I
ČÍNSI<Á .,;
MEDICINA zál
IV
Vladimír Ando
s Obsah
KAPITOLA VIII. METODY VYŠETŘOVÁNÍ ........ ........ ..... ......
VIII. I.
© Vladimír Ando, 1999 Trans1ation © Vladimír Ando, 1999 4. české vydání, 2010 ISBN 978-80-86601-19-9
VIII. I. I. VIII. 1.l.a. VIlU. I. b. VIII. I.I.c. VIII.l.2. VIII.1.2.a. VIII.I.2.b. VIII. l.2.c. VIII. I.2.d. VIII.l.3. VIII.I.3.a. VIlU .3.b. VIII.l.4. VIII.I.4.a. VIII.1.4.b. VIII.l.4.c. VIII.1.4.d. VIII.l.4.e. VIII.I.4.f. VIlU.4.g. VIII. 1.4.h. VIII.1.4.i. VIII.I.4.j. VIII .I.4.k. VIII.1.4.!. VIII.l.S. VIILI.5.a. VIII.I.5. b. VIII.I.S.c. VIIl.l.6. VIII .1.6.a.
9 13 Pozorování ducha šen.... ..... ....... .. ... ... ... .. ... .. .. ... .... ... ... 13 Stavy ducha šen ....... .. ..... .............. ....... .... ..... .. ..... ... ... ... 14 Poruchy ducha šen ..... .. .......... ......... .. .................... ...... . 16 Emoční poruchy............ ........... ...... .. ........ .. ... .... ........... 19 Pozorování barvy .......... .. .. .. .... .. .... .... ............... .. ........ 21 Vztah cang-fu k jednotlivým částem ob ličeje .. ...... .. .... 2 1 Zdravý a chorobný vzhled obličeje ...... .. ...................... 23 Pozorování pěti barev.............. .. ............ ... ...... ... ...... .. ... 26 Deset metod pozorování barvy.... .. .......... .. .... ............... 29 Pozorování těla a pohybů ...... .. .. .. .... ..... .. .. ................. 30 Pozorování těla .. ........ ...... ........ .. ................................... 30 Pozorování pohybů ............................ .. ......... .. ..... ......... 31 Pozorování jednotlivých částí těla .. .......... .... ............ 32 Pozorování hlavy.............. .. ........ .. .. .. .... .................... .. .. 33 Pozorování očí ........ .. .. .. ........ .. ................................... ... 35 Pozorování nosu........ .. .. .. .. .... .... .. .. ... .. ........... .. ............. 42 Pozorování uší ...... .. ............ ..... .. .. .... ...... .. .................... . 44 Pozorování úst a rtů................ .. .. ... .................... .. .... .. ... 46 Pozorování zubů a dásní.... .... .. .... ....... .......................... 50 Pozorování hrdla.......... .................................. .. ............ 51 Pozorování hrudníku a břich a .. ............ .... .. .... .............. 53 Pozorování zad a beder...... .. .. .......... .. ............ .. ........ .. .. 55 Pozorování spodních vývodů.. . ............ .. ............ .. ........ 57 Pozorování končetin .. .. .. ........ .... .... ...... .. .. ............ .. .. ..... 60 Pozorování pokožky........ ...... .. .. .... ........ ...... .......... ...... . 65 Pozorování jazyka ............ ..... ... ........... ..... .. ................ 75 Pozorování těla jazyka .. ............ .. ..... .... ...... .. .. .. .. .. .. ...... 79 Pozorování povlaku jazyka .......... .. .. .... .... .. ........ ... ....... 89 Současné pozorování těla a povlaku jazyka ........ .. ....... 103 Pozorování výměšků.......................... .. .......... . ........... 120 Pozorování hlenů a slin...... .. .......................... .............. 120 Vyšetřování
zrakem .... ..... .. ...... ... .... ...... ..... ..... ...... ...
6
Pozorování zvratků ..... ..... .............. .............. ..... .......... . Pozorování stolice a moči ....... ... ... .. .... ..... ...... ........ .. .... Pozorování cévek, kožních řas a nehtů .... .... ...... ....... Pozorování cévek... .... ........... .. ....... . ........ ............. ........ Pozorování cévek na ukazováčku dětí ... ............... ... .... Pozorování nehtů........ ... ..... .. . ... . ..... . ...... . ......... ... . . ........ Vyšetřování sluchem a čichem . .... ... ......... .... ......... Vyšetřování sluchem ... .. .......... .......... .............. ... ... .... . Naslouchání hlasu ...... ..... .. ....... ...... .... .... ................ ..... . Naslouchání řeči ..... .. .. ..... ........ .. ..... .. ................ .... .. ...... N aslouchání dýchání .......... .... ..... .............. .......... .... .... N aslouchání kašli ........... ...... .... ... ....... .......................... Naslouchání kýchání, škytání a říhání.. .... ........ ........ .... Naslouchání zvracení a kručení v bř i še ... .. ...... .... ......... Vyšetřování čichem .................. ............... .... ..... ......... . Vyšetřování dotazy .. .. ... ... ......... ......... ...... .... ........ ... Dotazování se na chlad a horkost ...... .. .. .. .... .... ... .. .... Zimnice s horečkou .. ................ ...... ......... .......... ........ ... Zimnice bez horečky ..... .... ..... ...... ..... ... .. ......... .......... .. . Horečka bez zimnice .. .... ....... .. ..... .... ............... ........ ... .. Střídání se zimnice a horečky ...... ... ..... ................ ..... .... Dotazování se na pot ........ ..... ........... ......... ................. Pocení u povrchových onemocnění ... ... ............ ... ... .. ... Pocení u vnitřních o nemocnění .. .. ... .... .... ................. .... Lokální pocení ..... ...... ......... .......... .................. ..... ......... Dotazování se na bolesti .. ..... .... .......... .. ............ .... ...... Lokalizace bolestí ..... .. ...... ...... ....... ........ ........... ... ... ...... Charakter bolestí ............ ..... .. ........ ........ .. .............. ... .. .. Dotazování se na jednotlivé části těla ... ... ...... .. ... .. .... Dotazování se na hlavu .. .. ............. .... .... ... ..... ...... ..... .... Dotazování se na hrdlo .... ... .. .. ...... .... ..... .... ....... ...... ..... . Dotazování se na hrudník ... ... ....... .. ... .... ........... ... .. .... ... Dotazování se na břicho .............. ... .. ......... .. ..... ... .. ....... Dotazování se na bedra a záda .... .. ... . .... .......... ............ . Dotazování se na končetiny ... ........... ... ..... .......... ...... ... VIII.3.4 .ť. VIII.3.4.g. Dotazování se na pokožku ...... .. .... ..... .... ... ........ ..... ..... .
VIII .I.6 .b. VIII.1.6.c. VIII.l.7. VIII. I. 7 .a. VIILl. 7. b. VIII.1.7.c. VIII.2. VIII.2.l. VIII .2.l.a. VIII.2.l.b. VIII.2. I.c. VIII.2.1.d. VIII.2.l.e. VIII.2.l.f. VIII.2.2. VIIL3. VIII.3.l. VIII.3.l.a. VIII.3.l.b. VIII.3.l.c. VIII.3.l.d. VIII.3.2. VIII.3.2.a. VIII.3.2.b. VIII.3.2.c. VIII.3.3. VIII.3.3 .a. VIII.3.3.b. VIII.3.4. VIII.3.4.a. VIII.3.4.b. VIII.3.4.c. VIII.3.4.c. VIII.3.4.e.
7 122 124 124 125 128 130 135 135 136 137 140 142 143 144 145 148 150 151 153 153 156 158 159 160 163 167 168 180 182 182 186 189 192 193 194 197
VIII.3 .4.h. Dotazování se na pohlavní orgány. ... ........ .... .... .... ....... 199 VIII.3.4.i. Dotazování se na konečník ...... ... . ... .. .. ... . .. ... . . .. ... . .. . . . ... . 206 VIII.3.5. Dotazování se na smyslové orgány... ... .. ................. ... 208 VIII.3.5 .a. Dotazování se na uši .. ... ............ .............. ... .... .. .... ....... . 208 VIII.3 .5.b. Dotazování se na oč i ....... .. ... ..... .... ... ..... ........... .... ........ 2 12 VIII.3 .5.c. Dotazování se na nos .... ...... ........ ... ........ ............ .... .. .. ... 217 VIII.3.6. Dotazování se na trávení. ... ... .... .... ....... ..... ................. 220 VIII.3 .6.a. Žízeň a příjem tekutin .... ...... .... .............. .. ...... .. ....... ... .. 220 VIII.3.6.b. Hlad a příjem potravy. .... .. ..... ....... .. .. .. .... .......... .... .. ... ... 222 VIII.3.7. Dotazování se na spánek a sny....... ....... ...... ... ..... .. .... 224 VIII.3. 7. a. Dotazování se na spaní. ..... .......... ... ..... .... .......... ......... .. 225 VIII.3 .7.b. Dotazování se na sny. .. ................... ..... ... ...... .. .... .......... 226 VIII.3.8. Dotazování se na vyměšování .... .. ...... . .......... ... .......... 228 VIII.3 .8. a. Dotazování se na stolici .... ....... ... ... ..... .. ................ ....... 229 VIII.3 .8 .b. Dotazování se na močení ......... ... .. ..... .. ........................ 234 VIII.3.9. Dotazování se u žen ............ ...... .... .. ..... .... ... ... .......... ... 239 VIII.3.9.a. Dotazování se na menstruaci .... ... .. .... .. ......... ... ...... ....... 239 VIII.3.9.b. Dotazování se na výtok ................ .. ...... ..... ........... ..... ... 245 VIII.3.10. Dotazování se u dětí .... ... ...... ................ ..... ........... ...... 248 VIII.4. Vyšetřování pohmatem ............. ......... ..... ...... .. .. .. ... .. 250 VIII.4.l. Pohmat pulzu ...... ................ ...... ...... .. ... ..... .... .............. 250 VIII.4.1.a. Zdravý pulz .... ..... .. .. ...... ........... .. ... ........ .... ... ......... ... .. .. 262 VIIL4.l.b. Chorobné pulzy ... ....... ...... ..... .. ....... ..... ............ .. ........ ... 264 VIII.4.1.c. Neobvyklé pulzy ... ......... ......... ...... ........ ...... ............ .... . 302 VIII.4.1.d. Korelace mezi pulzy a syndromy.. .... ........ .. .. .... ..... ...... 305 VIII.4. 1.e. Pohmat pulzu u žen a dětí ..... ........ ..... .. .... ... .. .... ......... .. 308 VIII.4.2. Pohmat těla ..... ....... ........ ...... ..... ....... ..... ............ .... ..... . 3 12 VIII.4.2.a. Pohmat povrchu těla ........ .......... .... ...... ... ........ ..... .. .... .. . 313 VIII.4.2. b. Pohmat končetin ....... ...... ...... ...... ....... ........ .. ... ........ .. .... 3 15 VIII.4.2 .c. Pohmat hrudníku a břicha ... .... ......... .... ........ .. .. ............ 3 15 VIII.4. 2.d. Pohmat na drahách čchi .... .. ...... .... ... ..... .. ..... .. ............ .. 321 VIII.4.2.e. Pohmat bodů na drahách čc hi ... ...... .. .... ... ... ..... .. ... ....... 350 DODATKY .... ... ... .... ... .................. ..... ..... ........ ................... ... ... ..... .. . 359 Rejstřík čínských slov .. .... ... ...... ... .... ... ................. ................... ...... ... . 36 1 Literatura ... ... .... ..... .............. ........ .... ... ....... ........ .... .... .... .. .. .............. . 389
9
KAPITOLA VIII
METODY VYŠETŘOVÁNÍ
Ú vod
11
Zjednodušeně lze říci, že dosavadní výklad objasňoval v širším smyslu slova fyziologii a patologii lidského organismu, vidě nou z hlediska klasické čínské medicíny. Pro ni, jak již víme, typickým a základním rysem je celostní pohled na člověka jako na bytost existující v síti vztahů jednak přesahujících fyzické hranice organismu, a jednak tvořících jemné předivo propojení v jeho vnitřku. V rámci těchto vztahů mohou vnější vlivy, např. atmosférické, vyvolat odezvy uvnitř těla, a vnitřní procesy naopak vyvolávat viditelné změny na jeho povrchu. Obdobným důsledkem vzájemných vztahů je skutečnost, že lokální chorobná změna v některé části organismu může iniciovat chorobné poruchy a projevy i v jeho vzd álenějších místech, resp. i v celém organismu. Vyšetřovací postupy klasické čínské medicíny jsou samozřejmě rovněž postaveny na poznání zmíněných souvislostí. Jejich podstatu zhutněně vyjadřuje citace z díla známého Ču Tan-siho:
"Chceme-li poznat vnitřek, je zapotřebí pozorova t zvenčí; vyšetřování zvenčí nám umožňuje poznat vnitřek. Je to proto, že vše, co je uvnitř, musí se projevit i zevně."l K získávání podrobných informací o zdravotním stavu a pří a průběhu jeho chorobných změn slouží komplex tzv. čtve rého vyšetření (s'-čen) , tj . vyšetření pohledem, čichem a sluchem, dotazováním se a pohmatem. Každá z těchto čtyř metod přináší specifické informace, a proto je velmi zdůrazňována zásada "spojitě uskutečňovat čtyři vyšetřování" (s'-čen che-cchan). Ačkoli tedy některé postupy - např. pulzová diagnostika či pozorování jazyka - mívají v rámci vyšetřovacího procesu větší zastoupení, nesmí se zanedbáva t a ni postupy ostatní. Výstižnou charakteristiku v tomto ohledu nacházíme v Nan-ťingu: činách
"Při jejím rozpoznávání pohledem se pozoruj e patero barev, a podle toho se pozná nemoc. Její rozpoznává ní sluchem znamená, že se naslouchá pěti tónům, a podle toho se nemoc rozliší. Rozeznání kladením dotazů znamená, že se ptáme na chuť k jídlu, a podle toho poznáme místo vzniku nemoci . Při rozeznávání pohmatem (pulzu) se vyšetřuje v ústí palce, zkouI
UČ3 , s. I, cit. zČu Tan-si : TCII1-si sin-Ja, 14. stol. n. I.
Po zo ro ván í du c ha šen
Úvod
12
VII!.1. VYŠETŘOVÁNÍ ZRAKEM
má se jeho prázdnota či plnost, a podle toho se pozná, ve kterém z orgánů cang-fu se nemoc nachází."2 Respektování vyšetřovacích metod se přirozeně odráží i v jejich zastoupení v dílech čínské medicíny. Přísluš~é pasáže obsahují už základní kánony Nej-ťing, Nan-ťing či Sang-chan-lun. Víme, že už ve 3 . století n . 1. vzniklo specializované dílo o pulzové diagnostice - Kniha pulzů. Ke Chung (281-36~) zanechal popisy svých pozorování epidemických nemocí, Kung Cching-suan (5 . st. n. 1.) podrobně popsal různé typy kožních vyrážek. Diagnostické poznatky jsou bohatě zastoupeny v Pojednání o původu a přízna cích nemocí (610 n. 1.), popisujícím 1739 chorobných syndromů. Tchangský lékař Sun S' -miao kladl ve svých dílech velký důraz na komplexnost vyšetřování, neboť mnohé zdánlivě stejné přízna ky mohou mít odlišnou příčinu a chorobné stavy ~e stejné příčiny se mohou projevovat odlišně. Za dynastií Sung, Tin a Juan ( 10. až 14. století) byla rozvíjena zejména pulzová diagnostika. Vobdobí dynastií Ming a Čching (14 . až zač. 20 . století) vzniklo velké množství děl , která navazovala na klasické texty a rozvíjela jejich odkaz. V diagnostice se zdůrazňovalo spojování vyšetření jazyka s pohmatem pulzu, doplňované ovšem o vyšetření dotazy a sluchem. Zvláštní pozornosti se dostalo diferenciální diagnostice a byly rozpracovány její teze v návaznosti na učení o jin-jangu a pěti prvcích. Lékaři zabývající se tzv. teplými nemocemi významně při spěli k obohacení vyšetřovacích postupů u horečnatých nakažlivých onemocnění. Živoucí proces rozvíjení diagnostické praxe neustává ani dnes, kdy jsou starověké poznatky a postupy souběžně doplňovány a kombinovány s nejnovějšími prostředky moderní medicíny.
13
V systému čínské medicíny, která vidí lidský organismus jako propojený celek, v němž jednotlivé části těla odrážeji stav a změny v jiných částech , aktivity vnitřních orgánů mají své rozpoznatelné projevy na povrchu těla atd., má vyšetřování pozorováním (wang-čen) zcela nezastupitelné místo. O důležitosti, která je mu přikládána, svědčí už tvrzení v starých textech říkající, že "rozeznat nemoc zrakem je božské umění". Při vyšetřování lékař provádí jednak celkové pozorování (např. zjev pacienta, dojem, jímž působí, fyzický vzhled, způsob pohybu, gestikulace atd.), jednak zkoumání jednotlivých částí těla (hlava, trup, končetiny, smyslové orgány, pokožka apod .). Zvláštní pozornost je věnována vyšetření jazyka, jeho vzhledu a povlaku na něm.
VIII. 1.1. Pozorování ducha šen Pojem šen, duch, byl už vysvětlen na jiných místech textu. Víme, že v medicínském kontextu v širším smyslu slova u člověka označuje projevy života jako takového, zatímco v užším smyslu znamená vědomí, psychiku a její aktivity. Dále víme, že šenje neoddělitelnou součástí těla,je smíšený s krví, kterájejeho "sídlem", aje součástí čchi cangů, kteréjsoujeho "rezidencemi". Tělo a duch jsou vzájemně propojeni, a proto se též navzájem ovlivňují. Oslabení těla oslabuje ducha, a naopak. Dále existuje vztah mezi duchem šen, esencí ťing a čchi . Šen je vyživován postnatální esencí ťing, kterou současně kontroluje. Dostatek esence znamená zdravé a silné tělo, čili zpětně i zdravého ducha šen; její nedostatek tělo oslabuje a následně vede i ke chřadnutí ducha. Obdobná propojenost je i mezi šenem a čchi, kteráje iniciální silou tvorby esence i ducha v těle. Ťing, čchi a šenjsou nazývány třemi drahocennostmi (san-paoJ a v taoistické kosmologii, potažmo medicíně , tato tři skupenství tvořivé prasubstance představují jakousi "svatou trojici", z níž se vše odvíjí -na makrokosmické i mikrokosmické úrovm.
2 Na n - ťi n g,
kap . 61 . s. 134 135.
Zkoumání ducha tudíž významně l?omáhá rozpoznat stav organismujako celku i stav jeho složek. Sen se dá vypozorovat růz nými způsoby - ze vzhledu obličeje , způsobu m luvení, citového
Pozorování du cha še n
14
rozpoložení apod. , ovšem nejvýrazněji se projevuje na výrazu v nichž se sbíhá čchi všech cangů , zásobáren tělesné čchi.
3.
očí ,
Nedostatečnost
duševní síly (šao -šen,
15
šen -čc hi
pu-cu)
Tento stav je svou intenzitou mezi předešlými dvěma; je lehducha a častý bývá u lidí s oslabenou řádnou čchi čeng-čchi. Proj evuje se zapomnětlivostí, zvýšenou únavou, nechutí mluvit nebo mluvením tichým hlasem, únavou v končetinách , zpomalenými pohyby, přičemž jeho nejcharakterističtějším příznakem je zapomnětlivo st. Ta spolu s únavou a duševní únavou souvisí s nedostatkem čchi - siie a oslabením čchi srdce; mluvení tichým hlasem či nechuť k mluvení poukazují na prázdnotu čchi plic; únava v končetin ách je příznakem prázdnoty čchi sleziny, zpomalené pohyby svědčí o nedostatkujangu ledvin. Přechod od stavu přítomno s ti ducha přes nedostatečnost ducha ke ztrátě ducha je nepříznivým příznakem celkového zhoršování se zdravotního stavu. čím stupněm nepřítomnosti
VIII.1.1.a. Stavy ducha šen 1.
Přítomnost
ducha (te-šen)
Přítomností ducha šen je míně n optimá lní stav duševní síly, který signalizuje plnost esence ťing i čchi. Obvyklý je samozřej mě při dobrém zdravotním stavu, nicméně může "prosvítat" i v případě onemocnění. Tehdy se nenarušenost šenu projevuje jasnou myslí, živým výrazem očí, vyrovnaným dechem, dobrým vzhledem obličeje, normálními reakcemi atd. Jasná mysl, nenarušená řeč a zdravý vzhled tváře svědčí o dostatku ťing-čchi srdce; jasný pohled, přirozené pohyby a normální reakce vypovídají o dostatku ťing- čchi jater a ledvin; klidný dech a neubývání hmotnosti při onemocnění svědčí o dobrém stavu ťing-čchi plic a sleziny. Pokud jsou tyto příznaky přítomny , není duševní energie ohrožena a nemoc má příznivou prognózu.
Tab. I. Projevy n'h ných stavLl duch a še n !' {
2. Ztráta ducha šen (š '-šen, wu-šen)
Tento stav je příznakem značné vyčerpanosti ducha šen jakož i esenciální čchi, a v případě onemocn ění je neblahým signálem . Nepřítomnost ducha se projevuje ztrnulým pohledem, tichou mluvou, potemnělým obličejem , ztrnulými pohyby, nepřiro zenou polohou těla, hubnutím n ebo až ztrátou vědomí, ztrátou kontroly nad stolicí a močením atd. Duševní apatie resp. poruchy vě domí, tichý hlas a temný obličej vypovídají o slabosti ťing-čchi srdce; ztrnulý výraz očí a zakalený zrakjsou důsledkem vyčerpání ťing-čchi jater; nepravidelný dech svě dčí o sla bosti ťing-čchi plic, hubnutí o nedostatku ťing-čchi sleziny, zpomalené reakce a pohybové potíže vypovídají o vyčerpanosti esenciální čchi ledvin. Náhlé mdloby či kolaps, zavřené oči a otevřená ústa, ztráta kontroly nad vyměšováním , vznikají při vstupu škodlivosti do obalu srdce. Jeli škodlivost horké povahy, dostavuj e se poma tenost, zuřivost apod. Vpadlé oči a hubnutí v obličeji při duševní vyčerpanosti svědčí o odlučov ání se čchi a vysychání esence ťing.
Příto~n:ost:
Nepřítom nost
Z tráta ducha
FaleŠ n ý duch
ducha šen
duch a šel1
šen
šen
čistý
Oči
Obličej
Ná lada
pohled, lesk lé oči
zdravá barv a
Řeč
přirozen é
bez lesku, tupý pohled
zdánl ivý lesk v očíc h , a le ztmu IÝ poh Ied
bledá šedivá
pote m nčlá
náhlý
barva
ruměnec
bez nálad y
dušev ní apat ie
náh lé oživnutí
fyzická únava ,
náhl é oživ nutí
nalad ěn í
zpomal ené
poh yby, ~ normá ln í reakce přiroze n á,
tichý hl as,
zře telná
mluvit
jasn é V ědo mi
oči
barVí)
přiro zené
Pohy by
potemn ělé oč i
zpomal ené vnÍ m úní
opo ž d ě né
rea kce
. n ec hu ť
pře rýva n á ,
I poruchy
ti chá
vědom i
po
předešlém
ml čení
náhlé
hlasité
řečně ní
náhl é zdánlivé smys lll, ne klid
vyjasnční
Vy.~ e f ř ování
16
4. Falešný duch šen
zrak e m
(ťia - še n)
V tomto případě jde o náhlé nápadné zlepšení duševního rozpoložení u těžkých vleklých onemocnění ohrožujících život pacienta. Projevuje se například tak, že pacient, který do té doby mluvil jenom vysíleným tichým hlasem, začne hlasitě a nepřetržitě mluvit, duševní apatie je u něj vystřídána výraznou čilostí, potemně lou či bledou tvář za lije z ničeho nic ruměnec, nechutenství je vystřídáno velkou chutí k jídlu atd. Pacient jakoby ožije a zdá se být na dobré cestě k vyléče ní. Na rozdíl od skutečného uzdravení jsou však takovéto stavy náhlé a krátkodobé, a naopak jsou nepříznivým signálem. Dochází k nim totiž tehdy, když se jinová esence již krajně vyčerpala , v důsledku čehož se začíná odlučovat jang. Zdánlivé oživení je tedy jenom "vzplanutím" uvolněné jangové čchi, která je ovšem u ž také na cestě k zániku.
Po zorování ducha š en
17
k večeru a mohou být provázeny i halucinacemi, j sou vyvolány akumulací škodlivé horkosti ve vrstvě krve.
2. Pomatenost (tžen) Tento typ poruchy je povahy jinové. Vyznačuje se střídáním zamlklosti a tupého civění s prozpěvováním nebo pláčem, záchvaty štěstí. Duševní stísněno st, ztráta nálady a mumlání si pro sebe poukazují na stísňování čchijater a hromadění se hlenů tchan. Bušení srdce, plačtivost, podléhání žalu a fyzická vyčerpanost signalizují prázdnotu srdce a sleziny. Pomatené řeči a bláznivý smích souvisejí s prázdnotou čchi srdce, a pokudjsou cítit mírné bolesti v oblasti bránice, jde o stagnaci krve. Jsou-li stavy pomatenosti dlouhodobé a neustupující, došlo k zablokování obalu srdce hleny tchan. 3. Padoucnice (sien, tien-sien)
VIII.l.l.b. Poruchy ducha šen
Zatímco v předch ázejících případech šlo o stavy vyvolané oslabením duševní energie, do této kategorie patří poruchy psychiky (šen-Iuan).
J. Šílenství (kchuang )
Pokud je postižený neklidný, zmateně vykřikuje, zuřivě nadává a pobíhá, nevydrží v klidu ležet a málo jí, jde o poruchujangové povahy. Pokud má přitom prudké změny nálady, zuřivý výraz, propadá záchvatům šílenství, při nichž útočí na jiné, pobíhá, strhává ze sebe šaty nebo vyzpěvuje, příčinou je zahrazení jangmingových drah horkými hleny tchan. Když je tento chorobný stav dlouhodobý a postižený se postupně unavuje, je lekavý a mnoho mluví, došlo k vyčerpání jin a následnému nárůstu prázdného ohně. Ztvrdnutí břicha a poruchy močení signalizují, že k poruše došlo z akumulace krve v tchaj-jangu v důsledku vniknutí vnější škodlivosti do spodního zářiče. Černá stolice a zapomnětlivost vypovídají o propuknutí šílenství z akumulace krve a následné horkosti v jang-mingu. Záchvaty šílenství u žen při horečnatých onemocněních ze zranění chladem v období periody, které se objevují
Sem zařazuj e čínská medicína poruchy psychiky projevující se ztrácením vědomí anebo náhlým upadnutím spojeným se ztrátou vědomí, pěnou u úst, křečemi končetin, či vydáváním zvuků připomínajících zvuky zvířat. Po odeznění záchvatu je postižený opět v pořádku. Křeče, pěna kolem úst při záchvatu, podráždě nost, nervozita, hořko s t v ústech a zácpa v normálním stavu jsou způsobeny zahrazením srdce horkými hleny tchan z ohně jater. Předchází-li záchvatu tlak na hrudi, bezvládnost, závratě a zatmívání se před očima , jde o poruchu šenu z hlenů tchan a jaterního větru. Chronická padoucnice, závratě a zapomnětlivo st poukazují na prázdnotujinjater a ledvin a následné zneklidňování ducha šen prázdným ohněm. Závratě, nechutenství, bledý obličej a řídká stolice mají příčinu v prázdnotě čchi sleziny a žaludku, a tudíž i nedostatku výživy pro ducha šen. Ve staré čínské medicíně se rozlišovalo tzv. patero padoucnic (wu-sien), přičemž existují dva výklady tohoto pojmu. Podle prvního se pět typů padoucnice vztahuje k pěti orgánům cang. Cervený obličej, vytřeštěné oči, vyplazování jazyka a srdeční neuróza poukazují na srdeční padoucnici (sin-sien); namodralý obličej, zmodralé rty, oči vsloup , křeče končetin a spastické prohnutí páteře reprezentujíjaterní padoucnici (kan-sien); žlutavý obličej, nadýmání a neschopnost ohnout končetiny vypovídají o slezinové
Vy,\'etPování zrakem
Po zo rování ducha še n
padoucnici (pchi-sien); bílý obličej, svítící bělma, šok a pěna u úst souvisejí s plicní padoucnicí (fej-sien); temná barva obličeje, vytékání slin z úst a ztrnulá mrtvolná poloha těla ukazují na ledvinovou padoucnici (šen-sien). Podle druhého výkladu se dělí záchvaty podle toho, jaké zvuky nebo typické pozice učitých zvířat připo mínají zvuky a pozice u postiženého. Otevřená ústa, pokyvování hlavou a vydávání zvuků podobných ržání koně patří ke koňské padoucnici (ma-sien); ztrnulé civění a nadýmání v břiše poukazují na kravskou padoucnici (niou-sien); pokyvování hlavou, prohnutí p áteře vzad a lekavost vypovídají o kohoutí padoucnici (ťi-sien); převracení očí vsloup a vyplazování j azyka jsou ovčí padoucnicí Uang -sien). Tchangský l ékař Sun S ' -miao rozlišoval u dětí tři typy epilepsie . Pokud na začátku záchvatu dochází ke křečovitému ohnutí prstů,jde o větrnou padoucnici (feng-sien); souvisí s napadením větrem při pocení. Úlek a záchvatovitý pláčjsou spojeny se šokovou padoucnicí (ťing-sien) , která vzniká z pohybu ducha šen v důsledku šoku. Nadýmání, zvracení a průjemjsou spojeny s poživatinovou padoucnicí (š '-sien), způsobenou poruchami trávení mateřského mléka. U epilepsie se dále rozlišujejinový ajangový typ. Pokud záchvatu předchází horečka , zácpa, zčervenání moče, šok, pláč, povrchový pulz atd., jde o jangovou padoucnici Uang-sien); obvykle souvisí s nemocemi orgánů fu, postihuje svalstvo a její léčba je nadějnější. Je-li před záchvatem tělo chladné, pulz hluboký, nejsou-li přítom ny křeče ani úlek, jde o jinovou padoucnici Uin-sien), kteráje spjata s ochořením cangů, postihuje kosti a dřeň a l éčí se hůře.
neuróza jsou důsledkem oslabení šenu v důsledku nedojater a ledvin. Slabomyslnost u dětí, opožděný vývoj, opožděné zavírání se fontanely, řídké vlasy atd. vypovídají o nedostatku v "moři dřeně" čili mozku, jakožto následku vrozeného deficitu esence ťing.
18
4. Slabomyslnost Příčinu
(čeh'-taj)
snížené inteligence, zpomaleného chápání atd. lze posuzovat podle dalších průvodních znaků. Projevuje-li se při ní emoční otupělost , postižený si mumlá pro sebe nebo je za mlklý, nadýmá jej, vytékají mu sliny, má ochablé končetiny a bílý povlak na jazyku, tehdy došlo k omezování ducha šen a zahrazování smyslů v důsledku akumulace vlhkosti a hlenů. Zatemnění mysli, soužení, pláč a bledý obličej vypovídají o stísňování čchi jater, prázdnotě sleziny a nedostatku výživy pro ducha šen v srdci. Nepřítomný výraz očí, zpomalená řeč, brnění v končetinách, závratě, hučení v uších nebo pocit pálení v dlaních a na chodidlech, zrudnutí tváří, neklid
a
19
srdeční
statečnosti
VIII.l.l.c. Emoční poruchy Při tomto vyšetřování se sledují zejména projevy ho podléhání některé ze základních emocí.
nadměrné
J. Sklon k radosti (šan-si) Příznaky tohoto emočního výkyvu jsou nepřiměřené projevy radosti či radostný smích bez jakékoli zjevné příčiny. Když je provází bláznivý smích, pomatená řeč, zrudnutí tv áří, sucho v krku, vyrážky na rtech a jazyku, jde o neklid ducha srdce v důsledku nárůstu a akumulace srdečního ohně. Ochablost v bedrech a kolenou, poluce, šum ění v uších, závratě, srdeční neuróza a červená špička jazyka napovídají, že vázne komunikace mezi srdcem a ledvinami, a proto duch ztrácí klid. Vytékání slin z úst, pocit těžké hlavy, srdeční neuróza a žlutý povlak jazyka svědčí o zneklidňo vání srdce ohněm z hlenů tchan. Pokud se objeví samomluva, chvilkové výbuchy smíchu a nepříjemné pocity v podžebří, tehdy působí na srdce oheň z jater, vzniklý ze stísňování jejich čchi.
2. Sklon ke
hněvu
(šan-nu)
Výbuchy hněvu, podrážděnost, neschopnost se ovládnout spolu se vznětlivostí bez příčiny jsou rovněž chorobným příznakem. Jeli při nich tlak pod žebry, neklid, emoční labilita, tehdy došlo ke stísnění čchi jater a následné neprůchodnosti mechanismu čchi. Celková slabost, bezbarvý obličej, neklid a nespavost, snížené trávení a řídká stolice poukazují na prázdnotu sleziny a vyčerpanost krve i nedostatek krve jater. Ochablost v bedrech a kolenou, návaly horečky, noční pocení, srdeční neuróza a nespavost vypovídají o tom, že ledviny jsou prázdné a narůst á jaterní jang, neboť "voda nesvlažuje dřevo".
Vyšelřován í
20 3. Sklon k
zádumčivosti
zrakem
(šan-jou-s')
Tato citová nevyváženost se projevuje zádumčivostí a stísně nými neveselými náladami bez konkrétní příčiny. Pokud postižený kromě toho trpí závratěmi, zatmíváním před očima, frustrací, zkrácením dechu, zapomnětlivostí, nespavostí, špatným trávením a pocitem plnosti v žaludku, potíže souvisejí s vyčerpaností srdce a sleziny a se stagnací čchi. Dusivý tlak v hrudi, zkrácený dech, psychická únava a tichý hlas signalizují oslabení čchi plic a stagnaci v mechanismu čchi .
Pozorování barvy
21
červený obličej a tmavou moč, je příčinou jeho stavu neklid ducha šen z nárůstu srdečního ohně. Další příčinou může být vzestup jaterního jangu a neklid ducha šen i duše chun; tehdy jsou prů
dusivý tlak v hrudi, závratě, zatmívání se před a hněvivost. Pokud průvodními příznaky jsou nedostatek dechu, bezvládnost, bezbarvý obličej, neklid a nespavost, srdeční neklid a zkrácený dech, příčinou je nedostatek čchi i krve a následná "podvyživenost" ducha šen. vodními
příznaky
očima, podrážděnost
VIII.1.2. Pozorování barvy 4. Sklon k zármutku (šan-pej)
Podléhání žalu, plačtivost a neovladatelný smutek bez zjevné příčiny souvisejí celkově s oslabením vitálních složek organismu. Když se přidává zkrácený dech, nechuť k mluvení, duševní neklid a spontánní pocení, oslabenaje čchi plic. Žal, pláč a výpadky vědomí poukazují na nedostatečnost krve a následnou ztrátu výživy pro ducha šen. 5. Sklon k obavám (šan-kchung)
Zvýšená bázlivost, nedostatek odvahy, všudypřítomný strach apod. jsou rovněž příznaky nedostatečnosti. Pokud člověk s takovýmito sklony má bezbarvý obličej, trpí frustrací, zkrácením dechu, často se potí a cítí se být slabý, jeho čchi i krev jsou ve stavu vyčerpanosti, a proto se ani duchu šen nedostává přiměřené výživy. Nedostatek odvahy, snadné podléhání obavám a nepříjemné pocity v podžebří signalizují nedostatek čchi žlučníku, jakož i to, že játra tzv. neuschovávají duši chun. Ochablost v bedrech a kolenou, nespavost, zapomnětlivost a duševní skleslost jsou přízna ky nedostatku esence ledvin. 6 Sklon k lekavosti
Do diagnostiky tzv. pozorování barvy (wang-se) patří zkoumání vzhledu a barvy pokožky, a to zejména na obličeji. Jeho odů vodněnost a důležitost spočívá v tezi, že čchi-sue všech drah a orgánů prochází obličejem, takže se na něm odráží a je na něm vypozorovatelná i rovnováha či nerovnováha sil uvnitř organismu. Už v Nej-ťingu se rozlišovala barva vyvážená (pching), chorobná (ping) a smrtelná (s). Pozorování se zaměřuje na dvě kvality vzhledu pokožky - barvu (se) a vlhkost (ce) či jasnost a vlhkost (lmang-se). V prvním případě jde o pět základních barev, které odrážejí stav resp. chorobné poruchy pěti orgánů cang - modrozelenou (játra), červenou (srdce), žlutou (slezina), bílou (plíce), čer nou (ledviny); druhá kvalita, to jest přiměřená vlhkost a svěžest pokožky, nebo naopak její suchost a zvadlost atd., souvisí s dostatkem či nedostatkem esenciální čchi celkově. Dále platí, že existuje souvislost mezi barvou-vzhledem, čchi a duchem šen. Na vlhkost a svěžest pokožky má vliv čchi, barva souvisí s krví. O vztahu ducha šen a vzhledu pokožky se říká, že barvaje vlajkou ducha. Je-li tedy duch zdravý, zdravý je i vzhled, je-li naopak oslabený, ztrácí svěžest i vzhled. Všeobecně čchi a šen souvisejí se svěžestí pokožky, krev pak s její barvou.
(šan-ťing)
VIII.1.2.a. Vztah cang-fu k jednotlivým částem Snadné upadání do šokových stavů, lekání se s bušením srdce a srdeční arytmií či bázlivost jsou příznakem nedostatku ducha šen z prázdnoty čchi žlučníku tehdy, pokudje provází zkrácení dechu, bezvládnost a mluvení tichým hlasem. Mívá-li postižepÝ srdeční neurózu, trpí nespavostí, vyrážkami na rtech a jazyku,®á
obličeje
Kromě toho, že se vnitřní orgány "vybarvují" na obličeji, a pře važující barva obličeje tudíž signalizuje převažující působení toho kterého orgánu, mají podle klasických textů jednotlivé cang-fu, resp. další části těla, na obličeji své regiony. Jejich zkoumání může
Vyšetřováni
22
Pozorování barvy
zra kem
VIII.l.2.b. Zdravý a chorobný vzhled (1) Normální vzhled
plíce ~
~
srd,* ~
ž lučník ten. střevo
jált \
žlučník
~
ten. střevo
žalu~ckslczirfažJ\dck
tl.střevo ~~~
obličeje
(čchang-se)
Základní barva obličeje se samozřejmě liší podle příslušnosti k rase . U bělochůje tedy spíše bleděrůžová, u Asijců žlutobílá, atd. Společné však je to, že má-li být zdravá, musí mít svěží vzhled a v pokožce musí být správný poměr vlhkosti a mastnoty. Obojí je výrazem dostatku životních esencí. Svěžest a lesk odrážejí plnost ducha, vláčnost a pružnost dostatek krve . Individuálně u zdravé barvy mohou existovat určité odchylky, které jsou buď trvalého, nebo dočasného rázu. Proto se dále ještě rozlišuje tzv. barva hostitelská a barva hosta.
hrdlo
~
23
._ tl. strcvo
ledvin}' moč. Il1čc~'ř. moč. m~ct"'6'ř ledvin}' pupek pohlav] ~ ohlavl pllptk .llUI'IIIII.,
~
'----"
J. Hostitelská barva
Obr. 1. Vztahy orgánú k
obličeji
proto pomoci ještě více zpřesnit diagnózu. V Nej-ťingu jsou dvě takováto členění obličeje, která přitom nejsou totožná. Podle Lingšu vertikální střed čela pod hranicí vlasů odpovídá obličeji a hlavě; střed čelaje spojen s hrdlem; oblast mezi obočím patří k plicím, kořen nosu je spjat se srdcem, horní část nosní kosti je propojena s játry a při jejím levém a pravém úpatí má své místo žlučník; špič ka nosu patří ke slezině a nosní křídla k žaludku. Oblast pod nimi, mezi nosem a horním rtem, je spojena s močovým měchýřem a směrem ke koutkům úst patří k pohlaví. Na lícních kostech pod očima je území tenkého střeva a pod spodními okraji kostí se nachází oblast tlustého střeva. Od ní směrem k uším je oblast ledvin, a pod ní, asi na úrovni ušních lalůčků, leží oblast spojená s pupkem. Druhé členění, popsané v Su-wen, je podstatně jednodušší. V něm čelo souvisí se srdcem, nos se slezinou, levá tvář s játry, pravá s plícemi a brada s ledvinami. Kromě toho existuje i nám již známé propojení smyslových vývodů s orgány cang. Podle něj nos má spojitost s plícemi, rty odpovídají slezině, oči játrům , jazyk srdci a uši ledvinám; barevné změny v příslušných regionech pak signalizují poruchy funkcí daných orgánů.
(ču-se)
Jí se označuje určitá individuální odchylka od daného standardu, která se nemění po celý život. Může být dána dědičně, geografickými, klimatickými, pracovními podmínkami atd. Někdo takto může mít obličej tmavší, jiný světlejší, další více do hnědé či jiné barvy. Na odstín základní barvy může mít vliv i typologie podle pěti prvků. Lidé s převahou prvku dřeva jej tedy budou mít namodralý, s převahou ohně načervenalý, s převahou země nažloutlý, s převahou kovu bělavý, s převahou vody načernalý . 2. Barva hosta (kche -se)
Tato barva obličeje resp. pokožky vyjadřuje dočasné momentální změny, které vyplývají z interakce mezi člověkem ajeho prostředím. Souvisejí např. s polohou a pohybem v rámci ročních období. Říká se, že jarní čchi je v drahách ťing, letní je v síti vlásečnic sun-luo, přes pozdní léto je čchi ve svalstvu, na podzim je na úrovni kůže a v zimě se stahuje do kostí. Souběžně s tím se i barva "stahuje" víc k povrchu nebo do hloubky. Obdobná zákonitost se projevuje i v průběhu dne, kdy přes den se čchi pohybuje vice v jangových drahách a k večeru a v noci ustupuje do drah jinových. Další spojitost barevných proměn vychází ze vztahů mezi pěti prvky. Takto se na jaře může objevit modravý odstín , v létě načervenalý, přes pozdní léto žlutavý, na podzim bílý a v zimě
Vyšetřován í
24
Pozorování barvy
zrakem
načernalý.
Tyto změny jsou pravdaže jenom mírné a poměrně stěží Pohyb barvy vyvolávají i klimatické změny . Když je teplo, čchi a krev vystupují více k povrchu a barva je více do červena, v chladném počasí se stahují a barva bledne, nebo pří padně tmavne až do modré. Ajsou i další okolnosti, které mohou dočasně měnit normální vzhled a barvu obličeje - např . působení alkoholu, nával emocí, sluneční záření atd . postřehnutelné.
dence i v rámci souhlasných či nesouhlasných syndromů . U souhlasných, pokud tzv. barva rodí nemoc, jde o souhlasnost v pří znivosti (ťi čung č' šun), pokud nemoc rodí barvu, jde o malou nesouhlasnost v příznivosti (ťi čung siao-ni). U nesouhlasných, pokud nemoc překonává barvu, jde o souhlasnost v nepříznivosti (siung čung č' šun), a pokud barva překonává nemoc, jde o nesouhlasnost v nepříznivosti (siung čung č'ni). Konkrétní kombinace ukazuje následující tabulka.
(2) Chorobný vzhled
Všechny výraznější odchylky barvy obličeje od výše jmenovaných možností jsou příznakem nemoci. Může tedy jít o změnu barvy, výrazné převážení některé z barev, ztrátu svěžího vzhledu, ztemnění barvy, vyschlý vzhled apod. I v takových případech ovšem ještě lze rozlišit tzv. příznivou barvu (šan-se) a nepříznivou barvu (e-se). Příznivým signálem je, když je vzhled pokožky - ač došlo ke změně její barvy - dostatečně svěží ajasný. Znamená totiž, že navzdory onemocnění jsou esenciální čchi i duch šen v dobrém stavu a nedošlo ještě ani k vyčerpání žaludeční čchi, která musí být obsažena i v čchi ostatních orgánů. Nepříznivým příznakem je temná, suchá a povadlá pokožka obličeje, neboť signalizuje vyčerpanost ťing čchi orgánů a nedostatek žaludeční čchi. Důležité je rovněž sledovat posloupnost přeměn příznivé a nepříznivé barvy. Pokud se ubírá směrem od příznivé k nepříznivé, choroba se zhoršuje; v opačném směru je příznakem uzdravování. Další sledovanou skutečností je souznění barvy s nemocí orgánu. Barva obličeje by měla odpovídat onemocnění toho kterého orgánu. Při nemoci sleziny by tedy měla být žlutá, při onemocně ní srdce červená apod. Pokud tomu tak není, došlo k tzv. překří žení nemoci a barvy (ping-se ťiao-cchuo). V jeho rámci opět existuje příznivá a nepříznivá alternativa. Pokud se barva vůči nemoci pohybuje v cyklu rození mezi pěti prvky - např . v případě onemocněníjater (dřevo) černá (voda rodí dřevo) nebo červená (dřevo rodí oheň) -, jde o znamení relativně pozitivní, o souhlasný syndrom (šun-čeng). Je -li však tento pohyb ve směru cyklu překoná vání - např. při totožném onemocnění objevení se bílé (kov si podmaňuje dřevo) nebo žluté (zem ponižuje dřevo) -, prognóza je nepříznivá, spadající pod syndromy nesouhlasné (ni-čeng). Při ještě podrobnějším členění se dají vysledovat pozitivní a negativní ten-
25
Tob. 2.
Kombinace chorobných zabarvení obličeje Překřížení
Orgán
Souh las barvy a nemocI
Barva rodí nemoc
barvy a nemoci
Nemoc rodí barvu
Nemoc
Barva
překonává
překonává
barvu (+)
H
(+)
nemoc H
játra
modrá, zelená
černá
červená
žlutá
bílá
srdce
červená
modrá
žlutá
bílá
čenlá
červená
bílá
čemá
modrá
slezina žlutá plíce
bílá
žlutá
čemá
modrá
červená
ledviny
černá
bílá
modrá
červená
žlulá
Kromě kombinací barev mohou o potenciálním vývoji nemoci vypovídat i odstíny v rámci jednotlivých barev. V Nej-ťingu jsou popsány takto:
"Proto když je barva zelená jako mrtvá tráva, jde o smrt; když je žlutá jako citrón, jde o smrt; když je černá jako popel z uhlí, jde o smrt; když je rudá jako sražená krev, jde o smrt; když je bílá jako vyschlá kost, jde o smrt. Toto je smrt viděná v barvách. Modrájako peří ledňáčka znamená život, rudájako kohoutí hřebínek znamená život, žlutájako břicho kraba znamená život, bílá jako vepřové sádlo znamená život, černájako havraní křídla znamená život. Toto je život viděný v barvách."3 , SU-Iven. kap. 10. s. 152.
Vyš e t řo v á ní
26
Najiném místě v Su-wen
zrak e m
seještě
o zbarvení obličeje píše toto:
"Červená má být jako rumělková červeň v hedvábí, a nemá být jako okr. Bílá má být jako peří labutě, a nemá být jako sůl. Modrá má být jako odlesk nefritového náramku, a nemá být jako modré barvivo. Žlutá má být jako realgarová žluť v hedvábné síťce, a nemá být jako jíl. Černá má být jako lak, a nemá být jako země . "4
VIII.1.2.c. Pozorování
pěti
barev
K pěti cangům přináleží pět základních barev, takže podle nich lze zvažovat, který z orgánů můžeme považovat za hlavní příčinu onemocnění. Kromě této přímočaré souvislosti je však v rámci každé barvy možné vysledova t i detailnější informace. 1. Modrá barva
( čehing -se )
Je barvou prvku dřevo a cangujátra. Jsou s ní spojeny hlavsyndromy chladu, větru , bolestí, šok a krevní stáze. Tato barva je obvyklým příznakem srážení se krve a vzniku bloků v drahách čchi-sue . K nim často dochází působením chladu, který vyvolává kontrakci vlásečnic, anebo i ze stagnace čchi způsobující neprůchodnost drah. Neprůchodnost vyvolává - jak známe z poučky "není-li průchodnost, pakje bolestivost" - bolesti, nedostatečný přísun krve ke šlachám a svalům pak může vést ke kontrakcím, záškubum svalstva, třesu končetin atd. Bledá barva obličeje s přídechem modré svědčí o nárůstu vnitř ního chladu či vpádu vnějšího chladu, resp. o bolestech srdce ze stagnace krve a bolestech břicha způsobených chladem. Popelavě modrá barva obličeje a zmodralé rty jsou příznakem prázdnoty jangu srdce a následné stagnace krve; obvykle ji provázejí bodavé bolesti u srdce. Modrofia lový obličej a bolesti v podžebří vypovídají o zablokování čchi j at er nebo o jejím stísňování. Obdobné pří znaky provázené podrážděností a suchem v krku vyplývají z plně
Po z orování barvy
ného větru v játrech. Bílomodrá pokožka pod očima , stísněná nálada, brnění prstů na rukou a křeče v lýtkách jsou příznaky jaterního větru z prázdnoty. Namodralý obli č ej u žen obvykle souvisí s nerovnováhou mezi játry a slezinou v neprospěch sleziny; prů vodními příznaky bývají hněvivost, snížený příjem potravy, poruchy menstruace. Vysoká horečka a zmodrání obličeje - zejména u kořene nosu a kolem úst - u dětí může být předzvěstí křečovité ho záchvatu. Červený přídech v modré svědčí často o střídavých atacích chladu a horkosti u nemocí v šao-jangu. Zrudlé oči a modravý obličej vypovídají o ohni v já trech, temná modročervená barva oznamuje stadium ohně ze stísňování čchi jater. Modrožlutá pokožka na lícních kostech, závratě a zvracení jsou příznaky syndromu bolestí hlavy ze stagnace hlenů tchan. 2. Červená barva ( čeh' -se )
Tato je barvou prvku oheň a orgánu srdce. Je spjata se syndromy horkosti, přičemž temně červená souvisí s horkostí z plnosti, světle červená s horkostí z prázdnoty. Když se horkost dostane do krve, ta začne prudce kolovat, tlačí se do vlásečnic na povrchu, a proto obličej, resp. pokožka na těle, dostává červenou barvu. Pokud je rudý celý obličej, většinou jde o horečnaté onemocně ní způsobené vnějšími škodlivostmi nebo o přeplněnostjangu orgánů. Návaly jasné červeně na tváříchjsou příznakem výstupu ohně z prázdnoty jin. Pokud se čas od času objeví na jinak bledém obličeji dlouhodobě nemocného, přemisťu jí se a jsou provázeny pocitem chladu v končetinách a řídkou stolicí, jsou signálem tzv. nahoře umístěného jangu (taj-jang), syndromu nepravé horkosti a pravého chladu způsobeného vážným úbytkemjin. Rudý oblič ej při onemocnění plic je nepříznivým pří znakem nesnadno léčitelného stavu. 3. Žlutá barva (ehuang-se)
Barva žlutá souvisí s prvkem zem a se slezinou, objevuje se syndromech prázdnoty a vlhkosti. Slezina je zdrojem tvorby i přepravy krve a přeměny tekutin, je-li tudíž oslaben á, krve není dosta tek , n ení přiměřeně přepravována, dostává se především při
4
Su.wen, kap. 17, s. 2 17.
27
28
Vy še třo
Po zorován í barvy
vání z rakem
do ní vlhká škodlivost z nedostatečně transformovaných tekutin, a proto je barva obličeje žlutá. Zvadlá suchá žlutá barva je syndrom ochablé žlutě (wej-chuang) , jehož příčinou je prázdnota čchi sleziny a nedostatek čchi-siie. Syndrom žluté odulosti (chuang-pchang), tj. žlutého oteklého obličeje, poukazuje na prázdnotu sleziny a následné hromadění se vlhkosti. Podle příčiny vnikání žluči do krve se rozlišuje jangová žloutenka (jang-chuang) a jinová žloutenka (jin-chuang). Přijangové se žluč "odpařuje" působením naakumulované horkosti a vlhkosti; barva pokožky je tehdy jasně žlutá. Přijinové dochází k zablokování žlučníku stagnací chladné vlhkosti, a barva je tehdy popelavě žlutá. Žlutá s nádechem červené vypovídá o větrné horkosti, suchá žlutá a výrazné hubnutí bývají příznakem onemocnění žaludku z prázdné horkosti.
29
nismu, krev ztrácí výživu i teplo, cévy se stahují, a proto i obličej dostává temný odstín. Temná černavá tvář a tmavé čelo jsou pří znakem oslabení jangu a převážení jin z prázdnoty jangu ledvin a ming-menu. Pokudje barva suchá, jde o vyčerpanost esence ledvin a její spalování prázdným ohněm. Černá barva kolem očí vypovídá o prázdnotě ledvin, zmnožování tekutin nebo o úniku esence při bělotoku u žen. Bolesti v bedrech a potíže s předkláně ním a zakláněním trupu jsou příznakem tzv. blokace kostí z prázdnoty ledvin. Temná barva a praskání pokožky souvisejí s krevní stází. Tmavé zbarvení obličeje je nepříznivým příznakem v případě srdečních onemocnění.
VIII.l.2.d. Deset metod pozorování barvy 4. Bílá barva (paj-se)
Bílá barva prvku kov je spojená se syndromy prázdnoty, chladu, ztráty krve a úbytku čchi. Při prázdnotě čchi se neobnovuje dostatečně krev ani čchi , jejich cirkulace rovněž vázne, a proto je obličej bílý. Obdobně je tomu při chladu, který způsobuje menší průchodnost krevních vlásečnic. Výrazně bílá resp. šedobílá tvář je příznakem prázdnoty jangu. Náhlé zblednutí při akutním onemocnění, provázené vyrážením studeného potu,je signálem náhlého odlučování sejangové čchi. Bledý obličej a hubená postava vypovídají o prázdnotě krve. Silné bolesti břicha a zimniční třesavka v případě bledého obličejejsou příznakem zahuštění sejinového chladu v útrobách. Má-li obličej barvu vyschlé kosti, jde o vyčerpanost čchi plic. Bledost je nepříznivým signálem v případě převažujícího onemocnění jater. 5. Černá barva (chej-se)
Poslední ze základní pětice barev se váže z prvků k vodě a z orgánů k ledvinám; při onemocnění odkazuje na prázdnotu ledvin, bolestivé stavy, krevní stázi a na zmnožení tekutin, tzv. vodní škodlivost (šuej-sie) v organismu. Když je jang ledvin ve stavu prázdnoty, tekutiny nejsou dostatečně proměňovány, roste hladina chladu a vlhkosti v orga-
Tuto osobitou metodu vyšetřování pohledem vypracoval na tezí Nej-ťingu čchingský lékař Wang Chung (19. stol.). Spočívá v rozlišování povrchovosti (fu), hloubky (čchen) , čistoty (čching), kalnosti (čuo), nepatrnosti (wej) , hutnosti (šen), rozptylování se (san), zahušťování se (tchuan), vlhkosti (ce) a mrtvolnosti (jao) barvy. 1 . Povrchovost a hloubka. Barva lokalizovaná více k povrchu pokožky je spjata s nemocemi povrchovými a v orgánech fu . Barva více vtáhnutá do kůže souvisí s vnitřními nemocemi a onemocněními orgánů cang. Když se barva stahuje z povrchu do hloubky, signalizuje, že i choroba se mění z povrchové na vnitřní. Opačný postup znamená, že se nemoc "vynořuje" z hlubších struktur na povrch těla. 2. Čistota a kalnost. Když je barvajasná a čistá , nemocjejangové povahy, matná barva znamená změnu charakteru nemoci z jangového na jinový. Naopak, změna z matné na čistou, je signálem přechodu nemoci z jinové na jangovou. 3. Nepatrnost a hutnost. Nepatrností se míní řídký, nevýrazný vzhled barvy, zatímco hutnost znamená, že barvaje sytá . První případ vyplývá z prázdnoty řádné čchi , druhý poukazuje na plný charakter chorobné škodlivosti. 4. Rozptylování a zahušťování se. Rozptylování se barvy a její blednutí je signálem toho , že se chorobný stav začíná zlepšovat. Pokud je barva naopak zahuštěná a koncentrovaná , nemoc je už základě
VyšeUován i zrakem
30
dlouhodobá a v hloubce. Přechod od barvy koncentrované k řidší je příznakem příznivé prognózy, opačný napovídá o zhoršování se stavu. 5. Svěžest a mrtvolnost. Svěží vzhled barvy znamená, že ještě nedošlo k vážnějšímu poškození řádné čchi. Je-li barva naopak zvadlá, suchá, signalizuje silný úbytek esenciální čchi. Přeměna vzhledu od svěžího k mrtvolnému ohlašuje zhoršování stavu, pře chod od mrtvolného ke svěžímuje příznivým znamením uzdravování. Celkově lze shrnout, že charakteristiky povrchovost, čistota, rozptýlenost, nepatrnost a svěžest jsou příznaky nových, povrchových a lehčích onemocnění, kdežto hloubka, kalnost, hutnost, zahušťování a mrtvolnost svědčí o nemoci dlouhodobé, vnitřní a těžké.
VIILl.3. Pozorování
těla
a
pohybů
Vnější vzhled těla je odrazem stavu vnitřních orgánů, čchi, krve atd. Proto sledování celkového fyzického zjevu a pohybů těla, zaujímaných pozic apod. rovněž pomáhá při vytváření si obrazu o zdravotním stavu pacienta. Všeobecně platí, že pokud je silný vnitřek, je silný i povrch, anebo - jak stojí v jednom díle čínské medicíny - "To, čímje tělo naplněné, je čchi. Vítězí-li tělo nad čchi, znamená to zemřít v mladém věku; pokud vítězí čchi nad tělem, znamená to dlouhý život."5
VIII.1.3.a. Pozorování
těla
N a základě známých souvislostí mezi orgány cang a částmi jimi řízenými lze již na první pohled vystopovat určité souvislosti. Např. měkkost či tuhost svalstva vypovídá o prázdnotě či plnosti sleziny a žaludku, hladkost či drsnost pokožky mluví o dostatku nebo nedostatku tělních tekutin, síla či slabost kostí vypovídá o stavu esence ledvin, u šlach obdobně o dostatku nebo prázdnotě krve jater atd. Silné svaly a kosti, hladká a pružná pokožka, široký hrudník apod. jsou příznaky celkově dobrého zdratěla
' TTT2, s, 17 : Ci l
Z LínC'-chclI1:S'-éent'iie-wej. /72311.1.
Po z orování
těla
a pohybLI
31
votního stavu, který slibuje příznivou prognózu i v případě onemocnění. Ochablé svalstvo, tenké kosti, drsná a suchá kůže, úzký hrudník atd. indikují stavy opačné. Slabé svaly svědčí o prázdnotě čchi sleziny, suchá praskající pokožka naznačuje vyčerpanost tekutin resp. vyčerpanost čchi plic, tenké kosti naznačují nedostatek dřeně suej a esence ledvin. Otoky po těle jsou příznakem prázdnoty jangové čchi a akumulace vlhkosti. Tloušťka a hubenost rovněž na první pohled signalizují poruchový chod orgánů. Sklon k nadváze všeobecně znamená oslabení jangové čchi. Má-li tlustý člověk stále chuť k jídlu, jeho tělo je ve stavu plnosti, avšak čchijeještě dostatečně silná; nemá-li chuť k jídlu, tělo je přeplněné, avšak čchi je slabá. Pokud má bledou pokožku, cítí se ochablý a psychicky unavený, jde o nedostatek jangové čchi a hromadění se hlenů. Z tohoto důvodu mají tito lidé sklon k postižení mrtvicí, která vzniká z kombinace stagnujících hlenů a následného generování ohně a větru. Chorobná hubenost signalizuje prázdnotu jin. Nepřibývání na váze přes značný konzum potravin znamená, že ve středním zářiči přetrvává oheň, jenž stravu "spaluje"; hubenost a zároveň nechuť k jídlu poukazují na prázdnotu střední čchi. Hubení lidé mívají nedostatek krve a tekutin a narůstá u nich vnitřní oheň, takže mohou mít sklon k onemocnění tuberkulózou.
VIII.1.3.b. Pozorování
pohybů
Charakter pohybů, zaujímání určitých tělesných poloh vsedě vleže atd. jsou rovněž odrazemjinjangových poměrů v organismu a souvisejí i s povahou onemocnění. Víme, že jang iniciuje pohyb a jin uvádí do klidu. Obecně proto platí, že více pohybů a jejich větší rychlost vypovídají o jangové povaze poruchy, méně pohybů a pomalejší pohyby odrážejí její jinový charakter. V tomto jinjangovém kontextu se používá i tzv. osmerá metoda vyšetřování pozorováním (wang-čen pa-fa), která sleduje pohyb či klid, sílu či slabost, předklánění či zaklánění se, skrčování či natahování, při čemž platí, že pohyb, síla, zaklánění a napřimování odkazují na povrchový, jangový a horký typ chorobné poruchy, klid, slabost, předklánění a skrčování poukazují na nemoc jinovou, vnitřní a chladnou. či
32
Vyš e třování
Pozorování
zrakem
Pokud se ležící pacient dokáže bez větších potíží obracet, bývá natažený, obličejem do místnosti, má neklidné pohyby, zvedá ruce, odkrývá a odkopává se, tehdy jde o nemoc jangovou, horkou a plnou, při níž narůstá uvnitř horkost, ale ještě nedošlo k vážnějšímu poškození čeng-čchi . Když se naopak obrací jen ztěžka, bývá skrčený, obličejem ke zdi, fyzicky i psychicky malátný, straní se světla a dožaduje se tepla, choroba je jinová, vnitřní a z prázdnoty. Když vsedě pacient sklání hlavu, nechce se mu mluvit a má zkrácený dech, jde o prázdnotu plic nebo o to, že ledviny nenasávají čchi . Pokud hlavu zaklání a má hrubý chrčivý dech, jde o plnost v plicích z hromadění se hlenů a o protitok čchi plic. Když ztěžka mění polohu ze sedu do lehu a vleže se zadýchává a má pocit rozpínání v plicích, dochází u něj ke stagnaci vody v břišní a hrudní dutině. Psychická únava vsedě, závratě, potíže s posazením se z lehu vypovídají o prázdnotě čchi a krve, nebo až o odlučování se čchi. Signály pomáhajícími zpřesnit diagnózujsou i různé neobvyklé pohyby. Např. tiky svalstva v obličeji, víček a rtůjsou obvykle pří znakem prázdnoty krve a nedostatečné výživy šlach. Chvění rukou a nohou je příznakem pohybu větru z prázdnoty, křečovité záškuby končetin jsou nejčastěji způsobeny jaterním větrem nebo větrem z přílišné horkosti. Chvění se celého těla nebo končetin či hlavy pochází rovněž z jaterního větru nebo z prázdnoty původní čchi. Zimniční záchvěvy bývají způsobeny vpádem vnějších škodlivostí a bojem řádné čchi se škodlivou. Některé pohyby jsou typické při bolestivých stavech: objímání břicha při bolestech v břiše, vkládání hlavy do dlaní při bolestech hlavy, opatrné pohyby v kloubech při bolestech v nich, přikládání dlaní na srdce, zmlklost a strach se pohnout při bolestech srdce apod.
VIII.1.4. Pozorování jednotlivých
částí těla
K celkovému pozorování vnějšího působení fyzického zjevu pak dále přistupuje podrobné zrakové vyšetření jednotlivých částí tě la - hlavy, smyslových orgánů, trupu a končetin, pokožky atd.-, přičemž se hledají odchylky od normálu v barvě, tvaru, vzhledu, poloze apod.
částí těla
33
VIII.1.4.a. Pozorování hlavy Hlava (tchou) je shromaždištěm všeho jangu, procházejí jí všechny jangové a nepřímo i jinové dráhy, je sídlem prvopočáteč ního ducha šen, který přebývá v "moři dřeně suej" čili mozku. Jelikož dřeň souvisí s ledvinami a s nimi souvisejí i vlasy jakožto "zbytky krve", na nichž se ledviny "vybarvují", hlava do značné míry odráží stav tohoto orgánu. J. Vzhled hlavy
Podle Nej-ťingu příznivými příznaky dlouhověkosti a dobrého zdraví jsou výrazné kosti tvořící hlavu, široký obličej, masité tlusté ušní lalůčky. Naopak malá hlava, úzký obličej a krátké ušní boltce předpovídají spíše krátký věk. Příliš malá nebo příliš velká hlava u dětí je příznakem vrozeného nedostatku esence ledvin, resp. akumulace vody v mozku. Důležitý je i tvar fontanely. Při tzv. vyplněnosti fontanely (sin-tchien), tj. jejím vypouklém tvaru, je příčinou horkost a plnost, obvykle z vnějších příčin. Propadlost fontanely (sin-sien) i po šesti měsících věku poukazuje na poškození tekutin, např. po zvracení, nedostatečnost dřeně suej a čchi sue, a na prázdnotu a chlad ve slezině a v žaludku. Opožděné a nedostatečné uzavření se fontanely, tzv. otevřená lebka (ťie-Iu) , je způsobeno nedostatkem čchi ledvin nebo neprospíváním. Uzavře-li se fontanela předčasně, temeno hlavy je malé a špičaté, čelo sražené a dochází k zaostávání v psychickém vývoji, příčina je ve vrozené nedostatečnosti esence a čchi. Vznik rudých vystouplých vyrážek na hlavě obvykle souvisí s horkostí. Jsou-li na temeni, signalizují její akumulaci v kontrolní dráze, za ušima znamenají nadměrnou horkost v šaojangových drahách. Mokvavé a svědivé vyrážky na hlavějsou příznakem pře míry vlhké horkosti. Přílišná tvorba lupůje příznakem vzniku sucha z větrné horkosti či horkosti v krvi, anebo vzniku větru z vlhké horkosti. 2. Vzhled
obličeje
Při zkoumání obličeje (mien) se využívají již zmíněné vztahy mezi orgány a částmi obličeje, jakož i souvislosti barev s orgány.
Vyšetřování
34
Dalšími pozorovatelnými projevy bývají případné otoky, tzv . vodnaté otoky (šuej-čung). Dělí se na typy jangové vody ajinové vody. J angové vznikají poměrně náhle a objevují se kolem očí; jinové vznikají pozvolna nejprve na nohách a postupují směrem k hlavě. Příušnice, zduření příušních žláz, jsou způsobeny tzv. teplou jedovatostí. Vznik zanícené zduřeniny 1,3 palce před uchem, pod lícní kostí a nad sanicí, je způsoben stoupáním horké jedovatosti v šaojangových a jangmingových drahách. Bílý lišej na obličeji se považuje za důsledek transformace větru z horkosti. Světle čer vené nebo hnědavé skvrny u kořene nosu a na lícních kostechjsou příznakem stísnění ohně v síti vlásečnic sun-luo. Výrazně propadlé tváře a hubený obličej poukazují na poškození čchi-sue resp. jin v důsledku vleklé nemoci. Křečovité zešikmení úst či očí je pří znakem tzv. zasažení větrem, mrtvice. Pokud je neprovází ochrnutí, je vítr jenom v drahách, a stav je lehčí; provázené ochrnutím a postižením psychiky znamená, že vítr už zasáhl orgány. 3. Vzhled
Pozorování
zrakem
vlasů
Normální vlasy (fa) mají mít přirozenou pružnost a lesk; to je znamením hojnosti čchi ledvin. Zešedivění vlasů věkem je přiro zený jev související s ubýváním životní síly. Šedivění v mladším věku, není-li provázeno jinými chorobnými příznaky, není považováno za chorobný jev. Pokud se ovšem k němu při druží závratě, ochablost v bedrech a kolenou a šumění v uších, je vnějším příznakem vyčerpanosti čchi ledvin. Ve spojení s bušením srdce, nespavostí a suchem v krku a ústech signalizuje prázdnotu na úrovni vyživující čchi a krve a stoupání horkosti z prázdnoty. Silné zbělání vlasů v průběhu poměrně krátké doby, podrážděnost a hněvivost, rudý obličej a hořká chuť v ústech poukazují na generování horkosti ze stísňování čchi jater a následné poškození jinové výživy. Řídnutí a vypadávání vlasů je všeobecně příznakem úbytku čchi-sue, a tím i výživy vlasů. Pokud jsou přitom vlasy suché a lomivé, jde o prázdnotu ledvin a nedostatek esence, v případě mladších pacientů o horkost v krvi. Plošné vypadávání vlasů způ sobuje prázdnota krve, zvláště pokud se kromě něj objevují i další průvodní jevy jako závratě, mžitky před očima , poruchy menstruace apod.
