho kořene v jednom velikém chomáči množství bledých květů, z nichž každý má svou nízkou lodyžku čili stopku. Tyto rostou z jara pod sněhem a pak zase na podzim až do zimy. Jest to velmi malé pokolení se žlutými kvítky, jako vaječný žloutek. Posléze jest jeden mailičký druh .se zelenými kadeřavými kvítky, nacházející se -v Anglii. Přirozenost, moc a účinek. Bukvice bílé jsou přirozenosti horké a suché na druhém stupni, moci rozpouštějící, ztenčující a prostupující. Mají tu zvláštní moc při sobě, že posilují nervy i jejich východy i vše, co se skládá z nervů a žil, jako svaly. Vnitřní použití: Bílé bukvice se neužívá více k žádnému lékařství, než k dnavé nemoci. Upotřebuje se v jakémkoli způsobu a ukládá jakoukoli bolest kdekoliv v těle. Může se také píti její odvar ve víně anebo přikládati utlučená bylina. Nejlépe je vnitřně užívati kvéty. Pro.ti šlaku jest dobrá voda pálená z květu bílé bukvice, anebo fektvar z ní připravený, a jest to výborný lék na posilnění srdce. Drobné lištičko, jakmile vyráží, užívají rádi v salátu; vařený kořen dává se proti kamenu v ledvinách a měchýři. Teplá šťáva vytlačená z listí má se dávati těm, kteří si něco protrhli v živoitě, anebo si vymkli údy. Někteří dávají píti po celý měsíc každodenně tři loty i více šťávy vytlačené z ceilé byliny i s květem s trochou cukru proti božci. 973
^
W,
Zevní použití: Květy i listí bukvice bílé stlačují a stravují otok, a proto jsou znamenitě užitečné práti bolestem článků a kloubů, jak bylo dříve uvedeno. Ženy dávají z otrhaných samotných květů bukviice, pokropených vínem, páliti vodu na líčidlo; tato voda je silnější, přidá-li se k ní kořen bílého Dyptamu. Tou vodou umývají sobě ráno tvář v naději, že každodenním užíváním zmizeli všechny skvrny, pihy, vrásky a jiné nečistoty. A tatto .voda bude silnější, když se k ní přidá šťávy limonové. Vezmi kvítí bukvicové, dej je do pytlíčku, pak vezmi horkou cihlu, polej ji vínem, dej na ni šátek a na to'pytlíček, aby se zahřál; teplý tento pytlíček přilož na čelo. To suší reumu, krotí bolest Mavy a posiluje zrak. Voda z bukvice vpuštěná do nosu sílí mozek a ostří zrak. Kvítí přikládá se také na uštknutí štírů, pavouků a sršní, neboť snadno rozhání otekliiny; ba i utlučená celá bylina i s kořenem v obkladu hojí rány. Voda pádená z bílé bukvice velice pomáhá při omdlévání, neboť znamenitě posiluje srdce a krotí bolest Mavy, když se přikládají na čelo šátky v ní namočené. Bílá bukvice, latinsky P r i m u l a V e r i s , protože hned brzy z jara vychází a kverte. Někteří tvrdí, že jest to #*<>>«? D i o s c o r i o d o v o , což přeložil F u c h s i u s V e r b a s c u l u m . Jiní ji pokládají za Pliniovu D o d e c a n t h e o n , jako A n g u i 11 a r a. Všeobecně ji nazývají C l a v e s S. P e t ř i , vlašsky B r a c h e d i c u c u l o & F i o r d i P r i m a V ě r a , francouzsky P r i m e v ě ř e , německy S c h í u s s e l b l u m e n , H i m m e l s c h l i i s s e l , S. P e t e r s s c h l u s s e l H a n d s c h u h b l u m e n , H e r b a P a r a l y s i s s i v é A r t h r i t i c a , dmavá čili mrtvičná bylina, protože má velikou moc proti dně a mrtvici, německy Q i c h t k r a u t , polsky P a r a l i ž o v é z i e l e čili P i r v o s e n k a. Čechové ji jinak říkají K r o p á č e k , P o d l é š t k a .
Zevní použití: Čarodějníci připisovali této bylině tak velikou moc, že se domnívali, že vržená do potoka tento vysušuje, a přistrčí-li se
974
-TU-
(TO
O,
Mouřenlnka.
k zámku, zavřený otvírá; avšak takové pověrčivé a bláznivé pověry, které P i i ni u s častokráte z jiných auitorů přebírá, musíme právem zamítnouti. Kap. ČI. BYLINA PUPKOVÁ.
Kap. C. MOUŘENÍNKA. Tato byflina súuje latinsky A e t h i o p i s, řecky **°r* »<*«*» německy M o r e n k r a u t ; česky ji můžeme nazvati mouřenínkou. Listím podobá se divizně, které jest nesmírně chlupaté, huňaté a při kořenu hustě nahloučené. Lodyha je čtverhranná, tlustá, chlupatá jako listy, na vrcholku s mnohými ratolístkami. Semeno je uloženo v íluštinách, vždy pá'r vedie páru, velikosti vlčího hrachu. Kořen kosmatý a hPuboce zapušitěný, chuti tučné. Po uvadnutí bývá černý a tvrdý jako roh. Ačkoliv tato bylina má odtud své jméno, že ráda roste v Aethiopii, to jesit v zemi mouřenínské, tak přece i v našich zahradách dobře vytrvá; y prvním roce sice nenese semene, a jest velmi chlupatá, takže ji v Moflpelieru říkají Co t o na r i a. Roste hojně v zemi vlhké a v Ilyrii, odkud k nám byfla ponejprv přinesena. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Pití odvaru kořene pomáhá lidem vykašlávajícím hnis. Pomáhá také proti kloubní nemoci, proti píchání v bocích a drsnátosti hrdla.
*<• »«*• ?l, */<*
Bylina pnpková.
Tato bylina sluje proto pupková, poněvadž se ií užívá proti stržení pupku, anebo průtrži v ířístech. Ti, kteří řeží kameny a orůtrže, zasévají a sázejí si ji v zahradách. Němci jí říkají 975
)&*£&&, D u r c h w a c h s , jako by se řeklo prorostlá, poněvadž lodyha prorůstá středem listí. Na jiných místech ji nazývají S t o p sl o c h , t. j. zacpi díru. Jinak také roste planě na lolích mezi ječmenem a špakkni, zvláště v krajině Turinské. též na lukách po mezích a nejprve počíná růsti v květnu, v červnu a červenci kvete. Lodyha je okrouhlá, tenká, brunátná, s imnohými postranními ratodístkami, jako malý stručnatý stromeček. Lodyha i sratolístkami prorůstá a prochází prostředkem listí, jako by ii někdo veskrze protáhl. Listy nejsou okrouhlé, nýbrž trochu přišpičatěle, žilkovité jako jitrocel, ne nepodobné listí hrachovému, avšak subtilnější a hladší. Kvítí vychází na vrcholku z těch ratoMstek z jakýchsi hlaviček, jest žluté a vonné; třpytí se jako hvězdy, podobně jako u kolovratce čili chvojky. Semeno je tmavošedivč, světlé, větší nežli chmelíkové. Kořen je jednoduchý bílý kosmatý.
Bylina pupková kadeřavá.
Bylina pupková horní.
Přirozenost, moc a účinek. Pupková bylina je přirozenosti suché a horké, jak se dá poznati z její hořké a trpké chuti. Má moc stírající.
Vnitřní použití: Pupkové byliny užívá se proti vnitřním průtržím a ránám; k tomu účelu pije se odvar semene ve víně, anebo utlučený prášek z něho.
Zevní použití: Dítkám, kterým daleko vyhřezl pupek, přivaž na něho pupkovou bylinu i se semenem a hned se vrátí zpět do břicha. Použitá na způsob náplasti svaluje rány, rozpouští a hojí vole a nádory. Také se přikládá na všeliké záněty. 976
Průtrže dětské hojí přikládání náplasti, připravené z utlučeného zeleného listí pupkové byliny s voskem od mladých včel. zvaným P r o p o l i s. Horská pupková bylina má mnohem delší listy, nežili obecná a plnější květy, jak zřejmé ukazuje vyobrazení. Tato bylina znovu vyrůstá každého roku z kořene, který jest peprný a chuti kpřenné čili aromatické. Jmenuje se také l n g l u n e n s i s a popisuje ji G e s n e r , jak obšírně ukazují má latinská P á r a l ip o m e n a. Vyrůstá někdy z obyčejného semene, jest piha květů a listí a jest S t e r i l i s (neplodná) jako C a n a b i s f a e m i n a. Latinsky sluje P e r f o il i a t a, německy D u r c h w a c h s , B r u c h w u r t z , S t o p s l o c h . polsky P u p o v n í k aneb O b ř e ž í svijat. Kap. CH. LUPEN VĚTŠÍ (LOPUCH). Lupen větší je všeobecně známý. Má list velmi široký, dlouhý, tmavozdený, na straně k zemi (na rubu) popelavý. Lodyha okrouhlá, smíšená s červenou brunátností, má mnoho
!
i 7* T, v
<8J,fcjJ l ^
Lupen větší.
postranních ratolestí, na nichž rostou veliké řepíky s mnohými zakřivenými háčky, jimiž se přichytají na šaty. Tyto řepíky jsou zprvu zelené, později když se otevrou, vypouští pěkný, světlebrunátný, vlasatý květ, po jehož opadání vyrůstá po něm dlouhé semeno^ bradaté jako kardové barvy popelavé. Kořen je jednoduchý, dlouhý, zevně černý, uvnitř bílý, mladistvý, chuti hořké. Roste na pustých místech, zvláště pak na zahradách, příkopech a podél cest a sluje také řepík větší. Jest jich více druhů, ale všechny jsou jednostejné přirozeností. Přirozenost, moc a účinek. Listí velikého lupenu svírá, suší a ztravuje. Kořen, je pronikavý, peprný a nasládlý. Vnitřní použití: Znamenitým lékem pro lidi, kteří odkašlávají krev, hnis a talov a vymítají nečistotu, jest pití utlučeného kořene většího
62
977
v
lupene v množství jednoho kventíku s piniemi čili jadýrky zámořské borovice; a proto mají ovčáci zvyk míchati na drobno rozkrájený tento kořen mezi píci pro ovce kašlající a neduživé na plíce. Někteří dávají zralé semeno utlučené na prášek proti kamenu, a jest to miocný lék. První mladistvé výhonky tohoto lupenu vaří v Itálii a pojídají místo salátu jako A s p a r a g u s čili hromové koření. Pití odvaru kořene mocně vypuzuje pot. ZaděHává se také jako jiné kořeny k užívání proti kamenu a proti průjmů. Vařený v popelu s jadýrky vlašské borovice, zvanými P i n i e , a zadělaný s ysopem nebo podobnou šťávou do lektvaru, velmi vyčištuje prsa od zbytečných vlhkostí. Zevní použití: Zelené listí většího lupenu jest letního času vetoni užitečné na obklady na staré rány a provaleniny. Obklady z tohoto listí dobře prospívají při vymknutých údech a namoženinách. Přikládání utlučeného listí se solí velmi, prospívá při pokousáni od hadů, vzteklých psů a jiných jedovatých živočichů. Podotínou moc má i kořen, který utlučený s přísadou málo soli a pokropený vínem, všelijaké opuchliny žaludku potem, průduchy a otvory kožními a jinak tajně, aniž by se to pozorovalo, mocně vytahuje a vyčišťuje. Utlučený kořen přiložený na vole toto rozhání, ale musí se smíchati se sádlem anebo přikládati jeho list pomazaný sádílem. Utlučené listí smíchané s bílkem vaječným a přiložené na spáleniny, tyto uzdravuje. Lupen čil? řepík větší sluje řecky '4 e* r * *«". latinsky P e r s o n a t a , L a p p a m a j o r , B a r d a ň a, vlašsky L a pp o i a m a g g i o r e , španělsky B a r d a n a. francouzsky G l e tt e r o n , německy Q r o B e K l e t t e n , polsky Ř e p a s v i n í . Kap. CIII. LUPEN NENŠÍ. Lupen menší má lodyhu loketní, tučnou, hranatou, tvrdou, kropenatou mnohými flíčky. Listí měkké jako lebeda, popedavé, zubaté, vůně řeřichové. Ovoce, které nazývají řepíky, má okrouhlé jako oliva, podlouhlé, bodlihaté jako ježek, visící na způsob hroznů a přichytávající se sv^mi bodllinami šatů. Kořen je červený a kosmatý'. zdéli pídě. Roste rád na starých dvorech, za ploty, zvláště však na ladech, které bývají hnojeny trusem pastuchů. Někteří badatelé a staré babv mají své zvláštní zkušenost s těmito řepíky; totiž když na podzim uzrají a se otevřou, najdou-li v každém uzavřená dvě ječná zrna, že to znamená úrodné, dobré léto Pakliže najdou dvě špičatá zrnka ovesná, že naopak hrozí v budoucím létě drahota veškeréhoobilí. Jiní však tomu příliš mnoho nevěří. Přirozenost, moc a účinek.
Lupen menší je horký a suchý.
978
Vnitřní použití: Vnitřní požití utlučeného kořene menšího lupene na prášek rhabarbarem a vínem odstraňuje z těla všeliké nezdravosti, nichž by mohlo vzejíti v těle malomocenství. Kdyby člověk upadl ve mdlobu a nemluvil, potírej mu pysky šťávou lupenovou, anebo vlij mu trochu té šťávy do úst; probere se brzy k vědomí a k sobě přijde. Jest to vyzkoušená věc. Zevní použití: Vlasy dělá pěkně žluté následující lék: Řepíky seberou se dříve, nežli úplně uzrají, utlukou se a schovají v nádobě hliněné nebo v hrnci, na ně se nalije vlažná voda, a tím mají se potírati vlasy anebo mýti hlava. Někteří berou k této potřebě víno Přikládání utlučeného menšího lupenu zitravuje spuchliiny a zvláště' volata.
y* ®«)
Lupen menši.
Lupen menší sluje řecky X a n t h i u m. L a p p a ,m i n o r. francouzsky O r a t t e t o n t e n a n t a u x r o b e s, vlašsky L a pp p l a m i n o r e, německy K l e i n e K l e t t e n . B e t t l e r s láuse. Bubenláuse, Igelskletten. Kap. CIV. POLNÍ RUTKA.*) Rutka polní je všeobecně známa. Jest to bylinka mladistvá. Lodyžky má hranaté, tučné, měkké, křehké a žlábkovité. z nichž vyrůstají jemné ratolístky. oděné drobným, tenkým a měkkým listíčkem, jako koriandr, avšak barvy popelavé. Na vrcholku nese květ brunátný, někdy bílý. drobný, tuze dohromady stisknutý, napohled jako hrozníček. Po něm vyrůstají jakési zelené hlavičky, v nichž je okrouhlé semeno jako u obecného koriandru. Kořen je jednoduchý, špičatý, krátký, rovný a s kosmatinkami. Tato bylina posečená v měsíci březnu slzí a pláče jako vinné révoví. Roste uprostřed jara, zvláště * ) Z e m ě d ý m — Fumaria.
62*
^
v měsíci máji, na polích zelených, ječných, na zahradách, vinicích, mezi piloty, mezi Inem a na jiných tučných a obdělaných místech. Polní rutka přichází netoliko s brunátným nebo šarlatovým květem, nýbrž i s bílým, íeáen subtilný druh roste s pěkným bílým květem a bětlavýim listem na starých zdech, a sám jsem kdysi viděl takové ve Vlašsku nedaleko Salerna houfně v- množství a stejně také ve Francii kolem Narbooy a Monpelieru. Mimo to ÍQSÍ ještě jiný subtilný druh, jehož polovička leží na zemi a druhá polovina strmí vzhůru. Na vrcholku lodlyžek jsou pěkné šarlatové nebo brunátné klasy (Spicáe) nebo množství kvítků, jako na nějakém klasu. Bydina sarria jest hořká. U nás častokráte roste planě. C. C l u s i us l i b . 2., cap. 46. uvádí, že ji nalezl hojnost v Hispanii všude na rolích a cestách a též ve Francii v Are-
Vnitřní použití: Pití odvaru poJní rutky ve vodě vyhání žluč močí. otvírá ucpání jater a sleziny, uzdravuje žloutenku a odstraňuje prašivinu a všeliké nečistoty kůže. V květnu vytlačuje se z polní rutky a voilského jazyka šťáva, k níž se přidává dvojnásobné množství kozí syrovátky. Tento nápoj se pije teplý ráno několik dnů napořád k vyčištění krve. Otvírá vnitřní ucpání, spálenou žluč a melancholii rozděluje a vyhání stolicemi a močí i jimé žíle podezřelé vlhkosti v krvi. Také se může ráno vzíti od.var uvedených bylin v kozí syrovátce. Taková šťáva, o níž jsme svrchu mluvili, může se chovati po celý rok; vytflačí se z těchto bylin, nechá jednou přijíti do varu, procedí šátkem, vystaví se v sklenici na slunce, na ni napovrch naleje se trochu oleje a dobře zahradí. Z této rostliny pálí se také voda. která se. užívá s Mithrydátem velmi pro-
r ú lil
Polni nitka.
II. polní nitka.
latu. V Nizozemí a v Anglii jest ještě jeden druh obyčejný s kvítky bleděbflými a se subtilnými lístky, který se plazí svými špičatými lístky po zemi a všude se vine svými ručičkami — C a p ř e o l i s (úponkami). Semeno jest černé, lesklé, v malých zelených luštinkách, které po dozrání vypadává a tak samo se rozplemeňuje a osévá, takže se těžce dá vypleniti ze zahrady. Nejprve bylo mi posláno pode jménem C l e m a t i s m i n i m a P l i n i i, neboť při sobě jeví jakousi moc palčivou. L o b e l i u s nazývá ji F u m a r i a a l b a l a t i f o l i a , a jiní S p i i t a l b u m . Přirozenost, moc a účinek. Polní rutka je přirozenosti horké a suché na druhém stupni, jak se dá snadno poznati i z její peprné a hořké chuti. Má při sobě také jakousi trpkost, kterouž utvrzuje. 980
Corydalis sivé split.
spěšně ku pocení. Také z ní připravují lekťvar užitečný pro děti i syrupy a pilulky. Pití Šťávy v množství čtyř lotu s půl žejdlíkem kozí syrová,tky dosti dobře lehčí břicho. Když se osladí cukrem, je chutnější k požívání. Čistí krev od hrubovilhkostí a vyhání pěnokrevnosit i připálené vlhkosti. Moc její dosahuje netoliko do jater nýbrž i do žil. Proto je nitka polní zinaimenitě užitečná proti francouzské nemoci, slonovině, prašivosti, swabu, lišejům, cozpadilinám mezi prsty i proti jiným podobným osutinám a šerednostem na těle. Takltéž uzdravuje všechny nemoci vnitřní, které pocházejí od ucpání vnitřních průduchů, neboť užitečně pomáhá i při žloutence, vodnateilnosti a chorobách sleziny, a utvrzuje a posiluje všechny údy vnitřní. Výborný nápoj proti uvedeným nedostaitkům si připravíš následovně: Uvař ve vodě polní rutku. pelyněk, kokotici, vršky chmelové, jelení jazyk, kavias, žluté mirobalany, štěrbák, fialu a hrozinky, a po procezení užívej ráno.
981
n
<3 Zevní použití: Šťáva palní rutky je trochu peprná a proto ostří zrak a činí oči jasné. Vyvádí ven slzy a přivádí ku pláči jako dým, odkudž také dostala latinské jméno F u i m u s & F u m a r i a . Potírání směsí uvedené šťávy s gummi zabraňuje, aby vyrostly na víčkách dvojité růžky. Směs šťávy z této byliny a koňského šťovíku s trochou soli a meďem zahání prasivinu i všelijakou vlhkost těla; avšak tělo musí býti nejprve dobře vyčištěno. JINÝ DRUH POLNÍ RUTKY. FUMARIA ALTERA. ARISTOLOCHIA ROTUNDA FALSO DICTA.*) Jest ještě jiná polní nitka, u P l i n i a a A e t i a zvaná C a pn i s C h e l id o n i a s i v é H i r u n d i n a r i a odtud, že vyráží z jara hned s roupovým kořením, když přilétají vlaštovky. Naše baby ji říkají nesprávně okrouhlý podražec, a také dosti dlouho byila užívána místo podražce, o čemž bylo psáno nahoře v knize III., kap. 7. Jest to bylina křehká, mladistvá, takže sotva lze se jí dotknouti. LJsity má tenké, běilavé, podobné koriandra. Lodyha je mladistvá, slabá, loketní, na níž jsou kvítky bleděrůžové, nebo bílé, jak u polní rutky, avšak větší, z nichž však nevyrůstají hlavičky jako u první, nýbrž malé a měkké lustičkv, v nichž je semeno jako čočka. Kořen je okrouhlý, dutý, zevně černý, uvnitř žlutý, chuti hořké pelyňkové; a proto se mnozí domnívají, že jest to podražec okrouMý a někteří ještě nyní na tom bludu trvají. Roste všude na polích, vedile pilotů a cesit. V moci shoduje se s polní rutkou. Jeden druh nachází se ve Francii a v zemi Savojské, i y Německu, a tento má menší, dutý kořen. L ob e l i u s nazývá jej F a b a c e a. Přichází někdy s nazelenalým květem. Kořen je velmi hořký. Semeno dává se vnitřně dětem polámaným. Poněvadž ise objevilo, že tato bylina jest veilmi mocná proti červům nebo škrkavkám a zlým starým vředům i provaleninám, podobně jiako A r i s t o l o c h i a r o t u n d a , proto místo ní dosavad se používala a nemá se odmítati nebof jest dobrá proti starým oteklinám mandlí i hrdla, proiti oteklým zlatým ži'lám, zvaným H a e m o r r h o i d e s , když se přikládá s mastí topolovou. Tento podražec sluje R a d i x c a v a & F u m a r i a b u l b o s a, u P l i n i a C a p n i s C h e l i d o n i a . kteréžto jméno může se dáti i naší rutce. V Řecké zemi jmenují ji do dneška německy H o h l w u r t z . CORYDALIS SIVÉ SPLIT. Tato přespolní poflní nitka namnoze roste v Ilyrii a v Slovanské zemi, která sluje S c l a v o n i a, odkudž sluje také H e r b a S c l a v o n i c a . Někteří tvrdí, že Jest to G a l e n o v a C o ry d a l i s, ačkoliv nemáme žádného popisu. Nazývá se také F u m a r i a l u t e a montana. Roste ve Vlaších a ve Francii. Listy má subtilnější nežli menší podražec, květ žlutý, někdy — ale zřídka — bílý, podobný jako podražec, avšak menší. Stejně *) D y m n i v k a — C o r y d a l i s .
982
jsou i lustičky, v nichž je uzavřeno semeno menší, a proto ji vztahují někteří n a A e t i o v o C h e l i d o n i u m C a p n i t é s .
R
Účinky:
Tuto bylinu chválí proti kolice, ačkoliv obecná F u m a r i a je také k tomu dobrá. Odvaru jejího hořkého kořene ve víně užívá se v nedostatcích hlavy a nervů, jako při třesení, bolení a sklíčení údů. U
Kap. CV. KOZÍ JETEL. —^"
&á
i
&^d
Pravý tento kozí jetel, latinsky C y t i s u s , je keříček velikosti myrtového stromečku, jak dosvědčuje také G a l e n u s. Na každé stopce má tři listy, jako jeitel, šedobílé, uprostřed na hřbetě vysedlé jakýmsi hřebínkem. Lístky rozetřené mezi prsty vydávají vůni jako routa, při žvýkání v ústech mají chuť jako
%v
$ vr^
<&&&
m
Kozt jetei.
cyzrna. Má květ zlaté barvy, z něhož se vytvořují křivé lusky se semenem. O rozličných Cytisech, o nichž píší autorové Herbářů, mohlo by se napsati mnoho plných listů, neboť jsou o nich velmi rozmanitá mínění, avšak sem se to nehodí pro svou obšírnost. Chceš-li se poučiti, můžeš nahlédnouti do C a r o l a C l u s i a O b s e r v . h i s p á n . l i b . 1.. c a p . 44. a O b s e r v . p a n n o n . lib. 1., c a p , 10. Co pak se týče C y t i s u, který tuto představuje autor, byí mi tento poslán od dobré paměti B a r t o l o m ě j e M a r a n t h y jako C y t i s u s G a l e n i s určením místa, jak o něm píše G a l e n u s l i b. 5., M e t h. med. c a p . 12., že roste hlavně u Tabia nedaleko Surrenta a na hoře Vesuvu. Roste velmi vysoko jako malý stromeček, když se zasadí, a rád se ujímá ze zděných ratolístek anebo odnoží. Na zimu musí se u nás schovati, anebo dobře přikrýti. 983
62. Přirozenost, moc a účinek. Zelené listy kozího jetele jsou studené, ale mají mírnou horkost jako sfléz. Vnitřní použití: Pití odvaru kořene ve víně přepravuje moč, dává hojnost mléka chůvám i dobytku a zvláště kozám. Toto mléko chválí G a l e n us jako velice dobré pro neduživé na souchotiny. Dobytek po něm vetoni tloustne a tyje. Včeličky také na něm mají svou zvláštní rozkoš. Zevní použití: Přikládání utlučeného listí a semene ukládá všeliké otoky. Tento kozí jetel sluje řecky Kvna s, latinsky C y t i s u s , německy G e i B k l e e. Kap. CVI. BYLINA MYRRHA.
Myrrha.
Bylina M y r r h a jest vonná, s menším listem, zcela podobná bolehlavu. Má dutou todyhu, potaženou mnohými hřbítky nebo proužky po délce. Při vršku má vrcholík a na něm bfflé květy, z nichž vyvinuje se špičaté semeno, podobné krámskému kmínu, libé vůně. Kořen dlouhý, okrouhlý, měkký, hladký a chutný jako mrkvový. Rosíte planě na suchých'lukách a v travnatých zahradách. Tato bylina přichází také skrovná a subtilná v hojnosti v zemi Savojské.
Přirozenost, moc a účinek. M y r r h a zahřívá na dnuhém stupni a suší na prvním. Podstaty je subtilné, moci zitenčující, otvírající, rozrážející a rozhánějící větrnosti.
Viola. Viola purpurea Vnitřní použití: Pití kořene ve víně uzdravuje jedovatá uštknutí pavouků. Vyčišfuje šestiiiiedě-lky po (porodu; vyhání pozůstalé lůžko a pomáhá ženám k náležitému, pořádnému času (menstruaci). Vnitřně požívaný odvar v medu pomáhá vyschlým a vyprahlým, a vyčišfuje prsa a trubice plicní od všelikých tuhých a lepkavých šlemů. Pití odvaru téhož kořene ve víně dvakrát i třikrát za den chrání člověka před morovou nákazou. Kořen i bylina se obyčejně také vaří k jídlu a jest velmi prospěšná, a také propravuje moč. Připravuje se z ní také libý a užitečný extrakt, který jest mocný proti moru a též proti dětskému božci. Proti třesení srdce vezmi kořen této myrrhy, korále, perly, semeno citrónové, málo šafránu, udělej z toho prášek a podávej v malvazu. Přidává se také do léků proti studeným nemocem mozku a nervů. Proto pomáhá při bolení hlavy, padoucnici, ospalosti a lidem poraženým mrtvicí, při třesení, ztrnutí a zkřivení úst.
V ?^^^»
tiV>
Zevní použití:
Voda. v níž tři dny se močil kořen, anebo šfáva vytečená z kořene, hojí mytím nebo v obkladech vředy na hlavě i na tváři. Myrrha bylina sluje řecky a latinsky M y r r h i s , M y r r h a C i c u t a r i a , q u o d C i c u t a e s í m i l i m a šit, u P l i n í a S m y r n i z u s a, vlašsky F i n o c c h i e l l a , německy W e 1s c h e r o d e r w i l d e r K o e r f fel , M y r r h e n k o r f f e l . Kap. CVII. ANGELIKA. Teď máme jednu z vznešených byllin, kterážto pro svou moc proti jedu a obzvláště prcxti .morové nemoci není penězi k zaplacení, jak potvrzuje mnohá zkušenost. Tato angelika je dvojí, větší a menší. Větší angelika má lodyhu dvouloketní i tříloketní a někdy i větší jako libeček, kromě toho tlustou, pruhovitou, sukovatou jako silná třtina a dutou, kteráž druhého roku vypouští listy zelenfé a zubaté, jako vrchní listy u medvědího paznehtu, avšak subtilnější, měkčí a vonné, zelené, někdy jich vyrůstá z obou stran na jedné istopce 5 i 6 kromě posledního (listy lichozpeřené). Z této lodyhy vycházejí ratolesti a na nich při vrcholku jakési subtilné nadmuté měchýřky, z nichž vyrůstají pak vrcholíky, stejně jako u vlašského kopru, které nesou žiluté kvítky a později semeno, podobné medvědímu paznehtu. pouze drobnější a vonné. Kořen je tlustý a dlouhý, s mnohými postranními kořínky a kosmatinkami, několikráte rozdělený, flibě vonný, peprný a trochu hořký. Obecný lid říká této angelice místo Angelika janoktlika. Angelička pak, která latinsky sluje menší, a všeobecně je zvaná angeličkou, podobá se ve všem první až na to, že má menší listy, nižší lodyhu, menší kořen; avšak naproti tomu je mohutnější, tvrdší a celistvější. Když rozřežeš lodyhu na vrcholíku, kde z něho vychází listy, vypouští ze sebe jakousi čer985
•Afr Jr^ *&-
*2J*» vénou a velmi peprnou tekutinu, z čehož se dá poznati, že jest více horká a sušší nežli první. Obě tyto angeliky rostou na vysokých horách v místech, kam může dojíti slunce, jako na Krkonoších, kde jsem sám také obojí kopal. Podle potoků roste také Jiná angelika. velice podobná větší, a téměř ničím se od ní nelišící jen tím, že následkem přílišné vlhkosti není tak vonná ani peprná. Angelika roste také hojně v Norvéžsku, Iskmdsku, Pomořanech, Švýcarsku a jiných zemích. Někdy se najde i kořen vážící tři libry, a rná se vykopávati dříve, nežli bylina přinese semeno, neboť potom kořen vysýchá, což se obyčejně stává ve třech letech. Nejlepší semeno jest to, které trochu zavání pižmem V Rakousku a jinde nachází se ještě větší angelika, a ta má velikou U m b e 1l a m čili korunku, poněkud bledé barvy a bílý a nevonný kořen jako první. Někteří ji nazývají A r o h a n g e l i c a, a prý jest jí hojnost v Norvéžsku.
se napije a k tomu voní. Chrání člověka mocně před zlým povětřím a před morovou nákazou. Koho již morová nemoc přepadla a jest nakažen, nechť hned vezme půl čtvrtce na prášek utlučené angeliky s jedním kvenitíkem dryáku smíšeného s teplým douškem vody kardobenediktpvé a ulehne do lože, nechť se dobře přikryje a nic nejí a nepije při nejmenším do tří hodin. Pak se počne potiti a s pomocí boží bude vysvobozen z této nemoci. Kdyby pak náhodou němčil po ruce ani dryáku. ani vody kardiobenediktové, nechť vypije cďý kventík nebo čtvrtku angeliky s douškem dobrého vinného octa teplého, a bude mu stejným způsobem pomoženo. Pití odvaru angeliky nebo vody pálené z angeliky, anebo prášku z kořene s vínem, odnímá střevní dnu čMi břišní koliku, mající původ v studené příčině. Užitečná je proti zastaralému kašli a kapavému močení. Pomáhá ženám k jejich času, vyhání plod i lůžko, rozděluje všeliké vnitřní šlemy, nadýmání a ssedlou krev, a nedopouští jedovatosti, aby přistoupila k srdci. Proiti nechutenství, zvracení, špatnému zažíváni piokrmů, kašli a dusnosti vezmi angeliku, zázvor, puškvorec, bobky, cicvár a třemdavu. Udělej z toho řezanici, na noc vezmi špetku, co můžeš vzíti do tří prstů, a zapíjej vínem nebo pivem. Ze semene a z kořene dělají znamenitý olej a extrakt proti mnohým studeným neduhům, i v čas morové rány. Zevní použití:
Angelika větší.