VIII.1.4.b. Pozorování
částí těla
35
očí
Oči
(jen) jsou vývodem čchi jater, dále souvisejí se srdcem, v němž sídlí duch šen vyzařující očima, a podle jedné teze z Lingšu očima prochází esenciální čchi všech cang-fu, mají tudíž vztah i k dalším orgánům. Kromě toho v blízkosti očí vedoujangové dráhy rukou i nohou. Oči tedy mohou odrážet chorobné poruchy prakticky celého těla, a naopak jejich onemocnění může zpětně ovlivnit i jiné části organismu. V jednom starém díle je postup vyšetření očí popsán takto: "Při metodě pozorování očí je vždy třeba nejprve vyšetřit odlesk ducha šen v zornici, potom si prohlédnout větrné kolečko [duhovku], po něm je třeba vyšetřit bělmo a jako čtvrté v pořadí posoudit víčka a oba koutky očí. Tato čtveřice tvoří podstatu (vyšetřování) v očním lékařství. Při pozorování očíje třeba pacienta požádat, aby stál rovně, potom (lékař) pomalu zvedne ruku, zlehka roztáhne (nahoru a dolů) kůži očních víček a nejprve zkontroluje zornice. Je-li v nich odraz ducha šen, rozevírají a stahují se prudce. Potom si prohlédne větrné kolečko - pokud se stahuje a roztahuje pevně, duše chun a pcho ještě neochořely. Na třetím místě vyšetří čchiové kolečko [bělmo]; v případě , že nemoc není přítomna, je vlhké, lesklé a hladké. Na čtvrtém místě posoudí stav masových koleček [víček]; pokud jsou v pořádku, zavírají a otevírají se s dostatečnou silou a oční koutky nejsou zarudlé."6
J. Duch oka (jen -šen)
O vyzařování ducha šen (šen-kuang) se říká, že jeho počátek je v ming-menu, odkud jangová čehi prochází nahoru přes žluč ník a srdce až do očí . Tzv. přítomnost ducha (jou-šen) v oku se projevuje jednak správnou funkcí očí - ostrým viděním, přesným rozeznáváním barev apod. -, jednak jejich zdravým vzhledem oči jsou čisté, lesklé, dostatečně vlhké a pohled je jasný a živý.
(, Č I ČT, s. 2 1, ci t. z SUI1 S '-lI1 iuo : Jin- chaj t'ing-wej: 7. slUL.
II .
I.
Vyše li~ o
36
vání z rak e m
Vopačném
případě, při nepřítomnosti ducha (wu-šen), jsou i signály opačné - zrak je zakalený, pohled tupý, v očích je sucho atd. Přítomnost ducha souvisí se stavem čchi ledvin a jater.
2. Barva
očí
(mu-se)
V této skupině fenoménů se sledují barevné změny v jednotlivých částech očí. V principu platí základní vztah mezi barvami a orgány cang, takže červená vypovídá o chorobné poruše v srdci, bílá v plicích, modrá (zelená) v játrech, žlutá ve slezině a černá v ledvinách. Zrudnutí a otok celých očí svědčí o větrné horkosti v dráze jater. Zanícené horní víčko odkazuje na větrnou horkost v dráze jater a dolní víčko na oheň v žaludku. Jsou -li na zanícených víčkách navíc i vyrážky, jde o projev vlhké horkosti ve slezině. Rudé koutky očí souvisejí s ohněm v srdci; ve spojení s mokvajícími vyrážkami ve vnitřním koutku oka poukazují na větrnou horkost v trojitém zářiči, při vyrážkách ve vnějším koutku na stísňování se horkosti v dráze žlučníku. Pokud zrudnutí oka začíná od vnitřního koutku, chorobná příčina je v jinových ajangových patních drahách. Červené žilky v očním bělmu jsou příznakem ohně v plicích, resp. působení větrné horkosti; jsou-li světle červené,jedná se o horkost z prázdnoty. Černavé zbarvení víčekje většinou způsobeno prázdnotou ledvin. Pokud je barva lesklá, signalizuje nemoc z patogenních hlenů; je-li popelavá, jde o chladné hleny tchan; když je načervenalá, jsou příčinou horké hleny tchan; připomíná-li zeminu a přidružuje -li se ochablost v končetinách, jde o větrné hleny. Černavé zbarvení bělma souvisí s vyčerpaností typu lao a vypovídá o syndromu vysychání krve. Zčernalé oči a bílý obličej jsou příznakem prázdnoty v krevních cévách; výrazné potíže s pohybovým ústrojím a vzdychání při chůzi vypovídají o tom, že došlo k vniknutí chladu a vlhkosti do kostí. Modravé kruhy kolem očí svědčí o únavě lao, psychickém vyčerpání nebo o nedostatku spánku. Zmodralá víčka se objevují v případě chladu v dráze žaludku . Modravá barva v koutcích očí souvisí s nemocemi jater, modravá bělma znamenají, že vítr jater ponižuje plíce. Modrofialové zbarvení očí jako celku poukazuje na krevní stázi v hrudní dutině ; namodralé oči a žlutý obličej jsou pří znakem vstupu větru do žaludku a stagnace čchi žlučníku.
Po z oro vá ní
37
č ás tí těla
Zežloutnutí bělma obvykle souvisí s nemocemi žlučníku. Jasžlutá barva se objevuje při jangové žloutence z výstupu vlhké horkosti, špinavě žlutá je při jinové žloutence z vlhkého chladu. Žlutě zbarvené oči u tlustých lidí indikují horkost v jang-mingu. Žlutočervená barva při onemocnění z vnějších příčin znamená, že škodlivost už pronikla dovnitř; přetrvávání žluté po ukončení nemoci svědčí o tom, že uvnitř je ještě chladn~ vlhkost. Trvale žlutá bělma poukazují na napadení plic a sleziny. Zlutavé zorničky, bledé rty a modré tečky na červeném obličeji jsou předzvěstí mrtvice. Vybledlá bílá barva v očních koutcích svědčí o vyčerpanosti krve. Bílé oči a červený obličej souvisejí s prázdnotou čchi srdce, černavý obličej s poškozením čchi ledvin. Zbělání zorničky nebo její mírné zežloutnutí poukazuje na prázdnotu čchi ledvin. Při změnách barvy v očích obecně platí, že červená a žlutá obvykle souvisejí s horkostí, modrá a bílá s ní souvisejí méně. ně
3.
Pět koleček
(wu-lun)
Už víme, že podle jedné z tezí čínské medicíny je pět zón oka - podle tvaru nazvaných kolečky - spojeno s pěti orgány cang, takže stav či chorobné změny orgánů se odrážejí v těchto zónách, což se přirozeně využívá i v diagnostice. masové kol e čko
větrné kol e čko
vodní kolečko
krevní kol e čko
krevní kolečko
č chiov é kolečko
čchiov é kolečko
masové kol eč ko Obr. 2.
Pě t k o l eče k
oka
38
Vy š e li;ování z rak e m
1. Vodní kolečko (šuej-lunJ. Tímto pojmem se označuje zornička (tchung-žen). Tradiční náhledy říkájí , že zdravá zornička musí tzv. mít ducha, tj. správný tvar, správné reakce na světlo (stahování se) či tmu (roztahování se), atd. Změny tvaru, barvy, zrakových schopností apod. obvykle souvisejí s poruchami orgánů a následného přísunu esenciální čchi do očí; signalizují proto syndrom prázdnoty. K syndromům plnosti poškozujícím zorničku patří:
stoupání ohně, zahrazení se hlenů, návaly jaterního větru. Je-li obrys zorničky narušený a zubatý, naznačuje vyšlehování ohně z prázdnoty jinjater a ledvin. Rozšíření zorničky a její nedostatečné stahování se v reakci na světlo má příčinu v akumulaci ohně v důsledku nadměrného příjmu pálivých jídel či alkoholu, anebo v útoku ohně z hlenů. Při chronickém onemocnění je signálem blížící se smrti, náhlé rozšíření zorničky bývá časté při mrtvici. Extrémní rozšíření vzniká při šoku či náporu jaterního větru. Zúžení zorničky do tvaru pecky signalizuje spálení jin ledvin ohněm. Zdvojení zorničky se považuje za vrozenou vadu. Krevní sraženina v zorničce je důsledkem narušení vlásečnic a chaotického toku krve z ohně jater a žlučníku. Vznik šedého zákalu (juan-i nej-čang) může mít různé příčiny, které se pohybují v okruhu prázdnoty sleziny, vyčerpanostijin, přílišnosti ohně nebo oslabeníjangu. Zelený zákal (čching-feng nej-čang) způsobuje oheň a vítr generovaný ze stísnění jaterní čchi v důsledku emočních zranění, anebo z neprůchodnosti mechanismu čchi v důsledku prázdnoty jin jater a ledvin. / . 2. ':'ětrné kolečko (feng-lun). Jím je duhovka (chej-ťing), kteraJe pnmárně spjata s játry. Nejčastějšími poruchami na duhovce bývá vznik různotvarých skvrn (i), resp. blan (mo). Skvrnky ve tvaru hvězdy stříbřité barvy signalizují vyčerpa nost jin jater a ledvin a vyšlehování ohně z prázdnoty. Skupinky drobných skvrn, světloplachost, slzení a pocit drhnutí v očích mají příčinu v nárůstu ohně v dráze jater. Skvrny, které se seskupují a potom opět rozptylují, jsou příznakem vlhké horkosti z ohnivých hlenů tchan. Vznik skvrn zároveň se zkrvavěním bělma většinou vypovídá O tom, že došlo k napadení plic větrnou horkostí. Bublinkovité červené výrůstky na duhovce vznikají z krevní stáze v důsledku horkosti v dráze jater. Na okrajích zvýšené a uprostřed proláklé šedé výrůstky mají podobnou příčinu , k níž ještě přistu puje horkost v plicích a vnější větrné horko. Proužek šedých skvrn
Pozorování
č ás tí tčl a
39
a zhoršování zraku vznikají při ataku horké jedovatosti z jater a žlučníku, která spaluje tekutiny a vede ke srážení se krve . Červenou blánu pronikající z horní části bělma na duhovku obvykle způsobuje větrná horkost z plic a jater. Pokud proniká od obvodu duhovky a provází ji vznik skvrn,je následkem akumulace horkosti v srdci a plicích, jakož i v dráze jater. 3. Čchiové kolečko (čchi-lun). Tento pojem označuje bělmo (pajžen), které je spojeno s plícemi řídícími čchi v těle. Zdravé bělmo je čisté, lesklé, s menším počtem krevních vlásečnic. Změny na něm se většinou vztahují k plicím. Zánět bělma se slzením očí má často původ ve vnějších příči nách. Náhlé zrudnutí bělma, otok víček a výtok hnisu souvisejí s útokem větrné horkosti, resp. s akumulací horkosti v plicích. Vodorovné, různě tlusté vlásečnice v bělmu vznikají při stagnaci horkosti v cévách. Krvavé skvrny, které se postupně barví do fialova a hnědnou, jsou příznakem přítomnosti horké škodlivosti v plicích, blokující jejich rozptylovací funkci. Bílá blána táhnoucí se z horní části bělma až k duhovce signalizuje horkost v dráze plic nebo horkost generovanou ze stísněné větrné vlhkosti. Modravé nebo modrošedé skvrny v hlubších strukturách bělma vypovídají o ohnivé škodlivosti. Vysychání bělma a ztráta jeho lesku je důsledkem prázdnoty čchi sleziny, prázdnoty jinjater a ledvin a vyšlehování ohně. Žlutohnědé výrůstky na pomezí bělma a duhovky, svědění a zrudnutí oka projevující se zejména v době od jara do podzimu znamená, že v těle došlo k akumulaci škodlivé vlhké horkosti. Zrnko vité pohyblivé výrůstky na bělmu vznikají bud' v dů sledku vpádu suché horké škodlivosti, anebo vyšlehování ohně z prázdnoty jin plic. Nepohyblivé, zduřené a bolestivé útvary čer vené barvy vypovídají o stagnaci ohnivé horkosti v dráze plic či větrné vlhké horkosti v očích. Fialovočervené mokvající výrůstky na bělmu jsou většinou důsledkem stagnace vlhké horkosti. Otok bělmaje příznakem prázdnoty čchi a narušení rozptylovací funkce plic větrem a chladem. Visící výrůstek vzniká z krajní horkosti v játrech a žlučníku . Husté hlenovité útvary pod víčky jsou způ sobeny vlhkou horkostí ve slezině a plicích a stoupáním ohně z hlenů tchan. Žlutavá olejovitá tělíska na hranici duhovky a běl ma jsou důsledkem vlhké horkosti v plicích. 4. Krevní kolečko (sue-lun). Jím jsou vnitřní (nej-c'J a vnější (waj-c 'J oční koutek. Z orgánů cang jsou spojeny se srdcem.
40 Síť krevních vlásečnic táhnoucí se z očních koutků do bělma poukazuje na nadměrný konzum sytých pokrmů a následnou akumulaci ohně v trojitém zářiči , nebo na stoupání ohně z prázdnoty v důsledku vyčerpání z psychické aktivity, pohlavní aktivity a poškození krve. Silné bílé či žlutavé cévy prorůstající do bělma až k duhovce signalizují zahrazení drah srdce a plic větrnou horkostí, případně stagnaci krve z vlhké horkosti ve slezině a žaludku. Slzení, zejména při kontaktu s větrem, bez zánětu očí je přízna kem nedostatku krve jater nebo prázdnoty čchi a krve znemožňující potřebnou kontrakci. Obdobné slzení v průběhu celého roku poukazuje na nepevnost kanálků v důsledku emočních zranění smutkem nebo vyčerpanosti jin jater a ledvin. Bolestivá zduřeni na ve vnitřním koutku okaje příznakem výstupu srdečního ohně nebo útoku horkosti jater a žlučníku znásobené vnější větrnou horkostí. Mokvající vyrážky většinou signalizují horkost v dráze srdce, hromadění vlhkosti ve slezině a žaludku nebo oheň obalu srdce obsahující vlhkost. 5. Masové kolečko (žou-lun). Poslední z pěti koleček předsta vují víčka (pao-ťien); jsou spojena se slezinou, orgánem, který ovládá svalstvo-maso. Oteklá víčka souvisejí s větrem a prázdnotou; když jsou zanícená, ukazuje to na větrnou horkost; namodralá víčka souvisejí s poruchami jater a chladem; černá, případně praskající víčka naznačují suchokrevnost; bílá barva víčekje spjata s prázdnotou krve a chladem. Vředovité vyrážky na víčkách jsou příznakem horkosti ve slezině a žaludku, stoupáníjaterního ohně nebo ohně v srdci. Vznik malých puchýřků naplněných tekutinou na tmavě červe ných víčkách souvisí s vlhkou horkostí ve slezině a žaludku, obvykle znásobenou atakem větrné škodlivosti. Zanícené oteklé a bolestivé okraje víček, slzení a tvorba hnisu v očích jsou způso beny kombinací větru, horkosti a vlhkosti, nárůstem horkosti v srdci nebo vyšlehováním jaterního ohně. Vznik zrnkovitých, postupně tvrdnoucích útvarů v očním koutku je vyvolán přetrváváním vnější větrné horkosti ve víčkách, anebo stoupáním horkosti ze sleziny a žaludku . Zrnkovité tvrdé rudé útvary na vnitřní straně víček mají původ v horkosti sleziny a žaludku z nadměrné konzumace syté a pálivé potravy; pokudjsou útvary žluté a měkké , převažuje vlhká horkost ve slezině . Bobovitý útvar na víčku, který nebolí a nemá jinou barvu než zby-
Po z orování
čá s tí těla
41
je příznakem zauzlování se vlhkosti a hlenů . Výrazný otok víčka bez zánětu signalizuje prázdnotu čchi plic a sleziny, resp. prázdnotu jangu sleziny a ledvin. Je-li přitom víčko zvlášť zanícené a oteklé (obrazně se říká, že je jako broskev), jde o akumulaci horkosti v plicích a ve slezině, anebo o přesun ohně z jater do sleziny. Poklesnutí horního víčka a potíže s jeho otevíráním mají příčinu v prázdnotě čchi sleziny, případně ve vrozené nedostatečnosti. Škubání ve víčkách signalizuje vyčerpanost srdce a sleziny z aktivit lao, nebo prázdnotu krve jater a sleziny.
tek
víčka,
měkký
4. Tvar a pohyb
očí
Otevírání a zavírání se víček souvisí s jinovou a jangovou čchi. Když se víčka nezavírají a postižený nemůže spát, ochranná čchi setrvává na povrchu a nevstupuje do jinové vrstvy těla. V opač ném případě, když se víčka zavírají, ale jsou potíže s jejich otevřením, znamená to, že ochranná čchi setrvává uvnitř. Zavírání očí spojené s oslabováním sluchu svědčí o prázdnotě nahoře a plnosti dole, o tom, že nemoc je v drahách žlučníku a jater. Zavírají-li se pacientovi oči bez ospalosti a má-li tenký pulz, svědčí to o nemoci v šaojinových drahách srdce a ledvin. Pocení a ospalost při zavírání se očí signalizují poruchu ve všechjangových drahách. Ospalost při horečnatých onemocněních, pocit těžkého těla a bolesti v kostech naznačují chorobu ledvin. Posun očních bulev na některou stranu je příznakem prázdnoty čchi-siie orgánů a následného působení větrné škodlivosti. Náhlé posunutí duhovky a zdvojené vidění signalizuje hromadění se vlhkosti z prázdnoty sleziny a blokování vlásečnic luo větrný mi hleny. Posunutí duhovky očí kjedné straně oka a neschopnost ji otočit zpátky je příznakem útoku větrné škodlivosti na mozek a spazmu šlach. Poklesnutí očí dolů a nemožnost je zvednout znamená, že oko napadl větrný chlad. Obrácení vsloup jednoho oka signalizuje prázdnotu řádné čchi, v případě obou očí nárůst ohně zneklidňujícího ducha srdce, anebo zahrazení se hlenů tchan. Pokud se oči mimovolně pohybují do stran či nahoru a dolů , jde o akumulaci horkosti v dráze jater nebo o větrnou škodlivost napadající mozek. Náhlý otokjedné bulvy bývá způsoben výstupem větrné ohnivé jedovatosti; náhlé vystoupení očních bulev signalizuje nápor ohně resp. čchi-siie při záchvatu hněvu. Zmenšení se ,
42
Vyš e třování
z rakem
vpadnutí oční koule je a esence ťing.
přisuzováno
krajní prázdnotě
Pozorování orgánů
cang
VIII.1.4.c. Pozorování nosu Nos (pi) je vývodem čchi plic a orgánem čichu; dále souvisí se slezinou a jangmingovými dráhami tlustého střeva a žaludku, které vedou v jeho blízkosti, jakož i s řídící dráhou a dráhou poče tí vedoucími přes něj . Kromě již zmíněných souvislostí mezi část mi nosu a orgány se u něho dále vyšetřuje barva a vzhled. 1. BanJa nosu
o pokožce nosu a její b arvě platí to, co už bylo uvedeno dříve: zdravá má být lesklá , pružná, přiměřeně mastná a mírně načer venalá. Tmavočervená barva vypovídá o plné horkosti v plicích a ve slezině, světlejší červená o prázdné horkosti v dráze sleziny. Čer vená nosní křídla u žen signalizují zaraženou menstruaci. Žluté ~barvení poukazuje na vlhkou horkost, případně na chlad v hrudi . Zlutá barva bez dostatečné vlhkosti a lesku je příznakem prázdnoty čchi a hromadění tchanu, suchá signalizuje vysušení tekutin ohněm sleziny a neblahou prognózu. Barva bílá připomínající vyschlou kost je příznakem vyčerpanosti plic a blížící se smrti. Modrá barva se objevuje při bolestech břicha a chladu z prázdnoty sleziny; modro žlutá je spjata s poruchami močenÍ. Černavé zbarvení nosu je příznakem stagnace vodní čchi, suchá černá barva poukazuje na vyčerpanost zpadměrné pohlavní aktivity, žlutočerná souvisí s krevní stázÍ. Cernavá nosní křídla u mužů se objevují při silných bolestech břicha, a pokud se zbarvení táhne až pod nos, jde o bolesti vnějších pohlavních orgánů; u žen signalizuje bolesti v močovém měchýři a děloze, po poroduje nepříznivým znamením vyčerpanosti plic a žaludku. Barva černá jako uhlí, objeví-li se v průběhu nemoci, je velice neblahým znamením. 2. Vzhled nosu Všeobecně platí, že z většování se nosuje příznakem přeplně nosti škodlivé čchi, zatímco jeho zmenšování souvisí s prázdnotou
částí těla
43
řádné čchi. Červené otoky a furunkuly poukazují na horkost v krvi, náhlý bolestivý otok nosu (pi- čung) vzniká při stoupání ohně z plic. Zhrublá hrbolatá fialovočervená pokožka nosu je příznakem sálání ohně žaludku do plic. Opakované otékání vnitřku nosu (pi-čj souvisí s prázdnotou čchi plic a stagnací chladné vlhkosti v nose. Vakovité, světle červené a lesklé výrůstky v nose jsou nazývány nosními hemoroidy (pi -č J;jejich příčinou je akumulace větrné horkosti a hlenů tchan v dráze plic a následné stagnace čchi i krve . Zrnkovité červené vyrážky s tvrdou základnou na špičce nosu, které dřevěnějí a svědí, způsobuje hromadění ohnivé jedovatosti z plic v pokožce a svalstvu. Pokud mají tmavě fialový odstín, propadlý vrchol a nehnisají, pacient trpí vysokými horečkami s poruchami vědomí, jde o vniknutí horké škodlivosti do obalu srdce. Zrnkovité červené vyrážky na nosní sliznici, které pálí a svědí a opakovaně se objevují, tzv. nosní vředy (pi-čchuang), jsou způsobeny přetrváváním větrné škodlivosti v dráze plic. Dřevěnění, zfialovění a ztvrdnutí nosního můstku (pi-ťu) vzniká ze stagnace horké jedovatosti v plicích. Znecitlivění nosu a ztluštění nosních křídel vředovité vyrážky najejich vnitřní straně a vypadávání chloupk~ z nosujsou příznakem stagnace čchi-sue v důsledku působení vě trné vlhkosti . Podle starověkých představ velká a rovná špička nosu s výrazným převýšením na její horní straně je znamením dlouhého věku. Chvění se nosních křídel provázené kašlem, nedostatkem nosních hlenů a dušností, signalizuje napadení plic horkostí a blokování jejich rozptylovací funkce. Prudký dech a chvění se nosních křídel při novém one mocnění jsou příznakem ataku horkých hlenů na plíce a zablokování čchi plic; chvění v případě zastaralé nemoci poukazuje na kritickou prázdnotu čchi plic a ledvin.
3. Krvácení Z nosu (pi-nu)
Krvácení z nosu může mít příčiny plné i prázdné povahy. Je-li krve málo a je světlá , jde o ohnivou horkost, syndrom plnosti. Pokud se objeví při emočním rozrušení, znamená to, že plíce jsou napadány ohněm jater. Sucho a pach v ústech při něm vypovídají o horkosti v žaludku. V případě prázdnoty je krvácení způsobeno tím, že slezina nedokáže udržet krev v cévách. Takovéto krvácení je opakované, krev se spustí z ničeho nic, ale snadno se i zastavÍ.
Vyšetřováni
44
Pozorování
zrakem
Pokudje krve málo, vytékájen po kapkách aje světlá, příčinou je nárůst ohně z prázdnoty ledvin. Silné až nezastavitelné krvácení, studené končetiny a veliké kapky potu signalizují kritický stav vyčerpání jin a odlučování se jangu.
VIII.1.4.d. Pozorování uší
Uši (eT) jsou vývodem čchi ledvin, vedou k nim šaojangové dráhy trojitého zářiče a žlučníku, dále v jejich blízkosti procházejí dráhy tenkého střeva, žaludku a močového měchýře. Mimo to jsou však uši spojeny i s ostatními orgány cang-fu a lze na nich vypozorovat celkový poměr jin-jangu v těle, stavy plnosti a prázdnoty, srážení se krve atd. Při vyšetřování uši nesmíme silně sevřít či třít, aby nedošlo k ovlivn ění jejich momentálního vzhledu, zejména zabarvení kůže apod . Ušní boltce j emně uchopíme ukazovákem a palcem, mírně je odtáhneme od hlavy a pozorujeme shora dolů a od vnějšího okraje k vnitřnímu , popřípadě lze použít i nějaké nástroje, např . tupý konec akupunkturní jehly ke zjišťování citlivosti v jednotlivých částech ucha. 1. Barva uší
Zdravá barva ucha je přirozeně načervenalá a svěží; takováto signalizuje dostatek vrozené čchi ledvin. Vyschlá nebo zvadlá barva naopak poukazuje na nedostatek čchi ledvin. Bílé zbarvení signalizuje chlad. Bledá barva je příznakem prázdnoty čchi, svítivě bílá poukazuje na prázdnotu krve. Tenké bílé boltce souvisejí se syndromy chladu, prázdnoty čchi nebo vážného úbytku čchi ledvin, tlusté bílé poukazují na prázdnotu čchi a akumulaci hlenů. Modrofialové zbarvení se objevuje při šoku a silných bolestech břicha z chladu. Modročerná barva poukazuje na nedostatek jin ledvin nebo vznik ohně z krajního chladu v ledvinách. Modrobílé zbarvení je spjato se šokem . Černá barva u ší poukazuje na blížící se vyčerpání čchi ledvin nebo na onemocnění ledvin z plnosti. Světle černá je spjata s prázd-
částí t ě l a
4S
notou ledvin, suché načernalé ušijsou příznakem horkosti následkem prázdnoty ledvin, vyčerpání esence ledvin, dlouhodobého ubývání jin ledvin a proniknutí nemoci do kostí. Červená barva signalizuje horkost. Pokud je tmavá, může ji vyvolávat akumulace horkosti v horním zářiči (srdci a plicích) ze stoupajícího šaojangového ohně nebo vlhké horkosti v játrech a žlučníku. Červené žilky na zadní straně boltců a studená základna uší jsou předzvěstí spalniček. Žluté oteklé a bolestivé uši znamenají, že do ledvin vnikl vítr. Pokud je zežloutnutí spojeno s náhlou horečkou, zimnicí a spazmem v páteři, došlo k zauzlení se vlhké horkosti v ledvinách. Mírné zežloutnutí v průběhu onemocnění signalizuje ozdravný proces. Bledá žlutá poukazuje na zahrazování se vlhké škodlivosti, výrazně žlutá se objevuje ve spojitosti se žloutenkou. 2. Vzhled uší
Malé a tenké uši jsou považovány za příznak nedostatku čchi ledvin, velké a masité za opak. Otok uší je signálem přílišnosti škodlivé čchi, čas to ohně z prázdnoty ledvin nebo akumulace horkosti v jang-mingu, resp. větrné horkosti v horním zářiči. Zvadlý a vyschlý vzhled uší naznačuje velkou vyčerpanost čchi ledvin. Bradavkovité výrůstky v uších, tzv. ušní hemoroidy (e T-čJ, jsou způsobeny ohně m v dráze jater, ledvin nebo žaludku. Praskliny v pokožce uší signalizují dlouhodobou stagnaci krve nebo střevní absces. U vrásek na ušním boltci se posuzuje jejich tvar a zabarvení. Tvary mohou být v podobě písmene Y, v podobě stromu a v podobě s ítě . Tvar Y znamená, že jde o jednu svislou vrásku se 2- 3 boční mi větvičkami; není chorobným příznakem, resp. znamená, že nemoc je poměrně lehká. Stromová podoba, tj. 4-5 bočních vrásek k hlavní vertikále, oznamuje přítomnost nemoci. Síť chaoticky roz větvených vrásek signalizuje závažné onemocnění. Červená barva vrásek vypovídá o horkosti vnitřní i vnější, modrá je spjata se stagnací čchi a krve, fialová se zablokováním se horké škodlivosti a černá s přikrčeným chladem uvnitř. Ve vztahu barvy a závažnosti nemoci obecně platí, že červená znamená lehčí, fialová závažnější a černá nebezpečné onemocnění.
Vvš e t řo vá ní z ra k e m
46
Po z orování
částí těla
47
3. Ušní sekrety
Ušní mazivo (ting-ning) je přirozeným sekretem chránícím vstup do vnitřních částí ucha, který průběžně vysychá a odlupuje se. Jeho barevné variace - bílá (čchan-er), žlutá (tching-erJ, čer vená (er-feng-tu) , černá (er-kan) a čirá (čen-er) - jsou chorobnými signály, jejichž příčinami jsou větrná horkost v drahách ledvin a trojitého zářiče, smíchání se vlhkosti žaludku s jaterním ohněm a stoupání ohně z prázdnoty jin ledvin. Mazlavý červený vředovitý otok v uchu (er-čchuang) , v pří padě, že se bolest z něj táhne na boltec a je provázena bolestmi hlavy, je způsoben vpádem větrné horkosti. Pokud se bolesti z ucha táhnou k mandlím a do mozku, v ústech je cítit hořkost, v krku sucho, horečku střídá třesavka, moč je světlá a stolice tvrdá, jde o vypařování se vlhké horkosti z jater a žlučníku. Praskliny v kůži za uchem, zrudnutí ucha a oblasti před ním, vznik hnisavých pálivých a svědivých vyrážek, případně i vředovitých vyrážek po těle, jsou signálem vpádu větrné horkosti a vlhkosti. Pokud jsou vyrážky kolem uší chronické, objevují se tlusté lišeje, obličej má nezdravě žlutou barvu, pacient je psychicky vyčerpaný a má špatné trávení, jde o vznik větru a generování sucha z prázdnoty krve. Měkké, nebolestivé a viditelně nezanícené otoky, které se zmenší po vytlačení hnisu, avšak záhy poté opět vznikají, jsou příznakem prázdnoty sleziny a žaludku, vniknutí větrné škodlivosti a zahušťování se hlenů. V současnosti se při zkoumání uší používá i metoda, která vychází z poznatků, že ušní boltec je jakoby průmětem lidského organismu a že se na něm v jakémsi mikrosystému odrážejí jednotlivé části těla, obdobně, jako je tomu na obličeji, v očích apod. Tělo promítající se na ucho připomíná zhruba embryo umístěné hlavou dolů . Tato metoda ovšem není původně čínská; představu je přínos a prolínání medicíny západní do čínského lékařství. Zde se jí nebudeme dále podrobněji zabývat. VIII.1.4.e. Pozorování úst a rtú
Ústa (kchou) jsou vývodem čchi sleziny, rty (čchun) místem, kde se odráží její stav , a kolem úst procházejí jangmingové dráhy
moč. měchýř
,
žlučník
, slinivka
ten
střevo
slezina
ucho dvanactel ník hltan vnější zvukovod pravá plíce nadledvinky řezáky
patľo
průdušnice oči
Obľ.
3.
Pľúmět
organismu na ucho
žaludku a tlustého střeva, takže nejtěsnější spojitost mají ústa s těmito orgány. Za signál zdravé sleziny a žaludku jsou považovány plné a přirozeně červené rty. J. Barva
rtů
Červená tmavší než obvykle signalizuje syndrom horkosti z plnosti; jsou-li přitom rty popraskané a suché, horkost je ve vrstvě krve. Výrazná červeň při chronické vysilující nemoci je nepříz nivým příznakem úniku prázdného jangu. Světle červená barva souvisí se syndromy chladu z prázdnoty, prázdnoty krve nebo krve i čchi , stoupání ohně z prázdnoty jin. Šedobílá barva a bílý kruh kolem rtů poukazují na prázdnotu až vyčerpanost krve. Modravé zbarvení souvisí s chladem v hlubších vrstvách a se stagnaci v cévách. Modrofialová barva vypovídá o stísněné horkosti, modročer ná o krajním chladu. Chvění se končetin a pocení při modravém
Vyš e t řo vání
48
zrak e m
zbarvení rtů vypovídá o vyčerpanosti jater. Žlutavá barva signalizuje onemocněni sleziny, většinou z prázdnoty a vlhkosti. Barva černá a černý kruh kolem úst se objevují při stavu vyčerpání ledvin. Kromě rtů se pozoruje i tzv. střed člověka (žen-čung), svislá brázda mezi horním rtem a nosem. Mírně černá barva tohoto místa je spojena s horkostí, černá ve spojení s rudými rty, silnými bolestmi pod pupkem a průjmem, je příznakem ohrožení života. Obdobně nepříznivým signálem je i bílé zbarvení. Červená naznačuje vznikání abscesů a modrá je spjata s chladem. 2. Vlhkost úst a
rtů
Suché popraskané a krvácející rty jsou příznakem poškození tekutin buď z vnější horké a suché škodlivosti, anebo z horkosti v dráze sleziny. Vysychá ní horního rtu a žízeň signalizují, že chorobaje v horní části tě la a že jde hlavně o horkost v plicích; pokud nemá pacient žíz eň , horká škodlivost je dole, zejména v tlustém střevě. Suchý spodní ret a žízeň znamenají, že horkost je v žaludku, pokud se žízeň neprojevuje, je horkost ve slezině. Rudý obličej při vyschlých rtech je příznakem lehčího onemocně ní a příznivé prognózy, je-li ovšem obličej černavý, nemoc je vážná. Temná barva obličeje a suché rty u dospělých jsou znamením krátkého věku. Přílišná tvorba slin a č asté plivání naznačují, že jang sleziny a ledvin je oslabený a že n edochází proto k dostatečné transformaci tekutin. Potřeba plivat po odeznění těžké nemoci je přízna kem chladu v žaludku. Vytékání slin z koutků úst, pokud nejde o mrtvici, poukazuje na zmnožování se tekutin v důsledku prázdnoty sleziny. tělních
3. Vzhled úst a
rtů
Rudý otok a vředy pod nosem u dětí signalizují přítomnost v trávicím ústrojí. Otok žen-čunguje příznakem stagnace vody. Pokud se během těžké ho onemocnění horní ret vytáhne vzhůru , takže již nezakrývá zuby, jde o úplné vyčerpání jin sleziny; pokud se ret vyhrne nahoru až pokrývá žen-čung, vyčerpán je parazitů
Po z orování
čá s tí těla
49
jang sleziny. Vznik puchýřků v koutcích úst poukazuje na znač nou vnitřní horkost. Bílé lišejníkové vyrážky na sliznici v ústech znamenají nárůst jangu a prázdnotu jin, stagnaci vlhké horkosti v dráze sleziny nebo útok škodlivé horkosti na žaludeční vchod. Bílé skvrny na sliznici u dětí, tzv. sněžná ústa (sue-kchou), mají příčinu ve vniknutí vnější teplé škodlivosti ajejí akumulaci v srdci a ve slezině, a následném stoupání po jejich drahách do úst. Pře sun skvrn dozadu k jícnu, chrapot a modrání v obličeji jsou nebezpečnými příznaky ohrožení života. Pálivé, svědivé, mokvající a popraskané rty, resp. častěji jenom spodní ret, jsou příznakem větrného ohně v dráze žaludku. Velké zduřeniny na rtech znamenají akumulaci horkosti v žaludku a výstup hlenů spolu s horkostí do rtů . Fialový tvrdý a občas dřevěnějící útvar na rtech je způso ben akumulací horkosti ve slezině a žaludku. Obdobnou příčinu má i náhlé bolestivé zduř e ní horního či dolního rtu. Otevírání úst ztěžující fialové, tvrdé a dřevěnějící vřídky v koutcích úst způso buje výstup ohnivé j edova tosti. Rudá peckovitá zduřenina má původ v zahuštění se vlhké horkosti ze sleziny. Trvale pootevřená ústa (kchou-čang) jsou příznakem syndromů prázdnoty. Otevřená ústa a vydechování jimi vypovídá o blížícím se zániku čchi plic; otevřená v podobě rybí tlamy a neschopnost je zavřít znamenají zánik čchi sleziny; otevřená po mrtvici signalizují zánik čchi srdce. Za tnutá ústa (kchou-ťin), křeče a mlčeníjsou příznaky šoku; při mrtvici jsou nebezpečným znamením vniknutí škodlivosti do orgánů cang. Zavřená ústa, našpulené modré rty (kchou-cchuo) a neschopnost otevřít ústa u dětí znamenají napadení sleziny jaterním větrem, syndrom pupečního větru (čchi-feng); považuj e se za velice nepříznivé znamení. Křečovité jednostranné zešikmení úst po mrtvici (kchou-waj) je způsobeno zahrazením dráhy jater větrnými hleny. Neovladatelné otevírání a zavírání úst (kchou-tung) je znamením zanikání žaludeční čchi. Chvění se rtů má příčinu v prázdnotě sleziny a ve vzniku větrné ho sucha z prázdnoty krve . Bílé te čky na uzdičce na vnitřní straně horního rtu poukazují na přítomnost hemoroidů. Počet teček se shoduje s počtem hemoroidů; tečky uprostřed značí vnější, teč ky po stranách vnitřní hemoroidy. Jsou-li body bílé a ztvrdlé, hemoroidy jsou již zastaralé, jsou-li červené a měkké, hemoroidy vznikly přednedávnem.
Vy.§etl~ováni
50
VIII.1.4.f. Pozorování
zubů
z rak e m
a dásní
Pozorování
pání
čchi cangů. Křivé
zuby u
"Při horečnatých onemocněních
je třeba po prohlédnutí i zuby. Zuby jsou zbytkem kostí, dásně jsou odbočkou žaludku. Pakliže horká škodlivost nevysuší tekutiny žaludku, určitě alespoň stráví tekutiny ledvin."7
jazyka
vyšetřit
1. Pozorování zubů
Bílé a přiměřeně vlhké zuby znamenají dostatek tělních tekutin i čchi ledvin. Suché zežloutlé zuby signalizují poškození tekutin nárůstem horkosti. Pokud jsou zuby suché, připomínající kámen, jedná se o krajní horkost v jang-mingu; střídání horečky s třesavkou, bez pocení, signalizuje povrchovou nemoc a napadení ochranné čchi. Zuby zřetelně vlhké v horní své polovině a zře telně suché ve spodní jsou příznakem vyčerpanosti vody ledvin a sálání srdečního ohně. Na kost vyschlé zuby bez jakéhokoli lesku poukazují na úplnou vyčerpanost jin ledvin. Suché zuby a povlak najejich krčcích signalizují, že oheň poškozuje tekutiny, avšak ty ještě nejsou zcela vyčerpány; chybí-li povlak, esenciální čchi žaludku a ledvin je již ve stavu vyčerpání. Suché řezáky, horečka, bolesti očí a sucho v nose mohou být předzvěstí vzniku kožních vyrážek nebo krvácení z nosu. Krvácení z dásní mezi zuby a pach v ústech poukazují na plnou horkost v žaludku; pokud krev jenom vykapává, je světlá, z úst nepáchne a zuby jsou uvolněné, jde o oslabení ledvin. Viklání se zubů a odhalování se zubních krčků svědčí o prázdnotě čchi ledvin nebo vyšlehování ohně z prázdnoty. Zežloutnutí a vypadávání zubů při těžkém onemocnění poukazuje na vyčerpanost kostí; náhlé zčernání znamená kritické vyčer) Wcn-že-Iun, kap . I I, s. 57 .
51
dětí
deční čchi, opožděné vyrůstání
Zuby (ja-čch J jsou v čínské medicíně nazývány zbytkem kostí; řízeny jsou ledvinami. K dásním (ja-jin) mají odbočky jangmingové dráhy nohou i rukou, proto dásně nejvíce souvisejí se žaludkem a tlustým střevem. Často bývají vyšetřovány při horečnatých onemocněních, neboť horkost vysušuje tekutiny žaludku i ledvin, což se odráží na stavu zubů i dásní.
částí těla
poukazují na nedostatek žaluzubů signalizuje prázdnotu čchi
ledvin. 2. Pozorování dásní
Zdravé dásně jsou červené a přiměřeně vlhké. Jsou-li bledé, signalizují prázdnotu krve . Oteklé, zanícené a krvácející poukazují na vyšlehování žaludečního ohně; krvácení bez otoku je způ sobeno stoupáním prázdného ohně nebo prázdnotou čchi. Ochablé bledé dásně souvisejí s nedostatkem žaludeční čchi nebo vyčerpa ností čchi ledvin. Bolestivě oteklé, ale nezanícené dásně poukazují na vnější větrný chlad; mírně zanícené, neoteklé, při kousání bolestivé dásně pak poukazují na nedostatek jin ledvin a nárůst ohně v důsledku prázdnoty ledvin. Zhnisání dásní souvisí s akumulací horkosti v žaludku a plicích. Otok a krvácení dásní, viklání se zubů a odhalování se jejich krčků (ja-silan) má příčinu v akumulaci horkosti v dráze žaludku, ve vniknutí větrného chladu nebo ve vyčerpanosti ledvin. Zrnkovitou zduřeninu na dásních mezi zuby způsobuje výstup ohně ze žaludku. Ostrý kostní výbě žek v dásních u krčku zubů způsobující bolest (cuan-ja-kan) je příznakem hromadění se horkosti v játrech a žaludku; pokud jsou bolesti ostré a z dásní teče hnis a krev, tehdy byl žaludek napadnut větrnou horkostí; bolí-li současně i nohy a objevují se na nich modré zduřeniny, tehdy se oheň v žaludku transformoval z vniklé vnější vlhkosti a chladu. Vznik masitého výrůstku na dásních, tzv. přehrazení zubů (čch '-jung) , poukazuje na nadměrný konzum potravin působících rozhýbání se vnitřního větru.
VIII.1.4.g. Pozorování hrdla
Hrdlo (jen-chou) rovněž představuje pro diagnostiku důležitý mikrosystém. Je to jednak proto, že souvisí s tak "celoorganismovými" procesy, jakými jsou dýchání či příjem potravy, avšak i proto , že hrdlem přímo nebo nepřímo procházejí všechny řádné dráhy čchi, jakož i kontrolní dráha a dráha početí. Nejbezprostředněji souvisí hrdlo s plícemi, žaludkem a ledvinami, jejichž dráha vede ke kořeni jazyka. Zdravé hrdlo je uvnitř světle červené a dosta-
Vyšetřo
52 tečně
vlhká, a nejsou v
ván í zrakem
něm při
dýchání
či
Po z orování
polykání bolesti ani
překážky.
Zrudnutí v krku obvykle indikuje horkost v plicích nebo žaludku; tmavá červená znamená horkost z plnosti, jasná červená a citlivost v krku poukazují na mohutnění ohně v důsledku prázdnoty jin ledvin a plic. S prázdnotou jin souvisí i sucho v krku a mírné bolesti stupňující se při polykání slin. Vřídky s oteklým okolím v krku jsou příznakem nemoci z plnosti; jsou-li roztroušeny na povrchu ve sliznici, jde o horkost v plicích a žaludku, pokud se formují do pruhů,jde o vážnější stav zahušťování se ohnivé jedovatosti. Opakovaný vznik puchýřků signalizuje šlehání ohně z prázdnoty jin; pokud zbělají, jsou suché, bolí při polykání a jejich okolí není zanícené, léčba je nadějnější; nesnadněji se budou léčit, pokud mají nerovný povrch a jsou tvrdé, neboť tehdy již došlo ke srážení se krve a čchi a nárůstujinové jedovatosti. Dalším signálem příznivé či nepříznivé prognózy je citlivost puchýřů na dotek - není-li žádná, stav je vážný. Jednostranné Ca vážnější) či oboustranné zduření a hnisavý zánět v krku spojený s bolestmi při polykání, tzv. mléčný zámotek z větrné horkosti ({eng-že žu-e), se objevuje při vnějším postižení chladem nebo horkem a při výstupu horkosti z plic a žaludku. Je-li opakovaný, lokálně bolí či svědí, vytváří pocit suché překážky, při stlačení z něj vytéká hnis a zvýrazňuje se odpoledne, je způsobený ohněm z prázdnoty (su-chuo žu-e). Chronická, ztvrdlá a nebolestivá zduřenina, kamenný zámotek (š'-e), vzniká z přetrvávání a zauzlení se vnější škodlivosti v hrdle. Bolestivé zduření v hrdle, které ztěžuje polykání, mluvení, či dokonce způsobuje vytékání tekutin nosem při pití, je syndrom bolestí z uzávěru hrdla (chou-kuan-tchung), který je vyvolán akumulací horkosti ve slezině a žaludku v kombinaci s atakem větrného horka. Podobné, náhle vzniklé příznaky spojené s poruchami vědomí a křečovitým zatnutím čelistí jsou "větrem svírajícím hrdlo" (ťin-chou-{eng), vyvolaným akumulací ohně hlenů a vnější nákazy. Hnisavý rozsev různě velikých tečkovitých vyrážek se zarudlým prstencem, syndrom chou-kan, provázený sípáním a ztíženým dýcháním, je způsoben útokem žaludečního ohně rozhýbaného vnějším větrntm horkem, nebo šleháním ohně v důsledku prá zdnoty jin ledvin. Sedobílý rů žicovitý útvar, krční houba (chou-ťun) , který postupně roste, tvrdne, bolí, a po prasknutí z něj vytéká kalná tekutina, je způsoben
čá s tí t ě la
53
emočními
hnutími, častou konzumací pečených jídel, akumulací srdce a žaludku a zauzlením čchi-sue ohnivou jedovatostí. Krvavé puchýřky na patře, tzv. vítr visících praporů (suan-čchi -(eng), vznikají při nadměrné konzumaci pálivých pokrmů, nárůstu horkosti v žaludku a slezině a jejím "odpařování se" vzhůru. Dlouhodobé sucho, svědivé a pálivé bolesti s pocitem cizího tělesa v krku, které se stupňují odpoledne a v noci, čili blokáda hrdla prázdným ohněm (su-chuo chou-pi) , jsou projevem mohutnění ohně v důsledku prázdnoty jin plic a ledvin. Syndrom bílého hrdla (paj-chou), čili záškrt, se projevuje vytvořením se šedobílé blány v krku, pocitem sucha a bolestí v krku, dušením se, neklidem a pocením. Je způsoben napadením vnější epidemickou jedovatostí za současné prázdnoty jin a suchosti v plicích. Jedovatost může dále vstupovat dovnitř, blokovat čchi plic a proniknout do krve a osrdečníku. O chorobných změnách v hrdle celkově platí, že červený otok a rychlý vývoj nemoci vypovídají o vnějším postižení horkou škodlivostí nebo zauzlení se horké jedovatosti v hrdle, čili jde o syndromy plné horkosti. Lehké bolesti a otok nebo nepřítomnost obou jsou příznakem působení ohně z prázdnoty jin plic a ledvin. Dlouhodobé světločervené zduření bez bolesti souvisí se zahuštěním se hlenů, je-li tvrdé a červené, jde o zauzlení jinové jedovatosti. Blanitý povlak v hrdle, který lze snadno odstranit a už se neobnovuje, je důsledkem výstupu horkosti ze žaludku; pokud jej nelze snadno odstranit, při poškrábání krvácí a následně se obnovuje, je součástí syndromu bílého hrdla. Hnisavé procesy bývají spojeny s plnou horkostí, jen zřídkakdy s prázdnotou. Žlutý a hustý hnis ukazuje na plnost, řídký nebo kalný a dlouhodobý na hromadění se vlhkosti v důsledku prázdnoty sleziny a neschopnost řádné čchi zvítězit nad škodlivostí. Rychlý odtok hnisu svědčí o dostatku řád né čchi, pomalé čištění se rány o jejím oslabení. ohně
VIII.1.4.h. Pozorování hrudníku a břicha V hrudi (siung) se nacházejí plíce a srdce, prsními svaly prochází dráha žaludku a bradavky souvisejí s játry, proto vyšetření hrudi v první řadě dává signály o stavu těchto orgánů.
54
Vyše l/~o
váni z rakem
Zdravý hrudník je souměrný, s pevným svalstvem, mírně vystupujícími žebry bez patrných prohlubní mezi nimi, a rovněž dýcháníje v tomto případě pravidelné. Kupředu vydutá hrudní kost, tzv. kohoutí hrud' (ťí-síung) , u dětí signalizuje vrozenou nedostatečnost nebo nedostatek postnatální výživy. Plochá či vpadlá hrud' poukazuje na celkovou prázdnotu, nedostatečnost výživy, resp. až tuberkulózu. Je-li hrudník jako sud a pacient cítí rozpínání v žebrech a bolest při kašli, jde o stagnaci vody a syndrom visících hlenů (silan -jín); pokud má záduchu, došlo ke stagnaci čchi v plicích v důsledku větrné škodlivosti a horkosti z hlenů. Početné výrůst ky na žebrech připomínající perlový náhrdelník jsou způsobeny deformacemi kostí v důsledku nedostatku esence ledvin, anebo dlouhodobou akumulací hlenů. Zrudnutí ňader , nebo až hnisavé vyrážky na nich (žu-jung) , jsou příznakem oslabení zprůchodňo vací funkce čchi jater a zahrazení mléčných kanálků. Dusivý kašel a potřeba sedět poukazují na plnost v plicích z akumulace hlenů, potřeba předklánět se vsedě, zkrácený dech a nechuť mluvit znamenají prázdnotu čchi plic. Pocit dechové nedostatečnosti i v klidu, který se při pohybu ještě zvýrazňuje, znamená, že ledviny nenasávají čchi. Dusivý kašel, který se stupňuje při ulehnutí, je příznakem nedostatku jangu srdce a zaplavování srdce vodní čchi; objevuje-li se pravidelně na podzim a v zimě, poukazuje na tzv. přikrčené hleny (fu-jín) přetrvávající uvnitř . Sil-lí je místo pod levým prsním svalem, kde lze vypozorovat pohyb pulzující tepny, ačkoli obvykle není nijak zvlášť výrazný. Pulzování má být rovnoměrné, s frekvencí 4-5 úderů na jeden nádech a výdech. Pokud není vidět žádný tep, cung- čchije ve stavu prázdnoty; je-li pulzování naopak velmi výrazné, dochází k silnému úniku cung- čchi. Zpomalené pulz ování, tj. 3-4 tepy najeden dech, signalizuje stagnaci čchi a krve. Ňadra by měla být souměrná a stejně velká. Příliš malá ňad rajsou příznakem prázdnoty čchi-sue; pokudjsou nestejně velká, jde o nárůst jaterního ohně nebo o zahrazování se drah hleny a vlhkostí. Ochablá ňadra většinou vypovídají o tom, že dřevo si podmaňuje zem, žaludekje ve stavu prázdnoty, krev je příliš suchá a ňadrům se nedostává přiměřené výživy. Vpadlé bradavky jsou pří znakem propadávání se čchi z prázdnoty, oteklé zanícené a praskající indikují stoupáníjaterního ohně; pokud z nich vytéká v době kojení červenavé mléko , akumulace ohně je velká a horkost spa-
Po zorování
částí těla
55
luje kanálky luo-maj . Chorobné zvětšení prsou u mužů je přízna kem akumulace a stoupání žaludečního ohně. Břicho (fu) odráží především stav trávicích a vylučovacích orgánů. Žluté zbarvení pokožky břicha souvisí se žloutenkou nebo s přítomností parazitů v útrobách. Lokální zrudnutí, případně hnisavé vyrážky, mohou vypovídat o vnitřních abscesech. Drsná hrubá kůže při chronickém onemocnění signalizuje velkou prázdnotu čchi žaludku nebo srážení se krve. Náhlé zmodrání pokožky při napadení vnější škodlivostí signalizuje ohrožení života. Úbytek svalstva a zvrásněná kůže na břichu jsou časté při chronických nemocích, a jejich příčinou je vyčerpanost esenciální čchi a nedostatek střední čchi. Napjatá, lesklá a na dotek horká pokožka břicha signalizuje závažný stupeň rozvinutí se abscesů v břišní dutině . Zelenavé šlachy na břiše indikují srážení se krve, při nafouklém břichu kritický stav ledvin. Výrazně vpadlé břicho je příznakem krajní prázdnoty sleziny a žaludku. Nadmutí břicha (ku-čang) souvisí s poruchou cirkulace čchi nebo vody. Pokud je břicho stejně velké ve stoje i vleže a není tvrdé, jde o disharmonii mechanismu čchi, o stísňování zejména v důsledku působení emocí; je-li ve stoje nadmuté a vleže se narovnává a sklouzává na bok, je příčina v koloběhu vody, a to následkem oslabení přepravní funkce sleziny. Vážnost stavu lze při nadmutí poznat i podle odezvy v srdeční krajině - situace je horší, pokud nadýmání zasahuje až sem; tehdy totiž už došlo i k oslabení srdečního jangu. Podle tvaru břicha v těhotenství lze odhadovat i pohlaví dítěte - pokud je břicho vyduté v dolní části, narodí se děvče, je-li vyklenuté uprostřed, bude to chlapec.
VIII.1.4.i. Pozorování zad a beder Záda (pej) z orgánů souvisejí zejména s plícemi a srdcem, na dráze močového měchýře podél páteře však leží přepravní body šu všech orgánů cang-fu, při sedmém krčním obratli se sbíhají jangové dráhy rukou a podél páteře vede řídící dráha, takže záda jsou propojena vlastně s celým organismem. Zaoblená, tzv. želví záda (kuej-pej), jsou většinou důsledkem zkřivení páteře v důsledku nedostatku prenatálu i postnatální výživy a prázdnoty v řídící dráze; častá jsou u dětí. Mohou být způso-
56
Vyš e třování
Pozorování
zrakem
ben a i předčasným posazováním v době, kdy j sou kosti ještě měk k é, n ebo napadením zad větrným chladem a zahrazením drah. Hrb na zádech (pej-Zou) bývá důsledkem nedostatku výživy dřeně suej v páteři z prázdnoty esence ťing i krve při oslabení ledvin, případ ně i n ásledkem vpádu a přetrvávání vlhké horkosti . Úbytek svalstva zad a výrazné vystoupnutí páteře se objevuje při prázdnotě sleziny a žaludku, tj. při oslabení zdroje tvorby čchi a krve. Původ vzniku vředovitých vyrážek na p áte ři (fa-p ej) lze odvodit podle jejich lokalizace - pokud jsou na krční p áteři , poruchaje v plicích, j sou-li uprostřed p áteře, poruchaj e v játr ech, jsou-li proti pupku, je porucha v ledvinách. Tyto vyrážky jsou zpočátku velké j ako zrnko obilí, svědí, pá lí a provází je střídání horečky s třesav kou; potom dochází k jejich n á hlému zvětšení. Způ sobuje je ohnivájedovatost z vněj ší větrné horkosti, zauzlení se vlhké horkosti, vznik ohně ze stagnace čchi při stísnění jater. Obdobné vyrážky po str an á ch zad a pasu se rovněž dělí na horní, stře dní a dolní. Horní signalizují zauzlování se horkých hl enů tchan ze stísňová ní čchi, střední zahušťování se ohně z emočních krajností a dolní pohyb kancléřského ohně z vyčerpanosti pravé jin, obvykle z nadměrné sexuální aktivity. Křečovité ztuhnutí a prohnutí se páteře dozadu (ťiao-kung fan- čang) souvisí s epileptickým záchvatem, šokem apod. Jelikož bedra (jao) jsou "úschovnou ledvin", chorobné přízna ky v t éto oblasti často souvisejí s daným orgánem. Mimoto ovšem mívají též spojitost s dráhou močového měchýře a s opaskovou dráhou, a vzhledem k povaze ledvin většinou bývají prázdné, chladné a vlhké povahy. Zkroucení beder do strany může mít příčinu v ataku chladu a vlhkosti a zahrazení drah čchi, anebo v krevní stázi v případě úrazu. Pásový opar (čchan-jao chuo-tan) je rozdělován na suchý a vlhký typ. Při suchém jsou puchýře rudé, tvarem připomínají oblaka a svědí; jejich příčinou je oheň v drahách jater a srdce. Při vlhkém typujsou různ é velikosti, žlutobílé a mokvající; způsobu je j e vlhká horkost v drah ách plic a sleziny. Vznik n ebolestivého jizvovitého útvaru kol em pasu (jao šeng žo u-ch en) je dán disharmonií mezi opaskovou a le dvinovou dráhou v důsledku nadměr né sexuální aktivity . Bolestivé hnisající zduřeniny při bodech šu ledvin (šen-šu sii-tchan) jsou příznakem nedostatku čchi ledvin a zahrazování se chladných hlenů tchan. Peckovitý zanícený útvar
č ástí těla
57
na boku pod žebry (jao-taj-jung) se většinou vytváří působením větrné horkosti v mo čové m měchýři . Obdobný, avšak jako kámen tvrdý útvar beze změny ba rvy pokožky (čung-š'-ťii), v němž po vytečení hnisu zůstává dutina, je příznakem celkové prázdnoty řádné čchi a dlouhodobé st agnace vlhké horkosti.
VIII.1.4.j. Pozorování spodních
vývodů
Tzv. spodní vývody (sia-čchiao) j sou vnější pohlavní orgány, a konečník, zadníjin (chou-jin) . Předníjin souvisí s ledvinami a mo čovým měchýře m , jí, nebo v její blízkosti, procházejí dráhy jater a žlučníku, jakož i dráha početí a řídící dráha. Zadníjinje spjata hlavně s tlustým střevem, ale i s plícemi, slezinou a žaludkem. pře dníjin (čch ie n-jin) ,
J. Pohlavní orgány
1. Pohlavní orgány
mužů.
Vzhled šourku souvisí mimo jiné
i s věkem a po časím. N apř. za chladného počasí, a le i při dostat-
ku čchi ledvin a sleziny u mladých mužůje šourek sevřený a pevný; za teplého počasí a u starších mužů s oslabenou čchi zmíněných orgánůje šourek ochablý. Jeho ochablost v souvislosti s nemocíje znamením prázdnoty čchi, vtažení se šourku při napadení vnější škodlivostí obvykle signalizuje vniknutí horkosti do ťiiejinové vrstvy. U chlapců ochablost a bílá barva znamenají prázdnotu čchi -siie. Oteklý a vlhký šourek, tzv. vodní kýla (šuej-šan), je přízna kem stagnace vlhkosti a jejího prosakování. Jiný typ kýly, liščí kýla (c hu-šan) , je častý u chlapců a projevuj e se vznikem zduřeniny v šourku, která se vleže vtahuje do břicha a ve stoji opět klesá dolů; .iejí příčinou je vrozená nedo statečno st a pohyb j aterní čchi tlačící na střeva. Jednostr anný či oboustranný bolestivý a červený otok šourku, střídání horečky s třesavkou a zrudnutí moči signalizují prosakování vlhké horkosti z drah jater a ledvin . Visící vředovité vyr ážky na hrázi, kter é se postupně zvětšují, bolí a otékají, tzv . vře dy z jízdy na koni (čchi-ma-jung) , vznikají ze stagnace vlhké horkosti, vyčerpanosti jinových drah a emoční stísněnosti . Hnisavé vyrážky v t éto oblasti, které po odtoku hnisu černají , vtahují se do svalstva a z nichž se bolest táhne až na záda, jsou způsobe-
Vyš e tř ová ní
58
zrakem
ny zahušťováním vlhké horkosti z emoční stísněnosti nebo z únavy lao. Vředy v mezeře mezi šourkem a stehnem otékající do velikosti holubího vejce, tzv. vředy z obkroč ování koně (kchua -ma-jung) , vznikají ze zahrazení se ohně a vlhkosti v játrech a ledvinách. Tvrdé, dřevěnějící a n ezanícené zduřeniny v tomto místě (i u žen) způsobuje zahrazování se krve a esence ťing v důsledku potlačo van é sexuality nebo prudkého hněvu poškozujícího já tra. Ochablost pohlavního údu a jeho vtahování se do podbřišku (jin- suo) je příznakem vyčerpanosti jangové čchi, resp. zahuš tění se vněj šího chladu v drahách. 2. Pohlavní orgány žen . N e do statečné stažení se poševního otvoru ajeho bolestivý otok, tzv . odlučování se pohlaví (jin-tchuo) , je důsledkem propadávání se stře dní čchi z prázdnoty sleziny. Jednostranné či oboustranné hnisavé zduřeniny na stydkých pyscích (jin-čchuang) , které bolí nebo svě dí, vyvolává vlhká horkost v dráze j ater, hromadění se vlhkosti z prázdnoty sleziny, r esp. nedostatečná hygiena při pohlavním styku. Vaginální protruze, výrazný výčnělek z pochvy (jin-tching), který se vleže zasouvá, při přepra covanosti opět vystupuje a někdy může i otéci a zhnisat,je důsled kem nedostatku střední čchi , propadávání se čchi z prázdnoty sleziny nebo namáhavé práce krátce po porodu. Masitý výrůstek a krvavý výtok z pochvy, tzv. vaginální hemoroidy (jin- č 'j, vznikají ze zahrazení čchi a krve po vpádu větrné škodlivosti, který umožnila předešlá práz dnota kanálků luo v děloze. Zb ě lání , pří padně vysychání a vadnutí pokožky v oblasti pohlavních orgánů a n esnesitelné svědění, mají příčinu v rozladění součinnosti mezi ledvinami, játry a slezinou a následující poruše cirkulace čchi-sue v drá ze početí, ústřední a řídící dráze. Obdobně jako u mužů, i u žen existuje tzv. patero neženského (wu-pu-nu) , pět biologických překážek otěhotnění. Jsou jimi: šn ek ([uo) - spirálovité zvr ásnění pochvy; vrásk a (wen) - zúžený poševní vývod; buben (ku) - téměř srostlý poševní vývod; roh (ťiao) - extrémně velký po štěváček ; céva (ma)) - celoživotní nepřítom nost menstruace . 2. Konečník
Bolestivé praskliny v ústí análního otvoru (kang-lie), z nichž i vytéká světlá krev, vznikají ze zauzlení horkosti v tlustém střevě a z následných potíží s vytlačováním stolice.
někdy
Pozorová ní
částí těla
59
Rudý otok kone čníku (kang- čung) souvisí se zácpou a dlouhodobým sezením, při nichž dochází k zahrazování drah a stagnaci čchi-sue; další příčinou bývá akumulace horkosti. Pokudje oteklé místo vyvýšené, při základně stažené, tmavočervené a hrudkovité, je chorobná porucha povahy plné. Částečný otok, proláklina v otoku a jeho "rozplizlá" základna, měkký otok s nezměněnou resp. fialovou barvou, vypovídají o prázdné povaze příčiny. Absces konečníku (kang-jung), tj. peckovité zanícené útvary při análním otvoru, j sou způsobeny n edostat ečnou transformací tekutin v důs l e dku nadměrného konzumu sytých jídel a alkoholu; tehdy jde o poruchu z plnosti. Příčinou ovšem může být i prázdnota - a to sleziny, plic a ledvin -, která vede k prosakování vlhké horkosti do kone čníku . Abscesy při ko strči, rudé, tvrdé , po prasknutí připomínající zobák čápa (lwan-kcho u-ťu) , jsou signálem zauzlování se vlhkosti v řídící dráze; výtok řídkého hnisu signalizuje prázdnotu, krvavý hustý výtok znamená plnost. Pokud jsou vystouplé, rudé a vznikají n a kostrči, jsou příznakem zahušťování se vlhké horkosti v řídící dráze . Rychlé prasknutí vředů a hustý výtok jsou příznivým znamením, opožděné prasknutí a výtok fialové barvy jsou znamením ne příznivým . Vyhřeznutí konečníku (tchuo-kang) je vysunutí se části konečníku z rektálního otvoru. Objevuje se po stolici, v lehčích pří padech se střevo samovolně opět stáhne, v těžších zůstává vně a je třebaje vsunout manipulací. Nejč astěj ší příčinou bývá nedostatek střední čchi a propad čchi dolů; proto se tento symptom objevuje u starých lidí, malých dětí nebo u žen po porodu, resp. u pacientů s chronickým průjmem. Dalšími příčinami tohoto symptomu jsou prosakování vlhké horkosti do tlustého střeva a prázdnota jangu ledvin. Hemoroidy (kang- č', č'-čc huang) m ají několik příčin, jež mohou být plné i práz dné povahy. Jednou z nichje zauzlení se suché horkosti vyvola n é větrným ohněm. V tomto případě je krvácení poměrně silné , h emoroidy jsou kulaté , stolice je suchá a vytlačuje se s obtížemi, dá le se objevují závratě, srdeční n eklid, sucho v ústech a na jazyku, nadýmání a ztmavlá moč . Pokud je příčinou zauzlení se vlhké horkosti, způsobené zejména nevhodnou stravou a častým požíváním alkoholu, v konečníku je pocit rozpínání a pálení, po stolici přetrvává pocit nedo statečného vyprázdnění, objevuje se pocit rozpínání v břiše nebo únavy a tíhy v těle. V příp a-
60
Vy š e třování
z rakem
dě
zauzlení se čchi a krevní stáze , jež jsou vyvolány nedostatkem pohybu, případně stí sňováním se čchi jater a tlakem dělohy u tě hotných žen, je krvácení značné, objevují se vnější i vnitřní hemoroidy, silné bolesti v konečníku, potíže s vytlačením stolice a pocit plnosti v břiše. Je-li příčinou propad čchi v důsledku její prázdnoty, například ze ztráty krve, silného průjmu, nadměrného pohlavního života atd., může dojít k vyhřeznutí konečníku při stolici, krvácení není pravidelné, postižený nemá dost síly vytlačit stolici, dále má zkrácený dech, bledý obličej, jí málo a nechce se mu mluvit.
VIII.1.4.k. Pozorování končetin Končetiny (s'-čj
a dolní (sia-čj. Horna nadloktí (nao), předloktí (pi), zápěstí (wan) a prsty (č j; dolní se dělí na stehna (pi), lýtka (ťing), nárty (fu) a prsty (č j. Kosti končetin souvisejí s ledvinami, svalstvo se slezinou, šlachy s játry, pokožka a ochlupení s plícemi, cévy se srdcem. Mimo to po končetinách probíhají trojice jinových a jangových drah, takže při vyšetřování končetin se musí brát v potaz všechny tyto spojitosti. ní se
tradičně
v
se
dělí
na horní
(šang-čj
čínské medicíně dělí
1. Hubnutí (šou -siao)
Ochabování, ubývání a "sesychání" svalstva končetin obvykle souvisí s prázdnotou sleziny a žaludku a s vyčerpaností čchi -sue . Zvlášť výrazné na ubytí svalů ramen, nedostatek síly v rukou, kachní chůze a únava vypovídají o oslabení sleziny a žaludku; pokud hubnou všechny končetiny, objevují se závratě , zatmívání před očima, bušení srdce a zkrá cení dechu, jde o vyčerpanost čchi-sue. Hubnutí končetin s poj ené s celkovou slabostí, jejich chvěním, ochablostí v bedrech a kolenou, pálením v dlaních a na chodidlech je způsobeno prázdnotou jin ledvin a jater; přidruží-li se chlad v končetinách, řídká stolice , impotence a poluce, jde o prázdnotu j angu sleziny a ledvin. Symptom tenkých končetin je častější u dětí a znamená nedostatek esence ťing ledvin a dřeně suej, resp. postnatální výživy pro kosti a svalstvo . Nejednoujej provázejí syndromy patera opoždění (stá ní, chůze, růstu zubů, růstu vlasů, řeči) či pateré měkkosti (hlavy a šíje , úst, rukou, nohou, svalstva).
Po z orování
částí t ě l a
61
2. Ochablost (wej- žuan)
Tato porucha se projevuje slabostí v končetinách omezující jejich f':lnkčnost - např. ruce nedokáží pořádně svírat předměty , nohy Jakoby nemohly unést tělo, v kloubech je pocit slabosti svalstvo je ochablé atd. Porucha se častěji týká dolních končetin. 'Hlavními příčinami bývají prázdnota sleziny a žaludku, poškození tekutm z horkosti v plicích, vpád vlhké horkosti, vyčerpanost ledvin a jater, stagnace a zahrazování se krevního toku. Při prázdnot,ě ~leziny a ža ludku nemá postižený sílu ohnout končetiny, ubyva mu na lllch svalstvo, je psychicky vyčerpaný a mívá řídkou stolici. Jde-li o poškození tekutin z horkosti v plicích, nejprve se objevují horečky a po jejich ústupu dochází k náhlému ochabnutí končetin. V případ ě a taku vlhké horkosti je v končetinách pocit tíhy, přidružuje se horečka, tlak v hrudi, zrudnutí moči a pálení při močení. Pokud končetiny brní, chvějí se, bedra jsou ochablá, v uších hučí a objevují se závratě, příčinou je prázdnotajin ledvin a Jater. Stagnace krve j akožto příčina ochablosti se objevuje po zraněních. Bezvládnost, brnění, otékání nohou, zarudlý otok lýtek a horečky jsou syndromem tzv. nožní čchi (ťiao-čchi) či slabosti nohou (ťiao -ž uo) , jehož příčinami jsou vlhká škodlivost a větrná jedovatost, resp. horkost generovaná z vlhkosti v důsled ku nevyvážené potravy, které pronikají do nohou a zahrazují v nich dráhy nebo vyčerpávají krev. 3. Ochrnutí (tchan- chuan)
Paralýza se projevuje částečnou nebo úplnou neschopností pohybovat končetinami. Může se vyvinout z předešlé ochablosti např. z vyčerpanosti ledvin a jater, nedostatku čchi, napadení škodlivou čchi a následnou akumulací hlenů, prázdnoty krve ze stísňo váníjater. V takovýchto případech bývají postižení emočně značně labilní a citliví či předráždění, a k ochrnutí může dojít náhle, například při záchvatu hněvu. Končetiny u těchto pacientů nehubnou a zachovávají si původní vzhled. Znehybnění levé nebo pravé poloviny těla (pan -šen pu-suej), případně kře č ovité zešikmení úst či očí a postupné hubnutí postižených končetin jsou následkem zasažení větrem (čung -fe ng), mrtvice. Její častou příčinou je zahrazení drah v důsledku prázdnoty čchi nebo vystupování jaterního jangu.