Angelika menši čili planá
Přirozenost, moc a účinek. Všechny angelky jsou složení ohnivého na třetím stupňů Mají moc ztenčovati, rozháněti a svou vůní rozpouštěti v hlavě vodnatelnosti a tyto ztekucovati, avšak čím jest kořen peprnější, tím musí se pokládati za mocnější, jak jsme se dotkli toho u malé aingeličky, která rostie na horách Vnitřní použití: Angelika má zvláštní moc vyháněti jed, rozdělovati krev a zahřívati tělo. Angelika v době moru chrání znamenitě člověka před nákazou, když drží v ústech a žvýká její kořen před tím, než vychází z domu. Podobně pomáhá, když močí tento kořen přes noc v dobrém vinném octě, a ráno' vezme trochu do úst, trochu 986
Šťáva nebo voda z angeliky vpuštěná do děravých zubů zastavuje jejich výtok. Vkapaná do uší. má podobnou moc. Vpuštěná do očí, avšak ve směsi s jinými vodami pro oči, napravuje zrak a ztravuje narostlé mázdriičky nebo kožky. Směs angeliky se smolou poskytuje léčivou náplast na rány od vzteklých psů. Vpouštění a zasypávání ran šťávou, vodou a práškem je užitečným l'ékem na staré, hluboké rány a děravé bolesti zvané F i s t u il a e — píštěle, které vyčišťuje a vyplňuje no'vým masem. Voda přikládaná na neduživou a chromou kyčli a jiné podagrické údy, odnímá botlest a rozhání sebranou lepkavou vlhkost, pocházející ze studenositi. Stejnou moc má i semeno a kořen. Kdo má hlavu plnou reumy, která se nespouští nosem, rozřež zelený kořen a žlutou lepkaivostí, vyprýštěnou z kořene, pomaž chřípí a dásně. To čistí mozek, krotí bolest hlavy, otvírá průduchy mozku a jest dokonce velmi dobré proti šlaku nebo mrtvici i dně. DMe, když je někdo poražen padoucnicí a nemůže mluviti, vezmi angeliku, olešník. peltram. černý kmín, pepř, routu a nejmenší množství bobrového stroje, trochu utluc a dej db pytlíčků malých jako palec, zašij je, a tyto pytlíčky drž v ústech a obracej a ustavičně vyhazuj ven sliny. Mnozí tvrdí, že angelika jest z pokolení L a s e r p i t i í nebo S i l p h i í , a D o d o n a e u s uvádí, že mu poslal C o r t u s u s šťávu, zvanou L a s e r , která byla podobná šťávě, která prýští z kořene angeliky. 987
*gr^
^**
Angelika se jmenuje latinsky, česky i vlašsky týmž jménem. Jinak sluje R a d i x S. S p i r i t u s & P a n a c e s A n g e l i c u m , německy A n g e l i c i k , lie i l i g e t n - Q l e i s t w u r t z, B r u s t w u r t z und E n s e í w u r t z (jako by ji pro mnohé moci a užitky své sáni Bůh Svatý anebo Andělé Boží pokalení lidskému ve známost uvedli a ukázali), francouzsky A n g e l i q u e. Kap. CVHI. BYLINA HVĚZDOVÁ (HVĚZDNICE). Hvězdná bylina, zvaná řecky a latinsky A s t e r A 11 i c u s». B u b o n i u m & I n g u i n a l i s, vypouští někdy dvě i více lodyh, někdy pouze jednu, rovnou pevnou, dřevnatou a téměř žlutou. Při vrchodku se rozvětvuje a nese květ třpytný jako hvězdy, odkudž má i jméno. Tento květ podobá se květu rme-
z Vratislavy J o h a n n e s C r a t o , životní lékař jeho císařské milosti. Přichází ještě mnoho rozličných druhů této (byliny hvězdné, zvané Hieronymem Tragem SchaHenblumen, z nichž na příklad jsme dali vymalovati jednu ještě menší, která roste na Krkonošských horách s brunátnými a uvnitř žlutými květy, a ještě Biný druh s žlutými květy, který někteří přičítají rodu C o n i z a- Více podobných druhů jest uvedeno u C l u s i a O b s e r v. P a n n o n. l i b . 3., cap. 29. Přirozenost, moc a účinek. Bylina hvězdová chladí jako růže, ne však přílišně. Rovněž stravuje a vysušuje, jak o tom svědčí její hořkost.
m*
II. hvězdová bylina. I. hvězdová bylina.
Menší hvězdová, bylina.
novému, má uprostřed jakési žluté jablíčko nebo bublinku, obklopenou kol dokola brunátnými lístky. Na lodyze jest podlouhlé, při vrcholku špičaté listí, jako u olivy, avšak menší, ostré, temně zelené, chlllupaté, nahořklé chuti. Listy obdávající lodyhu jsou menší, nežli přízemní. Kořen rozděluje se na více kořínků a poněkud voní jako hřebíčky. Kvete na podzim a po květu vyrůstá chmýřité semeno, které velice snadno větrem bývá odvanuto. Roste na velikých pustých vršcích, na lukách i v údolí po posečení luk. Jest ještě jiná bylina, kterou někteří pokládají za A s t e r A11 i c u s, čemuž neodporuji. Má květy barvy zlaté, kolem dokola pilovité jako květy rmenové, kolem dokola obdané dlouhýma špičatými lístky na způsob hvězdy, podobně jako pichlavé hlavičky u máčky. Na lodyze má listí podlouhlé, chlupaté, ostré, jednoho se však nedostává, že 'totiž není uspořádané na způsob hvězdy, jak popisuje D i o s c o r i d e s . Tuto bylinu poslal mi 988
Jiná hvězdová bylina se žlutým květem.
Vnitřní použití: Pátí odvaru květu ve vodě jest užitečné proti oteklému hrdlu čili záškrtu zvanému angína a zahání dětský božec. Proti jedovatému uštknutí dává se píti bylina i kořen. Zevní použití: Přikládání hvězdové byliny na způsob náplasti jest dobré proti nesmírné horkosti žalíudku. proti zanícenému otoku očí a lůna, i proti vyhřeznutí konečníku. Říkají, že pooíhé přivázání této byliny na lůno krotí bolesti tamtéž. Kap. CIX. HUSÍ NOŽKA.*) Husí nožka má list okrouhlý, široký, zprohýbaný, zubatý a dělený, ne však hluboce^ podobný obrácené husv nožce, vespod bledý, na vrchu zelený, vycházející na dlouhé stopce přímo *) K o n t r y h e l — A l c h e m i l l a .
989
(TO
*
-*T j<
Pití stříbrné nebo horské husí nožky zastavuje všeliké krvácení i přílišnou menstruaci. Užívání prášku z husí nožky spolu s vodou vypálenou z toto byliny anebo s jejím odvarem hojí dětskou průtrž. Zevní použití: Bylina husí nožky i její kořen užívá se na rány netoliko v nápojích, ale i v prášku na náplasti a masti, stejně jako zanykl. Osláblé, ochablé a svislé prsy sužuje a upevňuje odvar husí nožky v obyčejné vodě, když přikládají se na prsy šátky namočené v tomto odvaru, zvláště, když se přidá a spolu svaří, přeslička, růže, Hypocystus. Čerstvá bylina přiložená na rány shání otok a krotí bolest, a téže moci jest i její voda. Husí nožka sluje latinsky A l c h i m i l l a , P e s L e o n i s , P l a n t a L e o n i s & B r a n c h a L e o n i s , S t e l l a r i a , vlašsky P i e id i L e o n ě , francouzsky P i e de L y o n , německy S y n n a w oder L o w e n f u B , L ó v e n t a p p e n , Ú n s e r F r a u e n M a n té l, polsky P r ž i w r o t.
z kořene. Bývá osmi- nebo devítihranmý. Kromě toho vycházejí z kořene tenké, okrouhlé, chlupaté lodyžky zvýši půldruhého lokte, obsazené až do vrcholku menšími lístky. V květnu přináší velice skrovný, zelenožlutý květ podoby hvězdičky, odkudž sluje také S té M a r i a . Květ proměňuje se v červenci ve velmi drobné semínko, sotva pozorovatelné, podobné makovvému, nažloutlé, uzavřené v zelených přihrádkách. Kořen je tvrdý a tlustý jako prst, s vlášením a dřevnatý, zevně černý a ryšavý, uvnitř žlutý, chuti trochu trpké a ostré. Roste v lesích i při hájích, na horách i na lukách a mezích. Horská čili stříbrná husí nožka má listy dělené tak hluboce, jako by bylo pospolu sedm malých lístků. Z jedné strany jsou bělavé a stkví nebo lesknou se jako stříbro, odkud dostala rostlina své jménoKvět její srovnává se s obecnou husí nožkou až na to, že je
Kap. CX. ISOPYRUM. Tato bylina, zvaná řecky i latinsky I š o p y r u m , má list jako anýz, zvláště pak v době nežli vyroste v lodyhu. Na vrcholku má bodilavé uzly plné semene, chuti jako černý koriandr. Poněvadž vyobrazení autorovo, přiložené k Isopyru, není nic jiného, nežli druh N i g e 11 a s i l v e s t r i s, a neshoduje se se starým popisem, rozhodli jsme se je při této příležitosti vypustiti. D o d o n a e u s se domnívá, že je to naše T r i f o l i u m p a l u s t r e. což se dosti shoduje, když se upraví text u D i o sc o ř i dá na ten způsob, jak on žádá. O tom se můžeš dočísti v knize S t i r p. H i s t. P e m p. 4. l i b . 4., cap. 25. Husí nožka.
Přirozenost, moc a účinek. Pití uvedeného semene s medovou vodou prospívá proti slabosti prsou a proti kašli. Pomáhá také neduživým na játra a lidem s chrlením krve.
Stříbrná husí nožka.
menši. Roste v Tyrolích, na horách Švýcarských i jiných. Ráda vytrvává a zůstává v zahradách. Přirozenost, moc a účinek. Jest přirozenosti studené a suché, neboť má chuť trpkou a svírající. Jelikož však je také trochu hořká, tu více vysušuje nežli chladí. Horská čili stříbrná husí nožka podobá se v účinku jiným husím nožkám až na to, že mocně stahuje dohromady. Vnitřní použití: Mezi jiné byliny, specielně se hodící na rány, náleží také husí nožka, neboť svaluje a hojí netoliko rány, nýbrž hasí a odhání také horkost ať otevřených nebo zavřených vnitřních nebo zevních úrazů, a všechno, co je v těle strženého, to uzdravuje. Proti padoucnici je vyzkoušeno píti několik dnů napořád na lačný život teplou šťávu vytaženou z husí nožky. 990
i'
Kap. CXI. FIALKA. Fialka ie dobře známa i dětem. Libě voní, jest modrá, ukazuje se v měsíci březnu a panny z ní dělají věnce a kytky. Roste v štěpnicích, v místech stinných podle zdí a plotů a také na vršcích. Má listy široké a okrouhlé, téměř jako břečťan, avšak subtilnější a menší, ležící při zemi. Nemá žádné lodyhy, nýbrž pouze tenké stopky zvýši dlaně, z nichž každá nese fialový a vonný kvítek, obyčejně o pěti lístcích- Pod těmito lístky nachází se dutý kloubouček, uvnitř zkropený žlutými skvrnami. Z těchto květů vytvářejí se později okrouhlé, trávozelené luštinky nebo hlavičky (tobolky) velikosti čižmy, plné semene podobného prosu. Kořen je dlouhý, tenký, s drobným vlášením. Vyrůstá netoliko ze semene, nýbrž rozmnožuje a rozsazuje se 991
**R
sama od sebe, neboť kořen vypouští ze sebe kmen, z něhož vyrůstají nové kořeny, takže z jednoho kmene bývá deset i dvanáct jiných fialových keříčků vyrostlých z jediného kmene. Vsadí-'li se kousek takového keříčku, rozmnoží se na mnoho jiných, podobně jako jahodník a chlupáček. Také přichází fialka s bílým květem Ve všem podobná modré, avšak je úplně nevonná, anebo i dokonce zapáchající, poněvadž roste obyčejně v studenějších a tmavějších místech. Nejlepší fialky jsou ty, které vyrážejí a kvetou brzy z jara v březnu, dříve než by vysušilo horké slunce jejich moc, anebo nežili by se zatopily a pokazily mokrostí následkem příliš vlhkého počasí. V těchto našich dobách máme pěknou a velmi vonnou štěpnou fialku s plnými květy, barvy modré, bílé i pleťové, která častokráte kvete i po druhé na podzim. Jakmile se však dopustí, aby nesla mnoho semene a nepřesazuje-Ii se na příhodná
w^
m iř^n
&á
« <3»«7!
^ *,
Fialka modrá.
Viola fruticosa.
místa teplá, tu opět zplaňuje a přeměňuje se v prostou a planou fialku. C o s t a e u s píše ve svých C o m m e n t a r i i s u p e r M e s u e n, že v Konstantinopoli se nachází druh fialky tak plné a veliké, jako malá pižmová růže, velmi libé vůně. Dva květy toto fialy snědené na počátku jídla prý laxují a měkčí břicho. Jinak nachází se na horách i jinde ještě drobná fialka s docela žlutými kvítky, která však nic nevoní. Planá či psí fialka — V i o l a C a n i n a, německy H u n d s v i o l e n zvaná, roste ledakdes a jest obecná. Jí se poněkud podobá V i o l a a r b o r e s c e n s, tak nazvaná autorem v jeho latinských knihách, která by se vlastně měla nazývati S u r r e c t a, poněvadž roste přímo vzhůru. Roste hojně u města Verony, na hoře zvané Baldus. Má listy dlouhé, špičaté a květ bledě modrý beze vší vůně- Pěstovaná v zahradách sama se rozmnožuje z vypadlého semenu
992
Přirozenost, moc a účinek. Listí a květ modré fialky, pokud jsou čerstvé, chladí na prvním stupni a vlaží na druhém; když uvadnou a uschnou, studí a mokří méně. Vnitřní použití: Z modré fialky připravuje se julep, syrup, conserva čilá lektvar, olej i ocet. Toto vše jest užitečné proti1 horkosti a mdlobě při vnitřních zimnicích. Výborný a velmi užitečný domácí syrup fialkový pro lidi chudé a potřebné se připravuje následovně: Březnová modrá fialka v nejlepším květu, když ještě dobře voní. dá se do cínové konvice, polije horkou vodou, konvice se dobře uzavře a zacpe, a nechá státi 6 až 8 hodin, pak se fialka vytlačí a scezeoiá voda se zase ohřeje, až bude horká. Tato voda vije se zase na nové čerstvé fialky, jako z počátku, což se opakuje vždy s čerstvou fialkou tři nebo čtyřikráte, pak se vezme procezená voda, přidá se nejlepší bílý, jemný cukr, více nebo méně podle množství vody, přistaví se k mírnému ohni a nechá poznenáhlu vříti až zhoustne jako pěkný a přepuštěný med. Po vystydnutí se schová ku potřebě do skleněné, na vrcholku úzké a dobře ucpané skleněné nádoby. Týmž způsobem mohou se připravovati také jiné syrupy, na př. z růže, z rozličného kvítí a čerstvých bylin. V lékárnách připravují se syrupy ze stav vytlačených z bylin, svařených s cukrem nebo medem; júlepy však připravují se z vod pálených a z cukru. Požití dvou nebo tří lžic fialkového syrupu uhašuje palčivou horkost prudkých zimnic a svlažuje vyprahlé údy; pomáhá k uklidnění a spánku, obměkčuje a otvírá život, ulehčuje na prsou, vyšlechťuje jejich drsnatost a chrápat průdušek. Obzvláště pak prospívá dětem proti suchému kašli, neboť jesí příjemný a libý, obměkčuje horký otok, posiluje srdce a uklidňuje boční klání a hlízu, a vůbec jest to Mávni mocný lék proti všelikým horkým neduhům. Fialkový lektvar je téže moci jako syrup. Někteří míchají fialkový syrup nebo julep přelíváním se studničnou vodou a dávají jej píti proti žízni, kterážto směs je nemocným příjemná; avšak lépe se k tomu hodí voda, která byíla dříve uvařena a zase ve sklepě ochlazena, a ještě lepší než tato je voda ječná. Jeden kventík semene požitého s teplou slepičí polévkou purguje (počišťuje). To, co je žlutého v květu, svařené s vodou studničnou a koraly se dává ďěitem proti božci a žábě v hrdle. Zevní použití: Fialkový olej, fialková voda, nebo ocet fialkový, to vše odstraňuje velikou horkost hlavy; používá se podrání a přikládání šátků namočených y těchto tekutinách; těchto obkladů používá se také na horká játra. Šťáva vytlačená z byliny fialkové odstraňuje všeliké vysedlé oitoky pocházející z horkosti. Obklady ze šátků namočených ve vodě jsou užitečné proti bolestem očí z horkostí. Znamenitým lékem proiti palčivému močení je vtírání 63
993
«rc 4MP ^^^r »'. w /,k •"
&
r~^V ^° ^
ftS^* vV^
k^l
tepilého fialkového oleje do pupku, neboť od pupku jde jedna žíla až ku spodku měchýře^ která u dospělých lidí nemá žádného užitku, pouze dokud děťátko se nalézá v životě matky, tu vylévá se moč děťátka po té žíle z měchýře ven k pupku. Fialka jest po růži mezli ostatními květinami nejobyčejnější v lékařství a v lékárnách. Suchá fialka vypuzuje z těla horkou vlhkost, rozptyluje žloute>nku, odstraňuje vnitřní a žeberní hlízy, krotí žízeň, zmenšuje bolest hlavy z horkosti a suchost očí, dává spánek, občerstvuje prsa vyprahlá horkostí a způsobuje snadnější odkašlávání. K tomu účelu můžeš si připraviti tento inápo>i: Vař fíky, bílý mák, kavias, fialku a ječmen, to pij s cukrem; tento nápoj hojí zánět ledvin, paflčivqst moče a vředovitost. Z květů fialkových se pálí také voda, které může každý užívati proti zimničné morní palčivosti, pro ochlazení jater, pro vyčištění matky, při ztrátě rozumu, při zvředo>vatění prsů, proti srdeční bolesti, proti škrkavkám a kolikám břišním, proti sešlosti, proti bolení hlavy a proti fíku v zadku; buďto se touto vodou smáčí hlava, nebo se častěji přikládají šátky v ní namočené. Modrá fialka sluje řecky >jr °' * n ° e v " c » «•> arabsky S en e f f i g e, latinsky V i o l a p u r p u r e a. nebo prostě V i o l a , vlašsky V i o l a m a m m o lia, španělsky V i o-l e 11 a, francouzsky V i o l e 11 e d e m a r s , německy D i e b r a u n e o d e r b l a u e V e i e l ( V e i l c h e n ) . polsky Fio-1'ky. Kap. CXH. TROJICE čili TROJNÍK.*) Bylina trojice, neboli trpjník. tak zvaná následkem trojí rozdílné barvy květu, jest dvojí: štěpná a polní. Štěpná šije se v zahradách na věnce. Má lodiyžky trojhranné, pruhoviité, uzlovaté a duté. Listy jsou zprvu okrouhlé, později vyrůstají do délky; jsou zubaté na dosti dlouhé stopce, u každé stopky v místě, kde vyrůstá z lodyhy, stojí drobné lístečky (palisty). Z uzlů čili článků vyrůstají jiné stopky dlouhé, nahé a tenké, na nichž sedí krásné, květy různých barev, hlavně trojbareyné. Každý květ má pět lístků okvětních, dva vrchní jsou obyčejně brunátné jako fialka, dva v prostředku jsou bílé a pátý vespod je žlutý. Některé z těchto květů mají dva lísíky barvy nebesky modré, vedle oněch brunátných s černými proužky; uprostřed celého květu jsou nejpatrnější podobné proužky v žlutých hvězdičkách. Také přicházejí květy se třemi modrými lístky mezi těmi dvěma brunátnými, a mezi těmi všemii uprostřed jest viděti hvězdičku. Tyto květy jsou jistě krásné na pohled, ale nevonné. Po jich opadání vytvářejí se tobolky se žlutým semenem. Po uzrání se tobolky otvírají a objevuje se uvnitř drobné semínko, husitě vedle sebe postavené, barvy zlaté. Kořen není dlouhý, avšak kosmatý s- mnohým drobným vlášením. Polní trojice roste planě na polích. Podobá se téměř ve všech částkách zahradní trojici, avšak má list a květ menší a ne tak krásné barvy, nýbrž pouze žluté a modré, někdy žluté a břlé. Opojí trojice štěpná i potiní vyskytuje se z jara na počátku měsíce máje po brunátné fialce a kvete po celé léto. *) M a c e š k a r o l n i a z a h r a d n í .
994
Jest ku podivu, že existuje tak veliká rozličnost v květech, neboť ačkoliv obyčejně mívají trojí barvu, tak jsou přece barvy tak pomíchány, že jeden květ jest vždy jiný nežli druhý. Častokráte přicházejí květy, zcela bílé, žluté nebo brunátné. Ve švýcarských horách roste jeden druh mnohem vetší s velkým žlutým květem, proužkovaným krásně fialově, s IÓM>U vůní. Na podzim bývají tyto květy častokráte docda žluté- Jiný druh této byliny s velkými Idbovonnými brunátnými květy jsem dostal po prvé ze znamenité knížecí zahrady in Sfrucarďia-
(TO
Přirozenost, moc a účinek. Přirozenost této byliny jest různá, klonící se k horkost a suchosti. Upotřebuje se spíše vnitřně nežli zevně.
'i ^v-
Trojice bylina.
Trojice polni.
Vnitřní použití: Kdo je plný v prsech a těžce oddychuje, nechť si uvaří tuto bylinu v medové vodě nebo sladkém víně, a pije tento odvar ráno a bude se míti lépe, neboť tento nápoj vyčišťuje prsa od lepkavého šlemu a talovu (hnisu). Pomáhá také malým dítkám, které mívají božec, odkud ji někteří nazývají bylinou psottníkovou. Němci pak F r e y s a m oder F r e y s a m k r a u t . Nedávno po mnohé zkušenosti shledáno, že voda pálená z květu macešky žene silně na pot. Odvar byliny ukládá koliku břišní a záněty u dětí. Voda pálená z byliny, lodyhy a květu dává se po devět dmu i déle lidem s francouzskou nemocí, aby se po ní potili.
Zevní použití: Usušená bylina macešky, rozdělaná na prášek a smíšená s medem, hojí v podobě mazání prašivost a svrab. Zasypávaná do ran tyto čistí a léčí. 995
O lú Trojice nebo-li trojník sluje latinsky V i o l a J a c e a , H e r b a s i v é V i o l a T r i n i t a t i s, dále V i o l a f l a m m e a, T r i c o* l o r, H e r b a c l a v e 11 a t a, vlašsky J a c e a , francouzsky P e n s é e s, německy F r e i s a m k r a u t oder D r e if a 11 i g k e i t s b l u m e n, S i e b e n f a r b e n b l u m e n .
D i o s c o r i d e s popisuje v jedné kapitole bylinu M e d i u m . V tomto textu je v jedné liteře chyba, snad nedbalostí těch, kteří to psali, neboť místo slovíčka * e * < f « má býiti OŠQIÓI, jak dosvědčuje starý učitel O r i b a s i u s, který bezpochyby měl pravý exemplář; a smysl toho je ten, že bylina M e d i u m podobá se listem S e r i d i , t. j. zahradní čékance čili štěrbáku. Má jedinou lodiyhu velikosti dvou lokett a na ní velké, okrouhlé a brunátné
Zvonečkový květ.
Rp
květy. Semeno podobá se semenu planého šafránu, jest však menší. Kořen zdéM pídě je chuiíi trpké. Roste v zemi suché a kamenité. S tímto popisem shoduje se bylina, kterou někteří nazývají V i o l a M a r i a n a . ; D. Rauwolf píše ve své knize 11 i n e r a r i i f o 1. 284, že prý našel na hoře Líbánu pravé M e d i u m , Rhasem zvané M i nd i u m, ne nepodobné tomuto obecnému M e d i u , které nazývá Dodonaeus Viola Mariana & Rapům Silvestře; pouze listí je dělenější nežli u čekanky, avšak květ se cwtvírá dříve a má lístečky dlouhé, subtilné a úzké, jichž bývá v kruhu až osm, široce rozložených. Kořen má velikou trpkost. Přirozenost, moc a účinek. Koien je přirozenosti studené a suché, avšak semeno horké a suché. Kořen utlučený na pr.ášek, smíchaný s medem na způ*) Snad C a i u p a n u l a M e d i u m . 996
sob lektyaru, vnitřně užiitý, zastavuje přřlíišný ženský výtok; avšak pití semene ve víně vyvoflává ženský výtok. Naši domácí bylinu pojídají v době postu v Anglii, kde jí roste hojnost, a v Nizozemí kořen z jara v salátu podobně jako naší řepky, jíž se dosti podobá.
(!^®
¥fc
Kap. CXIII. ROSTLINA ZUBOVÁ (KYČELNICE). Zubová rostlina, latinsky D e n t a r i a, roste na horách. Listy má podobné pěltiílístku, pouze větší. Lodyha je silná, kořen je bílý a přepodivně složený dohromady z mnohých uzlíčků, které, když se rozdělí a rozloží, barvou i vzhledem podobají se lidským zubům, odkud i rostlina dostala svoje jméno. Přichází více rozličných druhů této byliny, z nichž jeden roste v Míšni a jinde všeobecně na horách, a nazývají jej B u db os um nebo Bacci-
Zubová bylina.
1**1
^
Šupinovatý kořen.
f e r u m, poněvadž nese na lodyžce na konci listu drobná černá zrnka na způsob jakýchsi jahůdek. V Rakousích sluje G r i m mw u r t z. neboť připravují z něho nápoje, které dávají píti dětem proti bolestem v bříšku. O tom dočísti se můžeš v C. C l u s i o v i li b. 3., cap. 7. Přirozenost, moc a účinek. Zubová bylina má velikou moc hojiti průtrže. Užívá se prášku z ní utlučeného a svařeného v množství půl lotu s odvarem isvalníku po 40 dnů napořád, vždycky ráno. Kromě toho má se tato bylina přikládati zevně na průtrž a dobře opatřiti páskemUvedený nápoj slouží také proti vnitřním ránám a všelikým nedostatkům, které příliš hnisají. 997
W ér*# •^isjaí
. r &<&> b^iv
DENTARIA AL1ERA. Je to divná rostlina, kiterá vyráží hned brzy z jara. Má jednu tlustou lodyhu zvýši pídě, na níž jsou květy barvy pleťové, někdy jblediěžluté, poněkud pyrite jako u O r o b a n c h y . Semínko malé nalézá se v tobolkách. Po měsíci květnu hned tato bylina uvadá a nemá žádné listí, a proto ji nazývá C o r d u s A n e b l a t u m. Kořen je bělavý jakoby ze šupinek složený, chuti stahující a trochu hořké.
v tomto případě dává se po několik dnů napořád ráno píti čtvrtce kořene na prášek utlučeného a svařeného s odvarem svalníkovým. To však bývá při tom, jak praví spisovatelé, že v prvních dnech a po prvním, druhém a třetím užíváni průtrž se tak velice bouří a hýbá, jako by střeva chtěla ven vypadnouti a proto se musí místo dobře opatřiti pasem a utvrzujícími náplastmi. Proti kamenu a větrnositem moče užívají také s velikým úspěchem nápoje z této byliny.
Vnitřní použití: Z této byliny a kořene se u nás namnoze vypaluje voda proiti šlemům lidí starých i mladých. Taktéž se jí velmi mnoho užívá proti božci malých dítek. D e n t a r i a m a j o r sluje německy F r e i s a m k r a u t und A n b l a t t , S c h u p p e n w u r t z , B l u m e n k r a u t , v Rakousku S. G e o r g w u r t z e l , latinsky jinak R a d i x s q u a mm a t a, C r o c o d i l i a, A n e b l a t t u m , "A
Zevní použití: Této byliny neibo kořene užívají také proti spadlému čípku v hrdle a sice ve formě proplachování a kloktání úst vodou z této byliny; od této zvláštní moci své dostala bylina své latinské jméno Uvularia, a česky čípková bylina. Věnec uviitý z byliny a nošený na hlavě ulehčuje bdění , hlavy.
Kap. CXIV. BYLINA ČÍPKOVÁ.*) čípková bylina, Dioscpridovo H i p p o g l o s s u m , v u l g o B i s l i n g u a & U v u l a r i a, má listy jako vlašská jahůdka až na to, že jsou daleko větší, tužší, žilkovitější a špičatější. Tyto listy stojí vždy dva a dva proti sobě, na každém z nich uprostřed nachází se maličký lístek na způsob nějakého jazýčku čili čípku, odkud má rostlina své jméno, jakož také prato, že pomáhá spadlému a osláblému jazýčku. Po tomto malém lístku vyrůsitají zprvu zelená, později červená zrnečka, jako u vlašské jehlice, z nichž každé visí na vlastní stopce (popsaný útvar jazýčku a pozdějšího zrna odpovídá kvěitu a plodu). Lodyha je okrouhlá, pruhovitá, zelená, hebká, podobná kokoříku. Kořen téměř ve všem se shoduje c u m R u s c o, to jest s kořenem vlašské jehlice. Roste v horských lesích, zvláště v místech mokrých. Tuto bylinu jsem si několikráte zaisadil do zahrady na příhodná místa, avšak vždycky mi druhého nebo třetího roku vyhynula, podobně jako výše uvedená D e n t a r i e, a vyhledávala si místo na vysokých, a neofodělaných horách. Roste v Rakousích, Francii, kolem Ženevy a jinde. B e 11 on i U ' S píše, že se jí vdice hotjně nachází na hoře Athos. Přirozenost, moc a účinek. Tato bylina jest přirozenosti ohnivé na prvním stupni. Vnitřní použití: Noví spisovatelé Herbářů připisují čípkové bylině mnohem více moci, nežli poznamenali staří. Listí nebo kořen utlučený na prášek a pitý s vínem nebo s polévkou pokládá se za znameniitý vyzkoušený ték proti záduše maitky, když vystupuje vzhůru a dává příčinu k omdlévání. Dále hojí dětinské průtrže, když se protrhne nebo zeslabme (ztenčí) mázdra nebo plíst těřichová, v níž jisou obalena střeva, takže tato vniknou do váčku varlat; *) R u s c u s H y p o g l o s s u m — l i s t n a t e c .
998
Čipková bylina.
Č í p k o v á b y l i n a , jinak l i s t n a t ec, latinsky H i p p o g l o s s u m , dle jiných L a u r u s A l e x a n d r i n a , B o n i f á c i a , U v u l a r i a , německy Z a p f e n k r a u t , v Rakousku A u f f e nb l a 11, vlašsky a francouzsky B i s l i n g u a, španělsky L i n g u a de C a v a 11 o. Kap. CXV. HLEDÍK čili UMRLČÍ HLAVIČKA. Hledík čili umrlčí hlavička, německy O r a n t oder S t ě r e k k r a u t , B r a c k e n h a u p t , K a l b s n a s e , H u n d s k o p f , není nic jiného nežli A n t i r r h i n o n čili A n a r r h i n o n D i o s c o > r i d a. Jmenuje se tak podle vzhledli, neboť uzlíky, v nichž je semeno, podobají se telecí hlavě a mají vzhled očí, úst a nosu. Hledík Jest pak čtverý: První — veliký, jest bylinka křovitá, větvitá s listím hustým, načernalým, podlouhlým, jednoduchým, tlustým, přichhipatělým a cetokrajnýan. Má několik větevmatých 999
m
63. lodyh, z nichž prostřední je nejmocnější, takže má podobu síromečku. Na vrcholíku této větvičky má v řadě- několik, květů bledě brunátných, které se trochu podobají květu byliny, již Němci
l.
Hledík.
II. Hledík.
nazývají F i n g e r h" u t, to jest náprstek, latinsky D i g i t a l i s & N o l a s i l v e s t r i s. Tyto květy pak nejsou otevřené, nýbrž zavřené. Po jejich opadání zůstávají jakési hlavičky (tobolky),
III. Hledík.
IV. Hledík.
velikostí bobu, podobné telecím umrlčím hlavám, v nichž bývá drobné semínko. Taito bylina má množství kořenů zrloušti prstu, s kosmatinkami.
Druhý hledík podobá se listem, květem i tobolkami prvnímu, avšak má list užší, který se rozkládá na vrcholíku větviček na způsob hvězdic. Květy jsou běložluté. Třetí a čtvrtý hledík jest proti dvěma již uvedeným ve všech součástkách svých nejmenší a nejslabší, jak ukazují vyobrazení. Má bledě brunátné semeno i hlavičky. První dva hiledíky nacházejí se na zahradách, ostatní na polích mezi ovsem. Kvetou v měsíci květnu i později. Přirozenost, moc a účinek.
D i o s c o r i d e s píše. že tato bylina nemá žádného užiitku v lékařství, avšak G a l e n u s praví, že má stejnou moc, jako bylina hvězdová, ačkoliv o něco slabší. Jinak dokládá D i q s c o r i d e s . že proti čárům a kouzlům je dobře při sobě nositi O r a n t čili hledík. To sám jsem viidél na zámku jednoho pána, že pes na řetěze, který ustavičně štěkával, kdykoli viděl neznámé lidi, když po celý týden nezaštěkal, tu se domnívali, že byl očarován zlými lidmi, kteří si umínili něco špatného v tom zámku provésti; a tehdy hodili mu do psí peleše tuto bylinu a hned počal zase pes šitěkati. Dále praví D i o s c o r i ď e s , že kdo by se mazal liliovým olejem s touto bylinou, že bude pěknější a krásnější. Ženy vaří suchou nebo čerstvou tuto bylinu ve vodě s kamencem a barví si pflátna a náčeJenky pěkně žlutě. Proto ji nazývají po němečku S t e r c k r a u t . Hledík sluje ř e c k y ' 4 v T i $ ý i v o v , vlašsky A n t i r r i n o , španělsky C a b e z z a d e T e r n e r a , francouzsky O e i l d e c h a t , německy S t e r c k r a u t , O r a n t . jiná jména byla uvedena již na počátku, u C o l l u m e l y H e r b a Leo. Kap. CXVI. ŽENSKÝ VLAS (NETÍK). Ženským vilasem sluje odtud, že dělá vlasy husté a krásné, kldyž se ho užívá v louhu. V řeckém a latinském jazyku sluje A d i a n t u m , protože listí jeho uvržené do vody neskrývá v sobě žádné vlhkosti. V lékárnách mu říkají C a p i 11 u s V en e r i s. Tato bylina neroste v Čechách, nýbrž se k nám přináší z Vlach a Francie. Má vdmi drobné a křehké, tmavobrunátné a lesklé lodyžky. Lisity jsou malé, tenké a přiokrouhlé, na způsob koriandru, dokud jsou mladistvé a nemění se v lodyhu ještě, zubaté a bělavé. Nanese květu ani semene. Kořeny jsou maličké a neužitečné v lékařství. V létě se zelená, avšak v zimě docela uvadne. Roste mezi skalami v jeskyních a v rozsedlinách, kde teče voda. Pravý vlas ženský A d i a n t u m v e r u m přinášejí z Francie, kde roste kolem Mompelieru a dodává se do Lyonu; proto s e nazývá A d i a n t u m L u g d u n e n s e . V P i e m o n t u se také nachází, ale jinak jinde nemnoho. Přirozenost, moc a účinek.
Tento vlas ženský je přirozenosti suché; co do horkosti pak a studenosti drží mírnost. Mocí svou otvírá, suší, ztenčuje, rozhání a utvrzuje.
1001
»• .)
"
•
iéJ
V\-
Vnitřní použili: Pití odvaru byliny ženského vlasu Domáhá proti těžkému dechu a dýchavičnosti, proti žloutence a nedostatečnosti sleziny. Vyhání moč, drobí kámen a zastavuje břišní výtok (průjem). Proti zranění jedovatými živočichy jest dobré píti 'jej s vínem. Vyvolává menstruaci a i vyhání po porodu lůžko a zastavuje chrlení krve. Zevní použití: Mytí hlavy louhem, v němž jest ženský vlas, shání Impy a poskytuje vlasům zase vzrůst. Proti oplchavosti (plešatosti) vezmi tuto bylinu, Ladanum, olej myrftový, vínem natírej hlavu a často umývej vodou z této byliny; zabraňuje .plešatosti, dává opěit vlasům vzrůst a shání lupy. Tato bylina přiložená na vole tato rozhání.
Ženský vlas.
Netík.
Přikládání čerstvé byliny jest dobré proti uštknutí jedovatými živočichy. Ženský vlas sluje latinsky, jak bylo již uvedeno, A d i a n t u m , C a p i l l u s V e n e r i s . C a p i l l u s t e n r a e ^ vlašsky Cap e l V e n e r e, španělsky C u l a n t r i l l o d e p o z z o , francouzsky C a p i l li V e n e r i s , německy Fr a u e nh a ar, V e n u s h a a r, poilsky V l á s k y P a n n y M a r i e . NETÍK. TRICHOMANES (SLEZINNÍK). Netík, T r i c h o m a n e s , vulgo P o l y t r i c h u m, německy Abthon, Widertoidt, Widerthon, Steinfarlen, S t e i n f e d e r , R o t ě M a u r r a u t e , patří také do pokolení tohoto ženského vlasu, pročež jej někteří nazývají C a p i l l a r i s & A d i a n t u m r u b r u m , Herba capillaris, Barba
1002
H e r c u l i s . H e r b a c r i n i t a . Vyrůstá z>e starých zdí, na tmavých a vllhkých místech, na písčitých skalách, v lesích i při studánkách. U nás v Cechách máme hojnost této byliny. Jest to pilný keříček, zvýši téměř pídě. Lodyžky jsou barvy kaštanové, drobné jako štětinky a jediná každá posázená s obou stran až do vrcholku malými okrouhlými lístečky, jako kapradí, avšak drobnějšími: Toto listí je s jedné strany od spodu k zemi skropeno mnohými zrzavými nebo brunátně žlutými skvrnami. Nepřináší ani květu ani semene. Kořen má černý, složený dohromady z mnohých kosmatinek. Má se trhati na počátku podzimu. Přirozenost, moc a Tato bylina ve své moci nezadá si sem. Otvírá ledviny, vyhání kámen s i jater, odstraňuje žloutenku,, zaráží vlasy. Smíšená s devaterníkem odpírá
Paronychia 1.
účinek. v ničem se 'ženským vHamočí, otvírá ucpání žluče chrlení krve, rozmnožuje babským čárům a uřknutí.
Paronychia 2.
PARONYCHIA (SLEZINNÍK ROUTOVÝ). Tyto dvě bylinky autor nazývá ve svém latinském Herbáři P a r o n y c h i a . První z nich je naše Mauerraute, R ú t a můra r i a, to jest obecná, z e d n í r u t k a (Routička). kterou někteří nazývají A d i a n t u m a l b u m , jiní S a d v i a v i t a e ; ačkoliv se neshoduje s D i o s c o r i d o v o u P a r o n y c h i í , tak přece trvá autor na tom. že může slouti P a r o n y c h i a , poněvadž je tak nazvána podle nemoci, jelikož dobře pomáhá při zjitření nehtů, jak potvrzuje zkušenost, odkud i německy sluje F i n g e rn a g e l k r a u í , to jesit nehtová bylina. Vedle toho jest to také dobrý a zvláštní lék na vypuzování kamene. Jinak jí užíváme i v těch nemocech, k nimž se bere A d i a n t u m a l b u m čili bílý ženský vlas. Někteří ji nazývají po němečku M e i c h e 1k r a u t, protože se jí užívá proti zimnici, která sluje M e i c h l e r.
1003
Druhá Paronychia autorova počítá se od některých k P o lyg o n i u čili - t r u s k a v c i , jemuž říkají německy Knawel, o němž píše H i e r o n y m u s T r a g u s ; avšak neroste tak, jako tento v řepných polích, nýbrž při moři- Jest chuti slané, ve výšce nepřesahuje pídě. Nese drobné bílé kvítky a jest chválena, že vyhání kámen. Kap. CXVII. LEN MATKY BOŽÍ (LNICE). Tato bylina tak se podobá malé chvojce, že stěží se dají od sebe rozeznati. Rozdíl spočívá v tom, že tato bylina nechová v sobě žádného mléka jako chvojka, odkudž pochází tento starý verš: E s u l á l a c t e s c i t , s i n e l a c t ě L i n a r i a c r e s c i t — chvojka své mléko mívá, bez něhož len Matky Boží bývá. Má rovnou, načernalou, tenkou, tuhou lodyhu, zvýši lokte i vyšší.
Len matky bozi.
Kolem Ibdyhy je od spodu až do vršku hojné, husté, podlouhlé listí, .podobné lnu, avšak menší a užší, zprvu černozelené, později naryšavělé. Květ jasně žlutý, podoby jako u královského syalníku. Uprostřed (tohoto květu lze viděti žluté proužky nebo pírka beze vší vůně, která se později mění v okrouhlé uzlíčky (tobolky) se širokým černým semenem podobným hořcovému- Kořen je jednoduchý, rozkládající se v množství malých kořínků, rozrůstajících v zemi na všechny sírany; proto, kde se jednou ujme, nesnadno odtud vymizí. Roste v zemi bujné a na mezích, někdy také na starých zdech, v zahradách při plotech. Kvete ipo celé léto až do podzimu. Tato bylinka přichází v různé podobě se žlutými brunátnými a pietovýimi květy, z nichž některé sázejí se u nás v zahradách. O něm dočteš se v C. C l u s i o v i. O b s e r v . H i s p a n . l i b . 2., cap. 31. a O b s e r v . P a n n o n. lib. 2., cap. 37.
Přirozenost, moc a účinek. Len Matky Boží zahřívá a suší, neboť jest hořký a proto přirozenosti ohnivé. Mocí svojí ztenčuje, otvírá a svírá. Vnitřní použití: Pití 'Odvaru lenu matky Boží odstraňuje všeMká zaopání jater i sleziny a násilně vyhání vodu, pročež také sluje německy H a r n k r a u t , latinsky H e r b a u r i n a II i s, jako bychom řekli bylina scavá. Při tom nutí také na stolici, a proto může se dávajfii lidem se žloutenkou nebo vodnatelností. Vody z něho pájené užívají proti vodnaitelnosti a zastavení moče. Syrup proti žloutence jest následující: Vezmi převařenou šťávu z tohoto lnu a procezenou uyař ji s cukrem až do hustoty syrupu a pij ráno a 'na noc asi toíiik, co by se vešlo do půl vaječné skořápky. Potom jest dobré mýti se ve vaně zimostrázem čili šišvorcejn a tak sejde s tebe žlutost. Také proti žloutence podávej šťávu z tohoto lnu s práškem z hlístů, nebo jich rozetři několik a dávej vypíti. Nejprve však musíš obměkčiti život a náležitými nápoji odstraniti jaterní ucpání a toto obměkčení v této příčině je zvláštní. Vezmi husí trus, protlač šátkem a dlávej píti ráno s cukrem a šťávou kokoříkovou: to měkčí a vyhání žlutost Zevní použiti: Přikládání a promývání vodou z této byliny nebo šťávou vyčišťuje všeliké neduhy a kazy, jako raka, šeredné vředy a děravé provaleniny, zvané F i s t u l a e. Výše uvedená šťáva shání skvrny, lišeje a jiné skvrny na tváři a také po těle a hodí se do dámské toalety. Voda z íérto byliny odnímá bolest očí a jejich Červenost. Prášek květu smíšený s práškem z květu Svatého Jana moří raka, léčí zlé neštovice i pryskýř. Len Matky Boží sluie řecky a latinsky O s y r i s &. H e r b a u r i n a i d s , L i n a r i a ; stejně také vlašsky a španělsky. Francouzsky L i n a i r e , německy^ L e i n k r a u t , F l a c h s k r a u t , U n s e r F r a u e r a F l a c h s, W i l d e r F l a c h s , K r o t ě nf l a c h s , N a b e l k r a u t úrod H a r n k r a u t . Kap. CXVIII. ČERNÝ JHELLEBORUS čili KOŘENÍ S V. DUCHA. Černý Helleborus, jinak černé koření, též koření Sv. Ducha a Čemeřice černá, jest dvojí: Rozdíl mezi oběma jest v listu, v květu i kořenu, neboť první má devět listů na jedné stopce, podlouhlých, úzkých, pilovitých, načernalých a na dotek trochu ostrých. Stopka pak jest dlouhá, ostrá, žlábkovitá. Bylina nese silnou lodyhu, květ jako růže. rozdělený v pět bílých nebo žlutozelených lístků. V prostředku květu jest "pět i více pleskatých, na konci špičatých lusitiček, v nichž se nachází podlouhlé a černé semeno. Má četné černé a dohromady spletené kořeny, vychá-
1005
zející z cibulka té hlavičky, silné vůně téměř jako bez, chujti hořké, peprné a nechutné. Druhý Helleborus má listy jako bylina zvaná lví stopa, latinsky L e o n t o p e t a l u m , jichž stojí sedím na jedné dlouhé a oblé stopce. Tyto listy jsou kolem dokola pilovité. Poslední pak z těchto sedmi drží se spolu na obou stranách na jedné stopceOstatní íťři stojí uprostřed volme, to jest každý na své zvláštní stopce. Lodyha je oblá, hladká, pevná, téměř zdéli lokte. Květ na způsob růže, bledě brunátný, stojí na dlouhé, oblé a hladké stopce. V prostředku květu jest osm jakýchsi lustiček dohromady stisknutých mezi bílým vlášeníčkem. V těchto taštičkách nachází se podlouhlé semeno. Má nesčíslné množství kořenů, jako první, avšak černějších a tlustších, chuti hořké a peprné, nepříjemné a vůně nelibé, takže se snadno až žaludek zdvihne. O černém Hélleboru jsou některé rozdílné a odporující si názory pro
I. Černý Helleborus.
II. Černý Helleborus.
odporující si popisy této byliny u starých i nových spisovatelů. Trvalo by dlouho o nich se zmiňovati, avšak podobá se pravdé, že některé názvy, příslušející spíše bílému Hélleboru, jako Fl o s r a c e m o s u s , ca p u t Caepae simHe u Dioscorida, stojí u černého Hélleboru; tak mohl by se dobře pokládati tento Helleborus s pleťovýma květy za pravý. Roste ho hojnost i v Germanii, v Rakousích, v Štyrsku, Tyrolsku, Švýcarech a jiných místech. Květ vlašského Hélleboru je mnohem pleťovější. B e 11 o n i u s píše, že v Řecku na macedonské hoře Olympu viděl kvésti černý Helleborus s pěknými červenými květy, a já podobně jsem se dozvěděl od jednoho dobrého přítele, že takový prý rostl na horách v Istrii, nedaleko JustinopoileJiný planý či poflní druh s nazelenalými kvítky jest rovněž dvojí: menší a větší, které kvetou nejednostejně, jak v zimě, tak také z jara. Časně vykopané kořeny těchto rostlin nemají se odmítati, a zkušenost ukazuje, že častokráte dosti účinkují. Ně-
1006
kteří trvají na tom. že jest to C o n s i l i g o P l i n i i- Třetí HeMieboruis, německy zvaný L á u s k r a u t , roste u nás všude na horách, kvete velmi časně, má mnoho listů užších a tmavozelenějších. nežli přediešlý. z nichž je devět na jedné stopce, pročež ho někteří vztahují na E n n e a i p h y l l u m P l i n i i . Vnitřní užívání jeho je nebezpečné, jelikož jest jedovatý. Trávívají a lapají jím vlky a lišky, o čemž se můžeš dočísti několik historek u H i e r o n y m a T r a g a v knize I. cap. 83, který ho nazývá C o n s i l i g o C o l l u m e l l a e . Tyto plané druhy někteří nazývají H e l l e b o r a s t r o s . Lékaři flprenští tvrdí v knize D i s p e n s a t o r i u m, že se má používati ten černý Helleborus, který se k nám přináší z ostrova Kréty, nyní zvaného Candia- D o d o n a e u s chválí rostlinu A s t r a m t i a n i g r a čili černý horský sanykl, jiní za
Leuskraut.
Květ a semeno jeho.
pravý Helleborus Dioscoridůy pokládají samici S a n i c u l a — viz jeho h e r b á ř P e m;p t. l i b . 3, c a p . 29. První černý Helleborus má své stanoviště na horách a pahorcích, druhý roste na rovinách a v místech neobdělaných a pustých vedle tekoucích vod a potoků. Tohoto druhého nachází se veliká hojnost v horních Rakousích, kolem města Štýru, 4 míle od Lince, odkud mi byl donesen do Prahy kvetoucí. Kvete z jara až do měsíce dubna, třeba pod sněhem, a to jest pravý Helebo-rus, který si mají dáti nositi a kupovati lékárníci. Přirozenost, moc a účinek. Černý Helleborus jest přirozenosti ohnivé a zahřívá a vysušuje na třetím stupni. Má divnou moc vytírati nečistotu. Užívati se má kořen mladistvý, plný a černý, peprný a palčivý, který nemá veliký košťál-
1007
-íÉ1 ^1 Vnitřní použití:
V lékárnách užívají toliko kořene sušeného ve stínu, avšak vnitřní a prostřední dřeň z něho zahazují. Černý Helleborus vyhání stolicemi zlé vlhkosti a má zvláštní moc vyčišfovati žluč nebo horkou krev a tuhý šlem. Léčí mozek a všecky nervy i orgány smyslů vnitřních i zevních a jich nemoce, jako bolest uší, hlavy, bláznění, vzteklost, závrať, padoucnici, tesknotu a pláč bez zvláštní příčiny, rozhání dnu, mráko-tu oční, kloubní dnu, otoky kloubů a křtíce, a jako dryák je zvláštním lékem, proti malomocenství i všelijaké prašivosti a francouzské nemoci, proti raku a proti rozežírayým vlkům. Vyčišťuje černost i všeliké zešeredění těla. Opravuje slezinu a rozptyluje čtvrtoďenní zimnici, zvláště když se ho užívá ye formě tohoto prášku: Vezmi jednu čtvrtci seny, kventík indických mirobalánů, půl kvemtíku připraveného černého koření, skammqnia ve váze 10 ječných zrn, z toho ze všeho udělej prášek a přijmi z něho množství zvíci tří bílých penízů s polévkou mandlovou nebo slepičí, šest nebo deset hodin před zachvátám zimnice a pij 'také syrup, který je uveden v kapitole o divizně. Ctvrtodenní zimnici jsme častokráte také uzdravila tímto nápojem: Vezmi jednu čtvrtci černého koření, půl lotu seny, po půl čtvrtce agarika a rhabarbara, to všechno moč ve víně nebo senovém odvaru a požij ráno; avšak dříve se musí požívati náležité nápoje, jako na příklad ten, o němž jsme mluvili v kapitole o divizně nebo jemu podobný, jak ukazuje přirozenost a potřeba nemocného. K bezpečnějšímu užívání vnitřnímu připravuje se toto černé koření: Vezmi citrónové, kebulové a indické mirobalány, šťovík, šedivku, squinantum, imirobatány utluc, ostatní věci rozkrájej, a vař ve víně tak dlouho až třetina se vyvaří, když jsi dříve přidal k tomu hrst růže a hrst květů volského jazyka a hrst lékořice, pak odstav od ohně a nech vystydnouti. Do jiného hrnce dej kořen černého Helleboru, vlij na něho všechno to, cos dříve uvařil a nech státi přes noc, ráno kořeny vyndej, usuš na řešetu, po uschnutí zase je moč v té vodě a znovu usuš, což opakuj několikráte, avšak první můžeš v jiném víně vařiti a kořen močiti. Tento způsob zachovávali a zachovávají ještě někteří při přípravě tohoto léku, jak jest uvedeno již také v starém Herbáři. Jiní pak připravují si tento lék následovně: Vezmou octový med, nebo sladké víno, nebo jiné příhodné tekutiny a močí kořen 24 hodiny, a po procezení užívají vnitřně teplý tento nápoj ráno v množství půl skleničky. Jiní vydlabou řetkev, do dutiny dají tento kořen, znovu uzavrou, nechají státi 24 hodiny a pak kořen opět vyndají. Retkev vtáhne do sebe všechnu moc černého koření a požitá přivádí průjem. Může se také močiti tento kořen v polévce slepičí nebo masové, nebo ve víně, buďto po celý den, nebo jak učí M e s u e, osmi hodin, a píti tuto polévku. Jest pak potřebí znáti a věděti určitou míru v jeho užívání. M e s u e velí ho dáti čtvrtku, my však ho v tom následovati nemůžeme, neboť jest to příliš mnoho. Nyní obyčejně nedáváme z něho více jak dva skrupule, avšak i tu sluší šetřiti přirozenosti jednoho každého, neboť je potřebí někomu přidati* jinému
1008
«^v & A/-^t-
ČI--,,, 4X
T>,
••€> 3fc-ar\, feí^.-
1^3£^%| "f^3r :•>,:"tí \-.. . m-«b/'í;- •, -W
ubraiti avšak nemá se více bráti k jednomu užití jak jeden kventík, aby se člověku neublížilo. V nápoji budeš užívati kořene tak připraveného následovně: Vezmi dva loty kořene, trochu utluc, zavaž do uzlíčku a nalij na to žejdlík sladkého vína a nech státi v teple den a noc. Ráno vezmi z toho vína dobrý doušek a budeš míti obměkčení. Někteří připravují si j. něho víno tímto způsobem a uschovávají si ho ku po-třebě přes celý rok. Jednu libru černého Helleb9ru, jednu čtvrtci suché rýže, 10 lotu kořene červeného benedáktu a 6 lotu rozkrájeného zázvoru dají do pytlíčku, který vloží do nádoby, do níž dali 30 žejdlíků vína hned od presu po vytlačení. Po přikrytí nechají ho močiti po celý měsíc- Tohoto vína užívají, když káže potřeba, k obměkčení žávoita i k jiným potřebám. černé koření sázené mezi vínem poskytuje vínu přirozenou moc purgovati tělo.
« Falešné koření černé.
Zevní použití: Cípek udělaný z kořene černého kořene a vložený do lůna ženského přivádí menstruaci a vytahuje pozůstalé lůžko- Musí se ho však používati opatrně. Zasypávání prášku z černého Helleboru do zastaralých neduhů a bolavých vředovitých děr tyto ku podivu vyčišťuje. Směs prášku z utlučeného černého Helleboru s octem, přiložená na způsob náplasti, moří a uzdravuje všeliké vředovatiny nebo prašivosti a skvrny, lišeje i osudný. Tímto způsobem také prospívá k uzrání, vykousáni a strávení porušeného nebo divokého masa. Černý Helleborus moří také vši na hlavě. Vyzkoušený lék proti hluchotě je následující: Vezmi prášek z utlučeného černého Hdleboru ztíží jednoho ječného zrna, vpusť do neduživého ucha, vlij tam trochu oleje z hořkých 64
1009
t" <> i.
•/r'' ',4
•:.V
4
%**
:|;-
mandlí, ucpi bavlnou, a >to čiň ráno napořád po několik dnů; před tím musí býti život vyčištěn a vypurgován. Vojáci užívají také černého koření s velikým úspěchem proti hlízám, pokud to ovšem snesou. Na píd od místa, kde je Míza, natahují a rozdírají kleštěmi kůži a propichují ji rozpálenou špicí, pak vezmou černé koření pomazané čerstvým máslem, vecpávají je do díry udělané onou špicí a tvrdí, že mocně vytahuje ven jedovatiny. Nachází-li se hlíza pod pažím, tak se tato procedura udělá na ramenou, nachází-li se hlíza v rozkroku nebo v tříslech, tu udělá se tato díra svrchu na stehně. Za našich časů připravuje se v lékárnách z černého Helleboru extrakt, který, je-li dobře připraven, -je velice užitečný v některých nemocech, zvláště ipři božci, šlaku, francouzské nemoci a těžké melancholii. Černý Helleborus sluje latinsky H e l l e b o r u s n i g e r , V ě r a t r u m n i g r ů m , arabsky C h e r b a c h e n , vlašsky E l l e b o r o n e r o , španělsky V e r d e g a m b r e n e g r o , francouzsky E l l e b o r o noir, německy S c h w a r t z N i e s wurtz, Christwurtz. ČESKÝ HELLEBOR. PSEUDOELLEBORUS. Mimo uvedené černé koření jest ješitě jiné u nás v Cechách rostoucí, které od mnohých se bére místo pravého Helleboru. Toto nosí baby a nejvíce ho prodávají, poněvadž však se znamenitě liší od .pravého* budeme ho nazývati Pseudoelleborus, to jest falešný, nebo český Heťlebor, nebo černé koření dpmácí. Roste do výše dvou pídí, má tenké a měkké lodyžky, a na nich drobné kláskovité lístky, téměř jako brotan nebo vlašský kopr. Květ je žlutý nebo zlatý, široký, světlý jako volovec nebo květec, avšak trochu větší, z něhož se vytvářejí podlouhlé hlavičky, na pohled jako ostružinové jahody. Má také černý kořen jako první Helleborus, avšak ne tolik a tenší. Kvete v dubnu a v květnu. Mnozí se domnívají, že má touž moc jako první Helleborus, ale mýlí se, jak nám dokazuje také sama zkušenost, a proto mají spíše, když potřeba káže, v budoucnu užívati onoho, nežli tohoto. Ti pak, kdož ho* nemají doma, mohou si jej dáti přinésti z Benátek nebo ze Štýrska. -..Toto falešné černé koření ro$te také na mnoha místech v Germanii, zvláště kolem Jeny v Duryňsku a také kolem Vídně v Rakousích, kde je přinášejí báby kořenářky na trh a prodávají za černý Hellebor, avšak nemají ho užívati lékárníci, jak se často děje, místo toho, poněvadž mohou míti pravý. D o d o n a e u s nazývá j e B u p h i t h a i m on-Di o s e o ř i dis. jiní H e l l e b o r u s f e r u l a c e u s T h e o p h r a s t i , P s e u di oh e 11 e b o r u s, H e 11 e b o r i n e, Poláci ho nazývají G o r ž ik v i a t*) Přirozenost, moc a účinek. D o d o n a e u s dosvědčuje, že tento kořen, namnoze dávaný in d e c o c t a p u r g a t o r i a (odvarů pročišťujících), hnedle nic nepůsobil- Někteří chválí zevní jeho účinek v obkladech k obměkčování tvrdých otoků, z nichž by se mohly vyvinouti S čiř r h o s y. *) Asi h l a v á č e k j a r n í — Adonis vernalis.
'""•v,
.*
Kap. CXÍX. BÍLÝ HELLEBORUS čili KÝCHAVKA. Bílý Helleborus, jinak kýchavka nebo bflá čemeřice, má jedinou lodyhu zvýši lokte, někdy i vyšší, oblou, dutou, která má na sobě zevně několik šupinek, které při usýchání byliny samy se odlupují a spadávají. List podobá se jitroceli nebo hořci, než není tak dlouhý a jest proitažený nafialovělým hřbetem nebo proužky. Mezi listy a na vrcholku lodyhy po obou stranách objevují se stručnaté, klasovité. bleděžluté nebo temně červené kvítky jako hvězdičky, z nichž vytvářejí se tobolky se semenem. Kořen ztloušti palce i tlustší, zevně načernaJý, ale uvnitř bílý a řídký jako houba, s mnohými bílými a tenkými kosmatinkami, chuti peprné a palčivé, takže po rozkousáni v ústech množí sliny stejně jako peltrám. Rosíte rád v chladných lesích a na horách. Kořenářky jej nosí s vysokých hor zvaných Alpy a praví,
Helleborus bily.