Vyc~etřován í
62
Po z orování
zrakem
6.
4. Ztuhnutí (čchiang-č')
Tento stav se projevuje ztuhnutím svalstva a šlach zabraňu jícím ohýbání končetin. Většinou jej způsobuje zahrazení luo vnější škodlivostí nebo vznik větru z jaterního jangu. V prvním případě se přidává i ztuhnutí šíje, horečka s třesavkou; pokud jsou ztuhlé a bolestivé i klouby, případně až otékají, jde o bloky z větru, chladu, vlhkosti a horkosti. Ve druhém případě jsou ruce natažené, v zápěstích ohnuté, mohou se objevit poruchy vědomí, zatmívání před očima, hučení v uších. Ztuhnutí a chvění se končetin, zrudnutí obličeje, hrubý dech a chrčení v krku jsou příznaky pohybu větru z ohně hlenů ajsou častější u lidí s nadváhou. Dalšími pří činami tuhosti končetin jsou i prázdnotajinjater a ledvin,jangové čchi, anebo stagnace čchi a srážení se krve. Při prázdnotě jin jater a ledvin, což je obvyklé zejména u starých lidí, ke ztuhnutí dochází po předešlém dlouhodobém churavění, dostavují se závratě, zatmívání se před očima, pískání v uších, návaly horkosti a pocení, duševní apatie, nebo až poruchy vědomí. Pocit natahování se chladu do končetin, neudržení moči či stolice a poruchy vě domí svědčí o prázdnotějangu . Stagnace čchi a krve jakožto příčina ztuhnutí končetin bývá obvyklá při poraněních nebo otravě. 5. Spazmus
(ťii-ťi)
Křečovité ztuhnutí svalstva, šlach a cév má více příčin. Pokud spazmu předchází horečka s třesavkou a ztuhlost šíje, došlo k napadení větrným chladem. Únava v končetinách a tlak v žaludeční oblasti poukazují na vpád vlhké horkosti; pocit chladu a tíhy v končetinách a tupého tlaku v hlavě vypovídá o hromadění se chladné vlhkosti . Vysoké horečky a poruchy vědomí při křečích signalizují nárůst horkosti a poškozeníjin. Mžitky před očima, závratě, hučení v uších a dřevěnění svalstva a pokožky jsou přízna ky vyčerpanosti krve jater. Pocit překroucených šlach táhnoucí se do podbřišku (čuan-ťin) vzniká z nedostatku čchi-sue, studeného větru nebo chladné vlhkosti. V případě syndromu chuo-luan signalizuje zánikjangu a odlučování se tekutin. Křečovitě ohnuté prsty, v případě, že zbylá část končetiny je uvolněná, tzv. vítr kohoutího pařátu (ťi-čua-feng) , jsou následkem poruchy výživy šlach z nedostatku jin a krve, případně silného chladu nebo emočního náporu.
Křečovité
částí těla
63
škubání (čchou-čchu)
Samovolné neovladatelné záškuby končetin souvisejí převáž s větrem, a to vnitřním i vnějším. Při horečce, třesavce a ztuhnutí šíje je následkem zahrazení toku wej-čchi ajing-čchi po vpádu větrné škodlivosti. Je-li horečka vysoká a dochází-li ke mdlobám, poruše řeči a křečovitému prohnutí páteře dozadu, příčinou je vítr generovaný z krajní horkosti. Zatmívání se před očima a bodavé bolesti v hlavě poukazují na generování větru z jaterního jangu. Ochablost v bedrech a kolenou, pálení v pěti srdcích, zrudnutí tváří a noční pocení signalizují zrod větru z prázdnoty jin či krve . Záškuby končetin u dětí (ťing-feng), pokud jsou akutní, mají příčinu v útoku horké škodlivosti a vzniku větru z ohně, rozhýbání jaterního větru z akumulace horkých hlenů, případně v náhlém úleku; v případě chronické poruchy, když jsou končetiny při škubání ochablé, jedná se o zranění jin z horeček, nedostatek jin jater a ledvin, prázdnotu sleziny a žaludku a o zrod větru při podmaňo vání si sleziny játry (země dřevem). U žen ukazuje škubání v prů běhu menstruace na prázdnotu krve a na nedostatečnou výživu šlach. Epileptické záchvaty v průběhu těhotenství mívají příčinu v prázdnotějinjater a ledvin, po porodu v prázdnotě krve, nárůs tu jangu z nedostatku jin spolu se zvednutím se jaterního větru, nebo v aktivaci srdečního ohně. Škubání končetin s křečovitým ztuhnutím až prohnutím páteře (ťing-čeng) je následkem zablokování se škodlivosti v drahách, zranění jin z nárůstu horkosti, prázdnoty krve nebo její stagnace a srážení. Po porodu tento syndrom poukazuje na prázdnotu krve a opakované ataky větrného chladu. Škubáním svalstva a šlach (ťin-tchi žou-žun) se označují lokální trhavé a přerušované pohyby svalů na končetinách, které vznikají v důsledku vyčerpání čchi a tekutin po silném pocení, ztrátě výživy při nedostatku vyživující krve nebo při zhutnění a pohybu vodní čchi - tehdy postižený cítí tíhu v končetinách, nestabilitu ve stoje, pohyby pod srdcem a dochází k zatmívání se před ně
očima.
7.
Třes (čen-čchan)
Pokud dalšími příznaky chvění končetin jsou závratě, zatmívání se před očima a bodavé bolesti v hlavě, jde o vznik větru
Vy c~el/~ováni
64
z jaterního jangu. Dřevěnění končetin, pocit otékání v nich, tlak v hrudi a nevolnost od žaludku poukazují na zablokování drah vě trem a hleny. Bolest a tíha v končetinách, citlivost na průvan a chlad, zablokování šíje jsou příznaky vpádu větru s chladem a vlhkostí. Pomalé chvění, bezvládnost končetin, únava, nadýmání a řídká stolice se objevují při pohybu větru z prázdnoty sleziny. Dřevěnění, závratě, zatmívání před očima, bušení srdce a nespavostjsou příznačné při pohybu větru z prázdnoty krve. Ochablost v bedrech a kolenou a horkost pěti srdcí při třesu indikují pohyb větru z prázdnoty jin. U dětí vídáváme třes končetin řidčeji, obvykle souvisí se strachem či šokem. U alkoholiků je způsoben poškozením sleziny a žaludku zmnožením hlenů a zauzlením se chladné nebo horké vlhkosti v rukou, bránící dostatečnému vyživování šlach. 8. Otok
Pozorování
z rakem
kloubů (kuan - ťie čung-ta)
Zdeformované a oteklé klouby loktů, zápěstí, kolen či kotnítzv. mrzácké blokády (wang-pi), jsou příznakem zahrazení se škodlivosti v kloubech následkem oslabení čchi-sue, jater a ledvin. Vychrtlá stehna a lýtka a zvětšený oteklý kolenní kloub, tzv. vítr jeřábího kolena (che-si-feng), poukazují na prázdnotu ve třech jinových drahách na nohou a na zablokování se větrné chladné a vlhké škodlivosti v koleně. U dětí obvykle souvisejí s nedostatkem prenatálu a zahušťováním se chladu. Bolestivý otok kolen s místními pocity pálení, žlutá moč, nejprve suchá a pak mazlavá stolice, vypovídají o zauzlení se vlhké horkosti. Silné bolesti, potíže s ohýbáním oteklých kolen, horečka, srdeční neuróza, žízeň, zácpa a málo moči signalizují, že došlo k napadení kolen horkou jedovatostí.
částí těla
65
kosti jako hlavní příčině jsou nohy rovněž oteklé, dřevěnějí, bolesti v nich jsou studené povahy a za chladného vlhkého počasí se stupňují. Otok nohou zvýrazňující se po únavě z práce poukazuje na prázdnotu čchi a srážení se krve.
VIII.1.4.l. Pozorování pokožky
Pokožka (pchi-fu), k níž v čínské medicíně těsně patří i ochlupení a potní otvory, je oblastí proudění ochranné čchi, z orgánů propojenou zejména s plícemi. Ty jsou, jak víme, tzv. křehkým orgánem citlivým na chlad a horkost, a pokožka je jakoby nárazníkem bránícím vniku vnější škodlivosti do plic. Potní otvory v pokožce se spolupodílejí na tepelné regulaci organismu i na regulaci vodního hospodářství těla. Pokožkou prostupují vyživující esence, čchi-sue a tekutiny produkované postnatálním kořenem, procházejí jí dráhy všech orgánů atd., takže pokožka odráží mnohé vnitřní procesy a je cenným "informátorem" o stavu organismu.
ků,
9.
Křečové
Zduřené
žíly
(ťin-liou)
klikatící se výdutě modrofialové barvy, často se vyzejména na lýtkách, vznikají v důsledku dlouhodobého stání, nebo v období těhotenství. Jejich hlavními příčinami jsou zahrazení se horké nebo chladné vlhkosti, anebo krevní stáze v důsledku prázdnoty čchi. O vlhkou horkost jde tehdy, pokud nohy otékají, bolí až pálí a postižený má pocit únavy. Při chladné vlhtvářející
(1) Barva pokožky
1. Zrudnutí pokožky. O červené barvě objevivší se na pokožce lze všeobecně říci, že je příznakem horkosti. Pokud se objeví náhle aje jasná, signalizuje plnou horkost a novou nemoc; je-li zrudnutí postupné a barva matná, jde o prázdnou horkost a chronickou nemoc s přítomností stagnace a stáze. Bolesti hlavy a v krku, horečka a ucpání nosu při zrudnutí pokožky poukazují na napadení vnější větrnou horkostí. Návalovité zrudnutí a horkost v kostech, příznačné zejména v odpoledních hodinách, vypovídají o vnitřní horkosti z prázdnoty jin. Náhle se objevivší rudé skvrny, tvarem připomínající mraky a přemísťující se po celém těle, případně i oteklé a bolestivé, tzv. rumělková jedovatost (tan-tu), jsou pří znakem nárůstu srdečního ohně, případně umocněného větrnou horkostí. Červená kůže na nohou signalizuje oheň ledvin v důsled ku prázdnoty jin, resp. prosakování vlhké horkosti . 2. Zežloutnutí pokožky. K němu dochází většinou v souvislosti s oslabením přepravní a transformační funkce sleziny a následným nedostatkem čchi-sue. Zežloutnutí náhlé indikuje příčinu plné povahy, postupné naznačuje, že její povaha je prázdná. Zežlout-
66
Vy.Š'e tř o vání
P oz orování
z rakem
nutí po celém těle, včetně bělma očí , souvisí se žloutenkou, při čemž světle žlutá signalizuje jangovou žloutenku z vlhké horkosti ve slezině a žaludku či játrech a žlučníku , a tmavě žlutá ukazuje na jinovou žloutenku ze zablokování sleziny a žaludku chladnou vlhkostí. Další příčinou žluté barvy bývá vyčerpanost čchi-sue působením parazitů ve střevním traktu. Žlutá s příměsí bílé znamená vyčerpanost čchi-sue po ztrátě krve nebo po těžké nemoci. Mdlá, zvadle žlutá barva a nadýmání jsou důsledkem krevní stáze v tchaj-jangu a jang-mingu. Celkově žlutá barva indikuje vlhkost. 3. Zbělání pokožky. Bledost bývá příznakem nedostatku čchi a krve. Když je jangová čchi prázdná, zpomaluje se cirkulace čchi -sue, snižuje se tvorba krve a krev i chladná vlhkost zahrazují dráhy, takže pokožka není dostatečně zásobována krví a ztrácí barvu. Bílé skvrny rozšiřující se postupně z obličeje na krk a zbytek těla vznikají z tzv. plicního větru, setrvávajícího v pokožce a vedoucího k disharmonii mezi čchi a krví. 4. Zčernání pokožky. Černá barva se objevuje často jako pří měs žluté. V takovémto případě poukazuje na poškození ledvin z nadměrné pohlavní aktivity. Pokudje načernalý obličej nebo celé tělo, resp. je černá obsažena v mdlé žluté, jde o krajní vyčerpa nost ledvin. Černá barva se může objevit při silném ataku chladu, dále je příznakem dlouhotrvající stagnace čchi a stáze krve. Černohnědé světlejší skvrny (che-pan) vytvářející souvislé plochy, skvrny, mapy apod., jsou způsobeny stagnací čchi ze stísnění jater, krevní stází, hromaděním se vlhké horkosti, nárůstem ohně z prázdnoty jin nebo nedostatečným přepravováním slezinou v důsledku její prázdnoty. 5. Zmodrání pokožky. Modrá se obvykle vyskytuje v kombinaci s jinými barvami, běžná bývá při zahrazování se krve následkem zranění či vnějšího chladu. Modré až modročerné skvrny na zádech a bedrech u novorozenců jsou příznakem nedostatku prenatálu a stagnace čchi-sue . Nejsou-li spjaty s jinými chorobnými symptomy, časem vymizí samy. (2) Typy poškození kůže
Chorobné změny na kůži se mohou projevit ními změnami vůči zdravému vzhledu:
několika
základ-
č á s tí t ě l a
67
1. Skvrny (pan) jsou plošné kruhovité nebo pruhovité útvary, vyskytující se jednotlivě nebo i pospojované, které se od okolí liší svou barvou. Pokud jsou červené a při stlačení se červeň ztrácí, obvykle signalizují horkost ve vrstvě čchi; pokud barva zůstává , horkost je ve vrstvě krve. Temné až fialové skvrny souvisejí s krevní stází, bílé se stagnací čchi nebo nesouladem mezi čchi a krví. 2. Pupínky (čchiou-čen) jsou většinou drobné vyvýšené a tuhé útvary, které mohou být rozptýlené nebo i spojené do pásů a jiných sevřenějších útvarů. Červené mívají původ v horkosti, např. ve větrné horkosti, vlhké horkosti, horké jedovatosti, horkosti v krvi, v orgánech apod. Bílé souvisejí se zablokováním pokožky větrným chladem nebo větrnou vlhkostí. Temně rudé až fialové ukazují na krevní stázi. Bledé, které střídavě mizí a opětovně se objevují, mají příčinu v oboustranné prázdnotě čchi i krve. 3. Puchýřky (šuej-pchao) jsou duté útvary s tenčí nebo silněj ší stěnou, naplněné čirou nebo kalnou tekutinou. Červené a drobné souvisejí s vlhkou horkostí, velké s vlhkou nebo horkou jedovatostí. Umístěné hluboko ukazují na akumulaci vlhkosti v důsledku prázdnoty sleziny nebo chladu a vlhkosti. Způsobené zahuštěním se chladu a vlhkosti jsou bílé s červenofialovým okrajem nebo vznikají na tmavočervených až modrofialových zduřeninách . V případě větrné vlhkosti jsou drobné jako semínka, jasné, svědí a objevují se v místech, kde nejvíce vychází pot. Pokud je jejich příčinou nárůst vlhkosti sleziny a ohně srdce, jsou tuhé a lesklé, vznikají na červených skvrnách nebo je kolem nich červený prstenec a po prasknutí se na nich vytváří strup . 4. Hnisavé puchýře (nung-pchao) mívají žlutou nebo mléčně bílou barvu, po prasknutí z nich vytéká hnis a vytváří se na nich strup. Mohou se vyvinout z vodnatých puchýřků nebo vznikají přímo jako hnisavé. U prvních jde o zauzlování se vlhké jedovatosti, jsou na zarudlé kůži , mají tenkou stěnu, po prasknutí mokvají a nesnadno zasychají. Druhé jsou důsledkem vpádu horké jedovatosti, mají žlutou barvu a výrazně rudé okolí a vytékající hnis může vést ke tvorbě nových puchýřů. U tlustých a často se potících lidí mohou vznikat hnisající vyrážky ze zauzlení se vlhké horkosti, často v důsledku horkosti plic a vlhkosti sleziny. Jsou jako zrnka, opakovan ě vznikají, tekutina v nich je žlutavá a po zaschnutí tvoří strupy. U lidí trpících horkostí z prázdnoty jin se mohou tvořit mělké puchýřky velikosti rýžového zrnka, napln ě -
68
Vyšetřování
zrakem
né kalnou tekutinou s příměsí krve. Po zaschnutí se na nich tvoří krvavé strupy. 5. Větrné blokády (feng-pi), nazývané i větrnými hrbolky (feng-ke-ta), jsou zduřeniny různého tvaru, které vznikají i zanikají náhle a nezanechávají stopy. Pokud se přemísťují a různě mizí či se znovu objevují, jsou způsobeny větrnou škodlivostí. Jejich čer vená barva vypovídá o horkosti, tmavočervená až fialová o krevní stázi, bledá nebo porcelánově bílá o větrném chladu nebo napadení větrem při prázdnotě krvi. Pokud jsou na nich krvavé puchýř ky, signalizují horkost v krvi. 6. Uzliny (ťie-ťie) jsou tvrdé a oblé útvary pod kůží. Pokudjsou zarudlé, jde o krevní stázi nebo o atak tzv. zvrácené čchi, tj. škodlivosti epidemické povahy. V případě krevní stáze jsou zpočátku jasně červené, pak tmavnou až do červenofialové, jsou bolestivé a nehnisají. Ve druhém případě jsou bledě červené, žluté nebo beze změny barvy, pak tmavnou až do červenohnědé a současně se objevují pocity chladu, horka, bolestí či svědění. Pokud se při vzniku uzlin barva kůže nemění, jde obvykle o stagnaci čchi, zahuště ní se chladné vlhkosti nebo akumulaci hlenů. Je-li příčinou oheň hlenů, uzliny jsou zpočátku velké, beze změny barvy kůže, nebolí ani nejsou zanícené a lze jimi hýbat. Postupně se zvětšují, řetězí, mírně bolí, nedají se pohnout a vytváří se v nich řídký hnis. Tento proces má původ v prázdnotě jin plic a ledvin a následném nárůstu prázdného ohně. Další možnou příčinou vzniku uzlin je hromadění se vlhkosti a hlenů jako následku prázdnoty sleziny a oslabení čchi. 7. Šupiny (lin-sie) se odlupují z kůže v důsledku jejího vysychání a hrubnutí způsobeného většinou větrnou suchostí z prázd- ' noty krve nebo ztrátou výživy pro kůži v důsledku suchosti krve. V případě větrné suchosti jsou šupiny těsně spojeny s kůží, mají šedobílou barvu, na okrajích jsou zvednuté a mezi nimi jsou bílé vrásky připomínající síť. Stav se horší v zimě a bývá důsledkem vrozené nedostatečnosti a oslabení postnatálního kořene. Když je větrná suchost z důvodu horkosti v krvi, objevují'se suché červe né pupínky nebo skvrny a na nich poměrně rychle vznikají vrstvy šupin, jejichž horní vrstvy se snadno odlupují, zatímco spodní drží pevně. Příčinou horkosti bývá oheň jater a srdce, často vyvolaný emočními hnutími. Při suchokrevnosti nejprve vznikají bledě čer vené pupínky a skvrny a postupně se na nich tvoří menší množ-
Pozorování
částí těla
69
ství šupin, které poměrně pevně drží. Stav byl většinou vyvolán vyčerpaností jin nebo jejím stravováním jedovatou horkostí. V pří padě krevní stáze jako příčiny je postižená kůže silná, šupiny na tmavočervených skvrnách jsou velké a dosti pevně drží. Nemoc bývá dlouhodobá a vyplývá z oslabení čchi a krve i jejich cirkulace. V případě zauzlení se horké jedovatosti jsou rudé pupínky se šupinami po celém těle, šupiny jsou drobné nebo se i spojují do celých pásů a svědí a pálí. Existují i šupiny mastného vzhledu, způsobené vlhkou horkostí. Tehdy vyrážky pod nimi svědí, mokvají, tvoří se na nich silné strupy, zpod nichž prosakuje hnisavá tekutina. Stav se zhoršuje v létě a jeho příčinou bývá nevyvážená strava s převahou mastných a sladkých jídel. 8. Kožní eroze (mi-lan) jsou mokvavá poškození povrchových vrstev kůže, po nichž, na rozdíl od vředů, nezůstávají jizvy. Jsou-li jasně červené se světle žlutou čistou tekutinou, způsobuje je vlhká horkost . Pokud se rozšiřují a tvoří se na nich žlutohnědý hnisavý povlak, jde o vpád vlhké jedovatosti. Jsou-li bledé nebo bledě červené a tekutina je čirá, často indikují přeplněnost tekutin následkem prázdnoty sleziny. Jsou-li červené, tekutiny je málo, ale dlouho nezasychá, opakovaně se tvoří strupy a kůže je suchá a loupá se, došlo k poškozeníjin za současného přetrvávání vlhké škodlivosti. Stává se to např. po prasknutí a nezhojení se puchýřů. 9. Strupy (ťia-pchi) se tvoří zasycháním sekretů vytékajících z postižené kůže. Pokud hnisají, znamená to, žeještě nedošlo k úplnému pročištění horké jedovatosti. Jsou-li krvavé, nebyla ještě odstraněna horkost z krve, pokud jsou žluté, v ráně ještě prodlévá vlhká horkost. 10. Vředy (kchuej-jang) zasahují do hlubších vrstev, hnisají a po zahojení po nich zůstává jizva. Akutní, rudé a bolestivé signalizují horkou jedovatost. Pokud jsou chronické, nejsou propadlé, ani se nezvedají nad své okolí a mají temnou barvu, jsou důsledkem jinového chladu z důvodu prázdnoty čchi a krve. (3) Chorobné útvary na kůži 1.
Neštovičky (tou-čeng)
Čínská medicína rozlišuje dva druhy těchto hnisavých kožních erupcí:
Vy še třování
70
1. Nebeské květy (tchien-chua) , čili pravé neštovice (čeng-tou) , jsou okrouhlé, stejně velké, s rudou hlubokou základnou a vpadlým vrcholkem, naplněné kalnou hnisavou tekutinou; při hojení zanechávají jizvy nebo skvrny. Ačkoli bezprostředně jsou způso beny nakažlivou jedovatostí, jejich primární příčina je podle čín ské medicíny v tzv. zárodkové jedovatosti, vrozené predispozici. 2. Vodní neštovice (šuej-tou) jsou na rozdíl od předešlých elipsoidní, mělké, různě velké, nemívají propadlý vrcholek, snadno praskají a usychají, tekutina v nich připomíná vodu, postupně se jim vytváří nerovný zarudlý okraj a při hojení nezanechávají jizvy. V lehčím případě představují poruchu ve vrstvách ochrany a čchi, vzniklou smícháním se vnitřní vlhké horkosti s větrnou horkostí zvenčí. Tehdy jsou červené při základně, rozseté zejména na hlavě, při okraji vlasů a na trupu. V závažnějším případě je porucha ve vrstvách čchi a výživy, způsobená akumulací jedovaté horkosti. Vyrážky mají až fialovou barvu, tekutina v nich je kalná a vyskytují se současně v různých stadiích - jako pupínky, puchýř ky i pokryté strupem. Mohou vznikat i v ústech a objevuje se i bolestivé zduření dásní. 2. Výsev
Pozorování
z rak e m
pupínků (čchu-čen)
Tyto pupencovité vyrážky jsou často průvodním jevem růz ných jiných onemocnění. Rozlišuje se několik typů pupenců: 1. Spalničky (ma-čen) , v čínštině doslova "konopné pupínky", jsou typickým dětským onemocněním, vyvolaným tzv. jedovatou škodlivostí, která má i prenatální předpoklady. Vyrážky se objevují nejprve před ušima, okolí za ušima zrudne, dítě má studený zadeček, kašle a kýchá, tečou mu hleny z nosu, slzí a má horečku a zimnici. Po 3-4 dnech se osype po celém těle drobnými červený mi a zahrocenými vyrážkami. Pokud je průběh nemoci normální, objeví se vyrážky, teploty s mírným pocením, a pak postupně vyrážky zmizí a poklesnou i teploty. Je-li průběh neobvyklý, teploty jsou vysoké a bez pocení, vyrážky jsou světle červené a ne dostatečně vytlačené z kůže; tehdy je jejich příčinou zablokování povrchu větrným chladem. Když jsou červenofialové, způsobila je vnitřní přeplněnost horkou jedovatostí, jsou-li bílé,jde o prázdnotu řádné čchi. Pokud náhle mizí a dojde k poruchám vědomí a dušnosti, znamená to , že se jedovatost tzv. propadává dovnitř.
částí těla
71
2. Větrné pupínky (feng-čen) jsou rovněž častým dětským oneProjevuje se drobnými červenými vyrážkami podobnými spalničkám,jejich příčinou ovšem není prenatální zárodeční jedovatost, nýbrž jsou vyvolávány vpádem vnější větrné horkosti, která zahradí čchi-sue v povrchové vrstvě. Průvodní příznaky jsou většinou lehké, odpovídající napadení vrstvy ochrany: kašel, tečení hlenů z nosu, mírně zvýšená teplota. Po 1-2 dnech se, počí naje od hlavy, vysypou po celém těle bledě červené vyrážky, které mizí po jednom až čtyřech dnech, neodlupují se a nezanechávají jizvy. Pokud dojde k akumulaci horkosti, škodlivost proniká do vrstvy čchi, což se dále projeví vysokými teplotami, žízní, neklidem a lekavostí, jasně červenými a silně svědivými vyrážkami. Když je jejich barva bílá, škodlivost pronikla až do vrstvy výživy. 3. Mléčné pupínky (naj-čen, naj-ma). Jde o akutní onemocně ní postihující děti ve věku do jednoho roku. Podobně jako větrné pupínky je způsobeno vniknutím větrné horkosti a jejím promícháním se s vnitřní vlhkostí sleziny a plic, za předpokladu přede šlé horké jedovatosti přítomné již v zárodečném stadiu dítěte. Na rozdíl od větrných pupínků však bývá věk postižených dětí nízký, vyrážky jsou drobnější, tmavočervené se světlejším prstencem, nesvědí a po jejich ústupu se objevují teploty. 4. Mizející pupínky (jin-čen). Tyto kožní erupce jsou kombinací skvrn a pupínků, spojujících se do pruhů až zduřenin. Obvykle rychle vznikají i ustupují, střídavě se objevují a mizí - proto jsou nazývány mizejícími. Jsou projevem vpádu větru, chladu, vlh c kosti či horkosti do organismu, v němž byla už předtím rozvrácená rovnováha mezi čchi a krví, ochrannou a vyživující čchi. Začínají náhlým svěděním, po poškrábání místo zrudne a tvoří se na něm různě velké zduřeniny ve tvaru mraků. Barvu mohou mít jasně nebo bledě če!venou , růžovou, anebo jsou uprostřed bílé a na okrajích červené. Skrábáním se zvětšují, rostou na nich i pupínky a spojují se do pruhů. U dětí se vyskytuje typ tvrdých velkých vyrážek s puchýřky velikosti špendlíkové hlavičky , naplněnými tekutinou. Ta z nich při škrábání vytéká, vznikají strupy a po jejich odpadnutí zůstávají tmavší skvrny. Jsou-li vyrážky červené, pálí, svědí a tyto pocity zmírňuje chlad, příčinou je převaha větru a nárůst horkosti. Pokud jsou bledě č ervené s nádechem bílé, vyrážejí hlavně na odkrytých místech a ulevuje od nich teplo, příčinou je vpád větrného chladu. mocněním.
72
Vyšetřován
Pozorování
í zrakem
Když je v pupíncích tekutina, způsobila je větrná vlhkost. Pokud jsou pupínky zrnkovité a červené a současně jsou přítomny pří znaky horkosti žaludku, došlo k její akumulaci v žaludku a ve stře vech. (Poznámka: V některých starých dílech čínské medicíny je pro syndrom jin-čen používán pojem feng-čen, tj. tentýž, jako je název "větrných pupínků".) 3. Vznik skvrn (fa-pan)
Skvrny (pan) rovněž mohou být průvodním jevem onemocně ní jiných než kožních. Bývají různě velké, mohou se spojovat do pruhů a mají červenou nebo fialovou barvu. Nevyčnívají nad pokožku, resp. mohou mírně vystupovat, avšak při stlačení se barevně nemění. Vzhledem k příslušným chorobným procesům se dělí na skvrny jangové a jinové. Jangové souvisejí s nárůstem horkosti plné povahy, zatímco jinové s prohloubením se působení jinové škodlivosti z prázdného chladu. Děleníje i takové, žejangové vznikají z horkosti po zranění vnějším chladem,jinové působením neovládaného ohně z prázdnoty jin. 1. Jangové skvrny Uang-pan). Jsou červené či fialové, jejich vzhled se ve starých textech připodobňuje skvrnám na brokátu. Obvykle souvisejí s "rozpálením" vrstev čchi i krve teplými onemocněními a s chaotickým tokem krve. Pokud jsou od sebe vzdálené, červené, šíří se od trupu na končetiny a provází je horečka, ne však poruchy vědomí, onemocnění je lehčí povahy a s normálním vývojem. Jsou-li tmavočervené či fialové, husté, šíří-li se od končetin na trup, provázíje horečka a poruchy vědomí, škodlivost vnikla do hloubky aje závažná. Jangové skvrny mohou souviset i s nemocemi vnitřními, zejména s horkostí v krvi, umocněnými vpádem větru kombinovaného s dalšími vnějšími škodlivostmi suchem či chladem; tehdy bývají vyrážky svědivé a po čase se z nich loupe kůže. Pokud je vnitřní terén "připraven" vlhkou horkostí ve slezině, vyrážky obsahují tekutinu. 2. Jinové skvrny Uin-pan). Mívají bledě červenou nebo temně fialovou barvu, jsou různě velké a fixované na místo. Většinou vznikají jako příznak prázdnoty, vyčerpanosti čchi-sue a jin-jangu, nedostatečného ovládání krve slezinou, mohutnění ohně v důsledku prázdnoty jin, nebo stagnace čchi a krve následkem zahuštění se chladu. V případě prázdnoty čchi sleziny skvrny vzni-
částí těla
73
kají výronem krve a jsou drobnější, při oslabení jangu sleziny a ledvin je jejich příčinou zahušťování se krve. Jde-li o stagnaci čchi a krevní stázi, skvrny bývají modrofialové. 4. Bílé pupínky (paj-pehe))
Toto poškození kůže se objevuje přibližně po prvním týdnu z vlhké horkosti. Projevuje se nepočetnými drobnými vřídky naplněnými světle žlutou hustou tekutinou, objevujícími se zejména na hrudi a břiše. Po prasknutí z nich vytéká čirá tekutina a po zahojení nenechávají žádné stopy. Způsobuje je "prosáklost" kůže vlhkou horkostí, která se nemůže dostat z povrchu onemocnění
těla.
Rozlišují se dva typy těchto erupcí. První je způsoben plností, zahrazením se vlhké horkosti ve vrstvě čchi, a představuje příz nivý vývoj nemoci. Nazývá se křišťálové pupínky (ťing-pchej), neboť mají křišťálový vzhled, jsou lesklé a vlhké, po prasknutí z nich vytéká čirá, mírně žlutá tekutina. Druhý typ jsou tzv. vyschlé pupínky (kchu-pchej), způsobené prázdnotou a představující nepří znivý vývoj. Jsou příznakem poškození čchi i tekutin, neschopnosti řádné čchi vytlačit škodlivost a postupu jedovatosti dovnitř. Tyto vyrážky mají barvu vyschlé kosti, jsou duté a není v nich tekutina. 5.
Potničky
(fe)-c')
Tyto drobné červené pupínky resp. puchýřky jsou spjaty s letní horkostí a nejčastěji se objevují u dětí nebo u obézních lidí. Vyrážejí především na hlavě, hrdle, trupu, v ohbí loktů a na dalších místech těla se zvýšeným pocením. Vyrážky svědí, po uschnutí na nich vznikají tenké strupy nebo malé šupiny. Příčinou vzniku erupcí je vlhká horkost zablokovaná v povrchu těla. Pokud zpočátku kůže zrudne a náhle se objeví velké množství červených pupínků velkých jako špendlíková hlavička, které se mohou spojovat do pruhů, svědí a píchají, a pokud není přítomno pocení, tehdy ve vlhké horkosti převažuje horkost. Pokud se objeví drobné puchýřky, bílé a lesklé, bez zarudlého okolí, na kterých po prasknutí vznikají tenké strupy, převažuje v rámci vlhké horkosti vlhkost. V obou případech se horkost týká plic a vlhkost sleziny.
Vy.Š' e třováni
74 6.
zrakem
Vředy (čchuang-jang)
U vředů, poškození kůže zasahujících do hlubších struktur, rozlišuje čínská medicína čtyři základní typy: 1. Vředy Jung. Jsou povahy jangové a vznikají na úrovni svalstva a cév. Obvykle souvisejí s výstupem jedovatosti z orgánů fu, mají tendenci rychle vznikat a hnisat, ale se i rychle vyhojit. Bývají velké, vysoké, rudé a bolestivé, s tvrdou základnou ve tvaru převrácené mísy. Bez ohledu na konkrétního původce jim před chází generování ohně a následné promíchání se vlhké horkosti s ohnivou jedovatostí, jež zahradí tok čchi-sue. Vředy jung jsou tudíž příznakem horkých a plných syndromů. 2. Vředy ťu. Jsou povahy jinové, zasahují až do úrovně šlach a kostí a souvisejí s atakem jedovatosti z orgánů cang. Vznikají pomaleji a nesnadněji se léčí , neboťjejich působení je hlubší. Mají plochou základnu, jsou bez hrotu, barva kůže v postiženém místě se nemění, není v nich pocit pálení a málokdy bolí. Mechanismem jejich vzniku je nedostatek čchi-sue a zahušťování se chladu s vlhkostí, anebo prosakování větrné jedovatosti orgánů cang, s případnou vytvořenou horkostí, do vrstev mezi šlachami a kostmi. Vředy ťujsou příznakem jinových chladných syndromů. 3. Vředy ting, čili hřebovité vředy, jsou projevem závažnější ho postižení organismu. Mívají menší hlavičku, avšak sahají hluboko do tkáně . Vznikají v důsledku ohnivé jedovatosti, která vyvolává zahuštění se čchi-sue. Rozlišuje se více typů hřebovitých vředů. Plamenné vředy (chuo-jen-ting) se často objevují v ústech a v dlaních u prvních kloubů prstů. Zpočátku mají podobu červe nožlutých puchýřků, bolestivě svědí a dřevěnějí, mohouje provázet horečky s třesavkou, neklid a ztuhlost jazyka. Způsobeny jsou ohnivou jedovatostí v dráze srdce. Vředy purpurové vlaštovky (c'jen-ting) vznikají na rukou, nohou, bedrech a mezi žebry jako fialové puchýře, z nichž po prasknutí vytéká krvavá tekutina. Může je provázet zrudnutí očí, zfialovění nehtů a mdloby. Jejich původ cem je ohnivá jedovatost ve dráze jater. Žluté bubnovité vředy (chuang-ku-ting) vznikají u koutků úst, na skráních, víčkách a na spáncích v podobě žlutých lesklých a vlhkých puchýřů s červeným prstencem. Svědí a dřevěnějí, provází je dychtivá žízeň, nevolnost, zvracení, horečky s třesavkou a bolesti v končetinách. Jejich pří činou je ohnivá jedovatost ve dráze sleziny. Bílé vředy ostří nože
Pozorování jaz yka
75
(paj-žen-ting) jsou bílé puchýře s tvrdou hlavičkou, z nichž pn n arušení vytéká olejovitá tekutina. Současně svědí i bolí, snadno hnisají a propadávají se dovnitř, provází je vykašlávání hlenů. Objevují se zejména v nose a na rukou a pocházejí z ohnivé jedovatosti ve dráze plic. Černé důlkovité vředy (chej-jen-ting) se objevují nejčastěji v uších, v dásních mezi zuby, na hrudi, břichu a na okrajových bederních partiích. Nejprve vypadají jako černé skvrny s fialovými puchýři, potom tvrdnou, a pokud nemoc postupuje, začnou měknout a propadávat se, přidává se modrání rukou i nohou a objevuje se srdeční úzkost. Způsobuje je ohnivá jedovatost v dráze ledvin. 4. Vředy ťie jsou menší a okrouhlé, zarudlé a mírně bolestivé, snadno hnisají a snadno se i vyhojí; uloženy jsou více při povrchu. Vznikají v létě, proto jsou nazývány i letními vředy (sia-ťie). Rozdělují se na dva typy. Kamenné vředy (š'-ťie) jsou nejprve červené a tvrdé, potom se uprostřed na nich objevuje žlutobílá hnisavá hlavička a po odtečení hnisu se rychle hojí. Měkké vředy (žuan-ťie) jsou nejprve červené zduřeniny bez hlavičky, potom se změ ní v polokulatý hnisavý otok, velký asi jako semeno mandarinky až pecka švestky, a měknou. Pokud se z nich vypustí hnis, rychle se zahojí. Oba tyto typy patří k jangovým syndromům lehčí povahy. Způsobuje je stagnace a hromadění se čchi-sue následkem vlhké horkosti vnějšího nebo vnitřního původu.
VIII.1.5. Pozorování jazyka Vyšetřování jazyka je jednou z nejpropracovanějších metod v diagnostice čínské medicíny. Je obsaženajiž v kánonech Nej-ťing či Šang-chan-lun, a obzvláště byla rozpracována pro potřeby vyšetřování horečnatých nemocí z vnějšího postižení ve škole nemocí s teplotami (wen-ping), přibližně od 16. století.
(1) Cíle metody
Pozorování jazyka a jeho částí, jak bude podrobně vysvětleno dále, účinně pomáhá upřesnit znalost jednak o celkovém působe ní nemocí, ajednak ojejich detailnějších specifikacích. K celkovým zkoumaným příznakům patří:
76
Vyšetřováni
Po z orování jazyka
zrakem
1) Síla a slabost řádné čchi. Dostatek řádné čchi souvisí s dostatkem čchi žaludku, která - obsahujíc vyživující esenci z potravy - musí být v přiměřené míře dodávána orgánům. Podle čínské medicíny povlak na jazyku souvisí právě se žaludeční čchi, takže jeho přítomnost v určité kvalitě (tenký, bílý, vlhký) je signálem síly žaludeční, a tudíž i řádné čchi, nepřítomnost signálem opaku. Obdobně tělo jazyka souvisí se stavem čchi-sue, čili i řádné čchi: červený a vlhký jazyk znamená její dostatek, vybledlý poukazuje na její prázdnotu. 2) Hloubka nebo povrchovost nemoci . O tom, zda je škodlivá čchi zatím jenom v povrchových vrstvách, anebo již pronikla hlouběji, vypovídá především tloušťka povlaku na jazyku. V principu platí, že tenký povlak je příznakem počátečního stadia onemocnění ajeho povrchové lokalizace, zatímco tlustý povlak naznaču je hromadění se čchi-sue v hlubších strukturách a dlouhodobější charakter onemocnění. U těla jazyka červená barva svědčí o horkosti ve vrstvě čchi a rudá o vstupu horkosti do ještě hlubší vrstvy krve. 3) Určení povahy škodlivosti. Škodlivosti různé povahy vyvolávají na jazyku rovněž změny různé povahy. Například žlutý povlak většinou souvisí s horkou, bílý s chladnou škodlivostí. Mastný povlak naznačuje akumulaci hlenů ze stagnace potravy, tlustý žlutý povlak znamená nárůst vlhké horkosti, apod. U těla jazyka např. zkrouceníjeho špičky na stranu poukazuje na větrnou škodlivost, zmodrání jazyka nebo tmavé tečky na jeho povrchu jsou příznakem krevní stáze, atd. 4) Postup nebo ústup nemoci. Obvykle platí, že změna barvy jazyka ze světle červené na červenou, tmavočervenou až černou, a u povlaku z bílé na žlutou, šedou až černou, znamenají postup nemoci směrem dovnitř a změnu její povahy z lehčí na stále závažnější. Opačná posloupnost má opačné souvislosti. Tyto rámcové charakteristiky přirozeně nemají absolutní platnost. Někdy se např. při závažném onemocnění nemusí hned projevit výrazné změny na jazyku, anebo naopak změny nemusí nutně znamenat nemoc. Proto se vyšetřování jazyka musí vždy sladit i s ostatními metodami a získané informace je třeba vyhodnocovat souborně.
(2) Spojitost jazyka s orgány
O jazyku se
říká,
77
cang~fu
že je "výhonkem srdce", jelikož je vývodem
čchi tohoto orgánu. Ústa jsou vývodem čchi sleziny, která jazyku umožňuje "rozeznávat patero chutí". Kromě těchto dvou orgánů a jejich párových orgánů - tenkého střeva a žaludku - však jazyk souvisí i s mnoha dalšími, a to prostřednictvím jejich drah čchi či šlachosvalových drah, které k němu přímo či nepřímo vedou. Takto se na kořen jazyka váží dráhy ledvin a jater, nepřímo jejich párové dráhy močového měchýře a žlučníku (ty navíc i prostřednic tvím svých šlacho svalových drah), žaludek a plíce mají spojení přes čchi horního zářiče, která vystupuje k jazyku, atd. Těsné spojení jazyka se srdcem a slezinou vyplývá i z dalších jejich funkcí. Jazyk je bohatě prokrvený a je zásobován krví srdce, které má na starosti právě řízení krve a cév. Dále pohyblivost jazyka a jeho schopnost artikulovat zvuky jsou spjaty s duchem šen srdce. Podobně u sleziny jde o vztah prostřednictvím čchi-sue, neboť slezina je postnatálním zdrojem tvorby obou substancí. A jelikož prenatálním zdrojem jsou ledviny, jejichž vnitřní větve dráhy rovněž ústí u kořene jazyka, souvisí jazyk i se stavem ledvin. Dále víme, že esence všech orgánů má zdroj v ledvinách a do nich se navrací, obohacena o postnatální esenci orgánů a přiná šející informaci o stavu jejich čchi. Když pak čchi proudí nahoru do jazyka, její případné disharmonie způsobují i příslušné změny na jazyku.
Povrch jazyka lze rozdělit na několik zón, které odpovídají pří slušným orgánům a na nichž se proto projevují jejich případné chorobné změny. Existují dva přístupy k této dělbě na zóny: jeden vychází z principu souvztažnosti k orgánům cang, druhý vychází ze souvztažnosti ke dráze žaludku. Dělení podle první posloupnosti je takovéto : špičkajazyka odpovídá srdci resp. plicím, které jsou z orgánů umístěny nejvýše, boky jazyka souvisejí s játry a žlučníkem, jejichž dráhy vedou rovněž po stranách trupu, středjazykaje spojen se slezinou a žaludkem umístněným uprostřed trupu, a na kořeni jazyka se promítá nejníže umístěný cang - ledviny. U dvojice játra-žlučník se někdy uvádí, že játrům odpovídá levá strana jazyka, žlučníku pravá.
78
Vyšetřování
zrakem
Druhý způsob dělení se aplikuje při vyšetřování nemocí žaludku. Podle něho se na špičce jazyka odráží horní část, ve středu střední část a na kořeni spodní část žaludeční dutiny.
Obr. 4.
Dělení
jazyka na zóny
(3) Okolnosti ovlivňující vyšetřování jazyka
Vedle samotného osvojení si potřebných teoretických znalostí je zapotřebí při vyšetřování jazyka věnovat pozornost i následujícím faktorům, které by mohly ovlivnit správnost vyšetření: 1) Světlo. Dostatek či nedostatek světla může zásadním způ sobem měnit vnímání některých barev. Nejvhodnější je proto vyšetřovat při plném denním světle, nebo alespoň při tomto světle zopakovat vyšetření, bylo-li nutné první vyšetření provést při umě lém osvětlení. Není rovněž žádoucí, aby se poblíž nacházely před měty silně odrážející světlo, resp. měnící jeho barvu. 2) Pozice . Pacient má sedět rovně, dostatečně otevřít ústa a vypláznout jazyk, aby byl vidět celý jeho povrch. Jazyk má být přitom uvolněný a nesmí být zkroucený. Není dobré jej zkoumat příliš dlouho, neboť stlačení cév v této pro něj nepřirozené poloze vede ke změnám vzhledu či barvy, únavě a změně polohy atd. Lékař musí proto vyšetření provést sice všestranně, ale rychle; je lepší je opakovat nežli provádět dlouze. Zpravidla se nejprve vyšetřuje tělo jazyka (včetně tzv. ducha, barvy, vzhledu a polohy), přičemž se postupuje od špičky přes strany a střed k jeho kořeni . Následně se pozoruje povlak jazyka, jeho přítomnost či nepřítom nost, tloušťka, barva, kvalita.
Pozorován í jazyka
79
3) Potrava. Různé druhy poživatin resp. léků mohou měnit barvu i povahu povlaku na jazyku a vytvářet tzv. barevný povlak (žan-tchaj). Mléko takto způsobuje zbělání povlaku, semínka, oře chy ajiné olejnaté plodiny vytvářejí krátkodobé zdání olejovitého povlaku, káva, kakao, potraviny s obsahem železa zbarvují povlak na jazyku do hněda až černa, vaječné žloutky nebo mandarinky mu dodávají žlutý nádech. Tření potravy o jazyk při jídle nebo tření jazyka o patro snižují tloušťku povlaku, příliš pálivá, studená či horká jídla rovněž dočasně mění barvu jazyka. Dýchání ústy nebo pití tekutin těsně před vyšetřením ovlivňují suchý či vlhký vzhled jazyka, atd. 4) Čas a roční období. Jazyk i u zdravého člověka vykazuje jisté změny v souvislosti s ročními obdobími nebo denní dobou. V létě, za horkého a vlhkého počasí povlak bývá tlustší, případně řidší a žlutavý; na podzim, kdy je sucho, je tenčí a suchý; v zimě často bývá vlhký. Podobně ráno je povlak tlustší než později, po požití potravy, těsně po probuzení je tuhý a temnější nežli přes den, kdy se už rozhýbe. 5) Věk a konstituce. Přirozené rozdíly ve vzhledu jazyka existují i v důsledku těchto faktorů. Starší lidé už mívají oslabenější čchi-sue, proto je jejich jazyk popraskaný, hubení lidé jej mívají více červený a pod. Vyšetření jazyka pohledem pozůstává ze dvou okruhů. Jedním je pozorování těla jazyka a druhým zkoumání povlaku jazyka. Na těle se zkoumá duch, barva, vzhled a poloha, u povlaku se posuzuje kvalita a barva. Při posuzování chorobných odchylek se vychází ze zdravého vzhledu jazyka, který má světle červené tělo a tenký bílý povlak. Dále je takovýto jazyk přirozeně pohyblivý, nepopraskaný, jeho povlak se neodlupuje a není příliš vlhký, suchý ani olejovitý.
VIII.1.5.a. Pozorování těla jazyka J. Duch jazyka (še-šen) Při zjišťování toho, zda jazyk "má ducha", se pozoruje a porovnává vzájemný poměr dvou protikladných kvalit - svěžesti
80
Vyš e tř o vání
zrakem
(žung) a vyschlo sti (kchu). Svěžest se projevuje přiměřenou vlhkostí, leskem, zdravou barvou a dobrou pohyblivostí; takovýto jazyk tzv. má ducha. Vyschlost prozrazuje suchý vzhled, potemnělá barva a snížená pohyblivost jazyka; tehdy mu chybí duch, čili prozrazuje nedostatečnost čchi i krve v celém organismu. Svě žest je znamením a příznakem dobré prognózy, i pokud došlo k jiným chorobným změnám projevujícím se i najazyku. Naopak, vyschlostje varovným signálem i v případě, že se neprojevují žádné akutní chorobné příznaky. "Svěžest znamená, že duchje přítomen. Pokaždé, když tělo jazyka svítí, nechť je žluté, bílé, popelavé či černé, ale pokud se po vrýpnutí objeví červená a vlhká barva, značí to, že duševní čchi je hojná. Takovéto nemoci mají příznivý vývoj. Je-li však tělo bez lesku, ať už má povlak nebo ne, pokudje uvnitř vyschlé a tmavé, tehdy už nezbylo žádné duševní čchi a všechny takovéto nemoci končí špatně."8
2. BanJa jazyka (še-se)
Pro potřeby klinické praxe se obvykle u jazyka rozlišuje barva světle červená, vybledlá, červená, tmavočervená, fialová, modrá a modročerná. Světločervená je normální barva jazyka, zbylé jsou chorobné. 1. Světle červený jazyk (tan-chung-še). Barva zdravého jazyka není ani příliš světlá, ani příliš tmavá, a působí svěžím dojmem. Znamená, že tělo má dostatek jangové čchi i krve. Červená barva poukazuje na zdravou čchi srdce, vlhkost na dostatek čchi žaludku, tudíž i na vyváženost psychické a fyzické podstaty člověka. 2. Vybledlý jazyk (tan-paj-še). Takovýto jazyk je bledší nežli obvykle a bílá barva převažuje nad červenou, případně se červe ná vytrácí úplně. Všeobecně je příznakem prázdnoty, chladu a vyčerpanosti čchi i krve . Často se objevuje u syndromů prázdnoty jangu a krve. Je-li nedostatekjangové čchi, oslabuje se i zdroj tvorby čchi a krve, jakož i síla, která čchi -sue přepravuje, a proto jazyk není dostatečně vyživován a vytrácí sejeho zdravá barva. Je-li vybledlý jazyk zároveň velký, případně má zubaté okraje, signali' Č l Č T, s. 82- 83 ; cit z Cchao Ping-cang' Pien-se c'-nan; /920 n. l.
Po z orování jazyka
81
zuje prázdnotu jangu; pokud je malý, jde o současnou prázdnotu čchi i krve. Pokudje lesklý a nemá žádný povlak, došlo k prázdnotě čchi ajin. Je-li naopak velmi vlhký, znamená nedostatečnou transformaci tekutin z nedostatku jangu sleziny. 3. Červený j azyk (chung-še). Takovýto jazykje tmavší než obvykle. Je spjat s horkostí, a to jak plné, tak i prázdné povahy. Při horkosti z plnosti se ještě objevuje tlustý žlutý povlak, v případě prázdné horkosti je povlaku málo, resp. chybí zcela, ajazykje popraskaný. Červenou barvu vyvolává zvýšený přítok čchi-sue do jazyka, podnícený nárůstem jangové čchi, vstupem horkosti do krve v případě škodlivosti plné povahy, nebo vyšlehováním ohně v důsledku prázdnoty jin a nedostatku tekutin. Červená špička jazyka poukazuje na horkost v srdci a plicích, zrudlé okraje jazyka na horkost v játrech a žlučníku. Červený jazyk s drsným bílým povlakem je typický při poškození plic horkostí; drsný žlutý povlak obvykle signalizuje poškozeníjin žaludku; suchý a drsný jazyk znamená nárůst horkosti z prázdnoty krve. 4. Tmavočervený jazyk (ťiang-še). Jeho barva je ještě tmavší než u červeného jazyka, poukazuje na sálání horké čchi v horním zářiči aje příznakem vstupování této škodlivosti do vrstvy výživy a krve . Je spojena se syndromy krajní horkosti vnějšího i vnitřní ho původu. U vnějších poukazuje na vniknutí horka do vrstvy krve a jeho setrvávání v srdci, žaludku nebo obalu srdce . U vnitřních odráží nárůst ohně z prázdnoty jin či vyčerpanosti jinových esencí ledvin a žaludku, tj. chronický charakter chorobných poruch. Tlustý a suchý žlutý povlak současně signalizuje vyčerpanost tekutin, suchý jazyk bez povlaku znamenájejich krajní vyčerpanost.
"u všech syndromů horkosti povrchových i vnitřních, způ sobených prázdnotou i plností, je jazyk červený. Tmavě čer vená znamená horkost v orgánech cang-fu, fialově červená sražené krve znamená krajní horkost v cang-fu; většinou se objevuje při epidemiích nebo po chybném podání doplňovací ho (léku) při (onemocnění) teplém. Světločervená barva a nepřítomnost povlaku a vlhkosti jsou znamením šlehání ohně z prázdnoty jin, spálená červená, nepřítomnost povlaku a suchost znamenají prázdnotu jin a vyschnutí vody."9 9
Č lčT, s. 83; cit. z Liang J ii-j ii : !!;e -ľien plen-ceng; / 894 11. I.
82
Vyšetřování
zrak e m
5. Fialový jazyk (c'-še) . Tato barva je příznakem především stagnace krve, ale i horkosti, chladu, prázdnoty jangu či bloků z hlenů, potravy nebo vlhké horkosti. Poukazuje na stavy, kdy dochází k zastavování se toku čchi-sue následkem poškození tekutin horkostí, vniknutí horkosti do krve, zahuštění se chladu v cévách nebo jeho vzniku v důsledku prázdnoty jangu. Zdaje hlavní příčinou chlad nebo horkost, je rozlišováno podle sytosti barvy. Tmavě fialová a červeně fialová je tehdy, když jde o horkost; dalším průvodním znakem je suchý jazyk. Světle fialová a vlhký jazyk poukazují na zmnožení se chladu a vlhkosti. Dále se rozlišuje, zda je fialová barva celoplošná, anebo zda se vyskytuje jenom lokálně. Pokud je zbarvený celý jazyk, nemoc je závažnější, lokální zbarvení poukazuje na lehčí stupeň krevní stáze, resp. její lokální omezení. Postupná změna barvy z červené na fialovou poukazuje na vstupování horkosti do krve a vznik krevní stáze. Fialový a oteklý jazyk signalizuje útok horké jedovatosti na srdce. Temné tečky na špičce a okrajích jazyka znamenají srážení se krve; na špičce se týká krve srdce, po okrajích krve jater a ve středu jazyka krve v luo dráhy žaludku. 6. Modrý jazyk (lan-še). Inkoustově modrá barva jazyka signalizuje vážné ohrožení zdraví z útoku ohně na srdce, játra, plíce, slezinu či žaludek, a na zastavování se toku krve. Zvláště vážný je stav, když je jazyk lesklý a bez povlaku; tehdy již došlo ke krajnímu vyčerpání čchi i krve. Tmavomodrá barva, která ovšem nepokrývá celý jazyk, se objevuje i při infekčních onemocněních. Nachází-li se uprostřed jazyka, jenž má navíc mastný vzhled, její příčinou je proměna jinové škodlivosti v horkost. Tento případ nastává u pacientů trpících hromaděním se a stagnací hlenů. Mění -li jazyk barvu ze světlé na popelavou, načernalou, fialovou a nakonec modrou, jde o závažný a obtížně léčitelný atak škodlivosti na srdce. 7. Modročerný jazyk (čching-še). Tato barva je přirovnávána k barvě křečových žil, resp. ve starých dílech k barvě jazyka vodního buvola. Vyvolána je přeplněností jinové škodlivosti blokující jang a následnou stagnací krve. Souvisí se syndromy zahušťování se chladu a stísňování jangu (chan-ning jang-jU) , zahušťování se chladu v důsledku prázdnoty jangu (jang-sii chan-ning) a s krevní stází. Celoplošné zbarvení jazyka poukazuje na přímé zasažení jater a ledvin chladnou škodlivostí a stísněníjangu, zbarvení okra-
83
Pozorování jazyka jůjazyka
a sucho v ústech bez
potřeby
pít jsou
příznakem
krevní
stáze. 3. Vzhled jazyka (še-sing, še-tchi)
Do této kategorie jevů povrchu.
patří
velikost jazyka a
změny
na jeho
1. Tlustý jazyk (pchang-ta-še) . Takovýto jazykje větší, než je obvyklé. Kromě této charakteristiky se však ještě rozlišuje, zdaje jenom tzv. tlustý a křehký (pchang-nen), anebo až oteklý (čung -čang). V prvním případě je příznakem prázdnoty j angu sleziny a ledvin ají způsobené nedostatečné proměny tekutin ajejich stagnace. Je-li jazyk přitom světle červený se žlutým mastným povlakem, tehdy jde o nárůst vlhké horkosti ve slezině a žaludku, hromadění se hlenů a výstup této tzv. kalné škodlivosti (čuo-sie) vzhůru. Světle fialový hladký a vlhký jazyk naznačuje, že došlo ke stoupání vody v důsledku oslabení jangu a vtrhnutí chladu do ťuejinové vrstvy. Jazyk oteklý obvykle souvisí se třemi základními chorobnými stavy. Jednímje horkost v srdci a ve slezině a následný výstup čchi-sue nahoru; tehdy bývá jazyk červený nebo i bolestivý. Druhým je nadměrná konzumace lihovin a nárůst horkosti; jazyk je v tomto případě fialový. Třetím je útok horké jedovatosti - např. při otravě potravou, léky apod. - a srážení se krve srdce; jazyk je tedy temně fialový. Mimoto ještě může být jazyk oteklý s jasným žlutým povlakem. K tomu dochází při tzv. úniku žluči následkem zablokování jater a žlučníku vlhkou horkostí ve slezině a žaludku. 2. Hubený jazyk (šou-pao-še). Malý a tenký jazyk je všeobecně příznakem nedostatku čchi, krve a jinových tekutin, a v dů sledku toho i nedostatku výživy jazyka. Světlý jazyk poukazuje na prázdnotu srdce i sleziny a následně i čchi a krve. Vybledlý, na okrajích zubatý jazyk signalizuje krajní vyčerpanost čchi sleziny a nesnadno léčitelný stav. Tmavočervený a suchý jazyk znamená, že došlo k poškození tekutin a nárůstu ohně; častý bývá při vyčerpávajících nemocích nebo po horečnatém onemocnění. Červe nofialový tenký a dlouhý jazyk souvisí s tzv. vyschnutím krve jater
84
Vy še třování
z rakem
(kan-síle kchu-ťi) a vyčerpaností čchi srdce. Hubený jazyk je považován za nepříznivé znamení při onemocnění jakéhokoli typu. 3. Zubatý jazyk (čchi - chen-še). Takovýto jazyk má nerovné okraje s otisky zubů. Je vždy současně tlustý. Otisky vznikají od trvalého tlaku zubů na zvětšený jazyk. Vzniká následkem vystupování vlhké škodlivosti. Když je vybledlý a vlhký, poukazuje na nárůst vlhkosti a chladu, bledě červenÝva měkký je důsledkem prázdnoty čchi nebo prázdnoty sleziny. Cervený jazyk se žlutým povlakem je příznakem propojení se vlhkosti a horkosti do hlenů tchan. Nezvětšený zubatý jazyk u zdravých lidíje záležitostí vrozenou a nespadá do kategorie chorobných jevů. 4. Popraskaný jazyk (lie-wen-še). Zřetelné praskliny na jazyku, které mohou být vertikální i horizontální, paralelní, překří žené, zakroucené, případně i hluboké jako po řezných vranách, jsou většinou příznakem prázdnotyjin a nedostatku krve. Címje prasklin více a čím jsou hlubší, tím větší je úbytek životních esencí. Pokud je jazyk vybledlý, jde o vyčerpanost krve a esence ťing, je-li vybledlý, křehký a zubatý a jsou-li praskliny pokrouce!lé, znamená to že došlo k nárůstu vlhkosti z prázdnoty sleziny. Cervený jazyk p;ukazuje na horkost. Červený a suchý znamená, že došlo k poškození tekutin z nárůstu horkosti; červený lesklý poukazuje na prázdnotu jin, červený bez lesku na nedostatek jin žaludku, tmavočervený s krátkými horizontálními prasklinami na prázdnotujin a vyschnutí tekutin. U malého počtu jedinců existuje vrozené rozpraskání jazyka, jež není chorobným příznakem. Tyto praskliny bývají překryté povlakem a žádné jiné chorobné symptomy nejsou přítomny. 5. Trnitý jazyk (mang-ech '-se). Tento jazykje pokrytý bradavčitými výrůstky připomínajícími trny rostlin. Obvykle jsou červe né, žluté nebo černé a jsou spojeny s akumulací horkosti ať už v orgánech, trojitém zářiči, nebo ve vrstvách čchi, výživy a krve. Při spáleném žlutém povlaku jazyka signalizují krajní horkost ve vrstvě čchi, na rudém j azyku bez povlaku poukazují na vstup horkosti do vrstvy výživy a krve a na poškození jin. Je-li povlak bílý a trny jsou na dotek studené, jde o nepravou horkost z celkové prázdnoty v organismu. Počet výrůstků se zvyšuje se stoupající intenzitou škodlivé horkosti. Jejich lokalizace souvisí s místem nárůstu horkosti - na špičcejazykaje vyvolává oheň v srdci, upro-
Po z orování ja z yka
85
středjazyka oheň v žaludku a ve střevech, na okrajích jazyka oheň v játrech a žlučníku. Když jsou pupínky nižší, měkké a nezaostřené , jde o jazyk teč kovaný (tien-cch'-še). Jeho indikace jsou obdobné, pouze stupeň horkosti bývá menší nežli u jazyka trnitého. 6. Lesklý jazyk (kuang-še). Podle svého svítivého vzhledu se nazývá i zrcadlovitýmjazykem(ťing-mien-še). Nebývá na něm žádný povlak, což je způsobeno krajní vyčerpaností jin i čchi žaludku. Pokud je tmavočervený, horkost už vysušila jinové složky, zejména v žaludku a ledvinách; je-li bledý, čchi i krev jsou ve stavu prázdnoty následkem oslabení sleziny a žaludku. 7. Hvězdnatý jazyk (sing-še). Na takovémto jazyku se objevují červené , bílé nebo černé vystouplé útvary hvězdicovité podoby. Vznikají v důsledku stagnace čchi-sue po vstupu horkosti do vrstvy krve. Když je jazyk světle červený a červené útvary se nacházejí na špičce jazyka, vyvolává je šlehání srdečního ohně; tmavočer vený jazyk plný "hvězdic" poukazuje na horkou jedovatost vorgánech a ve vrstvě krve, případně na napadení sleziny vlhkou horkostí. Červený jazyk s černými hvězdami znamená krajní horkost v žaludku a předchází vzniku kožních erupcí. Bílé hvězdy na červeném jazyku jsou příznakem ohnivé jedovatosti v srdci; často bývají uprostřed jazyka a objevují se při nakažlivých horečnatých onemocněních.
8. Zdvojený jazyk (čchung-še). U tohoto jazyka jsou cévy na jeho spodní straně natolik zduřelé, až vypadají jako druhý, menší jazyk. Příčinou zmíněného jevu je vystupování ohně v dráze srdce. Pokudje provázen horečkou s třesavkou, oheň v srdci byl podnícen vnějším škodlivým činitelem . Tento syndrom bývá častější u dětí. 9. Krvácení jazyka (še-níl). Výron krve na jazyku souvisí buď s chaotickým tokem krve, anebo s tím, že čchi nedostatečně ovládájejí tok v drahách. V prvním případě jde o horkost v dráze srdce - tehdy jazyk zároveň otéká, objevuje se neuróza až omdlévání; o horkost v dráze jater - tehdy krev vytéká zpod jazyka a dostavují se i závratě a bolesti v podžebří; o horkost v žaludku - tehdy jejazyk suchý, žlutavý, pacient trpí žízní a zácpou. V druhém pří padě krev opouští dráhy, jimiž obvykle proudí, neboť čchi sleziny je oslabená a nedokáže krev udržet.
86
Vyšetřován
Pozorování jazyka
i zrakem
10. Absces jazyka (še-jung). Projevuje se nápadnou červenou, tvrdou a bolestivou zduřeninou na jazyku. Hnisavý proces je obvykle způsoben nadměrnou horkostí. Nachází-li se na horní ploše jazyka, který je přitom červený a má málo povlaku, jde o vyšlehávání ohně srdce. Je-li na spodní straně jazyka a ten je tmavočervený, horkost se akumuluje ve slezině a ledvinách. 11. Zduřeniny na jazyku (še-ting). Tyto útvary jsou bobovité, fialové, tvrdé a bolestivé. Způsobuje je ohnivá jedovatost vystupující ze srdce a sleziny. Mohou vznikat na horní i spodní straně jazyka. 12. Pupínky na jazyku (še-čchuang). Jsou to zrnkovité vřídky roztroušené po celé ploše jazyka, které mohou být bolestivé nebo i nebolestivé. V případě, že jsou vypouklé a bolestivé, vyvolává je vystupování ohně ze srdce. Jsou-li proláklé a nebolí, tehdy je způ sobuje oheň z prázdnoty jin stoupající ze spodního zářiče. Pokud je jazyk vybledlý a kluzký, pupínky vznikají z akumulace vlhkosti v důsledku prázdnoty sleziny a žaludku. 13. Jazyková houba (še-ťiin) je masitý výrůstek na jazyku. Zvětšuje-li se, bolí na dotek, páchne a způsobuje zvýšené slinění, může mít zhoubnou povahu. Považuje se za následek zauzlení čchi ohněm srdce a sleziny, vyvolaným depresivními náladami. Při silném návalu hněvu může dojít až k jeho krvácení. Pokud útvar vzniká pomalu, nebolí a není zanícený, je prognóza příznivější. 4. Stav jazyka (še-tchaj)
V této skupině příznaků se zkoumá pohyblivost, poloha, se jazyka apod.
chvění
1. Ochablý jazyk (wej-žuan-še). Jazyk v tomto stavu je bezvládný, postižený ztrácí schopnost jej vypláznout nebojím otáčet. Signalizuje kritický úbytek čchi i krve. Ochablost může být chronická, nebo k ní dochází náhle. Chronická je v případě vysilujících nemocí, které vedou k prázdnotě čchi-sue, hlavně srdce a sleziny. Když je přitom jazyk tmavočervený, znamená to vyčer panost jin a nárůst ohně, je-li fialovočervený, došlo k silnému vyčerpání jin jater a ledvin, suchý červený jazyk signalizuje fatální vyčerpanost jin ledvin. Odulost horního rtu je příznakem závažného ubytí čchi sleziny. Náhlou ochablost obvykle vyvolává po-
87
škození jin krajní horkostí. V každém případě je ochablost jazyka závažným příznakem, neboť ohlašuje kritické oslabení řádné čchi. 2. Ztuhlý jazyk (čchiang-jing-še). Takovýto jazyk má omezenou pohyblivost, nesnadno se jím pohybuje do všech stran a brání jasné artikulaci řeči. Chorobný stav vyvolávají bud' vnější horká škodlivost vysušující tekutiny a napadající osrdečník a ducha šen, anebo vnitřní příčiny, zejména vítr, hleny a plná horkost v orgánech. Např. stoupající jang jater nebo jaterní vítr nesoucí hleny takto blokují drobné dráhy luo a způsobují ztuhnutí jazyka. Tento stav jazykaje často spjat s mrtvicí, resp. je její předzvěstí. Vždy poukazuje na disharmonii v orgánech. 3. Chvějící se jazyk (čen-čchan-še). Projevuje se nechtěnými pohyby jazyka. V lehčím případě se dostavují při jeho vypláznutí, závažnější je, dochází-li k nim v ústech. Chvění jako takové je vlastností větru, takže většinou tyto stavy souvisejí s větrem, a tudíž i s játry, prázdnotou krve a čchi. Omezený přísun živin do jazyka a jeho následný třes však mohou vyvolávat i příčiny plné, chladné či horké povahy. Je-li jazyk vybledlý, souvisí s poškozením tekutin v důsledku zánikujangu, světle červený a křehký obvykle poukazuje na prázdnotu čchi srdce a sleziny. Růžový a málo vlhký poukazuje na sucho a horkost v krvi vyvolávající vítr, tmavě červený signalizuje silnou horkost s větrem, červenofialový horkou jedovatost generující vítr. 4. Vychýlený jazyk (pchien-waj-še). Vychýlení jazyka do strany je zvlášť zřetelné na jeho přední části. Souvisí většinou s pohybemjaterního větru a se zablokováním drah hleny. Bývá proto průvodním jevem ochrnutí po mrtvici, přičemž levostranné ochrnutí vychyluje jazyk doprava a pravostranné doleva. Vychylování se jazyka na stranu může být i předzvěstí záchvatu mrtvice. Je-li jazyk pokryt tmavými tečkami, jde o krevní stázi, je-li světle červený a křehký, poukazuje to na oslabení čchi a krve. 5. Stažený jazyk (tuan-suo-še). Tento jazyk je natolik stažený dozadu, že jej nelze vysunout z úst a ve vážnějších případech nedosáhne ani k zubům. Chorobné příčiny mohou být plné i prázdné povahy a hlavní z nich jsou: zahuštění se chladu v drahách a šlachách - tehdy je jazyk bledý nebo modročerný a vlhký; vnitřní akumulace hlenů z prázdnoty sleziny - tehdy je jazyk křehký a povlak na něm lepkavý; poškození tekutin a následné zkracování se šlach v důsledku horkosti - tehdy jazyk bývá červený
VyšetFování zrakem
Po zorování ja zyka
a suchý; prázdnota čchi a krve - tehdy je jazyk vybledlý, velký a křehký. Pokud pacient nedokáže přisunout jazyk ani k zubům, obvykle jde o zahrazení drah horkými hleny tchan a o působení jaterního větru. Ve všech případech - s výjimkou vrozené vadyje scvrklý jazyk signálem závažného ohrožení zdraví. 6. Vyplazovaný a dovádějící jazyk (tchu-nung-še). Když pacient často vyplazuje jazyk a nevtáhne jej hned zpátky, nazývá čín ská medicína tento jev vyplazovaným jazykem (tchu-še); pokud jím stále pohybuje v ústech nebo jej trochu vysune a hned vtáhne zpět, je to označováno zajazyk dovádějící (nung-še). Všeobecně je pohybování jazykem příznakem spontánní obrany vůči jeho tuhnutí v důsledku nedostatku výživy způsobeného vyčerpaností esence ťing a tekutin, a rovněž je projevem pohybu vnitřního větru. Je-li pohyb jazyka intenzivní, tělo jazyka červené a povlak žlutý, příčinou je plná horkost v srdci a ve slezině. Při horkosti v srdci vysychá kořen jazyka, což vede k pohybům jazyka, obličej je čer vený, v ústech je cítit horkost, pacient je neklidný a vyhledává chládek; při horkosti sleziny je obličej nažloutlý a objevuje se žlutočerná tuhá stolice. Pokud je jazyk červený a povlaku je na něm málo, horkost vznikla z prázdnoty sleziny a ledvin, je-li ochablý, jde o vyčerpanost srdce a sleziny. 7. Visení jazyka (še-cung). Tento jev se nazývá prodlouženým jazykem (tchuo-še). Takovýto jazyk visí z úst a nelze jej vtáhnout zpět, případně jen s vynaložením značného úsilí. Pokud je zdře věnělý a světle červený, indikuje prázdnotu čchi. Když má mastný povlak a z úst neustále vytékají sliny, příčinou je akumulace hlenů. Suchý a tvrdý jazyk signalizuje vnitřní plnou horkost; ostrá špička je přitom signálem menší horkosti a zaoblená špička signálem silné horkosti. Tmavočervený oteklý jazyk poukazuje na hromadění se horkých hlenů tchan a jejich útok na ducha šen v srdci. Pokud visí jazyk z úst asi z poloviny a rty i zuby jsou kolem něj pevně sevřené, jde o vyčerpání jin i jangu, resp. o útok mrtvice u žen po porodu. U dětí visící jazyk poukazuje na rozptýlení se čchi srdce, u dlouhodobě nemocných je nebezpečným pří znakem vyčerpání řádné čchi.
n é, přímé a pružné. Pokud jsou však modročerné a zduřelé, došlo k zahrazení cév následkem krevní stáze. Fialové a měkké poukazují na krevní stázi ze stagnace čchi . Modročerné, měkké a poměrně tenké souvisejí se stagnací krve z prázdnoty čchi, rovné a tuhé se stagnací krve v důsledku zahuštění se chladu. Fialové či modré a pružné signalizují vysoký stupeň krevní stáze nebo stázi z důvodu horkosti. Změny na cévách jsou často předzvěstí vzniku modročerného nebo tečkovaného jazyka a souvisejících chorobných
88
stavů.