Helleborine.
že se nachází i v Černém lese, Schwarzwaldu, a nazývají jej S c a m p a n i e n w u r t z e l , protože je celý a nic nenaražený, a tak jej prodávají a lidem namlouvají, aby močili tento kořen přes noc ve víně, procedil/i a ráno pili, neboť prý prospívá k vyčištění všelikých zlých vlhkostí. Jinak prodávají kramáři uttlučený tento prášek a zašitý do malých pytlíčků a říkají mu kýchavka — Nieswurtz. Vykopává se v době žní, neboť v této době jsou jeho kořeny nejmocnější. Nejlepší kořen je bfflý, křehký, masitý, bez velikého košťálu, ne velmi palčivý, který nevyvozuje příliš sliny, neboť jinak zardušuje. Bílý Hellebor roste všude na horách i v Germanii. Má bledě bělavé kvítky, druhý má nazelenalé a třetí temně brunátné. Přirozenost, moc a účinek. Bílý Helleborus zahřívá a suší na třetím stupni. Mocí svou ztenčuje, rozráží, otvírá a stírá nečistotu na těle. 64*
1011
o^
ř
*Ts r^í'}s!
Vnitřní použiti: Kýchavka žene oběma konci, dávením i stolicemi, vrchem i spodkem, avšak více dávením (zvracením) a vymítá rozličné vlhkosti b jakýmsi násilím, a skutečně jest to prudký lék sám o sobě, který se nemá podávati bez přidání jiných věcí, které by mu tuto prudkost a násilnou moc odnímaly; a proto se nikde nenachází u G a l e n a> že by se měl tento kořen vniltřně užívati, nýbrž G a l e n u s učí, že se může užívati zevně proti lišejům* prašivinám a všelikým nečistotám zevním na těle. Musí-li se ho použíti vniltřně, tu musí se tak díti s velikou opatrností, a to pouze proti velikým těžkými nemocem jako jsou padoucnice, božec, závrať, bláznění, vodnatelnost, kloubní dma, křeč, slonovina, malomocenství a jiné choroby těmto podobné. Může se připravovati tímto způsobem: Nejprve moč kýchavku 24 hodin ve víně nebo v syrupu, zvaném v lékárnách Oxymei, pak ji zase usuš, utluc na prášek a dej vypíti ve váze pouze půl čtvrtce v doušku teplého vína ráno a večer. Tento kořen může se také vložiti na dva dny do vína nebo močiti přes den v masové polévce, piak procediti a z toho dáti nemocnému malý doušek. Tlučená skořice by při tom neúčinkovala špatně., avšak tento kořen kýchavky nesmí se podávati žádnému starbi, dítěti ženě, ani rozmazlenému a útlému člověku. Někteří užívají kýchavky následovně: Udělají díru do řetkve, do vnitř vsitrčí tento kořen, ucpají a ponechají tak den a noc, a pak jej zase ven vyitáhnou. Tato řetkev nutí na stolici, neboť vtáhla do sebe moc z kýchavky. V naší době upotřebuje se bílého Helteboru v lékařství zřídka, poněvadž je náramně silný a nebezpečný, zvláště prášek z kořene, a jest daleko prudcí a horší nežli řlellebor. Avšak já jsem častokráte předepsal jednu čtvrtci kořene jeho v nápoji, v němž byl močen, se znamenitým úspěchem proti bláznění a teskností bez jakékoliv škody pro nemocného, což mohlo býti v těchto studených krajinách, kde pro jejich situdenost tento Hellebor nemá takovou prudkou a ukrutnou moc jako onen který roste v horkých krajinách a o němž psali staří. Tento nápoj, do kterého přidávám půl skrupule cicváru a deset zrn pivoňkových, vzbuzuje mocné dávení a vyvádí rozličné vlhkosti, zvláště černé. Zevní použití: Vtažení kýchavky do nosu vzbuzuje kýchání, čistí hlavu a vytahuje z ní vodnokrevnost. Jak se má připravovati čípek z kýchavky pro stolice, bylo uvedeno nahoře v první knize v kapitole o kosatci. Odvar kýchavky v octě držený v ústech odnímá bolest zubů Také užívá se kořen bílého Helleboru k vyčišťování a vyšlechťování vředů, strupů a zastaralých neduhů. Kořen přiložený ženám na lůno přivádí menstruaci, avšak působí palčivost, kterou odstraníš, když jej pomažeš neslaným máslem. Směs prášku z utlučeného bílého Helleboru čili kýchavky s pšeničnou moukou moří myši, krtky, plky, hranostaje. J012
Předloží-li se mouchám odvar kýchavky v mléce, tu všechny mouchy, které z toho jedly, otekou a puknou. Mytí hlavy odvarem kýchavky v louhu moří vši a hnidy ve vlasech; touž moc má také i mast připravená z kýchavky. Chceš-li chytati holuby rukama, vař kýchavku s pšenicí, až se pšenice rozpuká, a dej to žráti holiubům nebo kačkám, a snadno je zlapáš rukama. Z tohoto kořene mnozí připravují v, Hispanii a ve Vlaších jed, kterým si myslivci potírají střely proti zvěři, která byvši postřelena, ihned umírá. Jest však velice podivné, že dobře upečený a připravený kořen může beze škody se vnitřně užívati. I to jest divné, že kďoule mají zvláštní a n t i p a t h i a m , t. j. odpor (nenávist) proti tomuto jedu, neboť kde leží vonné kdoule dlouho vedle tohoto kořene, tu se jeho jed zřejmě jimi zeslabuje, ba i zvířata raněná uvedeným způsobem, mohou-li
Dvoj lístek.
Jednolístek.
dojíti kdoulí, jimi bývají zachována před smrtí, což již také staří vyzkoušeli a mezi jinými o tom píše také A t h e n a e u s l i b . 3,; a proto také, jak bylo uvedeno nahoře, požívá veliké vážnosti kdoulová šťáva v morové nákaze proti všetóké jedovatině. Kousek dobře močeného tohoto kořene v dobrém páleném víně, vecpaný do nosu po vyčiš/tění těla lidem stíženým Vet e r n o , to jest těžkým hlubokým spánkem, tyto probuzuje ze sna. HELLEBORINE. Poněvadž tato bylina má jakousi podobnost s bílým fielleborem, nazývají ji řielteborine, .ačkoliv jsem nezkusil, zdali se jí rovná i v účincích. Roste hojné u nás. Květ a listí liší se velikostí. Rovněž i barva kvítku, která bývá nazelenalá, bělavá, pleťová i načervenalá, zvláště v Rakousku a v Uhersku, o čemž
1013
i
A
4
' A
^
' *
V'
- s*
píše obšírněji C. C l u s i u s ve svých O b s e r v . P a n n o n.
l i b. 2- c a p. 33.
Kýchavka sluje latinsky H e l l e b o r u s a l b u s, V e r a t r u m a l b u m , arabsky C h e r b a c h e m a b a i d , vlašsky E l l e b o r o b i a n c o , španělsky Y e r v e de b a 11 e s t e & V e r d e g a m b r e b l a n c o , francouzsky E l l e b o r o b l a n c , německy W eis s e N i e s w u r tz. DVOJLÍSTEK. OPHRIS. Tuto bylinu proto nyní uvádíme, že má listy právě jako bílý Hellebor, avšak pouze dva, mezi nimiž vystřeluje vysoká lodyha půldruhé pídě, která nese hned od prostředku až do vrchu zelenožluté, někdy bílé květy, které svými vyplazenými jazýčky se otvírají jako ptáčkové. Kořen je tenký, s nemnohým ylášením, dobré vůně. Šťáva z této byliny barví vlasy na černo, jinak tato bylina hojí rány, otoky a průtrže. Je-li to Oplirys Pliniova, nemůžeme určitě věděti, poněvadž její popis je krátký a temný. Někteří ji nazývají B i f o H u m & P s e u d o , r c h i s . Čechové nazývají ji dvojlístkem, poněvadž má pouze dva listy. Stejně Němci ji proto nazývají Z w e i b l a 11. Této rostlině podobá se ve všem jiná bylina, až na to, že má tři Isity, a proto sluje O p h r i s t r i f o li a, česky trojlístek. JEDNOLÍSTEK. UNIFOLIUM. EINBLATT.*) Poněvadž jsme zde uvedli dvoílístek, sluší přitovaryšiti mu také jednolístek, avšiak toliko pro jméno, nikoli že by si byly rovni, neboť je zcela jiného vzhledu, rozkládá se svým kostrbatým kořenem na všechny strany a má ppuze jediný list před květem; po květu dostává ještě dimhý list na llodyze. Na vrcholku nese v květnu malé, bílé, hvězdnaté kvítky, z nichž se potom vytvářejí červené jahůdky. Roste rád v místech stinných. Jaké měl jméno u starých, dosud nevíme. Autor jej nazývá G r a m e n P a r n a s s i, ale D o d o n a e u s jej počítá ad L i l i um C o n v a 11 i u m, v jehož sousedství také rád roste, a uvádí, že se prášek z utlučeného kořene dává vnitřně proti morovým hlízám v množství jedné čtvrtce, smíchaný s vodou a vínem. Kap. CXX. MALÁ BYLINA zvaná SESAMOIDES. Tato bylina, zvaná D i o s c o r i d a S e s a m o i d e s p a r v u m, má lodyhy zvýši pídě a listy podobné vraní noze, pouze menší, ostřejší a chlupatější Na vrcholku lodyhy má květy hlávkové, barvy brunátné, ale uprostřed bělavé. Semeno podobné sesamu je barvy červené a chuti hořké, kořen je úzký. Roste mia smetišti nebo neobdělaných místech. Kvete v máji a v červnu. Tuto bylinu poslal mi vysoce učený a dobře bylin znalý lékař J a c o b u s C o r t u s u s z Padue, jehož často připomínáme v této knize. Tento popis se úplně nehodí na přítomnou bylinu, neboť roste zvýši více než lokte, má listí větší než vraní noha, květ pěkný modrý a uprostřed načernalý. Semeno se ne*) Asi p s t r o č e k d v o u l i s t ý — M a j a n t h e m u m b i f o l i u m .
1014
4%
*
srovnává se sesamovým. Má chuť sladkou, stejné jako kořen, pročež se k ni táhnou velmi myši zemské a jí škodí. Jest to pěkná rosďnka, kterou mám já také s plnými květy ve své zahradě; musí se však před zimou chovati ve sklepě. Na některých místech .Itálie a Francie kolem Narbony roste planě. D od o n a e u s zařazuje ji ad C h o n d r i 11 a m, poněvadž má jediný květ ne nepodobný čekance, a bylina vydává ze sebe mléko podobně jako C h o n d r i 11 a. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Pití semene malého tohoto sesamu ve váze půldruhého Jatu s medovinou nebo medovou vodičkou žene a purguje žluč a flegmatické vlhkosti.
Malá bylina sesamoides.
Malá sesamoides s plnými květy.
Zevní použití: Přikládání uvedeného semene s vodou na způsob náplasti, zapuzuje boule a otoky. Této bylině říkají Poláci C ž u r y d l o , Němci K l e i n e C h r i s t w u r z . Kap. CXXI. SKOČEC VĚTŠÍ. Větší skočec má množství německých jmen, neboř sluje R ó m i s c h e r oder t u r k i s c h e r H a n f f , K r e u t z b a u m , W u n d e r b a u m , Z e c k e n k ó r n e r od podobného, semene, také M o M e n k r a u t ; latinské a jiné názvy uvedeme dole. Planě u nás v Cechách neroste, leč by si ho někdo nasázel. Baby a zahradníci říkají mu dryák a sázejí ho do zahrady spíše pro okrasu, nežli -pro užitek. Když vyrazí ze země ze semene, tu vyrážejí na zemi pouze dva okrouhlé lístky velikosti českého groše.
1015
64. Za nimi následují jiné listy dělené na způsob hvězdy, o něco větší nežli první, barvy červené. Uprostřed těchto listů vychází lodyha oblá, dutá, třtinovitá, tenká, zvýšá člověka, barvy brunátné a trochu bělavé neibo bledé, jako by byla pokropena moukou (ojíněná) a zdobená velikými černými listy. Každý hlavní fist na Madké, oblé a podlouhlé stopce jest rozdělen tu na sedm, jindy na osm nebo devět menších lístků, které jsou pilovité. Když nastává dešťové povětří, tu zdvihá se Mstí vzhůru a zachycuje déšť, takže někdy se v něm nachází ještě po třech dnech voda. Nahoře se lodyžka rozvětvuje svými ratolístkami a na vrcholku každé ratolístky jest hroznatý okoHík nebo korunka delší 'pídě, která přináší dvojí květ, žlutý a červený. První nebo spodní květ jest barvy žluté. Před rozevřením (rozvitím) má okrouhlé špičaté uzlíčky nebo hlávky, které po odkvetení opadávají bez ovoce (květy prašníkové). Druhý květ je červený
®<®
*
Skočec větší
jako květ šafránu, po němž se vytvářejí trojhranná, podlouhlá, vlasatá zrna, jakoby posázena nějakými měkkými a subtilnými bodláčky barvy zelenobílé. Po dozrání se otvírají a vypadává hladké, šedivé semeno, které v sobě chová jakýsi tuk, z něhož Egypťané dělají olej do lainp. Kořen, zdéli pídě, na několikero rozdělený, netkví hluboko v zemi. Tento stromeček nenávidí studeno a proto nepřetrvá zimu a musí se každého roku obnovovaiti v dubnu ze semene. Nicolaus Monardes de Simplicibus ex novo O r b ě d e l' a t i s f o l i o 8. píše o jednom oleji z většího skočce, užitečném proti mnohým nemocem, který se připravuje z jednoho zvláštního druhu skočce rostoucího v Indii. Tam jmenují ovoce nebo zrna C u r c a s a na tom místě uvádí I n t e r p r e s C- C l u s i u s, že jej viděl, že jest větší než náš, a že zevní luština, v níž leží semeno (tobolka), není ostrá nýbrž hladká. Semeno jest černé, jinak podobné našemu. Tvrdí, že pouze půl zrnečka
1016
1. Bez horní (Sambucus racemosa). 2. Kalina (Viburnum opulus). 3. Chebdí či chebz (Sambucus ebulus). 4. Cípek objímavý /babí jahoda/ (Streptopus amplexifolius).
Kapradí Samec. Filix mas. silně pročišťuje vrchem i sípodem. Dále také uvádí na témže místě, že nalezl v Hispanii na některých místech nedaleko moře skočce, které rostou až do výše tří mužů a vytrvají až" do čtvrtého roku. Stejně ipíše i B e l l o n i u s O b s e r v . l i b . 1. cap. 18., že sám viděl takové vefliké skočce. Tohoto roku vyšel mi jeden cizí druh a přinesl mi semeno nebo zrna barvy světlejší a vělší nežli obyčejná. Podobá se skočci syrskému — S y r ia c u s , o němž píše D- R a u w o l f , že prý roste hojně u města Tripolis, až pro něj nemohou volme jezditi. Taktéž C o s t a e u s i n M e s u e n uvádí, že dvě nebo tři zrnka tohoto skočce vnitřně požitá došiti purgují, a proto se domnívá, že u D i o s c o r i d a se má čísti tři zrna místo třicíti, což je příliš mnoho. B e n ed i c t u s A r i a s M o n t a n us in suis Co m m. in l o n a m má za to, že je
Skočec menší sluje německy S p r i n g k e r n e r , poněvadž dozrálé semeno samo od sebe vyskakuje ven. Také se nazývá S p r i n g w u r t z , S p r i n g k r a u t , T r e i b k r a u t und S c h e i s k r a u t , poněvadž žene a pobízí na stolici. Vyhání je1017
dinou lodyhu brunátnou, zdéli lokte, ztloušti prstu, dutou, obalenou dlouhým a tDustým listím podobným mandlovému, které je však užší, měkčí, s jedné strany bělejší a uprostřed protažený bílým žebírkem. Lodyha dělí se na vrcholku na mnoho ratolestí a větviček, kdež je listí mnohem menší nežli na spodu, poněkud se podobající listu břečťanovému, a u větviček je vyhloubené. Mezi tímto listím přináší své ovoce, které představují zelené oříšky, v jakémsi trojhranném lůžku, rozdělleném na tři přihrádky (v tobolce). V každé přihrádce nachází se jedno semínko podobné semenci. Jakmile tyto oříšky uschnou, tu vylétají následkem slunečního horka semena s hřmotem nebo třesknutím ven Oloupaná zrna jsou bílá, tučná a sladká, ale naposled pálí jako aron. Kořen má malý, dřevnatý, jediný a rovný, neužitečný v lékařství. Celá bylina je plná mléčné vodnatosti. Roste rád v místech písčitých, avšak neobdělaných, a v zahradách.
Skočec menší.
Přirozenost, moc a účinek. Skočec menší je přirozenosti horké na třetím stupni a mokré na prvním a je prudší, nežli vetší skočec. Vnitřní použiti: Požití 10ti nebo 12ti utlučených zrn menšího skočce s vínem žene vrchem i spodkem, to jest průjmem i dávením, vyhání^ studenou vlhkost i horkou vlhkost a vodu. Mléčná vodnatost má podobnou moc. ale je škodlivější nežli zrna. Stejnou moc pohybovati život vzhůru i dolů má pití odvaru listí v polévce slepičí nebo masové. Mnozí vaří listí dokud je mléčnaité se zelím, pojídají je a pak běhají. Však co zde i dříve bylo napsáno, nehodí se pro útlé a rozmazlené Mi, nýbrž pouze pro silné a hrubé.
1018
Někteří utírají doupaná zrna v pánvici a po ohřátí vytlačují šátkem olej, který dávají proti každodenní zimnici. Podobný lék: Vezmi čtvrtci skočcových zrn, utluc je, diej do vína, nech sltáti přes noc, přidej zázvor, ráno udělej doušek, zajez několika chlebíčky a na žaludek přilož topinku z hřebíčku nebo balzám a pelyněk. Dobré jest také požívati toto víno s medovým octem, nebot rozhání vodnaté a zimničné vlhkosti. Jiný lék: Vezmi- 10 nebo 12 zrn skočcových, oloupej je, utluc v měkkém vejci a pak se čistě vydávíš (zvrátíš). To je dobré proti otravě, Vendušce a Fěrtoušku (Šalamounku), neboť každý takový jed dávením a vlastní mocí proti takové otravě vyhání, jak jsem častokráte vyzkoušel. Prudkost a škodlivost zrn skočcových odnímá se přidáním anýzu a vlašského kopru, také mastixu s hřebíčky a galgánem. Proto také tímto způsobem může jich každý bezpečně požívati. Zevní použití: Šťávy skočce menšího užíváme spíše zevně nežli zevnitř, a to k yyžírání, pálení a vyhlazování zlých bradavic, zbytečného vojenského masa (divokého čili zbytnělého), lišejů, pih, uhru, skvrn i jiných podobných neřestí. Potírání směsí mléka skočcového s olejem shání vlasy z míst, kde je nechceme míti, avšak jedná-li se o tváře, musíme dávati pečlivý pozor na oči. Menší skočec sluje řecky a latinsky L a t h y >r i s, C a t a p ut i a m i n oř, arabsky Měn dá na, vlašsky C a c a p u z z a vel C ;a t a p u t i a m i n o re, španělsky T a r t a g o, lranicouzsky E s p u r g e, německy bylo uvedeno výše, polsky M a l ý skoček. Kap. CXXIII. KOLOVRATEC čili CHVOJKA. Kolovratec. řecky a latinsky T i t h y m a l u s & L a c t a r i a , jmenují dneska lékárníci souborným jménem E s u l a e, ačkoliv jest jich více druhů. My však zde popíšeme pouze ty hlavní druhy pod jich vlastními jmény. První kolovratec, který sluje latinsky H e li o s oopiu-s, to jest S o l i s e q u i u s , polsky O b r o t n ý R o m á n e k , německy S o n n e n w e n d e n d , poněvadž jeho hlavičky se obracejí za sluncem; dále H u n d s m i i c h. Roste všude podle zdí. na rumištích a v místech pustých. Má list jako kuří noha, avšak okrouhlejší a tenčí. Ód kořene vypouští po dvou, třech i čtyřech ratolístkách zvýši pídě, okrouhlých, tenkých, tučných, načernalých a mléčných. Vršek má okrouhlý jako okolík. květ žlutý a mechovitý, z něhož se vytváří okrouhlá zrna velikosti koiryandru a v nich drobné a palčivé semeno. Kořen je bílý, rovný, s kosmatinkami. Druhý kolovratec, který sluje C y p ar i s . s i a s u to je cypřišový, v 1'ékárnách E s u - l a m i n o r , to jest kolovratec nebo chvojka menší, má lodyhu zdéili pídě, oblou, dřevnatou. načerve.nalou, ostrou, a na ní husté větve plné načernalého. úzkého, podlouhlého listí, podobného jehlicím borovičným nebo nízkému cypřiši, odkudž má také své jméno. Okolík má listnatý, otevřený a načervenalý, a v něm drobné semeno Má několik bělá-
1019
vých kořenů. Jest podobně jako první bylinou mléčnatou; obyčejně roste na místech písčitých ve vlhkých hájích a v údolích. Třetí kolovratec, zvaný C h a r a c i a s , má lodyhy zvýši lokte někdy i vyšší, červené, listy podobné olivovým, avšak
Kolovratec.
Čtvrtý sluje T , i t h y t n a l l u s M y r s i n i t e s od tósfru, který se podobá myrtovému, jest však větší, pevnější, špičatější a bodlavější. Lodyhy vyrůstají do výše 1% pídě. Ovoce přináší rok po roce zvané ořech (NuB), kousavé, pročež mu také říkají latinsky C a r y i t e s , totiž kolovratec ořechový. Pátý — T i < t h y m a l l u s P a r a l i u s — je zvýši pídě, 0 pěti nebo šesti bledě červených lodyžkách s úzkým podlouhlým listem, téměř jako u lnu- Semeno je rozličné barvy, podobné jako vikev, v okrouhlých tobolkách. Kvete bíle. Lodyhy 1 lišiti jsou mléčnaté. Tohoto kolovratce jsem viděli množství v zemi Vlašské v Btrurii na hoře zva-né Argentaria a také kolem města Aquilegia. Šestý — T i t h y m a l u s d e n d r o i d e s — latinsky A r b o r e a, to jest stromový, zvaný tak dle své velkosti, pol-
11. Cypřišový Kolovratec.
užší a delší. Při vrcholku dělí se na množství ratolístek seřaděných na způsob cyklu nebo okoflíku s širokými prázdnými uzlíčky, podobnými malé vaničce, prostými semene. Kořen je
V. Kolovratec.
VI. Kolovratec.
sky R o m a n o v o z e l í , rozkládá se široko s mnohými sttručnatými ratolestmi jako nějaký stromeček s lodyhami bledě červenými, plnými mléka. List má tenčí nežli myrta. Semeno je jako u třetího druhu. Tento kolovratec nallezl jsem po prvé v království Neapolstoém kolem města Tarracina, mezi starými rumy. Pak jsem jej také viděl na břehu moře Benátského nedaleko od studnice zvané Timano, na cestě k městu Terstu. Přicházejí ještě jiné kolovratce čili chvojky, kteréžto byliny jsou všechny mléčnaté a jejichž jména jsou nám neznáma. Také isme zde přidali v oibrázku ještě jeden, v pořadí sedmý. III. Kolovratec.
tlustý a dřevnatý. Gelá bylina je plná mléčnositi. Roste na os/tirých hornatých místech. Tuto bylinu dostal jsem po prvé od lékaře L u c a Q h i n o .
1020
Přirozenost, moc a účinek. Všechny kolovratce jsou horké na posledním nebo na čtvrtém stupni a velice vysušují. prudí a pálí, zvláště pak jejich mléko. Jsouc moci prostupující, ohnivé^ prudké, rozrážející, ztenčující, rozvazující, sušící a oitvírající.
1021
č
Tf
Vnitřní použiti: Chvojka čili kolovratec má se užívati zřídka, neboť působí V těle nepokoj, velmi násillně žene na stolice a vzbuzuje dávení. Hodí se pro sedláky a silné chlapy, avšak musí se ho užívati opatrně a na tento způsob: Zevní kůra kořene má se močiti 24 hodím v mléce nebo v octě, pak zase vysušiti, utíouci na prášek a dáti v nápoji ve váze půl čtvrtce s medovinoiu nebo vínem. Vytahuje a vyvádí všeliké škodlivé vodnatosti, silem i choleru, čili žluč. Listí má stejnou a touž moc, podobně i s-emetio, ale mléko je nejsilnější. Zevní použiti: Všechny koiovratce jsou užittečné na shánění vlasů, strupů a bradavic, nebot vyčišťují a mocně vyžírají. Znamenitě dobrá
VII. Kolovratee.
a vyzkoušená masit proti prašivé a kysavé hlavě je následující: Vezmi prášek z utlučeného kolovratce s lstím i kořenem, a dostatečné množství růžového oleje a vosku, a k přípravě masti schovej ku potřebě. Odvar kořene chvojky v octě, držený v ústech, ukládá bolest od červivých zubů. Kolovratec sluje arabsky E'thula, řecká a latinská jména byla svrchu uvedena, vlašsky T i t h y m a i t o i , španělsky L e c h e t ř a s n á , francouzsky H e r b a a l a i c t , německy W o l f s m i l c h, poněvadž obsahuje šťávu bílou jako mléko, polsky S o s n k a. Dnešní doby bylo nalezeno více druhů koiovratců čili chvojek, nežli popsali staří; tím se nebudeme zaneprazdňovati, bylo by to obšírné, avšak kdo to potřebuje, může se dočísti u C- C l u s i a v O b s e r v. H i s p a n. l i b . 2., cap. 24., kde se popisuje
1022
**
(M^ť*)
hlavně T i t h y m a l u s l a t i f o l i u s , podobné u D o d o n a e a P e m p t . 3., l i b . 2., c a p . 12. CHVOJKA VĚTŠÍ. PITYUSA, ESULA MAIOR.*) Tato bylina sluje všeobecně chvojkou větší a patří do kmene jiných kolovratců a chvojek, o nichž bylo mluveno. Poněvadž však se liší vzhledem od oněch uvedených, tu věnoval jí D i o s c oř i d e s zvláštní kapitolu, při čemž my také zůstáváme, neboť ani v češtině neliší se od nich jménem až na to, že sluje chvojka větší podobně jako v latině E s u l a m a j o r . Jest to bylina hustá, keříčkovitá, zvýši lokte, někdy i vyšší, s mnohými, dohromady stisknutými, mailými, špičatými lístky, s květem -brunátným, rozloženým na způsob vrchoflíku. Semeno má široké, podobné řase nebo čočce. Kořen je tlustý, bílý, kůra
Chvojka větši.
Alypum.
tlustá a mléčnatá a tu přinášejí z Apuleje z hory Qargano. a prodávají za turbit D o d o n a e u s píše, že prý rosíte kolem měst Schaffhausen a Basileje a na některých místech v Slezsku. Špatně činí ti, kteří užívají jejího kořene místo turbitu. Co bylo uvedeno o moci jiných kolovratců a chvojek, má platiti též o této větší chvojce. ALYPUM. POLSKY: MOŘSKÁ CVIKLA. Takové A l y p u m vyšlo mi tohoto roku ze semene a poznamenávám ho na obrázku písmenou A. S počátku roste tučné a tlusté, avšak na podzim čím dál tím více se ztenčuje jako skromná metlička. Spodní listí opadá, vrchní pak zůstává. Když *) Asi E u p h o r b i a P i t h y u s a .
1023
£*i
f1,
A
*«
i t/^g& ^v a »r*t^v zestará, je to velmi subtilný keříček s červenými lodyžkami, jak jej maluje autor a poznamenává literou M. Lištičko má úzké a připičatělé, celá bylina je mléčnatá. Dobře tedy může míti své místo mezi kolovraitci nebo chvojkami. Mnozí tvrdí, že náš turbit má svůj původ od tohoto A li y p u m, avšak my to opomíjíme bez dlouhé hádky. Někteří nazývají tuto bylinu pro její silnou poirgující (počišťující) moc H e r b a t e r r i b i l i s . Menší psí mléko, u D i o s c o r i d a P e p l u s vel P e p i u, m, má drobné listí jako routa, avšak širší. Roste zvýši pídě* s lodyhami oblými, mléčnatými. Rod listím je malé, okrouhlé, bílé semínkoi, menší nežli makové, které se shodluje y moci s kolovra/tci nebo • chvojkami. P e p l u m nazývají také Es úl a rot u n d a , V i n e a l e R e y e l i u m . Poláci j i nazývají M e c ž í k j a r ý . Roste hojně na vinicích.
ďw£^ ^if ^V^--"V"
Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití:
n*«
Celá bylina je velmi hořká a proito itaké je horké a suché přirozenosti. Má také vlastnost purgovaiíi, neboť požívá-li se ho do 10ti čerstvých nebo suchých jejích listů, tu vyhání se stolicemi šlem i žluč, a to je vyzkoušeno i na koních, neboť když jsou na pastvě a pojídají tuto bylinu, tedy chvístají (mají průjem) a zanedbá-li se to, tu churavějí a hubeněji. Proto obyvatelé Fryaulu, kde jí mnoho roste, nazývají tuiío bylinu S t a n c a C a v a 11 a, a Poláci K o n i t r u d. Sedláei požívají tohoto listí s oplatkami a tím se počišťují. V některých vlašských nemocnicích dělají z této byliny lektvar na způsob růžového pro chudé lid;i. Tento puirguje Bi1-e m & P i t u i t a m (vymítá žluč i hnis), avšak pouze tam, kde není přítomna současně nějaká prudká zimnice. Odvar této by-
4**T
Psí mléko menší.
Okrouhlý kolo vratce.
PEPLIS. Tato skromná bylinka patří k přespolním kolovratcům nebo chvojkám. Má malé lístky ležící na zemi, načervenalé, pod nimiž je v tobolkách drobné semínko. Ráda roste při moři na místech písčitých. Jmenuje se také P e p l i u m, polsky M l é č n ý s p o r ý š . Jinak není nepodobná ostatním kolovratcům (T i th y m a l u s) až na to, že má semeno více horké. Kap. CXXIV. BYLINA zvaná GRATIOLA. KONITRUD. Bylina zvaná Gratiola roste na vlhkých lukách a v hájích. Lodyhu má čtverhrannou, zvýši půl druhé pídě, listí poněkud podobné Ysopu, avšak širší, měkčí, trochu zubaté, vstřícné, a mezi jednotlivými páry listů vyskytují se malé bílé nebo pleťové kvítky. Koíen je velmi kosmatý, bílý a tenký. 1024
Konitru-l.
Xfci
(3>S>i Ji
líny, podobně jako její extrakt, je zvláště dobrý pro>ti vodnatelnpsti. Také se užívá in e v a c u a ^ í o n i b u s (k vyprazdňování), proti dlouhým třídenním zimnicím a kyčelní dně. Nesmí se jí však pro její hořkost mnoho užívati. Zevní použití: Přikládání listí ujnačkaného za zelena, anebo zasypávání na prášek rozdělaného suchého listí, uzdravuje rány. Šťáva z listí odstraňuje neštovice a skvrny a dělá kůži hladkou Stejně působí i voda pátená z této rostliny. Odvar této byliny vpravený do živorta klystýrern, pomáhá proti kyčelní bolesti a hryzení v břiše. Také moří červy. Qratiola sluje jinak latinsky G r a t i a D e i,. C o r d u s ji nazývá L i m n e s i "o n & C e n t a u r i d e s, A n g u i 11 a r a pak PapaverspumeumDioscoridis. 65
1025
f Kap. CXXV. SCAMMONIA.*) S c a m m o n i a vypouští z jednoho kořene mnoho tuhých, hebkých ratolístek, zvýši tří loktů, s listím podobným břečťanovéiniu nieibo svlačcovému, avšak měkčím a trojhranným na způsob střely. Květ je bílý, okrouhlý a dutý na způsob korbelíčku, vespodu úzký, na vrchu širší, těžké vůně. Kořen je dlouhý a tlustý jako ruka, vedle toho bílý a těžké vůně, plný šťávy. Tato šťáva sbírá se od kořene, vysušuje a sluje S c a m m o n i u m . Kupci ji přinášeií z Alexandrie, Egypta a Sýrie do Benátek; tato je načernalá. Lékárníci zkoušejí ji slinou z úst, neboť když se navlhčí slinow, tu hned se dá setříti a je bílá, avšak D i o s c o r id e s praví, že toto znamení nedostačuje, neboť to, že zbělí slinou, může míti tu příčinu, že je zfalšována bitou šťávou z koíovratce; a proto upozorňuje na jiné známky, totiž aa to, že je leh-
Scammonia.
•ir^®
Scammonia Monspeliensis.
k'é váhy, barvy vojského kleje, světlé podstaty, necelistvá, nýbrž dírkovatá jako houba a nepálí příliš na jazyku, což je známkou kolovrartu. Je-li naše obecné S c a m m o n i u m smíchané s koJovratcem můžeme poznati, když se ho vezme vnitřně1 ve váze iCMl nebo 15ti zrn ječných, tu v těle bouří a nesmírně purguje, kdežto D i o s c o i r i d e s svého, to jest pravého S c a m m o n i a dával vnitřně užívati celý kvemtík. Tuto bytími, jak zde je vymalována, viděl jsem v Neapoli u jednoho lékárníka, který pravil, že byla naježena v Apulii na hoře Gargano a zcela se srovnává s popisem D i o s c o r i d o v ý m. Tato počišťující bylina byla již také přinesena do našich zahrad pomocí semene. Přenáší-li se v zimě do tepla, vytrvá v zahradách až tri roky, avšak nerada přináší uzrálé semeno. Co se týká šťávy, .není davu, že k nám přinášejí falešnou, poně*) S v l a č e c p o č i s t i v ý — C o n v o l v u l u s s c a m m o n i a .
1026
l
®® &i
IteA
fí
^1.
<-=T-7
vadž ti barbarští národové pro svůj zisk rozkrajují kořen s listím a z něho mocí vytlačují šťávu, aby jenom mnoho prodali, kdežto pravá šťáva toliko z kořene trochu zde a onde nakrojeného sama od sebe ven vytéká, kteroužto sbírají do malých misek, což jsem sám viděl. 2e pak někdy z jednoho kusu veliká dávka bez obtíží purguje a zase malá dávkia prudce a mnoho, toho příčina je ta, že jest nerovně a nestejně smíchána a zfalšována s kolovratcem čili chvojkou, anebo jinými věcmi. Učeným a správným lékárníkům je diobře známo, jak se má správně čistiti. Kořen z této rostliny dá se tak připraviti, že se dá nesnadno rozeznati od turbitu. S c a m m o n i u m zasazené vedle kolovratce bývá mnohem ostřejší, takže do sebe přejímá á jeho jedovatou moc. Někteří nazývají tento nový kořenpurgující M e c h o a c a * S c a m i m o n i u m a m e r i c a n u m , Poláci m u říkají S o c ž n i c z e a Z á m o ř s k ý P o w o j. SCAMMONIA MONSPELLIENSIS. Tak se jmenuje v Mompelieru, neboť někteří užívají její šťávy místo pravého S c a m m o n i a a Massilští s ní a trochou kolofonia tak falšují S c a m m o> n i u m, že se sotva dá poznati. Má bílé kvítky jako A p o c y n u m , H u n d s k o h l (psí kapusta), neboť se mu podobá i listem, ačkoliv toto není vždycky okrouhlé a široké, nýbrž někdy úzké a dlouhé. Kořen niá sotva jako malík, rozdělený, sem i tam se rozkládající, plný niléčnatosti, podobně jako ostatní celá bylina. Bylina raději vyráží z kořene rozkrájeného na drobné kousky a vsazeného do země, nežli ze semene. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: S c a m m o n i u m silně purguje, vyhání stem, choleru, melancholii a zlé vlhkosti. Je to v lékárnách hlavní součástka mnohých počišťujících lektvarů, konfektů a pilulek. Samotné S c a m m o n i u m vnitřně požívati není bezpečné, avšak lékárníci je opravují, připravují a pekou s kdoulemi a těstem, a to nazývají D i a g r i d i u m , kterým se jiné počišťující prostředky zesilují a zaostřují. Lidem rozmazleným a útlým, kteří nemohou anebo nechtějí užívati léků, avšak potřebují počištění, těm může se dáti D i a g r i d i u m s růžovým lektvarem ztíží Šesti, sedmi až deseti zrn ječných. Někiteří je pekou s oplatkami nebo s perníkem, také se mohou z něho připraviti se skořicí, hřebíčky, zázvorem, cukrem a s růžovou vodou koláčky. S těmito purgujícími léky nutno však opatrně zacházeti. Arménští provrtávají do švestkových štěpů díry a dávají do-nich S c a i m m o n i i . díru zase zamaži hlínou a nechají tak růsti- Takové švesitky dělají stolice a velmi člověka přejímají. Kap. CXXVI. VLČÍ LÝKO VĚTŠÍ.*) Vlčí lýko větší jest keříček nebo stromeček zvýši 1*^ lokte, s mnohými ratolístkami a větvičkami, hebkými jako řemen. Kůru má velmi lepkavou a na ratolestech docela tuhou. Listí, *) Asi L ý k o v e c o b e c n ý — D a p h n e m e z e r e u m .
^
65*
1027
Vnitřní použiti: Požití čerstvého nebo suchého jediného lístku vlčího lýka většího vypuizuje stolicemi hustý a speklý šlem, vyhání vodnateínost, vzbuzuje dávení a přivádí menstruaci. Vnitřně užitých 15 zam vlčího lýka většího znamenitě purguje.
které stojí na ratolestech od prostředka vzhůru, podobá se bobkovému až na to, že je daleko měkčí, tenčí, lepkavé a nedá se snadno trhati, vedle toho kousavé a palčivé, takže když ho ochutnáš, zdá se, jako by v listech hořelo. Květ bledě brunátný, dosti vonný, na způsob hroznu, z něhož se vyvinují jahůdky zprvu červené, po dozrání černé. Kořen je dřevnatý a dlouhý a nemá v lékařství žádného místa. Rošte rádo na horách. Tato bylina nazývá se latinsky L a u r e o l a a ve Vlaších O l i v e l l a & O r i o l a , roste s černými jahůdkami a širokým listím na některých hornatých místech u jezera Letňanského, zvaného Genfersee, čili jezero Qenfské a při Rýnu. Poněvadž se nemohlo zde vymalovati a jelikož se zdá, že pochází z autorova rodu G h a m a e d a p h n e , tu dali jsme vymalovati na toto místo naše obecné D a p h n o i d e s s červenými jahůdkami,
í^4F*r •T-^-®
Vlčí lýko větši.
Chamaedaphne.
které nazývá D o d o n a e u s C h a m a e l e a Q e r m a n i c a a domnívá se, že se může počítati k Theophrasitovu C n e o r u m a l b u m V našich lékárnách je nazývají také M e z e r e o n a v nedostatku pravé Chamaelea může se beze škody místo této užívati a přiipravovaiti CHAMAEDAPHNE. A l o i s i u s A n g u i l l a r a , pilný sběratel, nikdy nevěděl jistě, jaká je to rostlina, a proto i my při tom zůstaneme. O autorově rostlině mohou souditi ostatní podle své libosti. Přirozenost, moc a účinek. Vlčí lýko větší jest přirozenosti ohnivé, velice zahřívá a suší, jest ostré a palčivé. Má moc ztenčující, rozrážející a způsobující průjmy. 1028
Zevní použití: List vložený do nosu vyvolá kýchání, žvýkán v ústech s řeckým vínem vytahuje slinu a flegmu z hlavy. Umačkané zeJené Mstí, přiložené na bolavou kyčel, vytahuje špatné vlhkos/ti z hloubky do kůže, až se tato zardí a naběhnou puchýře. Puchýře tyto mají se nůžkami priositřihnouti a ven vyjdie vodnatost, několikrát se pomaže toto místo novým a neslaným máslem, což krotí bolest a odnímá horkost. Vlčí diýko sluje řecky a latinsky D a p h n o i d e s , L a u r e o l a, německy S c h e i s l o r b e r , K e 111 e r B h a l s. (Dioscoridovo D a p h n o e i d e s odpovídá asi rositlině D a p h n e Mezereum aLaureola.) Kap. CXXVH. VLČÍ LÝKO MENŠÍ.*) Vlčí lýko menší, které sflluje T h y m e l a e a , roste také na způsob stromečku. Má množství pěkných tenkých lodyžek, zvýši dvou loket. Listí podobá se olivě, avšak je menší, delší, užší jako len, tučné, hebké, a když se rozkusuje, klejovaiHé. Květ je bíljý, nebo tSlové barvy, podoby lilie, avšak menší. Ovoce jsou okrouhlé jahůdky podobné myrtovým, s počátku zelemé, pak červené, obsahující uvnitř zrnka jako pepř, okrouhlá, hořká, kousavá a v hrdle palčivá. Někteří je nazývají horským pepřem a staří mu říkají C o c c o g n i d i u m a nyní M e z er e o n. Roste na vysokých lesních horách. Rostlina zde vymalovaná je dobře známá ve Vlaších kolem měst Pisy, Říma a Neapole, a častokráte vyrůstá do značné výše na půldruhého lokte. Kořen má veliký jako veliká ředkev, kůru hrubou, které se nesmí užívati, jelikož usmrcuje v málo hodinách. Ovoce čili její jahůdky slují vlastně C o c c u m G n i d i u m , ačkoliv naši lékárníci toto jméno dávají také našemu obecnému lýku vlčímu, což dalo autoirovi našemu podnět k tomu, aby tuto rostlinu pojmenoval německy Kellershals.' Přirozenost, moc a účinek. Vlčí lýko menší je přirozenosti ohnivé na třetím stupni. Mocí .svou zpruzuje kůži, vředovatí, zžírá, rozpouští, a Jest jako jed, a podobně jako jiné prudké věci, znamenitě škodí podstatným orgánům, z nichž pochází životní síla. Vnitřní použití: Svrchu uvedenou obojí bylinu jest nebezpečno vnitřně užívati pro přílišné a prudké purgování, které způsobuje. Ovšem se má každý stříci oněch dryáčnických běhounů, kteří jich užívají beze všeho rozvážení a dávají lidem taková silná projí*) Odpovídá asi rostlině D a p h n e G n i d i u m .
1029
>*%. ®^-»'
^
^
¥' madla, až se u mnohých vyráží dna, takže přicházejí až do starého harampátí. Proto nemá se užívati jenom tak lehce a žertovně bez veliké potřeby a opatrnosti. Staří hojili zastaralou vodnatelnost 20ti zrny ovoce z vlčího lýka menšího, jak dosvědčuje D i o s c o r i d e s ; musí se však rozuměiti vnitřní zrna v jahůdkách, která se musí nejprve potáhnouti cukrem iako konfekty, aby nepálila hrdUa; avšak před tímto lékem mají se stříci a varovati těhotné ženy a všichni Mdlé se slabým žaludkem. Zevní použití: Listí usušené, uttlučené na prášek a zadělané s medem v mast, hojí a vyčišfuje zastaralé vředy a uhry. Potírání směsí listí s octem a medem, anebo listí v samotném octě, shání prašivinu, cdhy,..černé i bílé skvrny.
Vlčí lýko menší.
Chamaelaea.
Z vlčího lýka pálí se tatoé voda, která je dobrá proti skvrnám na tváři; kdož to potřebuje, má se jím umývati. Menší vlčí lýko sluje řecky a latinsky T h y m e l a e ^ a , C o c c o g n i d i u m , G r a n u m G n i d i u m , polsky V ě t š í v l č í p e p ř , německy K e l l e r s h a l s oder Z e i l a n d . CHAMAELAEA. SEIDELBAST. Polsky: MENŠÍ VLČÍ PEPŘ. Chamaelaea, tak zvaná u Dioscorida, je menší sitromeček na způsob olivy a roste v mokrých a tmavých lesích. Jest to keříček plný ratolesti, zvýšá pídě, časem i vyšší, podobající se listím oiivě>až nato, že jest tenší, vedle tobochuitt hořké, kousavé a na jazyku palčivé, a prudí hrdlo i požerák. Co je řecké M^ez e r e u m u Mesue, dá se nesnadno říci, poněvadž M e s u e píše,
1030
,.-,<íá** •».
v;^ ->'*
že dává mléko, čemuž není 'tak ani u ChamaeiaeL ani u Thymaelaei, ani u našeho D a p h n o i d e s . C h a m a e l e a roste v Itálii a Gaflii a sluje T r i c o c c o s , poněvadž má vždy tři zrnka pospolu. Přichází ještě jiný druh s listem měkčím a popelavým a brunátnýma květy. Semeno má jednotvárné. Roste jí hojnost v Sicílii, odkud se nazývá také S i c u l a C h a m a e l a e a . Sám jsem ji také našel u města Neapole. Není prý však tak bezpečná v užívání jako T r i c o c c o s . Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Tato bylina C h a m a e l a e a srovnává se vzhledem a mocí s vlčím lýkem menším, a někteří berou a jmenují jednu místo druhé, však C h a m a e l a e a je prudší a nebezpečnější, pročež má také ukrutná jména jako R a p i e n s v i t a m, F a c i e n s
Apios.
Fík zemský.
v i d u i a s , to jest Vrah nebo Mordýř lidský. Arabové a lékárníci pletou si jedno s druhým a jmenují obojí bez rozdílu Meze ir e o n, ale toto jméno v'1'astně náleží C h a n i a e l a e J . Kap. CXXVIII. BYLINA zvaná APIOS, to jest HRUŠKA.*) Tato bylina, kterou nazývá D i o s c o r i d e s A p i o s , není E r d f e i g e n anebo E r d m a n d e l, it. j. česky zemský fík nebo mandle, jak vykládací někteří bylináři, nýbrž je to jiná bylina, podle učení D i o s c o r i d a & T h e o p h r a s t a v Germanii cizí a neznámá. Roste toliko v horských krajinách, totiž na Krétě, Cypru a v Apulei. Dosital jsem tuto bylinu z Apuleje, a z ní vzat ) Asi E u p h o r b i a A p i o s .
1031
byl také tento obrázek. Má toliko jediný kořen podoby hrušky, odkud se také nazývá, neboť v řeckém jazyku znamená A p i o s hrušku. Tento kořen má zevně kůru černou, uvnitř bílou a dužninu vlhkou. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Vnitřní použití vrchní částky kořene žene a purguje flegmaitické vlhkosti a žluč vzhůru dávením; vnitřní čáist vypuzuje pak spodkem a stolicemi žluitovlhkosit a studenovlhkost. Celý kořen purguje oběma konci vzhůru i dolů, podobně jako šťáva, která se sbírá následovně: Otlučený bořen dá se do medenice naplněné vodou, dobře se kořen s vodou smíchá a šťáva splývající na povrchu se sbírá a suší. Tato šťáva může se dávati vodnatelným. FÍK čili ZEMSKÝ OŘÍŠEK. PSEUDOAPIOS.*) Poněvadž jsme pravé A p i o s již vysvětlili, ohledáme nyní domnělé A p i o s , čili P s e u d o a p i o s . Toto sluje německy E r d f e i g e n , E r d m a n d e l n , také E r d n í i s s e und Erck e l n. Má odlišný vzhled než A p i o s . Má několik lodyžek vyšších lokte a na nich vlášeníčko, kterým se k zemi připíná a po ní rozkládá podobně jako vikev, jíž se také poněkud podobá, neboť má i takové podlouhlé a trochu přiostřené listy. V červnu nese krásný květ barvy růžové, libé vůně, na pohled téměř jako květ hrachu nebo fazolu. Po květu vyrůstají lustičky, v nichž leží malé semínko. Kořeny jsou dlouhé a na nich vyrůstají hrbole podobné fíkům nebo malým hruškami/ vždy tři nebo čtyři pospolu, zevně barvy černé nebo zemské a uvnitř s bílou dužninou; a to některé oklamalo, takže pokládali tuto bylinu za pravé A p i o s D i o s c o r i d i s , s kiterým se však nesrovnává, jak bylo uvedeno, ani ve vzhledu ani v moci, neboť kdyby někdo požil tohoto kořene mnoho-li by chtěl, tak přece byť by i vzbudil jakési nechutenství, přece raepudí ho na stolici. Proto ho pastuchwé i jiní na polích pojídají. Vonné květy sbírají na některých místech a destilují a vydávají za růžovou vodu, s níž se ve vůni nezte srovnává. Pakliže se 'tyto zemské fíky, které nazývají také C h a m a e b a l a n o s & T e r r a e g l a n d e s, nesvářejí, jsou nezáživnější, nežM řepa, přece však poskytují tolik potravy jako P a s t i n a c a — pastinák. Kap. CXXIX. LISTÍ SENĚ. Ačkoliv Seně v Čechách neroste, leč by si ho někde zašil, a ještě ani tak se neudrží pro studenost našich krajin, přece jesit tak známé a obyčejné u všech, netoliko u lékařů, ale i u lidu obecného. Dodává se ze všech krajin, nejlepší pak z Egypta od Alexandrie a hojnost ze Sýrie. Proto nepokládal jsem za slušné opominouti je mlčením, zvláště proto, že je to lék lehký, domácí a znamenitě prospěšný. S e n ě má lisity jako lékořice, 8 na jedné stopce, po 4 na každé straně, jeden proti druhému; lístky jsou tlusté, tučné, *) Asi h r a c h o r h l í z n a t ý — L a t h y r u s t u b e r o s u s .
1032
chuti bobové. Lodyha je loketní, ratolístky měkké a hebké. Květy jsou žluté jako u kapusty a na nich jakési brunátné žilky. Po květu vytvářejí se jakési křivě zahnuté, pleskaté měchýřky nebo lustičky podoby půlměsíce, v nichž jest načernalé a tvrdé semínko, úplně podobné vinným jadérkům, takže na první pohled se dá těžko jedno od druhého rozeznati, pouze je semeno senové pleskaitější a širší, a tyto lusitičky visejí na tenoučké sitopce a po dozrání snadno opadávají při malém větru. Kořen je tenký a slabý. Je to bytoa, jak řečeno, nesnášející zimu, podobně jako pokolení tykvic a melounů, a proto má se síti v květnu a nevydrží přes podzim. Plakďiže ji kdo šije před květem, jak jsem sám zkusil, tu ji velmi .brzy zarazí stuďenost. S e n a je dvojí: Jednu nazývají O r i e n t a l i s čili A l e x a n d ir i n a, to jest východní čili egyptská, druhou pak nazývají vlašskou. První má podlouhlé listy, téměř jako myrta,
Sena.
Sena Alexandrina.
a kisky čili měchýřky obťlausitlé, semeno bělejší než druhá. Tato nepůsobí takové bolesti v životě jako vlašská a jest opět dvojí: První sluje Mechina, poněvadž pochází od města M e c h i, a ta jest nejlepší; má list podlouhlý, úzký, přišpičatělý a obtloustlý, barvy nazelenalé do žlutá. Druhou nazývají dle místa, kde roste S a e r t o , a ta je laciněljší a v kvalitě nemůže se rovnati prvnější, avšak jest fepší nežli ona, která se nachází ve Vlaších, jejížto listí je širší, okrouhlejší a která má semeno načernalé. Napíše-li se v receptech pouze S e n a bez přídavku, tedy berou se dohromady lustičky i listy, avšak když stojí S e n a p u r g a t a, to jest S e n a vyčištěná, tu bére se listí a lustičky bedlivěx)dtrhané se stopek; jinak zase když se napíše S e n a s přísadou f o l i o r u m nebo f o l l i c u l o r u a n , tedy bere se buďto pouhé lišiti nebo pouhé lusky. Jest otázka, zdali mocněji purgují listy, či lusky, poněvadž M e s u e a jiní více chválí lusky než listí, za našich pak časů ve
1033
" větším užívání jest listí, tu odpovídám: Kdybychom mohli míti takové lusky, jaké míval M e s u e, to>tiž dokonalé, dobře uzrálé, tmavozelené, plné, drobného, velikého semene, které je trochu hořké a stahující přirozenosti, jaké bývá při sbírání dříve než úplně dozrálo (neboť když již lusky vyschnou, nabudou nechutnosti a samy od sebe opadávají), také my bychom lépe mohli užívati těchto ilusek k purgování, spíše nežli lisíí, jak učili staří a jak tvrdí i B r a s s a v o l u s ; poněvadž však takové lusky y pravý oas otrhané zřídka se k nám došitá v ají, a poněvadž jich také nemůžeme míti tolik jako Mstí, které se také déle udrží dobré, tu užíváme ne bez příčiny bezpečněji a více listí nežli lusek. Přirozenost, moc a účinek. S e n a je přirozenosti horké na druhém a suché na prvním stupni. Bére se vnitřně pouze k purgování, nejprve lusky se semenem, později samotné listí. Svou mocí vyčišťuje příhodně 'tělo ode všech vlhkostí.
é
Dekokt, čili odvar S e n y může se připraviti tototo: Vezmi dva loty listí S e n ě , 2 čtvrtce drobně nakrájeného zázvoru, 12 hřebíčků, X lotu semene vlašského kopru a tolikéž anýzu. Tuto směs dej do polévaného hrnce, vař ponenáhlu v jednom nebo půldruhém žejdlíku vody nebo vína. Když se vše svařilo na dvě třetiny, proceď šátkem do menší nádoby, přidej dle libosti cukru, dej nemocnému ráno dobrý teplý doušek, a ať se po něm 4 nebo 5 hodin po'tí. Může se do toho přidati také trochu utlučené rebarbory; tak bude lék mocněji purgovati. V .lékárnách připravuje se také prášek ze S e n ě , kiterý je velmi obyčejný a který může se užívati bezpečně stejně jako onen nápoj proti všelikým nedostatkům. Dává se vnitřně ve váze l chrníce i více nebo méně se slepičí polévkou, a lehce purguje. Seně vyčišťuje mozek, srdce, játra, slezinu a všechny smysly těla, otvírá zacpání vnitřních orgánů, hojí prašivos*, svrab,
Vnitřní použití: Mezi jinými piurgujícími léky, kiteré jsou bezpečné a beze vší škody a prospěšně počišťwjí, má také své místo a chválu S e n e a jest velmi obyčejné, neboť pití infusa nebo dekoktu (nálevu nebo odvaru) ze Seně vyhání šlem, škodlivé vodnatelnosti nebo vlhkosti, spálenou žluč a melancholii a vyčišťuje krev. Může se bezpečně dáti všem lidem jakéhokoliv věku, starcům, dětem i těhotným ženám, jak dosvědčuje zkušenost; a starý učitel A c i t u i a r i u s praví krátce, že purguje beze vší škody a pakliže by se někdy přihodilo, že by působilo těžkost a bolesti, zvláště u těhotných žen, tu'nepřičítá se to tak škodlivositi S e n ě , jako spíše těm hrubým vlhkostem, které se drží střev a vycházejí ven působením Seny, přinášejí takovou těžkost když se týž šlem hýbe, nadýmá a střeva roztahuje a rozdírá. To však může se snadno překaziti, přidáni se k S e n ě zázvor, vlašský kopr a jiné koření. S e n e je mocnější, když se močí, nežli když se vaří, neboť nesnáší dlouhého vaření, kdežto při močení neztrácí žádného účinku, neboť jinak při vaření parou částečně moc mu vyprchává. I n f u s u m čild močení (nálev) nejliépe provedeš takto: Vezmi dva loty listí senového, když jsi nejprve zahodil hrubé lodyžky a jiné neřesti, čistě je vyper, přidej k němu jednu čtvrtci zázvoru nebo drobně rozkrájené skořice, % krtu kvěitu hořákového, 1^ čtvrtce bílého vinštýře a dva skrupule kopané rudní sole, čili krušce, to vše smíchej dohromady a dej do džbánku nebo cínové nádoby s hrdlem, vlej na to % žejdlíka vřelé vody, nebo kozí syrovátky, zahraď a konvici nahoře dobře obmaž těstem připraveným z bílé mouky a vaječného bílku a přilep na to šátek, aby žádná pára nemohla ven vycházeti. Tuto konev postav na teplé místo a do teplých podušek a nech tak státi přes noc. Tak se žádná moc z koření nevykouří, nýbrž vtáhne se do horké vody; ráno proceď a vytlač, odlij z toho dobrý doušek do 10ti až 13ti latu, vypij teplý, nevycházej z domu a posti se po něm 5 hodin. Chceš-li míti tento nápoj .příjemnější a chutnější, přidej cukr nebo růžový syrup.
1034
Čočka ovci.
Colutea Scorpioides.
liše je, čtvrtodenní zimnici, jiné zastaralé nemoci, zahání tesknoty, zármutek, nespání, ztrátu rozumu, uchovává člověka v mladosti, odnímá zárrnuitky, které nemají příčiny, a přináší veselost mysli. Zahání menší mrtvici, padoucnici, bolení hlavy, uzdravuje francouzskou nemoc; častokráte jsem sám pouhým nápojem senovým za přidání A g a r i c u m a Rh a b a r b a r a s odvarem Guajakového dřeva 'tlakovým lidem pomohl ve 40 dnech beze všeho pocení, které musí jinak býti, když se pije dřevo. V době vinobraní připravíš si senové víno následovně: Do mladého vína hned po vytlačení dej Seně do nějaké zvláštní nádoby způsobem, jak bylo výše udáno o černém koření, aby spolu zkvasilo, a dostaneš senové víno velce užitečné pro obměkčení života.
1035
:
W* -*
•;JK.4X
Zevní použití: Mytí hlavy odvarem listí S e n ě se rmenem v louhu, posiluje zrak a nervy a opravuje zrak a sluch. S e n ě si zachovává svoje jméno ve všech jazycích. Latinsky sluje S e n a , vlašsky a francouzsky S e n ě , německy S e n e t. ČOČKA OVČÍ. COLUTEA. Němci nazývají tento stromeček S c h a f l i n s e n , jako bychom řekli česky o v č í č o č k a , neboť staří krmili touto rostlinou ovce, jak dosvědčuje T h e o p h r a s t u s. Je to stromeček vyšší člověka, podobný Genistě ptněm i dřevem, na němž je listí uspořádáme obyčejně po šesti párech na jedné stopce s jedním lístkem na vrcholku stopky (listí lichozpeřené). Tyto listy podobné jsou listům senovým, jsou však trochu měkčí. Také má žluté kvítí jako Seně, z něhož vycházejí lusky ztloušti a zdáli palce, na vrcholku trochu špičaté, které jsou zprvu zeleně brunátné, po uzrání bělejší a tak zduřelé, že velice praskají, když se silně ťlačí mezi rukama. V těchto luskách nachází se malé, tvrdé, okrouhlé semeno na způsob čočky, hořké chuti. Někteří noví spisovatelé vydávají a pokládají výše uvedené S e n ě za C o l u t e a , což je nemalý omyl, jelikož C o l u t e a jest strom, který vydrží mnoho let a je v chuti hořký. Naproti tomu S e n ě je bylina, která sotva vydrží několik měsíců, brzy uvadá a pomíjí, a proto se musí každého roku obnovovati vždy v kvěitnu ze semene a nemá žádné hořkosti. C o l u t e a zase má nadmuté lusky nebo měchýřky .obsahující uvnitř skrovné okrouhlé semeno jako čočka. Naproti tomu lusky S e n ě jsou křivé a ohnuté jako rohatý půlměsíc a nejsou nafouklé, a semeno jejich podobá se zrnu vinných hroznů. Tento keříček roste planě v hojnosti na ostrově Lipara a ve Francii v Mompelieru a jinde. Rád vytrvává v zahradách a často bývá tlustý jako strom. B r a s s a v o l a s v knize De m e d i c a m e n t i s p u r g a n t i b u s tvrdí, že C o l u t e a , podána ve věitší dosi váhové nežli listí Seně, prý také purguje. Přirozenost, moc a účinek. Mnozí učení muži se domnívají, že C o l u t e a a S e n ě mají stejnou moc, avšak bojím se, že postiženi jsou výše uvedeným bludem, kde se bére a pokládá S e n ě a C o l u t e a -za jednu věc a jedno pokolení. Poněvadž však podobá se pněm i dřevem Genisitě, nejsem proti tomu, že by neměla purgiovati a snad netoliko spodkem, nýbrž i vrškem pomocí dávení, jak to obyčejně dělá Getiista, a v tom by se také lišila od S e n y , neboť Seně, jak dosvědčují A c t u a r i u s a jiní zkušení lidé, působí povlovně lehké počišťování (purgování) bez nechutenství a dávení. C o l u t e a síuje řecky K o*.iati
&
W^-r:
ky jako u S c o r p i o. i d e s. Roste ve Francii u Narbony a v Řakousích. Tuto a více jiných popisuje C. C l u s i u s, O b s ér v. P a n n o n. l i b . 1., c a p . 2. Kap. CXXX. KAPRADÍ. Kapradí roste všude na tmavých, stinných, vlhkých, písčitých gruntech a údolích, dále na mezích a písčitých skalách, nejraději v lesích. Podle učení D i o s c o r i d a & P i i ni a jest dvojí, totiž samec a samice. Samec je na hřbetě světleji zelený nežli v předu, nemá ani květu ani semene. Listy stojí po obou stranách dlouhé, hřbetové, vzhůru obrácené stopce jako nějaká křídla. Jsou zubaté a nejsou postaveny jedno proti druhému (střídavě). Když vyspěje, bývá zvýši lokte, a v květnu bývá skropeno na straně obrácené k zemi (na rubu) malými, mnohý-
Kapradi samec.