VIII.1.5.b. Pozorování povlaku jazyka
Povlak na jazyku považuje čínská medicína za výsledek "odse" ž aludeční čchi, v níž je přítomna vyživující esence potřebná pro existenci organismu. Přítomnost povlaku je tudíž žá doucí, neboť signalizuje dostatek žaludeční čchi, čili i výživy. Bývá přirovnáván travnatému porostu, který roste na zemi, pokud je její čchi harmonická; chorobné změny povlaku potom analogicky odrážejí působení škodlivé čchi, podobně jako neharmonická čchi v půdě vyvolává hnilobu, plíseň apod. pařování
"Povlak jazyka se objevuje díky čchi rodící se v žaludku, a jelikož se čchi žaludku rodí ze srdce a sleziny, člověk, který není nemocen, má obvykle povlak tenký. Povlak vzniká proto, že v žaludku se rodí čchi - podobně na zemi vyrůstá tráva. Pokud zem nemá pokrývku, je to proto, že v půdě není živá čchi."lo
"V žaludku je živá čchi a pokud do něj vnikne škodlivost, pak povlak hrubne, podobně jako se nabaluje nečistota na kořeny trá vy a ty hrubnou."ll Povlak se při vyšetřování posuzuje ze dvou stránek. Jednou je jeho barva a druhou jeho kvalita, struktura.
Poznámka: Vyšetřování těla
na jeho spodní
jazyka bývá doplňováno i o pozorování cév V normálním stavu mají být tmavočerve-
straně.
89
"' Č IŠ Č , s. 39 ; c it. z tang Sii-ku . Sang-chan-Iun pen-é', 1835 n. I. Č IČ S , s. 45; ci t. z tang Sii-ku. Sang-chan-Iu n pen-é '; 1835 n. I.
II
Vyše tř o vání
90
zrakem
(1) Barva povlaku jazyka (tchaj-se)
Zdravý jazyk má mít tenký bílý povlak. Dále seještě rozlišuje povlak žlutý, popelavý a černý. Tyto změny v barvě případně tloušťce povlaku signalizují chorobné procesy. U barevných změn platí jisté všeobecné zákonitosti, které ovšem nelze brát absolutně a stav je třeba upřesňovat detailnějším zkoumáním povlaku. Tyto zákonitosti říkají, že bílá barva souvisí s povrchovými syndromy, žlutá s vnitřními, šedá a černá s onemocněním ledvin. Přechod barvy od bílé přes žlutou k popelavé a černé znamená pronikání nemoci do stále hlubších struktur; obrácená posloupnost poukazuje na opačný proces. Při onemocnění z vnějšího postižení (waj-kan) chladem a větrem bílá barva signalizuje, že škodlivost je v povrchové vrstvě, a žlutá, že je uvnitř a mění se v horkost. U horečnatých onemocnění přechod od bílé ke žluté a černé je znamením zhoršování se stavu, opačný přechod je příz nivým příznakem zlepšování. 1. Bílý povlak (paj-tehaj)
je však i nejsložitější rozlišit chorobný stav. Celkově o něm platí, že souvisí s plícemi a tlustým střevem (prvek kov - bílá barva), s povrchovými syndromy a se syndromy chladu. Ovšem vyskytuje se i ve spojitosti s prázdnotou, plností, horkostí a vnitřními poruchami, takže jej třeba vždy posuzovat v kontextu a v porovnání s dalšími údaji získanými při vyšetřování. Tento povlak má znač né množství variací. 1. Tenký bílý povlak (paj-pao-tehaj). Jak víme, tento povlak, je-li pravidelně rozložen po celé ploše jazyka, není-li příliš vlhký ani suchý a má-li tělo jazyka světle červenou barvu, je znamením zdravého organismu. Kromě toho však může být - v případě ataku vnějších škodlivostí - i příznakem toho, že škodlivý činitel je zatím jenom v povrchové vrstvě a ještě nenapadl vnitřní orgány. Při chladu v končetinách poukazuje na prázdnotu jangu a pokud je na světle fialovém jazyku, jde o zahušťování se krve následkem vyčerpání jangové čchi. 2. Tenký bílý kluzký povlak (paj-pao-ehua-tehaj). Tento povlak je podobný předešlému , ale navíc je značně vlhký, připomíTento povlak bývá
při jeho výskytu přesně
nejčastější, současně
Pozorování jazyka
91
nající škraloup na odvaru z rýže. Je to způsobeno nárůstem chladu a vlhkosti v případě vnějších škodlivostí, a výstupem chladné vodní čchi a hromaděním se hlenů v případě vnitřních příčin. 3. Tenký bílý suchý povlak (paj-pao-kan-tchaj). Vysušení povlaku je důsledkem úbytku tělních tekutin bud' proto, že větrná teplá škodlivost vysušila plíce, anebo proto, že čchi je ve stavu prázdnoty a nedokáže dostatečně transformovat tekutiny. Ve druhém případě nebývá postižený žíznivý. Je-li rudá špička jazyka, vysušování je způsobeno suchým horkým činitelem nebo ohněm v srdci a plicích. 4. Bílý vlhký, trochu tlustý povlak (paj-žun-liie-chou-tchaj) . Pokrývá celý jazyk, je mírně tlustý, normálně vlhký a má rovnoměrnou strukturu. Signalizuje nárůst větrné a chladné škodlivosti v prostřední, šaojangové vrstvě, do níž pronikla z povrchové tchajjangové vrstvy. V takovémto případě se povlak vyvinul z tenkého a není úplně tlustý, poněvadž škodlivost ještě nepronikla do vnitř ních vrstev, a ještě není žlutý, neboť se zatím netransformovala do horkosti. V případě onemocnění z jiných příčin obvykle signalizuje vnitřní stagnaci chladu a vlhkosti. 5. Bílý tlustý mastný povlak (paj-chou-ni-tehaj). Vzhledem při pomíná rýžovou kaši, je rovnoměrně tlustý, případně na špičce a okrajích jazyka tenčí, uprostřed i u kořene tlustší. Souvisí s nárůstem a stagnací vlhké škodlivosti v důsledku oslabení jangu sleziny, stagnace potravy a akumulace hlenů. Provázejí jej pocity dušnosti, tlaku v žaludku, potřeba pít a zvracení po požití tekutin, srdeční neuróza. Posledně jmenované syndromy vyvolává patogenní oheň, jenž je uvnitř zablokován vlhkostí. 6. Bílý tlustý mastný a kluzký povlak (paj-chou-ni-chua-tehaj). Podobá se předešlému, je však více vlhký, jako povrch sojového sýru. Znamená stagnaci tekutin z nedostatečné funkce jangu sleziny nebo až akumulaci hlenů, chladu a vlhkosti. 7. Bílý tlustý mastný a suchý povlak (paj-chou-ni-kan-tchaj). Vznik tohoto povlaku má dvě hlavní příčiny. První je nedostatek tekutin a čchi žaludku za současné stagnace vlhkosti a její nedostatečné transformace (jinak by byljazyk suchý, ale nebyl by současně i mastný). Druhou příčinou je zablokování horkosti ve slezině a žaludku ne transformovanou vlhkostí. Povlak není žlutý, jelikož převládající škodlivostí je vlhkost.
92
Vyše třování
Po zorování ja zyka
z rakem
8. Bílý lepkavý mastný povlak (paj-nien-ni-tcha)J. Jde vlastně o tlustý mastný povlak, na jehož povrchu je však ještě slizovitá vrstva připomínající vaječný bílek, která je spojena do pruhu. Je typickým příznakem přítomnosti vlhkosti a hlenů. Spolu se sladkou chutí v ústech a lepkavými slinami vypovídá o vlhké horkosti ve slezině a žaludku. Při onemocnění z vnějších příčin znamená, že vlhká horkost vstoupila do vrstvy čchi; tehdy jsou průvodními jevy horečka, těžká hlava, bolavé tělo, nepociťování žízně. Lepkavý povlak bývá tenčí nežli povlak bílý tlustý mastný. 9. Bílý drsný popraskaný povlak (paj-eehao-lie-tehaj). Bílý povlak s hrubší strukturou, tenký i tlustý, suchý, tvrdý a na dotek drsný se nazývá bílý drsný povlak (paj-eehao -tehaj) . Je-li jeho struktura jemnější a je-li vertikálně i horizontálně popraskaný, označuje se jako bílý popraskaný povlak (paj-lie-tehaj). Oba se objevují současně, a to v důsledku prudkého nárůstu vnitřní horkosti, nebo akutního zranění tekutin, čili spálení, ale ještě ne úplného vyčerpání pravé jin. Pokud popraskaný povlak není současně i suchý, příčinou je vnější horkost vyvolávající vnitřní horkost, s níž je v důsledku prázdnoty čchi "smíchána" kalná vlhká škodlivost. 10. Bílý práškový povlak (paj-žu-ťi-fen-tehaj). Tento povlak vypadá na jazyku jako tlustá vrstva bílého prášku, je drsný na dotek, ale není suchý. Objevuje se ve třech případech. Prvním je počáteční etapa nakažlivého horečnatého onemocnění, kdy nákaza vstoupila do drah. Druhým je etapa kulminace škodlivé jedovatosti horké povahy a třetím prosáknutí horkosti do tří zářičů . Bílý práškový povlak je tudíž spojen s horečnatými nemocemi a nelze jej zaměňovat s bílým povlakem, který obvykle bývá pří znakem chladu. 11. Sněžný povlak (sue-ehua-tehaj) . Jeho charakteristikou je, že je čistý a běloskvoucí jako čerstvě napadaný sníh. Přes tento vzhled je velice neblahým znamením vyčerpání slezinového jangu a zablokování se chladné vlhkosti ve středním zářiči , takže slezina již nemůže vykonávat svou transformační ani distribuční funkci. Chorobný stav tohoto typu mívá nepříznivou prognózu. 12. Plesnivý povlak (mej-tehaj) . Je to vrstva slizovitého nečis tého a mastného povlaku šedobílé barvy, s drobnými bílými teč kami. V lehčím případě pokrývá některé části jazyka, v těžším případě celý jeho povrch, případně i sliznici jinde v ústech . Vypo-
93
vídá o prázdnotě jin žaludku a sleziny, zahrazování se vlhkosti a jejím odpařování působením ohně z prázdnoty. Je příznakem kritického oslabení řádné a př e vážení škodlivé čchi. Pokud pokrývá zevnitř celá ústa a jsou na něm bílá zrnka, život je ve vážném ohroženÍ. 13. Jednostranný bílý kluzký povlak (pchien-paj-ehua -tchaj) . Takovýto povlak vypadá odlišně na levé a na pravé polovinějazy ka; na jedné je bílý tenký, na druhé bílý a kluzký. Jelikož pravá strana je přiřazována k čchi , bílý kluzký povlak na ní značí , že škodlivá čchi je ještě poměrně mělko, ve vrstvě svalstva mezi povrchem a vnitřkem. Levá polovina má vztah ke krvi, takže bílý kluzký povlak na ní signalizuje, že škodlivost je hlouběji v orgánech cang a způsobuje v nich tzv. zauzlení cangů (cang-ťie), nesnadno léčitelné stavy zablokování se chladu. 14. Přepůlený bílý kluzký povlak (pan-ťie paj-ehua-tehaj) . Tento bílý kluzký povlak se nachází buď jenom na přední, nebo jenom na zadní části povrchu jazyka, zatímco na opačné je povlak normální. Je-li v přední polovině, signalizuje, že v povrchové vrstvě se usídlila chladná vlhká škodlivost. V zadní polovině znamená, že tato škodlivost je uvnitř , nebo stagnuje ve spodním zářiči . 2. Žlutý povlak (chuang-tchaj)
Žluté zbarvení se objevuje obvykle v prostředku nebo na kojazyka. Vždy odkazuje na horkost a souvisí se třemi okruhy syndromů. Prvním jsou onemocnění sleziny a žaludku, druhým jsou syndromy vnitřní a třetím syndromy horkosti. Tmavnutí žluté barvy značí stupňování se horkosti, spálená žlutá vypovídá o zauzlení se horkosti. Při onemocněních z vnějšího postižení přechod bílé do žluté při zranění chladem poukazuje na zasaženíjangmingové vrstvy, při nemocích s teplotou na postižení vrstvy čchi. Žlutý povlak se může vyskytnout i při syndromech povrchových, chladných a z prázdnoty. 1. Světle žlutý povlak (tan-ehuang-tehaj). Vzniká mírným zežloutnutím bílého tenkého povlaku. Poukazuje na postupnou proměnu chladu v horkost a současně na přesouvání se škodlivosti z povrchu dovnitř. Souvisí s povrchovými syndromy větrné horkosti , resp . transformace větrného chladu do horkosti. Pokud je povlak tlustší a pacient cítí tlak v hrudi, jde o vstup horkosti obřeni
94
Vyš e třování
zrakem
sahující vlhkost do hrudní a žaludeční dutiny a následnou stagnaci čchi . 2. Žlutý k luzký povlak (ehuang-ehua-tehaj). Je poměrně tlustší, se zrnkovitou strukturou, vlhký a kluzký. Často se objevuje v počátečním stadiu vnikání horkosti dovnitř, kdy ještě nedošlo k poškození tekutin. Připomíná-li žloutek vajíčka, je-li tedy tzv. vodnatým žlutým povlakem (šuej-ehuang-tehaj), poukazuje na vlhkou horkost; objevuje se u žloutenky. 3. Žlutý kalný povlak (ehuang-čuo-tehaj). Je tmavožlutý a jeho povrch je slitý a nečistý. Vzniká při hromadění se kalných vlhkých a horkých škodlivin v organismu. Když tento povlak není tlustý a je jasnější, znamená, že horká škodlivost je už sice rozptýlena v těle, ale ještě se nezačala akumulovat. Pokud je tlustý a temný, vlhká horkost se už v žaludku spojila s kalnými složkaml.
4. Žlutý lepkavý mastný povlak (ehuang-nien-ni-tehaj). Má podobnou kompaktní a slizovitou strukturu,jako nějaký žlutý prášek spojený v mazlavou hmotu. Souvisí s promícháním se horké škodlivosti s kalnou vlhkostí. Kdyžjejeho barva světlejší a stupeň mazlavosti nižší, vlhkost převažuje nad horkostí a hleny jsouještě méně zahuštěné . Je-li tmavožlutý a hustý, tehdy horkost pře važuje nad vlhkostí a hleny jsou již značně zahuštěné. 5. Žlutý suchý povlak (ehuang-kan-tehaj). Suchost samozřej mě znamená nedostatek tekutin, takže celkově tento povlak souvisí s jejich poškozením horkostí. Vyskytuje se ve dvou typických situacích. Jednou je počáteční stadium onemocnění z postižení tekutin vnější škodlivostí pronikající dovnitř; tehdy se povlak mění z bílého na žlutý a z vlhkého na suchý. Druhou je závěrečné stadium onemocnění, kdy horkost ustupuje, ale tekutiny ještě nejsou plně obnoveny; tehdy se povlak mění z tlustého na tenký a jeho barva z tmavé na světlou. V obou případechje však povlak poměr ně tenký. Je-li vysloveně tlustý a pokrývá celý jazyk, vypovídá o silné vnitřní horkosti plné povahy. 6. Povlak na kořeni žlutý a na špičce bílý (ken-ehuang-ťien -paj-tehaj). Takovýto povlakje na špičce jazyka bílý a tenký, smě rem dozadu postupně tloustne a žloutne. Signalizuje přesun škodlivosti z povrchu dovnitř a její proměnu v horkost; škodlivost je na povrchu i uvnitř, uvnitř je však výraznější. Pokud je takovýto
Pozorování jazyka
95
povlak vyschlý a není pociťována zimomřivost, je příznakem syndromu vnitřní horkosti . 7. Povlak na špičce žlutý a na kořeni bílý (ťien-ehuang-ken paj-tehaj). Když je povlak uprostřed a na kořeni jazyka rovnoměr ně bílý, avšak na jeho špičce žlutý, došlo k tomu, že se v horním zářiči zdržuje horkost. 8. Zdvojený žlutý povlak (šuang-ehuang-tehaj). Projevuje se jako žluté pruhy po obou stranách jazyka, přičemž na zbytku plochy je povlak bílý a tenký. V případě vnějších chorobných činitelů to znamená, že už pronikají do hlubších struktur, ale ještě neopustily úplně ani povrchovou vrstvu. V případě nemocí vnitřního původu signalizuje takovýto povlak akumulaci horkosti v žaludku a ve střevech. 9. Napůl žlutý a napůl bílý povlak (pan-ehuang-pan-paj-tehaj). Vytváří podélně dvoubarevný vzhled jazyka, kdy jedna polovina je bílá a druhá žlutá. Bez ohledu na to, zda je žlutý povlak tenký nebo tlustý a je-lijeho barva světlejší či tmavší, souvisí se stagnací horkosti v játrech a žlučníku. 3. Šedý povlak (chuej-tchaj)
Tento povlak má šedou či popelavou barvu a často vzniká postupným šednutím povlaku bílého. Souvisí s nemocemi vnitřní mi, většinou plné a horké povahy, avšak může se objevit i při prázdnotě jangu nebo při chladu a vlhkosti. Chorobné stavy s ním spojené mají závažnější charakter. 1. Šedý vlhký povlak (ehuej-žun-tehaj). Je příznakem toho, že uvnitř dochází ke stagnaci hlenů a zahrazování se vlhkosti smíchané s chladem. Pokud se objeví na počátku onemocnění a neprovází jej jiné příznaky, jde o stagnaci chladu a potravy. Je-li provázen černavou barvou obličeje, došlo ke stagnaci krve. 2. Šedý suchý povlak (ehuej-kan-teha)}. Tato změna povlaku souvisí s napadením organismu vnějšími činiteli a jejich promě nou v horkost spalující tekutiny. V případě vnitřních příčin poukazuje na nárůst ohně z prázdnoty jin. 3. Šedý prstencovitý povlak (ehuej-jiin-tehaj). Takovýto povlak vytváří na jazyku 2- 3 prstence popelavé barvy. Objevuje se v souvislosti s kolováním ohnivé jedovatosti po třech jinových drahách při nemocích z vlhkosti. Po každém jejím oběhu a nárůstu vzniká
96
Vyš e třováni
zrakem
nový prstenec. Jeden indikuje, že stav je poměrně lehčí, dva značí, že je stav vážnější, a tři znamenají, že je závažný. 4. Šedožlutý povlak (ehuej-ehuang-tehaj). Základní barva tohoto povlaku je šedá, ovšem obsahuje v sobě i žlutou. Podle toho, kde se která z nich nachází, lze diagnostikovat různé stavy. Šedá barva na špičce a žlutá u kořene jazyka signalizují průnik horkosti do ťuejinových drah jater a osrdečníku; provází jej žízeň, srdeční neklid, hlad bez chuti k jídlu. Dále může tento povlak poukazovat na vnitřní plnou horkost. Šedý povlak uprostřed jazyka a žlutý na jeho stranách indikuje horkost v cang-fu a napadení sleziny a žaludku nákazou. Vznikají-li navíc na šedém povlaku trnité útvary, došlo k ataku nákazy nebo nárůstu plné horkosti z nesprávného použití léčiv pálivých, suchých a zahřívajících. Šedý kořen, červený střed a žlutá špička jazyka jsou znamením suché horkosti v žaludku a ve střevech. 5. Šedý kluzký povlak (ehuej-ehua -tehaj). Tento povlak bývá světlejší a uprostřed jazyka hladký. Objevuje se tehdy, když horká škodlivost uvnitř brání transformaci potravy. 4. Če rný povlak (chej-tchaj)
Je ještě tmavší nežli šedý a často se vyvíjí z něj, nebo ze spáleného žlutého povlaku. Může souviset s chladem i horkostí, prázdnotou i plností. Provází jej vniknutí chladu a jeho proměna v oheň i vnitřní poškození z plné horkosti. Začíná černat většinou uprostřed jazyka a odtud se rozšiřuje ke kořeni a na špičku. V případě krajní horkosti je suchý a nelze jej seškrábat. V případě chladu a vlhkosti je zřetelně kluzký, při chladu z prázdnoty je velmi tenký, při pravém chladu a nepravé horkosti se mění přímo z bílého na černý, bez pře chodové fáze žlutého povlaku. Je důležité rozli šovat mezi šedočerným a světle černým povlakem. První je černý s fialovým nádechem a druhý světle černý s nádechem bílé. První ohlašuje horkou škodlivost v jinových drahách, druhý chlad a vlhkost uvnitř. 1. Tenký černý povlak (pao-ehej-tehaj). Je velmi tenký a šedočerný, připomínající barvou dým z hnědého uhlí. Pokud jej provázejí symptomy jako chlad v končetinách a absence žízně, jde o chlad ve středním zářiči. Je-li uprostřed jazyka, je lesklý a vlh-
Pozorování jazyka
97
ký a kolem něho není žádný povlak, došlo k tzv. obklíčení sleziny chladnou vlhkostí. 2. Černý suchý povlak (ehej-eao-tehaj). Může být tenký i tlustý, v každém případě indikuje poškození tekutin horkou škodlivostí. Pokud je uprostřed jazyka a kolem něho není žádný povlak, byly tekutiny poškozeny ohněm z prázdnoty. Vznikají-li na něm trny, jde o plnou horkost a silné vyčerpání tekutin. 3. Černý kluzký mastný povlak (ehej-ehua-ni-tehaj). Pokrývá celý jazyk, resp. se objevuje uprostřed něho a na kořeni, přičemž je tlustý, vlhký a lesklý. Znamená, že v žaludku a ve střevech stagnuje chladná vlhká a kalná škodlivost a jangová čchi je oslabená, takže ji nemůže transformovat a rozptýlit. Pokud je tlustý, mastný a lepkavý, jsou hleny a vlhkost stagnující ve středním zářiči prolnuty horkostí; provází jej příznaky jako hořkost v ústech, vyschlé rty, hluboký a kluzký pulz. V souvislosti s napadením vněj ším horkem znamená, že jsou přítomny jak vlhké hleny, tak i stlačená horkost. 4. Černé trny na bílém povlaku (ehej-eeh'-paj-tehaj). Černé, trnům podobné útvary vznikají na bílém povlaku ve dvou situacích. Jednou je přítomnost pravého chladu a nepravé horkosti; tehdy jsou trny rovnoměrně vlhké, měkké, nekladou odpor při doteku a ani pacient je nepociťuje. Může být vnitřně rozpálený, pociťovat žízeň, ale přitom málo pije. V druhé situaci je jazyk suchý, trny jsou drsné, vyvolávající zřetelný dotekový vjem. Jejich příči nou je proměna chladu v těle na horkost. Provází je zimniční tře savka; pokud se neobjeví, a pulz je navíc plný, je třeba urychleně uplatnit léčebnou metodu na vypuštění horkosti. 5. Uprostřed černý a po stranách bílý povlak (čung-ehej-pien -paj-tehaj). Tento povlak vypadá tak, že je uprostřed jazyka čer ný, vlhký a kluzký, a na špičce a po okrajích je bílý a kluzký. Je příznakem nedostatečné vitality slezinového jangu nebo vnitřní chladné vlhkosti . 6. Zdvojený černý povlak (šuang-ehej-tehaj). Tvoří jej dva čer né pruhy po levé a pravé straně jazyka, přičemž zbylý povlak je bílý a normální. Vzniká tehdy, když při prázdnotě středního záři če vnikne do žaludku chladná škodlivost a způsobí stagnaci stravy. Dalšíjeho příčinou je proměna vniknuvšího chladu na horkost blokující slezinu a žaludek. Rozdíl oproti prvnímu stavuje ten, že v tomto případě se nedostavuje pocit chladu v končetinách.
Vyše t řo ván í
98
z rakem
7. Černě tečkovaný bílý povlak (ehe}-tien-paj-tcha}). Rozptýlené malé černé tečky , případně větší skvrny na bílém povlaku, signalizují přítomnost horkosti, která vznikla ze škodlivosti vněj šího původu po jejím proniknutí dovnitř. Dalším případem objevení se tohoto povlakuje transformace horkosti z vnitřní vlhkosti; tehdy je povlak více mastný a tečky se na něm slévají do skvrn. 8. Napůl černožlutý, napůl bílý kluzký povlak (pan-ehe)-chuang pan-pa}-ehua tcha}). Vypadá tak, že najedné polovině jazykaje žlutočerný a na druhé bílý a kluzký. Je příznakem zauzlení se horkosti v játrech a žlučníku, přičemž původ škodlivosti je ve vnějším chladu. Lokalizace poruchy se pozná podle umístění žlutočerného povlaku: je-li vlevo, postižena jsou játra, je-li vpravo, jde o žlučník. 9. Černý mastný povlak se žlutým okrajem (ehe}-ni-ehuang-pien-teha}). Je žlutý na špičce a okrajích jazyka a uprostřed čer ný a mastný. Je typickým příznakem odpařování se vlhké horkosti v ža ludku. Častý bývá u lidí nadměrně konzumujících alkohol. (2) Kvalita povlaku jazyka
(tchaj-č')
Vedle barvy se chorobné stavy prázdnoty, plnosti, chladu, horkosti atd. promítají i do struktury povlaku jazyka, např. že se stává tlustším, tenčím , mastnějším, sušším apod. "Třetí až čtvrtý den po zranění chladem je na jazyku blána, bílá a kluzká jako zárodek. V závažnějších případech je suchá nebo drsná, žlutá nebo černá. Tyto početné (proměny) vypovídají o mělkém či hlubokém (umístění) horké čchi. Pokud je škodlivá čchi na povrchu, na jazyku není povlak, když se škodlivá čchi přemístí dovnitř, tekutiny se zahušťují, a proto se na jazyku vytváří povlak."12
Z hlediska struktury jící vlastnosti:
12
či
kvality povlaku se zkoumají následu-
Č I ŠČ , s. 40, cit. z Ccheng Wu-ťi: Sang-chan ming- Ii lun. J2. stol. 11. I.
Po zorování ja zyka
99
J. Tlouštka a tenkost (chou-pao)
o tom, je-li povlak tenký nebo tlustý, rozhoduje kritérium, zda je tzv. "vidět dno" (ťie n-ti) nebo "nevidět dno" (pu ťien-ti). To znamená, že tenký povlak (pao-teha}) je ten, kterým prosvítá tělo jazyka, zatímco tlustý povlak (ehou-tcha}) je takový, přes který jazyk není vidět. Obecně platí, že tenký bílý povlakje odrazem "odpařo vání se" žaludeční čchi a dobrého zdravotního stavu; v případě onemocnění znamená, že vnější škodlivá čchije zatímjenom v povrchu a nepoškodila žaludeční čchi, resp. že uvnitř j e lehčí stagnace čchi. Tenký žlutý povlak souvisí obvykle s horkostí v důsledku vnější ho postižení. Tenký povlak, jenž lze setřít, poukazuje na prázdnotu krve. Ztloustnutí povlaku je příznakem nárůstu škodlivé čchi, jejího průniku z povrchu dovnitř, stagnace v žaludku a závažnější eta py onemocnění. Nejtlustší bývá povlak uprostřed jazyka. Když je bílý, signalizuje prázdný chlad ve středním zářiči a následnou stagnaci hlenů; žlutý bývá příznakem vlhké horkosti . Proměna povlaku z tenkého v tlustý poukazuje na postup nemoci, z tlustého v tenký poukazuje na ústup nemoci. 2. Vlhkost a suchost (žun-cao)
Povlak obsahující přirozený poměr vlhkosti, ani příliš kluzký, ani příliš drsný, se nazývá vlhký povlak (ž un-tehaj). Když se jeho vlhkost zvýší, mění se na povlak kluzký (chua-teha}). Pokud je poměr tekutin v povlaku menší nežli má být, povlak vysychá a nazývá se suchý (cao-teha}). Je-li suchý a navíc drsný na dotek, jde o povlak hrubý (eehao-teha}). Pokud je rozdělen puklinami na jednotlivé tabule, nazývá se povlak rozpraskaný (lie-teha}). "Vlhký (povlak) znamená normální sta v, suchý a hrubý znamená (chorobnou) změnu. Vlhkost poukazuje na to, že tekutiny je š tě nejsou zraněné, suchost a hrubost znamenají, že tekutiny už jsou vyčerpány. Při syndromech vlhkosti je jazyk vlhký, při syndromech horkosti je jazyk suchý. To je obvyklé pravidlo. "13
1.1
Č IŠ Č, s. 42; cit. z Cchao Ping-éang. Pien-še é '-nan, J 92011. I.
Vyšetřování
100
zrakem
Přirozenou vlhkost povlaku jazyka dodávají transformované tekutiny vystupující ze žaludku a ledvin. Povlak ovšem může zvlhnout i tehdy, když horkost vstoupí do vrstvy výživy a krve, takže dochází k "vypařování se" jinových složek. Kluzký povlakjako patologický příznak poukazuje obvykle na prázdnotu jangové čchi a následné zmnožení se vlhkosti a chladu. Kluzký tenký a bílý souvisí s vpádem chladu do tchajjangové vrstvy, pokud je tělo jazyka současně vybledlé, jde o vnitřní chlad. Kluzký tlustý a bílý povlak na červeném jazyku svědčí o vnějším chladu. Je-li kluzký povlak zároveň žlutý, poukazuje na přítomnost vlhké horkosti. Suchý povlak všeobecně souvisí s poškozením tekutin nárůs tem ohně nebo z vyčerpanostijin. Může ovšem vzniknout i tehdy, pokud nadměrná vlhkost blokuje jangovou čchi, takže ta nemůže transformovat tekutiny. Suchý, hrubý a popraskaný povlak zastupuje různé typy poškození tekutin. Suchý poukazuje na vyčerpa nost esence ledvin; suchý a žlutý na silnou horkost v žaludku; suchý a černý uprostřed jazyka na kritickou vyčerpanost tekutin a "vyschnutí" sleziny i ledvin, černý na špičce na nárůst ohně v srdci, černý na kořeni jazyka poukazuje na horkost v dolním zářiči. Hrubý suchý povlak bývá příznakem plné horkosti. Popraskaný suchý a bílý povlak souvisí se stavem skutečné horkosti a zdánlivého chladu. Přeměna suchého povlaku na vlhký následuje zlepšování se zdravotního stavu, změna z vlhkého na suchý naopak signalizuje jeho zhoršování.
3. Zahnívání a mastnota (fu-ni)
Tzv. zahnívající povlak (fu-teha}) se vyznačuje hrubou rozvola zrnitou strukturou, která bývá připodobňována vrstvě usazeniny ze sojového tvarohu tou-fu. Dalšímijeho charakteristikami je, že v místech, kde je rozpadlý, je vidět tělo jazyka, že je stejně tlustý uprostřed jako i na okrajích, a že jej lze velice snadno setřít. Obyčejně odráží stav nadměrné horkosti, která způso buje odpařování se kalné škodlivé čchi ze žaludku. Objevuje se ve třech situacích. Pokud je přítomen u onemocnění a v jeho průbě hu se začne ztenčovat, signalizuje porážku škodlivosti řádnou čchi. Dále bývá častý v případě hnisavých procesů, abscesů; tehdy mívá bílou barvu s načervenalým nádechem. Při plicním abscesuje bílý, při žaludečním žlutý, při jaterním šedofialový. V třetí situaci se něnou
Po zo rování ja zy ka
101
objevuje tzv. plesnivý zahnívající povlak (me}-fu-teha}); je bílý, se zrnkovitými útvary. Poukazuje na zahnívání v žaludku v důsledku vlhké horkosti, teplé jedova tosti, letního vedra, červené úplavice apod. Mastný povlak (ni-teha}) má hladkou a kompaktní strukturu, je tlustší uprostřed a tenčí po okrajích, není přes něj vidět tělo jazyka a nedá se snadno setřít. Je příznakem stísňování jangové čchi působením vlhkosti, hlenů či potravy. Pokud je žlutý, chorobnými činiteli jsou horké hleny tchan, vlhká horkost, letní horko, zahušťování se hlenů n ásledkem stagnace potravy, případně ne průchodnost čchi orgánů fu. Tlustý mastný a bílý souvisí s vlhkostí, chladnou vlhkostí a vlhkými hleny. 4. Lokálnost a celkovost (pchien- čehiian)
Celkový povlakje takový, který pokrývá celou plochu jazyka. zahrazování se vlhkosti a hlenů ve střed ním zářiči. Pokud je bílý s černavým přídechem, ukazuje na velkou prázdnotu a silný chlad. Bílý písčitý s červenými okraji těla jazyka signalizuje vlhkou horkost přikrčenou uprostřed mezi povrchem a nitrem. Celoplošný žlutý povlak souvisí s vlhkou horkostí v cang-fu, a když není nikde na jazyku žádný povlak, čchi orgánů cang se blíží ke stavu vyčerpání. Povlak lokální pokrývá jenom určitou část jazyka, v závislosti na typu chorobné poruchy . V přední čás ti naznačuje, že škodlivost už sice vnikla dovnitř, avšak ještě není příliš hluboko a žeje oslabená čchi žaludku. V zadní části jazyka znamená, že vnitřní škodlivost už ustupuje, ale ještě přetrváv á v žaludku a ve střevech , anebo že je povahy hlenovité. Povlak pokrývající půlku jazyka ať levou nebo pravou - patří ke škodlivosti, která je napůl v povrchu a napůl uvnitř, postihuje játra a žlučník. Tlustý na okrajích a tenký nebo žádný uprostřed poukazuje na prázdnotu jin, práz dnotu krve, nebo na neschopnost jangu žaludku odpařovat vzhůru či neschopnost jin ledvin zavlhčovat směrem nahoru. Šedočerný povlak uprostřed a mírně zčervenalý po okrajích, resp. vpředu bílý a vzadu černý, znamenají zauzlení se škodlivosti v tlustém střevě. Temná proláklina v prostřední linii jazyka souvisí s ochablostí žaludku. Černý povlak na kořeni a červený na špičce signalizuje zauzlování se horkosti v ledvinách; bílá špička Většinou je příznakem
102
Vyšetřování
znamená, že oheň žaludku si podmaňuje ledviny, žlutá špička značí, že horká škodlivost se přesouvá do ledvin. 5. Odlupování se (po-luo)
Povlak, který se náhle celý nebo částečně odloupne, se nazývá odlupující se povlak (po-luo-tehaj). Příčinou tohoto jevu je vyčerpanost čchi žaludku nebo vyschnutí jin žaludku, a tedy jejich nedostatečné vystupování vzhůru. Podle povahy příčiny a stupně vyčerpanosti čchi a jin žaludku se odlupují tvarově různé a různě velké části povlaku. Náhlé odloupnutí se celého povlaku bez jeho obnovení se a lesklý vzhled odkrytého jazyka svědčí o blížícím se zániku čchi žaludku . Částečné odloupnutí se povlaku, po němž zůstanou hladké plochy, tzv. květnatý jazyk (ehua-po-še), je pří znakem poškození čchi i jin žaludku. Pokud zbytky povlaku mají mastný vzhled, nedochází k rozpouštění se hlenů a řádná čchi je poškozená. Když plochy povlaku připomínají mapu, mají zvýšené okraje a mění tvar i polohu, jde o mapovitý jazyk (ti-tehu-še), jehož příčinou je apriorní prázdnota jin; častější bývá u dětí. Existuje i nepřítomnost povlaku uprostřed jazyka, tzv. uprostřed se odloupnuvší povlak (čung-po-tehaj), kteráje vrozená a je pozůstat kem vývojové poruchy. Odloupne-li se část povlaku uprostřed jazyka a zanechá červenou plošku, čili pokud jde o srdcovitý jazyk (ťi-sin-še), příčinou je nedostatek čchi-sue a prázdnota krve. 6. Existence a neexistence
kořene
Pozorování jazyka
z rakem
(jou -ken wu -ken)
O povlaku, který je pevně přilepený na tělo jazyka a jakoby s ním srostlý, se říká, že má kořen, a nazývá se i pravým povlakem (čen-tehaj). Povlak jakoby jen položený na jazyku, který se dá od těla jazyka snadno oddělit, je tzv. bez kořene a nazývá se i nepravým povlakem (ťia-tehaj). Při pochybnostech, o který z povlaků jde, je možno udělat tento test: Dřevěnou špachtličkou tři až čtyřikrát pomalu setřeme povlak směrem od kořene ke špičce. Zůstane-li po zákroku stopa, matná vrstvička, přes níž neprosvítá tělojazyka,jde o povlak pravý. Pokudje stopa jasná a čistá a je vidět přes ni jazyk, povlak je nepravý. Pravý povlak "raší" najazykujako produkt orgánů země - sleziny a žaludku - , je příznakem dostatečné síly jejich čchi, resp.
103
při onemocnění příznakem horkosti a plnosti . V počátečním stadiu ochoření signalizuje, je-li tlustý, vážnější stav přeplněnosti žaludeční čchi. Na konci onemocnění je pak příznivým příznakem obnovování se čchi žaludku. Nepravý povlak vzniká tak, že původně pravý povlak se v dů sledku oslabení čchi žaludku resp. i sleziny a ledvin už neobnovuje a začíná se uvolňovat z jazyka. Je to např . povlak, který je ráno na jazyku, avšak po jídle mizí. Takovýto je považován za nepravý, ale ještě ne bez kořene, neboť se objevuje znovu. Pokudje ho málo, poukazuje na vnitřní prázdnotu; je-li tlustý, jakoby bez kořene, ale pod ním se již tvoří nový, je příznakem obnovování se zdraví. Pokud však tvoří tlustý pruh, kolem něhožje čisté tělo jazyka a pod nímž se nevytváří nový povlak,je bez kořene a signalizuje pozvolný zánikjin ijangu.
VIII.1.5.c.
Současné
pozorování těla a povlaku jazyka
Při vyšetřování jazykaje velmi důležité posoudit nejenom stav a vzhled těla jazyka a povlaku na něm, ale i jejich vzájemné kombinace, neboť ty vypovídají o poměrujin a jangu, chladu a horkosti, povrchové či vnitřní povaze onemocnění atd. Navíc některé chorobné procesy ovlivňují více vzhled jazyka, jiné více jeho povlak, jiné pak obojí, tím více tedy toto spojité zkoumání pomáhá upřes nit diagnózu. V dalším textu si uvedeme nejčastější kombinace, doplněné o principy léčby, podle nichž by se v daných případech postupovalo.
1. Povlaky na vybledlémjazyku Vybledlý jazyk většinou souvisí se syndromy chladu z prázdnoty, zejména tehdy, pokud je chlad způsoben oslabenímjangové čchi ve středním zářiči. Podle různých povlaků na jazyku však třeba brát v úvahu i další přidružené chorobné poruchy. Primární ovšem zůstává prázdnota čchi. 1. Vybledlý jazyk a průzračný povlak (tan -paj-še tchou-ming-teha]). Takovýto jazyk je světle červený s bílým nádechem, a je na něm jen velmi tenká vlhká a průzračná vrstva povlaku. Je to příznak nedostatkujangové čchi ve středním zářiči a následné ne-
104
Vy šetřov á n í
Po zorování jazyka
zrak e m
dostatečné distribuce esence potravy a výstupu netransformované vlhkosti nahoru. Hlavní syndromy: prázdný chlad sleziny a žaludku (pehi-wej su-ehan). Princip léčby : zahřát a doplnit slezinu se žaludkem (wen-pu pehi-wej). 2. Vybledlý jazyk a zralý bílý povlak (tan-paj-še šu-paj-tehaj). Povlak je v tomto případě bílý tlustý a pokrývá celou plochujazyka. Je světlý, ale ne průsvitný, bílý a bez lesku. Vzniká při krajní vyčerpanosti jangové čchi, která nedokáže transformovat teplem trávenou potravu . Dále je příznakem současné prázdnoty čchi i krve . Hlavní syndromy: oboustranná vyčerpanost čchi i krve (čehi-sue liang su), krajní prázdnotajangové čchi (jang-čehi su-ťi). Princip léčby: zahřát dráhy a podpořit jang (wen-ťing fu-jang). 3. Vybledlý jazyk a bílý suchý povlak (tan-paj-še paj-kan-tehaj). Povlak je suchý, bez známek vlhkosti. Může mít dvojí strukturu. Pokudje kompaktní, tlustý a umístěný na prostředku jazyka, při čemž okraje a špičkajazykajsou bez povlaku, jde o tzv. suchý tlustý povlak (kan-ehou-paj-teha)); tento odráží prázdnotu jangu a stagnaci horkosti ve středním zářiči. Pokud je struktura povlaku rozvolněná, takže připomíná písek, jde o suchost a tvrdost bílého povlaku (paj-tehaj kan-jing). Jeho příčinou je tzv. vyschnutí tělních tekutin působením horkosti, takže ačkoli je v žaludku horká škodlivost, povlak nemůže v důsledku nedostatku tekutin zežloutnout. Hlavní syndromy: stagnace horkosti ve slezině a žaludku (pchi-wej že-čJ; poškození tekutin zauzlením se horkosti (že-ťie ťin-šang). Princip léčby: vypustit horkost a tvořit tekutiny (sie-že šeng-ťin); naléhavě spouštět dolů za účelem uchování tekutin (ťi-sia cehun-
-ťin).
4. Vybledlý jazyk se žlutým popraskaným povlakem (tan-paj-še chuang-lie-tchaj) . Tento povlak pokrývá celý jazyk, bývá tlustší i tenčí , sušší, ale chvílemi i velmi vlhký, vždy však více či méně popraskaný. Základním stavem je vždy celková konstituční slabost, prázdnota čchi a nedostatek tekutin. Právě nedostatek vlhkosti způsobuje praskání povlaku. Jeho žlutá barva je odrazem stoupání ohně následkem neovládání jangu tekutinami. N árazově může být povlak i výrazně vlhký, což je dáno "zastavením se"
105
tekutin, které oslabená čchi nedokáže přiměřeně transformovat ani přepravovat. Hlavní syndromy: málo tekutin v důsledku prázdnoty čchi (čehi -su ťin-šao); málo tekutin a příměs vlhkosti kvůli prázdnotě čchi (čehi-su ťin-šao ťia-š). čchi a tvořit tekutiny (pu-čehi šeng-ťin); tekutiny i čchi (liang i ťin-čehi). 5. Vybledlý jazyk a žlutý kluzký povlak (tan-paj-še chuang-ehua-tchaj). Tenký (zřídka i tlustý) vlhký a lesklý povlak na bledém jazyku je příznakem nedostatečné činnosti jangu středního zářiče a stagnace a akumulace tekutin . V tomto případě tedy žlutá barva povlaku nepoukazuje na horkost. Hlavní syndromy: chlad a vlhkost z prázdnoty středu (čung-su ehan-š). Princip léčby: zahřát střed a vysušit vlhkost (wen-čung cao-š), zprůchodnitjang a odfiltrovat vlhkost (tchung-jang šen-š) . 6. Vybledlý jazyk a černý kluzký povlak (tan-paj-še chej-ehua-tehaj) . Je-li vybledlé tělo jazyka zvětšené a křehké aje na něm popelavě černý vlhký a lesklý povlak, jde o příznaky oslabení jangu n á sledkem dlouhotrvající nemoci a extrémního převážení chladu z prázdnoty. Jazyk je tehdy bledý a jakoby oteklý v důsledku prázdnoty čchi i krve způsobené slabostí jangu. Černý a kluzký povlak vznikl jako následek velkého nárůstu vnitřního chladu vyvolaného prázdnotou jangu. Hlavní syndromy: přeplněnost chladu z oslabenosti jangu (jang-šuaj chan-šeng). Princip léčby: podpořitjang a vytlačit chlad (fu-jang ču-ehan). 7. Vybledlý jazyk, na okraji bílý a uprostřed černý povlak (tan-paj-še pien-paj čung-ehej tchaj). Tento povlakje bílý na špičce a na okrajíchjazyka, šedočerný v jeho středu a u kořene; nebývá příliš tlustý a je vlhký. Signalizuje oslabení sleziny se žaludkem a stagnaci chladu a vlhkosti ve středním zářiči. Je typickým příznakem chorobného procesu "chlad se rodí zevnitř", vyvolaného neschopností prvopočátečního jangu zahřívat vnitřek organismu. Hlavní syndromy: chlad z prázdnoty (su-chan). Princip léčby: zahřát střed a podpořit jang (wen-čung fu-jang). 8. Vybledlý jazyk a černý suchý povlak (tan-paj-še ehej-cao-tchaj) . Tento povlak na bledém jazyku je šedočerný, suchý, s hrubou zrnovitou strukturou, kde jednotlivá zrnka připomínají
Princip
léčby:
doplnit
podpořit oboustranně
Vy š etřováni
106
z rak e m
Pozorování jazyka
bradavičnaté výrůstky, lze je ovšem snadno setřít. Je následkem toho, že prázdný jang nedokáže roznášet tekutiny. (Černý suchý povlak z poškození tekutin horkostí je na rozdíl od něj tlustý, nelze jej setřít a tělo jazyka pod ním je červené . ) Obdobné indikace má i bílý suchý povlak, černý ovšem souvisí se závažnýmjinovým chladem. Hlavní syndromy: krajnost chladu z prázdnoty jangu (jang-sil
ehan-ťi).
Princip -jang).
léčby: zahřát
2. Povlaky na
dráhy a
červeném
zprůchodnitjang (wen-ťing
tehung-
jazyku
Červený až tmavě červený jazykje všeobecně příznakem horkosti a nejsou s ním spojeny syndromy chladu. Podle sytosti a svě žesti barvy se však dále rozlišují různé chorobné příčiny. Světlejší červený jazyk bez povlaku signalizuje prázdnotu čchi a krve, tmavočervený horkost v čchi a krvi, fialově červený krajní horkost v orgánech. Jasně červený jazyk bez povlaku, tekutin a teček je příznakem šlehání ohně z prázdnoty jin. Spálená červená vypovídá o vyschnutí tekutin a prázdnotě jin. Rudý a kovově lesklý jazyk bez povlaku, anebo jazyk bez vlhkosti a pocit sucha v krku či přesně nedefinovatelná tmavá a neživě působící červená barva jazyka svědčí o silném vyčerpání jin. 1. Červený jazyk a tenký bílý povlak (ehung-še pao-paj-tehaj) . Jasně nebo tmavě červený jazyk s tenkým bílým povlakem, který není ani výrazně suchý, ani vlhký, se objevuje u lidí s příznakem mohutnění ohně následkem prázdnoty jin, v situaci, kdy je napadne vnější větrný chlad. Objevuje se i tehdy, nebyl-li větrný chlad odstraněn z povrchu a začíná vnikat do vrstvy výživy, se součas nými příznaky horkosti. Tehdy červená barva těla jazyka postupně tmavne. Hlavní syndromy: prázdnotajin a vnější postižení (jin-sil waj-kan); neodstranění povrchové škodlivosti a průnik horkosti do vrstvy výživy (piao-sie wej ťie, že žu jing-fen). Princip léčby: rozhojnit vlhkost a otevřít povrch (e'-žun ťie-piao); pročistit výživu a penetrovat povrch (čehing-jing tehou-piao). 2. Červený jazyk a bílý kluzký povlak (ehung-še paj-ehua-tehaj). V tomto případě je jazyk jasně červený a povlak je bílý
107
a značně vlhký. Vyskytuje se ve dvou situacích. Pokud je jazyk t uhý, jde o horkost ve vrstvě výživy a současné působení vlhké škodlivosti. Je-li jazyk křehký a jakoby oteklý, jde o stoupání prázdného jangu a stagnaci tekutin. V prvním případě se tudíž jedná o "slepování se" vlhkých kalů působením horkosti, ve druhém o nedostatečnou proměnu tekutin kvůli oslabení jangu. Hlavní syndromy: horkost ve výživě smíchaná s vlhkostí (ji ng-že ťia-š'); přeplněnost vlhkosti z prázdnoty jangu (jang-sil š'-šeng). Princip léčby: pročistit výživu a odvést vlhkost (čehing-jing li-š'); podpořit jang a proměnit vlhkost (fu -jang ehua-š'). 3. Červený jazyk a plovoucí nečistý povlak (ehung-še fu-kou-tehaj). J azykje tmavší, má hladkou kompaktní strukturu, povlak na němje bílý a nečistého vzhledu. Objevuje se v závěrečných stadiích horečnatých onemocnění. Je příznakem toho, že škodlivost již ustupuje, ale ještě nedošlo k plné obnově čchi sleziny a žaludku, proto je přetrvávající kalná vlhkost vynášena horkostí nahoru. Hlavní syndromy: prázdnota řádné čchi (čeng-čehi-sil), nepročiš tění se vlhké horkosti (š'-že wej-čehing), Princip léčby: posílit slezinu a žaludek (ťien pehi-wej), pročistit vlhkou horkost (čehing š'-že). 4. Červený jazyk a bílý lepkavý povlak (ehung-še paj-nien-tehaj). Tělo jazyka je jasně nebo tm avě červené a na něm je tenká vrstva průsvitného lesklého a vlhkého slizovitého povlaku. Vzniká tehdy, pokud do vrstvy výživy vstoupila horkost a dochází k akumulaci hlenů, nebo když se zauzluje vlhkost s hleny v dů sledku nárůstu ohně z prázdnoty jin. Někdy bývá povlak silnější nebo s určitým náběhem k suchosti. Je to v situaci, kdy nahromaděné hleny brání procesu transformace a tekutiny se nedostávají nahoru v plné míře. Je-li v povlaku navíc tlustá bílá vrstva, ke stagnaci vlhkosti a hlenů se přidala i stagnace potravy. Hlavní syndromy: horkost ve výživě s příměsí hlenů a vlhkosti (jing-že ťia tehan-š'); prázdnotajin s hleny a vlhkostí (jin-sil ťien tehan-š'). Princip léčby: pročistit výživu a přeměnit hleny (čehing-jing ehua-tehan); vyživit jin a přeměnit hleny (jang-jín ehua-tehan). 5. Červený jazyk a bílý mastný povlak (ehung-še paj-ni-teha)}. Jazyk je v tomto případě světle nebo tmavě červený, povlak bílý a tlustý, pokrývající celou plochu jazyka, anebo tlustý v jeho stře du, tlustší při kořeni a tenký na špičce a okrajích. Tento vzhled
Vyš e třováni
108
Pozorování jazyka
zrak e m
se vyskytuje ve dvou situacích: První je horkost ve vrstvě výživy a vlhkost ve vrstvě čchi, které vzájemným promícháváním se zatlačují oheň a brání mu vystoupit na povrch. Druhouje nárůst ohně následkem prázdnoty jin, za současné přítomnosti vlhkosti v žaludku a ve střevech, resp. stagnace potravy, které způsobují vnitřní zauzlení se horkosti. Hlavní syndromy: vlhkost zadržuje horkost ve výživě (š' e ji ng-že) ; prázdnota jin a svírání vlhkosti (jin-sii sie-š'). Princip l éčby: vypustit vlhkost a odvést horkost (sie-š' tehou-že); vyživit jin a přeměnit hleny (jang-jin ehua-tehan). 6. Červený jazyk a práškový bílý povlak (ehung-še {en-paj-tehaj}. Barva těla jazyka může variovat od jasně červené přes tmavou až k purpurové. Povlak je bílý, s rozvolněnou zrnkovitou strukturou, takže připomíná bílý poprašek, a je vlhký a lesklý. Vytváří se při akumulaci tzv. nakažlivé jedovatosti, objevuje se proto při epidemických onemocněních a kožních vyrážkách v důsledku velké horkosti ve vrstvě výživy. Hlavní syndromy: akumulace nakažlivé jedovatosti (i-tujiin-ťi). Princip léčby: profiltrovat blány (tehou-ta mo-jiian), pročistit výživu a proměnit kaly (čehing-jing ehua-čuo). 7. Červený jazyk a bílý suchý povlak (ehung-še paj-kan-tehaj). Jazykjejasně nebo tmavě červený, povlak může být tlustý i tenký, má suchý vzhled a na dotek je drsný. Tato kombinace signalizuje vstup horkosti do vrstvy výživy a značné poškození tekutin. Dochází k němu při napadení organismu vnějšími škodlivostmi ve dvou situacích. První je útok větrné suchosti nebo větrného chladu za současné přítomnosti ohně z prázdnoty jin, resp. přikrčené horkosti ve vrstvě výživy. Druhou situací je vpád větrné suchosti, její transformace na horkost, která následně vniká do vrstvy výživy. Pokud je povlak tlustý, bývá více poškozena čchi žaludku, je-li tenký, jde o poškození tekutin v plicích. V každém případě však dochází k poškozování tekutin suchou horkostí, přičemž vývoj a stupeň onemocnění je natolik intenzivní, že horkost vstupuje do výživy ještě dříve, než by mohlo dojít k zežloutnutí povlaku. To je rozdíl oproti běžným horečnatým onemocněním. Hlavní syndromy: suchá horkost zraňuje a ničí tekutiny (cao-že šang-ťin ťie-jie).
Princip
léčby: pročistit
sucho a vyživit jin
(čehing-eao
jang-jin).
109
8. Červený jazyk a kvazisuchý povlak (ehung-še lej-kan-tehaj). Takovýto jazyk je jasně nebo tmavě červený, bílý povlak na něm je tlustší i tenčí, pokrývá celý jazyk, napohledje suchý, avšak při doteku vlhký. Vyskytuje se ve dvou chorobných situacích. V první vlhká horkost sice poškodila tekutiny, avšak vlhká škodlivostještě stále vystupuje vzhůru. Povlak je zde tlustší a jazyk tmavočer vený. Ve druhé je přítomna prázdnota čchi s hromadící se vlhkostí; čchi sice nedokáže v plné míře distribuovat tekutiny, ale vlhkost stále stoupá vzhůru. Jazyk je bledší a povlak na něm tenčí. Hlavní syndromy: vlhká horkost zraňuje tekutiny (š'-že šang-ťin); prázdnota čchi svírá vlhkost (čchi-sii sie-š'). Princip lé čby: pročistit výživu a proměnit vlhkost (čehing-jing ehua-š'); posílit slezinu a podpořit čchi (ťien-pehi i čehi). 9. Červené okraje jazyka a bílý, uprostřed suchý povlak (še-pien-ehung, tehaj paj čung kan). Špička a okraje jazyka majíjasnou nebo tmavě červenou barvu, střed a kořen jsou bledě červe né. Povlak je tenký a bílý, uprostřed suchý a na okrajích vlhký. Signalizuje počáteční etapu vytváření se ohně po napadení těla větrnou horkostí nebo větrnou suchostí. Když je povlak tenký a bílý, škodlivost je ště nevnikla hluboko a nepoškodila střední zářič. Červené okraje a špička jazyka značí, že horkost je jenom v horním zářiči a začíná poškozovat tekutiny - proto suchý povlak. Onemocnění sice není v tomto stadiu závažné, nicméně může mít vzestupnou tendenci . Hlavní syndromy: škodlivá horkost v horním zářiči zraňuje tekutiny (šang-ťiao sie-že šang-ťin). Princip léčby: usnadnit rozptylování a odfiltrovat horkost (čehing -siian tehou-že). 10. Červená špička jazyka a bílý povlak (še-ťien-ehung tehaj-paj). Barvajazykaje vcelku normální,jenomjeho špičkaje rudá; povlak je čistě bílý, tlustý nebo tenký, ani příliš suchý, ani vlhký. Tenký povlak bývá při nárůstu ohně srdce nebo při povrchové větrné horkosti. Tlustý je tehdy, připojuje-li se k větrné horkosti vnitřní vlhkost, nebo když se větrná vlhkost začíná transformovat v horkost. Hlavní syndromy: nárůst srdečního ohně (sin-ehuo tu-wang); vě trná horkost v povrchu ({eng-že eaj piao); větrná vlhkost se transformuje v horkost ({eng-š' ehua-že). Princip léčby: pročistit srdce a odvést horkost (čehing-sin tao-že);
110
Vy.š e třováni
zrakem
otevřít
povrch pálivě-chladivým způsobem (sin-liang ťie-piao); povrch, rozptýlit vlhkost a vypustit horkost (ťie-piao suan-š' sie-že). 11. Červené okraje jazyka a bílý povlak (še-pien-hung tehaj-pa)). Jazyk je světle červený, jenom jeho okraje mají jasnou čer venou barvu. Povlak na němje bílý a tenký nebo tlustý. Takovýto vzhled jazyka je typický pro horkost obsahující vlhkost, zablokovanou v hrudi. Objevuje se při větrné horkosti v povrchu, nebo když se vlhkost transformuje v horkost. Je-li bílý povlak tlustý a posunutý ke kořeni jazyka, tehdy povrchová horkost ještě nebyla odstraněna, uvnitř je stísněná horkost a v dolním zářiči stagnuje voda. Tento vzhled jazyka se může objevit i při horkosti v játrech a žlučníku. Hlavní syndromy: vlhkost blokuje hruď (š'pi siung-ke); postupná proměna vlhkosti na horkost (š' ťien ehua-že). Princip léčby: rozptýlit vlhkost a otevřít blokádu (suan-š' kehaj-pi); otevřít povrch, rozptýlit vlhkost a vypustit horkost (ťie-piao suan-š' sie-že). 12. Červený kořenjazyka a bílý povlak na špičce (še-ken-ehung ťien-paj-tehaj). Bílý povlak se nachází pouze na přední polovině jazyka, vzaduje jazyk bez povlaku, vlhký, lesklý a jasně červený. Častý bývá při napadení vnější škodlivostí v případě vyčerpanos ti tekutin a nedostatku krve. Vždy jde o stísněnou horkost v šaojangové vrstvě. U lidí s nedostatkemjinje běžné "vzplanutí" ohně jater a žlučníku. Hlavní syndromy: stísněná horkost z vyčerpanosti jin (jin-kehuej že-JUJ. Princip léčby: vyživit jin a harmonizovat a otevírat (jang-jin eheotevřít
-ťie).
13. Tmavočervený střed jazyka a bílý povlak na okrajích (še-čung ehung-ťiang pien-paj-tehaj). Bílý povlak je rozložený po obvodě
plochy jazyka, zatímco uprostřed jazyka je větší či menší tmavočervená lesklá a vlhká plocha bez jakéhokoli povlaku. Tento jev signalizuje vyčerpanost původní čchi i tekutin. Častý bývá při napadení tchajjangových nebo šaojangových drah vnější škodlivostí. Pokud je holá plocha suchá a s prasklinami, je nepřízni vým znamením vyčerpání životních sil. Hlavní syndromy: vnitřní vyčerpanost tekutin a čchi (ťin-čehi nej-kehue)).
Pozorován í jazyka
111
Princip léčby: podpořit čchi a tvořit tekutiny, odvést vnější škodlivost (i-čehi šeng-ťin, šu-ťie waj-sie). 14. Jazyk napůl červený a napůl s bílým povlakem (pan-ehung-še pan-paj-tehaj). V tomto případě je vertikálně jedna polovina jazyka tmavočervená, lesklá a bez povlaku, zatímco na druhé polovině je bílý tlustý povlak. Červená polovina odráží poškozování tekutin buď vstupem horkosti do vrstvy výživy, anebo nárůstem ohně v důsledku prázdnoty jin. Povlak na druhé polovině jazyka je příznakem stagnace vlhkých kalů v žaludku a ve střevech. Hlavní syndromy: horkost zraňuje jinovou výživu a v žaludku se dlouhodobě zastavují nečistoty (že šangjing-jin, wejtehing su-kou). Princip léčby: pročistit horkost a vyživit jin, podporovat promě nou vlhkosti a řízením trávení (čching-že jang-jin, euo i ehua-š' siao-tao) . 15 . Červený jazyk a bílý povlak s červenými tečkami (ehung-še paj-tehaj ehung-tien). Tělo jazyka je jasně nebo tmavě červe né, pokrývá je tenký bílý povlak, v němž jsou roztroušeny malé červené tečky. Objevuje se při nemocích epidemických nebo vyvolaných letním horkem, čili když došlo k vniknutí horkosti do vrstvy výživy. Červené tečky jsou projevem toho, že horká jedovatost dosáhla značné intenzity. Jejich rozptýlenost ovšem současně ukazuje, že nemoc je stále jenom v povrchu. Právě zablokování povrchu je příčinou stísnění horkosti uvnitř. Hlavní syndromy: zatlačení horkosti ve výživě (ji ng-že pej-e). Princip léčby: vypustit horkost a pročistit výživu (sie-že čehing -jing). 16. Červený jazyk a žlutobílý povlak (ehung-še ehuang-paj-tehaj) . Jazykje opět jasně nebo tmavě červený a povlak obsahuje bílou i žlutou barvu. Vyskytuje se ve dvou variacích. V první je celý povlak světle žlutý a obsahuje v sobě bílá zrnka; jsou znamením toho, že ještě nedošlo k vytvoření úplně žlutého povlaku. Ve druhé je povlak ve středu a při kořeni jazyka žlutý a na jeho špič ce bílý. Oba jsou příznakem přetrvávání povrchového syndromu a nárůstu vnitřní horkosti. Dalším rozlišovacím signálem je ještě tloušťka povlaku. Pokudje tenký, znamená přetrvávání povrchového syndromu s horkostí ve vrstvě výživy. Je-li tlustý, povrchový syndrom ještě neodezněl, a navíc se v žaludku akumuluje plná horkost, která může rezultovat do syndromu vnitřní plnosti v jang-mmgu.
112
Vyšetřování
Po zorová ní jazyka
zrakem
Hlavní syndromy: neodeznění povrchového syndromu (piao- če ng wej pa) a horkost ve výživě (jing čungjou že); povrchový syndrom generuje horkost vstupující dovnitř, horkost ve výživě a plnost v žaludku (piao-če ng chua-že žu li, ji ng-že wej-šJ. Princip léčby : odfiltrovat povrch pálivě-chladivým způsobem (sin-liang tchou-piao) , vypustit horkost a pročistit výživu (sie-že čching jing); pročistit výživu a odvést stagnaci (čching-jing tao-ČJ. 17. Červený jazyk a žlutý vlhký povlak (chung-še chuang-žun-tchaj). Jazyk májasnou či tmavou červenou barvu, povlak na něm je žlutý, vlhký a lesklý. Je příznakem několik chorobných stavů: 1) Nárůst ohně z prázdnoty jin a současnou akumulaci vlhké horkosti v žaludku a ve střevech. 2) Tvorbu vlhkosti, její stísňování následkem generovaného ohně a vstupu horkosti do krve , a "zaplavení" trávicího ústrojí vlhkostí - to vše jako důsledek nadměr ného požívání alkoholických nápojů. 3) Vstup horkosti do vrstvy výživy a současné převážení vlhkosti nad horkostí v žaludku při onemocněních z vnějšího postižení. 4) Etapu přechodu horkosti z vrstvy čchi do vrstvy výživy při horečnatých onemocněních. Žlutý povlak na červeném jazyku je celkově znamením horkosti. Ta poškozuje tekutiny, a proto by normálně měl být povlak suchý; je-li přesto vlhký, je to z toho důvodu , že horkost je promíchána s vlhkostí. To je odlišnost vzhledem k běžným onemocněním z plné horkosti. Objevují se i situace, že povlak byl původně suchý, ale po vniknutí horkosti do vrstvy výživy zvlhne. Tehdy totiž dochází k "odpařování se" tekutin z krve. Dlouhodobé přetrvávání takovéhoto stavu vede k poškození tekutin a zesílení povlaku. Hlavní syndromy: prázdnotajin s vlhkostí (jin-su ťia-šJ; horkost v krvi s vlhkostí (sue-že ťia-šJ; horkost ve výživě s převahou vlhkosti (ji ng-že š'-čung); počáteční vniknutí horkosti do výživy (že čchu žu jing). Princip léčby: vyživit jin a proměnit vlhkost (jang-jin chua-šJ; zchladit krev a odfiltrovat vlhkost (liang-sue šen-šJ; pročistit výživu a proměnit vlhkost (čching-jing chua-šJ; zprůchodnit čchi a pročistit výživu (tchou-čchi čching-jing). 18. Červený jazyk a žlutý lepkavý povlak (chung-še chuang-nien-tchaj). Barva jazyka je jasná nebo tmavá, povlak na něm je žlutý a slizovitý, připomínající vaječný žloutek. Signalizuje horkost ve výživě způsobenou prázdnotoujin, a zároveň stagnaci hlenů, vzájemné promíchání se horkosti s vlhkostí.
113
Hla vní syndromy: horkost hlenů z prázdnoty jin (jin-su tchan-že). Princip léčby: rozhojnitjin, pročistit horkost a rozpustit hleny (c'-jin čching-že chua-tchan). 19. Červený jazyk a žlutý mastný povlak (chung- še chuang-ni-tchaj). Jazykjej asně nebo tmavě červený, povlakje uprostřed tlustý, na okrajích tenký, má kompaktní strukturu, tmavou nebo světle žlutou barvu, přičemž při kořeni obvykle bývá její odstín tmavší nežli na špičce a okrajích jazyka. Na jazyku je dostatek tekutin, přesto však působí trochu suchým dojmem. Je to z toho důvodu, že vnější škodlivost se transformovala do horkosti a pronikla dále dovnitř, kde se smíchala s obsahem žaludku a střev, avšak ještě není ve stavu plnosti. Vysušuje tedy, ovšem ne úplně. Důležitá je i sytost barvy jazyka. Pokud je jasně červená, horkost je v žaludku a začíná pronikat do vrstvy výživy. Je-li tmavá až fialová , horkost ve vrstvě výživy je už závažná. Žlutý mastný povlak se vyskytuje i v případě ohně z prázdnoty jin a následné stagnace v žaludku. Hlavní syndromy: plná horkost v žaludku a ve střevech (wej-čchang š'-že); plnost žaludku a horkost krve (wej-š' sue-že); mohutnění ohně z prázdnoty jin a přítomnost stagnace (jin-su chuo-wang jou ťi- Č J. Princip léčby : zaútočit na horkost a vypustit plnost (kung-že sie-šJ; pročistit krev a zaútočit na plnost (čching-sue kung-šJ; vyživit jin, pročistit horkost a odvést stagnace (jang-jin čching-že tao-čJ . 20. Červený jazyk a spálený žlutý drsný a popraskaný povlak (chung-še ťiao-chuang cchao-lie tchaj). Na jasně nebo tmavě čer venémjazykuje tlustý, tmavožlutý povlak s odstínem spálené kůry pomeranče. Je suchý, drsný a mohou se na něm tvořit praskliny. Vzniká tehdy, když z vniknuvšího větrného chladu či větrné horkosti vzniká horkost, proniká dále dovnitř, stravuje tekutiny a přetrvává v trávicím ústrojí, čímž nadále vyčerpává tekutiny. Proto povlak postupně tmavne, vysychá, stává se drsným a nakonec praská. Ze stejné příčiny - stupňující se horkosti ve vrstvě výživy a následné stagnace čchi-sue - tmavne i tělo jazyka až do červenofialového odstínu. V takovémto krajním stadiuje zapotřebí rychle odvést z těla horkost. Hlavní syndromy: závažný syndrom plné horkosti (š '-že čung-čeng). Princip léčby: rychle odvést dolů , uchovat tekutiny (ťi-sia cchun-ťin).
114
Vy.~ e IJ~ ováni
zrakem
21. Červená špička jazyka a žlutý povlak (še-ťien-chung chuang-tchaj). Špička jazyka má jasnou červenou barvu, zatímco zbytek je bledě červený. Je na něm žlutý povlak a nedostatek vlhkosti. Tento stav vzniká při současném působení ohně transformovaného z vnějších činitelů s ohněm srdce a žaludku. Dalšími možnými příčinami jsou působení jenom horkosti v žaludku, ve střevech a v srdci, anebo nárůst ohně žaludku a jeho sálání do horního zářiče. Hlavní syndromy: sálání srdce a žaludku (sin-wej liang-fan); horkost žaludku a oheň srdce (wej-že sin-chuo); horkost v plicích a žaludku (fej-wej ťu-že). Princip léčby: oboustranně pročistit srdce i žaludek mang čching sin-wej); vypustit žaludek a pročistit srdce (sie-wej čching-sin); oboustranně pročistit plíce a žaludek mang čching fej-wej). 22. Červené okraje jazyka a žlutý, uprostřed suchý povlak (še-pien-chung chuang-tchaj čung kan). Špička a okraje jazyka mají jasnou červenou barvu, zatímco zbytek má normální zabarvení. Povlak je žlutý, ne příliš tlustý, po obvodě je vlhký, ale uprostřed suchý. Signalizuje horkou škodlivost v játrech a žlučníku a spalování středního zářiče s následným stravováním tekutin žaludku. Hlavní syndromy: škodlivá horkost v játrech a žlučníku sežehává slezinu a žaludek (kan-tan sie-že čeng-čuo pchi-wej). Princip léčby: vypustit játra a žlučník, pročistit slezinu a žaludek (sie kan-tan, čching pchi-wej). 23. Červený jazyk a žlutý fragmentovaný povlak (chung-še chuang-pan-tchaj). Zlutý povlakje suchý, tlustý a natolik popraskaný, že se rozpadá na jednotlivé kousky, přičemž mezi nimi prosvítá tmavočervené tělo jazyka. Tento stav je způsoben zauzlením se suché horkosti v žaludku a ve střevech. Může se projevit i žlutočerným povlakem. Hlavní syndromy: zauzlení se horkosti v žaludku a ve střevech (wej-čchang ťie-že).
Princip léčby: útokem vypustit zauzlenou horkost (kung-sie ťie -že) . 24. Červený jazyk a šedý povlak s příměsí černé (chung-še chuej-ťia-chej-tchaj) . Tělojazykaje tmavé, povlakje popelavý a na němjsouještě dva až tři prstence černé barvy. Jde o příznak hlubokého proniknutí epidemické jedovatosti nebo horké škodlivosti
Pozorování ja zyka
115
do dolního zářiče. Jednotlivé černé prstence jsou odrazem kolování škodlivosti po jinových drahách a opakovaného jejího vnikání do dolního zářiče. Signalizují závažné onemocnění způsobené plnou horkostí. Hlavní syndromy: epidemická horkost a plnost uvnitř (wen-že Zi-š'). Princip ~éčby: pročistit horkost a vypustit plnost (čching-že sie-š '). 25. Cervený jazyk a černý kluzký povlak (chung-še chej-chua-tchaj) . Těloj azykaje tmavě červené a zvětšené , povlakje popelavě černý s mírnou příměsí bílé, hladký a značně vlhký; lze jej snadno setřít. Jsou to příznaky chladu z prázdnoty. Když se tento chlad stává silným, prázdný jang se "vznáší" vzhůru, proto je jazyk červený a zároveň křehký a jakoby nateklý. Povlak se obvykle vyvíjí z bílého povlaku, proto v sobě obsahuje trochu bílé. Stírat jej lze snadno z toho důvodu , žejeho původcem je "beztvarý" prázdný chlad, a nikoli zhušťování se chladné plné vlhkosti. Hlavní syndromy: syndrom prázdného chladu (su-chan-čeng). Princip !éčby: podpořit jang a rozptýlit chlad (fu-jang san-chan). 26. Cervené okraje jazyka a u]>rostřed černý vlhký povlak (še-pien-chung čung-chej-žun-tchaj). Spička a okraje jazyka mají jasně nebo tmavě červenou barvu a jeho střed pokrývá černý a vlhký povlak v případě vzájemného působení chladu i horkosti. K tomu dochází například při přejídaní se studenou a syrovou potravou a následné akumulaci chladné vlhkosti v době ne doléčeného povrchového syndromu, příjem obdobné stravy při napadení letním horkem, anebo při vlhkém chladu v žaludku a současně horkosti v játrech a žlučníku . Červená barva odkazuje na horkost, černá na chlad. V případě , že barva jazyka je světle červená až bledá, pak horkost není přítomna. Hlavní syndromy: chlad uvnitř a horkost zvenčí (li-chan waj-že) ; vnější postižení letním horkem a vnitřní stagnace tvořící chlad (waj-kan šu-že, nej-tching sheng-leng); horkost jater a žlučníku , chlad žaludku a střev (kan-tan-že wej-čchang-chan). Princip léčby : zahřát střed a otevřít povrch (wen-čung ťie-piao) ; pročistit vedro a zahřát žaludek (čching-šu wen-wej); vypustit játra a žlučník a zahřát slezinu se žaludkem (sie kan-tan wen pchi-wej). 27. Červené okraje jazyka a uprostřed černý suchý povlak (še-pien-chung čung-chej-kan-tchaj). Okraje a špičkajazyka mají čer-
Vyše l;' o ván i z rakem
116
venou nebo tmavočervenou barvu a povlak na němje černý, uprostřed tlustý a suchý. Je příznakem proměny vnější škodlivosti na horkost nebo vniknutí epidemické horké jedovatosti hluboko dovnitř. Jde tedy o okruh syndromů horké plnosti ve středním a horním zářiči. Hlavní syndromy: vnitřní plnost horké jedovatosti (že-tu nej-šJ. Princip léčby: pročistit horkost a zaútočit na vnitřek (čehing-že kung-li). 28 . Červená špička jazyka a černý povlak na kořeni (še-ťien -ehung ken-chej-tchaj). Přední polovina jazyka je jasně nebo tmavě červená, zadníje pokrytá černým povlakem a najazykuje málo tekutin. Tento vzhled je odrazem akumulace škodlivé horkosti v trojitém zářiči. Ta může souviset s ohněm v srdci a ledvinách, vniknutím chladu do jinových vrstev, napadením jinových drah epidemickou jedovatostí nebo poškozením jin plnou horkostí. Hlavní syndromy: přeplněnost horkosti v trojitém zářiči (san-ťiao že-šeng) . Princip léčby: urychleně odvést dolů, uchovat tekutiny (ťi-sia cchun-ťin) . 29. Červený kořen jazyka a černý povlak na špičce (še-ken-chung ťien-chej-teha}J. Celá špička jazyka je pokrytá černým povlakem, zatímco uprostřed a na kořeni žádný povlak není; tělo jazyka je tmavočervené . Takováto situace signalizuje akumulaci horkosti uvnitř, s největším podílem horkosti v srdci. Nehledě na to, zda příčinou bylo zranění chladem nebo škodlivostí teplou, je nutno ihned odstraňovat horkost ze srdce. Hlavní syndromy: vnitřní akumulace horkosti v srdci (sin-že nej-č'j. Princip léčby: pročistit srdce a vypustit horkost (čching-sin sie-že). 30. Červený hubený jazyk a černý povlak (chung-šou-še chej-tchaj) . Tělo jazyka je hubené a vrásčité , má červenou barvu, je suché a na něm se rozkládá tenká vrstva černého povlaku. K tomuto jevu dochází tehdy, když plná horkost nebo oheň z prázdnoty jin poškodily tekutiny a následně došlo k tzv. vyschnutí krve i tekutin. Jde tedy o závažné příznaky blížícího se zániku zdroje tvorby a přeměny. Hlavní syndromy: vyschnutí tekutin a suchost krve (ťin-kchu siie-cao).
Princip
léčby: silně
rozhojnit jin ledvin (ta-c' šen-jin).
Po z orování ja zy k a
117
3. Povlaky na fialo vomodrém jazyku
Tato výchozí ba rva má ještě několik možných variant - v závislosti na chorobné příčině. Tmavě fialová s červeným odstínem je častá u jangové horkosti v důsledku požívání alkoholických nápojů. Bledě fialová s příměsí modré signalizuje chlad jater a ledvin. Modrofialová s černou je častá při poškození krve horkostí. Fialový a suchý celýjazyk, připomínající vařená játra, znamená zahrazování krevních céva zablokováníjangu. Fialově modrý jazyk tudíž nesouvisí pouze s chladem, proto je nutné rozlišovat, zda je způ soben chladem nebo horkostí. Pokaždé ale signalizuje stagnaci ve vrstvách výživy a krve. 1. Fialový jazyk a tenký bílý povlak (c '-še pao-paj-tehaj). Tělo jazykaje nafialovělé a na němje tenký bílý povlak, který není ani příliš vlhký, ani příliš suchý. Objevuje se u lidí často požívajících alkohol, v počátečním stadiu napadení vnějšími škodlivostmi. Mů že k němu dojít i po napadení chladem při jednorázovém požití většího množství alkoholu. Povlak je bílý a kluzký, a jelikož je vyvolán chladným škodlivým činitelem, je tlustší nežli obvyklý tenký bílý povlak. Hlavní syndromy: vnější postižení větrným chladem při přebývá ní alkoholu (ťiou-kche waj-kan (eng-chan). Princip léčby : otevřít povrch a současně odstranit opojení (ťie-piao ťien ťie-čcheng) .
2. Fialový jazyk a bílý mastný povlak (c '-še paj-ni-tehaj). Barvajazykaje fialově červená, povlak na něm je bílý a tlustý, střed ně vlhký. I tato kombinace je častá u lidí holdujících alkoholu; povlak se mohl vyvinout z předešlého tenkého nebo může signalizovat počátek onemocnění. Jeho tloušťka znamená, že škodlivost již proniká z povrchové vrstvy do nitra, anebo - v případě alkoholu jako příčiny - , že z akumulace se transformuje vlhká horkost. Hlavní syndromy: vnitřní akumulace alkoholové jedovatosti a vstup větrného chladu dovnitř ((iou-tu nej-ťi, (eng-chan žu li); vnitřní přeplněnost horkou vlhkostí (že-š ' nej -šeng) . Princip léčby: zahřát a rozptýlit chladnou vlhkost a odstranit alkoholovou jedovatost (wen-san chan-š' ťie n ťie ťiou-tu); vypustit horkost a odfiltrovat vlhkost (sie-že šen-š'). 3. Modrofialový jazyk a žlutý kluzký povlak (čehing-e '-še chuang-chua-tchaj) . Jazyk je fialový s modrým nádechem, upro-
Vyšetřování
118 střed
na
něm
Pozorován í jaz yka
zrakem
je tlustý žlutý povlak, který je vlhký a lesklý. Jsou to příznaky zahuštění se chladné škodlivosti, zhoršené cirkulace krve nebo stagnace potravy ve středním zářiči. Stagnace chladu a krve vyvolává příslušné zabarvení jazyka, stagnace potravy a horkost, která ještě není naplno rozvinutá, způsobují, že povlak je žlutý, ale zároveň vlhký a kluzký. Hlavní syndromy: chlad se zahušťuje v cévách (chan ning sue-maj); stagnace potravy ve slezině a žaludku (š'-č' pchi-wej). Princip léčby: zahřát dráhy a rozptýlit chlad (wen-ťing san-chan); posílit slezinu a odvést sraženiny (ťien-pchi tao-č'). 4. Fialový jazyk a žlutý suchý povlak (c'-še chuang-cao-tchaj). Jazyk je fialový s tmavě červenou příměsí, uprostřed se na něm rozkládá žlutý tlustý a suchý povlak. Barva těla jazyka naznaču je další stadium původně tmavočervené po vstupu horkosti do vrstvy krve nebo při zauzlení se horkosti v orgánech následkem ~lkoholové jedovatosti či nesprávné aplikaci léčiv teplé povahy. Zlutý suchý povlak indikuje plnou horkost a její stagnaci v žaludku a ve střevech . Hlavní syndromy: prohloubení se horkosti v krvi (sue-že šen-čung) , plná horkost v žaludku a ve střevech (we-čchang š'-že). Princip léčby: pročistit horkost a ochladit krev (čching-že liang-sue), promýt odvarem žaludek a střeva (tchang-ti wej-čchang). 5. Bledě fialový jazyk a šedý povlak (tan-c'-še chuej-tchaj). Toto spojení se může vyskytovat v kombinaci světle fialového okraje a špičky jazyka s popelavým povlakem uprostřed, anebo popelavého povlaku na okrajích a špičce jazyka a světle fialového středu jazyka. V obou případech jde o vpád horké škodlivosti do vrstvy výživy, zejména u epidemických onemocnění. Světle fialový jazyk vzniká chorobným procesem vlivem výše uvedených příčin z jazyka vybledlého, tudíž signalizuje primární prázdnotu. Hlavní syndromy: slabá a chorobná kondice a vniknutí horkosti do vrstvy krve (su-žuo ping-tchi, že žu sue-fen). Princip léčby: pročistit horkost a ochladit krev (čching-že liang-sue) . 6. Fialový jazyk a spálený povlak (c'-še ťiao-tchaj). Jazyk má tmavofialovou barvu, povlak na němje suchý, jakoby spálený, nebo s trnitými výčnělky. Poukazuje na krajní horkost transformující se v oheň a prohlubování se chorobného procesu. Tento stav je ještě závažnější než v případě tmavočerveného jazyka se spáleným žlu-
119
tým povlakem. Pokud se objeví po napadení chladem, indikuje vstup horké jedovatosti hluboko do ťuejinové vrstvy; je-li v souvislosti s nemocemi teplými, došlo ke vstupu horké jedovatosti hluboko do vrstvy krve v dolním zářiči . Hlavní syndromy: hloubka a závažnost horké jedovatosti (že-tu šen-čung).
Princip léčby: pročistit horkost a ochladit krev (čching-že liang-sue) . 7. Modrý jazyk a bílý tlustý povlak (čching-še paj-chou-tchaj). Takovýto jazyk je vybledlý s náznakem modré a je na něm tlustý bílý povlak. Odkazuje na chlad v čchi i krvi, nedostatek jangové čchi, zadrhávající se tok čchi-sue a stagnaci potravy v důsledku chladu a vlhkosti. Hlavní syndromy: jinový chlad svírá potravu (jin-chan ťia-š'). Princip léčby: zahřát střed a rozptýlit chlad (wen-čung san-chan). 8. Modrý jazyk a žlutý povlak (čching-še chuang-tchaj). Tělo jazyka je vybledlé s modrým odstínem, povlak je světle žlutý; v tomto případě neindikuje horký syndrom. Kombinace vzniká, když dojde k napadení letním vedrem za současného chladu v žaludku ze studené a syrové stravy; stav se projevuje zvracením a průjmem z chladu ve středním zářiči. Další možnou příči nou je vytěsňování jangu nahoru v důsledku nárůstu chladu uvnitř, čili stav pravého chladu a nepravé horkosti. Hlavní syndromy: vnitřní přeplněnost chladné vlhkosti (chan-š' nej-šeng). Princip léčby: zahřát střed a rozptýlit chlad (wen-čung san-chan). 9. Modrý jazyk a černý povlak (čching-še chej-tchaj). Jazyk je vybledlý s modrým nádechem, povlak na něm je popelavě černý. Jde o příznak krajního chladu. Modrání jazyka způsobuje zahušťování se chladu v krvi a její stagnace, povlak se mění ze šedého na černý vlivem pronikání chladu stále hlouběji. Hlavní syndromy: stagnace krve ze zahuštění se chladu (chan-ning sue-č').
Princip léčby: zahřát dráhy a rozptýlit chlad (wen-ťing san-chan). 10. Vínový chorobný jazyk (pchu-tchao ťi-še). Tento jazyk je modro-fialově skvrnitý, a rovněž skvrnitý, žluto-černě, je i povlak na něm. Na jazyku jsou kromě toho bublinkovité útvary naplně né tekutinou a vzhledem připomínající hrozny vína. Jejich barva je modrá nebo fialová, mohou vznikat i jinde v ústní dutině, a dále
Vy ,§elřován[
120
z rakem
se objevují i bolesti v krku nebo otok rtů . Příčinou je přikrčená horká jedovatost smíchána s vlhkými nečistými kaly a jejich "odpařování se" vzhůru. Hlavní syndromy: stísnění čchi horké jedovatosti a nečistých kalů (že-tu chuej-čuo č'čchiju-fu). Princip léčby: pročistit horkost a porazit jedovatost (čching-že paj-tu).
VIII.1.6. Pozorování výměšků pohledem spadá i pozorování tělních výměšků, např. hlenů, moči, stolice atd. Lékař pozoruje jejich barvu, strukturu, tvar a jiné vlastnosti, které mu rovněž umožňují odhalit vztah mezi chorobnou poruchou a její příčinou. Všeobecné pravidlo říká, že výměšky světlé, bílé, řídké a hojné souvisejí s chladem a prázdnotou, výměšky tmavé, žluté, červené, hustší a nečisté souvisejí s horkostí a plností. Temné a hrudkovité mívají příčinu v krevní stázi. Do kategorie
vyšetření
VIII.1.6.a. Pozorování hlenů a slin
U nosních hlenů (tchi) platí, že pokud jsou čiré a řídké, jde o napadení větrným chladem. V případě větrné horkosti, horkosti v plicích a výstupu horkosti ze žlučníku se hleny zahušťují a žloutnou. Jsou-li řídké jako voda a neustále vytékají, příčinou je prázdnota a chlad sleziny a plic. Suchá horkost v plicích vede k sesychání hlenů, horkost v plicích, resp. jejich napadení jaterním ohněm, mohou vést k objevení se krvi v hlenech. Trvalý nedostatek hlenů v nose je příznakem prázdnoty jin plic. Řidší sliny (sien) jsou produktem činnosti sleziny. Když dochází k jejich výtoku z koutků úst, u dětí je příčinou horkost v žaludku a přítomnost parazitů, u dospělých jde bud' o následky mrtvice - tehdy jsou přítomny i další typické příznaky stavu po mrtvici -, anebo o prázdnotu sleziny, která přestala ovládat tekutiny. V případě, že sliny jsou bílé a lepkavé, příčina spočívá ve vlhké horkosti a v prázdnotě sleziny. K vytékání slin může dojít i při
Po zoro vání
v ý m ěš kii
1'21
napadení srdce horkostí, a tím způsobené psychické poruše projevující se např. bláznivým smíchem. Hustší sliny (tchuo) se považují za produkt ledvin, ale mají vztah i ke slezině a žaludku. Při prázdnotě sleziny jsou husté a viskózní, průvodními jevy bývají pocit tlaku a překážky v žaludeční a břišní dutině, řidší stolice apod. Jsou-li dalšími příznaky pocit bušení pod srdcem při pohybu, závratě, mžitky před očima apod.,jde o prázdnotu ledvin. V prvním případějde tudíž o zahušťování se slin z oslabení přepravních funkcí sleziny, ve druhém o zahušťování z oslabení transformačních funkcí jangu ledvin. Hleny (tchan-jin) v širším významu znamenají tzv. beztvaré hleny, tj. stagnací tekutin tvořené patogenní činitele uvnitř těla, v užším významu jde o viditelné, vykašlávané hleny. Předmětem tohoto odstavce jsou ty druhé. Tchan-jin, jak víme, se rozdělují na hustší hleny tchan, při jejichž tvorbě často bývá přítomen oheň, a řidší hleny jin, související více s chladem, prázdnotou a vlhkostí. Jedna z tezí čínské medicíny říká, že zdrojem tvorby hlenůje slezina, zatímco nádobou na jejich úschovu jsou plíce . Chorobné poruchy vyvolané hleny tudíž obvykle souvisejí s těmito orgány, a dále s ledvinami, které řídí v těle tekutiny. Kusovité, zahuště né jsou hleny horké (že-tchan), řídké, světlé a kompaktní jsou hleny chladné (chan-tchan); hrudkovité a slepené hleny souvisejí se zauzlováním se horkosti, hrudkovité a nazelenalé se zauzlováním se chladu. Co se týče barvy, žluté souvisejí s horkostí, bílé s chladem, zelenavé s větrem a chladem, načernalé s vlhkoujedovatostí či zauzlováním se horkosti, červeně krvavé s poškozením luo-maj v plicích. Co se týče množství, zvýšené u hlenů tchan je přízna kem plnosti; žluté hleny přitom signalizují plnou horkost, bílé nadbytek vlhkosti. U hlenů jin je nadměrné množství spjato s prázdným chladem. Malé množství hlenů tchan ukazuje na prázdnotu, žlutě zabarvené souvisejí s prázdnou horkostí nebo suchem v plicích, bílé s prázdným chladem. U hlenůjinjejejich malé množství spojeno s prázdnotou čchi plic a sleziny. Pokud jsou hleny bílé, hladké a snadno se vykašlávají, jsou tzv. vlhkými hleny (š '-tchan), které obvykle vznikají ze stagnace a zmnožení se vlhkosti následkem prázdnoty jangu sleziny. Jsou-li bílé a zpěněné, příčinou bývá vnější větrný chlad a narušení rozptylovací funkce plic, resp. prázdnota plic. Žluté a viskózní hle-
122
VyšeUováni z rakem
ny poukazují na větrnou horkost a ztrátu rozptylovací funkce plic, anebo na "ozařování" plic vnitřní horkostí. Kašovité hleny se sraženou krví a bolesti v hrudi při kašli signalizují stísňování plic větrnou horkostí a plicní absces; dlouhodobě mohou poukazovat i na tuberkulózu z prázdnoty jin plic a na poškozování plic ohněm z prázdnoty. Nitkovité krvavé útvary v hlenech při akutním onemocnění souvisejí s napadením plic suchou horkostí, při chronických onemocněníchjsou spjaty s prázdnotoujin plic a spalováním luo prázdným ohněm. Rezavá barva hlenů poukazuje na spalování plic horkostí, zelené slepené hleny signalizují dlouhodobé pů sobení horkosti v plicích.
VIII.1.6.b. Pozorování zvratků
Hlavním mechanismem vyvolávajícím zvracení je podle čín ské medicíny protichůdný vzestup žaludeční čchi. Jelikož příčin k němu vedoucích je více, liší se i charakter zvratků a průvodních dalších jevů. Při chladném zvracení (ehan-ou) jsou zvratky světlé, řídké, bez zápachu, a je jich poměrně málo. Příčiny zvracení mohou být prázdné i plné povahy . K prvním patří nedostatek jangu žaludku, a tedy i jeho neschopnost dostatečně trávit a spouštět dolů. Zmíněný nedostatek může být vyvolán prázdným chladem sleziny a žaludku, nebo prázdnotou jangu sleziny a ledvin. Příčinami plné povahy je např. vnější větrný chlad, který pronikne do žaludku, nebo nárůst chladu v žaludku po požití nadměrného množství potravy chladné povahy. Horké zvracení (že-ou) se projevuje prudkým zvracením kysele páchnoucích hustých zvratků. Příčinou je horkost v žaludku resp. horním zářiči, tlačící čchi žaludku vzhůru. Horkost může být vnitřního i vnějšího původu. K vnější se často přidružuje i vlhkost. Zvracení z akumulace potravy (š'-ťi ou-tehu)) se projevuje kyselými a hnilobně páchnoucími zvratky s kusy nestrávené potravy. Okamžité zvracení po požití potravy je vyvoláno horkostí v žaludku. Zvracení, které se dostaví s časovou prodlevou až po příštím jídle, se nazývá "obrácení se žaludku" (wej-fan) a je způ sobeno prázdným chladem v žaludku, kdy v něm stagnuje nestrávená potrava a nové jídlo nemůže proto sestupovat dolů.
Pozorování
výměšků
123
Při zvracení ze stagnace čchi (čehi-č' ou-tehu) jsou ve zvratcích rovněž nestrávené kusy potravy, avšak zvratky nepáchnou. Stagnace se týká zejména čchi jater a je emočního původu, spjata hlavně s emocemi hněvu. Tehdy čchi jater příčně tlačí na žaludek a obrací jeho čchi vzhůru. Takovéto zvracení se opakuje, nebývá prudké, je při něm málo zvratků a stupňuje se při emočním vypě tí. Zvracení z jaterního ohně (kan-ehuo ou-tehu) bývá vyvoláno vlhkou horkostí v játrech a žlučníku, která rovněž tlačí vzhůru žluč a uvádí žaludek do disharmonie. Zvratky mají podobu žlutozelené či modrozelené hořké nebo kyselé tekutiny. Zvracení z nedostatkujin žaludku (wej-jin pu-eu ou-tehu) souvisí s horkostí, poškozením žaludečníjin horkou škodlivostí. Oslabená jin nedokáže spouštět dolů, a navíc ze žaludku vystupuje vzhůru oheň z prázdnoty. Zvracení bývá prudké, nejprve vycházejí zbytky potravy, potom čisté tekutiny, a nakonec žluč; postižený mívá po něm pocit žízně, ale pít nechce. Při zvracení z hlenů a výstupu vody (tehu-jin suej-ni ou-tehu) vychází jenom tekutina a hleny. Průvodními příznaky bývají tlak v hrudi, mastný povlak jazyka, nechuť pít, resp. opětovné zvracení po napití se. Příčinou je nedostatečná transformace tekutin a jejich stagnace v žaludku. Zvracení krve a hustého (ou-siie tehu-nung). Čerstvá či sražená krev ve zvratcích bývá příznakem akumulace horkosti v žaludku, případně vzniku ohně ze stísňování jater a spálení cévek v žaludku a chaotického toku krve. Pokud je v žaludku zražená krev, která blokuje mechanismus čchi, zvracená krev je fialově červená a kusovitá. Je-li krev světlá, většinou jde o vyčerpanost srdce a sleziny a o prázdnotu čchi, která už neovládá krev.
"Má-li zvracená krev černou a temnou barvu, rozhodně jde o krev, která stála, hromadila se a ztratila svoje místo; nejde o krev, která by byla tlačena ohněm. Má-li člověk bílý obličej, oslabený dech, uvolněný slabý pulz a chladné tělo, nutně jde o prázdnotu čchi sleziny a ledvin, kdy čchi už neovládá krev; toto rovněž není syndrom ohně."14
14
TTT I, s. 116; cit z tang Ťie-pin : Ťing-jue échiian-šu, /624 n. l.
124
Vy "~etřování
Pozorování cév e k, kožních
zrakem
VIII.1.6.c. Pozorování stolice a moči
U stolice (ta-pien) se sleduje její barva, struktura a množství. Normální stolice je žlutohnědá, vytvarovaná, ani suchá, ani říd ká, a dostavuje se po ní pocit úlevy. Světle žlutá je příznakem prázdné horkosti, tmavě žlutá souvisí s plnou horkostí. N ačerna lá je příznakem stagnace krve. Bílá ukazuje na prázdný chlad v tlustém střevě. Nazelenalá souvisí se stísňováním čchijater a jejím tlakem na slezinu. Červená bývá při úplavici; pokud má barvu rybího mozku, úplavice byla vyvolána vlhkou horkostí. Suchá stolice je příznakem nárůstu horkosti a ubytí tekutin. Je-li suchá a hrudkovitá, je-li postižený žíznivý a má pocit sucha v ústech, došlo k poškození tekutin ve střevech anebo k vyčerpání tekutin ze zauzlení se čchi v důsledku emočních faktorů. Řidší a tenká stolice, připomínající kachní výtrus, ukazuje na prázdný chlad či prázdnotu čchi sleziny a žaludku v důsledku obklíčení sleziny chladnou vlhkostí. Žlutá a páchnoucí průjmovitá stolice souvisí s vlhkou horkostí. U moči se rovněž pozoruje její barva, množství, konzistence. Získávají se tím zejména údaje o stavu ledvin a močového měchý ře, ale i horké nebo chladné povaze onemocnění atd. Normální moč je světle žlutá a čirá. Pokud je moči mnoho a má světlou barvu, jde o působení chladu; chlad tekutiny ale výrazně nepoškozuje. Je-li moči málo, je tmavá až načervenalá a při močeníje bolestivý pocit pálení, onemocnění způsobila horkost nebo vlhká horkost ve spodním zářiči; horkost tekutiny poškozuje. Krev v moči a pocit pálení a drhnutí v močovodu (siie-lin) signalizují akumulaci horkosti v močovém měchýři a poškozování krevních cévek horkem; pokud močení není bolestivé, může jít i o prázdnotu sleziny a ledvin. Bělavá kalná moč u dětí, připomínající odvar z rýže, je pří znakem prázdnoty sleziny a ledvin. Kameny v moči (š'-lin) mají příčinu v zauzlení se vlhké horkosti ve spodním zářiči a ve "vytvrzování se" nečistot v moči do podoby kamínků působením ohně.
VIII.1.7. Pozorování cévek, kožních
řas
a
nehtů
Toto vyšetřování pohledem se týká především rukou, proto se nazývá i diagnostikou z ruky (šou-čen). U cév jsou pozorovány
řas
a
n e htů
125
luo-maj, což, jak víme, jsou drobné cévky-dráhy toku čchi-sue i distribuce vyživující a ochranné čchi. Počítá se k nim i 15 spojnic luo-maj, jejich odbočky, kterých tradice uvádí 365, ale dále i drobnější sun-luo a v pokožce viditelné fu-luo. V úvahu se bere umístění, barva a tvar cévek. U dětí byla vyvinuta specifická vyšetřovací metoda pozorování cévek, resp. kožních řas na ukazováčku. K diagnostice ruky patří ještě pozorování nehtů. Tato metoda je zmiňována již v Nej-ťingu, avšak v pozdějších dobách nebyla příliš rozšířena.
VIII.1.7.a. Pozorování cévek (1) Barva a tvar cévek Při vyšetřování se vychází z nejširších souvislostí, tj. z pozorování povrchových fu-luo v průběhu řádných drah čchi . Na základě známých vztahů potom např. platí, že modré či zelené zabarvení má spojitost s bolestí, černé se zastaralými blokádami, žluté a červené s horkostí, bílé s chladem. Pokud se objeví všech pět barev současně, jde o syndromy chladu i horkosti zároveň. Dále se berou v potaz vztahy mezi barvami a orgány cang. V Nej-ťingu se píše, že jinové luo mohou barevně odpovídat pří slušným orgánům (např. červené dráze srdce, načernalé dráze ledvin apod.), zatímcojangové luo tyto stálé barvy nemají a měníje i v závislosti na podnebních vlivech. Například v horku červenají, v chladu čer nají atd . Barva luo-maj má těsný vztah i ke stavu krve v nich. Chlad nebo stáze v krvi produkuje barvu modročernou, horkost barvu žlutou či červenou, nedostatek krve barvu bílou, vlhká horkost barvu žlutou a současně červenou, chlad a vlhkost v krvi mění barvu v bílou, současný chlad i horkost se projevují modročernou a zároveň červenou . Přídech červené dq fialové vypovídá o krajní horkosti v krvi, čistě černá nebo modrozelená barva, která nezmizí ani po tlaku na cévky, ohlašuje tzv. úmrtí krve; spjata bývá se ztrátou vědomí. Co se týká tvaru luo-maj, rozlišuje se osm kvalit a s nimi spojených stavů: zhrublé cévy poukazují na přeplněnost čchi, tenké na její nedostatečnost; vystouplé na povrch značí, že nemoc je v povrchu, zanořené pak na to, že je uvnitř; dlouhé cévky jsou
Vyšetřování
126
zrakem
příznakem
dobrého stavu čchi, zatímco krátké signalizují onemocstažené souvisejí s chladnými syndromy, uvolněné se syndromy horkosti. Tyto kvality se musí, samozřejmě, posuzovat i vzhledem k fyzické konstituci člověka a momentálním podnebním vlivům. Dále, pokud jsou cévky velké a zřetelné, usuzuje se, že více na povrchu a tvrdé souvisejí s přeplněností krví, tenké a více zanořené s nedostatkem čchi. nění čchi;
(2) Lokální pozorování cévek 1. Pozorování 15 spojnic. Vedle luo-maj podél dvanácti řád ných drah, resp. osmi zvláštních drah, se zvlášť zkoumá i 15 spojnic mezi dráhami. V případě těchto spojnic se však více nežli vzhled berou v úvahu symptomy spojené s jejich přeplněností či prázdnotou. N a rukou přeplněnost spojnice tchajjinové dráhy plic (bod lie-čchue, LU7) je spojena s pocitem horka na zápěstí a v dlani, při prázdnotě se objevuje časté zívání a močení. U spojnice šaojinové dráhy srdce (bod tchung-li, HT5) je při plnosti pocit překážky v oblasti bránice, při prázdnotě dochází ke ztrátě řeči. U spojnice ťuejinové dráhy osrdečníku (bod nej-kuan, PC6) se při její přepl něnosti ozývají bolesti srdce, při prázdnotě dochází k srdečnímu neklidu. U spojnice tchajjangové dráhy tenkého střeva (bod č' -čeng, S17) je při její plnosti ochablost v kloubech ramen a loktů, při prázdnotě vyrůstají na kůži bradavice. U spojnice šaojangové dráhy tří zářičů (bod waj-kuan, TE5) při plnosti vznikají spastické bolesti v lokti, při prázdnotě je loket naopak ochablý. U spojnice jangmingové dráhy tlustého střeva (bod pchien-li, LI6) se při plnosti kazí zuby, resp. dochází ke ztrátě sluchu, při prázdnotě jsou zuby citlivé na chlad a bolí. N a nohou u spojnice tchajjinové dráhy sleziny (bod kung-sun, SP4) plnost způsobuje bodavé bolesti v břiše, prázdnota nadýmání, a protitok čchi vede k bolestivým průjmům spojeným se zvracením. U spojnice šaojinové dráhy ledvin (bod ta-čung, KI4) je přeplněnost příčinou zástavy močení, prázdnota způsobuje bolesti v bedrech, protitok čchi pocit tísnivého tlaku v hrudi. U spojnice ťuejinové dráhy jater (bod li-kou, LR5) plnost vyvolává dlouhodobé ztopoření se pohlavního údu, prázdnota svědění v oblasti genitálií, protitok čchi vznik kýly a otok šourku. U tchajjangové dráhy
Pozorování cévek , kožních močového měchýře
řas
a
nehtLl
127
(bod fej-jang, BL58) se při plnosti ucpává nos a jsou cítit bolesti v hlavě a zádech, při prázdnotě tečou z nosu hleny nebo krev. U spojnice šaojangové dráhy žlučníku (bod kuangmung, GB37) se při plnosti natahuje do lýtek chlad, při prázdnotě jsou dolní končetiny ochablé. U spojnice jangmingové dráhy žaludku (bod feng-lung, ST40) dochází při plnosti k blouznění a záchvatům, prázdnota způsobuje ochablost na přední straně bérců, při protitoku čchi v ní dochází k blokádě hrdla. U spojnice řídícího kanálu (bod čchang-čchiang, GV1) plnost vyvolává křečovité ztuhnutí páteře, prázdnota pak pocit tíhy v hlavě. U spojnice dráhy početí (bod ťiou-wej, CV15) plnost způ sobuje bolestivou citlivost pokožky na břiše, prázdnota svědění ve stejném místě. Plnost velké spojnice sleziny (v podpaždí) vyvolává bolesti po celém těle, její prázdnota vede k celkové ochablosti v kloubech. 2. Pozorování okraje ryby. Palcová část dlaně, tradičně nazývaná podle vzhledu okrajem ryby (jil-ťi), je dalším místem, na němž se zkoumá vzhled luo-maj. Tato oblast patří ke dráze plic, která představuje výchozí i konečný bod oběhu čchi v drahách. Zkoumání cévek na ju-ťi vychází tedy ze stejné teze jako vyšetřování pulzu na vnitřní straně zápěstí, rovněž patřící ke dráze plic. Jelikož zdrojem tvorby čchi-sue jsou slezina se žaludkem a čchi z nich stoupá vzhůru do plic, vypovídají cévky na okraji ryby i o stavu žaludeč ní čchi. Modře nebo zeleně zbarvené cévky jsou příznakem chladu nebo bolesti. Objevují se tehdy, když se chladná čchi ze žaludku dostává až do dlaně; v případě, že jsou krátké, jde současně o nedostatek čchi . Je-li v žaludku horkost a dostane se až do dlaně, cévky se zbarvují do červena; pokud je červená s příměsí černé, vznikly přetrvávající blokády. 3. Pozorování dalších luo-maj . Podle Ling-šu lze podle směru vlásečnic v bělmu oka odvodit, ve které dráze nemoc sídlí. Konkrétně platí, že směřují-li shora dolů, nemoc je v tchaj-jangu, pokud směřují zdola nahoru, nemocje v jang-mingu, směřují-li zvenčí dovnitř, nemocje v šao-jangu. Modrozelené žilky před uchem bývají spojené s tahavými bolestmi, jejichž příčinou je škodlivá čchi v játrech. Při poruše ledvin spjaté s bolestmi kostí z blokád,jakož i bolestmi břicha a v bedrech, se objevují červené žilky na chodidle v okolí bodujung-čchuan (KIl) a v bodě kchun-lun (BL60) mezi
Po zorován í cévek , ko ž ních
Vyše tFován í zrakem
128
řas
a
nehtů
129
vnějším
kotníkem a achillovou šlachou. Modrozelené žilky na kosti za uchem a neklidný spánek ukazují na možnou epilepsii.
VIII.1.7.b. Pozorování cévek na
ukazováčku
u
Způsob vyšetření
Pozorují se cévky na vnitřní hraně ukazováčku ve třech úsecích zvaných tři propusti (san-kuan);jsoujimi články ukazováku, resp. úseky mezi kožními řasami na kloubech. První úsek-článek, začínající při dlani, se nazývá větrná propust (feng-kuan), druhý úsek-článek, mezi druhou a třetí kožní řasou, se nazývá propust čchi (čchi-kuan), třetí úsek-článek, od třetí kožní řasy na konec prstu, je propust osudu (ming-kuan). Při vyšetřování lékař levou rukou uchopí ukazovák dítěte a pravým palcem několikrát tlačí na hraně ukazováčku dítěte od kořene prstu k jeho špičce, tj. od větrné propusti až k propusti osudu. Většinou to provádí na levém ukazováčku, ačkoli existují i teze, že u chlapců se má vyšetřit levý a u děvčat pravý ukazováček. Při tření se pozorují objevivší se luo-maj, sleduje sejejich barva, tvar, umístění. Pokudjsou viditelné i bez zmíněného postupu, tření není nutné, je ovšem vhodné je provést i tak, neboť podává informaci o dobrém nebo zhoršeném průtoku čchi a krve.
propust čr i
/
větrná
propust
))
dětí
Tato metoda byh pravděpodobně vyvinuta z metody pozorování cévek na okraji ryby. Poprvé je zmiňována v díle tchangského lékaře Wang Čchaoa (kolem r. 640 n.I.) a podrobně je popsána v díle Jou-jou ťi- čcheng, Pediatrický soubor (1752 n. 1.), od čching ského lékaře Čchen Fu-čenga. Nazývá se i metodou pozorování kožních vrásek (č'-w en), které však zde znamenají cévky luo-maj. Používána je u dětí ve věku do tří let a u nich doplňuje resp. nahrazuj e vyšetření pulzu na zápěstí. Pulz u takto malých dětí je totiž často ovlivněn např . tím, že jsou při vyšetřování neklidné, pláčou apod. Jelikož na ukazováček vede odbočka z dráhy plic, odráží se na něm stav čchi-sue orgánů obdobně, jako se odráží v pulzech na zápěstí , a to umo žňuje diagnostické využití této čás ti těla . (1)
propust osudu
Obr. 5.
Tři
propusti
(2) Vyhodnocení pozorování Existuje souvislost mezi objevením se vlásečnic ve třech úsecích ukazováčku a pronikáním škodlivé čchi. Ta, jak víme, se po vniknutí zvenčí dostává nejprve do drobných luo-maj, potom postupuje hlouběji do drah čchi, a z nich nakonec až do vnitřních orgánů. V etapě , kdy je škodlivost ještě jenom v povrchu, zvýrazňují se cévky v úseku větrné propusti, tj. na prvním článku prstu. Pronikne-li škodlivost do drah čchi, vybarvují se cévky na druhém článku, v propusti čchi. Pokud pronikne až k orgánům, signalizují její přítomnost cévky na propusti osudu. Jinak řečeno, čím dále od kořene prstu se žilky zjevují, tím je stav vážnější. Nejhorší je, sahají-li až na špičku prstu. Zdravé, nechorobné luo-maj, jsou světle červené nebo žlutočervené, případně s mírným přídechem modrozelené. Nejsou pří liš zřetelné na povrchu ani v hloubce a vyskytují se v oblasti větrné propusti. Co do tvaru bývají šikmé, nerozvětvené, ani příliš tlusté, ani moc tenké. Jejich tloušťka a délka však může kolísat i v závislosti na počasí a věku dítěte . Např. v teple se rozšiřují a prodlužují, v chladném počasí se ztenčují a zkracují. U dětí do jednoho roku věku bývají žilky delší, s přibývajícím věkem se zkracují. Chorobné změny se projevují v umístění, barvě a tvaru vlásečnic.
130
Vy še lř o
ván í zrakem
1. Hloubka umístění. Pokudjsou luo-maj zřetelné a v povrchu, signalizují, že škodlivost je v povrchu a řádná čchi i krev se tlačí k povrchu, aby škodlivost vytlačily. Jsou-li cévky viditelné teprve v hloubce, škodlivost už pronikla hlouběji a zatlačuje čchi i krev, takže ty se nedostávají k povrchu. Je třeba si ovšem uvědomit, že umístění více na povrchu, nebo naopak v hloubce, bývá pozorováno i u zdravých dětí. 2. Sytost barvy. Základní zákonitost říká, že světlejší barva cévek odpovídá lehčímu, tmavší těžšímu chorobnému stavu; svět lá souvisí s prázdnotou, tmavá s plností. Rychlé a plynulé vykreslení se cévek po zatlačení poukazuje na prázdnotu, pomalejší a nerovnoměrné je příznakem plnosti. 3. Barva. Jasná červená v povrchu kůže je příznakem povrchového syndromu z vnějšího postižení, ponejvíce větrného chladu. Světle červená vypovídá o prázdnotě a chladu. Fialová svědčí o vnitřní horkosti, stísňování se horké škodlivosti. Modrofialová poukazuje na větrnou horkost. Zelená či modrozelená je spjata s větrnými syndromy, bolestivými stavy, šoky apod. Světle žlutá nebo bílá poukazuje na prázdnotu sleziny. Černá či fialově černá signalizuje nebezpečný stav zablokování se krve v luo-maj . 4. Tvar. Prodlužování se cévek je znamením postupu nemoci, zkracování se je příznakem jejího ústupu. Krátké cévky v úseku větrné propusti se však mohou vyskytovat i v případě vyčerpání tekutin a nedostatku čchi a krve . Při stoupání jangu z prázdnoty jin se cévky prodlužují. Rozšíření cévek je spjato s plností a horkostí, ztenčení s chladem a prázdnotou. N evětvené a šikmé cévky ukazují na lehčí charakter onemocnění, rozvětvené, zkroucené, prstencovité či bodové signalizují vážnější stav a plnou povahu chorobné příčiny.
VIII.1.7.c. Pozorování nehtů Nehty (čua-ťia) jsou tzv. zbytkem šlach a z orgánů souvisejí s játry a žlučníkem. A jelikož tyto dva orgány souvisejí se stavem čchi-sue, vyšetření nehtů poskytuje informace nejenom o nich samotných, nýbrž i o čchi, krvi, povaze a intenzitě škodlivé čchi. N a nehtech se vyšetřuje jejich zabarvení a vzhled. V rámci vzhle-
Po zorování cévek, kožních
řa s
a
nehtů
131
du se pozoruje tělo nehtu (ťia-tchi) - např. je-li ploché, zakřive né, průsvitné, tvrdé, křehké atd . - a nehtové lůžko ťia-čchuang), tj. tkáň překrytá nehtem - zkoumá sejeho barva, zdajsou na něm skvrny apod. Dále se může zkoumat i měsíčková jizva Uiie-chen) , čili bílý půlměsícový oblouk při kořeni nehtu - u něj se pozoruje barva a jeho přítomnost či nepřítomnost -, případně nehtové vrásky (t'ia-čau), jimiž jsou míněny vrásky na pokožce prstu hraničící se základnou nehtu - pozoruje se jejich barva a vzhled. Zdravé nehty jsou pravidelné, mírně zaoblené, přiměřeně tlusté a pevné, mají svěží a lesklý vzhled, světle červenou barvu. Nejsou na nich skvrny ani hrubé rýhy. Signálem zdraví je, když se po stlačení a následném uvolnění nehtu okamžitě vrací na stlače né místo červená barva (krev). (1) Barva
nehtů
1. Bílá barva pod křehkými nehty, která se nezbarví do čer vena ani po stlačení nehtu, je příznakem vyčerpanosti pravé čchi a krve jater. Dále poukazuje na prázdnotujangu sleziny a ledvin, prázdnotu krve nebo současnou prázdnotu čchi i krve. 2. Černá barva poukazuje na krevní stázi a vnitřní stagnaci sražené krve; vlhký vzhled nehtů je přitom příznivějším signálem, suchý vzhled je velmi nepříznivý. Zčernání nehtů při dlouhodobém onemocnění svědčí o blížícím se vyčerpání čchi ledvin. Příznakem ohrožení života je černá barva současně s chladem v končetinách, načernalou barvou obličeje a nucením ke zvracení. Lokální zčernání nehtů v důsledku poranění nespadá do tohoto vyšetřovacího okruhu. 3. Modrozelená barva souvisí s chladem a je celkově nepříz nivým signálem. Při syndromech plnosti ukazuje na krevní stázi a zahrazení se krve srdce, při syndromech prázdnoty a dlouhodobých onemocněních na blížící se kolaps jater. 4. Červená barva je spjata s horkostí, zejména ve vrstvě čchi . Pokud je svěží červená, horkost je ve vrstvě krve, tmavočervená nebo fialovočervená ukazuje na nárůst jedovaté větrné horkosti napadající dráhu srdce, anebo na syndromy zablokování. Obdobná a zároveň matná barva se objevuje, zablokují-li hruď horké hleny a větrná horkost a dochází ke stagnaci čchi a krve.
Vyšetřován
132
í zra kem
5. Žlutá barva se obvykle objevuje při žloutence způsobené vlhkou horkostí a při onemocněních žlučníku. Jasný odstín věští dobrou prognózu, temný je znamením nepříznivým. (2) Vzhled
l1ehtů
1 . Tzv. vyschlost nehtů (čua-kchu) , jejich suchý vzhled, má pří v horkosti jater. K ní přispívá i nadměrný konzum pálivých pokrmů , dále může vyplývat také z nedostatku jin srdce a prázdnoty krve jater. Nehty ve tvar rybích šupin (jii-lin-ťia) signalizují nedostatek čchi ledvin nebo "rozlévání se" tekutin v důs ledku oslabení přepravovací funkce sleziny. 2. Měkkost a ztenčení (žuan-pao) do takové míry, že už nehty ztrácejí ochrannou funkci, je následkem ztráty výživy pro ně následkem slabosti čchi a vyčerpanosti krve, nedostatečné cirkulace krve a vyčerpanosti jinových esencí. 3. Zesílení (cchu-chou) nehtů, projevující se zejména najejich okrajích a koncích, jejich hrbolatý povrch, šedobílá barva a špinavě žluté skvrny pod nehty poukazují na napadení nehtů vět rem za stavu prázdnoty čchi a suchosti krve, resp. na zablokování čchi-sue vlhkou jedovatostí z vnějšího prostředí. 4. Samovolné opadávání (tchuo-luo) nehtů souvisí s nedostatkem čchi - sue a vyschnutím krve v dráze jater. Existuje hnisavý proces opadání nehtů, při němž nejprve otečou prsty, je v nich cítit palčivá bolest, potom se okraje nehtů podeberou hnisem a nehty nakonec opadávají. Tento proces je způsoben zablokováním se a nárůstem ohnivé jedovatosti. 5. Odchlípení se (po-li) nehtů od nehtového lůžka, tzv. nehty bambusových výhonků (ču-sun-ťia) , jejich zbělání, změknutí a ztráta lesku mají příčinu ve ztrátě krve , vyčerpanosti výživy a krve, n edostatku krve jater ajejí suchosti v dráze jater, a následné celkové disharmonii mezi čchi a krví i v mechanismu čchi. 6. Lámavost (cchuej-lie) nehtůje způsobena překážkami v toku krve, prá zdnotou krve a větrnou suchostí, které brání dostateč nému vyživování nehtů. 7. Hákovitost (kou-čuang) nehtů se projevuje tím, že nehty se na konci zašpičatí a ohnou dolů, zatímco jejich prostřední část se zvedne a vyboulí. Podle tvaru jsou nazývány "nehty jako orlí drápy" (jing- čua-ťia). Jejich povrch bývá hrbolatý, mají načernalou , činu hl avně
Po zorová ní cévek, ko žníc h še dočernou
řas
a
nehtů
133
nebo zelenočernou barvu, nejsou průsvitné ani lesklé . už je jejich příčina vrozená, anebo jsou způsobeny zraněním, vždy je při nich přítomna stagnace čchi i krve a zahrazení cévek luo. 8. Nehty ve tvaru naběračky (čch '-sing) čili tzv. obrácené nehty (fan-ťia) jsou takové, jimž se zvedají okraje po obvodě a tím vzniká proláklina uprostřed. Změknutí a zmíněné vytvarování se nehtůjsou způsobeny prázdnotou čchi a vyčerpaností krve, oslabením distribuční funkce sleziny po těžkých onemocněních nebo z vrozené indispozice. Častéje rovněž při dlouhodobém onemocnění z blokád typu pi. 9. Kulovitý tvar (čchiou-sing) nehtů, tzv. nehty česnekových stroužků (suan-tchou-ťia), se projevuje jejich rozšířením v přední části , ohnutím dolů a zaoblením. Nejčastější příčinou této deformace bývá prázdnota čchi a krevní stáze. Objevují se i při blocích v důsledku stísňování čchi jater a při hrudní blokádě z prázdnoty srdečního jangu, provázené kašlem, dušností a zahleněním . 10. Skvrny (pan-tien) pod nehty se liší barvou i tvarem. Bílé souvisejí s prázdnotou čchi, žluté a červené s horkostí, modré a zelené s bolestmi, červenofialové se zahrazováním se krve srdce. U dětí bílá skvrna uprostřed nehtu, s nepravidelnými okraji, připomínající tvarem mrak, signalizuje přítomnost hlíst. Čím je skvrna větší a její barva hutnější, tím je počet parazitů větší. Obdobnou indikaci má i bílá tečka v podobě špendlíkové hlavičky na nehtu palce ruky. Pokud se při stlačení nehtu objeví pod ním nemizící krvavé tečky, vypovídají o minulém poranění a je tehdy nutno věnovat pozornost jejich barvě. Jsou-li tmavočervené, ke zranění došlo před 3- 5 měsíci, jeho následky jsou ve vrstvě čchi a ještě nepříliš závažné. Pokudjsou modrofialové, postižení je staré půl roku až dva roky, je ve vrstvě výživy a vážnější, nebo je sice če rstvější, avšak závažnější. I zde je je ště prognóza relativně pří znivá. Černá barva skvrn znamená, že poškození již trvá 2 až 5 let, je ve vrstvě krve a vážné, s horší prognózou. Jsou-li skvrny žluté, postižení trvá déle než pět let, nebo dobu kratší, avšak bylo mimořádně závažné; prognóza je většinou nepříznivá. Bodový tvar skvrn znamená, že zranění bylo způsobeno tupým předmětem; nitkovité útvary vypovídají o otevřené ráně, pruhovité o zranění tlakem či sevřením. Loka lizace skvrn na tom kterém nehtu pomáhá určit místo poranění v těle: Na palci souvisejí s hlavou, na Ať
134
Vy š e tř o v á ni
135
zr a k e m
ukazováku s oblastí nad bránicí, na prostředníku s oblastí nad pupkem, na prsteníku s oblastí nad malou pánví a na malíčku s oblastí od ní dolů. Rovněž umístění skvrn na nehtu, analogické ke světovým stranám (špička nehtu je sever, lůžko je jih), pomáhá určit původní lokalizaci poranění. Východ souvisí s levou stranou, západ s pravou, jih s dolní částí, sever s horní částí těla.
VIII.2. VYŠETŘOVÁNÍ SLUCHEM A ČICHEM
Slovo "wen" z pojmu wen- čen , jímž se označuje tato kategorie diagnostických metod, má v čínštině význam "naslouchat", ale i "čichat". V této diagnostice se tudíž zapojují sluchové a čichové orgány. Co se týká vyšetřování nasloucháním, jde o naslouchání vydávaným zvukům, intonaci řeči, dýchání, kašli, zvracení, škytání, krkání, vzdychání, kručení v břiše atd. Vyšetřování čichem spočívá v rozlišování pachu dechu a různých tělních sekretů . Vyhodnocované údaje jsou samozřejmě zakomponovány do systému jinjangových souvislostí, vztahů pěti prvků a příslušných vazeb v organismu, jak již byly vysvětleny v předešlých kapitolách.
VIII.2.1.
Vyšetřování
sluchem
Vytvoření
zvuku je podle čínské medicíny dáno a podmíněno pohybem čchi v koordinaci s příslušnými orgány a částmi těla plícemi, hrtanem, jazykem, zuby, rty atd. Plíce řídí v těle pohyb veškeré čchi, a když se čchi z nich pohne směrem nahoru a dojde k zapojení řečových orgánů, vznikají zvuky. Dále se však procesu zúčastňují i ledviny, které se spolupodílejí na dýchání, tj. sestupném a vzestupném pohybu čchi v těle. v srdci je řízení řeči, v plicích je Jestliže čchi pohybující se mezi ledvinami vystoupí nahoru k jazyku, pak vzniká schopnost vydávat zvuky."l "Co se
týče orgánů řeči,
řízení zvuků.
Ačkoli lidé mají v důsledku fyzické konstituce, věku, pohlaví atd. různé hlasy, společným znakem tzv. normálního hlasu (čeng -šeng či čchang-šeng) je, že vychází bez překážek a je celkově harmonický, řeč je zřetelně artikulovaná apod. Zmíněné odlišnosti způsobují, že např . muži mají hlas obvykle hlubší a hrubší, ženy vyšší a čistší, děti mají vyšší hlas než dospělí, staří lidé jej mívají slabší nebo chrapl avější atd.
I
Č l Č S, s. 55; cit. Č an g Č ' . cc hung; 17 . stol. n. 1
Vyšetřování
136
sluchem a
Změny hlasu dále souvisejí i s emočním naladěním. Např. při radosti je hlas rozjásaný, při hněvu prudký a úsečný, při strachu může být roztřesený, při smutku tichý apod. To vše jsou změny přirozené. Hlas kromě toho celkově souvisí se srdcem, které je psychickým centrem člověka, a navíc je propojeno s jazykem.
"Když se srdce dotkne radost, hlas se vesele rozléhá. Když se srdce dotkne hněv, hlas je prudký. Když se srdce dotkne zármutek, hlas je truchlivý a šeptavý. Když se srdce dotkne veselost, hlasje uvolněný . Když se srdce dotkne láska, hlasje teplý a mírný."2 Z uvedeného vyplývá, že různé vydávané zvuky se v čínské nevztahují jenom k řečovým orgánům, nýbrž že mohou podávat informace i o ostatních orgánech a o organismu celkově. Proto jim je v diagnostice věnována náležitá pozornost. medicíně
VIII.2.1.a. Naslouchání hlasu Při vyšetřování se sleduje, je-li hlas silný nebo slabý, čistý či chraplavý, aby se odhalil vzájemný poměr mezi řádnou a škodlivou čchi v těle. Všeobecně platí, že pokud je hlas silný, zvýšený, nebo nejprve slabší a pak se stupňuje, je příznakem chorobných poruch plné a horké povahy. V případě napadení větrným chladem se zanáší nos, a hlas potom zní dutě a nosově. Je-li hlas naopak slabý, nejprve silnější a následně slábne, postižený mluví potichu nebo nemá chuť mluvit, jde o signál prázdnoty, např. nedostatku čchi-sue, oslabenosti plic apod. Zahlenění nosních či čel ních dutin, a tím ovlivněný zvuk hlasu, souvisí s nadměrnou vlhkostí z oslabení čchi sleziny. Chrápání je příznakem zanesení dýchacích cest. Pokud je provázeno pomočováním se ve spánku a třesem rukou, může být předzvěstí záchvatu mrtvice. Sípání až ztráta hlasu (s'-ja) mívá příčiny plné i prázdné povahy. Akutní stavy bývají z plnosti. Dochází k nim v důsledku zablokování plicní čchi větrným chladem, horkostí či suchem; to je tzv. stav ,je-li kov přeplněný, nemůže zvučet". Hlas při škrcený 2
Č I ČS. s. 55; cil z Wu échien. /-cung ľin-ľien ; / 742 n. I.
Vyš e třován
čich e m
í s Iuchem
137
z blokování hleny, po jejichž vykašlání se opět pročistí, způsobuje oheň z hlenů tchan. Náhlá ztráta hlasu, která je přitom přerušo vaná a kolísá i v závislosti na psychickém rozpoložení, většinou signalizuje stísňování čchi jater a zahrazení hrdla hleny. Dlouhodobé hlasové potíže jsou povahy prázdné, z nedostatečného pří sunu tělních tekutin v důsledku prázdnoty jin ledvin, plic ajater. Tehdy jde o stav ,je-li kov polámaný, nemůže zvučet". Jejich postupné zhoršování se, pocit překážky v krku a modravá barvajazyka vypovídají o krevní stázi a akumulaci hlenů. Náhlá ztráta hlasu při dlouhodobých vysilujících onemocněních je příznakem vážného zhoršení stavu z vyčerpání čchi orgánů. Tzv . těhotenská ztráta hlasu (c'-an nebo tchaj-an) v závěru těhotenství je důsledkem úbytku čchi a krve, jakož i jin ledvin, která již nemůže po jejich dráze dostatečně vystupovat k jazyku; po porodu se obvykle upraví sama. Ztráta řeči po otěhotnění vyplývá z narušení propojení mezi srdcem a ledvinami a rovněž z nedostatku výživy hrdla. Náhlá ztráta řeči u žen ve středním a vyšším věku často souvisí se stísňováním čchi jater. Neustálé sténání (šen-ťin) vypovídá o bolestech nebo nadýmání; sténání se svraštělým obočím je signálem bolestí v hlavě, sténání při zvedání se ze sedu bývá spojeno s bolestmi v kříži a nohou, sténání a držení se za břicho či hrud' vypovídá o bolestech v břichu a hrudi, ruka na tváři při sténání ukazuje na bolesti zubů. Sklon k vydávání polekaných zvuků souvisí s nemocemi na úrovni kloubů a kostí. Pláč, vykřikování a vytrhávání se ze spaní u dětí má vztah k horkosti v drahách srdce a sleziny, resp. bolestem v břiše z chladu sleziny.
VIII.2.l.b. Naslouchání řeči U řeči lze všeobecně říci , že mlčenlivost a menší chuť k mluvení souvisejí s prázdnotou a chladem, zatímco časté a hlasité mluvení provázené výraznou gestikulací signalizuje plnost a horkost. K neschopnosti artikulovat, zpomalenému a nesouvislému mluvení dochází při zahrazení drah větrem a hleny, např. v pří padě mozkové mrtvice. Velmi tiché mluvení a ztrácení vědomí vznikají při velkém oslabení jangové čchi, nebo až odlučování se čchi.
Vyš e třován í sl uc h e m a
138
1.
či c h em
Blouznění (kchuang-jen)
Pomatené nadávání, vykřikování, bláznivý smích apod. jsou projevy přílišného jangu a souvisejí s poruchami psychiky. Pokud je při nich postižený nepříčetný, má rudý obličej a krví podlité oči, nejí a nespí, příčinou je působení horkých hlenů tchan v jangmingové oblasti. Je-li přítomno ztvrdnutí břicha, černá stolice, zapomnětlivost, příčinou bývá stagnace a akumulace krve. Pokud je postižený podrážděný, neklidný a cítí tlak v podžebří, příčinou je dlouhodobá psychická a emoční labilita, nebo vzplanutí ohně jater a žlučníku z náhlého intenzivního citového popudu. 2. Mluvení v depresi (tien-ju)
Tato porucha se projevuje nesouvislými řečmi resp. mlčením nebo samomluvou, duševní vyšinutostí, nechutí k pobývání v pří tomnosti jiných lidí. Je povahy jinové. Pokud je pacient při ní v duševní stísněnosti a slintá, příčinou bývá zablokování srdce hleny tchan. Když má postižený bezbarvý obličej, bušení srdce, zkrácený dech a cítí slabost v končetinách, příčinou je prázdnota srdce a sleziny a nedostatek výživy pro ducha šen.
Vyšetřování
sluchem
139
rudý, dech přerývaný, postižený se potí, má teplé končetiny, vyžaduje studené nápoje, a pak náhle dojde ke změně - pacient se silně potí, zbledne v obličeji a ztrácí se mu pulz -, tehdy nastalo vážné ohrožení z odlučováníjangu a vyčerpáníjin. U žen čistá mysl ráno a pomatenost k večeruje příznakem vstupu horkosti do krve . 4. Slábnoucí mumlání (čeng-šeng)
Tímto se označují nesouvislé řeči přednášené bezvládným hlasem v kritickém stadiu vážného onemocnění. Jsou projevem tzv. vyrabování esenciální čchi vnitřních orgánů a následného rozptýlení se duševní energie . Rozdělují se na zmatené řeči ze zániku jin, nebo ze zániku jangu. Neustálé mumlání, žízeň, pití studených nápojů, teplé končetiny, mazlavý pot, suché rudé rty ajazyk svědčí o poruchách vědomí ze zániku jin. Mohly být vyvolány silným zvracením, pocením, průjmy, ztrátou krve nebo dlouhodobým působením horké škodlivosti. Nesouvislé šeptání, velké kapky potu, chlad v končetinách, bledý obličej a pití horkých nápojůjsou příznakem zániku jangu, jehož příčinou jsou předcházející zánik jin, vleklé nemoci, oslabení vrozené čchi, vyčerpání čchi srdce. 5. Samomluva (tu-ju)
3. Mluvení v deliriu Blouznění,
(čan-ju)
poruchy vědomí a pomatené vykřikování poukazují na plnou povahu tohoto chorobného stavu, často vyvolaného atakem škodlivé horkosti. Vysoká horečka, rozpálené tváře, žízeň, pocení, zácpa a ztvrdnutí břicha svědčí o horkosti v jangmingové oblasti těla. Pokud se stav zhoršuje v noci a provází ho až zvracení krve a vznik rudých vyrážek, jde o horkost ve vrstvě krve. Stálá zvýšená teplota, která se dopoledne ještě stupňuje, zežloutnutí bělma, průjem se stopami krve signalizují sálání vlhké horkosti. Modravá temná barva obličeje, zvracení krve, krvácení z nosu, bolesti břicha a černá stolice spojené s blouzněním jsou příznaky krevní stáze v srdci. Psychická vyčerpanost, chlad v končetinách, hojné močení, řídká stolice, pocit chladu navzdory horečce, žízeň bez potřeby pít, případně vyžadování horkých nápojů poukazují na to, že uvnitř naakumulovaný chlad přehrazuje jang v povrchových vrstvách. Pokud je při blouznění tělo rozpálené, obličej
Tato porucha se projevuje zmateným mluvením k sobě, s nímž postižený přestává v přítomnosti jiných lidí. Většinou signalizuje prázdnotu čchi srdce, nedostatek výživy ducha šen, vnitřní duševní útrapy, akumulaci hlenů a jejich blokování srdce a ducha šen. 6. Vadné
řeči
(cchuo-ju)
V tomto případějde o upadání do stavů, v nichž postižený mluví pomateně, přičemž následně si svou poruchu uvědomuje, ale nemůže se jí ubránit. Pokud má takovýto pacient bledý obličej, je psychicky vyčerpaný, trpí nespavostí, bušením srdce a zapomnět livostí, jde většinou o prázdnotu srdce a sleziny způsobenou obvykle nevyváženým duševním životem. Jsou-li přítomny stísněné nálady, deprese, tlak v hrudi, vzdychání a vznětlivost, příčinou bývá stísňování čchi jater a poruchový chod mechanismu čchi.
140
Vy še tř o ván í
slu c h e m a
či c h e m
Pokud se porucha objevuje v období menstruace aje spojena s bolestivou či nepravidelnou menstruací, jedná se o neklid ducha šen v důsledku krevní stáze. Poruchy vnímání, závratě, zvracení, tlak v hrudi a nadýmání svědčí o koncentraci hlenů, které přehrazují smyslové vývody a blokují činnost ducha šen. VIII.2.1.c. Naslouchání dýchání Dýchání je v čínské medicíně spjato zejména s plícemi a ledvinami, a jeho změny proto odrážejí zvláště poruchy v činnosti těchto dvou orgánů. Dech hrubší, silnější a rychlejšíje příznakem nemocí z plnosti a horkosti, většinou vnějšího původu. Přerývaný hrubý dech se však může objevit i při krajním vyčerpání čchi plic a ledvin, které se takto snaží doplnit dechový deficit; tehdy jde o příznak nepravé plnosti . Dech slabý, tichý a pomalý odkazuje na nemoci z prázdnoty a chladu. Stejné charakteristiky ovšem může vykazovat i v situaci, kdy do obalu srdce vstoupí horkost; v tomto případě jde o příznak nepravé prázdnoty. Ztížené dýchání, množství řídkých hlenů a pocit chladu se objevují při napadení větrným chladem, hrubý dech a žluté husté hleny jsou příznakem větrné horkosti v plicích. Kromě těchto všeobecných charakteristik obvyklými sledovanými příznaky chorobných změn dechu bývají následující: 1. Záducha
(čchuan)
Projevuje se zkráceným a zrychleným dechem, chvěním se nosních křídel, dýcháním otevřenými ústy se současným zvedáním ramen, dusivým pocitem při leženÍ. Existuje záducha z prázdnoty i z plnosti. Při plnosti vzniká náhle, dech je hrubý a zní vysoko, výdechová fáze je kratší než nádechová; příčinou bývá plná horkost v plicích nebo akumulace a stagnace hlenů. Při prázdnotě se záducha vyvíjí postupně, dech je tišší a krátký, a při pohybu se potíže stupňují. Příčinou je prázdnota plic nebo ledvin. Jde-li o plíce, přidává se tichý hlas a kašel, pocení, citlivost na průvan; při prázdnotě ledvin, je záducha dlouhodobá, nádechje kratší než výdech, při námaze se potíže stupňují, pacient je psychicky unavený, hubne a bolí ho v kříži. Pokud se přidá ještě bušení srdce, stavy úzkosti a nespavost, jde o prázdnotu čchi srdce.