Kapradi samice.
mi, okrouhlými skvrnami. Toto skropení čiM ryšavé chmýříčko po dozrání prší dolů jako mouka nebo prášek. Kořen je dohromady speklý, chlupatý, do sebe vtisknutý jako drn, nebo jako kořen volského jazyka; na povrchu je načernalý, s malými kořínky, rozkládá se blíže povrchu půdy a je tak bujný a jemný, že hned tak nevyhyne, kde se usadí. Když se mu často posekávají ratolesti, nebo když se mladistvé pazooíšky doilů srážejí kyjem, tu může ve dvou letech zahynouti, poněvadž šťáva z posekaných ratolestí dolů tekoucí kazí a moří jeho> kořen. Samice podobá se listím samci a liší se tím, že má mnoho větviček. Vedle toho stojí listy výše a dále od kmene nežli u samce. Kořen je Červený, trochu načernalý, a část kořene je červená jako krev. Staří praví, že kapradí nenese žádného semene, avšak bedlivější zpytatelé věcí přírodních staví se tomu na odpor a tvrdí, že kapradí má semeno vespod na listu, avšak tak drobné, 1037
^>
že se dá sotva počínati, a to sbírají na papír nebo na list diviznový pcxiložený pod kapradím koincem měsíce června, a pak naleznou na povrchu podloženého listu drobné semínko podobné makovému. Někteří se domnívají, že ono ryšavé chmýříčko moučnaté na rubu listu je semeno, a provozují tím mnoho šejdířství. Na listí samice kapradí, zvláště na mladistvém keříčku, nachází se jakési L a n u g o, čili vlnatá materia (vlnaité chmýří), které svým časem opadá a vychází, jak vyzkoušel sám C a es a l p i n u s a popsal v l i b . 16. cap. 2. O tomto semenu z kapradí ipíše H i e r o* n y m u s T r a g u s, a já si myslím, že se tím často lidé oklamávají. A jsou mnozí, kteří na tom huňatém listí, které podestlávají, našli zrnka železné barvy, která však nic jiného nejsou, než ty modročerné šupinky, v nichž se ona prašná naryšavělá vlnka zavírá neb jimi přikrývá, dříve než vyspívá listí, a kteráž oni pokládají za semeno. Tato zrnka opadávají kolem sv. Jana, to jest uprostřed léta, a na listu zůstává vlnka, a jakékoli pověry a šejdířství, které se tím nebo oním způsobem s tím provozuje, jest hříchem. Jinak nacházejí se rozličné druhy kapradí malé i velké, zvláště L a t i f o < l i a Co r d i &. T r a g i . D o d o n a e o v a P a l u s t r i s je mezi nimi nejpěknější. Jiní nazývají je také O s m u n d a, jiní kapradí větší, a podobně nazývá je snad také T h e o p h r a s t u s . Toto kapradí má lstí pěkné, veliké, hladké, nese květ na vrcholku jako kozí bradka, pouze jesrt tmavočervený a prašný, avšak nenese žádného semene. Tohoto nalezl jsem velikou hojnost nedaleko mysliveckého domu kurfiřtova zvaného Sitzinrode v Míšni u rybníka 16tá 1584. P e t r u s P ě n a & L o b e l i u s i n A d v e r s a r i i s j e nazývají F i l i x R e g i a, a praví, že ho roste hojnost ve Francii při Potirs, dále v Anglii a v Nizozemí. Kořene užívají proti zacpané slezině a kolice, zevně pak proti průtržím a starým neduhům. Přirozenost, moc a účinek. Kořen obojího kapradí je hořký, trpký a trochu svírající, proto dělá horkým a suší. Vnitřní použití: Mladistvé listí, pojídané jako jiné zelí nebo locika, měkčí břicho. D i o s c o r i d e s praví, že pití prášku z utlučeného kořene kapradí samce v množství půl lotu ve vodě medové nebo břečce moří a ven vyhání škrkavky; když se pak k němu přidá do 2 skrupulí S c a m m o n i a a černého Helleboru prý jest lék tento silnější. Kdo pak chce požívati uvedeného léku, musí nejprve jísti česnek. Pití odvaru kořene kapradí ve víně po několik dnů napravuje nemocnou slezinu. Když upadne kůň a nelze zjistiti, co mu schází a jaký má neduh, polož mu pod jazyk kus kořene z kapiradí a počne ihned močiti a kliditi oběma konci a povstane, což je vyzko-ušená věc. Kořen kapradí samice podaný ženám činí je neplodnými, z těhotných vyhání plod, a jdou-li (šlapou-li) těhotné ženy po něm, potracují.
1038
Zevní použití: Staří píší, že mezi kapradím a třtinou je jakési tajné nepřátelství; kde roste jedno, tu nemůže vytrvati druhé, kde roste mnoho třtiny, tu nemá žádného místa kapradí. Naproti tomu, kde se nasadilo kapradí, tam zase nebude třtiny; a P H n i u s l i b . 24. cap. 11. dosvědčuje, že utlučený kořen kapradí přiložený na způsob náplasti, vytanuje ven z těla nebo z rány tam uvízlou třtinu. Naproti tomu zase utlučený kořen třtinový prý totéž činí; kdyby někoho zranilo kapradí a uvízlo v těle, tu přiložený třtinový kořen ven vytáhne ony třísky nebo bodláčky. Jiní zase tvrdí, že kapradí vytrhané při sv. Víte, když slunce přichází do znamení raka, nevyroste; stejné tak kdyby je porážel třtinou, anebo kdyby je vyorával radlicí, na níž je uvázána třtina. Vyzkoušeným lékem proti popálení ohněm a opaření horkou vodou, olejem nebo jinou věcí, je následující: Vezmi utlučený
Kapradíčko dubové.
kořen z kapradí, vytáhni z něho šťávu, pakliže je suichý, přidej růžovou nebo prostou vodu studničnou a rozetři to spolu, a vydá ze sebe šlemovitou hustou šťávu, která není penězi k zaplacení proti spálenině, neboť když žádná jiná věc nechce pomáhati a uhasiti spáleninu, tento uvedený lék je k tomu nejlepší, takže se tomu člověk až musí diviti. Vyzkoušený lék proti zastaralým neduhům, jak jsem to sám vskutku seznal, je následující: Vezmi hrst kořene z kapradí, vyčisti dobře, rozkrájej na drobné kousky, pak nalij na ně půl pinty dobrého bílého vína a svař až na polovičku. Tímto vínem promývej nedostatek (neduh) a zasyp práškem připraveným z usušeného tohoto kořene; pomůže brzy a na stálo. Kořen kapradí vložený do vína, zabraňuje, aby tak lehce nezkyselilo. 1039
%y. Kapradí sluje řecky nteyt?, ^WTÍ^?, arabsky S a r a x„ latinsky F i l i x , vlašsky F e l e e, španělsky H e l e c h o Y e r v a , francouzsky F e u g i e r e m a s e , německy F a r n oder F a r nk r a u t. KAPRADÍ DUBOVÉ. DRYOPTERIS, FELIX QUERNA. OSMUNDA. Dubové kapradíčko roste na pařezích starého mechovatého duboví. Také se nachází na kamenech a skalách, časem i na mokrých místech a jest podobné předešlému kapradí, toliko že je drobněji stříhané. Kořen je stočený dohromady, chlupatý, chuti trpké, stahující se sklonem k sladkosti (nasládlé). Poněvadž toto malé kapradíčko podobá se P o l y p o d i o čili osladiči, užívali ho někteří lékárníci místo osladiče, avšak poněvadž tento kořen je škodlivý, nesladký, nýbrž trpký, mají se ho stříci a varovati. Má listy subtilnější, trochu bělavé, a ne tak chlupaté jako osladič.
Vnitřní použití:
Osladič je kořen počišfující; pití teplého odvaru oisladiče se slepicí, nebo manholitem, nebo slezem na lačný život vyhání stolicemi všelikou choleru i šlemy. Stejný účinek má požití prášku z utlučeného usušeného kořene ve váze jedné čtvrtce s medovinou. Také se může tento kořen močiti ve vodě a z něho vytlačiti šťáva, která pak purguje. Když pocházejí svině, má se jim překládati v jejich potravě osladič, který je purguje a chrání před morovým neduhem. Proti střevní dně vezmi stejné množství osladiče, krámského kmínu, kmínu lučního, vlašského kopru, anýzu, semene planého šafránu a zázvoru. To vše drobně rozřež, semeno trochu utluc, vař v polévce ze starého kohouta a dávej píti, což je znamenitě užitečným lékem. Pastilky ku počištění z osladiče si připravíš následíovně: Vezmi dobře utlučený osladič a vař v medové břečce,
Přirozenost, moc a účinek. Dubové kapradí slouží za lék, jímž se shánějí a vykořeňují vlasy; utlučená bylina i s kořenem přiloží se na způsob náplasti a nechá tak dlouho., až se na tom místě vyrazí pot. Tento pot se smyje a zase nová náplast přiloží. Kap. CXXXI. OSLADIČ. Osladič má listy zdéli téměř pídě a někdy větší. Roste na skalách, a starém duboví a jeho ratolestech, a také na pařezech i jiných stromů, dále mezi mechem na starých zdech. Listy podobné kapradímu stojí nerovně proti sobě po obou stranách stopky; jsou uvnitř všude hladké, avšak na hřbetě maií jakési červenožluté skvrny vypouklé a chlupaté, hojnější nežli u kapradí. Kořen netkví hluboko a rozkládá se v zemi do šířky; jest křivý, hrbolatý, ztočený s mnohým vlášenhn, zevně tmavočervený, uvnitř pak barvy zelené, chuti sladké se skrovnou nebo tajnou trpkostí. Když se ho mnoho žvýká, vzbuzuje v žaludku nelibost a nechutenství. Nemá ani k větu ani lodyh. Osladič zůstává zelený přes celou zimu a netiátí listu, dokud nevyrazí za jara nový, a ten když vyroste, tu teprve první íást uschne a opadne. Trhati se má při ubývání měsíce. Někteří uvádějí více odlišných druhů, které však neliší se ničím jinýin nežli dle toho, na kterém místě rostou, a díle toho jsou větší nebo menší, jiné užší nebo širší. Nejsilnější z. nich se uvádí druh nazvaný P o l y p o d i u ni q u. e r c i n u m, to je ne onen druh, který roste vedle stromů dubových, nýibrž ve starých dubech. Přirozenost, moc a účinek. Osladič je chuti smíšené, sladké a ostré, a proto jest jeho přirozenost trochu sušiti a zahřívati. 1040
Osladič.
až se tekutina svaří na polovic, pak vše dobře vytlač a vař, až to zhoustne, přidej k tomu prášek ze seny, Epithymus, zázvor, anýz, vlašský kopr, černé mirobalány, gummi arabicum, smíchej dohromady a zahřej až do zhoustnutí, a nadělej trocyšky, které dávej, když je třeba vyháněti připálené a hrubé vlhkosti. Také jsou dobré proti čtvrtodenní zimnici, nemocem sleziny, bláznění, tesknosti, pirašivosti a rozpadlinám na rukou i mnohým jiným nedostatkům. Samotný osladič škodí žaludku a proto se k němu vždycky přidává anýz, kopr nebo zázvor. Pití vody pálené z osladiče hojí čtvrtodenní zimnici, pomáhá lidem kašlavým a dušným a zahání -těžké a hrozné sny. K přípravě této vody musí se však vzíti osladič nacházející se na duboví, a má se trhati mezi Matkami Božími; bere se celá bylina i s kořenem, rozseká se a destliluje. Čistí melancholickou krev a jest dobrá pro lidi se sklonem k malomocenství. Kdo těžce oddychuje a ustavičně kašle, může ji píti rámo a večer doušek se syrupem fialkovým nebo ysopovým. 66
1041
•* £ v Zevní použití: Přikládání osladiče utlučeného s medem je užitečné pro zbytnělé údy. a také uzdravuje rozsedliny na rukou a nohou. Na prášek utlučený osladičový kořen, vkládaný do nosu, ztravuje zbytečné maso, vyrůstající v chřípí, které nazývají Potypus. Osladič sluje řecky a Latinsky P o l y p o ď i u m, F i l i c u l a, arabsky B e f f a i g i, vlašsky P o l i p o d i o, španělsky F i II i p odio, francouzsky P o l i p o d e , německy E n g e l s u e B , S u Bf a r n, Wilde SúBwurtzeil, B a u m f a r n a T r o p f e n w u r t z od nažloutlých skvrn. Kap. CXXXll. MERKURIALIS čili PLANÁ BAZALKA/) Merkurálalis je dvojí: samec a samice. Samice je dvoupídní s jednou lodyhou, vě>tevnatá. s lodyhou huňatou s mnohými větvičkami, na nichž jsou listy jako u větší bazalky, nebo u dne a
Merkurialis samice
Merkurialis samec
noci, které jsou barvy obyčejně zelenožluté a zubaté. Z úžlabí větviček mezi listy vyrážejí dllouhé stopky s mechovaitým, dohromady sitisknutým květem, na způsob hrozníčku. který obyčejně sám mizí a hyne a po sobě nezanechává žádného semene. Kořeny jsou slabé, s hojnými drobnými kořínky. Samec podobá se ve všem samioi až na ta, že má listy poněkud tmavší a vedáe toho z úžlabí listů vychází semeno okrouhlé, ostré, vždy dvě zrnka pospolu na způsob jakýchsi vajíček. Oboje roste na zahradách a na vinicích mezi travou a na jiných vzdělávaných místech; kde se jednou nasadí, odtud se dá nesnadno vykořeniti. B r a s s a v o l a s praví, že na vinicích, kde roste mnoho téito rostliny, víno od ní přijímá do sebe chuť. Přirozenost, moc a účinek.
Obě dvě plané bazalky zahřívají a suší na -prvním stupni. *) Asi M e r c u n a l i s p e r e n n i s .
1042
Vnitřní použití: Pojídání vařené plané bazalky na způsob jiného vaření je dobré pro obměkčení zatvrzeného života, neboť vzbuzuje lehké stolice. Pití odvaru ve vodě purguje a vyhání stolicemi choleru a vodnatelnost. D i o s c o r i d e s praví, že utlučená samice, vložeiiá ženám po jich vyčištění v náležilé mísito, pomáhá ku početí dcery, a naproti tomu zase samec, stejně užitý, ku početí a porodu pachorlátka. Podobnou moc prý má také pití šťávy z téže byliny se sladkým vínem po ženském vyčišitění, čemuž věřiti se žádný nenutí. M e r c u r i a J i s přidává se také do Mystéru ftínuto způsobem: Vezmi žejdlík odvaru plané bazalky s domácím manholtem, slezem a fialkou v polévce; nemáš-li polévky, svař všechno ve vodě a vezmi rovněž žejdllík, pak 4 loty oleje fialkového, čtvrtci soli a vlij do polévky. Tento klystér svlažuje vyprahlá střeva, měkčí a čistí, krotí v nich bolestí a občerstvuje nemoc-
Polní merkurialis samec.
Polnf merkurialis sanrce;
ného. Někteří užívají vnitřně toto byliny stejným způsobem jako listí Seně. Ze šťávy této byliny smíchané s polovinou množství medu připravuje se neškodný lék k obměkčení a otevření života. Zevní použití: Vipustí-li se do maitky Mstí této byliny s medem, přivádí menstruaci a vytahuje po porodu lůžko, a je dobré pařiti se tou bylinou ve vaně. Šťáva vpuštěná do uší posiluje sluch. Přikládání utlučeného listí žene moč a dobře oiní měchýři. Přikládání plané bazalky, ohřáté v bílém víně na pánvičce, za přidání rmenového oleje na lůno. odstraňuje řezavku. Přikládání za čerstva utlučeného zeleného listí ztravuje a rozptyluje mozoly a otoky. Tato bylina má se užívati ve způsobu kl/ystéru k obměkčení života. 66*
1043
Někteří píší, že se může třeba i rozpuštěné olovo chytiti do rukou, když se ruce dobře natřou šťávou z M e r c u r i a l i s , z vysokého slezu a P o r t u l a c a e čili kuří nohy. Vyzkoušený lék proti těžkému porodu: Vezmi po 2 lotech kůry řestkve a pflané bazialky čili Mercurialis, dále šafránu ve váze 4 ječných zrn, 2 kvenitíky utlučené skořice a 3 kventíky utlučené klášterské chvojky; to vše smíchej v hmoždíři, dej do jemného lněného šátku a vstrč do lůna; pomůže beze vší pochyby.
ife
POLNÍ MERKURIALIS. CYNOCRAMBE vel MERCURIALIS SILVESTRIS. Tato bylina není nepodobná dřívější, až na to, že má více listí a tenčí. Lišiti pak je poněkud větší, kořen je kosmatý, bílý, rozkládající se na vše strany. Cella bylina je nelibé vůně a roste
Roste na vysokých, ostrých, kamenitých a suchých místech při cestách. Kolem Mompelieru duje P h ý l l on. Němci já nazývají W e l s c h B i n g e l k r a u t , Spanělové
Y e r v a d e S. G u i t e r i a.
Kap. CXXXIII. MĚSÍČEK. Měsíček také je téměř všeobecně známý. Je lo bylina větevnatá jako keříček. Lodyha je loketní a dřevnatá. Lišiti dlouhé jako L y c h n i s , zpředu trochu špičaté, aíe spíše má okrouhlé listí nežli špičaté. Na lodyze nejprve, a ito před květem, objevují se uzlíčky, jako zelené lněné hlavičky, které se později otvírají a z nich vyrůstají krásně žluté květy jako šafrán hvězdnaté, zevně i uvnitř libé a silné vůně. Po opadání květu následují
J
Vlašský merkurialis samec a samice.
ráda v stinných lesích. Jest pak rozdíl i v tom, že jako při domácí bylině Merkuriailis má samice hroznoviité lístky, kdežto samec dvojité tobolky se dtvěma zrnky; jinak se srovnávají v moci s předešlým. Merkurialis sluje řecky Anrfttovs, latinsky M e r c u r i a l i s , q u i a á M e r c u r i o d i c i t u r i n v e n t a (ježto prý ji nalezl Merkur), vlašsky M e o r c o r e l l a , španělsky M e r c u r e a l e , francouzsky V i g n o b l e , německy B i n g e l k r a u t K u e h e wurtz, M e r k u r i u s k r a u t. PHYLLON.*) Plané bazalce podobá se jeďna byilina, která může slouti dle semene vlašská Mercurialis, neboť se i tak rozlišuje, že samec má dvojnásobné okrouhlé tobolky se dvěma zrnky, samice pak mechovité, v hromadu stisknuté kvítky. Roste výše lokte, křovitě, na způsob malého keříčku s podlouhlým, chlupatým listím. *) Asi M e r c u r i a l i s a n n u a . 1044
Měsíček.
Štírova bylina.
okrouhlé hlavičky, a to je semeno, neboť, když se rozdělí, tu každé semeno je v sobě ohnuté jako ocas štírovy. Kořen je jednoduchý, bílý, několikráite dělený. Kvete v květnu a v květu setrvá ustavičně až do tuhé zimy. Téměř všude na zahradách jej sejí a opatrují, neboť tam, kde roste, se sám také osívá. Jest několik druhů měsíčků, neboť přicházejí druhy velmi veliké a plné, podíle nichž jiné menší kvítky vyrůstají, mnohé na dlouhých stopkách, častokráte v počtu osmi nebo devíti. Jiné jsou zase uvnitř červené a jiných podobných více. Obyčejný roste planě ve Francii koteim Mompelieru a na mnohých místech v Toskáně ve vlašské zemi. Přirozenost, moc a účinek. Jest přirozenosti horké a suché, moci otvírající, rozdělující, vyvádějící a jest užitečný spíše zevně nežM vnMřně. 1045
iS^M*
>>
Vnitřní použití: Této byliny a listí užívají rádi v salátu; dále proti tísni, žloutence a klání srdce a to hlavně mladé ženy, když nemohou dostati menstruaci. Dává chuť k jídlu. Pálené vody z měsíčků užívají proti morovému neduhu. K tomu přidává A l e x a n d e r B e n e d i c t u s 4 loty šafránu a praví, že vzbuzuje velice pot. Pití šťávy měsíčkové v množství dvou lotu za přidání čtvrtce připravených hlístů (dešťovek) hojí žloutenku. Někteří praví, že užívání této byliny ostří zrak. Zevní použití: To je jisté, že voda pálená z čerstvé byliny zahání červenost očí, když se vpouští do očí anebo přikládají-íi se na oči šátky v ní namočené ráno a na noc. Nápařka nebo podkuřování od spodku rozpálenou suchou bylinou a květem mocné vytahuje lůžko, což je vyzkoušená věc. Přiloží-li se k zubům prášek z byliny zabalený bavlnou ukroouje v nich ukrutnou boilest. Stejný účinek má prášek z květu vložený do štěrbiny zubu, neboť v něm umořuje červa. V obkladu zahlazuje kuří řiť (kuří oko). Přikládání šťávy z byliny na bradavice, tyto shání. Proti uhrovaté tváři, sinavé červenosti a trudoviitosti je dobrý násfledugící lék: Vezmi šťávu měsíčkovou a jitrocelovou, růžový olej, jelení a kozlečí lůj, tragjakant, Gummi arabské. Bolům Arménům, škrob, to spolu rozetři, udiělej mast a tou so
1046
^ nu na T e l e p h i u m. V Itálii sluje H e r b a de a m o r a provozuje se s ní mnoho čárů a pověr. Německy sluje R a u p e nk r a u t. Kap. CXXXIV. BYLINA SLUNEČNÁ čili OTOČNÍK.*) D i o s c o r i d e s nazývá tuto bylinu H e J i o t r o p i u m * S o l s e q u i u m, to jest po němečku S o n n e n w e n d e , odkud ji Čechové nazývají slunečník, čili otočník, poněvadž její listy sltedují běh slunce a po něm se obracejí a otáčejí. Také ji nazývají S c o r p i u r o n , c a u d a S c o r p i o n i s. t. j. ocas štírovy, dle podoby květu. S podobné příčiny ji nazývají obyčejní bylináři H e r b a C a n c r i, německy K r e b s b i u m e n , poněvadž má podobu račích klepet, anebo že je užitečná proti rakovému neduhu. Také se nazývá V e r r u c a r i a, německy W a r t z e nk r a u t , což se může česky přeložiti bradavičník, poněvadž
Otočník větíf.
Otočník menšf.
shání bradavice; také ji i Poláci nazývají podobně b r o d a v n í k čili b r o d a w e c z . Jest pák dvojí: větší,a menší. Větší má listy jako bazalka avšak hrubší, chlupatější, bělejší, obracející se po slunci. Z kořene vycházejí tři nebo čtyři, častokráte i více lodyh s mnohými články. Na vrcholíku lodyžek těchto ukazuje se mnoho bílých nebo blle/dě žlutých kvítků, rozdělených na dvě ratolístky, které se proti sobě ohýbají tím způsobem, jako ocas štírovy aneb račí kDepeto. Z těchto květů na obojí straně vytvářejí se malé zelené a cMupaté hlavičky nebo uzlíčky, v nichž je uzavřeno semeno. Kořen má tenký a neužitečný. Roste na pollích, pahrbcích i na vinicích. Také jsem ji1 viděl v městě Gorici na některých místech a dvorech. Dříve se neobjevuje, až v létě. Libuje si a ráda roste v našich zahradách, v nichž se také sama rozsívá, avšak těžce se dá zase vypleniti a vykořeniti. *) Asi H e l i o t r o p i u m e u r o p a e i i m z čeledi brutnákovitých.
1047
XJK.O,,
^k & •v> Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Odvar z hrstky této byliny ve vodě vnitřně užíván purguje a vyhání stolicemi flegmatické vlhkosti i žluč. Pitý s vínem a současně přiložený hojí uštknutí štírem. Praví se, že 4 zrnka semene, vypitá hodinu před záchvatem čtvrtodenní zimnice, tuto vyhánějí, a zase tři zrnka požívaná týmž způsobem odstraňují třídenní zimnici. Snad na počtu tolik nezáleží. Obzvláště se vychvaluje proti volatům, bradavicím a zlým rozežíravým vředům. Zevní použití: Užívané listí zevně prospívá při podagrických nebo zbytnělých údech. Přivěšená bylina zabraňuje početí a přivádí neplodnost. Utlučené listí, vložené ženám do lůna na lněném šátku, vytahuje obyčejný výtok a plod. Šťáva vytlačená z listí ie užitečná proti raku a jiným rozežíravým vředům. Tato bylina je tak velice odporná mravencům, že když se přiloží na mraveniště, tak, aby se v něm ucpaly průduchy, tu mravenci tam musí zemříti. Přiložená-směs se solí nahání bradavice.
^-^
nejprve hořkne a jest nechuíná, ale.čím více se žvýká, tím více sládne. V některých krajích ji nazývají Cechové sladká vrbka a potměchuť. Jest to bylina vysoká, révoviltá, která se otáčí a oplétá po křovích a plotech, stejně jako posed a chmel. Ráda iroiste vedle vod a časem se přeměňuje v dlouhou, dřevnatou révu, barvy šedavočerné. Kořen je kostnatý s mnohým vlášením. Ohebné její výsitře-lky se ustavičně zelenají a jsou obaleny s obou stran černozeleným listím téměř na ten způsob, jako obecné psí víno; vedle toho některé lístky opatřeny jsou dvěma oušky nebo špičkami, jako malá ušatá nebo špičatá šailivěj. V létě objevují se brunátné kvítky, někdy i bílé na tomto révoví po 10 nebo 12 pospolu na jedné stopce. Každý kvítek má 5 špičatých, nazpět ohnutých lísitků, a uprostřed květu vlášeníčko žluté jako zlato. Po opadání květu 'následují podlouhlé jahůdky, zprvu zelené, po uzrání pěkně červené, plné šťávy, jako jahody psího
^•^
MENŠI OTOČNÍK. HELIOTROPIUM MINUS.*) Menší otočník roste v močálech a ipodél stojatých vod. Má listy jako předešlý, toliko okrouhlejš,í. Semeno má visuté okrouhlé jako dlouhá bradavice. Pití odvaru byiliny anebo semene s ledkem, ysopem a řeřichou ve vodě vyhání ze života červy; smíchané se solí a přiložené na způsob náplasti shání bradavice. Také se nazývá H eli o t i r o p i u m tr i c o c c u m P l i n i í , otočník třízrnný, poněvadž mívá pospolu v jediné tobolce tři zrnka. Roste v hojnosíi kolem Alepa, také ve Vlaších, a ve Francii se nazývá N a r b on e n s i s ; tam sbírají v září sedláci tyto jahůdky ve velkém množství a prodávají je dílem baryířům, kteří z nich vytahují pěknou brunátnou barvu, zvanou T o r ne s o-1 jako bylina, a jí barví šátky, které prodávají zase do lékáren na barvení vína, nebo jiných věcí na červeno; dílem je zase prodávají bradýřům a ranhojičům, kteří jich používají iproti bradavicím a jiným věcem. V našich zahradách, ačkoliv dobře vzchází, přece nevyspěje až do vytvoření semene. Kap. CXXXV. BYLINA HOŘKÁ SLADKÁ. POTMĚCHUŤ. Ttuto bylinu nazývají Němci H i n s c h k r a u t , poněvadž pastoichové a ženy ji zavěšují většímu dobytku čili hovězímu proti nemoci, kterou nazývají ve své řeči H i n s c h. U některých sluje Je lánger, je liefoer, poněvadž kůra jejího révoví v ústech *) C h r o z o p h o r a t i n c t o r i a ( T o u r n e s o l i a t i n c t o r i a ) z rostlin pryšcovitých.
1048
ť{
'*
Sladká hořká.
vína, avšak chuti nelibé. Autor nazývá tuto rositlinu ve svém latinském herbáři V i t i s s i l v e s t r i s, kteréžto jméno mnozí jiní vztahují na rostlinu B r y o n i a n i g r a , a mají za to, že přítomná bylina (potměchuť) je Pliniovo S a l i c a s t r u m. Všeobecně se nazývá D u ? c ia m a r a, D o d o n a e u s rád by ji přivedl ve shodu s druhým C y c l a m e n D i o s c o> r i d i s. Přirozenost, moc a účinek. Jest pnirozenosti horké a suché na třetím stupni, moci stírající, otvírající a rozdělující. Vnitřní použití: Vezmi na kostky rozkrájeného dřeva po.tměchuti ve váze jedné libry, 4 žejdlíky bílého vína, obmaž hlínou nebo těstem v novém polévaném hrnci, když jsi předem udélial na vrchu na
1049
pokličce dirku, a vař poznenáhlu na uhlí až vyvře třetí díl (svař na dvě třeitiny). Z tohoto vína pij každé ráno dobrý teplý doušek v lůžku, lež potom ještě hodinu; lehce purguje stolicemi a močí zastaralou žloutenku. Je to také dobrý lék proti zimnicím následkem porušených a shnitých věcí v žaludku, odkudž obyčejně přichází žloutenka. Zevní použití: Potírání štábou z této byliny shání s tváře i těla skvtmy. Bylina utlučená se solí a octem zahání svrab a prašivinu u lidí i hovad. Sladká hořká slhije iaitinsky Dul či a m á ř a s i v é A m a r a d u l c i s , řecky n.vxvrtt*fir, n.vxvm^ov} Q u i d a m S o l a n u m l i g n e u m v e l l í g n o s u m v o c a n t (někteří ji nazývají dřevnatým lilkem, čili psím vínem), německy H i n s c h k r a u t pol1sky Č e r v e n é nebo v o d n é p s i n k y .
ludka Dryáčníci připravují tato jablka lidem pro počištění; močí a vaří to jablko ve víně a dávají píti nemocným lidem a tímto způsobem z některých i duši vyhánějí. Toto umění znají téměř všichni židé, a bylo by slušné, aby se takovým mistrům řemeslo zapovědělo, aneibo aby byli tito k tomu přidržánii, aby tento lék nejprve sami na sobě vyzkoušeli, a když by vyzkoušeli tento uvedený lé): jako neškodný, což tak snadně a lehce se jim nepovede, pak teprve mohilii by toto umění na jiném zkoušeti. Ačkoliv rajské jablko je velmi silným a prudkým lékem, tak přece dobří lékárníci .nohou s ním zacházeti a je připravovati, když káže potřeba, jak předepíše a nařídí zkušený lékař. Užívá se pak v dlouhých nemocech k vytažení a vyčištění tuhého speklého šlemu z hloubky anebo z dalekých míst, jako při zastaralém bolení hlavy, těžkém dechu a dýchavičnosti, vodnatelnosti
Kap. CXXXVL KOLOQUINTIS čili RAJSKÉ JABLKO. K o l o q u i n t i s jest zámořská tykvice; plazí se a rozkládá po zemi okrouhlými chlupatými provázky (úponkami). Listy na dlouhých stopkách jsou zcela chlupaté, šedivé a několikráte dělené, téměř jako A n g u ri e. V létě objevují se květy bledě žluté a ne příliš veliké. Ovoce přináší pozdě, když již dokonává podzim, a to jsou okrouhlé tykvice jako mallý míč, zprvu zelené, později žhité jako citron, uvnitř měkké a dírkované jako houba, s mnohými zrnky, chuti znamenitě hořké. V Německu planě nerosíte, ale musí
podagře, šlaku, kyčelní dně a všeliké neduživosti nervů. Nebere se ho více než půl skrupule, to jest šestý díl jednoho kventíku. Přidává se utlučené skořice, zázvoru a mastixu — každého ve váze 5 ječných zrn; z toho mohou se připraviti a užívati pilulky. Vnitřní dužina rajského jablka bez semene užívá se a dává se v klywtéru lidem, kteří trpí kyčelní nemocí, chromým a lidem, kteří mají boflesti v životě následkem šlemů a studenosti.