Vy še třován
í s I uch em
141
2. Astma (siao)
Má podobné příznaky jako předchozí syndrom, avšak navíc se při dýchání ozývá zvuk podobný slepičímu kdákání, stav se chvílemi objevuje, pak znovu mizí, a léčí se velmi nesnadně. Rozlišuje se studené a horké astma. Studené astma (leng-siao) se projevuje tím, že zvuk je spojený s chraptěním způsobeným hleny, že pacient vykašlává řídké průzr ačné nebo bílé hleny, je citlivý na chlad a má studené končetiny. Při horkém astmatu (že-siao) vycházející zvuk připomíná zvuk pily, dechje hrubý, hleny jsou husté a žluté. Pokud jsou záchvaty náraz ovité a vyvolávané hlavně emočními výkyvy, jsou příznakem napadení plic jaterní čchi. Pokud je při opakovaných záchvatech dech slabý, zvuky jsou nízké a postižený je vyčerpaný, jde o vyčerpanost čchi plic, sleziny a ledvin. Za základní příčinu astmatu se všeobecně považuje zmnožení se hlenů umocněné opakovanými nastydnutími a následné blokování rozptylovací funkce plic. Jelikož syndromy čchuan a siao se často vyskytují současně Ca siao bez příznaků čchuan ani nemůže být), je běžně pro tyto stavy používán společný termín siao-čchuan. 3. Dechová slabost (šao -čchi,
čchi-šao, čchi-wej)
Projevuje se jako velice oslabený, nedostatečný dech. Častý bývá při oslabení z vleklých nemocí a celkověje příznakem prázdnoty čchi. Dechová slabost, únava z mluvení a zvýšení dechového deficitu po kašli svědčí o prázdnotě čchi plic. Fyzická únava a nadýmání po jídle naznačují prázdnotu čchi sleziny. Pocit díry v srdci, srdeční neklid a bušení srdce při dechové slabosti jsou příznakem prázdnoty čchi srdce. Pokud je dech oslabený po horečnatém onemocnění a provází jej psychická únava a nechuť k mluvení, došlo k poškození jinové čchi v důsledku horké škodlivosti. 4. Zkrácený dech
(tuan- čchi)
Rychlý, krátký a přerývaný dech s pocitem nedostatku vzduchu v plicích může mít příčiny plné i prázdné povahy. Plnou bývají hleny jin, které stagnují v hrudi, blokují plíce a tlačí jejich čchi nahoru. Průvodními příznaky bývají bolesti v kloubech končetin a hluboký pulz. Prá zdnou příčinou je oslabenost čchi plic,
142
Vyš e t ř o vá ní s fu c h e mač i ch e m
resp. celková oslabenost čchi, která neumožňuje plicím dostateč ný náběr čchi. Bývají při ní i potíže s močením. Zkrácený dech se podobá astmatické záduše , avšak nedochází při něm k dušení, nucenému zvedání ramen, ani se neozývá chrapot v hrudi. 5. Vzdychání (tchaj-si)
Subjektivní pocit stísněnosti a tlaku v hrudi, s následnou potřebou vzdechnout si a tím uvolnit hrud', obvykle vypovídá o emoč ním strádání. Typické pro takovéto vzdychání je, že v průběhu b ěžného a pravidelného dýchání vznikne potřeba prohloubeného nádechu a pak dlouhého výdechu s vydáním zvuku, který je silnější nežli obyčejný zvuk výdechu. Ve většině těchto případů jde o to, že dřevo tzv. ztrácí schopnost roztahovat se, čili čchi jater je stísněná a nedokáže plnit svou funkci zprůchodňování. Bývá to způsobeno emočními zraněními, depresemi, soužením, stresy atd., které mimoto postihují i srdce (ducha šen) a slezinu, takže se dále objevuje i prázdnota těchto dvou orgánů.
VIII.2.l.d. Naslouchání kašli Kašel (kche-sou) ponejvíce souvisí s plícemi, s jejich poruchou rozptylovací funkce a narušením mechanismu čchi, nicméně vypovídá i o jiných orgánech a o stavech plnosti, prázdnoty, chladu či horkosti. Silný hrubý kašel a nos ucpaný průzračnými hleny svědčí o napadení vnějším větrným chladem. Pokud je zvuk kašle nižší, zahlenění velké, při konta ktu s chladem seještě stupňuje a hleny jsou vykašlávány snadno, jde o kašel z chladu. Je-li při něm pocit tíhy v hlavě a těle, příčinou je vlhkost a zmnožení hlenů. Když se kašel netrhá, hleny jsou tuhé a nesnadno se vykašlávají, v krku jsou suché bolesti a v nose je pocit horkého dechu, jde o horkost v plicích. O strý a suchý kašel bez vykašlávání hlenů naznačuje přítomnost sucha, resp. až ohně v plicích. Suchý přetrvávající kašel, jehož zvukje dutý , vypovídá o prázdnotějin plic resp. i ledvin. Je-li kašel záchvatovitý a ozývá se při něm bolest v podžebří, tehdy oheň jater napadá plíce. Kašel zhoršující se v noci může být příznakem tuberkulózy. Stupňuje-li se kašel za úsvitu, indikuje
Vyšetřování
sluchem
143
prázdnotu sleziny a stagnaci chladné vlhkosti v tlustém střevě. platí, že silný a hlasitý kašel je odrazem příčiny plné povahy, kašel tišší, bezvládný, vyplývá z příčiny prázdné povahy. U dětí se objevuje tzv. stodenní kašel (paj-ž'-kche). Typické jsou pro něj záchvaty mnohonásobného vykašlávání až do zástavy dechu, po kterém následuje silný nádech provázený zvukem připomínajícím kohoutí zakokrhání. Příčinou je prolnutí větrné škodlivosti s hustými hleny tchan. Připomíná-li zvuk kašle ště kot psa, může signalizovat záškrt, chorobný syndrom akumulace ohnivé jedovatosti při současné prázdnotě jin. Všeobecně
VIII.2.l.e. Naslouchání kýchání, škytání a
říhání
1. Kýchání (pchen-tchi) Narůstající dráždivý či svědivý pocit v nose, který nakonec nutí kýchnutím z něj vyrazit vzduch, bývá většinou příznakem vnější škodlivosti přetrv ávající v povrchové vrstvě těla. Když je kýchání spojeno se zahleněním, zimomřivostí a bolestmi po těle, došlo k napadení větrným chladem. Pokud jsou hleny hustší a žluté, citlivost na chlad není výrazná, v krku bolí ajazyk má tmavší červe nou barvu, příčinou je větrná horkost. Opakované chronické kýchání s vytékáním hlenů a slzením znamená zahrazení nosu v důsledku prázdnoty plic a je příznakem kombinované plnosti a prázdnoty. Pokud je kýchání tiché nebo jde-li jenom o nucení ke kýchání bez kýchnutí, příčinou je prázdnota čchi plic a nedostatek výživy nosu. Náhlé rozkýchání se při dlouhodobém nelepšení se stavu z napadení vnější škodlivostí bývá signálem obnovení řádné čchi a počínajícího procesu uzdravování. Kýchání při vniknutí cizího tělesa do nosu nebo při obdobném podráždění není chorobným jevem. Je příznakem obranné akce jangové čchi, která vyhání "vetřelce".
2. Škytání( e -ni)
Ke škytání dochází podle čínské medicíny tím, že žaludeční vyráží nahoru do protisměru a nárazy do hrdla způsobuje vydávání typických zvuků. Pokud je krátkodobé a došlo k němu po jídle, není považováno za jev chorobný. Opakuje-li se však dl oučchi
Vy š etřování čichem
Vy Š e t ř o v á ní s I u c h e ma č i ch e m
144
hodobě, signalizuje chorobnou poruchu. Zvuk vysoký, hlasitý a krátký poukazuje na plnou horkost, většinou výstup žaludečního ohně. Hluboký a táhlý zvuk, který působením chladu ještě sílí, poukazuje na chlad v žaludku. Slévání zvuků dohromady a vystupňování stavu při psychickém rozrušení souvisí s napadením žaludku a plic jaterní čchi a vytlačování žaludeční čchi vzhůru. Slabý a tichý zvuk škytání je signálem chladu z prázdnoty sleziny a žaludku. Sucho v ústech a krku a přerušované škytání poukazují na vyčerpanostjin žaludku. Slabé škytání, které se objeví po vleklé vysilující nemoci, je nepříznivým příznakem blížícího se kolapsu žalud eční čchi.
3. Říhání (aj-čchi) Rovněž tento jev je ve své podstatě příznakem vystupování žaludeční čchi do protisměru. Zvuk říhání je obvykle delší a jednorázový; objevivší se po jídle není chorobným příznakem. Pokud
ovšem při říhání vycházejí kyselé šťávy nebo hnilobná pachuť, jde o přeplněnost žaludku v souvislosti se stagnací stravy a čchi. Pokud je zvuk jasný a opakovaný, spojený s větry a stupňující nebo zmírňující se v závislosti na emočním naladění, je signálem napadení žaludku jaterní čchi. Tiché říhání bez pachuti v ústech je příznakem slabosti žaludku a sleziny; časté bývá u starých resp. dlouhodobě nemocných lidí. Říhání může být způsobeno i přímým vniknutím vnějšího chladu do žaludku. Tehdy je jeho zvuk jasný, v žaludku jsou cítit studené bolesti, resp. dochází i k výstupu tekutin do hrdla. Teplem se takovýto stav zmírňuje.
145
naopak prudké, zvuky jsou silné a zvracena je hořká žlutavá tekutina, je příčinou plná horkost. Obvykle je způsobena nárůstem horkosti v žaludku nebo v játrech a žlučníku. Prudké a hlasité zvracení zbytků nestrávené potravy, po němž následuje výrazná úleva, je způsobené tzv. zraněním stravou. Pocity nevolnosti, zvracení hlenů nebo zvracení po požití tekutin bývají způsobeny akumulací hlenů. Malé množství zvratků, případně nucení na zvracení bez skutečného zvracení a pociťování hladu bez chuti k jídlu jsou příznaky nedostatku žaludeční jin. 2.
Kručení v břiše (čchang-ming)
Pokud tyto zvuky vycházejí z oblasti žaludeční dutiny, připo mínají žbluňkání tekutiny převalované v demižonu, ozývají se při chůzi, avšak ne při stlačení žaludku rukou, a postupně klesají dolů, tehdy můžeme za příčinu považovat akumulaci hlenů v žaludku. Jsou-li zvuky přítomny v žaludku i břiše, připomínají kručeníjako z hladu, ztišují se působením tepla a po požití stravy, a naopak se stupňují v chladu a při hladovění, signalizují prázdnotu žaludku a střev . Když zvuky v břiše připomínají hřmění, je-li při nich pocit plnosti a řídká stolice, jsou vyvolány působením větrné, chladné a vlhké škodlivosti; pokud převažuje chlad, přidávají se bolesti v břiše, chlad v končetinách a zvracení.
VIII.2.2.
Vyšetřování čichem
Při
VIII.2.l.f. Naslouchání zvracení a kručení v břiše
získávání informací o zdravotním stavu pomocí čichu jež může být podané i zprostředkovaně pacientem - se pozornost soustřeďuje na pachy tělesných výměšků, případně na pach v místnosti, v níž nemocný pobývá.
1. Zvracení (ou-tchu) J. Pach dechu Společnou bezprostřední příčinou zvracení je obrácení toku čchi
žaludku směrem vzhůru. Prvotních příčin, které k němu vedou, může být více a souvisejí se stavy plnosti či prázdnoty, horkosti nebo chladu. Když zvracení trvá poměrně dlouho, jeho zvuk je tichý a zvratky jsou tvořeny tekutinami a hleny, jde o chlad z prázdnoty, většinou týkající se sleziny a žaludku. Je-li zvracení
Pokud je dech horký a odpudivě páchne, svědčí to o plné horkosti v žaludku. V případě hnilobně páchnoucího dechu, zejména přidružuje-li se vykašlávání krve a horečka, lze usuzovat na plicní absces. Kyselý dech je příznakem stagnace stravy v žaludku a dech s pachem rozkládajícího se ovoce signalizuje cukrovku. Je-
Vyšetřováni
146
sluchem a
č ich e m
-li z dechu cítit pach masa a krve, příčinou jsou nemoci ve vrstvě krve. Alkoholový pach dechu mluví o nadměrné konzumaci lihovin nebo o vnitřní akumulaci vlhké horkosti. Dech s pachem moči u pacientů s nemocemi vodního hospodářství těla je příznakem zhoršení stavu, zvláště pokud se přidá ještě nevolnost a zvracení. Přídech plísně a pocit překážky v pravém podžebří při onemocně ní žloutenkou signalizují postup nemoci a nepříznivou prognózu. 2. Pach potu
Póry v pokožce jsou místy, kudy je - obvykle spolu s potemškodlivá čchi z těla . Proto pot může mít podle povahy chorobných činitelů různý pach. Páchne-li po rybině či jako skopové maso, jde o dlouhodobou akumulaci větru, vlhkosti a horkosti v podkožních vrstvách, což způsobuje "převařování" tělních tekutin. Odpuzující silný pach mívá pot tehdy, pokud je tělo napadeno horkou nákazou, která v něm způsobuje hnisavé procesy. V případě hnilobného pachuje třeba usuzovat na přítomnost vře dů. Tzv. liščí pach (chu-čchou), silný pach potu v podpaží, spolu s častým páchnoucím pocením dlaní, v oblasti pohlavních orgánů a na chodidlech, jsou příznakem chorobných poruch prenatálního původu, obvykle provázených zmnožením vlhkosti nebo vlhké horkosti. Pach připomínající rozkládající se ovoce signalizuje cukrovku. Pach močoviny, resp. mrtvolný pach, signalizují značnou vyčerpanost plic, jater a ledvin. vytlačována
3. Pach
hlenů
Vykašlávání hustých hlenů se sraženou krví páchnoucích rybinou je příznakem plicního abscesu způsobeného velkým nárůs tem tzv. horké jedovatosti v plicích. Jsou-li takto .eáchnoucí hleny žluté a vazké, signalizují nárůst horkosti v plicích. Rídké průzračné hleny vytékající z nosu bez výrazného pachu jsou příznakem postižení větrným chladem. 4. Pach stolice a
ve
moči
Silný odpudivý pach stolice je projevem zauzlení se horkosti Pokud je stolice řídká a páchne rybinou, poukazuje
střevech.
Vyšetřování čichem
147
to na prázdný chlad ve slezině a žaludku nebo na prázdnotu jangu sleziny a ledvin. Hutný pach moči, která je současně tmavá a je jí málo, indikuje pro sáknutí spodního zářiče vlhkou horkostí. Páchnoucí větry jsou příznakem stagnace potravy v zažívacím traktu a zhoršeného trávení. 5. Pach výtoku
Je-li výtok řídký a zatuchle páchne, jde o chlad z prázdnoty nebo o chlad s vlhkostí. Pokud je žlutý a silně páchne, příčinou je horkost z plnosti nebo vlhká horkost. Silná menstruace se silným pachem může indikovat onemocnění rakovinou. Páchnoucí krvácení v poporodní době bývá obvykle způsobené přítomností vlhké horkosti ve spodním zářiči. 6. Pach místnosti
Pobývá-li pacient sám v místnosti, může pach v ní být rovněž vodítkem k zjišťování příčin onemocnění. Výrazný pach se připisuje počátečnímu stadiu nakažlivých onemocnění, pach hnilobný či mrtvolný signalizuje vážné poškození vnitřních orgánů. Je-li cítit zatuchlý pach krve, jde obvykle o syndromy ztráty krve. Pach moči je příznakem závěrečného stadia nemocí z nedostatečné cirkulace vody v těle a pach rozkládajícího se ovoce bývá spjatý s onemocněním cukrovkou. určitým
Vyc~eUování
148
dotazy
VIII.3. VYŠETŘOVÁNÍ DOTAZY Ačkoli vyšetřovací
metody čínské medicíny umožňují zjistit mnohé o stavu pacienta bez jeho aktivní spoluúčasti, existuje celá řada potřebných údajů, které lze získat jenom dotazy - např. růz né subjektivní pocity, překonané nemoci, užívaná léčiva, psychické rozpoložení, životní podmínky doma i na pracovišti atd. Proto už odedávna tvoří vyšetřování kladením dotazů pevnou součást diagnostických metod, jak se můžeme přesvědčit např. v kánonu Su-wen, kde stojí: "J estliže se (lékař) při vyšetřování nemoci neptá na to, jaký byl její začátek, neporušoval-li pacient správné stravovací návyky, dbal-li na (vyváženost) pohybu a odpočinku, nebo neotrávil-li se něčím, pokud nejprve nemluví o tomto,jenom ihned hmatá (pulz) v ústí palce, do (diagnózy) jaképak nemoci by se mohl strefit? Bude pouze zmateně říkat jakási jména (nemocí) ... "1 Zdůrazňuje
se, že při kladení dotazů si musí lékař získat dů a spolupráci pacienta. Je zapotřebí, aby mu věnoval dostatečnou pozornost, nechal jej říci, co ho trápí, a současně se musí cílenými dotazy dopátrat hlavních příznaků a příčin onemocnění, které potom upřesňuje podrobnějším dotazováním. Musí se snažit ho správně psychicky naladit a nabádat k životnímu stylu, který by sám o sovbě bylyreventivním opatřením vůči onemoc.něn,í. Min~, ský lékař Cang Tie-pin vypracoval okruhy tzv. desetI otazek (s-wen), které byly využívány i lékaři pozdějších generací. První se týká pocitů chladu a horka, druhý pocení, třetí pocitů v hlavě a ostatních částech těla, čtvrtý stolice a močení, pátý chuti k jídlu, šestý pocitů v hrudi, sedmý sluchu, osmý žízně, devátý zjištění stavu jin-jangu prostřednictvím pulzu, desátý vyšetření čichem. Poslední dva okruhy patří vlastně k vyšetřování pohmatem a či chem. Později byla sestava upravena tak, že devátý okruh je dotazování se na dřívější nemoci a desátý na příčinu současného onemocnění. Těchto deset okruhů jsou přirozeně jenom určitou kostrou, samotné vyšetření je "košatější" a řídí se potřebami konvěru
1
Su-wcn , kap. 72, s. 1263 .
Vyšetřování
dotazy
149
krétní situace. V současnosti v principu zahrnuje několik tematických okruhů. 1. Všeobecná zjištění Týkají se např. jména, věku, pohlaví, povolání, rodinného stavu apod. Už i v této fázi je možné zvažovat jisté předpoklady onemocnění. Je-li, řekněme, pacientem starý člověk, dá se očekávat vyčerpanost životních esencí a nemoci z prázdnoty, u dětíjsou častá onemocnění z vnějších příčin nebo poruch trávení, lidé mladší a ve středním věku mívají častěji nemoci plné povahy. Pohlaví rovněž může předurčovat typ chorobných syndromů: u žen lze před pokládat onemocnění gynekologická, potíže s krví, u mužů pak poruchy vyplývající z oslabení esence ťing. Obdobnou souvislost lze očekávat mezi chorobou a typem zaměstnání. Např. práce ve vlhkém prostředí vede k potížím s klouby, suché prostředí postihuje plíce atd, 2. Výpověď pacienta Prostřednictvím pacientova tzv. subjektivního sdělení (ču-su) lékař zjišťuje nejvýraznější příznaky,jimiž se nemoc projevuje. To mu umožňuje provést počáteční klasifikaci onemocnění, např. je-li z vnějších nebo vnitřních příčin, jinové čijangové povahy, chronické nebo akutní. Samozřejmě, pacientova výpověď nebývá vždy systematická, může být i zmatená, je tedy na lékaři, aby si dokázal informace správně uspořádat. 3. Dotazy na vznik nynějšího onemocnění V rámci tohoto okruhu dotazů zjišťuje lékař podmínky, zajakých nemoc vznikla. Ptá se, zda k ní došlo náhle, nebo je-li vleklá, jaká je podle pacienta její příčina, jak se nemoc projevovala, v jakých podmínkách se pacient při jejím vzniku pohyboval. Takto získává obraz o příčinách a povaze onemocnění. Potom se ptá na pozdější vývoj chorobného stavu, měl-li něja ké etapy, ve kterém období byly nejvýraznější které symptomy, jak se měnily, kdy se zmírňovaly a kdy byly vážnější, zdali se objevily nějaké nové příznaky apod. Tímto sbírá informace o chorobném procesu a o vývoji vztahu řádné a škodlivé čchi. Poté se musí ujistit, zdali byl pacient na danou nemoc už ně kdy vyšetřován, resp. léčen, jaké byly výsledky vyšetření, jaké bral léky a s jakým efektem. Po takovémto zevrubném zmapování nemoci může přistoupit ke kladení podrobných dotazů, jež jsou obsahem této podkapitoly.
150
Vyš e t Pová ní dotazy
4. Dotazy na předchorobí Obeznámení se s pacientovou situací z doby před tím, než došlo k onemocnění, rovněž může přispět k přesnějšímu určení příčin a povahy choroby. Neměl-li např . předtím žádné zdravotné potíže, nemoc asi bude povahy plné, churavěl-li často, lze očekávat syndromy prázdnoty. Závratě mohou být předzvěstí záchvatu mrtvice, v případě předešlých onemocněníjater lze předpokládat přesun škodlivosti na slezinu apod. Důležité je rovněž znát, jaké infekční a další choroby pacient překonal, není-li alergický na některé léky a nemá-li i nějakou další nemoc. 5. Dotazy na soukromý život Životní zvyklosti podstatnou měrou ovlivňují zdravotní stav člověka, musí se tudíž stát předmětem lékařova dotazování. N apříklad u stravovacích zvyklostí, upřednostňuje-li pacient mastná a sladká jídla, lze očekávat nemoci z hlenů nebo vnitřní vlhké horkosti. Je-li prchlivé povahy, je u něho pravděpodobný nárůst jaterního jangu. Přílišný pohlavní život a mnoho porodů rezultují do vyčerpanosti esence ťing a prenatální čchi. Nadměrná aktivita a nedostatek odpočinku poškozují čchi a krev, atd. 6. Rodinná anamnéza K celkovému dokreslení pacientova stavuje třeba znát i zdravotní stav jeho příbuzných. Je to např. z důvodu možného přeno su infekčních, ale i dědičních vlivů. Z těchto příčin se proto musí při dotazování zjišťovat i příčiny a okolnosti úmrtí pokrevních pří buzných. Všechny dotazy musí lékař klást jednoduchým a srozumitelným způsobem, musí pohotově reagovat na pacientovo psychické rozpoložení a dbát na to, aby v něm nevyvolal stresové stavy.
vn!.3.l. Dotazování se na chlad a horkost Chlad a horkost (chan-že) jsou jedny z nejčastějších chorobných příznaků, jež jsou přítomny téměř u každého onemocnění. Pociťování chladu je subjektivní vjem, který obvykle nemá objektivní vyjádření např . v poklesu tělesné teploty. Pokudje pocit chladu značný a nezmírňuje jej ani přítomnost tepla, více vrstev oděvu apod., nazývá se nesnášením chladu, zimnicí (wu-chan). Mírnější pocity chladu, jež zmíněnými prostředky lze odstranit, jsou na-
Dotazy na chlad a horko st
151
zývány strachem před chladem (wej-chan). Zvýšení tělesné teploty v podobě hore čky (fa-že) je možné i objektivně změřit , ovšem za důležité příznaky nerovnovážného stavu považuje čínská medicína opět i subjektivní pocity horkosti - např. tzv. horkost pěti srdcí, tj. v dlaních, na chodidlech a u srdce . Vznik chladu nebo horkosti souvisí s povahou chorobného či nitele a s rozložením jinjangových poměrů v organismu postiženého. Je-li příčinou vnější činitel , všeobecně platí, že chlad jakožto jinová škodlivost vyvolává příznaky chladu, zatímco pocity nesnášení horka (wu-že) způsobuje horkájangová škodlivost. Při vnitřní disharmonii jin-jangu jako příčině onemocnění, stav pře plněnosti jangu (jang- šeng) provázejí pocity horkosti, stav přepl něnosti jin (jin-šeng) je spojený s přecitlivělostí na chlad. Mimoto ovšem platí, že pocity horka mohou mít původ i v prázdnotě opač né složky - jin, a že přecitlivělost na chlad může být dána nedostatkem teplé složky čchi - jangu. Při vyšetřování je třeba nejprve zjistit, zda má pacient vůbec nějaké pocity chladu nebo tepla. Pokud ano, je třeba ověřit, zda se tyto pocity vyskytují současně, anebo odděleně od sebe. Nakonecje třeba zjistit míru pocitu chladu či horkosti, dobu, kdy k němu dochází, a délku, po kterou trvá. Co se týče možných kombinací chladu a horkosti , v principu se vyskytují čtyři situace: zimnice s horečkou, zimnice bez horečky, horečka bez zimnice a střídání se horečky se zimnicí.
VIII.3.1.a. Zimnice s horečkou (wu-chanfa-že) Při tomto stavu narušení tepelné regulace se současně objevuje jak silný pocit chladu, který nezmírňuje ani teplo, tak i výrazné zvýšení tělesné teploty. Většinou jde o příznak povrchových onemocnění z vnějšího postižení (waj-kan piao-čeng) , k nimž dochází při napadení organismu vnějšími škodlivostmi. Tehdy škodlivost blokuje ochrannou čchi v povrchu ajejí zateplovací funkci, což vyvolává zimniční třesavku; současně s tím probíhá aktivizace jangové ochrany vůči "vetřelci", jang se tlačí na povrch, kde však naráží na hradbu tvořenou škodlivým činitelem, a z jeho akumulace propuká horečka. Jde tedy o boj správného se škodli-
Vy š e ' ř o ván í dol azy
152
Dot az y na chlad a ho rko s t
vým, který ještě v závislosti na typu vnější škodlivosti tým způsobem variovat. J. Silná zimnice a slabá
horečka
(wu-chan
čung
fa- že
může urči
čching)
Má-li pacient silný pocit chladu, který je provázen pouze mírzvýšenou teplotou, jde většinou a chladný povrchový syndrom (piao-chan-čeng). Způsobuje jej větrný chlad tím, že se protlačí do povrchu těla a podchladí jeho prostředí; jelikož zároveň brání výstupu jangové čchi, vyvolává její počáteční akumula ci a obranné reakce, což se projeví zvýšením teploty. Pocení se nedostavuje. ně
2. Silná
horečka
a slabá zimnice (fa- že
čung
wu-chan
čching)
Jde o opačný případ předešlého, o vysoké horečky provázené zvýšenou citlivostí na chlad; spadá do kategorie povrchových horkých syndromů (piao-že-čeng). Způsobuje je větrná horkost, tj. vnější škodlivý činitel jangové povahy, kte:ý vniknutím do povrchu těla vyvolává stav přeplněnosti jangu. Cinitel tohoto typu však nezablokuje povrch docela, takže dochází k pocení a pocit chladu je slabší. mírně
3. Slabá
horečka
a citlivost na vítr (fa- že
čching
er wu-feng)
Pokud má pacient mírně zvýšenou teplotu a je mu zima na větru nebo průvanu, trpí tzv. zasažením větrem (čung-feng), nebo se mluví též o syndromu zasažení tchaj-jangu větrem (tchaj-jang čung-feng) či o nesnášení větru (wu-feng). Jelikož vítr je povahy pohyblivé, neuzavírá povrch úplně a naopak podněcuje v něm pohyb, dochází k pocení a horečka i zimnice jsou jenom mírné. Nutno podotknout, že intenzita chladu nebo horkosti nezávisí pouze na přirozenosti vnějšího rozvraceče, nýbrž souvisí i se silou či slabostí řádné čchi. Jsou-li řádná čchi i škodlivost dostatečně silné, projevy jejich boje, čili horečka a zimnice, budou rovněž výrazné; pokud má škodlivá čchi nad řádnou čchi převahu, obvykle se projevuje silnou třesavkou a mírnější teplotou; jsou-li škodlivá i řádn á čchi slabé, nevýrazné budou též příznaky zimnice a hore čky.
153
VIII.3.l.b. Zimnice bez horečky (tan-chan pu-že)
Pokud v průběhu chorobného procesu pacient pociťuje pouze chlad a neobjevují se pocity horkosti, jde obvykle bud' o přímé proniknutí chladu do orgánů zvenčí, nebo o onemocnění z prázdného chladu (su-chan-če ng), čili z nedostatkujangu. Z hlediska původu a průběhu jsou rozlišovány dva typy nehorečnatých zimnic. J.
Nově
vzniklá zimnice
(sin-čchi
wu- chan)
Charakteristické pro tyto pocity chladuje to , že od nich nepomáhá ani pobyt v teple . Signalizují obyčejně počáteční stadium napadení vnějším chladem, v němž tento činitel "ucpe" otvory v pokožce a vytěsňuje jangovou ochranu z povrchu. Ta se z tohoto důvodu nemůže rozproudit, a proto pocit chladu nezmírňuje ani přítomnost tepla, přikrytí dekou apod. Dále existuje i náhlá zimnice způsobená vpádem chladu ajeho proniknutím až do orgánů. Projevuje se ostrými bolestmi v břiše a žaludku, resp. v postižených místech. Všechny tyto syndromy jsou plné a chladné (š '-chan- čeng).
2. Chronická zimnice
(ťiou-ping
wu- chan)
Pocity chladu tohoto druhu přítomnost tepla zmírňuje. Vyplývají z poškození a oslabení jangové čchi vleklými nemocemi a sekundárním vzrůstem vnitřního chladu. Jejich příznaky jsou například zvýšená zimomřivost, studené končetiny, stáčení se do klubíčka aj . Patří do okruhu syndromů z prázdného chladu (su-chan - čeng) .
VIII.3.l.c.
Horečka
bez zimnice (tan-že pu-chan)
Zvýšená tělesná teplota, která není prová zena pocity chladu, je obvykle vnitřního původu a je dána nárůstem jangu kvůli nedostatkujin. Signalizuje tudíž vnitřní horké syndromy (li-že-čeng). Podle intenzity horečky, doby jejího vzniku a da lších charakteristik j sou rozlišovány tyto typy horečky:
Vyšetřování
154 J. Mocná horkost
dota zy
(čuang-že)
Toto je typ horečky, při níž pacient má vysoké neustupující teploty, nesnáší teplo a není citlivý na chlad. Dále má při ní silnou žízeň, potí se, tvář je rozpálená, pulz vlnovitý velký. Horečka patří k vnitřním horkým syndromům z plnosti (li-š'-že-čeng), k nimž dochází zpravidla z důvodu vniknutí větrného chladu a jeho transformace v horkost, či vpádu větrného horka. Horkost se tedy při ní akumuluje uvnitř, a pak se "roztáhne" do celého těla. Jelikož navíc představuje vážnou etapu onemocnění, jíž je organismus ohrožen, je pro ni používán obrazný příměr "horkost má podobu jako roztažená (křídla) sovy" (že š' čch' čang). 2.
Přílivová
horkost
Dotazy na chlad a horkost
155
v hrudi, nevolnost od žaludku, mastný povlakjazyka, řídká sliznatá stolice. 3. Návaly horkosti z prázdnoty jin (jin-su čchao-že). Projevuje se jako mírné zvýšení teploty pozdě odpoledne a zejména v noci, proto jsou nazývány i nočními návaly horečky (jie-ťien čchao-že). Způsobuje je silné poškozeníjinových tekutin a následné spontánní převážení jangu. Dostavují se odpoledne, v souvislosti se zmíně ným slábnutím jangu jako takového, a v noci, kdy do těla vtáhnuvší se čchi ještě více stupňuje vnitřní převahu jangu nad jin. Provázejíje pocity sálání horka z vnitřku těla k povrchu, horkosti v kostech, pálení v pěti srdcích, dále noční pocení, rudé skvrny na lících, sucho v krku a ústech, rudý jazyk s nedostatkem slin apod.
(čchao-že)
3. Mírná horkost (wej-že)
Zde jde o návaly horkosti, které se pravidelně dostavují v určité době, zpravidla odpoledne nebo v noci, a potom opět mizí. Dále se dělí na: 1. Jangmingové návaly horkosti (jang-ming čchao-že). Jsou způsobené akumulací horkosti v žaludku a tlustém střevu aje pro ně typické, že jsou poměrně vysoké a dostavují se odpoledne, zhruba mezi 15-17 hodinou. Proto jsou nazývány i návaly horečky odpoledního krmení dětí (ž'-pu čchao-že), což je označením pro zmíněnou dobu, nebo odpoledními návaly horečky (wu-chou čchao -že). Jsou provázeny bolestmi břicha, zácpou, pocením dlaní a chodidel a žlutým suchým povlakem jazyka. 2. Návaly horkosti z vlhkého tepla (š'-wen čchao-že). Tyto horečky se objevují rovněž odpoledne ajejich charakteristikou je, že se při nich tzv. neprovívá tělesná horkost (šen-že pu-jang), čili nedochází k odprchání teploty, a ta proto setrvává v organismu. Poznáme to tak, že na dlani přiložené na tělo v první chvíli necítíme žádnou výraznou teplotu, avšak po chvíli se dostaví pocit pálení. Setrvačnost teploty je dána povahou vlhkosti, která je lepkavá, přilnavá, takže "nechce" ze sebe teplotu pustit. Návaly se objevují odpoledne, protože v té době už přirozeně slábne jangová čchi těla, čili se snižuje i odolnost řádné čchi. Horečky vlhce-teplého původu souvisejí obvykle s poruchami sleziny a žaludku a k jejich dalším příznakům patří pocit tíhy v hlavě, dusivý tlak
K tomuto typu horeček patří dlouhodobě mírně zvýšené teploty, ale i subjektivní pocity teploty bez objektivního vyjádření. Jejich příčiny mohou být různorodé. Nově vzniklé jsou často pří znakem povrchového onemocnění z napadení větrem či vlhkostí. Pokud přetrvávají, zpravidlaje příčinou prázdnotajin, prázdnota čchi, anebo i psychické soužení aj. 1. Horečky z prázdnoty čchi (čchi-su fa-že). Tyto jsou způso beny obvykle prázdnotou čchi sleziny, která proto nedokáže zvedat a rozptylovat jang, takže ten se zahrazuje v povrchu a vyvolává horkost. Kromě přetrvávajících teplot se při nich objevuje výrazně bledý obličej, snížení příjmu potravy, zkrácení dechu, nechuť k mluvení, fyzická únava, pocení, řídký povlak jazyka a slabý prázdný pulz. K léčení těchto horeček se aplikují metody zahřátí a oslazení sleziny, aby ona mohla zvedat čchi, a teplota tím byla samovolně vypuzena z těla ven. 2. Dětské letní horečky (siao-er sia-ťi-že). Jsou osobitým typem horeček, které postihují děti v letním období. Mohou trvat celé léto a s příchodem podzimu ustávají samy od sebe. Provází je zvýšený neklid, žízeň, časté močení, a nejsou spojeny s pocením. Takovéto horečky jsou odrazem náporu letního počasí, jemuž nedostatečně vyvinutá jin dětského organismu nedokáže plně odolávat.
Vyš e t řo vá ní dotazy
156
VIII.3.l.d.
Střídání
se zimnice a
horečky
(chan-že wang-laj)
Vzájemné střídání se pocitů horkosti a chladu je projevem boje správného se škodlivým a je považováno za typický příznak napůl povrchových a napůl vnitřních syndromů (pan-piao pan-li čeng); často souvisí s poruchami v šaojangových drahách a orgánech. Rozlišují se dva typy této chorobné poruchy, podle toho, zda je střídání pravidelné nebo nepravidelné . 1. Nepravidelné střídání zimnice a
horečky
Toto střídání se nevykazuje žádnými časovými zákonitostmi. Je způsobené proniknutím vnějšího škodlivého činitele do těla,jeho přetrváváním v šaojangové vrstvě mezi povrchem a nitrem a bojem s řádnou čchi organismu. Síly obou stran jsou přitom relativně vyvážené, takže škodlivá čchi nemůže prorazit dovnitř, ovšem ani řádná čchi ji nedokáže zcela vypudit; pokud má převahu sie-čchi, zvyšuje se i citlivost na chlad, vítězí-li čeng-čchi, průvod ním jevem je horečka. Dalšími příznaky poruch v šao-jangu jsou hořkost v ústech, sucho v krku, mžitky před očima, pocit plnosti pod žebry, nechuť k jídlu, struno vitý pulz. 2. Pravidelné střídání zimnice a
horečky
N a rozdíl od předcházejícího se v tomto případě dostavují pocity chladu či horkosti v určitých časových intervalech; obvyklá periodicita je jednou za den nebo jednou za dva až tři dny. Je to z toho důvodu, že škodlivost putuje spolu s čchi mezi povrchem a nitrem v rámci jejího celodenního kolování. Pokud je více uvnitř, bojuje s jinovou čchi, a proto jsou projevy chladné, když je více u povrchu, bojuje sjangovou čchi a projevy jsou více horké. Dalšími průvodními jevy jsou silné bolesti hlavy, žízeň a pocení. Zjišťování stavů
horkosti a chladu tvoří podstatnou součást metod čínské medicíny, a proto mu byla vždy věno vána značná pozornost. Např. v díle Čang Ťie-pina, vydaného v polovině 17. století, se o něm říká následující: vyšetřovacích
Dota z y na ch I ad a horkost
157
"Dotazujeme-li se na chlad a horkost, ptáme se na (pocity) chladu a horkosti zvenčí i zevnitř, abychom rozlišili, zda jsou (chlad a horkost) na povrchu anebo uvnitř. Když je člo věk zraněný chladem, nemoc se stává horkou, proto všechny chorobné (příznaky jako) rozpálené tělo, stažený pulz, bolesti hlavy, bolesti těla, křeče a nepřítomnost potu, jež jsou navíc dočasné povahy, nutně jsou z vnějšího postižení. Ježto chlad se nachází v drahách, proto bolí hlava a tělo, ježto škodlivost ucpává pokožku, proto dochází ke křečím a horečce. Pokud (člověk) obvykle nebývá nemocen, a pak se náhle (u něj) objeví pulz a syndromy, jako by nemocen byl, tehdy příčinou vět šinou bývá vnější postižení ... Pokud nejsou přítomny povrchové syndromy, a přitom tělo je rozpálené a (horečka) neklesá, jde většinou o vnitřní poškození; tehdy musí být i odpovídající vnitřní příznaky. Spojíme-li si je (s vnějšími) a přezkoumá me, potom se samo sebou dostaneme k pravdě ... Vnitřní syndromy s horečkou většinou souvisejí s prázdnotoujin, případně je jejich příčinou akumulace horkosti; určitě jim odpovídají i vnitřní příznaky. Jelikož prázdnotajin nutně poškozuje esenci ťing a poškození esence se nutně přenáší na orgány cang, proto objeví-li se nahoře a je spojeno s plícemi, určitě dojde k dušnosti a kašli. Projeví-li se uprostřed aje spojeno se slezinou, vznikají poruchy trávení nebo srdeční neklid, anebo se objeví podrážděnost a spalující žízeň. Pokud se objeví vespod a je spojeno s ledvinami, dochází k ubývání krve a semena nebo k poruchám dvou [velké a malé] potřeb. Potom určitě bude střídavě přicházet a odcházet horkost, bude propukat a opět utichat, anebo dojde k úbytku čchi a hlas bude slabý. To všechno jsou příznaky prázdnoty jin ... Vnitřní zranění z akumulace horkosti se projeví zřetelnými masami v břiše, jasné důkazy nacházíme u čchi a krve. Horkost devíti otvorů je nahoře i dole, horkost orgánů cang-fu je ve třech zářičích. Pokudje příčinou plná horkost a ohněmje zraňováno tělo, avšak neníjím dotčen pravý prvopočátek, tehdy přirozeně silné jsou (příznaky) u těla, čchi, hlasu, barvy i pulzu, a nechybí žádný, o nějž by se nebylo možno při vyšetřování opírat. Zde je třeba postupovat jako u léčby ohně z plnosti. Chladné poruchy jsou obzvláště zřejmé; jde u nich bud' o vnější chlad z důvodu vyčerpání jangu na povrchu, anebo o vnitřní chlad z oslabení
158
Vyšetl~ování
dotazy
ohně uvnitř. Horkost (bez chladu) je většinou z plnosti, ovšem v žádném případě siji nesmíme poplést s horkostí z prázdnoty. Chlad je většinou z prázdnoty, ovšem vyskytuje se i chlad z plnosti. Takto je to s chladem a horkostí na povrchu a uvnitř. Nelze mezi nimi nerozlišovat."2
Dotazy na pot
159
horečka, žízeň, potíže s vyloučením moči . Červený pot zbarvuje oděv do červena, proto se nazývá i krvavým pocením (siie-chan). Objevuje se při stísnění horkosti v dráze žlučníku a následném chaotickém toku krve. Černý pot je lepkavý, po omytí vyráží znovu a nejčastější bývá na hlavě. Souvisí s prázdnotou čchi a jin led-
VIn.
Při
VIII.3.2. Dotazování se na pot Pot je podle čínské medicíny tekutinou související se srdcem, vzniká a je distribuován prostřednictvím jangové čchi, podobně, jako se teplem odděluje z vody pára. Proto se o něm říká, že "potem nazýváme to, když se dojin přidájang". "Pot u člověka získal jméno jako déšť u nebes a země . Pot se stává (zřetelnou) věcí tím, že jangová čchi mu dává jeho funkčnost ajinová esence mu poskytuje látku."3 Poceníje přirozenou fyziologickou reakcí organismu, která se objevuje např. při zvýšení teploty, konzumaci horkých a pálivých pokrmů, psychických stresech apod. Pacient si jej obvykle ani neuvědomuje a nevěnuje mu pozornost jako příznaku onemocně ní. Proto je třeba přesnými dotazy zjistit povahu pocení. Pocení může být důsledkem chorobných poruch z vnějších i vnitřních příčin a souvisí s bojem správného a škodlivého, jakož i se stavem čchi člověka. Čínská medicína rozlišuje podle barvy žluté pocení (chuanjJ-chan), červené pocení (chung-chan) a černé pocení (chej-chan). Zlutý pot barvou připomíná šťávu z korkovníku a zbarvuje šaty do žluta. Většinou jej vyvolává vnější vlhká horkost, která po vniknutí do těla v něm "bublá" a prosakuje zevnitř do kůže. Průvodními příznaky bývají zežloutnutí bělma, moči, :eovlaku jazyka a hořká chuť v ústech, čili symptomy žloutenky. Zluté pocení vzniká i v situaci, kdy dojde ke "srážce" vnitřní horkosti a studené vody z vnějšku (při dešti, umývání se studenou vodou apod.) a zablokování tokujing-čchi a wej-čchi. Průvodními příznaky jsou pocit v kůži, jako by v ní lezl hmyz, pocit tíhy v těle, 2 UČ3 , s. 36; cit. z éal1g Ťie-pin . Ťillg~jiie ce-hlian-."/. /624 n. I. ] Č IČT, s. 200; cit. z Chuang-ti nej-t'ing.
dotazování zjišťujeme, zda se vůbec pacient potí či ne, dále se zjišťuje intenzita pocení, doba, kdy k němu dochází, a části těla, na nichž se objevuje.
VIII.3.2.a. Pocení II povrchových
onemocnění
Povrchové chorobné stavy jsou způsobeny vnějšími škodlivými činiteli, které podle své povahy vyvolávají nebo nevyvolávají pocení. Dotazováním na pocení lze tudíž jednak upřesnit charakter příčiny onemocnění, a jednak určit, zda došlo k narušení vyváženosti mezi vrstvami ochrany a výživy. 1. Povrchové syndromy bez pocení (piao-čeng wu-chan)
Pokud onemocnění povrchové vrstvy není provázeno pocením, obvykle to znamená, že došlo k jejímu napadení chladem a žejde o povrchové plné syndromy ze zranění chladem (šang-chan piao-š'-čeng). Jejich průvodními znaky bývají zimniční třesavka, mírně zvýšená teplota, bolestivé ztuhnutí šíje a hlavy, plovoucí a napružený pulz. K pocení nedochází proto, že chlad svou jinovou povahou stahuje a svírá otvory v pokožce a brání vystupováníjangové čchi z těla na povrch, a tím i vylučování potu, jež uskutečňu je právě tato čchi. Bez přitomnosti pocení mohou být i takové stavy, kdy povrch je zablokován větrným chladem a uvnitř je přitom zvýšená horkost, např. z transformace vniknuvšího chladného čini tele. Na rozdíl od předešlého stavu se kjeho typickým příznakům ještě přidružují žízeň, bolesti v krku, žlutý povlak jazyka. Další příčinou, kdy nedochází k pocení, je uzavření povrchu těla chladným vlhkem. K němu může dojít působením větru při pocení, nebo pobytem na vlhkých místech, vystavením se sychravému počasí apod.
160
Vyšetřování
2. Povrchové syndromy s pocením
dotazy
(piao-čeng
Dotazy na pot jou- chan)
Pokud se při onemocnění povrchu pocení objeví, obvykle signalizuje napadení tchajjangových drah větrem aje příznakem povrchového prázdného syndromu ze zasažení větrem (čung-feng piao-sii-čeng). Provázejí jej horečky, přecitlivělost na vítr či prů van a plovoucí uvolněný pulz. Vítr je jangová škodlivost, čili je pohyblivý a odstředivý, takže v pokožce opačně nežli chlad vyvolává pohyb, otevírá póry a oslabuje pevnost povrchu, čímž podně cuje i pocení. V případě, že pocení je provázeno vysokými horeč kami, mírnou třesavkou, bolestmi hlavy a v krku, plovoucím a rychlým pulzem, jde o povrchový horký syndrom (piao-že-čeng) , který způsobila škodlivost horké povahy. Ta, stejně jako vítr, je jangová, tudíž přehřívá povrch, vyvolává v něm stoupavé a odstředivé pohyby, takže póry se rovněž otevírají a pot může být vylučován ven.
VIII.3.2.b. Pocení u vnitřních onemocnění
Nedochází-li k pocení u nemocí vnitřního původu, jde větši nou o příznak toho, že jangová čchi je oslabená a nemá sílu transformovat ani distribuovat tekutiny, anebo že není dostatek jinových tekutin, takže byl vyčerpán i zdroj pro tvorbu a doplňování potu. Pokud se pocení objeví, cílené dotazování opět pomáhá určit, zdali je nemoc povahy horké nebo chladné, a jaké jsou vzájemné poměry jin-jangu v těle. Čínská medicína rozlišuje několik typů chorobného potu: J. Samovolné pocení (c' -chan)
Samovolné či spontánní pocení je takové, když se pacient neustále potí i bez účasti činitelů, které jinak pocení přirozeně vyvoláva~í. Dochází tedy k němu i v klidu a s pohybem se zintenzivňuje. Casto bývá provázeno psychickou i fyzickou malátností, dechovou nedostatečností a citlivostí na chlad. Příčinou tohoto pocení jsou disharmonie mezi vrstvami wej ajing, prázdnota jangu a prázdnota čchi. Pokudjejangová čchi slabá, oslabuje se i pe v-
161
nost povrchu, v pórech převáží otevírání nad zavíráním, takže pot se průběžně roní ven. Pohyb obvykle znamená ještě větší aktivitu jangu a současně jeho zvýšené vyčerpávání, a proto při něm dochází k umocnění pocení. Pocení z disharmonie jing a wej je takové, kdy kromě něj nejsou přítomny další chorobné příznaky. Pocení z prázdnoty čchi je provázeno zvýšenou citlivostí na vítr a chlad, bušením srdce a zkrácením dechu; většinou souvisí s prázdnotou čchi srdce a plic. Pocení, při němž jsou studené končetiny, nechuť k jídlu, řídká stolice a hluboký pomalý pulz, vyplývá z prázdnoty jangu, a to zejména jangu sleziny a ledvin. 2. Kradmé pocení (tao-chan)
Jde o pocení, které začíná po pohroužení se do spánku a ustává po procitnutí. Signalizuje prázdnotujin, resp. i prázdnotu čchi. Při prázdnotějin vzrůstá vnitřní horkost, a když se ve spánkujangová ochrana ponořuje do jinových vrstev těla, ještě více tuto horkost stupňuje, a tím způsobuje "odpařování" tekutin na povrch. Vylučování potuje zároveň usnadněno právě i tím, že jang je vtažen dovnitř, takže povrch tělaje oslabený. Po probuzení se jangová ochrana vrací na povrch a zpevňuje jej, takže pocení ustává, ačkoli vnitřní horkost přetrvává i nadále. Je-li kromě jin ve stavu prázdnoty i čchi, vedle kradmého pocení se objevuje i pocení samovolné. Jednotlivými konkrétními příčinami kradmého pocení jsou nedostatek krve srdce, prázdnotajin s vnitřní horkostí, prázdnota sleziny a zahrazování se vlhkosti, zablokování škodlivosti mezi povrchem a nitrem. Při nedostatku krve srdce se objevují palpitace, zkrácení dechu, psychická únava, odkrvený obličej a nespavost, jako následky příliš uvolněného srdečního jangu. Při prázdnotě jin se stupňuje vnitřní horkost, a vedle pocení se proto objevují návaly horkosti, zejména odpoledne, pálení v dlaních, na chodidlech a u srdce, snížená menstruace, poluce, hubnutí. Pocení z prázdnoty sleziny je provázeno tupým pocitem v hlavě, únavou a tíhou v končetinách, a rovněž ztrátou chuti k jídlu. Je-li příči nou škodlivost zablokovaná mezi povrchem a nitrem, k pocení se přidávají střídavé pocity chladu a horka, plnost v podžebří, hoř kost v ústech a nucení ke zvracení.
Vyš e třován i
162
dotazy
"Samovolné pocení i kradmé pocení mají každé své jinové i jangové příznaky; nesmíme proto říkat, že samovolné pocení nutně patří k jangu a kradmé pocení nutně přináleží k prázdnotě jin. Jestliže tento jinjangový rozdíl tudíž existuje, jak jej můžeme rozlišit? Při vyšetřování zjišťujeme přítom nost či nepřítomnost ohně a z toho vidíme, zda jde o jin, anebo o jang. Pokud k pocení dochází při přeplněnosti ohně, tehdy oheň spaluje jin, a z toho můžeme usuzovat, že jde o prázdnotu jin. Pokud oheň není přítomen, a pot se přitom vylučuje, znamená to, že čchi povrchu není pevná, a z toho poznáme, že jde o prázdnotujangu. Rozpoznání těchto dvou (stavů) je principem (pochopení) pocení, o nic dalšího se již nejedná. Proto i při (výběru) léčebných metod můžeme postupovat podle této osnovy."4 3. Velké pocení (ta-chan)
Výrazné pocení s velkým množstvím potu může být povahy plné i prázdné, horké i chladné. Plné je výrazem velkého nárůstu horkosti, podníceného vniknutím horké škodlivosti nebo jiným činitelem, a vytlačování tekutin na povrch tímto předimenzova ným jangem. Je provázeno horečkami, zrudnutím obličeje, žízní a vlnovitým velkým pulzem. Často signalizuje etapu maximální akumulace škodlivosti v jangmingové vrstvě. Silné pocení z prázdnoty je příznakem velkého oslabení čchi orgánů. Provází je chlad v končetinách, zkrácení dechu, fyzická slabost, ponořený a tenký pulz, bledý odkrvený obličej apod. Dochází k němu proto, že jangová čchi už není dostatečně silná, aby zpevňovala povrch těla, odlučuje se z těla a spolu s ní unikají i tekutiny, které přišly o sílu, jež je ovládala. 4. Pocení Z
vyčerpanosti (ťiie-chan)
Toto pocení je znamením závažného stavu souvisejícího se zánikem jangu nebo jin; nazývá se proto i pocením z odlučování (tchuo-chan). Pokud jsou přítomny vysoké horečky, spalující žízeň , tenký rychlý a prudký pulz a pot je horký, mazlavý a lepka4
Dota zy na pot
163
vý, tehdy jde o pocení ze zánikujin. Je-li tělo naopak chladné, konjsou studené, pulz je nepatrný a ztrácí se, a pot je rovněž studený, hojný a sražený do velkých kapek, jde o pocení ze zániku jangu. četiny
"Pocení z odlučování (znamená, že) jinje přeplněná a pře hradila jang; pak se pot odlučuje společně s (vytěsňovaným) jangem. (Takovýto pot) má mdlou chuť , není slaný, vypadá jako perličky a neteče. Je to pot z odlučování a (signalizuje) neléčitelný stav."5 5.
Zimniční pocení (čan-chan)
Při postupu nemoci, pokud se dostaví záchvěvy chladu, tře savka, bolesti po povrchu těla a nakonec pocení, jde o tzv. pocení z boje. Představuje etapu vyhranění boje správného se škodlivým, obvykle při nemocích ze zranění chladem, resp. z dlouhodobého přetrvávání škodlivosti v těle a jejího opětovného boje s řádnou čchi. Toto pocení je považováno za zlomové , po něm se zdravotní stav může vyvíjet dvěma směry - buď k uzdravení, nebo naopak ke zhoršení stavu. Pokud po skončení pocení ustoupí horečky, pulz se zklidní a tělo ochladne, nemoc je na ústupu a lze předpokládat příznivý vývoj. Jestliže však po pocení horečky přetrvávají, pulz je prudký a pacient neklidný, znamená to, že škodlivé vítězí nad správným a prognóza je nepříznivá .
VIII.3.2.c. Lokální pocení Vylučování
potu není jenom celoplošné, nýbrž k němu dochází (nebo nedochází) i lokálně, pouze na jistých místech těla. I tyto příznaky slouží čínské medicíně jako pomocné prostředky ke stanovení příčiny nemoci, tj . konkrétní disharmonie jin-jangu. 1. Pocení hlavy (tchou-chan)
Pocení hlavy (obličeje, čela ap.) samo o sobě nemusí být pří znakem nemoci. Např. objevuje-li se po jídle nebo u malých dětí
Č l č T, s. 207 ; cit. z éang Ťie-pin Ťing ':iiie cchiian-šu ; /624 n I. 5
Č lčT, s. 207; cit. z Che Meng·:iao. J-pien; /75/ nI.
164
Vyšetřování
dotazy
ve spaní a není-li provázeno dalšími chorobnými symptomy, tehdy není považováno za chorobné; tento jev se nazývá "pařáková hlava" (čeng-lung-tchou). Chorobné příčiny pocení hlavy bývají dvojí - plné (obvykle z nadbytku vlhké horkosti) a prázdné (z prázdnoty čchi). Hlavní okruhy těchto příčin jsou čtyři: 1) Škodlivá horkost v horním zářiči. Horkost vystupuje jangovými dráhami do hlavy a vytlačuje pot na povrch; průvodními příznaky jsou rudý obličej, srdeční neuróza, podrážděnost, žízeň, rudý jazyk se žlutým povlakem, rychlý pulz. 2) Akumulace vlhké horkosti ve střed ním zářiči. Nadměrné nahromadění se vlhkosti a horkosti vede k odpařování se "horkých par" z této oblasti do hlavy a následnému pocení; typickými průvodními jevy jsou např. pocit tíhy a únavy v těle, horké tělo, dusivý pocit v hrudi, žlutý mastný povlak jazyka. 3) Vyprchávání jangové čchi. U vleklých vysilujících onemocnění nebo ve stáří dochází k oslabeníjangové čchi a hromadění se chladu v dolní části těla, takže jang "vyprchává" a je i vytlačován nahoru a s ním se odlučují i tekutiny; průvodními jevy jsou studené končetiny, zkrácení dechu nebo dušnost, pocení čela. Pokud dojde v závěrečném stadiu těžkých onemocnění náhle k vystoupení studených, velkých a olejovitých kapek potu na čele, jedná se o příznak zániku jangu a kritického stavu pacienta. 4) Nárůst jangu z potravy. Po požití přílišného množství horkých, pálivých jídel nebo alkoholu dochází k silnému nárůstu jangové čchi a jejímu vystupování do hlavy, jež je provázeno pocením. 2. Pocení nosu (pi-chan)
Pokud se pot objevuje jenom na nose, je to pro čínskou medicínu příznak oslabení jangové čchi sleziny, a tudíž i čchi střední ho zářiče. Jsou-li kapky potu velké a současně studené, znamená to, že ve středním zářiči dochází k zahušťování chladu v důsledku prázdnoty jangu; objevují se např . při silných bolestech v oblasti srdce a sleziny.
Dotazy na pot
165
příčinou je poškození čchi těchto dvou orgánů v důsledku nadměr ného přemýšlení a stresování se, hladově ní a fyzické námahy. Je provázeno bušením srdce, zkrácením dechu, nechutenstvím, říd kou stolicí atd. Pocení z prázdnoty jin souvisí se srdcem a ledvinami, s vyčerpáním jejich jin a následným nárůstem vnitřního ohně, který vytlačuje tekutiny na povrch. Dalšími příznaky jsou horkost pěti srdcí, návaly horka v kostech apod.
4. Pocení v podpaží (jie-chan)
Lokální pocení v podpaží se nazývá i žeberním pocením (siechan). Oblastí podpaží probíhají dráhy jater a žlučníku, a jedním z projevů poruch v daných drahách je právě toto pocení. Příčinami může být vlhká horkost, která zahradí kolaterály luo-maj a snížením jejich průchodnosti způsobuje vytlačování potu - tehdy jde o pocení v podpaží z vlhké horkosti (š'-že jie-chan) - , anebo prázdnotajinjater ají vyvolaný nárůst vnitřní horkosti z prázdnoty krve; tehdy jde o pocení v podpaží z prázdnoty jin (jin-sujie-chan). Dále existuje i silné a výrazně páchnoucí pocení, které čínská medicína považuje za dědičnou záležitost a které se sice dá léčením, podle teze o vlhké horkosti, zmírnit, úplně odstranit jej ovšem nelze. 5. Pocení na bedrech (jao-chan)
Pokud dochází bez zjevné příčiny a bez dalších průvodních chorobných příznaků k pocení vzadu v pase, jde o příznak prázdnoty čchi ledvin. 6. Pocení na pohlavních orgánech (jin- chan) Při pocení v oblasti vnějších pohlavních orgánů jsou rozlišovány dva typy, a tedy i dvě příčiny pocení. Pokud je pot studený, dochází k němu v důsledku prázdnoty jangu ledvin; je-li hustší a lepkavý, vyvolává jej prosakování této oblasti vlhkou horkostí.
3. Pocení na hrudi (siung-chan)
7. Pocení na dlaních a chodidlech (šou- cu-sin- chan) Pocení převažující v oblasti hrudi se nazývá i pocením srdce (sin-chan). Dělí se na pocení z prázdnoty čchi a pocení z prázdnoty jin. Pocení z prázdnoty čchi má vztah k srdci a slezině a jeho
Mírné pocení na dlaních či chodidlech je normálním fyziologickým projevem činno sti organismu, pokud se však výrazně zvý-
Dota zy na bol es ti
Vyš e t/o 'Vání dota zy
166
ší, případně je provázeno dalšími chorobnými příznaky, jde o jev patologický. Těmito příznaky jsou např. sucho v ústech a krku, zácpa, ztmavnutí moči a tenký rychlý pulz. Bývají způsobeny tzv. stagnací horkosti v jinových drahách (jin-ťing fii -že) , přičemž dráhami jsou míněny dráhy osrdečníku a ledvin procházející dlaně mi resp. chodidly. Mohou též souviset s poruchami sleziny a žaludku, jelikož slezina řídí končetiny a dopravuje do nich čchi. Když je příčinou vlhká horkost v žaludku a slezině, k pocení se přidává tlak v hrudi a žaludku, nechutenství, pocit tíhy v těle, zrudnutí moči. Pokud pocení provází pocit malátnosti, zkrácení dechu, nechuť k mluvení, snížení množství přijímané stravy a studené končetiny, jde o prázdnotu čchi sleziny a žaludku. Jsou-li průvodními jevy sucho v krku a ústech, jež je výraznější ve spánku, hlad a současně nechuť k jídlu, škytání a rudý jazyk, tehdy je pocení vyvoláno prázdnotou jin žaludku a sleziny a nárůstem vnitřní prázdné horkosti. 8. Pocení na
polovin ě těla
167
Proto když škodlivost zcela ustoupí a dochází k pocení, když se tělo ochlazuje a horečka ustoupí, znamená to , že škodlivost byla odstraněna. Když je škodlivost v drahách ťing a pot je v pokožce, není to pravé pocení. Jestliže po vypocení se škodlivost zmírnila, ale neustoupila úplně , je tam ještě zbytková škodlivost, která rozhodně není povrchovou škodlivostí. Nelze ji posuzovat podle potu, ale musí se pečlivě zkoumat podle pulzu. U všech symptomů tepla a letního horkaje pocení způ sobené škodlivostí. Pokud dochází k pocení, avšak škodlivost ještě neustoupila, jedná se vždycky o povrchové syndromy ... U syndromů, které vůbec nejsou povrchové, je pocení vyvoláno prázdnotoujangu a musí se tehdy doplňovat čchi . U pocení z prázdnoty jin se musí podporovat esence ťing . U pocení následkem přeplněnosti ohně se stav vyléčí schlazením. U pocení z nadměrného příjmu tekutin je třeba pročistit, a tím dosáhnout utišení. Toto je jin a jang, povrch a nitro u syndromů pocení. Není možné je nezkoumat."6
(pan -šen- chan)
Tímto je označováno pocení objevující se jenom na polovině levé či pravé, horní nebo dolní. Obvykle je způsobeno zablokováním drah čchi-siie, přičemž postižena je vlastně opačná strana, čili ta polovina těla, na níž se pot nevylučuje . Příčiny, které vedou k takovémuto blokování, jsou dvojí. Jednou je ztráta vyváženosti mezi ochrannou a vyživující čchi, a následně i mezi vrstvami čchi a krve; jako příznaky lze uvést např. bledý odkrvený obličej a celkovou slabost. Druhou příčinou je přehrazení drah v důsledku vzniku vnitřního větru a patogenních hlenů, např. při mrtvici, ochrnutí apod. Pocení na polovině těla spojené se závratěmi a třesy končetin může proto být důležitým varovným signálem blížící se mrtvice .
VIII.3.3. Dotazování se na bolesti
těla,
Už zmiňovaný Čang Ťie-pin k vyšetřování potu píše: "Dotazováním se na pot
současně vyšetřujeme
Bolesti jsou asi nejčastějším průvodním jevem chorobných poruch, jenž se v různé míře objevuje u většiny onemocnění. Mohou postihovat celé tělo nebo - což je častější - jenom některé jeho části. Z hlediska povahy jsou rozlišovány dvojí bolesti . Jedny jsou z plnosti, čili ze zablokování ťing-luo z nejrůznějších příčin - napří klad vnějšími škodlivostmi, stagnací krve, čchi a potravy, parazity, hleny apod. Při nich se uplatňuje mechanismus vyjádřený poučkou "když je neprůchodnost, pak je bolestivost". Druhý typ bolesti způsobuje naopak prázdnota, "díry" v organismu vyvolané nedostatkem čchi-siie , esence ťing apod. Při dotazování se zjišťuje lokalizace bolesti, povaha, stupeň a čas jejího vzniku či opakování a trvání.
i povrcho-
vý nebo vnitřní (charakter onemocnění). Při povrchových (onemocněních) z přeplněnosti škodlivosti nikdy pocení nebývá; je-li tudíž pocení přítomno , škodlivost odchází spolu s potem a už nejde o povrchovou škodlivost. To je přirozené pravidlo.
" U Č3, s. 38; cit z Čang Ťie-p in.· Ťing~jue čchiial1-šu: / 624
ll .
r
168
Vyšetřování
dotazy
VIII.3.3.a. Lokalizace bolesti Víme, že pro čínskou medicínu je organismus propojený celek, v němž jednotlivé části, nejednou od sebe vzdálené, jsou v přímém spojení díky drahám čchi, funkcím orgánů apod. Proto zjištění místa bolesti může sloužit jako ukazatel směřující k původnímu zdroji vzniku bolesti, čili i chorobné poruchy. J. Bolesti hlavy (tchou-tchung)
Hlava je nazývána shromaždištěm všeho jangu, protože se v ní koncentruje jangová čchi těla. Dále je v ní umístěn mozek, jenž je "mořem dřeně suej", a hlavou vedou přímo nebo nepřímo všechny dráhy čchi. Protože je hlava takto propojená s celým organismem, příčiny bolestí hlavy mohou být velmi různorodé, a to jak vnějšího, tak i vnitřního původu. Vnější škodlivá čchi, tj. působení povětrnostních činitelů, a zevnitř stagnace čchi a krve či akumulace hlenů vedou k přehrazová ní drah, a tím ke vzniku bolestí hlavy, které jsou povahy plné. Nedostatek čchi-sue a úbytek esence ťing způsobují tzv. "vyprazdňování se" moře dřeně suej a z toho plynoucí bolesti hlavy, jež jsou povahy prázdné. Pokud bolesti vzniknou náhle, jsou prudké, neústupné, táhnou se až k šíji a stupňují se působením větru a chladu, jde o akutní povrchové syndromy z vnějšího postižení, většinou větrem a chladem. Když je provází zrudnutí obličeje a očí, nesnášení tepla a úleva při působení chladu na hlavu, jsou vyvolávány větrnou horkostí. Jsou-li bolesti spojené s pocitem tíhy v hlavě i celém těle, tehdy došlo k zablokováníjangové čchi ajejich vzestupných pohybů větrnou vlhkostí. Dlouhodobé mírné a skryté bolesti hlavy, které střídavě při cházejí a ustupují a často je provázejí závratě, jsou z okruhu syndromů vnitřních a prázdných. Jsou-li časté a při přepracovanosti se zvyšují, jejich příčinouje prázdnota čchi ajejí nedostatečné stoupání do hlavy. Z prázdnoty krve jsou tehdy, když jsou skryté a provázejí je závratě, bušení srdce a bledý odkrvený vzhled obličeje. Bolesti provázené pocitem dutiny v mozku, ochablostí v bedrech a kolenou, souvisejí s prázdnotou ledvin, s vyčerpaností esence ťing. Pokud se spolu se závratěmi při bolestech hlavy objevuje
Dotaz y na bolesti
169
samovolné pocení a vodnatá stolice, jde o prázdnotu sleziny. Pocit tíhy v hlavě, nevolnosti od žaludku a závratě při bolestech hlavy signalizují akumulaci hlenů. Bodavé bolesti, jež se nehýbou z místa, jsou způsobeny stagnací krve. Jsou-li bolesti hlavy rozpínavé a je-li při nich pocit sucha v krku a hořkosti v ústech, jejich příči nou je vystupování jaterního ohně. Pokud současně s bolestmi dochází k nevolnosti, zvracení a pocitu tlaku v žaludku a břiše, příčinou je chorobné zahrazení se potravy. Výraznější bolesti v prů běhu dne signalizují prázdnotu jangu, pokud jsou silnější v noci, jde o prázdnotu jin. Bolesti v jednotlivých částech hlavy: pociťování bolesti v růz ných částech hlavy je rovněž vodítkem k určení jejich příčiny. Tento způsob odvozování souvisí s průběhem drah čchi na hl avě. Pokud jsou tudíž bolesti soustředěny v čelní části a v obloucích nad oči ma, mají obvykle spojitost sjangmingovými dráhami a orgány; po stranách hlavy a na spáncích souvisejí se šaojangovými dráhami, na zátylku s tchajjangovými dráhami. Bolesti lokalizované mezi temenem a očima mají spojitost s ťuejinovou dráhou jater, která sem vede po spojení s řídící dráhou. Bolesti táhnoucí se k zubům vypovídají o poruše šaojinové dráhy ledvin, jež jsou spojeny s kostmi i mozkem. 2. Bolesti v hrudi (siung-tchung)
V hrudníku jsou umístěny plíce, srdce a horní zářič, takže bolesti v dané oblasti nejednou indikují poruchy těchto orgánů. Jelikož plíce řídí čchi, srdce řídí krev a v horním zářiči se míchá osnovná čchi, poruchy vyvolávající bolesti obvykle souvisejí se zahrazováním se toku čchi a krve. Povaha resp . i lokalizace bolestí umožňuje usuzovat na příčinu, jež je vyvolala . 1. Bodavé bolesti (ech '-tchung): bolestivý pocit píchání v hrudi, jehož místo se nemění, bývá způsoben krevní stází a následným zablokováním krevních vlásečnic. 2. Rozpínavé bolesti (čang-tehung): bolestivé nadýmání v hrudi provázené častým vzdycháním, které obtížím ulevuje, a sklon k předrážděnosti jsou příznakem stagnace čchi. Příslušná porucha mechanismu čchi je často důsledkem psychické stísněnosti, depresivních stavů apod.
Vyše tř o v á ní
170
dotazy
3 . Skryté bolesti (jin-tchung): jimi se označují nepříliš silné, ovšem přetrvávající bolesti v hloubi hrudi, které někdy sílí a ně kdy ustávají. Obvykle jsou příznakem prázdnoty čchi nebo prázdnoty jangu. Jsou-li bolesti v hrudi provázeny vysokými horečkami, zrudlým obličejem, potížemi s dýcháním a chvěním nosních křídel, jde o onemocnění plné a horké povahy; vyvoláváje napadení plic vnější větrnou horkostí a zablokování jejich rozptylovací funkce. Bolesti v hrudi spojené s návaly horkosti, nočním pocením a vykašláváním sražené krve způsobuje prázdnotajin plic a vznik vnitřní horkosti spalující kapiláry v plicích; mohou rovněž být příznakem tuberkulózy. Jsou-li bolesti ostré, je-li u srdce dusivý pocit tlaku, objevuje se zeleno popelavé zbarvení obličeje a studený pot, jde o tzv. pravé srdeční bolesti (čen-sin-tchung), ježjsou vyvolány ucpáním cév v srdci sraženou krví. Bolesti v hrudi s nauzeou, rozpáleným tělem a zvracením husté krve upozorňují na plicní absces, který vzniká akumulací čchi a krve v důsledku horké jedovatosti. Dusivý bolestivý tlak v hrudi táhnoucí se nahoru k ramenům se nazývá zablokováním hrudi (siung-pi); je příznakem hromadění hlenů a nedostatečného pohybu jangové čchi, anebo je příznakem stoupání krve z prázdnoty čchi. 3. Bolesti hader (žu-tchung)
Bolesti prsou mohou mít různé příčiny . Když se objeví před menstruace, obvykle signalizují stagnaci čchi a krve; bolesti v průběhu menstruace poukazují na předimenzovanost jangu jater v důsledku prázdnoty čchi . Bolestivé bulky v ňadrech jsou důsledkem zablokování luo-maj stagnujícími hleny, bolestivé vředy či praskliny na bradavkách a řezavé bolesti v nich jsou příznakem vlhké horkosti v dráze jater a oslabení zprůchodňova cí funkce jater, často v důsledku emoční lability projevující se podrážděností , či naopak podléháním depresím. Bolesti provázené krvácením a depresivními náladami ukazují na vznik ohně z dlouhodobé stagnace čchi-siie, horkost v krvi a neschopnost jater uschovávat krev. započetím
Důležitou diagnostickou výpovědní hodnotu mají i pohmatové bolesti. V oblasti hrudní kosti obvykle souvisejí s plícemi, v místě
Dota z y na bol es ti
171
sil-li pod levou prsní bradavkou, anebo na vnitřní straně předlok
tí jsou příznakem srdečních potíží, na žebrech v podpaží mohou mít vztah k tzv. visícím hlenům. 4. Bolesti podže bří (sie-tchung)
Pod pravými žebry jsou umístěna játra a žlučník a po žebrech na obou stranách probíhají dráhy jejich orgánů; proto bolesti v této části těla mnohdy souvisejí s funkčními poruchami těchto orgánů. Dalšími příčínamijsou akumulace hlenů a stagnace čchi a krve. Bolesti v žebrech spojené s pocitem plnosti v hrudi , střídáním horečky a třesavky, nevolností, srdeční neurózou, ztrátou chuti kjídlu naznačují , že došlo ke vniknutí větrného chladu ajeho pře trvávání v šaojangových drahách. Pokud je při nich hořkost v ústech, zvracení, srdeční neuróza, nadýmání a zežloutnutí pokožky či očního bělma, tehdy jde o nahromadění se vlhké horkosti v játrech a žlučníku. Bolesti v žebrech, časté vzdychání a sklon k rozčilování se vypovídají o stagnaci čchijater. Pálivé bolesti, při nichž se dále objevuje zrudnutí obličeje a očí, znamenají akumulaci jaterního ohně . Pokud jsou bolesti pod žebry bodavé a nehýbou se z místa, obvykle ukazují na krevní stázi. Jsou-li spojeny s pocitem plnosti, nelze je přesně lokalizovat, kolísají podle psychického naladění a nutí k častému vzdychání, znamená to , že došlo ke stísnění a zauzlení se čchi jater. Skryté stálé bolesti v žebrech, spojené s pocitem sucha v ústech a krku, mžitkami před očima a zrudlým jazykem bez povlaku vypovídají o nedostatku jin jater. J sou--li bolesti nadýmavé povahy, sílí při kašli a otáčení se na bok vleže a je-li s nimi spojená dýchavičnost, ukazují na nadměrnou stagnaci a akumulaci patogenních hlenů. 5. Bolesti žaludku (wan -tchung) Nejčastějšími příčinami, které vyvolávají bolesti v oblasti žaludku, jsou nvapadení žaludku chladem, srážení se stravy a útok jaterní čchi. Zaludek potřebuje ke své činnosti vyvážené prostře dí a nerušenou možnost sestupu trávené potravy. Pokud výše jmenované, případně ijiné příčiny tyto předpoklady narušují, vznikají v něm stavy plnosti resp. prázdnoty, projevující se mimo jiné i bolestmi. Obecně platí, že když postiženému ulevuje masáž ža-
172
Vyšetřování
dotazy
ludku, příjem stravy a teplo, jde o prázdnotu; když naopak odmítá dotek a po požití stravy se bolesti stupňují, porucha je povahy plné. Bolesti a pálení v žaludku, zvýšený hlad, pach z úst a zácpa jsou příznaky akumulace horkosti v žaludku a poškození tekutin. Jsou-li bolesti bodavé, nemírní je ani příjem jídla a nehýbou se z místa, příčinou je krevní stáze a následné zablokování drobných drah čchi-sue. Bolesti s nadýmáním, krkání a podrážděnost jsou příznakem stagnace čchi v důsledku napadení žaludku čchijater. Bodavé studené bolesti, které se zmírňují teplem, vznikají tehdy, pokud do žaludku vnikne chlad, poškodí jangovou čchi a způsobí kontrakce svalstva. Skryté bolesti, kladná odezva na masáž a teplo, a zvracení šťáv znamenají prázdnotu jangu žaludku a následný vznik vnitřního chladu. Pokud postižený pociťuje pálení v žaludku, je hladový, a přitom se mu nechce jíst, má zrudlý jazyk téměř bez povlaku, je to příznak prázdnoty žaludečníjin a nárůstu vnitř ního ohně. 6. Bolesti břicha (fu-tchung) Břicho rozděluje čínská medicína na tři, resp. v širším smyslu na pět částí. Odhlédneme-li od tzv. pod srdcí (sin-sia) čili oblasti v mezižeberním oblouku, a žaludeční dutiny (wej-wan), jedná se o: velké břicho (ta-fu), tj. oblast kolem pupku a nahoru od něj, které souvisí se žaludkem, slezinou, játry, žlučníkem a středním zářičem; malé břicho (siao-fu) , zabírající oblast od pupku dolů a související s ledvinami, střevy, močovým měchýřem, vnitřními pohlavními orgány a spodním zářičem; drobné břicho (šao-fu), tj. oblast paralelně po obou stranách malého břicha, související s dráhou jater. Lokalizace bolestí v těchto jednotlivých částech břicha je tudíž rovněž jistým výpovědním signálem o jejich příčině. Celkově lze říci, že základními příčinami bolestí břicha jsou plnost, prázdnota, chlad a horkost. Pokud se bolestem uleví při kontaktu s teplem, masáží a požitím jídla, jsou povahy prázdné, tj. z prázdnoty čchi, krve nebo z vnitřního chladu při nedostatku jahgu. Pokud pacient nesnáší tlak na břicho, bolesti jsou silné a po požití jídla se ještě zhoršují, jsou povahy plné; jejich příčinou je stagnace čchi, krve, potravy, anebo jí jsou paraziti.
Dotazy na bolesti
173
/
\
--- ,.-
( I
"\
podsrdcí --t-t----.'žaludek ---t-t-r-velké břicho
----,/--It---
drobné břicho -===t----rmalé břicho
---..!.-+-~7-
Obr. 6.
Rozdělení břicha
na jednotlivé
části
Skryté bolesti ve velkém břiše, při nichž pacientovi vyhovuje masáž a teplo a které bývají provázeny řídkou stolicí, pocházejí od prázdného chladu v žaludku a slezině. Pokudjsou bolesti prudké a pacientovi pomáhá teplo, avšak masáž odmítá, tehdy jde o bolesti z plnosti a chladu. Vyhovuje-li mu naopak chlad, masáž mu nedělá dobře a trpí zácpou, bolesti jsou způsobeny plností a horkostí. Bolesti v okolí pupku, které přicházejí a odcházejí a při nichž lze nahmatat a přesouvat hrudkovité útvary, jsou způsobeny parazity. Bolesti v malém břiše spojené se zástavou močení pocházejí od močového měchýře a vypovídají o oslabení jeho transformačních funkcí. Když jsou bolesti bodavé a silné, jde o stagnaci a akumulaci krve ve spodním zářiči. Bolesti po stranách břicha, které se táhnou až k pohlavním orgánům, mohou souviset s kýlou či chladnou škodlivostí zahrazenou v dráze jater. Jsou-li na pravé straně a současně je citlivý zvláštní indikační bod slepého střeva ležící asi 2 palce pod bodem cu-san-li (ST36) na holeni, signalizují možný zánět slepého střeva. Prudké bolesti po stranách břicha se současnou zácpou mohou vypovídat o akutním zauzlení střev. 7. Bolesti zad (pej-tchung)
Záda mají velkou plochu, čímž jsou více přístupná působení jejich středem prochází páteř, v níž je kon-
povětrnostních vlivů,
174
Vyš e třování
dot a zy
centrována dřeň suej, vedou po nich větve dráhy močového mě chýře, na kterých leží body šu související se všemi orgány těla a kteráje propojena se všemijangovými dráhami. Hlavními okruhy příčin bolestí zad jsou proto vpád chladu a větru, prázdnota jangové čchi a vyčerpanost esence ťing. Pokud jsou bolesti provázeny pocitem ztuhlosti táhnoucím se až na šíji a zimniční třesavkou, došlo k napadení tchajjangové dráhy močového měchýře a přepravních bodů šu větrným chladem. Táhnou-li se bolesti ze zad na ramena a přemisťují se z místa na místo, jde o zablokování z větru a chladu. Studené bolesti spojené se zimomřivostí a chladem v končetinách jsou příznakem prázdnoty jangové čchi . Bolestivý pocit dutosti v páteři a potíže s předkláněním a zakláněním trupu znamenají, že došlo k vyčer pání esence ťing a že je napaden řídící kanál tu-maj. Bodavé bolesti, které setrvávají v jednom místě a v noci se zintenzivňují, jsou způsobeny stagnací krve. Ostré bolesti prořezávající se až k srdci jsou příznakem syndromu zablokování hrudi. Pokud se při bolestech objeví dušnost, kašel a horečky s pocením, poukazuje to na zahrazení horkosti v plicích; studené bolesti a dechová nedostatečnost jsou způsobeny nedostatkem plicní čchi . Bolesti v zádech při dlouhodobém sezení signalizují nedostatek čchi-sue. Zvýšená bolestivost zad ve spánku, která se zmírní pohybem po procitnutí, znamená, že dochází ke stagnaci čchi a krve. Bolesti, jež vycházejí směrem od lopatky do ramene a odtud sestupují dolů po straně hrudníku ajsou stálé, způsobuje vzplanutí ohně srdce a žlučníku, jakožto následku vyčerpání krve srdce a intenzivní stresující myšlenkové činnosti. 8. Bolesti v bedrech (jao-tchung)
O bedrech čínská medicína říká, že jsou "skladištěm ledvin"; proto bolesti v tomto místě obvykle souvisejí s poruchami ledvin, zejména s jejich prázdnotou. Tehdy totiž jednak esence ťing nevyživuje dostatečně ani páteř v této oblasti, a jednak slabá jangová čchi nedokáže v potřebné míře danou oblast zahřívat. Bolesti v bedrech mohou mít příčinu i v plnosti - tehdy jde např . o zahrazení drah větrem, chladem či vlhkem, nebo o stagnaci čchi a krve. Jsou-li bolesti silné, vznikají náhle, táhnou se na záda a provázejí-li je ztuhnutí šíje, horečky či zimnice, tehdy došlo k napa-
Dotazy na bole s ti
175
dení vnějším větrným chladem. Studené bolesti a pocit tíhy, které nemizí ani při ležení a zhoršují se za vlhkého počasí, jsou způ sobeny zablokováním drah chladem a vlhkostí. Bolestivý pocit horkosti, který ustupuje při pohybu a zhoršuje se v horkých a vlhkých dnech, je příznakem zahrazení drah vlhkou horkostí. Pocit píchání v kříži, který se nehýbe z místa a v noci ještě více sílí, je příznakem krevní stáze; pokud se bodavá bolest střídavě objevuje a záhy mizí při chůzi a je provázena bolestivým tlakem v podžebří, vyvoláváji stagnace čchi. Studené bolesti v bedrech, spojené se zimomřivostí, chladem v končetinách a hojným močením, jsou příznakem prázdnoty jangové čchi ledvin . Mírné bolesti s pocitem ochablosti v bedrech a kolenou a s pálením v pěti srdcích pocházejí z vyčerpanosti jin ledvin. Náhle se ozývající bolesti, které se stupňují při každém pohybu, zakašlání či hlubším nádechu, provázejí vnější poranění , natažení svalstva v dané oblasti apod. Pokud trpí bolestmi v bedrech ženy během menstruace, jde obvykle o příznak prázdnoty krve a stagnace čchi z oslabení ledvin a jater. Poporodní bolesti v kříži jsou vyvolány prázdnotou krve a vyčerpaností ledvin, zahrazením drah vlhkým chladem nebo krevní stází v dané oblasti. "Při
syndromech bolestí v bedrech odedávna existuje pět diagnózy. První se nazývá prázdnota a nedostatek jangu a oslabení šaojinových ledvin. Druhou jsou větrné bloky, bolesti v kříži z větru, chladu a vlhkosti. Třetí mluví o poškození ledvin z aktivit lao , čtvrtá o zraněních a pátá o (častém) ležení na vlhkých místech ... Pokudjsou bolesti v bedrech vleklé a neutuchající, jde o prázdnotu ledvin. Zhoršují-li se za deštivého počasí a při dlouhém sezení, jde o vlhkost. Když bolesti vznikají při chladu a (postižený) má rád teplo a nesnáší chlad, jde o chlad. Pokud k bolestem dochází v teple a (postižený) má rád chlad a nesnáší teplo, jde o horkost. Bolesti při depresích či hněvu (znamenají) stagnaci čchi; bolesti při smutku, žalu a (chorobném) přemítání jsou z prázdnoty čchi. Bolesti při práci jsou z oslabení jater a ledvin."? druhů
7
Č I ČT, s . 124 ; cit. z é ang t ie-pil1 i'ing-ji1e čchi1an-šu : /624 11 I.
Vyšetřování
176
9. Bolesti
dotazy
končetin (s'-č'-tchung)
V končetinách se bolesti mohou týkat kloubů, svalstva a šlach nebo drah ťing-luo. Obvykle k nim dochází tehdy, pokud vnější škodlivé činitele - vítr, chlad, vlhko - vniknou do povrchu těla a blokují v něm pohyb čchi-sue, nebo když je toto blokování vyvoláno vlhkou horkostí, anebo mohou souviset s prázdnotou sleziny a žaludku, které pak nedodávají končetinám dostatek výživy, resp. mohou souviset i s prázdnotou ledvin - což se týká zejména potíží s dolními končetinami - a jater. Zablokování drah vnějšími škodlivostmi způsobuje tzv. syndromy zablokování (pi-čeng). Pokud se bolesti ohlašují v oblasti kloubů a přitom se přemisťují, jde o větrné bloky ({eng-pi) či pohybující se bloky (sing-pi); tupá bolest a současně pocit ochablosti v kloubech je příznakem vlhkých bloků (š'-pi nebo ču-pi); silnější bolesti, které se nehýbou z místa a při chladu se stupňují, jsou chladné bloky (chan-pi) či bolestivé bloky (tchung-pi) vyvolané chladem; bolesti kloubů provázené rudými citlivými otoky jsou vyvolány horkostí a nazývají se horké bloky (že-pi). Pokud jsou bolesti urputné - říká se o nich, že jsou takové, jako by se do končetiny zakousl tygr -, nazývají se bolestivým větrem (tchung-{eng) ajsou způsobeny zahrazením toku čchi-sue v oblasti kloubů větr ným chladem. Prázdnota čchi z oslabení jater a ledvin může rovněž být zdrojem bolesti v končetinách; pro ni je typická ochablost, která se po fyzické námaze ještě stupňuje, a dalšími průvodními jevy bývají hubnutí, citlivost na průvan, samovolné pocení, závratě a bušení srdce. Když jsou bolesti spojeny s pocitem horka v kostech a v noci se zhoršují, jejich původcem je nedostatek jin ledvin a jater. "Při syndromu větrných bloků se bolesti pohybují, přesou vají se nahoru, dolů, doleva i doprava a nemají stálé místo, proto jsou nazývány pohybujícími se bloky. Při syndromu chladných bloků jsou bolesti kruté, ruce a nohy se stahují v křečích, přičemž (bolesti) se teplem zmírňují a při chladu se stupňují; tyto se nazývají bolestivými bloky. Při syndromu vlhkých bloků bud' dřevění a znecitliví některá místa (těla), anebo nelze zvedat končetiny, anebo se nelze otočit na bok, anebo se vlhkost mění na horkost a horkost na sucho, (svaly)
Dotazy na bolesti
177
se stahují v bolestivých křečích, zkracují se a jen stěží se dají narovnat; tyto se nazývají kalné bloky. Při syndromu horkých bloků je ve svalstvu krajní horkost, rty a ústa jsou vysušené, šlachy a kosti bolí tak, že se jich nelze dotknout a (člověk) má po těle pocit, jako by po něm běhaly krysy. O tomto se v Nej-ťingu říká, že jangové čchi je mnoho, jinové čchi je málo a jang sám silně převažuje. Proto se tento syndrom nazývá horkým blokem. "8 Určitým vodítkem pro určení příčiny bolestí v končetinách je i místo, v němž se projevují. 1. Bolesti ramen (ťien-tchung): ramena jsou spojena se zády a horními částmi paží, takže bolesti z nich nejednou přecházejí i do těchto oblastí. Jejich nejčastějšími příčinami bývá vnější vě trný chlad a vnitřní vlhký chlad, případně poranění typu natažení šlach či svalů apod. 2. Bolesti paží (pi-tchung): sem spadají bolesti projevující se v horních končetinách mezi rameny a zápěstím. Obvykle patří k typu bloků pi, čili jsou vyvolány zahrazením drah větrem, chladem nebo vlhkem. Někdy je způsobují i vlhké patogenní hleny. 3. Bolesti prstů (š'-č' tcheng-tchung): Tyto se typově řadí k bolestivým blokům, neboť obvykle vznikají z poruch cirkulace a následné stagnace čchi, krve, hlenů ap. Při bolestivém zmodrání prstů je příčinou stagnace čchi a krve v důsledku stísnění jaterní čchi. Pokud se spolu s bolestí dostavují i potíže se zavíráním prstů v pěst a jejich otevíráním, jde o hromadění se vlhké škodlivosti. Pokud se tyto bolesti přemisťují, signalizují přítomnost vě tru z prázdnoty. 4. Bolesti vnitřních stran stehen (ku-jin-tchung): tyto se mohou objevit pouze na jedné, anebo současně na obou končetinách a mohou se táhnout až k vnějším pohlavním orgánům. Příčinou bývá vpád vlhké horkosti, zauzlení vlhkého chladu, stagnace krve z prázdnoty čchi nebo prázdnota jangu ledvin. 5. Bolesti kolenou (si-tchung): v kolenou bolest souvisí se šlachami a svaly, dráhami ťing-maj, anebo s kolenním kloubem. Obvyklými příčinami bývají bloky pi z větru, chladu či vlhka, ale rovněž i prázdnota jater a ledvin. , ČIČT. s. 131 ; cit. z échin échang-:iii. éeng~iin maj-č', 17. sto/. n /.
Vy§ e třování
178
dotazy
6. Bolesti nohou (cu-tchung): jimi jsou označovány bolesti od v nártu, patě a na chodidle. Pokud se bolesti ozývají pouze v patách, které přitom nejsou oteklé ani zapálené, a způsobují potíže při dlouhém stání či chůzi, jejich příčinami bývají nedostatek esence a krve z oslabení ledvin, případně celková prázdnota čchi a krve . Bolesti na chodidlech v oblasti bodů tryskajícího pramene, jung-čchuanu (KIl), souvisejí s akumulací vlhkosti z prázdnoty ledvin a oslabení "výhřevné" síly ohně ming-menu. Bolesti chodidel u lidí s nadváhou, které sílí při stání a zmírňují se chůzí, poukazují na hromadění se patogenních hlenů. Palčivé bolesti v prstech spojené se zmodráním pokožky prstů, vznikem hnisavých vředů nebo až odpadnutím prstů, jsou nazývány odlučující se vředy (tchuo-ťii) a zajejich příčinu je považováno zahrazení sejedovaté horké škodlivosti v orgánech a následnou neschopnost oslabené jin tuto horkost ovládnout. Další příčinou může být vnější jedovatá škodlivost chladné a vlhké povahy, která vyvolává nerovnováhu mezi vrstvami ochrany a výživy a stagnaci toku čchi-sue. kotníků dolů, čili
JO. Bolesti pokožky Pociťování
(pchi~fu
tcheng-tchung)
bolesti v pokožce a podkožních vrstvách se objevunapadení povrchu těla vnějším větrným chladem či větrnou vlhkostí. Tyto škodlivosti ucpávají dráhy, v důsledku če hož se přehradí i tok čchi-sue, a to vyvolává bolest. Když je škodlivost vlhko-horká a obzvláště útočné povahy, vznikají rudé, velmi bolestivé skvrny až zduřeniny, tzv. jangová jedovatost Uang-tu). Dotazování se na bolestivost pokožky slouží jako doplňková metoda i při vyšetřování různých kožních onemocnění. Všeobecně platí, že pokud je pokožka zarudlá, bolest je omezená na jednotlivá místa mezi kůží a svalstvem, jde o onemocnění jangová, která jsou lehčí povahy a snáze vyléčitelná; když se barva pokožky nemění a bolesti jsou relativně slabší, onemocnění je jinové povahy a bude se léčit hůře. Pokud jsou vředy bolestivé, je to pozitivní znamení slibující vyléčení; nejsou-li bolestivé, přičemž však n emizí a stále více tvrdnou, bude jejich léčba složitá. Vředy v místech, kde jsou kůže a svalstvo více uvolněné, bývají méně bolestivé, poblíž komplikovanějších tkání jsou bolesti větší. Po zhnisání vyrážky je příznivým znamením, pokud bolest postupně ustupu-
je
často při
Dotazy na bolesti
179
je. Je-li tomu naopak, znamená to, že škodlivost má stále převa hu a čchi i krev jsou ve stavu prázdnoty, popřípadě, že nebyl zvolen správný léčebný postup. Když jsou bolesti pokožky palčivé a zmírňují se chladem, jejich příčinou je horkost; pokud kůže bolí méně, není zanícená a teplem se bolesti mírní, vyplývají z chladu. Pokud se různě pře misťují a nejsou fixovány na jedno místo, způsobuje je vítr. Je-li na zduřeném místě cítit neustálá bolest připomínající ptačí klování a zduřenina je uprostřed měkká, znamená to, že se v ní začí ná tvořit hnis. Pokud jsou bolesti v kůži zpočátku skryté, mírně rozpínavé a teplé, pokožka postupně tmavne, až dostává modrozelenou barvu a bolesti při masírování ustupují, jsou povahy prázdné; jsou-li bolesti naopak silné a dotykem se ještě zvyšují, jsou způsobeny plností. Co se týká vztahu charakteru bolesti a lokalizace nebo určení jejich příčiny, bodavé bolesti znamenají, že onemocnění je v kůži, pálivé souvisejí s nemocí v podkožní vrstvě , řezavé jsou v pokožce a svalstvu, tupé se vyskytují při nástupu chronického stadia abscesů, nepříjemný neurčitý pocit v pokožce souvisí často s působe ním vnějších škodlivých činitelů, klovavá bolest v pokožce a svalstvu signalizuje tvorbu hnisu při onemocnění jangové povahy. O vztahu mezi vznikem otoků a bolestí platí, že pokud se nejprve objeví otok a pak bolest, nemoc je umístěna mělce v podkožní vrstvě; je-li pořadí obrácené - nejprve bolesti, pak otok -, nemoc se nachází hlouběji ve svalstvu. Vznik bolestivých otoků na více místech těla poukazuje na působení horké a vlhké škodlivosti zevnitř, anebo na akumulaci zbytků vnitřní škodlivosti při ústupu nemoci. Když jsou otoky bolestivé a nehýbou se z místa, signalizují po sloupnou koncentraci škodlivosti. Za méně příznivé se považuje, nejsou-li bolestivé, jsou roztroušené po povrchu a zvětšují se. ll . Bolesti celého
těla (čo u-šen
tcheng-tchung)
Mohou nastat situace, kdy jsou bolesti pociťovány současně v celém těle - v hlavě, trupu i končetinách. Jde-li o nově vzniklé bolesti, jejich obvyklou příčinou je proniknutí větrného chladu či větrné vlhkosti do povrchu těla a následné zahušťování se čchi -sue a blokování jejího pohybu. Když tělo bolí jako po bití a sou-
Vy§etřováni
180
dota zy
časně
dochází k zrudnutí obličeje, vzniku rudých skvrn na tvájde o blokování drah tzv. jangovou jedovatostí (jang-tu), nakažlivým činitelem vlhko-horké povahy. Pokudjsou bolesti spojené s dlouhodobým pobytem na lůžku v důsledku vleklé nemoci, vyvoláváje nedostatek vyživující čchi a disharmonie mezi čchi a krví. řích,
VIII.3.3.b. Charakter bolestí Při vyšetřování je důležité, kromě lokalizace bolestí, zjistit též jejich povahu, neboť ona rovněž pomáhá identifikovat příčinu a mechanismus působení chorobných faktorů. Rozlišuje se něko lik typů bolestí. 1. Rozpínavé bolesti (čang-tchung): bolesti provázené pocitem rozpínavého tlaku se mohou objevit v různých částech těla, nejčastější ovšem bývají v hrudní či břišní dutině, popřípadě v hlavě . Jejich příčinou je obvykle zahrazování se čchi. Např. rozpínání v oblasti žaludku signalizuje zahrazování se čchi ve středním zářiči z akumulace chladu a podobných příčin; rozpínání v podžebří má svou příčinu často v zahrazování se čchi jater. Pokud se bolesti objevují v hlavě nebo v očích, je jejich původ ve vystupování jaterního jangu vzhůru nebo ve šlehání jaterního ohně. 2. Bodavé bolesti (cch '-tchung): tyto bolestijsou pociťovány jako píchání ostrým předmětem. J sou příznakem krevní stáze a obvyklé bývají v hrudi, žaludku a ve spodních částech břicha. 3. Řezavé bolesti (ťiao-tchung): tyto bolesti jsou ostré, jako by je způsobovalo řezání ostrým předmětem, ajsou též obvykle soustředěny do úzkého pruhu. Signalizují, že nějaká fyzická škodlivost plné povahy zablokovala mechanismus čchi anebo že k jeho blokaci došlo překážkami ze smrštěného chladu. Příkladem jsou "pravé bolesti srdce" způsobené ucpáním cév sraženou krví, bolesti žaludku vyvolané parazity či bolesti v podbřišku způsobené močovými kameny. 4. Palčivé bolesti (čuo-tchung): vedle bolesti samotné se projevují i pocitem pálení v postiženém místě a pacientovi se při nich ulevuje přikládáním studených obkladů. Jsou příznakem toho, že tzv. ohnivá škodlivost přeplňuje cévky luo-maj anebo že došlo k nárůstu horkosti v důsledku prázdnoty jin. Objevují se v' hrudi nebo v žaludeční dutině.
Dota z y na bolesti
181
5. Studené bolesti (leng-tchung): tyto bolesti provází pocit chladu v daném místě a působením tepla se zmírňují. Vznikají tehdy, pokud škodlivost chladné povahy zahradila luo-maj, nebo když je nedostatek jangové čchi, takže jednotlivé tkáně nejsou patřičně zahřívány.
6. Skryté bolesti (jin-tchung):jimijsou označovány bolesti, které nejsou příliš silné a lze je snášet, jsou ovšem permanentní. Signalizují většinou nedostatek čchi-siie, vznik vnitřního chladu nebo stagnaci toku čchi-siie. Projevují se často v hlavě, žaludku, břiše a v kříži. 7. Bolesti s pocitem tíhy (čung-tchung) a s pocitem ochablosti (suan-tchung): když jsou bolesti provázeny pocitem zvýšené váhy v postiženém místě resp. i v celém těle, jsou příznakem blokování mechanismu čchi a drah ťing-Iuo škodlivostí vlhké povahy. Vznikají obvykle v hlavě, končetinách, bedrech nebo i v celém těle. Bolesti tohoto typu v hlavě mohou být vyvolány i vystupováním jaterního jangu. Jsou-li bolesti spojeny s pocitem ochablosti, jde rovněž větši nou o patogenní působení vlhkosti. V oblasti kříže a kolen ukazují na prázdnotu ledvin. 8. Tahavé bolesti (čche-tchung) : jsou nazývány i táhnoucími se bolestmi (jin-tchung) resp. prosakujícími bolestmi (čche-tchung). Je pro ně charakteristické, že přesahují z jednoho místa na jiné. Obyčejně znamenají postižení šlach a drah, např. nedostatkem výživy nebo zahrazením nějakým škodlivým činitelem. Často souvisejí s poruchami jater, poněvadž játra řídí šlachy. 9. Duté bolesti (kchung-tchung): vedle bolestíje při nich ještě pocit prázdnoty, dutiny v postiženém místě. Signalizují nedostatečné vyživování dané oblasti v důsledku vyčerpanosti čchi, krve, esence ťing nebo dřeně suej. 10. Stabilní bolesti (ku-ting-tchung): tyto bolesti se nepřemis ťují, setrvávají najednom místě. Často se ozývají v kloubech; tehdy jde o hlavně o bloky z chladného vlhka nebo o lokální stagnaci čchi nebo krve. Pokud jsou bolesti v hrudní či břišní dutině, poukazují na možnou krevní stázi. ll. Pohybující se bolesti (cou-cchuan-tchung): na rozdíl od předešlých nepůsobí tyto bolesti najednom místě, nýbrž se různě přesouvají. Ty, které se přemisťují mezi klouby končetin, jsou nazývány putujícími bolestmi (jou-cou-tchung); přítomny bývají
Vyšetřování
182 při
dotazy
Dotazy na
a vlhkosti . Bolesti přesouvající se v hrudní a po trupujsou tzv. splašené bolesti (cchuan-tchung); tyto vyvolává zahrazování se čchi. blocích z
větru
břišní dutině či
K povaze bolestí lze obecně říci, že nově vzniklé bolesti jsou obvykle silné, citlivé na dotek a způsobené plností. Chronické bolesti bývají slabší, s kolísavou intenzitou a zmírňují je masáže; jejich příčinou je prázdnota.
VIII.3.4. Dotazování se na jednotlivé části
těla
Tímto okruhem otázek se - vedle bolestí - zjišťuje přítomnost či nepřítomnost dalších neobvyklých pocitů a vjemů v jednotlivých částech těla resp. v celém těle, které pomáhají blíže konkretizovat případné příčiny chorobných poruch.
VIII.3.4.a. Dotazování se na hlavu V odstavci o bolestech hlavy již byly naznačeny některé základní charakteristiky hlavy v rámci těla z hlediskajejí spojitosti s dráhami čchi a orgány. Dále k nim lze přiřadit skutečnost, že hlava souvisí i s celkovým stavem čchi-sue, a tedy i se stavem ledvin, jejichž esence-čchi je základní látkou i silou pro její tvorbu. Závratě
183
a kolenou, jde o stoupání jaterního jangu z prázdnoty jin jater a ledvin. Závratě spojené s pocitem tíhy v hlavě vypovídají o vnitř ním zahrazování se hlenů, které znemožňuje vystupování čistého jangu do hlavy a ke smyslovým otvorům; tento typ závratí bývá provázen i dusivým pocitem v hrudi a nevolností, případně zvracením. Pokud se k závratím přidává zatmívání se před očima, jež se dostavuje při přepracovanosti nebo náhlém povstání, je provázeno bledostí obličeje, bušením srdce či poruchami spánku, vypovídá o vyčerpanosti čchi i krve a následném nedostatečném vyživování mozku. Objeví-li se souběžně se závratěmi zapomnětlivost, šumění v uších, poluce a ochablost v bedrech a kolenou, příčinou je prázdnota esence ťing ledvin. Závratě při poraněních hlavy spojené s bodavými bolestmi jsou důsledkem krevní stáze. 2. Rozpínání v hlavě (tchou-čang)
Subjektivní pocit rozpínavého tlaku v hlavě má původ buď ve vyšlehování jaterního ohně, anebo v blokování jangové čchi vlhkostí. Je-li tlak bolestivý, provází jej podrážděnost, dusivý pocit v hrudi, pocit horka v hlavě, sucho v krku a hořká chuť v ústech, jde o vyšlehávání jaterního ohně. Pokud je v hlavě pocit tíhy a tento pocit je i v celém těle, provází jej nadýmání v břiše a nevolnost od žaludku, příčinou je hromadění se vlhkosti a její blokování výstupu jangové čchi do hlavy. 3. Tíha v
1.
části těla
hlavě (tchou-čung)
(tchou-jiin)
Závratěmi
se nazývají stavy, při nichž má postižený pocit porušení tělesné rovnováhy. V lehčím případě tyto pocity při zavře ní očí zmizí, v těžších případech pacient ztrácí rovnováhu, nemůže stát, je mu nevolno, má nucení ke zvracení, nedokáže otevřít oči a může se stát, že i upadne. Podle dalších průvodních příznaků můžeme detailněji usuzovat na příčiny, jimiž byly závratě vyvolány. Pokud se k závratím přidruží pocit otékání v hlavě, případně i zrudnutí obličeje, hučení v uších, sucho v krku a hořkost v ústech, je jejich příčinou vyšlehávání jaterního ohně; provází-li je bolestivé rozpínání v hlavě a současně pocit ochablosti v bedrech
Tento symptom se projevuje pocitem, jako by byla hlava pří a vlastní vahou tlačená k zemi. Jeho příčiny mohou být čtverého původu. Prvním je zahrazování se větrného vlhka v hlavě; při něm se mohou dostavit i bolesti hlavy, zhoršuje se za vlhkého počasí, postižený má ucpaný nos a je citlivý na proudění vzduchu. Je-li pocit tíhy v hlavě provázen rozpínáním, zrudnutím očí, horečkou, srdeční neurózou a dusivým pocitem v hrudi, tehdy jde o akumulaci vlhké horkosti. Pokud se vedle tíhy v hlavě objevují závratě, pocit něčeho vzpříčeného v žaludku a hrudi, nevolnost a zvracení hlenů, jde o zahrazení se vlhkosti a blokování jangové čchi. Objeví-li se při pocitu tíhy v hlavě odkrvený bledý obličej, pacient je psychicky unavený, má snížený příjem potravy liš
těžká
Vyše tFování dota zy
184
a řídkou stolici, příčinou je nedostatek prostřední čchi, tj . čchi sleziny, žaludku a středního zářiče. 4. Horkost v
hlavě
(tchou- že)
Pocit zvýšené teploty v hlavě a v obličeji poukazuje na vyšlehování jaterního ohně, stoupání ohně z prázdnoty jin ledvin a na vytěsnění jangu uvnitř zablokovanou jin. Šlehání jaterního ohně poznáme podle toho, že obličej je rudý, dochází k bušení srdce, podrážděnosti, bolestem v podžebří a pocitu hořkosti v ústech. Vystupování prázdného ohně se vedle horkosti v hlavě projevuje hučením v uších, závratěmi, ochablostí v bedrech a kolenou, pálením v dlaních, na chodidlech a u srdce. Při velkém vyčerpání jin i jangu, když se tyto dvě složky od sebe oddělují a jin zůstává zablokována uvnitř, vytlačujíc jang na povrch, je horkost hlavy tohoto typu provázena pocením, studenými končetinami, rudými skvrnami na tvářích, bolestmi v krku, vodnatou stolicí a mizejícím pulzem. 5. Chlad v
hlav ě
(tchou-Ieng)
Pocity opačné k předcházejícím, tj. chlad v hlavě, přecitlivě lost hlavy na chlad a potřeba nosit pokrývku hlavy, vznikají ze zasažení ťuejinových drah chladem nebo z prázdného chladu v ří dícím kanálu tu-maj. V prvním případě se dále objevují bolesti v temeni, zelenavosinalé zbarvení obličeje, chlad v končetinách a nevolnost od žaludku . Je-li příčinou chlad v tu-maj, je cítit chlad na temeni hlavy, který se táhne po páteři až na záda, končetiny jsou studené, postižený je přecitlivělý na chlad, má pocit bezvládnosti v pase a končetinách a bledý odkrvený obličej . 6.
Hučení
v mozku (nao -ming)
Subjektivní pocit hučení uvnitř hlavy může mít několik pří Má-li pacient kromě toho pocit ochablosti v pase a končeti nách, trpí polucemi a závratěmi, mžitkami před očima a šuměním v uších, tehdy lze usuzovat na prázdnotu "moře dřeně" a nedostatečnou výživu mozku. Hučení v hlavě provázené závratěmi , nespavostí, množstvím snů , zkrácením dechu a snížením množství čin.
Dota zy na
čás ti t ě la
185
přijímané
potravy souvisí s prázdnotou srdce a sleziny a nedostavystupováním čchi - sue do hlavy. Je-li při hučení pocit tíhy v hlavě, tehdy jde o zablokování se vlhké horkosti v hlavě. Pokud se hučení stupňuje při rozčilení, je provázeno rozpínavými bolestmi v podžebří, dusivým tlakem v hrudi a potřebou vzdychat, jde o stísňování se čchi jater a o atak jaterního ohně . tečným
7.
Dřevěnění
pokožky na
hlavě
(tchou-pchi ma-mu)
Pocit ztráty citlivost pokožky na hlavě může mít původ buď v prázdnotě krve, anebo v zahrazování vlásečnic v drobných kanálcích čchi hleny. V prvním případě je hlavním pocitem mravenčení, obličej bývá bezbarvý a objevují se i závratě a bušení srdce. V druhém případě je hlavním pocitem znecitlivění, k němuž se přidružují závratě s mžitkami, tělesná únava, nevolnost a zvracení hlenů. 8. Vypadávání
vlas~l
(lchuo-fa)
Příčin vypadávání vlasů může být více. Podle čínské medicíny souvisejí vždy se stavem krve. Náhlé vypadávání vlasů v celých plochách provázené pocitem svědění, jako by po hlavě lezl hmyz, je zapříčiněno vznikem větru z horkosti v krvi. Průběžné vypadávání, které se projevuje řídnutím vlasů a jejich ubýváním hlavně na temeni a nad čelními kouty, poukazuje na vyčerpanost jin a krve. Vypadávají-li vlasy pravidelně, jsou tenké, měkké a suché, pleš nesvědí a postiženému se zkracuje a slábne dech, tehdy jde o prázdnotu krve a čchi. Částečné nebo úplné vypadávání vlasů provázené potemnělou barvou obličeje, zadrhávajícím se pulzem a bolestmi hlavy je způsobeno stagnací krve .
9.
Znecitlivění obličeje
(mien-ma)
Pokožka či svalstvo na obličeji mohou být postiženy znecitliv různém stupni. Když dojde k náhlému ochrnutí svalstva a následnému zešikmení úst nebo očí , je příčinou vpád větrné škodlivosti. Pokud dřevěnění provází pocit tíhy v hlavě a zároveň lehkosti v nohou, jde o vnitřní pohyb jaterního větru. Když je při znecitlivění postižený žíznivý a má zácpu, příčina spočívá v půso-
věním
Vy.§ e t ř ováni
186
dota zy
bení ohnivé škodlivosti v jangmingových drahách. Je-li ochrnutí svalstva provázeno poruchami řeči a vytékáním slin z úst, obvykle jde o zablokování drah větrem a hleny.
VIII.3.4.b. Dotazování se na hrdlo
Hrdlo je spojovacím článkem mezi hlavou a trupem. Kromě toho, že je v něm hltan, hrtan - čili souvisí s dýcháním a požíváním stravy - a že jsou v něm hlasivky, hrdlem přímo či nepřímo procházejí všechny dráhy ťing-maj, takže jeho stav je ovlivňován i stavem čchi-siie orgánů cang-fu . Nejtěsněji je z nich spojeno s plícemi, dále souvisí i se slezinou a žaludkem, s játry a ledvinami. Dotazováním se zjišťují jak pocity uvnitř hrdla, tak i pocity zvenčí.
1. Bolesti v krku (jen-tehung)
Akutní bolesti provázené svěděním a zánětem v krku jsou pří znakem vnějšího postižení větrnou škodlivostí; zesílení těchto bolestí signalizuje hromadění se vnitřní horkosti. Pokud jsou bolesti v krku spojeny s neklidným spánkem a zrudnutím moči, prozrazují vyšlehování srdečního ohně a narušení komunikace mezi srdcem a ledvinami. Nevýrazné bolesti a neurčitý nepříjemný pocit v krku naznačují, že jde o stav prázdnoty. Suchý pálivý pocit v krku, který se ráno zlepšuje a večer horší, vypovídá o prázdnotě jin plic a ledvin a o stoupání ohně z prázdnoty. Bolesti objevující se vždy dopoledne signalizují prázdnotu jin. 2. Sueho v krku (jen-kan)
Pocit sucha v krku spojený s bolestmi, mírnou žízní, případně i horečkou a citlivostí na průvan znamená, že došlo k napadení plic větrnou horkostí. Sucho s hořkostí v ústech, mžitky před oči ma, rudý jazyk a napjatý pulz jsou příznakem nahuštěni se horkosti v šaojangové dráze žlučníku . Sucho v krku a současně v ústech a častý pocit hladu vypovídají o nedostatku žaludečníjin. Je-li sucho v krku i ústech, pacient má silný pocit žízně, vyžaduje studené nápoje a páchne mu z úst, jde o nárůst žaludečního ohně ,
Dota z y na
části těla
187
který "spaluje" ústní dutinu. Suchý svědivý pocit v krku, kašel s nedostatkem hlenů resp. vykašlávání krvavých hlenů jsou pří znakem sucha v plicích z prázdnoty jin. Pokud se pocit sucha zvýrazňuje v noci a dalšími průvodními jevy jsou ochablost v bedrech a kolenou, poluce a závratě, jde o nedostatek jin ledvin. Sucho v krku u žen v těhotenství nebo po porodu spojené s hlasovými potížemi je příznakem nedostatku čchi-siie a toho, že oslabená voda ledvin nesvlažuje dostatečně hrdlo. Má-li při pocitu sucha v krku a ústech pacient potřebu vyplachovat si ústa vodou, avšak nemá chuť vodu pít, jde o vnitřní zahrazování ze stagnace krve. 3.
Svědění
v krku (jen-jang)
Pokudje svědění provázeno kašlem a citlivostí na průvan, tehdy došlo k napadení plic větrnou škodlivostí. Vykašlávání řídkých hlenů, zimnice a horečky při svědění v krku vypovídají o vpádu větrného chladu a o blokování filtrační funkce plic. Svědění provázené pálivým pocitem, kašel s hustými hleny, horečka a citlivost na průvan jsou příznakem napadení plic větrnou horkostí a blokování jejich rozptylovací funkce. Pokud svědění v krku provází sucho v krku a suchý kašel, obvykle jde o sucho v plicích v důsledku prázdnoty jin. 4. Symptom švestkové peeky
(mej-ehe-čehi)
Tímto symptomem je označován pocit překážky v krku, již nelze ani vyplivnout, ani spolknout, přičemž její přitomnost neprovázejí bolesti, ani zduření či zánět. Současně se může objevit i dusivý tlak v hrudi, který se mění i v závislosti na emočním naladění. Příčinou tohoto jevu je stísnění čchi jater a následné zahrazování drah hleny. Pokud má pocit překážky bodavou povahu aje provázen suchem a bolestmi v krku, signalizuje prázdnotujin plic a ledvin. 5. Potíže s polykáním (tchun -jen kehun -nan)
Projevem této chorobné poruchy je ztížené polykání potravy nebo její vyzvracení hned po požití. Když má pacient pocit pře hrazení v krku a dusivého tlaku v oblasti bránice , který se zmír-
Vyšetřování
188
dotazy
ňuje při psychické pohodě, tehdy potíže mají svůj původ v zranění emocemi a následném hromadění se patogenních hlenů. Jestliže k pocitu překážky přistupuje i bolest, stále větší potíže s polykáním potravy a její vyzvracení ihned po požití, hubnutí a zácpa, příčinou je vyčerpanost žaludečních tekutin a nedostatečné svlažování hltanu. Mimořádné potíže s polykáním i tekuté potravy, její okamžité zvracení, bolesti v hrudi, potemnělá barva obličeje, zácpa a tenký zadrhávající se pulz jsou příznakem krevní stáze v hltanu. Pokudjsou polykací obtíže spojeny s průsvitně bílou tváří, zkrácením dechu, studeným tělem a otokem končetin, tehdy jde o dlouhodobou vyčerpanost jin, která poškozuje i jang a vede ke krajnímu oslabení čchi sleziny a ledvin.
6. Bolesti šíje
(ťing-siang-tchung)
K bolestem šíje může dojít v důsledku větrného vlhka, vnější ho zranění nebo přeležení. Setrvávání větrného vlhka v povrchu šíje se vedle bolestí projevuje zimnicí a horečkou, pocením a pocitem tíhy v hlavě i v celém těle. Dochází k němu např. při pobytu ve vlhkém prostředí a současném postižení větrem. K poranění svalstva šíje působícímu bolesti může dojít např. při prudkém otočení hlavy, rychlém zvednutí rukou apod. Bolesti jsou pociťovány často jenom na jedné straně šíje, táhnou se až na záda a zintenzivňují se při otáčení hlavy, hlubokém dýchání a při kašli; jejich bezprostřední příčinou je zablokování kanálků čchi-sue. Podobnou neprůchodnost luo-maj a následné bolesti způsobuje i přele žení svalstva šíje ve spánku; tyto bolesti bývají jednostranné nebo oboustranné a při otáčení hlavy značně sílí.
7. Ochablost šíje
(ťing-siang-suan)
V tomto případě je hlavním příznakem oslabení svalstva šíje, které nemusí být provázeno bolestmi, resp. bolesti jsou jenom mírné. Většinou je způsobeno slabostí ledvin, nebo vyčerpaností esence ťing a krve stářím, nedostatkem dřeně suej a ztrátou výživy řídící dráhy tu-maj. Průvodním jevem jsou ochablost v bedrech a stehnech, impotence, poluce, časté močení. Další příčinou může být vniknutí větrného chladu do šíje; tehdy jsou navíc přítomny i bolesti táhnoucí se až na záda.
Dotazy na 8. Ztuhnutí šíje
části těla
189
(ťing-siang-čchiang)
Toto postižení se projevuje pocitem tahu a tuhosti ve svalstvu hrdla. Obvykle je způsobuje zahrazení drah chladnou vlhkostí, napadení tchajjangových drah škodlivostí, nebo pohyb vnitřního vět ru. Napadení chladnou vlhkostí provází nechuť mluvit a horečky se zimnicí. Při napadení tchajjangových drahje šíje napnuta a trochu zakloněná, jako když se ptačí mládě chystá vzlétnou. Vnitřní vítr se může zvednout při chybném použití potopudných metod či po vleklých vysilujících onemocněních oslabujících řádnou čchi, a tudíž i čchi a krev, takže ty již nedokáží přiměřeně vyživovat šlachy a svaly. Jedním z projevů takovéhoto stavu je pak i ztuhlost šíje; je-li způsobena touto příčinou, bývá provázena křečemi svalstva, psychickou únavou, bušením srdce nebo zkrácením dechu.
VIII.3.4.c. Dotazování se na hrudník J. Tlak a plnost
II
hrudi (siung-men pchi-man)
Pocit plnosti v hrudi, který brání volnému dýchání, resp. pocit překážky v hrudi, celkově signalizují nějakou formu stagnace. Pokud je provází vykašlávání velkého množství bílých hlenů, jde o příznak napadení plic vlhkými hleny, jejichž tvorba má původ v oslabenosti sleziny. Nebolestivý pocit plnosti se často objevuje při oslabené cirkulaci čchi a krve z nedostatečné podpory srdeč nímjangem nebo ze zahrazení horního zářiče hleny. Plnost v hrudi způsobenou zaplněním plic horkou škodlivostí provázejí horečky, žízeň, kašel z vystupování čchi vzhůru a vykašlávání žlutých hlenů. Je-li tlak zvláště výrazný a spojený se střídáním se horečky a třesavky, je příznakem onemocnění v šaojangové vrstvě. 2. Rozpínání pod žebry
(sie-čang)
Tento symptom se projevuje pocitem rozpínavého tlaku pod žebry na jedné straně nebo na obou stranách hrudního koše. Vět šinou signalizuje stagnaci čchi jater, resp. jater i žlučníku, a jeho původ bývá v nevyváženém emočním životě a ve vnitřní akumu-
Vyš e třování
190
dotazy
laci vlhké horkosti. Když je tlak bolestivý, táhne se dozadu na záda a bedra, provází jej bušení srdce, bázlivost či střídání stavů podrážděnosti a melancholie až deprese a tuhnutí kořene jazyka, příčinou je prázdnota čchi srdce. Bolestivé rozpínání v podžebří, na přední straně a zadní straně hrudníku, v podpaží a na vnitřní straně nadloktí, jakož i častý smích jsou příznakem přeplněnosti čchi srdce . 3. Horkost v hrudi (siung-čung-že)
Pocity pálení v hrudi mohou mít různý původ. Spolu s horeč kou a dusivým pocitem se objevují při napadení hrudní dutiny vnějším škodlivým činitelem. Pokud je člověk při pálení v hrudi neklidný, objevují se mu vyrážky na rtech a na jazyku, je žíznivý a má tmavou moč, tehdy jde o nárůst srdečního ohně. Horkost provázená psychickým neklidem, bušením srdce a poruchami spánku je příznakem ohně z prázdnoty krve. Pálení v oblasti srdce a součas ně v dlaních a na chodidlech je syndromem horkosti pěti srdcí, který vyplývá z prázdnoty jin. 4. Bušení srdce
(sin-ťi)
Palpitace - nepravidelné silné bušení srdce či pocit "poskakování" srdce - je příznakem poruchy srdce nebo ducha srdce. Pokud k němu dojde při náhlém úleku, šoku, silném strachu apod. z vnějšího podnětu, který vyvolává nestabilitu srdeční čchi, nazývá se šokovým bušením (ťing-ťi);je-liještě intenzivnější, zasahuje až k pupku a níže do břicha, aje vyvoláno vnitřními příčinami, nazývá se syndromem paniky z obav (čeng-čchung). Bušení vsedě i vleže spojené s bázlivostí a nechutí kjídlu vzniká ze zranění ducha šen permanentními obavami. Pocit dutiny v srdci, zkrácení dechu, oslabenost, časté pocení, chlad v celém těle a měkký pulz při palpitaci vypovídají o prázdnotě čchi srdce. Pokud srdce poskakuje, člověkje neklidný, málo spí, má pocit horkosti v dlaních a na chodidlech, sucho v krku a suchý jazyk, závratě a šumění v uších, tehdy jde o prázdnotu jin. Když se při bušení srdce objeví bolesti kloubů, zkrácení dechu, dušnost, zrudnutí tváří, rudý jazyk a tenký rychlý pulz, znamená to, že srdceje
Dot azy na
části t ě la
191
napadeno větrnou vlhkostí. Mžitky před očima, pocit překážky v hrudi a žaludku, snížené močení , otoky a bílý řídký povlak jazyka jsou příznakem vystupování vodnaté škodlivosti do srdce, obvykle z prázdnoty jangu sleziny a srdce. Palpitace spojená s úzkostí, bledostí obličeje, bezvládností v končetinách, duševní únavou, bledými rty a bílými nehty je příznakem nedostatku čchi srdce . Celkový neklid, vznik bolestivých vyrážek v ústech a na jazyku, pocit hořkosti v ústech a sucho v krku, z ávratě, nespavost, zvracení krve, krvácení z nosu, strunovitý a rychlý pulz a rudá špička jazyka vypovídají o tzv. zneklidňování srdce ohněm hlenů .
5. Rozpínání v prsou (žu-čang) Častější bývá u žen a objevuje se většinou v souvislosti s emoč ními problémy, při poddávání se žalu či depresím atd.; tehdy je způsobeno stísněním čchi jater. Rozpínání v době kojení, které provázejí bolesti nebo rudé otoky, je považováno za normální jev. Přítomnost těchto otoků, bolesti, citlivost na dotek, hořkost v ústech, podrážděnost, žlutý povlak jazyka a zácpa jsou příznakem akumulace horkosti v jangmingové dráze, následné stagnace čchi -sue a ucpání kanálků luo-maj v ňadrech; vzniká obvykle po porodu v důsledku přejídání se sladkými a sytými jídly. Když se při rozpínání objeví i uzliny v ňadrech, avšak nejsou provázeny horečkou nebo zimnicí, barva kůže je normální, uzliny občas bolí, nevznikají záněty ani vředy a pacientka ztrácí na vá ze, rozpínání vzniká z hlenů vytvořených v důsledku spalování tekutin ohněm z prázdnoty jin. Rozpínání sílící před menstruací u žen v mladém a středním věku , které je jenom mírně bolestivé, bez zánětu , při duševní stísněnosti a přepracovanosti stupňující se do bodavých bolestí a nadýmání, při němž je sucho v ústech a krku, je důsled kem stísnění čchi jater a následné stagnace mechanismu čchi a vyvolání chaosu v toku čchi-sue. Občasné pocity rozpínání bez zjevné příčiny , při nichž se objevují bledý obličej, z ávratě, palpitace, zkrácení dechu, celková slabost a tenký měkký pulz , jsou přízna kem prázdnoty čchi a krve. U mužů samotné rozpínání v prsou bez dalších chorobných příznaků bývá vyvoláno akumulací ohně v žaludku.
Vyš e třováni
192
6.
Vylučování se mateřského
Dota zy na
dotazy 2.
mléka (žu-i)
Sekrece či samovolné odtékání mateřského mléka je přízna kem nadbytku krve a tekutin. Samovolné odtékání v období těho tenství vypovídá o tom, že je oslabená kontrakční funkce čchi. Sekrece krvavě zbarveného páchnoucího mléka mimo období kojeníje vyvolána krevní stází z horkosti v žaludku a zahrazení čchi plic. Trvalé odtékání malého množství hustého mléka spjaté s bolestivým ztvrdnutím ňader, neradostným psychickým rozpoložením a podrážděností je příznakem stísnění čchi jater. Odtékání malého množství řídkého mléka během celého dne, při ně mž jsou ňadra měkká, bez pocitu otékání, obličej je bílý, kůže zvadlá, dech krátký a srdce nepravidelně buší, je způsob eno prázdnotou čchi. 7. Nedostatek až absence
mateřského
mléka (žu-šao
ťi
wu-žu)
J elikož mateřské mléko m á původ v esenci potravy, jeho nedostatek bývá způsoben primárním oslabením sleziny a žaludku, které pak nedokáží produkovat dostatečné množství esence v potřebné kvalitě. Další příčinou snížení laktace je velká ztráta krve při porodu; s krví se odlučuje i čchi, a oslabení těchto dvou složek má vliv i na sníženou tvorbu mléka. Příčinami ztráty mléka mohou být vyčerpanost čchi a krve při porodu nebo stagnace čchijater a n ásledná ztráta plynulosti cirkulace čchi i krve.
VIII.3.4.e. Dotazování se na 1. Nadýmání břicha
břicho
(fu- čang)
Tento chorobný stav v sob ě zahrnuje pocity plnosti, tlaku či bloku v bři še . Jeho přítomnost indikuje prázdnotu slezinové čchi a oslabení jejích přepravních a trávicích funkcí. Dalšími příčina mi mohou být stagnace potravy, zahuštění a stagnace mechanismu čchi chladem a vlhkostí, dysfunkce sleziny a žaludku vyvolaná příčným tlakem jaterní čchi, nebo zablokování m ech anismu čchi akumulací tekutin. Všeob ecn ě lze říci , že nadýmání v břišní dutině je spojeno s poruchami m echanismu čchi a z orgánů souvisí zejména se slezinou, žaludkem, játry, střevy a středním zářičem .
Kruče ní
ve
část i těla
193
střeve ch (čchang-ming)
Kručivé zvuky v bři še spadají obvykle pod vyšetřování sluchem, nicméně i doplňovací dotazy pomáhají upřesnit jejich příči nu. Pokud se ozývají v žaludku, připomínají zvuk tekutiny převa lující se ve vaku, a při stání, chůzi anebo při stlačení žaludku rukou se zvuk podobá zvuku dolů padající vody, tehdy jsou příznakem stagnace a akumulace hlenů tchan-jin v žaludku. Když zvuky vycházejí ze žaludku a břicha jako ty, které vznikají z hladu, když se teplem a požitím stravy utišují, zatímco chladem a hladem sílí, signalizují chorobný stav prázdnoty v žaludku a ve střevech. Pokud kručení v bři še připomíná hřmění, je způsobeno větrnou, chladnou nebo vlhkou škodlivostí; při převaze vlhka trvá dále v břiše pocit plnosti a stolice je vodnatá, při převaze chladu se při dávají bolesti břicha, chlad v končetinách , případně zvracení.
VIII.3.4.f. Dotazování se na bedra a záda 1. Ochablost beder a zad (jao-pej-suan)
Pocity bezvládnosti případně tupých bolestí v těchto částech mají původ v zablokování kanálků čchi vlhkým škodlivým či nitelem, anebo v nedostatku čchi -siie. Kdyžj e ochablost pociťová na hluboko v svalstvu zad a v chladných deštivých dnech se zvýrazňuje, jde o zahrazení kanálků vlhkou škodlivostí. Ochablost, při níž pomáhají m a sáže a teplo a při níž se objevují závratě a bušení srdce, vzniká z nedostatku čchi - siie. Oslabení svalstva však může často přiroz eně vyplývat i ze zraně ní, přepracovanosti atd. Chronická bezvládnost v bederní oblasti většinou souvisí s prázdnotou ledvin. Pokud k ochablosti dochá zí během menstruace, je příznakem vyčerpanosti jater a ledvin, je-li provázena výtokem , signalizuje prosakování vlhkosti od sleziny dolů a disharmonii v opaskové dráze taj-maj. tě la
2. Horkost
. ně
11
bedrech a zádech (jao-pej- že )
Subjektivní pocit horkosti v zádech se čas to objevuje součas se stejným pocitem v celém těle anebo v hrudi ; souvisí s ohněm
Vyše t řová ní
194
dotazy
v plicích nebo s prázdnotou jin. Pokud se zvýrazňuje odpoledne, dochází při něm k vykašlávání žlutých hlenů a bolestivému rozpínání v hrudní oblasti, signalizuje zahrazení ohně v plicích. Stupňování horka v noci, pociťování pálení na dlaních, chodidlech a u srdce, spolu s ochablostí v bedrech a kolenou jsou příznakem vyčerpanosti jin ledvin. Horkost v zádech u starých lidí, která se v noci stupňuje a přes den klesá, přičemž se však postižený dožaduje tepla a nesnáší chlad na zádech, vyplývá z prázdnoty jin. V bedrech se horkost objevuje obvykle při napadení oblasti vlhkou horkostí. 3. Chlad v bedrech a zádech (jao-pej-chan) Zimomřivé
pocity v zádech vznikají obvykle tehdy, když je povrch těla přeplněný vnějším větrným chladem, anebo když jsou záda nedostatečně zahřívána v důsledku prázdnoty a přemíry jin. Mírná zimomřivost, horečky, pocení a žízeňjsou příznakem toho, že v jangmingových drahách došlo ke zvýšení horkosti - z vpádu chladu nebo horkosti - , která vytlačuje pot, takže unikají i tekutinya čchi, a proto se ochrana povrchu těla oslabuje. Ohraničený pocit chladu provázený vykašláváním řídkých hlenů, pocitem tlaku v hrudi a žaludku je příznakem zastavení se tekutin ze zablokování jangu; jsou-li vykašlávané hleny žluté a husté a v hrudi přetrvává nepříjemný pocit překážky, příčinou je uvnitř zahrazený oheň z hlenů. Mírná zimomřivost a chlad v končetinách ukazují na akumulaci chladu a vlhkosti; dusivý tlak v hrudi a podrážděnost při chladu na zádech jsou příznakem zahrazení se horké škodlivost uvnitř. Pocit, jako by bedra ofukoval studený vánek, je způsoben oslabením ohně ming-menu nebo vpádem vě trného chladu.
VIII.3.4.g. Dotazování se na J.
Dře věnění kon če tin
končetiny
(s' -č' ma-mu)
Charakteristickými příznaky tohoto stavujsou pocity mravennebo až ztráty citu v končetinách. Jeho příčiny mohou být různé povahy. Způsobuj e je n apř . vniknutí větrného chladu do
Dotazy na
čá s ti těla
195
kolaterálluo; tehdy je dřevěnění provázeno zvýšenou citlivostí na chlad a průvan a chladem v končetin ách . Další příčinou je zahrazení luo větrnými hleny; to je provázeno mžitkami před očima , nevolností od žaludku a pocitem tíhy v ramenou a zádech. Je-li příčinou zahrazení luo vlhkou horkostí, k dřevěnění se přidávají pocity tepla a bezvlá dnosti v končetin ách. Znecitlivění může vyvolat i vnitřní pohyb jaterního větru; dalšími příznaky této jeho příčiny jsou chvění se končetin, závratě, mžitky před očima, podrážděnost a hněvivost. Pokud jsou končetiny bez citu a zároveň i bezvládné, takže člověk musí vynakládat značné úsilí při jejich zvedání, jde o signál prázdnoty čchi a krve. Je-li dřevěnění provázeno pocity otékání, které se zmírňují masáží, jde o stagnaci čchi a srážení se krve. Jednostranné znecitlivění končetin , případně postupné znecitlivění, které začíná od prsteníku a postupně se šíří na prostředník , zbylé tři prsty a na předloktí, je pro čínskou medicínu předzvěstí možného postižení mrtvicí, tzv. zasažením vět rem. "Mravenčení
a dřevěnění je nemocí z prázdného větru chladných vlhkých hlenů v krvi. Mravenčení nesvědí ani nebolí, pouze při něm jako by ve svalech lezla mrač na hmyzu, přičemž (tento pocit) neustává ani po stlačení, a škrábáním se je ště zvýrazňuje; vytváří pocit (tlaku) sezamových semínek. Dřevěnění nesvědí ani nebolí, člověk má při něm pocit, jako by jeho svaly ani nebyly jeho, při stlačení o nich neví, při vrýpnutí do nichje nevnímá; vytváří pocit hrubosti jako u dřeva ... Jejich kořenem je prázdnota čchi a jejich vrcholkem jsou větrné hleny ... "9 a
současně
2. Ochablost
konče tin (s'-č' suan-čchu)
Do této kategorie spadají přesně nedefinovatelné, neurčité nepocity v rukou či nohou, překážející normální činnosti končetin. Když se tyto pocity přesouvají z místa na místo,jejejich příčinou větrná vlhkost. Jsou-li spojeny s pocity otékání, horkosti v těle a únavy v končetinách, vyvolává je zahrazení kanálků čchi vlhkou horkostí. Pocity tíhy a chladu, které se zvýrazňují za vlhpříjemné
čení
'I
Č IČT, s. 131, cit. z Šen Ťil1 -ao. Ca-pillgjiian -lioa si-c'u: / 77311. I.
Vyše t řo vá n Í do t azy
196
kého počasí, jsou příznakem zablokování se chladu a vlhkosti. Pokud se nepříjemný pocit v končetinách stupňuje při únavě a provázejí jej závratě, bušení srdce, dechová nedostatečnost a nechuť k mluvení, příčinou je prázdnota čchi a krve. Ochablost v bedrech a kolenou spojená s pocitem, jako by byly tyto části těla ofukovány studeným vánkem, je příznakem prázdnoty čchi ledvin; je-li ochablost naopak provázena pocitem horka, tehdy je příčinou prázdnota jin ledvin a jater. Když se ochablost zhoršuje při práci a neustupuje výrazně ani po odpočinku, tehdy je způsobena pře pracovaností. Obdobné pocity mohou vzniknout i po velké fyzické námaze, sportovním výkonu apod.; ty ovšem po přiměřeném odpočinku mizí, a nejsou tudíž chorobné povahy. 3. Bezvládnost
končetin
(s' -č' fa-li)
Tento stav se vyznačuje pocitem velké únavy a ztráty síly Souvisí buď se stavy prázdnoty, a to sleziny resp. čchi-sue, anebo jej mohou vyvolat i vysoké vnější teploty. Prázdnotu sleziny a její napadení vlhkostí signalizuje současný pocit bezvládnosti i tíhy v končetinách. Je-li příčinou prázdnota čchi a krve, tehdy se k pocitu únavy přidávají i závratě, bušení srdce, nedostatek dechu a málomluvnost. V případě, že bezvládnost je vyvolána letním horkem, provázejí ji horečky, pocení, dechová nedostatečnost a nechuť mluvit. Mimo to k pocitům bezvládnosti končetin může docházet i při různých onemocněních, tehdy ovšem nejsou jejich hlavním chorobným příznakem. v
končetinách.
4. Rozpínání v
končetinách
(s' -č' jii-čang)
Subjektivní pocit otékání a plnosti v rukou či nohou bývá vět šinou příznakem nějaké stagnace. Pokud je zhrublá pokožka a obličej má bledou barvu, jde o hromadění hlenů ze stagnace čchi. Když se otékání zvýrazňuje po fyzické námaze a na dolních končetinách vystupují zelenavé šlachy, příčinou je stagnace krve z prázdnoty čchi. Je-li provázeno znecitlivěním nebo chvěním se končetin, lze usuzovat na zahrazování luo větrnými hleny. Další příčinou vedoucí k pocitům otékání je zahrazování se horké nebo chladné vlhkosti. O horkou vlhkost jde tehdy, když jsou otoky bolestivé, lesklé a červené, a pacient má v nich pocit pálení; chlad-
Dotazy na
části těla
197
ná vlhkost vyvolává na postiženém místě studené bolesti a otékání je provázeno pocitem tíhy. 5. Neschopnost zvednout paži
(ťien-pu-ťii)
Zhoršení pohyblivosti ramenního kloubu bránící zvednout horní končetinu je rovněž obvykle příznakem a důsledkem blokace. Když rameno před vznikem stavu neschopnosti zvednout ruku dlouhodobě bolí, jsou v něm pocity chladu, jež se teplem zmírňují, avšak při trvalém působení vedou k ochabování svalstva a tvrdnutí šlach, tehdy je příčinou zablokování typu pi. Bolesti a omezení pohyblivosti bez zjevné příčiny, sílení bolestí během noci, pocit chladu v ramenech a časté pocení dlaní je tzv. zahuštěním v rameni (ťien-ning), které se dostavuje věkem a postihuje zejména ženy. Potíže se zvedáním rukou provázené bodavou bolestí v hrudi, bušením srdce a zkrácením dechu pocházejí z tzv. zablokování hrudi. Další příčinou zmíněného stavu mohou přirozeně být i vnější poranění.
VIII.3.4.h. Dotazování se na pokožku 1.