Přirozenost, moc a účinek. Jest přirozenosti horké a suché na třetím stupni. Má moc ztenčující, rozpouštějící pronikající, stírající a velmi silně purgující.
Zevní použití: Promývání směsí rajského jablka s octem beze vší pochyby uzdravuje prašivou "kůži. Proplachování úst a kloktání odvarem Colocynthidis v octě krotí bolest zubů, jak učí M e s u e.
Vnitřní použití: Rajské jablko, které sluje také zámořská tykvice, a zvláště pak dužnina z něho, příMš násilné vyvolává stolice a škodí za-
OLEJ Z RAJSKÉHO JABLKA. OLEUN COLOCINTHIDIS.
1050
Rajské jablko.
Tento olej připravuje se následovně: Jablko rajské se uvnitř vydlabe, vyjme se z měho tuk a na jeho místo vlije se dřevěný olej. 1051
*•*«*% Na povrchu se jablko ucpe zase a zadělá, upeče v horkém popeli a pak vypresuje (vytlačí). Potírání tímto olejem barví vtlasy na černo, zabrání ipadání a po dlouhý čas zabrání i šedivění. Vkapaný tentýž olej tepllý do uší odnímá znění v uších; vetřeli se teplý do pupkového důlku, mioří i červy v břiše. Coíoquintis, čili rajské jablko a tykviče zámořská, sluje řecky-Ko^oxrv^-ť?, latinsky Č o l o c y n t h i s , q u a s i C u c u r bitula, quod f r u c t u s eius cum f r u c t u Cucurbitae s a t i v a e c o l l a t u s , l o n g e m i n o i r est; v u l g o Coloq u i n t i s , S i c y o n i a , C u c u r b i t a S i l v e s t ř i s. Q u i b u sd a m F e l t e r r a e (u některých žluč zemská), u Arabů P l a nt a r u m m o r s , quod h e r b a s a l i a s sibi v i c i n a s v en e n i m ó d o i n t e r f i c i a t , u t v i c i n a i l l i s t e r r a adus t a v i d e a t u r . (Smrt rostlin, poněvadž jiné byliny v sousedsitví na způsob jedu ubíjí), arabsky C h a n d e l, vlašsky a španělsky C o l o q u i n t i d a, francouzsky a německy C o l o q u i t e, polsky Z á m o ř s k é j a b l k o čili b a ň k a .
l- '*
í'"řv^'vi,
ty ,,$
Kap. CXXXVII. PLANÁ čili STŘÍKAVÁ TYKVIČE. Planá tykviče, která síluje všeobecně stříkavá, odlišuje se od štěpné pouze tykvicemi a kořeneim, neboť její tykviče jsou velmi maličké a kořen větší nežli u tykviče pěstované v zahradách. Po zemi rozkládá široce ostré bodlavé provázky (úponky) délky 2 loket, tllusté jako malík. Listy podobají se jiným tykvím, jsou však nepěkné, hrubší, ostřejší, chlupatější, vesipod bělavé. s mnohými čárkami nebo žilkami a visící na dlouhých, tlustých a drsných stopkách. Téměř po celé léto nese květy bileděžluté na způsob hvězdiček, jako zahradní tykev, Z prostřed květu vycházejí jakési tři žluté vidličky. Pod květem stojí okrouhlá, podlouhlá palička nebo hlávka, která po odkvetení pomalu rosíte a se rozšiřuje až do velikosti žaludku nebo i větší. Dozrává v s/rpnu. Toito ovoce je ostré, hodila ve, bledě zelené, uvnitř pilné šťávy. Semeno je hladké, pleskaté, nafialovělé. Vytáhneš-M špičku z itěchto tykví a trochu je smáčkneš, tu puknou a vystříknou ze sebe tekutinu místo semene, jako bys vystřelil z ručnice; proto ji dali Čechové jméno stříkavá. Kořen je bílý, velikosti ruky, větevnatý a plný šťávy. Roste v rumištích a v písčité zemi. V Čechách nerostou, Teč by se zasadily, a jsou jemné; jednou vsazené, samy se dále rozplozují. Tato planá tykviče roste všude v horkých krajinách a zvlášitě jsem ji nalezl množství kolem Bonony ve Vlaších. Schová-li se kořen přes zimu ve sklepě, tu druhého roku zase vyráží a vyrůsitá. Přirozenost, moc a účinek. Tyto tykviče jsou náramně hořké a nemají žádné jiné chuti; z ťé příčiny musí býti přirozenosti horké a suché. Mají moc nejprve vyháněti z těla studenovlhkosit, potom horkovlhkost. Otvírají, ztenčují, změkčují a stírají. Vnitřní použití: Požití 5ťávy z kořene tykviče ve váze nejvýše půl skrupule vyhání stolicemi žluč a speklé lepkavé vlhkosti. Zvláště dobře
1052
^.v,.
.*#* .«j neubli-
prospívá vodnatelným, a D i o s c o r i d e s praví, že nic žuje žaludku, avšak vyžaduje silný žaludek a je při ní potřebí rozšaínosti a opatrnosti Zevní použití: Šťáva z listí vpuštěná do uší posiluje sluch. Směs utlučeného kořene s ječným sladem ve formě obkladu stravuje všeliké spuchliny a oitoky, které pocházejí ze studených hlenů. Přikládání vařeného kořene s octem rozhání podagru čilfi kloubní dnu; v ústech držený tento vařený kořen s ootem odstraňuje bolest zubů. Odvar ve formě klystéru je užilteoný prii kyčelní dně. Mazání na prášek utlučeným usušeným kořenem stříkavé rykviice s medem srtírá a vyštechťuje lišeje, nečistoty těla, pihy,
fH
í%
Tykviče stříkavá aneb planá.
skvrny, škráby, černé šrámy a i jiné poskvrny kdekoliv na těle. Znamenitě vyzkoušen byl následující lék proti zastaralé bolesti hlavy, zvfiéště když má tato svůj původ v šlemech a studenositi: Vezmi stejné množství kořene stříkavé tykviče a pelyňku, svař dohromady v dřevěném oleji a vodě až do náplasťové hustoty; přiložená teplá tato náplasť zahání stříle a krotí boHest. To bylo často zkušeností potvrzeno jako pravdivé.
"l 1
VYTLAČENÁ A VYSUŠENÁ ŠŤÁVA STŘÍKAVÉ TYKVIČE. ELATERIUN. Šťáva z jablek stříkavé tykviče, zvaná E l a t e r i u m, užívaná v množství půl kvenitíku, vyhání silně choleru a speklé vilhkositi horem i dolern; ženám navrací menstruaci, a dá-li se do nosu temperovaná s mlékem, léčí žloutenku a odnímá i bolest hlavy.
1053
•^:? >*v r>
./
^-,;
Při otoku v hrdle následkem zapálené krve, zvaném A n g i n a, má se zevně mazati šťávou vytaženou ze stříkavé tykvice, smíchanou s medem a starým olejem, neboť vysušuje a odnímá vnitřní oitoky. Říká se, kdo potře anebo se dotkne vinného kořene Elateráem, čili šťávou ze stříkavé tykvice (jablek), že se ptáci nedotknou žádných hroznů, které na tomto kmeni vyrostou. Této šťávy nemá se také více najednou na jedno užívání vnitřně do těla přijmouti, nežli půli skrupuile, ba častokráte stačí a dokonce je mnoho, vezme-li se množství, odpovídající třem zrnům ječným; neboť, když se přestoupl tato míra, přináší škodu. Svou moc může si udržeti 10 tet. Výborným lektvarem. často vyzkoušeným proti vodnatelnpsti, je následující: V psí dny vezmi šťávu z ovoce píané tykvice, vystav ji v nějaké nádobě na sllunce, aby vyschla, splývající šťávu slij vždy poznenáhlu dolů až docela vyschne a se usuší. Takto vysušené šťávy vezmi jednu otvrtci, bdélia též jednu čtvrtcl půl čtvrtce mastixu a 2 scrupule S a l i s g e mm a e. Tyto všechny věci dej dohromady a před užíváním nadělej z toho pilulky velikosti bobového zrna. a dej nemocnému na noc před spaním. Uvidíš div, jak vyžene vodnaitosti; musí se to však prováděti s veíiikou rozšafností. Poněvadž pak toto E l a t e r i u m je netoliko samo sebou prudkým a nebezpečným, purgujícím lékem, nýbrž i častokráte ještě se nedbáte připravuje, nebo se dokonce falšuje, tu za našich časů učení lékaři buď ho nepoužívají vůbec, nebo jenom zřídka, když mohou míti k disposici bezpečnější prostředky. V Benáitkách v některých lékárnách dělají z něho pilulky, které požívají s velikou škodou. Připraví-li se však tato šťáva se šťávou kdoulqvou, tu škodí žalludku méně a nepůsobí průjem tak veliký, a zůstává chráněna proti plísni, jak to často zkusil bedlivý lékárník benátský J o h a n n e s P o m e l l u s a d B u č e n t aur um. Zevní použití: Utlučený kořen, zadělaný s medem na mast, shání pihy. Kořen vařený v oději růžovém posiluje psláblá a mdlá kolena. Stříkavá tykvice sluje řecky sí»w a/<>
1054
hranné. černobrunáitné semeno s bílou dužinou, ostré chuti. Kořen je jednoduchý a dřevnatý. Roste v Apmli, Kaiabrii, Dalmácii a Friaulu u moře. Sází a šije se na některých zahradách v Germania. Semeno dlouho nevzchází, jako u pivoňky. Přirozenost, moc a účinek.
Všivá bylina je přirozenosti horké a suché, téměř až do 4. stupně, neboť jesit chuitii p«prné, pálící na jazyku. Vnitřní použití: Pět zrn všivé byliny vypitých s medem vyhání dávením hrubé a speklé vlhkosti. Ten, kdož toho léku užívá, musí se po užití jeho sem i tam procházeti a ustavičně vyplachovató hrdlo medem, neboť jinak velice pálí, jak praví D i o s c o r i d e s .
Všivec.
Za našich diofo však učení lékaři ho neužívají vnitřně, poněvadž jest to lék nebezpečný a častokráte udušuje, jak dosvědčuje P l i n i u s. Zevní použití: Všivá bylina držená v ústech vytahuje z hlavy mnoho vlhkostí. Drží-M se v ústech všivec, nebo jeho kořen, nebo semeno vařené v octě a teplé vodě odnímá tooúest zubů. Směs prášku z utlučeného kořene s medem hojí vředy a hnilobu v ústech. Utlučená bylina, semeno nebo kořen všivé byliny, zadělaný s oiejem na mast, zahání a moří všá. hnidy, hojí svrab i prášívánu. Uvedené věci mohou se také vařiti a v tom možno se mýti. Pokropování šatů odvarem byliny v ootě vyhání z nich vši. Všivá bylina, všivec nebo myší pepř, sluje řecky a latinsky Staphisagria, lierba pedicularis, Pituitaria, arabsky A l b e T a s, vlašsky S t a p h u s a r i a , španělsky F a-
1055
w*.
S&J&*
*q*T
•
. -^I*-'
b a r a s, francouzsky E s t a p h i s a g r i e, německy S t e p h a n sk ó r n e r , L á u s k r a u t , Spě lích e l k r a u t, B i s m U n t z , M á u s e p f e ř f e r . polsky G n i d o Š. Kap. CXXXIX. THAPSIA. T h a p s i a má své jméno od ostrova T h a ,p s u. D i o s c or i d e s popisuje tuto rostlinu, jako by byla úplně charakteru F er u l y , o níž bylo mluveno nahoře v knize Ilí., kap. 65., avšak má lodyžky subtilnější, Misity jako vlašský kopr, na vrchu okolík, jako u zahradního kopru, na každé ratoíístce žlutý květ,^ semeno širo/ké jako Ferula, pouze o něco menší. Kořen je černý, uvnitř bílý, dlouhý, ostrý, s jakousi tlustou kůrou; z této příčiny prodávají někteří podvodtaí běhoumi (tento kořen místo turbiiitu, neboť
Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití:
Kůra a kořen T h a p s i e má přirozenost purgující a vyháanějící, jak praví D i o s c o r i d e s . Jest ostrá a palčivá. Pití šťávy z tohato kořene T h a p s i e s medovou vodou ven vytahuje spodem i horem horkovlhkost. Stejně působí vnitřní užití kořene ve váze 4 haléřů se 4 kventíky zahradního kopru. Vytlačená šťáva má se podávati ve váze 3 haléřů. Takorvéto počišťování je dobré pro lidi těžce dýchavičné, trpící na dlouhé klání v bocích a těžce odkašlávající. Kořen a šťáva mají moc vytahující; velice prospívají, když chceme otvírati ucpané orgány. Zevní použití: Kořen a semeno pomáhá vzrůstu vlasů. Mazání směsí kořene s kadidlem a voskem zahání modřiny, nesmí však na kůži zůstati déle než 2 hodány, načež se rnusí umýti slanou vodou. Tento lék dělal dobře i onomu 'tyranskému císařii Neironovi, když často chodil incognito po
Thapsia.
jsou si velice podobny. T h a p s i a roste hojně v Appuilii na hoře Garganu, odkud se k nám přiváží kůra z jejího kořene. Ve Vlaších ji také pěstují někde v zahradách; ačkoliv můžeme dostávati ze země Vlašské a z Francie pravou Thapsii, tak přece častokráte se prodává místo ní kořen rostliny T i t h y m a l l u s d e n d r o i d e s , a Thapsia pak zase se prodává za turbit. Hojnoist jí roste také v Gaskonii, kdež sluje T u r b i t g a l II i c u m (Galfeký turbit), jak ji podnes ještě zo
1056
S p a r t i u m , nebo S p a r t u m u D i o s c o T i d a , je bylina z pokolení ianoffitového; má dlouhé metly bezlisté, rovné, tuhé, nesnadno zlomátelné, jimiž se také uvazuje vinná réva. Má květ žlutý jako zlato, podobně jako žlutá fiala, z něhož se vytvářeijí chlupaté podlouhlé lusitičky, uzavírající v so
Semeno a květ byliny, zvané S p a ř tu m, požité vnitřně ve váze 5 haléřů s vodou medovou, purguje vrchem jako kýchavka, *) Asi S p a r t i u m n ě l s k ý J a n o v e c,
junceum — vitečnik
sítinový
čili
fi7
4
i
"~
špa-
1057
*-*J^g*2*
v>- ,4£
provazy. Hodí se i na hrubé plátno k pytlům. Přicházejí ještě jiné ^ druhy této rostliny, o nichž se dočteš u D o d o n a e a P e m p tad. 6. l i b . 2. c a p . 1. a 2.
jak dosvědčuje D i o s c o r i d e s & G a l e n u s, samotné semeno však bez nebezpečí purguje spodem. Vršky močené ve vodě, pak utlučené a vytlačené, jsou dobré proti kyčelní bolesti a při otoku hrdla, zvaného A n g i n a; má se vypíti koflíček této Šťávy na lačný život. Někteří močí tyto vršky v neslané vodě a užívají v klystéru proti kyčelnímu neduhu. S p a r t ů m vel S p a ř ti u m sluje řecky Snn^tov & Sna^rtov španělsky R e t a m a, německy P f r i m m e n, polsky V itecžky.
ŘEPA JANOFFITOVÁ. RAPŮM GENISTAE. Vedle janoffítu obyčejně rosíte jeden druh Orobanchy, zvan ý všeobecně R a p ů m G e n i s t a e , a C a r o l u s C l u s i u s nazývá jej O r o b a n c h e m a j o r , a praví ve svých O b s e r v. p an n on. l i b. 2. cap. 28., že ho nalezl mnoho v Uhrách a v Rakousích. Od jiných jsem se dozvěděl však, že se nachází také na suchých místech, kde neroste žádný janofíit. Tato řepa utlučená na prášek a pitá s teplým vínem prý je vyzkoušeným lékem proti koillice. Vařené byliny užívají podobným způsobem s vínem proti bolení ledvin od kamene, šťáva z ní hojí čerstvé rány a staré vředy čili neduhy.
JANOFFIT. GENISTA. KRUČINKA. Janoffit je keříček zvýši člověka, s jakýmsi křivým pařízkem, na němž kůra zevně je nažloutlá, uvnitř načernalá, vedle
Spartium.
toho mocná a tuhá; děiliají z něho dobrá lučiště na kuše. Z pařezů vychází mnoho metel nebo prutů tenkých, rovných, zelených, měkkých, tuhých, ohebných, bez suků, na vrchu bodlavých, s bílou dření uvnitř. Těmito metlami nebo proutky uvazují vinnou révu a dělají z nich i jiné provazy. Celá rositlina je chuti hořké. Má mnoho zlatožlutých květů, z nichž vyrůstají okrouhlé, dlouhé lustičky, uzavírající semeno ne nepodobné vikvoivému. Toto semeno je zevně černé, uvnitř žíufté. Roste na výslunných pahrbcích. Ve Vlaších a v knížectví Florenckém nachází se veliká hojnost janoffiitu. Kvete v květnu a červnu, a častokráte celé pole nebo pahorek" bývá pokryt janoffitem a jest krásný na pohled pro jeho žlutý květ. To možno spatřiti íaké na mnohých místech v Germanii. Tento květ mají rády včeličky, jak píše P l i n i u s, a proto jej dávají také do včelích úlů. Proutí se močí ve vodě a tře jako konopí a provazníci z něho předou a dělají
1058
Genista sagittalis Pannonica.
Janoffit.
Qenista Transalpina sivé Hispanica.
Přirozenost, moc a účinek.
9Í%
Semeno domácího našeho janoffiitu purguje podobně jako S p a r t u m, když se užívá v nápoji ve váze l ^ čtvrtce s vodou medovou na lačný život; a proto se ho v dnešní době zhusta užívá proti podagře, neboť mocně vyhání stolicemi hrubé a speklé Vlhkosti, jež bývají příčinou podagry. Semeno také žene moč a drobí kámen v ledvinách a měchýři. Proutí s listím močené několik dní v octě a pak utlučené vydává šťávu, která znamenitě dobře prospívá proti bolestí kyčelní, když se pije v množství do 3 lotu. Z janoffitu připravuje se také lektvar. který přepravuje moč a dro/bí kámen ledvinový. Také jest dobrý proti oteklé slezině, S či a t i c e ( I s c h i a s ) a podagře. Dělají z něho také louh jako klaret,*) jehož pití je velmi prospěšné vodnatelným. *) K l a r e t = nápoj z medu a vina (medovina). 67*
1059
C
,"» Zevní použití: Semeno stravuje volata i všeliké otoky. Janoffit utlučený se sádllem uzdravuje bolení kolenou. Časté mazání směsí vytlačené šťávy z janoffitu s hořčičným olejem je jistým lékem proti vším, zvláště když se k tomu přičiní něco máilo surové rtuti. Tohoto prvního janoffitu se nachází hojnost v Uhrách a Rakouisích, jak píše C. C l u s i u s ve svých .0 bs ér v. p a n n o n . ; malíř jej dobře vymaloval, takže nepotřebuje obšírnějšího popisu. Druhou rostlinu někteří pokládají z a S p a r t i u ni, ačkoliv se také dobře shoduje s genistou. Rosíte vysoko a bývá tlustá jako stromeček, může se udržeiti mnoho tet, avšak muisí se v zimě dobře opatřiti ve sklepě, nebo na jiném příhodném místě. Dá se snadno rozmnožiti ze semene. Květ voní libě před východem slunce, avšak ztrácí svou vůmi, jakmile na něj slunce svítí někoíik hodin. Vnitřní použití: Tento kvělt a semeno jest v lékařství mnohem mocnější, nežli obecná genlista, zvláště a d v o m i t u m c i e n d u m (k vyvolávání dávení). Janoffit sluje latinsky G e n e s í a ve! Q e n i s - t a , řecky 2 n d (> n o», vlašsky a španělsky G e n e s t r a , německy G e n s t oder G e n s t e r, polsky L u b i e s n k a w l o s k a , J a n o w i e c aneb K r u c Ž y n k a . Kaq. CXLL NARCISEK čili NARCISOVÁ RŮŽIČKA. Někteří mají za >to, že dříve popsaný ocún — C o l c h i c u m — W i e s e n z e i t l o s e , o němž jsme psali v kapitole 82., je N a r c i s s u s T h e o p h r a s t á , který nazývají na podzim C o l c h ic u m, německy Z e i t l o s e n , v únoru a z jara F l o s N a r c i s si, německy ř í o r n u n g s b l u m e . jako bychom řekli květ únorový. Jiní zase pokládají za Narcissus d i e w e i s s e f i o r n u n g s b U u m e, který jesit pravým Theophnastovým L e u c o i u m. Jinak ani staří, ani noví spisovatelé neshodují se ve svých spisech ve svých názorech o narciskách, a jedenikaždý chce míti svůj Narcissus. Tím my se toho času nebudeme zabývati a všimneme si Dipscoridova narcisku, který ho takto popisuje. Narcissus má lišiti jako ošleijch, avšak tenší, menší a užší. Lodyha duitá, bez lišiti, vyšší pídě, opatřená bílými květy, které mají uprostřed žluté pupeny. Také jsou některé druhy narcissu s květy brunátnými. Kořen má okrouhlý jako cibule, uvnitř bílý. semeno černé, dSlouhé, uzavřené v podlouhlých tobolkách. Nejlepší Narcissus roste na vysokých horách, a libě voní. Jiné druhy mají íěžkou vůni jako česnek. My zde uvádíme itrojí Narcissus, jak ukazuje vyobrazení. Všechny mají bílé květy, ačkoliv někdy přicházejí i žlmté a brumátné. Kdyby Čas a povaha této knihy dovo/lifa, mělo by se zde uvésti velmi mnoho Narpissů, ale my přestaneme pouze na autorových, z nichž první již byl popsán. Druhý, tomuto podobný, má však více květů krásně plných a u nás nerad vydrží. Třetí tak zvaný autorem, je spíše z pokolení Hyacintů a má bledě 1060
brunátné, někdy nažloutlé kv$ty, libě vonné, na pohled nepílíš krásné. V Turecku mu říkají M u s c a r i & D i p c a d i . Čtvrtý druh roste v lesích a na horách a miá žlutý květ, a kódem -tohoto šest bleděžlutých lístků, které u druhu rostoucího
Narcisová růžička I.
Narcisová růžička H.
v lesích jsou úplně žiliuité. Nachází se se dvěma nebo i se třemi květy; takový mám sám ve své zahradě, avšak časem promě-
tfc ^ ^
Narcisová růžička II!.
Žlutý květ únorový.
ňuje se zase v prošité jednoduché květy, které však zůstávají vždycky větší a kadeřavější a také mají širší stopky nežli obecné druhy. V květu je lišiti kratší a když roste semeno,
1061
m
,^ bývá delší. Toito semeno je černé a v čerstvém stavu trochu šiT roké, když zes-tará, je úplně okrouhlé a menší. 11 AU P^ý Narcissus autorův pokládá D o d o n a e u s za O r n i (/ j«^f t h o g a 11 u m m a j u s, jiní pak za L i l i u m a l e x a n d r i n u m ,
Sedmý a osmý nazývají německy W e i s h o r n u n g s b l u m e n , S o m m e T t h i e r J i n, S c h n e e t r o p f e n , V i o l a a l b a T h e o p h r a s t i. Menší kvete brzy s malými kvítky, sestávajícími pouze ze tří lístků; větší kvete později, největší pak s mnohými květy na jedné stopce kvete nejpozději. Čemu odpovídá v latinském B p i t o m e P l a n t t a r u m osmý anebo tento devátý, nevím, ač není-li to T u l i p a B o n o n i e n s i s , která časem vyhání z jednoho kořene tři i více kvěítů. Kdo se o to zajímá, může se o těch všech i o mnohých jiných ješitě dočísti u jiných autorů v často jmenovaných knihách, obzvílášrtě u D od o n a e a , C. C l u s i a a L o b ě l i a. Přirozenost, moc a účinek. Narcissy jsou přirozenosti horké a suché a chuti hořké.
Narcisová růžička V.
;^>«IV
"
rl
Narcisová růžička VI.
který si nechce zvyknout v našich studených krajinách; má pěkné sněhobílé květy uvnitř s černými hlavičkami.
Narcisová růžička IX.
Narcisová růžička VII.
Narcisová růžička VIII,
Šestý diruh jinak nazývají Tuliipa. Ten je nám známý a obyčejný a přichází v nejrůznějších barvách,' o čemž se dooteš v C. C l u s i o v ý c h S t i r p . H i s p á n . & O b s e r v . P a n n o n.
1062
Vnitřní použití: Staří zřídka užívali vnitřně narcissy; pouze když chtěli někomu pomoci k dávení, tu dávali kořeny narcissové vařiti s ;pokrmy a je ipodávali k jídlu, anebo nechávali odvar ten píti, což vzbuzuje dávení. Zevní použití: Utíučený kořen smíchaný s medem hojí spáleninu i zbytnělé údy, a dokonce i podagrické bolesti, čerstvý kořen narcissový nakrájený, utlučený a teplý přiložený se svojí vlastní šťávou, uzdravuje přeťaté nervy. Kořen, smíchaný s kopřivovým semenem a octem, ve íorimě obkladu stírá a shání lišeje, skvrny, pihy a jiné neřesti z kůže a s tváří. Obměkčuje teké všechny tvrdé otoky, boule a mozoííy, když se přikládá utlučený a rozdělný s moukou vikvovou nebo bo-
1063
í>
«.'
bovou. Stejně použitý vytahuje z ran třísky, šipky, tmy a podobné věcd. . Narcis sluje řecky N d ^ x i a1 a o ? , latinsky N a r c i s s u s, arabsky N a r c e s s i v é N a r g a e s, vlašsky a španělsky N a rc i s s o, francouzsky N a r c i s s e s & J a m m e t e s, německy N a r c i s s e n r ó B l e i n , Uch t b l u m e n, H o r n u n g s b l u m e n und Z e i t l o s en. Kap. CXLII. POSED. Posed vypouští z jara od kořene někdik niadistvých a chlupatých kmenů; tyto lodyhy vyhánějí později úponky, jimiž se přidržují křoví a plotů, které oplétají a obtáčejí. Listí má jako vinná réva, pouze menší, hranaté, ostré a drsnaté. Květ drobný, bledý, z něhož se vytvářejí okrouhlá zrna v podobě hroznu, ve-
Posed.
Černý posed.
likosti zrn psího vína, zprvu ze5ená. po uzrání červená. V každém zrnu je lepkavé, šlemovité, píiok^ouhlé a trochu špičaté jadérko, oo,ž jest semenem této rostliny. Kořen je náramně veliký, někdy zdéli Ifokte i delší, tlustý jako noba. zevně popelavý, uvnitř bílý jako řepa vodnice. Na konci děilí se ve dva nebo tři kořínky, a obsahuje lepkavou šťávu vůně těžké a ndlibé, chuti hořké a trochu peprné s malou trpkostí. Roste rád podíle plotů, jichž se přidržuje, jak bylo udáno. Kvete po cedlé léto až do podzimku a počíná kvés/ti brzy koncem měsíce máje. Kořen vykopává se z jara, když vyráží lodíyhu. B r y o n i a n i g r a , čili posed černý, má černé jahůdky; kořen uvnitř je nažloutlý, zevně spíše černý než bílý. Hojnost se ho nachází v Saších, Míšensku i na jiných místech. Moc má slabší nežli bílý. Někteří bylá toho mínění, že přespollní kořen, zvaný M e c h o a ca, jest z pokolení tohoto posedu, avšak ti, kteří ho vypěstovali ze semene, ihned poznali, že jest rnezi nimi veliký
1064
rozdíl, jelikož byl trochu načernalý, téměř jako C u c u m e r a s i n i u i s . Jiní ho nazývají S c a m m o n i u m a m e r i c a n u m . Požitý do množství jednoho kventíku častokráte bez obtíží a těžkosti porguje, jindy však ne, čehož příčina je, že je buďto starý, anebo že je falšovaný Bryonií.
Přirozenost, moc a účinek. Mladistvé výsitřďky jsou poněkud hořké a trochu ostré, nebo peprné se skromným svíráním. Kořen dobře zahřívá a vysušuje. Mocfi je stírající, šlechtící a rozpouštějící tvrdosti sleziny. Vnitřní použití: Někteří dryáčníci a šibalové vyřezávají z tohoto kořene lidský obrázek a prodávají tento kořen za mandragoru, jak bylo uvedeno výše při popsání této rostliny. J5ní zase týmž kořenem počišfují lidi >až na nejvyšší filtupeň. Mladistvé výstřelky posedové vzaité z iara, připravené a pojídané tím způsobem jako mladistvé hromové kořeny (chřesit), měkčí život i vyhání moč beze vší škody. Šťáva vytlačená z kořene na jaře, pitá s medem,, vyhání zpekly šlem. Lidé, kteří jsou stížení padoučnící, závraití, menším i větším silákem a jinými neduhy hlavy, mohou častokráte v roce požívati tento kořen v množství jednoho kventíku v nápojích. Koho uštknul had, ten může podobným způsobem užívati tento kořen. Těhotné ženy mají se varovati tohoto kořene, neboť je jim škodllii vy. Pití tohoto kořene ve váze půl čtvrtce s octem po 30 dnů ztenčuje slezlinu. avšak současně musí se týž kořen usťlouci s fíky a ipřikládaiti zevně. Tenký a řídký lektvar posedový, připravený z kořene s medem, je prospěšný těm, kteří mají plná prsa a chtějí se dusiti kašlem anebo dýchavičností. Pomáhá také lidem, kteří byli potlučeni, polámáni nebo zraněni. Posed je užitečný ženám, které následkem zdvižené nebo vzbouřené matky padají jakoby ve mdlobách, anebo jako by byly u vytržení. Znal jsem jednu ženu, která byla po několik tet stížená tímto neduhem a častokráte po mnoho dnů napořád zvracela; této ženě bylo řáděno, aby svařila dva bity posedu v břlém víně a před spaním na noc aby vypila teplý tento odvar každého týdne jednou; tímto lékem pozbyla své dlouhé a těžké nemoci úplně, takže se více nevrátila. Zevní použití: Listí, ovoce a kořen posedový jsou ostré; proto slouží proti všelikým prašivinám, nečistým ránám i vředům, neqoť vyčišfují. vyžírají a vysušují takové nečistoty a hnisavé neduhy. Potírání listím posedovým s vínem hojí u hovězího dobytka pnašivost na krku. Týmž způsobem může se přikládati na zbytnělé údy, které přijdou zpět do své míry. Kořen vařený s olejem a temperovaný, přikládaný na zadku, hojí píštěle, protrhiuje zralé hlízy, zvláště pak příměti u nehtů, a svaluje zlámané kostii. 1065 ^^
f3 >*
«fe. ^
^^tfX
Potírání směsí uflučeného kořene s moukou vlčího hrachu a řeckým senem čistí povrch těla, stírá skvrny, černé poskvrny a vyhlazuje šrámy. Přidává se také do náplastí vytahujících hnis. Přikládání kořene posedového vytahuje zalomené třísky, kůstky i ztracená železa z ran sečných a bodných. Čípek z kořene posedového, vložený do patřičného místa, vytahujeTui podivu mrtvý plod a lůžko. Někteří dělají z tohoto kořene na zastuzené a ochromené údy řídkou mast, berouce k tomu dřevěný olej a svinské sádlo. Vezmi veliký kořen posedový, vydlabej ho, nalij do něho dřevěný olei a zakuť do horkého ipopela, aby se upekl, a tento olej pak schovej ku ipotřebě. Tento olej je dobrý proti zťlučení a modřinám. Vyšlechťuje jizvy po vředech a ranách. Také tvrdí někteří, že nošený kořen zahání a rozptyluje všechny zlé účinky. Posed sluje řecky "Ánneiof A Í W X ^ , B^VOVÍU A«VX»J, latinsky B r y o n i a alba, v u l g o V i t i s a l b a & V i t i c e l l a , non q u o d v i t i s s i t, s e d q u o d e i s i m i l i s (ne že by byl révou. nýbrž poněvadž je révě podobný), arabsky F e s á r e , vlašsky V i t a b i a n c a, španělsky N o r c a b l a n c a , A v o r c a , francouzsky C o l l e u u r e , německy S t i c k w u r t z . ř í u n d s k í i r bis.ScheiBwurtz, Raswurtz, Rómische Ruben, Z a u n r i i l b e n , W U d e r Z - i t w a r und T e u f e l s k i r s c h e n , polsky P r ž e s t u p . POSED ČERNÝ. VITIS NIGRA. Tuto rostlinu nazýváme černý posed, poněvadž ji sám D i o s c o r i d e s nazývá B r y o n i a n i g r a . Má listí podobné břečťanu, jako podražec, avšak užší. Lodyha nebo révoví je dlouhé, s úponky jako předešlý posed, jimiž se váže a připíná k nejbližším stromům. Jahůdky, visící dohromady, velikosti hrachu, jsou zprvu, zelené, po dozrání červené, má způsob hroznu. a obsahují červenou šťávu. Rostou mnoho ve Vlašsku v lesích a hájích. Jak je zde vymalován se shoduje čišíte s popisem Dioscoridovým, až na to, že D i o s c o r i d e s se zmiňuje p černých jahodách; ale nad tím se nic nepozastavuji, neboť přirozenost proměňuje někdy barvu u některých bylin, jak je to patrné u psího vína, které má netoliko černé jahody, nýbrž někdy i žluté nebo červené: podobně 'to přichází i u vinných hroznů, višní, moruší, fíků, švestek, jablek a jiného mnohého ovoce, a to častokráte na jednom místě. Plroč by se totéž, nemohlo státi i v dalekých cizích krajinách, kde je jme povětří i jiná země, a proto není divu, že tento posed nese ve Vlaších červené jahody, v Řecku pak černé, neboť země řecká je polohy více horké a sušší, nežli země vlašská. D o d o n a e u s a jiní tvrdí, že posed našeho autora jest V i t i s S i l v e s t ř i s čili T a m u s, neboť neimá žádných C ap r e o l o s, to jest ručiček (úponek), jako je má B r y o n i a nigra. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Ve Vlaších berou mladistvé výstřelky, které vaří. posolují, polijí olejem a octem a jedí jako salát, o čemž činí zmínku také 1066
# í.
.'*
*Y
*»
D i o s c o r i d e s . Není to neMbý a nezdravý pokrm, neboť vyhání menstruaci a moč, vyčišťuje ledviny a splaskuje oteklou stezinu. Také je dobrý proti závrati, padoucnáci a proti studedeným ochromeným údům. Kořen má touž moc jako svrchu uvedený posed, avšak ne tak silnou. Zevní ooužití: Potírání listím posedovým s vínem hojí u hovězího dobytka prašivost která bývá na krku. Týmž způsobem může se přikládati také na zbytnělé údy. Kap. CXLlll. MOMORDICA.
v^ar < ^^^
Momordica
Momordica samice.
Tato pěkná rostlina, latinsky V i t ic e 1 1 a, B a l s á m i n a, M o m o r d i c a , jest strůmek s dlouhými a tenkými provázky, rozkládajícími se na všechny strany. Listí má jako posed, avšak menší a Hlouběji dělené. Vedle něho má tenké úponky. jimiž se drží a váže, kde může; proto hned s počátku musí se mu pomáhati a přikládati k němu medický nebo březové proutky, jichž se prachy ta va jí a na ně uvazují O'ny úponky, a tak se chrání proti bouřlivým větrům. Květ má bleděžlutý jako tykev, pouze menší, některý květ přináší ovoce, jiný ne — jako u tykve. Toto ovoce je chochoilaté, přišpičatělé, tvářnosti vejce, na němž jsou vysedlé uzlíčky nebo bublinky, stejně jako na listí plané švestky. Toto ovoce je zprvu, zelené, ipo dozrání, což bývá na podzim v srpnu a září, červené, a jakmile se ho někdo dotkne, rozloupne se. takže uvnitř se může viděti semeno červené jako krev. Kořeny jsou drobné. V Čechách u nás neroste, leč by si ho někdo zasadil. 1067
-JJ^* r
:«4/ Tato semena musejí se sázeti hned brzy z jara do dobré mastné země na místo, kam svítí slunce, a musí se často zalévati vodou, v níž se vypírají slepice a maso, a tak uzraje ovoce. Přirozenost, moc a účinek. Vnitřní použití: Prášek z listí v množství, co se pojme na lžíci, požitý s odvarem jitrocelovým nebo přesličkovým, uzdravuje zvředovatělá střeva, ba i střevní dnu, jak bylo častokráte vyzkoušeno. Tato bylina vnitřně i zevně užívaná jest úplně dobrá na -rány. Někteří Ji vaří ve víně a dávají ji píti proti kolikám a také proti bolestem po porodu i Idem, kiteří si potrhali něco v životě. Prášek dává ise po několik dnů proti průtrží a zevně se maže průtrž olejem. Pití téhož prášku s tepllou polévkou, zastavuje krev. Zevní použití: Listí přikládané na čersitvé rány tyto svaluje a léčí. Z momiordlikových jablek připravuje se olej tímto způsobem: Ovoce močí se v angreštovém ději. pak se vystavuje na slunce a naposledy zakopává do hnioge nebo do země tok dlouho, až tam shnije. Tento olej uzdravuje všeliké rány, krotí bolesti a nedopouští, alby se k ráně přidal nějaký zánět, anebo ještě něco horšího, časté mazání tímto ofejem pomáhá dětem pnoitrhlým v lůnu, a tato bylina a tento olej je tak hojitélný na rány, že mnozí vyprávějí, kdlyiby se červenému koni uřízlo ucho, že se může přišíti a přihojati bílému koni a stejně uřezané bílé ucho může se přisaditi červenému, a že oběma pomocí tohoto oleje zase přirostou. Jiablka momordácová, močená v sladkém mandilovém oleji anebo v oleji lněném, prosipívají proti oteklinám matky, prsů i proti bolesti zlatých žil a uzdravují všelikou spáleninu. Má-Ii se připravovati olei na raněné nervy, tu musíš k jablkům balzaminovým čilii momoTdfikovým přivzíti olei zvonečkový nebo terpentýnový. Momordiku nazývají také latinsky C h a r a n t i a . Po m um m i r a b i l e , P o r n ů m H i e r o s o l y m i t a n u m , vlašsky Char a t i a, francouzsky N e r v e i 11 e, německy B a l s a m á p f e l polsky Ž i d o v s i k é j a h o d y . MOMORDICA SAMICE. BALSAMINA ALTERA Jest ještě jiný druh momordiky, odlišný od prvé; má lodyhu velmi tlustou, zvýši l k lokte, tučnou, šťavnatou, zdenoibrunátnou, z níž vychází více tlustých ratolestí, oděných listem, který se podobá vrbovému, až na to, že je zubatý. Květ je veliký, brunátný, ocasatý, z něhož vyrůstají jablka, poněkud podobná dříve uvedeným momordikovým. Jablka okrouhlá, podlouhlá, chlupatá, zprvu zelená, prii dozrávání Žlutá, kiterá po úplném dozrání sama od sebe pukají a se otvírají. Semeno je téměř jako čočka. Má množství tflustých kořenů. Pěstuje se v zahradách jako přespolní rostlina. Praví se o ní. že má jednostejnou moc jako pfejá isem všiak toho nezkusil. 1068
Kap. CXLIV. VINNÁ RÉVA. Jsou různé druhy vína nebo vinné révy, podíle rozličné tvářnosti a přirozenosti krajin, v nichž víno roste. Mocnější a silnější rosíte na horách výslunných k vychoditi a k poledni, nežili na rovinách anebo na západě. V říši pokládlají za nejlepší vína Rýnská, Alsaská, Virtemberská, Francká a Rakouská. Starý učitel T h e o p h r a s t u s praví o jednom vinném kmenu, že nesl víno bez listí: l i b . 2., c a p . 4. Vzhled a forma vinného kmene je všeobecně známa.. Z kořene vyrůstá kmínek, který se dělí na několik ratofliestí. Kůra je ze všech stran rozsedlá a rozpukaná, pňichyíává se a drží tyčí svými úponkamii. Na révě jsou široké, stříhané a pilovité listy. Květ je poněkud huňatý nebo vlnatý Hrozny sestávají z mno-
.-Ti
Vinná réva.
hých jahůdek na stopkách barvy černé, brunátné nebo červené, nejvíce zelené, a každé zrno má obyčejně uvnitř svá jadérka. Kvete obyčejně když je nejdelší den, to jest kolem svatého Jana, a na podzim přináší zralé hrozny. Jak vinná réva roste a se rozplozuje, jest známo, avšak každá krajina má y tom svůj zvláštní obyčej, takže nemůžeme o tom psáti mc jistého. Kdo však chce více zvěděti o růstu vína, tu čti kromě jiných C o 11 u m e l u, P a l l a d i a & V a r r o n a. Proti roupům a červíkům, aby nemohly škoditi vínu, jak se časem přihází, vezmi roupy, housenky nebo ty červíky, dej do oleje, aby se v něm utopili a shnilli. Tímto odejem pomaž zahradní nůž, dříve než s ním budeš řezati. Dáte musíš hleděti, abys nesázel mezi víno kapusty nebo zelí, neboť tyto dvě rostliny mají takovou mezi sebou přirozenou nenávist, takže kdyby byta kapusta zasázena mezi vínem, způsobila by vínu velikou škodu a zhoubu; a to když poznali staří učitelé lékařství, uvedli kapustu jako zvláštní lék práti oplství. 1069
>
•«>
v
Přirozenost, moc a účinek. Přirozenosti všech součástí vinné révy dají se poznati z jejích účinků, jež budeme nyní obšírně uváděti I. Vinné révy. Pití šťávy z utlučených úponek vinné révy zastavuje úplavici. červenou nemoc a hojí chrlení krve. Pití vody, taterá vytéká každého roku z jara po řežbé, když les pláče (která vytéká z naříznutého kmene), lomí a vyhání kámen. Latiníci říkají té vodě A q u a v i t i s & L a c h r i m a v i t i s. Vkapání vody do zatemnělých očí shání tvořící se bělmo v počátcích a ostří zrak. Také ie dobrá proti 'lišejům tvořícím se svrabůrn, uhrovaitosti a skvrnám na tváři: užívá se v podobě umývání obličeje, avšak dříve musí se tváře potříti sanytrem clili salpetrem Popel z ořezaného révoví a babek*) je přirozenosti palčivé a kousavé, a jest užitečný pro ranhojiče k hojení a vyčišťováni všeikých zlých vředů konečníku. Také jest dobrý — smíchán s růžovým olejem, routou a octem — proti zbytnělým orgánům. Z vinného révoví dělají také dobrý louh profli zašlemované hlavě. Mytí těla louhem připraveným z popele vinné révy dělá čisitou, hladkou kůži snímá s ní vřídky a chrání člověka před zlým strupem. Na starých kmenech vinné révy vyráží šťáva jako gummi, která drobí kámen a vyhání ho. pije-li se s vínem. II Vinného listí. Rutí šťávy a vody z listí révového prospívá lidem s chrlením krve; také jest užitečné proti nepořádné chuti těhotných paní, které říkají latinsky P i c a. Přikládání mtiučených listů vinných, úponek a révoví, dokud jsou mfladliistvé. ukládá ukrutné bolesti hltavý z horkosti, a rovněž ochlazují všelikou horkost a řezničení hlavy, očí i žaludku. Může se přikládati buďto samotné listí anebo smíchané s ječnou moukou. III. Nezralých hroznů. Hrozny, dokud jsou ještě tvrdé a nedozrálé, chladí a suší: všeobecně je nazývají Agrest. Posiluií žaludek, stlaví výtoky břišní a uhašují cholerickou horkost. Lidem nemocným na palčivou zimnici může se přepravovati krmě s agrestem, neboť ochlazují a posilují žaludek, dávají chuť k jídlu, o čemž nahliédtni d o A v e n z o a r a cap. d e a p o s t e m a t e s t o m a c h i . Stejnou moc má také šťáva vytlačená z nezralého vína, která se připravuje takto: Vezmi nezralé hrozny, vylož je na slunce na 3 nebo 4 drny, nech je zvadnouti, vytlač z nich víno a schovej k potřebě dobře přlikryté a ucpané. Tato šťáva čili víno, jak praví D i o c o r i d e s , je užitečná prý proti morové nemoci a sluje íatinsky O m p h a c i u m . Chutná krmě z agrestu a vajec: Rozehřej na rendlíku máslo, dej do toho několik vinných zrn a pak vraz na to vejce. *) Kmen, kořen.
1070
IV. Zralých hroznů: Zralé a sladké hrozny jsou přirozenosti horké a suché na prvním stupnli. Pojídají-li se ve větším množství čerstvé, nadýmají žaludek a přivádějí plynutí života (průjem), při čemž bílé hrozny jsou silnější, nežli červené nebo černé. Nechají-li se však zavěšené, aby trochu zavadly, tu jsou užitečné pro žaludek a dávají chuť k jídlu a posilují slabé M\. Šupiny čili komíny*)- a jaderka mají se při jídle odhazovati,' neboť se těžko zažívají. Všeobecnou regufli (pravidlo) o všelijakém ovoci ^ dává S i m e o n S e t h i : Všechno ovoce, které má tenkou kůžičku čili slupku, jako víno v hroznech, višně, švestky, broskve a jiné podobné ovoce, má se pojídali před jinými pokrmy, aby brzy prošlo a nenadýmalo břicha; avšak nyní lidé činí všechno právě naoipak a špatně, V. Jadérek z vinných zťn. Tato jaderka jsou přirozenosti suché a ucpávající. Vezm! jaderka z vinných zrn, usuš je drobně, utluc a přilož s kyselým vínem nebo s vodou jiitrocelovou proti červené nemoci, úplavici, běhavce, kormoucení a dávení žaludku. VI. Moštu. Chceš-li mttí čistý mošt, když je kalný, tu postav cínovou konev s moš-tem do horké vody na tak dlouhob co bys přeříkal Otčenáš, pak ho zase vychlaď a kvasnice usadí se na dně. Pití sladkého moštu je škodlivé; nadýmá život a střeva, dělá mnoho věitrů, těžce se zažívá, dává hrubou, hustou krev. Neproskočí-li (neprojde-li) brzy člověka, bývá mnohem škodlivější; avšak mošt z kyselých hroznů přináší více škody, tíže se zaživa, dělá hrubé a syrové vlhkosti, koliku břišní a časem i běhavku, též červenou. VII. Vařeného vína. Vařené víno sluje řecky "£v»7/w«, latinsky Mu s t ů m coct u m, to jesit vařený mošt. Tento je dvojí, ačkoliv málo od sebe rozdílný. Jednomu říkají Saipa v e l S y r a e u m , když víno se vyváří až na dvě třeitiny, odkud také sluje M u s t u m a d t e r t i a s d e c o c t u m . Druhému říkají D e f r u t u m & C a r e n u m , také M u s t u m a d d i m i d i a s c o c t u m , když se sváří mošt do polovice; a ten nebývá tak hustý. Kdo chce míti dobré takové vařené víno, musí vžitá mošt z nejlepších hroznů a tu bývá' mocnější a silnější, nežli z hroznů obyčejných a lehkých. Takové víno má moc zahřívaitá, ale ne tak hrubě jako víno samo. Je mnohem hustší, nerozchází se tak brzy pio tele a pomalu z člověka vychází vodou, avšak lehce obměkčuje život na stolici. Dává tělu dobrou potravu, ale pro svou hustou podstatu dlouho se zdržuje v žalludku a nehrubě prospívá játrům a slezině. S užitkem se podává lidem s ustavičným kašlem a kteří těžce dýchají, neboť preparuie syrové'šlemy a vlhkost, které se založily v prsou a na plících, přizpůsobuje a připravuje *) K o m í n y , k o m i n k y nová, slupky.
m a t o l i n y = rozmačkaná zrnka hroz-
1071
l^
je k vykašlávání a vymítání. Q a l e n u s píše l i b . 3. d e med. s e c u n d u m l o c a , že to víno může se užívati s prospěchem Proti bolení uší. VIII. Vína. P l i n i u s praví, že víno jest krev země. Nic lepšího není ku posílení přirozeností, jako dobré (přirozené víno-, kteréž jest oo,dstaty subtilné a čisté, barvy pěkné, vůně a chuti lbe, při tom ani příliš staré, ani příliš mladé, vyroist3é ve zdravém podnebí. Pije-li se takový víno střídmě, vzbuzuje chuť k jídlu, napravuje zažíváni, snadno se roznáší do všech orgánů a proměňuje. Dává dobrou baryu, zahání zármutek srdce, a. v celku vzato, posáluje všechny přirozené mocí. Jest obecné přísloví: Vejce jedné hodiny, chléb jednoho dne a víno jednoho roku stáří — mají svůj nejlepší čas; avšak D i o s c o r i d e s praví, že víno má býti uprostřed svého věku, a k pití že je nejlepší víno sedmileté. Zde však se musí jediné každé krajině něco povoliti a polevM. Velmi stará, jemná, bíJá vína přepravují moč, avšak obtěžují hlavu a nervy. Každé opojení je škodlivé, zvláště když ustavičně trvá, neboť tím suché žíly čili nervy velice slábnou a umdlévají, a zbytečný trunk jest počátek náhfté, nenadálé a prudké nemoci; mírně užívané víno však přináší těJu užitek, jak bylo uvedeno nahoře. Obecný lid říká, že červené víno tvrdí a zacpává, ale tomiu musíš dobře rozuměti, neboť žádné víno červené, když je čisté, subtilné (jemné a chutné), netvrdí ani nezacpává; jest ovšem pravda, že neprochází a neproniká tak rychle jako bílé, které se mu jinak rovná v podstatě a dobrotě (jakosti). Naprati tomiu každé víno, kteréž ie husté a kyselé, zacpává a tvrdí — ať bílé, nebo červené, avšak více červené. Chceš-li silné víno učiniti lehčí, dej do konvice vína topinku z chleba, ten chléb vtáhne do sebe částku té síly a pak víno nemůže býti tak silné. Viz A v i c e n a. C a'n. 3., d o c t. 2. ca p. 8. Chceš-li, aby se kalné víno v sudu vyčistilo, vezmi jeden nerbo dva nové nepoJévané hrnce, roztluc je a střípky dej do sudu; tyto přitáhnou k sobě kvasnice a víno se vyflišťuie. Totéž učiní utlučené a do sudu vhozené bílé oblátkoví (křemenné obflásky). Aby víno v sudu nezkysalo, dávají někteří do něho špuntem kus slaniny a dobře ucpávají; víno sice zůstává po tom sladké, avšak bývá škodlivé a zlé. Kdo má slabý žaludek a špatně zažívající následkem studenosti, nechť si dá ráno ohříti dobrý doušek vína, vsype do něho jednu čtvrtci pepře a to vypije. Přikládání teplého bílého vína, smíchaného s trochou šafránu, ulehčuje bolest podagry, pocházející ze studené příčiny. Vezmi žílu jelena zabitého v čas řvaní (říjení), usuš ji a utluc na prášek, k tomu vezmti půl lotu a l kventík černého pepře, smíchej dohromady v doušku malvazu a požívej vždy ráno napořád po několik dnů. Tím se zase napraví, kdo ie studený (zvýší se mu potence).
1072
Proti studenému neduživému žaludku, ustavičně se bouřícímu, vezmi sušenou topánku z chleba, namoč ji v mál vazu, posyp utlučenými hřebíčky a přilož teplou na žaludek. IX. Páleného vina. Z dobrého siného vína pálí s e l i q u o r a r t e c h y m i c a (chemickým způsobem) tekutina Či nápoj, kterýž sluje A q u a v i t a e nebo S p i r i t u s V i n í , který není nic jiného, nežli i p s a e s s e n t i a s i v e a n i m a v i n í , to jest sama moc a podstata vína, poněvadž
1073
&U-
V
* ?Vfs
Ocet v obkladu prospívá proti rozežíravým o tokům, proti ohni pekelnému čili svatého Antonína, proti sízrupu, prašivíme, lišejům i zateklým T>rsům. Ocet smíchaný s medem zahání modřiny. Pití teplého octa je užitečné pro .ty, kteří nemohou dýchati, leč když pozdvihnou hlavu vzhůru, aby ležel! v sedě. D í t k á m, které mají trápení a koliku od škrkavek, může se vpouštěti někdy něco málo octa do úst, neboť rozhání a moří červy v těle. Přidáš-li ďo téhož octa trochu páleného rohu jeleního a podáš-li je tak dítěti, tu nebudeš míti téměř žádného prospěšnějšího léku nad tento. A v e n z o a r nařizuje, aby se v čas morového nebezpečí lil ocet na rozpálené cihfor a tím se vykuřoval pokoj nebo dům. Pří přílišném krvácení z nosu namoč houbu nebo lněný šátek do octa z červeného víma a studeným oblož lůno. čímž se zastaví krvácení. Při slabém žaludku, nemá-li žádné chuti k jídlu, vezmi jeden žejdlík dobrého červeného vína, půl žejdííka octa vinného, jeden lot mastixu, to vše svař dohromady, piak namoč y tom novou houbu, vytlač ji mezi dvěma dřevěnými talíři a přikládej teWou na žaludek, avšak na lačný život. Proti všelikému přříišnému výtoku, zvláště pak proti průjmů, e jistý zkušený lék následující: Uvař raky ve vinném octě. pak itluc skořápky nebo šupiny z raků na prášek, a dávej z toho prášku ráno a na noc jeden kvemtík s teplým douškem vody Mrocelové nebo červeného vína, není-íi ovšem přítomna ziimnice. Chceš-1 pozbýti kdekoliv vlasu, vezmi malé myšky, spal je na prášek a z tohoto prášku, anebo popele a z octa udělelj louh, a tím potírej místo, klteré jsi dříve oholil; na tomto místě vlasy buďto neporostou vůbec nebo jenom skrovně a pomalu. Chceš-li si připraviti předem, abys mohl v čas potřeby kdykoliv si udělaiti ocet, vezmi sušené topinky z chfleba, dej je do octa. po vyndání usuš a to učiň několikráte. Když piak tento chléb dáš do vody, do piva, nebo do vína, ihned zoctovatí. Jiný rychlý způsob k přípravě octa je násile dující: Po vytlačení vína v lisu vezmi pecičky nebo jadérka vinná, rozetři je s prudkým vinným octem, vysuš je, zase rozetři s octem a zase vysuš, což častě jí opakuj. Takto připravená jadédca schovej, a kdykoliv je dáš do vody, do piva nebo do vína, udělá se dobrý ocet. O octu růžovém, liliovém a jiných bylo psáno výše v odstavcích pojednávajících o těchto rostlinách. XI. Vinných kvasnic.
Kvasnice čili vinné droždí, laitinsky F e x v i n i, S a n i e s v i n i, C r a s s a m e n & C r a s s a m e n t U m v i n i , má také svůj užitek v lékařství i mimo něho. Pálí se z něho víno všude obyčejné a známé, téže přirozenosti, moci a vlastností, jako první, dříve jmenovaný S p i r i t u s v i n í , až na to, že kvasnicové víno pálené není tak subtilné a silné. Proti rakovině jest dobré přikMdati směs stejného množství vinných kvasnic a kamence čili alaunu. Proti křeči pocházející ze zranění vezmi kvasnice vinné a přidej do nich trochu utlučeného alaunu. Má to býti dobrý lék.
1074
XII. Vinštýře. (Vinného kamene.)
<®
Vkištýř pochází také z pokolení vinných kvasnic, kteiré se T přidrží sudu a ztvrdnou. Řecky mu říkají c * í, latiinsky T a rt a r u m, L a p i s v i n i. vlašsky F e c c i a, španělsky R a s u r a de v i n o , německy W e í n s t e i n . P a u l u s A e g i n e t a píše, že vinštýř silně vysušuje a také trochu rozděluje s mocí stahující. Prospěšně se užívá proti víhkým neduhům těla. D o d l o n a e u s dosvědčuje, že vinný kámen je dobrý pro vodnatelné, zvláště pro L e u k o p h l e g m a t i k y ; mají užívati z něho prášek ráno na lačný život, neboť stravuje a vysušuje vodnaté vlhkosti, vyvádí je močí. a takové špatné materie vyhání ven stolicemi. Zevně přiložený jako C a t a p l a s m a na žaludek zastavuje dávení a běhaivku. Proti šeredným a nečistým zubům vezmi půl loitu vinného kamene, utluc na drobný prášek, pirosij hustým sítkem, vymyj ho v dobrém víně a jím si pak vytírej zuby každého dne jednou; potorn zuby propláchni vodou ne příliš studenou.
ŘECKÉ VÍNO. HROZINKY A CYBÉBY* Řecké víno a hrozinky, latinsky U v a e p a s s a e čili P a ss u l a e zvané, připravují se z nejlepších hroznů; jak se mají připravovati, popisuje C o l l u m e l l a , lib. 13., cap. 16. K nám přinášejí se dvojí: menší a větší. Téhož druhu jsou také cybéby, které se podobají svým způsobem a chutí velikým hrozinkám, avšak jsou větší, neboť se připravují z pěkných velikých hroznů. Kecké víno a cybéby mají mírnou horkost, dávají dobrou potravu, posilují žaloidek a Játra, otvírají ucpání a dělají dobrou krev. Žvýkání řeckého vína posypaného pepřem stahuje z hlavy vlhkosti. Kdo by snědli každý den ráno a večer před jídlem asi lžíci hořkého vína, obměkčí si život, pomůže si ku stolici; ztěžka se najde lepší a příhodnější lék r>ro lidi cholerické, horké přirozenosti, kteří bývají častokráte v životě zatvrzeni. Pití řeckého vína vařeného s vínem zahání kašel a jest také prospěšné proti oteklinám plic; je4i však současně přítomna zimnice, nemá se užívati žádného vína. Z řeckého vína připravují také dobrý lektvar tímto způsobem: Vezmi l lot kořene pivoňkového, dále po půl hrstce suchého ysopu., melissy a jeleního jazyka, svař všechno dohromady v dešťové vodě, dobře vytlač a proceď. Do tohoto odvaru dej l libru přebraného vypraného a dobře rozetřeného vína řeckého, svař opět a proceď to lněným šátkem nelbo vlasovým cedítkem, přidej k tomu l libru bílého cukru a svař -do hustoty lektvaru. Tento lektvar je náramně dobrý k rozšíření prsou, k zmírnění ostrého kašle a k vymítání nečistoty. Užitečně prospívá také lidem stíženým padoucí nemodi, když těžce oddychují následkem pivoňkového kořene. V lékárnách říkají tomuto lektvaru L o c h p a s s u i l a r u m . V i n n á r é v a sluje řecky ."4«w«Ao? ati>o0c, arabsky Har i TI, laitinsky V i 11 s v i n i f e r a , vlašsky V í t e d o m e s t i c a , francouzsky V i 201 e, německy W e i u s t o c k. C y b é b y slují latinsky U v a e Z i b e b a e , U v a e Dam a s c é n a e, U v a e p a s s a e D a m a s c e n a e , Z i b e b a e , 68*
1075
•JK /
;dP *
''"T\
P a s s u l a e , D a m a. s c é n a e, německy Z i i b e b e n , D a m a s c e n e r t r a u b e n , D a m a s z e n i s c h R o s i n , protože s e k nám přenášejí z Damašku. Hrozinky přivážeijí se z ostrova Cypru, z Hispanie a Provincie,
•Vvv ^^^^^^ttf!- •^? -^•\-.