Svědění pokožky
(pchi-fu sao-jang)
Základní příčinou vzniku pocitu svědění je buď vyvolání disharmonie mezi čchi a krví škodlivostmi větrné, vlhké a horké povahy, anebo zahrazení se větrné suchosti z prázdnoty krve v kůži. Jednotlivé typy svědění se pak od sebe liší určitými příznaky. 1. Svědění z větru: Při tomto svědění je pokožka suchá, pří padně se až loupe, svědění je cítit po celém těle, přesouvá se z místa na místo, nutí škrábat se až do krve a nedochází při něm k mokvání pokožky. 2. Svědění z vlhkosti: Na postižených místech pokožky se čas to objevují otoky nebo vyrážky obsahující tekutinu, která při škrábání vytéká. Pokud jsou vyrážky hnisavé, čím více se podebírají, tím je svědění intenzivnější. 3. Svědění z horkosti: Pozná se podle toho, že na postižených místech je kůže zarudlá, svědění je palčivé a objevuje se lokálně nebo i po celém povrchu těla. Když je horká škodlivost silné pova-
Vyše třování dotazy
198
hy, vyrážky hnisají a mokvají. Chorobné poruchy tohoto typu čas to souvisejí s vrozenou přecitlivělostí pokožky nebo alergiemi. 4. Svědění z prázdnoty krve: Prázdnota krve a z ní vzniklý vítr transformující se do sucha se projevují tím, že pokožka je zhrublá, suchá, loupe se a svědění je výraznější v noci nežli přes den. 5 . Svědění z hojení: Při hojení vředů nebo zranění rovněž může docházet ke svědění postiženého místa. Je to proto, že je přeplně no čchi a krví, které pomáhají regenerovat poškozené tkáně, a že se rána stahuje. Další příčinou může být i vniknutí větru do ještě nezhojené rány. 2.
Dřevěnění pokožky
(pchi-fu ma-mu)
o dřevěnění pokožky platí v principu to, co už bylo napsáno v odstavci dřevěnění končetin. Nižším stupněm je mravenčení a vyšším je dřevěnění až znecitlivění kůže. Je způsobeno nedostatkem výživy v ťing-maj z prázdnoty čchi a krve, zahrazováním se čchi a krve, zablokováním drah chladem, vlhkostí a větrnými hleny, anebo jejich zaplněním nějakou jedovatou škodlivostí. Při mravenčení obvykle bývá základní příčinou prázdnota čchi s tvorbou hlenů jakožto následkem, při dřevěnění jde o to, že poruchy čchi postihují krev a krev je blokována vlhkými hleny. Znecitlivění kůže na obličeji souvisí obvykle s ochrnutím svalů, při němž dochází i ke zkřivení úst a očí; přitom ochrnutí levé strany obličeje má původ v poruše na pravé straně těla, a naopak. Dřevěnění vyplývá z nedostatku čchi-sue a ze zablokování drah větrnými hleny. Mravenčení pokožky na končetinách spojené s bolestmi kloubů mívá původ v blocích z chladu a vlhkosti. Na horních končeti nách bývá často příčinou větrná vlhkost nebo také tvorba hlenů z prázdnoty čchi, na dolních končetinách je častější příčinou chladná vlhkost nebo vlhká horkost. Dřevěnění na polovině těla, ještě bez postižení pohybového aparátu, bývá předzvěstí mozkové mrtvice, zejména je-li provázeno závratěmi, mžitkami před očima, zkrácením dechu a slabostí; je příznakem prázdnoty čchi a krve. Pokud se k němu přidává tlak v podžebří, vzdychání, horko v ústech a závratě, jde o stagnaci čchi.
°
Dota zy na
části těla
199
Znecitlivění
pokožky na prstech rukou i nohou, bledé nehty, chlad v prstech, závratě a bezvládnost signalizují prázdnotu krve. Když dřevěnění vystřeluje do prstů a postupně se přesouvá stále výše, znamená to zahrazování se hlenů a krve aje předzvěstí možného záchvatu mrtvice. Lokální znecitlivění vypovídá o zahrazování drah vlhkými hleny nebo o blokádě ze sražené krve . Dřevěnění pokožky po celém těle znamená, že ve vrstvě výživy jsou překážky a ochranná čchi nemůže v důsledku této disharmonie mezi vrstvami jing a wej přiměřeně cirkulovat. Při vředovitých vyrážkách znecitlivění pokožky ještě před tím, nežli došlo k vytečení hnisu, znamená, že škodlivost je zablokována a ještě se nerozptýlila; nastane-li znecitlivění až po zhnisání, tehdy jde o vyčerpanost čchi i krve a o odumírání tkáně.
VIII.3.4.ch. Dotazování se na pohlavní orgány
Pohlavní orgány (čchien-jinJ mají v čínské medicíně těsný vztah k ledvinám a dále souvisejí s játry, žlučníkem, tchajjangovými, šaojinovými, ťuejinovými, šaojangovými, jangmingovými dráhami a s řídící dráhou a dráhou početí. Při vyšetřování dotazy u mužů nebo žen připadají v úvahu následující okruhy chorobných poruch. i . impotence (jang-wej) Příznaky tohoto syndromu jsou poruchy bránící pohlavnímu styku, jako jsou neztopoření pohlavního údu, ztopoření bez dostatečného ztvrdnutí anebo jen krátkodobé ztopoření. Jejich příčina mi bývá nadměrný pohlavní život nebo oslabení ohně ming-menu a další chorobné poruchy, obvykle prázdné povahy. Nedostatek vrozeného jangu provázejí různé příznaky prázdnoty ledvin jako pocit chladu v pohlavním orgánu, bolesti v kříži, slabost v kolenou, pískání v uších, viklání se zubů, chlad v konče tinách, závratě, fyzická slabost atd. Další příčina impotence, prázdnota srdce a sleziny, je provázena bušením srdce, zkrácením dechu, spontánním pocením, žlutavou barvou obličeje, únavou, trávicími poruchami; v případě prázdnoty krve srdce a sleziny se k palpitaci přidávají lekavost, množství snů a poruchy spánku, bílá barva obličeje, psychická únava. Pokudje v oblasti pohlavních or-
Vyšetřování
200 gánů
vlhko a silné svědění, moči je málo a je tmavá, tehdy jde o prosakování vlhkou horkostí. 2. Ztuhnutí pohlavního údu
(jang - čchiang)
Jím je označováno abnormálně dlouhé ztopoření pohlavního údu provázené samovolným výtokem semene. Způsobeno je prázdnotou jin jater a ledvin; anebo vlhkou horkostí v dráze jater. V prvním případě dochází k nárůstu ohně a průvodním jevům, jako jsou bolestivé ztopoření, potíže s vymočením, zácpa, sucho v krku. V druhém případě dochází ke krevní stázi a vzniku podlitin, bolestem při močení, žízni a hořkosti v ústech. 3. Zachlazení pohlavního orgánu (jin-leng)
Tímto pojmem se označuje pocit nepříjemného chladu ve vněj ších pohlavních orgánech mužů; signalizuje oslabení ohně ming-menu, zahuštění se chladné čchi v ledvinách nebo vlhkou horkost v dráze jater. Dalšími příznaky při slabosti pravého jangu v ming-menu jsou bezvládnost v bedrech a kolenou, chlad v končetinách, vodnaté otoky, zkrácení dechu, psychická únava, bledý obličej, ranní průjmy, v případě prázdnoty čchi ledvin ještě i impotence, poluce, kýla. Je-li příčinou disharmonie v dráze jater, je chlad provázen pocením v oblasti pohlavních orgánů, svěděním, impotencí či polucemi, tlakem v hrudi, hořkostí v ústech, poruchami močení a zácpou. 4. Poluce
Dotazy na
dota zy
(i-ťing)
Častý spontánní výron ve spaní se rozděluje na dva typy. Je-li spojen se sny, nazývá se snová ztráta (meng-i) a je považován za lehčí formu chorobné poruchy; dochází-li k němu beze snů, jde o vyklouznutí semene (chua-ťing) a signalizuje vážnější poruchu. Nemá-li postižený jiné zdravotní potíže, pouze trpí polucemi ve spánku a bývá po nich psychicky i fyzicky unavenější, příčinou je nadbytek esenciální čchi ledvin. Množství snů, srdeční neklid, lekavost, zapomnětlivost, zrudnutí špičky jazyka, ztmavnutí moči a rychlý pulz svědčí o plápolání srdečního ohně, zranění ducha šen a později i krve srdce. Časté poluce ve spaní, hubnutí, psy-
části těla
201
chická a fyzická únava vypovídají o prázdnotě srdce a sleziny; prázdnota čchi-sue srdce dále způsobuje bledost obličeje, palpitace, dechovou nedostatečnost, spontánní pocení, nespavost, zapomnětlivost a tenký slabý pulz, zatímco prázdnota sleziny vyvolává únavu, hubnutí, poruchy trávení. Další příčinou polucí může být prázdnota srdce a ledvin. Tehdy se k bušení srdce, nespavosti a zapomnětlivosti přidávají bolesti v kříži a psychická únava; pokud se objeví ztmavnutí moči, suchá stolice, noční pocení, zrudnutí jazyka a tenký rychlý pulz, jde o nedostatek krve srdce a vyčerpanost jin ledvin; je-li obličej bledý, dech zkrácený, jazyk vybledlý a pulz tenký a slabý, jde o prázdnotu čchi srdce i ledvin. Plápolání srdečního ohně může přerůst až do chaotického pohybu ohně kancléře, což znamená poškození ledvin a jater horkostí; tehdy jsou poluce provázené bolestivým ztopořením penisu, svěděním v pohlavních orgánech, ztmavnutím moči, hořkostí v ústech, strunovitým rychlým pulzem, a při ještě větším vyčerpání jin i suchem v ústech, zrudnutím jazyka a rychlým pulzem. Pokud je příčinou nepevnost čchi ledvin, jako další příznaky zjišťujeme vícenásobné poluce ve spánku beze snů, hubnutí a psychickou únavu, závratě, pískání v uších, bezvládnost končetin, zkrácení dechu. V případě prázdnoty ledvinového jangujsou končetiny studené, objevuje se zimomřivost, stáčení se do klubíčka, ponořený tenký pulz; je-li prázdná ledvinová jin, je cítit horkost v kostech, pálení je cítit i ve dlaních, na chodidlech a u srdce, objevuje se noční pocení, bolesti v krku, sucho v ústech, rychlý a slabý pulz . K rozhýbání semene a jeho výronu může dojít i pod tlakem vlhké horkosti v oblasti pohlavních orgánů, která se sem dostala ze sleziny a žaludku (např . v důsledku častého požívání syté a nevyvážené stravy); tehdy poluce mohou i nemusí být provázeny sny, zato se objevuje podrážděnost, ztmav~ nutí moči, vlhkost a svědění v oblasti pohlavních orgánů, tlustý nebo žlutý povlak na jazyku. 5.
Předčasná
ejakulace (cao-sie)
Výron semene hned na začátku pohlavního styku, resp. ještě ním, a následné změknutí penisu je sexuální porucha, která má v čínské medicíně vztah zejména k ledvinám, ale i k játrům , srdci a slezině.
před
Vyš e l ř o ván í dotazy
202
Esenciální čchi ledvin je základní látkou a silou pohlavních Pokud dojde k jejímu promrhání, např. častým pohlavním stykem, onanií a pod., oslabuje se kontrakční síla, a proto dochází k předčasnému výronu; postupem času může tento proces rezultovat až do impotence. Prázdnota ledvin se dále ohlašuje ochablostí a bolestmi v bedrech, slabostí v kolenou, padáním vlasů, uvolňováním se zubů. Pokud je současně ve stavu prázdnoty jang ledvin, objevuje se zimomřivost, chlad v končetinách, zkrácení dechu, bledá barva obličeje, časté a hojné močení a řídká stolice; pokudje v nedostatkujin ledvin, dochází k horkosti pěti srdcí, nočnímu pocení, závratím, šumění v uších, zrudnutí moči, zácpě atd. Méně častou příčinou předčasné ejakulace je vlhká horkost v dráze jater. Játra řídí šlachy a pohlavní údje považován za "shromaždiště šlach"; proto vlhká horkost v dráze napadá toto místo a způsobuje uvedenou poruchu. Současně s tím se objevují další příznaky působení horkosti a vlhka, jako jsou hořkost v ústech, dusivý tlak v hrudi, zrudnutí moči, bolesti při močení, svědění pohlavních orgánů apod. Když se na předčasném výronu podílejí slezina se srdcem, jsou ve stavu prázdnoty, čili nedostatku čchi i krve, což indikují v pří padě srdce palpitace, zapomnětlivost, množství snů nebo nespavost, v případě sleziny hubnutí, nezdravá barva obličeje, únava, ochablost v končetinách, trávicí poruchy, řídká stolice atd.
Dota zy na 7. Nedostavení se ejakulace
203
části těla
(pu-še -ťing)
procesů.
6. Zachlazení semena
(ťing-Ieng)
Tímto pojmem se v čínské medicíně označuje snížení množství spermatu a zředění jeho konzistence, což je jednou z hlavních příčin neplodnosti mužů. Potíž má zpravidla dvě příčiny - nedostatek čchi ledvin, anebo tzv. hluboké podchlazení spermatu (šen-chan ku-leng ťing-jieJ . První bývá vrozená, anebo ji způsobují chronická vysilující onemocnění, nevázaný pohlavní život, častá onanie v období dospívání; je doprovázena bolestmi v kříži, ochablostí v kolenou, vikláním se zubů, padáním vlasů, hubnutím, hojným močením. V druhém případě jde o oslabení ohně ming-menu a následný vznik vnitřního chladu z prázdnoty. Jeho příznaky jsou zimomřivost, chlad v končetinách, řídká stolice, impotence, chlad v pohlavních orgánech a na vnitřní straně stehen.
Když se u pacienta nedostavuje při pohlavním styku ejakulace, resp. dochází k výronu jenom velmi malého množství spermatu, přičemž ztopoření úduje bolestivé, k úniku spermatu dochází ve spánku, postižený je celkově podrážděný, má sucho v ústech, trpí zácpou a jeho moč má rudou barvu, tehdy jde o příznaky nárůstu ohně z prázdnoty jin, k němuž došlo v důsledku nadměrné ho pohlavního života. Pokračování tohoto stavu může být druhou bezprostřední příčinou daného syndromu, a touje blokace z krevní stáze; je příkladem plnosti, jejíž původ je v prázdnotě. V jejím případě jako další příznaky zjišťujeme málomluvnost a současně vznětlivost, bolesti v pohlavním orgánu, tlak v hrudi, zmodrání jazyka nebo výskyt modrých teček na něm . 8.
Svědivé
bolesti v pohlavním údu
(ťing čung
tchung-jang)
Současné svědění
a bolesti v penisu se mohou vyskytnout při souvisejících např. s poruchami močení, přičemž někdy převažují bolesti a někdy svědění. Jsou-li však současné a nejsou spojeny přímo s nemocemi močových cest, jejich příčiny bývají čtveré, dvě plné a dvě prázdné povahy. Když svědění provází ztmavnutí moči, snížení jejího množství, pálení v močové trubici, bolesti v bedrech, žízeň, žlutý mastný povlak jazyka a rychlý pulz, tehdy bylo vyvoláno vlhkou horkostí v oblasti dolního zářiče. Malé množství moči, její tmavá barva, pálivé a bodavé bolesti při močení, a dále horečka, vyrážka na rtech, sucho v ústech a zrudnutí špičky jazyka mají příčinu v ohnivé horkosti, která se přesunula z dráhy srdce do dráhy tenkého stře va. Řezavé až nesnesitelné bolesti, krev v moči, bolesti v bedrech a podbřišku a tečky na jazyku signalizují krevní stázi. Pokud bolesti nejsou příliš silné ani pravidelné, moči je mnoho, v bedrech je cítit ochablost nebo bolesti a pulz je hluboký a tenký, tehdy je chorobnou příčinou prázdnota čchi ledvin. různých onemocněních,
9.
Svědění šourku
(jin-nang sao-jang)
Tato chorobná porucha se projevuje svěděním na šourku, při škrábání svědivých míst se kůže odlupuje a mokvá. Její
čemž při
204
Vyš e l řování dotazy
přítomnost vypovídá o akumulaci vlhké horkosti nebo o vzniku sucha z prázdnoty krve . Pokud je zpočátku pokožka suchá a svědění intenzivní, vznikají-li později rudé vyrážky, které po škrábání mokvají a pálí, a jestliže má postižený žlutý olejovitý povlak jazyka, porucha spočívá v zahrazení se vlhké horkosti. Dochází k ní obvykle v situaci, když je v dráze jater nahuštěná horkost a přijde do kontaktu s vnější větrnou vlhkostí. Nesnesitelné svědění nepolevující vsedě ani vleže, postupné zhrubnutí kůže, krvácení při škrabání, ve spojení s bušením srdce, žízní a rudým jazykem vypovídají o tzv. suchokrevnosti a prázdnotě jin. Další příčinou svědění může být setrvávání chladné vlhkosti ve spodním zářiči. K tomu dochází po napadení těla větrnou vlhkostí při současné prázdnotě ledvin a jater, anebo při dlouhodobém pobytu na nezdravých vlhkých místech. Kromě svědění se v takovýchto případech objevuje vlhkost v oblasti pohlavních orgánů, ochablost v bedrech a kolenou, tlak v podbřišku, poruchy močení, otékání dolních končetin, slabý a hluboký pulz.
10. Vtažení se pohlavních
orgánů
(jin-su)
Dojde-li ke vtahování se vnějších pohlavních orgánů do podusuzuje čínská medicína na čtyři základní příčiny, které lze dále upřesnit podle průvodních příznaků. Pokud se vtahování týká varlat a šourku, pacient je zimomřivý, cítí chlad v končeti nách i v ústech a nose, je unavený, má modré rty, hluboký a pomalý pulz, mluví potichu, má bolesti po celém těle a zejména v podbřišku, často močí, případně i zvrací tekutiny, tehdy došlo k přímému vniknutí chladu do pohlavních orgánů. Toto vniknutí přitom už obvykle mělo připravený "terén" v podobě prázdnoty jangujater a ledvin; nedostatečné prohřívání šlach jaterní čchi a kontrakční vlastnosti chladu v obou drahách způsobují vtahování se pohlavních orgánů, zatímco prázdnotajangu a přítomnost vněj šího chladu vyvolávají další zmíněné symptomy. Vtahování spojené s prudkými až křečovitými bolestmi v bři še, fyzická únava a pocit tíhy v těle, mžitky před očima a ztěžklá víčka, dýchavičnost, bolesti v kříži, zimomřivost a chlad v konče tinách a hluboký tenký pulz vypovídají o tom, že jangová čchi je břišku,
Dotazy na
části těla
205
ve stavu prázdnoty, což bývá např. po oslabení vleklou nemocí nebo při nadměrném pohlavním životě a emočním vypětí. Další příčinou vtažení se pohlavních orgánů je dlouhodobý vnitřní chlad, který je způsoben prázdnotou jangu sleziny a ledvin, případně umocněnou nadměrnou konzumací syrových a studených pokrmů či pobytem na vlhkých místech. Když jde o tuto příčinu, při vyšetřování zjišťujeme příznaky jako bolesti žaludku, snížený příjem potravy, zvracení, bolesti a chlad v podbřišku, chronické průjmy; oslabenost ledvin vede k bolestem v kříži, kolenou a patách, častému močení, impotenci, polucím, neplodnosti atd. Kritický úbytek jangové čchi, tzv. stav zániku jangu, je poslední z příčin vtahování se pohlavních orgánů. O tom, že nastala tato situace, vypovídají bolesti v podbřišku, chlad v celém těle, zčernání pokožky obličeje, pocit natahování se chladu do konče tin a chladu v nose, studený pot, výpadky vědomí apod. ll. Neplodnost u žen (nu-c' pu-jun)
Hlavní příčiny neschopnosti otěhotnět jsou dvě: jednou jsou vrozené anatomické vady, druhoujsou chorobné funkční poruchy, jako nedostatek čchi ledvin, disharmonie čchi-sue v dráze početí a v ústřední dráze, atd. Pod pojmem neplodnost jsou zahrnovány i různé stavy nedonošení plodu. 1. Vypadnutí plodu (čuej-tchaj). Tak se označuje nedonošení a potrat plodu do tří měsíců po otěhotnění. Jeho příčinou je prázdnota čchi ledvin, prázdnota čchi-sue, emoční zranění, případně následek vnějšího poranění. 2. Malý porod (siao-čchan). Jím se nazývá potracení plodu v době od tří do sedmi měsíců po otěhotnění. Podobně jako v před chozím i v tomto případě příčina spočívá v oslabení čchi-sue a ledvin, ale i ve stagnaci krve nebo ve vnějších poraněních poškozujících dráhy čchung-maj a žen-maj. 3. Vyklouzávání plodu (chua-tchaj). Tento chorobný sklon k potratům vzniká, jestliže se výše zmíněné situace opakují tři a vícekrát. Vyvolává jej vrozená oslabenost, prázdnota a nepevnost ledvin i drah čchung-maj a žen-maj, a oslabenost čchi a krve. 4. Nedorůstání plodu (tchaj-wej pu-čang). Jím se nazývá zpomalení či zastavení vývoje, případně uhynutí plodu po 4.-5. měsí-
206
Vy še li'ování dota zy
ci těhotenství. Projeví se kromě jiného výrazným zmenšením bři cha matky. Příčinami jsou vrozená oslabenost obou rodičů, prázdnota čchi-sue orgánů a dělohy a následné nedostatečné vyživování plodu. 5. Uhynutí plodu (s'-tchaj). Pokud v průběhu těhotenství ustanou pohyby plodu a břicho matky se začne zmenšovat, došlo k úmrtí zárodku, jehož příčinou mohou být poškození plodu horkostí při onemocnění matky, vnější poranění a nedostatek výživy z krajní vyčerpanosti čchi-sue, esence ťing ap. matky. J2. Neplodnost u mužů (nan- c ' pu-jiin)
Není-li muž schopen zplodit dítě, jde u něho buď o vrozenou nedostatečnost, anebo o vyčerpanost čchi ledvin nebo esence ťing v důsledku různých chorobných vlivů. Dále se v čínské medicíně mluví o pěti typech jiných příčin mužské neplodnosti . Jsou jimi: eunušský typ (tchien-chuan), kdy schopnost oplodnit znemožňuje krátký pohlavní úd nebo neexistence varlat; z prosakování (Zou), kdy v důsledku tzv. nepevnosti semenné závory (ťing-kuan pu-ku), tj. oslabení kontrakční síly čchi ledvin, dochází k častému samovolnému úniku semene; volský typ (ťien), kdy došlo k odstranění vnějších pohlavních orgánů; z vystrašenosti (čchie), tj. v pří padě impotencejang-wej; z metamorfózy (pien), tj. u hermafroditů. Těchto pět překážek plodnosti jsou nazývány "patero nemužského" (wu-pu-nan).
VIII.3.4.i. Dotazování se na Konečník (kang-men
nebo pcho-men) je vyústěním tlustého avšak v čínské medicíně funkčně těsně souvisí například i s plícemi nebo s řídící dráhou tu-maj. Obvykle jej přímo ovlivňu jí stavy horkosti nebo chladu v plicích, a to způsobem, který je shrnut ve větě: "Když je v plicích horkost, konečník se uzavírá, když je v plicích chlad, konečník se odlučuje"Jo Vlhká horkost v tlustém střevě vyvolává zduření a poklesávání konečníku, jeho Č I Č T, s. 164 ; cit. z Li Tching: I-siie zu-men: 1575 n. l.
části těla
207
poklesnutí způsobuje i oslabení a propadávání se čchi sleziny. Nena stav konečníku působí i vnitřní vítr a vnitřní sucho.
příznivě
J.
Svědění
v konečníku (kang-men sao-jang)
Pocit silného svědění resp. i pálení kůže při ústí konečníku souvisí s větrem, horkostí a vlhkostí, případně je příznakem pří tomnosti cizopasníků, vzniku hemoroidů či prasklin v kůži. N eklidné chování u dětí, svědění a přítomnost bílých červíků ve stolici svě dčí o cizopasnících v trávicím traktu. Pokud se v okolí otvoru konečníku objeví silně svědící vyrážky, případně rudé skvrny šířící se až k pohlavním orgánům, vypovídají o přetrvávání větrné, horké a vlhké škodlivosti v pokožce. 2. Bolesti v konečníku (kang-men teheng-tehung)
Sem spadají bolesti pociťované jako otékání nebo píchání. Čas té jsou v případě hemoroidů nebo prasklin ve stěnách konečníku. Bolesti mohou být z plnosti i prázdnoty, horkosti, chladu, hnisání, krevní stáze, větru i čchi, a obvykle se u nich jedná o lokální blokace toku čchi-sue. Zrudnutí kůže a pálení svědčí o horké škodlivosti, bílá barva a tupá bolest souvisejí s chladem. Pokud při stlačování a hnětení bolest ustupuje a nemá rozpínavý charakter, pochází z prázdnoty. Pocit tlaku a rozpínání a zvýšení bolesti eři doteku na postiženém místě vypovídají o plné povaze příčiny. Rezavá bolest a mírný pocit otékání jsou příznakem krevní stáze. Jestliže se bolest přesouvá z místa na místo, vyvolává ji vítr, je-li ostrá a bodavá, spojená s otoky, jsou její příčinou poruchy čchi.
konečník
střeva,
10
Dotazy na
3. Pálení v konečníku (kang-men
čuo- že)
Pocit zvýšené teploty v konečníku, případně otékání a zrudnutí pokožky při jeho ústí, jsou příznakem akumulace vlhké horkosti a jejího prosáknutí dolů. Časté bývají při hemoroidech, svědění v konečníku, úplavici apod. 4.
ní a
Větry
(š' - čehi)
Pokud jsou větry časté a bez zápachu, r esp. dochází k nutkánepříjemnému nadýmání v břiše bez větrů, jde o příznak
Vyš e třováni
208
dotazy
stagnace čchi ve střevech. Hnilobně páchnoucí větry spojené s nevolností, zvracením a nadýmáním vypovídají o stagnaci potravy ve středním zářiči a o snížené průchodnosti čchi ve střevech. Permanentní větry při chronických vysilujících nemocech signalizují prázdnotu čchi a její propadávání se dolů; nejednou se při nich objevuje i nadýmání v podbřišku a vyhřeznutí konečníku.
VIII.3.5. Dotazování se na smyslové orgány Z předchozích výkladů víme , že pro čínskou medicínu nejsou uši, oči a nos pouze smyslovými orgány, nýbrž že jsou vývody, jimiž prochází čchi jednotlivých orgánů a prakticky i z celého těla. Proto vnitřní chorobné změny se projevují i na smyslových vývodech, které pak mohou sloužit jako prostředník k získání informací o charakteru těchto změn.
VIII.3.5.a. Dotazování se na uši Uši jsou vývodem čchi ledvin, takže dotazováním se na stav sluchu získáváme současně i určité informace o stavu ledvin. Mimoto ovšem uši prostřednictvím čchi a jejích drah souvisejí i s játry, žlučníkem, plícemi, slezinou, srdcem a dalšími orgány. 1.
Hučení
v uších (er-ming)
K tomu, že v uších slyšíme zvuky, které přitom nepřicházejí nýbrž vznikají uvnitř, dochází z prázdnoty i plnosti, při čemž nejčastějšími celkovými příčinami jsou větrná škodlivost a oslabení ledvin. Zvuky se mohou ozývat jenom v jednom nebo v obou uších, mohou být permanentní i občasné , silnější i slabší, vyšší i nižší. Pokud připomínají hučení větru a provází je zalehnutí v uších, takže člověk při mluvení slyší svůj hlas zevnitř, jsou vyvolány vě trnou horkostí, buď jejím přímým útokem zvenčí, anebo její transformací z obdobného útoku větrného chladu. Zahrazení dutin touto škodlivostí dále vyvolává bolesti hlavy, ucpání nosu, zahlenění, a mohou se přidat i horečky. Jestliže hučení vznikne náhle, je silné, zvenčí,
Dota z y na smyslové or gá ny
209
zní jako zvony, nápory větru při bouřce nebo jako příbojové vlny a při stlačení zvukovodu anebo při rozčilení se ještě více zintenzivní, tehdy jeho příčinouje vyšlehováníjaterního a žlučníkového ohně, případně následná stagnace čchi a krve anebo vznik ohně z naakumulovaných patogenních hlenů tchan. Průvodními jevy jsou hořkost v ústech, sucho v krku, zrudnutí obličeje a očí, suchá stolice, ztmavnutí moči atd. Játra mohou vyvolat zvuky v uších i svojí prázdnotou. V pří padě nedostatku jejich jin (resp. i jin ledvin) uvolněný jang stoupá do hlavy a způsobuje slabší, kolísavé a vysoce znějící pískání, které je provázeno závratěmi , rozpínavými bolestmi hlavy, pocitem sucha v očích a v krku, zapomnětlivostí a slabostí v bedrech a kolenou. Je-li příčinou nedostatek krve srdce, zvuky připomí nají cvrlikání cikád, jejich intenzita kolísá, sluch se oslabuje, oslabuje se i zrak, pacient má závratě, mnoho snů a sucho v krku. V případě, že příčinou hučení je prázdnota jin ledvin, zvuky rovněž připomínají zpěv cikád, postupně nabírají na intenzitě, silnější jsou v noci a přidávají se k nim závratě, mžitky před očima, nespavost, poluce, noční pocení, horkost pěti srdcí a bolesti v kříži. Podobné zvuky vyvolává i prázdnota čchi ledvin, tu ovšem rozlišíme podle průvodních příznaků oslabenosti jangu - zimomřivosti, chladu v končetinách , ochablosti v bedrech a kolenou polucí impotence, častého močení, řídké stolice, únavy apod. Tiché huČení, které se zhoršuje při nedostatku spánku a při němž se postupně oslabuje sluch, je provázeno nespavostí, podrážděností, bušením srdce, slabostí v bedrech a kolenou, návaly horkosti, kradmým pocením a snížením močení, vypovídá o tom, že došlo k narušení komunikace mezi srdcem a ledvinami. Ledviny spolu se slezinou jsou zdrojem tvorby čchi a krve. Když jsou oslabeny, jangová čchi nestoupá v dostatečné míře nahoru a oslabený pohyb jangu souč asně způsobuje usazování se kalné jin v uších a zanášení se drah čchi-sue . Takováto situace rovněž může být příčinou hučení v uších a tehdy se dále objevují únava, zhoršení trávení, nadýmání, žlutavá barva obličeje, vodnatá stolice. 2. Nedoslýchavost (čchung-tching)
Neschopnost zřetelně rozeznávat zvuky se nazývá "opakovaným nasloucháním". Pokudje provázena horečkami, zimomřivostí
Vy ,~etřování
210
dotazy
a pocením, vznikla jako akutní stav z vniknutí větrné škodlivosti. Jsou-li přítomny únava, ochablost v bedrech a kolenou, časté polehávání, příčinou je vyčerpanost tzv. spodního prvopočátku, vrozené čchi v ledvinách, ming-menu a spodním tan-tchienu. Jestliže se k nedoslýchavosti přidávají závratě, mžitky před očima, rozpínání v hrudi, otékání a dřevěnění končetin, tehdy je její příčinou hromadění se vlhké škodlivosti a nedostatečný přísunjangové čchi do hlavy. 3. Hluchota (er-Iung)
Výrazná nebo až úplná ztráta sluchu může být vyvolána pří činami plné i prázdné povahy. Když k ní dojde náhle, obvykle je způsobena přeplněností. Takovýmto případem je např. zranění chladem, vniknutí vnějšího chladu do šaojangových drah v okolí uší ajejich zablokování; tehdy se dále objevují bolesti temene hlavy a ucpání nosu. Pokudje v očích pocit otékání a tlaku, postižený má žízeň a bolí ho v krku, ztrátu sluchu způsobila větrná horkost. Z vnitřních příčin plné povahy ji může vyvolat plápolání jaterního ohně, které se dále projevuje hořkostí v ústech, závratěmi a rozpínavou bolestí v hlavě. Výrazný pocit ucpání uší při ztrátě sluchu souvisí s působením ohně transformovaného z nahromaděných patogenních hlenů tchan. Prázdnota jakožto příčina ztráty sluchu se týká hlavně starých lidí se značně vyčerpanou čchi-siie. Pokudje zhoršení sluchu permanentní a v noci ještě sílí, je způsobeno vyčerpáním esence ťing ledvin. Když se zhoršení dostavuje při únavě a při vztyku ze sedu do stoje, jde o prázdnotu sleziny a žaludku. Závratě, mžitky před očima, zkrácení dechu, bezvládnost a bílá barva obličeje při poruše sluchu svědčí o prázdnotě čchi i krve. Pískání v uších a ochablost v bedrech a kolenou vypovídají o nenaplněnosti "moře dřeně suej", čili také o prázdnotě ledvin a jejich esence. 4. Otoky v u§ích
(er-čung)
Příčiny vzniku zduřenin ve vnitřní části uší mohou být opět povahy plné i prázdné . Častou příčinou bývá horkost v játrech a žlučníku, která vystupuje nahoru a blokuje tok čchi-siie v kapi·lárách. V takovémto případě jsou otoky rudé, někdy mokvají nebo
Dotazy na smyslové orgány
211
krvácejí, jsou bolestivé na dotek, přičemž bolest se táhne až na temeno hlavy, a mohou být provázeny i závratěmi, zácpou, zčer venáním moči, hučením v uších resp . i ztrátou sluchu. Prázdnota sleziny a ledvin může rovněž způsobit vznik zduřenin v uších. Slezina produkuje postnatální esenci, zatímco ledviny uskladňují prenatální esenci; jsou-li tedy oba orgány ve stavu prázdnoty, uším se nedostává přiměřené výživy a oslabená cirkulace jangové čchi v nich vede k usazování se jinových složek a zahrazování se kanálků čchi-siie. Takovéto otoky jsou světle červené, mírně citlivé a mohou mokvat; z dalších příznaků se objevují poruchy trávení, nadýmání, ochablost v bedrech a kolenou, závratě, řídká stolice a hojné močení. Jako o další příčině zduřenin v uších mluví čín ská medicína o tzv. škodlivé jedovatosti (sie-tu); její dlouhodobá stagnace spolu se stagnací čchi a krve v uších vyvolává otoky, které mají až tmavofialovou barvu, jsou bolestivé, mokvají nebo krvácejí a zhoršuje se při nich sluch; trávení, stolice a močení jsou v pořádku. 5. Bolesti uší (er-tchung)
Sem spadají bolesti boltců, vnějších zvukovodů i středního ucha. Jednou z jejich příčin je napadení této části hlavy větrnou horkostí. Ta se může zdržovat v boltcích a tehdy jsou bolesti silné a ucho je zarudlé a oteklé. Pokud se větrná horkost dostane do vnějších zvukovodů, bolesti jsou pálivé a sílí při kašli, kýchání apod., zvukovody jsou zanícené a oteklé, mohou v nich vznikat vyrážky a sluch se zhoršuje. Ve středním uchu způsobuje bolestivý zánět, poruchy sluchu, vyrážky naplněné tekutinou, ucpání nosu. Kromě těchto lokálních chorobných příznaků činnost větrné horkosti prozrazují i další symptomy - horečky, bolesti hlavy, citlivost na průvan, únava, žlutý povlak jazyka atd. Další příčinou bolestí uší je horkost v játrech a žlučníku. O její přítomnosti vypovídají silné až nesnesitelné bolesti, rudé otoky, výrazné oslabení sluchu, horečky, hořkost v ústech a sucho v krku, zácpa, ztmavnutí moči aj. Tato horkost může rezultovat až do stagnace krve a ucpávání vlásečnic sraženou krví, jakožto další příčiny bolesti uší. V takovémto případě nemusí vznikat otoky, ucho není rudé nebo je jenom mírně zanícené a jsou na něm drobné vyrážky.
Vyšetřování
212
dotazy
Dotazy na smyslové orgány 6.
Svědění
uší (er-jang)
Nejčastější příčinou svědění v uších bývají vítr, oheň a vlhkost v případě plné povahy chorobné škodlivosti, a prázdnota krve a následný nárůst sucha či ohně v případě příčiny prázdné povahy. Pokud je způsobeno větrnou vlhkou horkostí, je svědění velmi výrazné, provází je zánět a mokvání postižených míst, resp. i krvácení a bolesti. Při působení ohnivé jedovatosti se objevují horečky, celkový neklid a rychlý pulz. Svědění působením větrné ho sucha z prázdnoty krve je možným pokračováním předešlého, nedošlo-li k odstranění vlhké horkosti. Ta totiž poškozuje čchi-sue, vyvolává prázdnotu čchi i krve a zvednutí se vnitřního větru. V tomto případě je pokožka ušních boltců suchá, hrubne, praská, případně se i loupe. Jelikož vlhkost poškozuje funkce sleziny a žaludku, objevují se i poruchy trávení, hubnutí, zežloutnutí obliče je, ochablost apod. Svědění při prázdnotě ledvin je způsobeno vrozeným nedostatkem juan-čchi nebo jejím vyčerpáním jako následku nadmíry aktivit lao. Je permanentní, obvykle je neprovázejí žádné výrazné vnější příznaky, avšak objevují se příznaky prázdnoty ledvin a případného nárůstu ohně, jako jsou ochablost v bedrech a kolenou, šumění v uších, závratě atd.
VIII.3.5.b. Dotazování se na oči
Pro čínskou medicínu jsou oči "okny",jimiž proudí čchi z celého organismu, takže souvisejí i s jednotlivými orgány, ajejich vyšetřením proto lze získávat informace o stavu orgánů a o momentálním rozložení sil mezi nimi. Ze čtyř vyšetření je u očí hlavní vyšetření zrakem, nicméně důležité upřesňující údaje jsou získávány i dotazováním. 1. Bolesti
očf(mu-tchung)
Všeobecně platí: akutní bolesti očí vyplývají z příčiny plné povahy, dlouhodobé bolesti jsou způsobeny prázdnotou; bolesti přes den svědčí o poruše jangu, bolesti v noci o poruše jin; silnější bolesti s otoky jsou povahy plné, slabší bolesti bez otoků vyplývají
213
z práz?noty;v silné bolesti se zánětem jsou z plného ohně, skryté bolestI bez zretelného zánětu vypovídají o prázdnotě ťing-čchi. v Bolestivý otok a zrudnutí očí s častým slzením znamenají, že doslo k akumulaci větrné horkosti. Citlivost na chlad a občasné zvracení tekutin při bolestech očí signalizují chlad z prázdnoty. Kd~ž . postižený odmítá dotek a vyhovují mu studené obklady, bolest; JSo~ dány horkostí z plnosti, když je mu dotek příjemný a potrebuJe teplé obklady, příčinou je chlad z prázdnoty. Jsou-li bolesti provázeny neklidem a tlakem v hrudi, jde o přeplněnost ja!erní čchi, ~rovází-li je třesavka, jsou dány prázdnotou jangové cchl. Bodave a neustálé bolesti vznikají vlivem ohnivé škodlivosti; skryté občasné bolesti, které nejsou fixovány na jedno místo způsobuje pohyb ohně z prázdnoty. Pocit bolestivého vytlačování očí je způsoben tlakem ohně jater a žlučníku. Když se při bolestivém zánětu očí vyskytnou problémy s močením a vytlačením stolice, signalizují vnitřní akumulaci ohně; pokud je zánět mírnější, ale moč je hojná a stolice vodnatá, jde o vznášení se ohně v dů sledkwprázdnoty. Bolest v očních bulvách při otáčení očí vypovídá o tom, že v očních nervech je "usídlena" škodlivost. ... Nejsou-li bolesti lokalizovány jenom v očích, ale ozývají se 1 Jmde v hlavě, je možno podle lokalizace upřesňovat jejich příči ny: táhnou-li se na temeno a zátylek, vypovídají o přítomnosti škodlivvosti v tchajjangových drahách; ve vnějších koutcích očí a po strane hlavy ohlašují škodlivost v šaojangových drahách; když vedou přes čelo, nos a zuby, souvisejí s jangmingovými dráhami, a pokud se zvedají k temeni a provází je zvracení hlenů, souvisejí s chladem z prázdnoty v játrech a žaludku. Silné zavrtávající se boles!i spojené s pocitem, jako by hlava chtěla prasknout, a pří padne až se zatmíváním před očima, jsou příznakem zahrazení ohně z hlenů tchan, anebo vpádu větrné škodlivosti zvenčí. Pokudjsou bolesti hlavy jednostranné, v okuje na stejné straně rozpínavý tlak a zrak ztrácí ostrost, jde většinou o působení větrného chladu či větrné horkosti zvenčí a současnou vnitřní akumulaci vlhkosti a hlenů, případně je příčinou prázdnota a chlad v dráze jater. Bolest očí a nadočnicových oblouků, která sílí v noci, vzniká z přehrazení drah větrnou horkostí vnitřního původu . Zanícené bolavé oči a střídání pocitů horkosti a zimy vypovídají o postižení vnějšími škodlivostmi v situaci, kdy je přítomna vnitřní horkost z prázdnoty. Pocit drhnutí v očích, bolesti hlavy a závratě u žen
Vyš e třování
214
dota zy
v období periody jsou příznakem horkosti v dráze jater a stoupání jaterního ohně, anebo nedostatku výživy očí v důsledku úbytku krve. O vztahu mezi bolestmi očí a hlavy všeobecně platí, že vzniknou-li nejprve bolesti v očích a ty se rozšíří do hlavy, je porucha méně závažná, zatímco bolesti v očích jako následek bolestí v hlavě signalizují vážnější poruchu. 2. Svědění v očích (mu-jang) Nejčastější příčinou svědění v očíchje větrná
škodlivost, vnější Pokud svědění zesílí při kontaktu s větrem a oči jsou přitom zanícené a oteklé, jde o vpád větrné horkosti. Současný pocit svědění a drhnutí bez zjevného zánětu naznačuje působení vnitřního větru z prázdnoty krve . Svědění pokračující i po odeznění bolestí očí svědčí o ozdravném procesu a o přísunu čchi - sue do očí, avšak může být i příznakem působení ohně či vlhkosti. Pokud svědění neustává, ve víčkách je pocit napětí, oči jsou zanícené a slzí, tehdy jde o příznak vnitřní akumulace vlhké horkosti umocněné o vpád větrné škodlivosti. Skryté svědění s pocitem sucha a drhnutí v očích vypovídá o ohni z prázdnoty. Nesnesitelný pocit svědění, který se opakuje hlavně na jaře a v létě, je obvykle vyvolán větrnou horkostí za spolupůsobení vlhkosti, anebo vystupováním vlhké horkosti ze sleziny a plic. i
vnitřní.
3. Drhnutí v očích (mu-se)
Pocit drhnutí v očích, jako by v nich byl písek, spojený se svě resp . i zánětem, slzením a světloplachostí, je příznakem vpádu větrné horkosti, anebo útoku jaterního ohně . Když tento pocit nutí k častému mrkání a brání delšímu upírání zraku, při čemž oči nejsou zanícené, je způsobený prázdnotou krve z vyčer panosti tekutin; pokudjsou přitom v bělmech vidět krevní vláseč nice a je v nich pocit svědění, jde o nedostatek jin plic a současně o vyčerpanost jin jater a ledvin. Drhnutí s pichlavým svěděním u dětí, jež provázejí časté mrkání, světloplachost, hubnutí a polehávání, vypovídají o předimenzovaném působení jater a prázdnotě sleziny. děním
Dotazy na smy s lové or gá ny
4. Výtok
Z očí a
215
slzení (čch' -lej)
U výtoku z očí (jen-čch ') se rozlišuje hlavně jeho hustota. Je-li suchý, jeho příčinou je plnost a horkost v dráze plic; řídký a nelepkavý výtok signalizuje horkost z prázdnoty v dráze plic; žlutý a hustý výtok je příznakem akumulace horké jedovatosti v plicích a žaludku; lepkavý výtok poukazuje na vlhkou horkost ve slezině a plicích. Slzení (liou-leJ) , při němž jsou slzy horké, vzniká z nahromadě ní větrné horkosti; jsou-li oči oteklé a zanícené, příčinou bývá útok jaterního ohně z plnosti; horké slzy spojené se svěděním v očích mají původ v horkosti z prázdnoty krve v dráze jater. Slzení vznikající při kontaktu s větrem a spojené se svěděním, resp. otokem očí, je obvykle způsobeno vniknutím vnější větrné škodlivosti. Neustálé vytékání studených slz svědčí o nedostatku čchi -sue a občasné ronění studených slz spojené s rozmazaným vidě ním je příznakem vyčerpanosti jater a sleziny. 5. Rozmazané vidění (mu- chun)
Postupné slábnutí zraku a snižování schopnosti zaostřit zrak nablízko i do dálky bývá většinou způsobeno zahrazováním se vlhkých hlenů nebo nedostatkem sleziny a ledvin. Náhlé zhoršení zraku, které však ještě není slepotou, vyplývá ze stagnace a stísnění čchi jater a ne průchodnosti kanálků čchi . Postupné slábnutí zraku může svědčit i o vyčerpanosti jater a ledvin; když je zrak zastřený přes den a za šera se trochu vyjasňuje, potom tzv. voda neovládá oheň. Všeobecné pravidlo oslabování zraku říká, že pří činou je nedostatečné vyživování očí esenciální čchi. 6. Slepota (mu-mang)
Náhlá ztráta zraku jednoho nebo obou očí je obvykle vyvolá- . na tím, že oči byly napadeny horkostí, stází či prázdnotou, anebo v důsledku nich došlo k zablokování přísunu živin. Pokud při oslepnutí nedošlo k žádnému zřejmému poškození očí, jde o zahrazení očí horkou škodlivostí, která však má původ v prázdnotě jin j a ter a ledvin. Slepota u d ě tí spojená se zvětšením panenek je příznakem toho, že esenciální č chi se nemůže dostat do očí , neboť
216
Dot azy na smyslové orgány
ty byly zablokovány horkou škodlivostí, laných vlhkou horkostí.
často
po nemocích vyvo-
7. Šeroslepost (jie -mang)
Zhoršení schopnosti zaostřit zrak při soumraku signalizuje prázdnotu jater a nedostatek krve, čili i následné snížení výživy očí. Pokud se objeví u dětí, došlo pravděpodobně k oslabeníjangové čchi v důsledku nedostatečné či nevyvážené stravy a nedostatečné tvorby esenciální čchi vyživující oči. Když je dítě šeroslepé již od raného věku a postupně se mu zužuje zorný úhel zraku, pak je vrozený jang oslabený a nedokáže vzdorovat jin. 8.
Přeludy (wang - ťien)
Přeludy jsou různé subjektivní vidiny - např. neobvyklé jevy, barvy, jiskření atd. - bez zjevné poruchy zraku. Vidina světla podobného svíčce či lampě s barevným prstencem, jaký bývá kolem slunce nebo měsíce, se nazývá syndromem oční svatozáře (mu-jun-čeng). Dochází k němu tehdy, když do očí vystupuje ohnivá škodlivost plné povahy a zahrazuje dráhy. Vidina chaoticky poletujících zlatavých jiskřiček je syndrom světluškových hvězdiček naplňu jících oči (jing-sing man-mu čeng) . Jeho příčinou bývá vystupování ohně z vyčerpanosti jater a ledvin, případně stoupání ohně vzniklého z nahromadění hlenů tchan, k němuž došlo v důsledku oslabení sleziny ajejích trávicích a přepravních funkcí. Vidina poletujících stínů před očima souvisí s poruchami v drahách jater, žlučníku nebo ledvin. Jejich prvotní příčinou bývá nedostatek tzv. ledvinové vody, kvůli němuž voda nesvlažuje dřevo, takže se rodí vnitřní horkost, která vysušuje tekutiny a připravuje oči o potřebné vyživující esence. Překrývající se modré, zelené, žluté a jiné barvy před očima signalizují vyčerpanost jater a ledvin, resp. prázdnotu jin a nedostatek krve, které vedou k tomu, že ani žlučník nemá dost čchi a očím se nedostává výživy. Mění-li se v očích barvy předmětů anebo nerozeznává-li postižený modrou od zelené, jde obvykle o vrozenou oslabenost jater a ledvin, a tudíž i o nedostatek esenciální čchi pro oči. Vizuální pocit, že se rovné předměty, linie atd. různě zakři vují a "plavou", je dán tím, že v důsledku poruch sleziny a žalud-
217
ku vystupuje vlhkost nahoru do očí a zaplňuje dráhy. Když se věci zdánlivě zvětšují, je to příznak disharmonie jin-jangujakožto následku prázdnoty ledvin, pokud se naopak zmenšují, tehdy slezina nepřepravuje v dostatečné míře vlhkost a ta se hromadí do kalných hlenů. Když se viděné zdánlivě zešikmuje a naklání, pří činou bývá prázdnotajangu sleziny nebo vítr a oheň z hlenů v hlavě. Pocit, že se stabilní předměty pohybují a chvějí, je příznakem nárůstu ohně z prázdnoty jin a neschopnosti vody ovládnout oheň. Pokud se věci zdánlivě otáčejí a převracejí, jedná se o prázdnotu čchi i krve. Občasné zablýsknutí se před očima vypovídá o vyčer panosti vody ledvin a chaotickém pohybu ohně. Vidění neexistujících věcí ve tmě je znamením vyčerpanosti srdce z nadměrné duševní aktivity, prázdnoty jater a ledvin, nedostatku jinových esencí a narušení komunikace vody s ohněm v těle . Zdvojené vidění všeobecně signalizuje vyčerpanost orgánů a rozptýlenost esenciální čchi.
VIII.3.5.c. Dotazování se na nos O nosu, který se nachází na hlavě (jangové části těla) a komunikuje se vzduchem (jangovou čchi), se v čínské medicíně říká, že je jangem v jangu. Kromě dýchání se podílí na zachycování či chových vjemů , vydávání a artikulování zvuků , z vnitřních orgánů má spojení s plícemi, ledvinami, žaludkem a žlučníkem. Bývá častým místem průniku vnějších škodlivých činitelů do těla . J. Ucpání nosu (pi-saj)
Snížení průchodnosti nosu může mít vnější i vnitřní původ . Jestliže je nos ucpaný, vytékají z něho řídké hleny, postižený má dutý hlas, kýchá, má horečku nebo zimnici a bílý povlak na jazyku, příčinouje napadení větrným chladem. Silné ucpání nosu, žluté hleny, bolesti hlavy, horečka, žízeň, pocení, bolesti v krku a žlutý povlak jazyka svědčí o větrné horkosti. Při zahrazení dráhy plic horkostí je nos chronicky ucpaný, hleny jsou husté a žluté, v hlavě je cítit rozpínavý tlak, dochází ke ztrátě čichu, zhoršuje se paměť ajazykje rudý se žlutým povlakem. Pokud je příčinou vlhká horkost v játrech a žlučníku , vytváří se mnoho žlutých hlenů ,
Vyš e třování
218
dotazy
zhoršuje se čich a paměť, v krku je sucho, v ústech hořká chuť, tmí se před očima a v uších je slyšet hučení. Další příčinou ucpání nosu může být prázdnota ledvin a plic; tehdy vzniká vnitřní sucho, proto je i v nose sucho, a dále se objevují závratě, šumění v uších atd. 2.
Svědění
v nose (pi-jang)
Nejčastějšími příčinami vyvolávajícími svědění v nose bývají vítr a horkost. Je-li svědění provázeno bolestmi v krku, ucpáním nosu, horečkami, zimnicí, kašlem a bolestmi hlavy, bylo způsobe no větrnou horkostí resp. horkostí transformovanou z větrného chladu. Kdyžje při něm sucho v nose a ústech, suchý kašel a zrudlý jazyk, tehdy je způsobuje vítr z horkosti a sucha v dráze plic. Pokudje svědění spojeno s palčivou bolestí, zanícenou kůží či sliznicí, puchýřky až malými vřídky, příčinou chorobného stavuje horká jedovatost. Svědění v nose může vyvolávat i vlhká horkost v dráze sleziny. Tehdy se jangová čchi nedostává nahoru, dochází k akumulaci hlenů, z nichž se generuje horkost "vrážející" do nosu; průvodními jevy jsou žlutý výtok z nosu a symptomy prázdnoty sleziny, jako nadýmání, řídká stolice atd. Poslední z hlavních pří čin svědění v nose je prázdnota čchi plic. Při ní je oslabena ochrana povrchu, takže větrná chladná škodlivost často atakuje nosní dutinu a z jejího boje s řádnou čchi vzniká pocit svědění; dalšími příznaky v tomto případě jsou kýchání, výtok hlenů z nosu a tenký bílý povlak jazyka.
3. Sucho v nose (pi-kan)
Vysychání nosní sliznice často souvisí s prázdnotou jin plic nebo s horkostí v srdci a slezině, má ovšem i jiné příčiny a nejednou bývá provázeno bolestmi v nose, krvácením z nosu či otokem nosu apod. Je-li sucho v nose i v krku, nos svědí, obličej je výrazně bledý, postižený má zkrácený dech, slabý kašel, nadýmání a často se potí, tehdy jde o prázdnotu čchi plic a sleziny a následný nedostatečný přísun vyživující esence potravy. Zranění plic vnější suchou škodlivostí se vedle sucha v nose projevuje suchem v krku, ucpaným nosem a jeho svěděním, zhoršením čichu, suchým kašlem, žízní,
Dota zy na smys lové orgány
219
vysycháním rtů, případně až horečkami, bolestmi hlavy nebo celého těla. Podobné příznaky se objevují i při suchosti plic z prázdnoty jejich jin, k nim však dochází z vnitřní příčiny - nedostatku tělních tekutin - a převažující jsou symptomy prázdnoty, jako například bolest v hrudi při kašli, kradmé pocení, svědění v krku atd. Pokud sucho v nose způsobila horkost v dráze plic, je v nose cítit palčivou bolest a mírné svědění, anebo z něj krvácí, v ústech a krku je sucho, kašel je rovněž suchý, objevuje se horečka, bolesti hlavy, nepříjemný pocit po celém těle, suchá stolice. Sucho může být vyvoláno i horkostí nahromaděnou v žaludku; tehdy v nose pálí, může z něho krvácet, v ústech a krku je sucho, postižený vyžaduje studené nápoje, má zrychlené trávení a častý hlad, páchne mu z úst, pálí ho žáha a mívá zácpu. 4. Bolesti v nose (pi-tchung)
Bolesti se často vyskytují spolu s otékáním, svěděním či suchem v nose, a mají několik příčin, z nichž hlavní je větrná škodlivost. Když je nos ucpán, vytékají z něj hleny, postižený je citlivý na chlad, má horečku, nadýmání, řídkou stolici, tlačí ho na hrudi a na jazyku má bílý povlak, tehdy bolesti vyvolalo zahrazení drah větrným chladem. Silnější a palčivé bolesti, husté hleny, bolesti hlavy, žízeň, vykašlávání žlutých hlenů, rudý jazyk s tenkým nebo slabě žlutým povlakem svědčí o útoku větrné horkosti na plíce. Pokudjsou bolesti značné, lokalizované zejména v přední části nosu, která je současně citlivá na dotek, případně když se objevuje i krvácení, dále žízeň , sucho v krku, zácpa a žlutý povlak najazyku, příčinou je útok ohně akumulovaného v žaludku resp. plicích v důsledku nadměrné konzumace alkoholu a potravin teplé povahy. 5. Ztráta
čichu
(š '-siou)
Oslabení schopnosti rozlišovat pachy a vůně může být způso beno příčinami plné i prázdné povahy. Příznaky zahlenění a ucpání nosu, horečky, kašel, tenký žlutý povlakjazyka a rychlý pulz svědčí o napadení plic větrným chladem, resp. jeho transformací na hor-
220
Vyšetřování
Dota zy na trávení
dota zy
kost, a o syndromu plné horkosti povrchové povahy. Plná horkost, avšak vnitřního původu, je příčinou tehdy, pokud vznikla akumulací v žlučníku; průvodními znaky jsou ucpaný nos, žluté husté hleny, pach v nose, horečka, bolesti hlavy, horkost v ústech, sucho v krku, tělesná slabost, žlutý povlak jazyka a rudý jazyk. Obdobnou povahu má vlhká horkost ve slezině, která blokací stoupání a klesání jin-jangu rovněž způsobuje ztrátu čichu; v jejím případě jsou dá le přítomny bolesti a tíha v hlavě, ucpaný nos, vykašlávání hustých hlenů, nadýmání, poruchy trávení, potíže s vytlačením stolice . Je-li při ztrátě čichu nos ucpán, hleny v němjsou bílé a lepkavé, dále se objevují závratě a pnutí v hlavě, zkrácený dech, nechuť k mluvení, celková slabost, snížení příjmu potravy, nadýmání a bílý povlak jazyka, příčinou je prázdnota sleziny a plic, při níž se plicím ani nosu nedostává přiměřeného množství vyživující esence. Dalším původcem může být prázdnota čchi a krve; při ní nos není dostatečně zásobován oběma substancemi, a proto se oslabuje i jeho vjemová funkce. Provází ji celková bezvládnost, nedostatek hlenů v nose, závratě, bušení srdce, krátký dech a tenký pulz.
VIII.3.6. Dotazování se na trávení Informace o chuti kjídlu, pocitech žízně, hladu nebo nechuti, množství požívané potravy, upřednostňování teplých či studených pokrmů resp. jednotlivých chutí atd., jsou v rámci celostního pojímání člověka v čínské medicíně užitečným vodítkem, které pomáhá vytvořit si obraz o momentálním stavu vnitřních orgánů. VIII.3.6.a. Žízeň a příjem tekutin Mezi intenzitou pocitu žízně a množstvím následně požitých tekutin má být přímo úměrná závislost; pokud tomu tak není, jde často o příznak chorobné poruchy. Pociťování nebo nepociťování žízně dále vypovídá hlavně o stavu tělních tekutin a orgánů souvisejících s jejich tvorbou, distribucí a vylučováním.
l.
Nepociťování žízně
22 1
(kchou pu kche)
Pokud pacient nemá v průběhu onemocnění žízeň, jde o pří znak toho, že ještě nedošlo k většímu poškození tělních tekutin. Obvykle se tento jev vyskytuje u nemocí chladné či vlhké povahy, anebo když horké nebo suché činitele ještě nezačaly zjevně půso bit. 2. Žízeň (kchou-kche) Všeobecně pocit žízně při onemocnění vypovídá o nedostatku tělních tekutin a nejčastěji souvisí se syndromy horké či suché povahy. Dalším důležitým rozlišovacím signálem je to, zda při žízni
pacient pije mnoho nebo málo. Žízeň a velký příjem tekutin (kchou-kche tuo-jin) : Výrazná žízeň a její zahánění pitím velkého množství tekutin se vyskytuje ve třech chorobných situacích. 1) Obliba studených nápojů, zrudlý obličej, horečky, neklid a pocení svědčí o nemoci z horkosti a plnosti, kdy nárůst horkosti poškozuje tělní tekutiny a nutí k jejich doplňování. 2) Zvýšený konzum potravy za současného hubnutí a časté nebo hojné močení vypovídají o vyčerpanostijin ledvin resp. i plic, jíž mohlo předcházet poškození tekutin suchostí plic nebo nárůstem ohně srdce. Slabostjin ledvin v tomto případě způ sobuje převážení jejich jangu, který vysušováním vyvolává žízeň, a rovněž převážení otevírání nad zavíráním, což vede k častému močení a ubývání tekutin. 3) Silné zvracení, průjem, pocení či močení způsobují náhlý úbytek tělních tekutin, a tím i zvýšený pocit žízně a potřebu pít. Žízeň a malý příjem tekutin (kche pu tuo-jin): Když navzdory žízni nemá pacient potřebu pít nebo pije jenom málo, jde pouze o mírné poškození tělních tekutin anebo o přítomnost překážek jejich cirkulace. Příčinami bývají vlhká horkost, prázdnotajin, patogenní hleny a krevní stáze. Pocity tíhy v hlavě a po celém těle, horkosti a dušnosti, jsou signálem vlhké horkosti; jelikož tato brání dostatečné transformaci a výstupu tekutin, vyvolává žízeň, avšak současná přítomnost vlhka nenutí k nadměrnému pití. Pokud je v ústech sucho, objevuje-li se přílivová horkost, kradmé pocení a červeň na tvářích , jde o prá zdnotu jin. Ta vyvolává nedostatek tekutin a tudíž žízeň, na druhé straně ovšem v těle není plná hor-
Vyš e tř o ván i
222
dotazy
kost stravující tekutiny, a proto není potřebný ani jejich nadměr ný přísun. Pokud žízeň způsobují patogenní hleny, postižený upřednostňuje teplé nápoje, po pití zvrací, má závratě a kručí mu v žaludku. Hleny poškozují jang, čili i výstup tekutin vzhůru, což vyvolává žízeň, na druhé straně však není nedostatek tekutin, jde jenom o poruchu jejich cirkulace, proto postižený není příliš žíznivý. Stagnace hlenů v žaludku je příčinou obráceného pohybujeho čchi a následného zvracení. Když má pacient žízeň, ale vodu nepije, jenom si jí vyplachuje ústa, má modravý nebo modře tečkova ný ja zyk, tehdy je příčinou žízně krevní stáze; ta brání přiměře nému proměňování a kolování tekutin, nezmenšuje ovšem výrazně jejich množství, proto má postižený žízeň, avšak nemá chuť pít.
VIII.3.6.b. Hlad a příj em potravy Z orgánů s procesem přijímání a trávení potravy nejtěsněji souvisejí slezina a žaludek. Slezina řídí přeměnu potravy na vyživující esenci ajejí distribuci po těle, žaludek řídí příjem a rozklad potravy, ale kromě toho je jeho čchi přítomna i v čchi ostatních orgánů a má vliv na jejich stav, tudíž i na míru odolnosti vůči nemocím. Proto informace o chuti kjídlu, potížích s trávením apod., získané dotazováním, vhodně doplňují obraz o celkovém stavu organismu a jeho jednotlivých orgánů. 1.
Nechuť k
jídlu (pu-jii-š')
Do tohoto okruhu chorobných poruch patří stavy, kdy postižený vůbec nemyslí na jídlo, nic mu nechutná a jí mnohem méně než obvykle. Dálejsou rozlišovány stavy tzv. sníženého příjmu (na-šao) , kdy je pacient schopen jíst jenom v malých dávkách, a strnutí příjmu (na-taj), kdy pacient nemá hlad, nechce se mu jíst, nebo se mu jídlo až protiví. Nechutenství na počátku nějakého onemocnění obvykle nemívá žádný indikační význam, pokud je však chronické, naznačuje poruchu funkcí sleziny a žaludku, resp. i dalších orgánů. Vcelku lze zvažovat čtyři možnosti jeho vzniku. Je-li provázeno sníženým příjmem potravy, hubnutím, nažloutlým obličejem, bezvládností, nadýmáním a řídkou stolicí, vypovídá o vleklé nemoci z prázdnoty čchi sleziny a žaludku. Dusivý
Dotazy na trá ven í
223
tlak v hrudi, pocit tíhy v hlavě i celém těle a sliz ve stolici signalizují, že příčina nechutenství spočívá ve vlhké škodlivosti narušující transformační a transportní funkce sleziny. Snížení příjmu potravy, odpor k mastným pokrmům, bolesti pod žebry resp. až žloutenka, jsou příznakem vlhké horkosti v játrech a žlučníku. V takovémto případě stísnění čchi jater blokuje i čchi sleziny a oslabuje její funkce proměňování a přepravování vyživující esence. Odpor k jídlu (wu-šj, krkání, vystupová ní kyselých žaludeč ních šťáva nadýmání jsou důsledkem stagnace stravy v trávicím traktu. Ta zpětně negativně ovlivňuje slezinu se žaludkem a vyvolává nechutenství. Nechutenství a zvracení během těhotenství je dáno vystupováním čchi v dráze čchung-maj , a pokud není pří liš závažné, není nutno je zvlášť léčit. 2.
Nadměrný
konzum a rychlé tráveni (tuo- š '
i- ťi)
Silný pocit hladu nutící k velkému příjmu stravy a rychlé vykrátce po nasycení, přičemž však postižený ubývá na váze, je příznakem dvou možných chorobných procesů. Pokud je přítomna žízeň, srdeční neuróza, žlutý povlak jazyka, pach z úst a zácpa, tehdy je příčinou akumulace ohně v žaludku. Je-li naopak stolice řídká, signalizuje jako příčinu oslabení sleziny a její nedostatečné ovládání tvorby vyživující esence za současné hyperfunkce žaludku.
hladovění
3. Hlad bez chuti k jídlu
(ťi-pu-jii-š')
Když navzdory pocitu hladu nemá pacient chuť k jídlu nebo jí jenom velmi málo, tehdy jde o nedostatek žaludeční jin. Pokud má kromě toho nepříj emné pocity a pálení v žaludku, jsou přízna kem nárůstu prázdného ohně z nedostatku jin žaludku. 4. Neobvyklé
chutě
(pchien-š ' š '-wu)
Dotazy na neobvyklost chuti se zjišťuje jednak chuť na věci, jež se normálně nepožívají, ale rovněž i pociťování chuti v ústech bez momentálního požívání pokrmů. Neobvyklé chutě - např. pojídání hlíny apod. - se častěji objevují u dě tí a obvykle souvisejí s přítomností par azitů v trávicím traktu. Mdlá, bezvýrazná chuť
VyšetJ~ováni
224
dota zy
v ústech, spojená se snížením chuti kjídlu, naznačuje oslabení čchi sleziny a žaludku. Je-li v ústech cítit sladká chuť nebo pocit mastnoty, příčinou je vlhká horkost ve slezině . Mírně kyselá chuť vypovídá o disharmonii mezi játry a žaludkem a o nadměrné horkosti v játrech. Stoupání kyselých šťáv je příznakem tzv. zranění z potravy (šang-š', tj. poruch trávení typu stagnace a srážení se potravy v žaludku. Hořká chuť v ústech obvykle souvisí s nárůstem ohně a horkosti v žlučníku. Slaná chuť signalizuje poruchy ledvin a chladné syndromy. Zvýšená chuť na kyselé v období těhotenství není považována za chorobný příznak. V souvislosti s chutěmi ještě existuje jeden závažný syndrom, který se nazývá "eliminace stře du" (čchu-čung). Projevuje se enormním pocitem hladu a chvatným hltáním potravy po dlouhém období nepřijímání stravy při vleklých vysilujících onemocněních. Je příznakem blížícího se zániku čchi sleziny a žaludku a posledních "sebezáchovných" pokusů těchto orgánů o doplnění esence.
VIII.3.7. Dotazování se na spánek a sny Koloběh
spánku a bdění souvisí jednak s cirkulací ochranné jednak s poměrem mezi jin a jangem v těle. Obvyklý proces je takový, že když wej-čchi koluje na povrchu v jangových drahách, převládá bdění, když se vnoří do organismu, přichází spánek. Z hlediska chorobného se poruchy v tomto směru projevují dvojako - nespavostí, anebo naopak přemírou spánku. Všeobecně platí, že pokudjangová čchi nevstupuje dostatečně do jinové sféry, převládá nespavost, a nevystupuje-li naopak v potřebné míře na povrch, převažuje ospalost. Vztah jin-jangu k spánku a bdění vyjadřuje velmi přesně citát z Ling-šu: čchi wej-čchi,
"Když se jangová čchi vyčerpá a jinová čchi je v převaze, se zavírají ospalostí; když se vyčerpájinová čchi ajangová čchi je v převaze, dochází k procitnutí."1l
Dota zy na spánek a sny
225
VIII.3.7.a. Dotazování se na spaní J. Nespavost (š '-mien nebo pu-mej)
Tato chorobná porucha se projevuje problémy s usínáním, lehkým spaním, vytrháváním se ze snu, probouzením se a nesnadným opětovným usnutím, množstvím snů, resp. až bděním po celou noc. Jejími globálními příčinami jsou převaha jangu, prázdnota jin, nedostatečné vnikání jangu do jin a neklid ducha šen. Když pacient těžko usíná a po usnutí má mnoho snů , je podrážděný, mívá závratě, cvrlikání v uších, návaly horkosti, potí se ve spaní a cítí slabost v bedrech a kolenou, tehdy je narušená komunikace mezi ledvinami a srdcem, buď z prázdnoty jin ledvin, anebo z nárůstu srdečního ohně, resp. z obou kauzálně spojených příčin. Pokud se po usnutí často probouzí, má bezbarvý obličej, palpitace,je unavený a zapomnětlivý, přijímá málo potravy a má řídkou stolici, příčinou je prázdnota srdce a sleziny; v takovém případě totiž dochází i k prázdnotě krve, v důsledku čehož pak duch šen nemá dost výživy. Pokud se pacient probouzí ze snu, bojí se opět usnout, má dusivý pocit v hrudi, závratě, hořkost v ústech aje bojácný, tehdy je nespavost vyvolána akumulací hlenů a z ní uvolněnou horkostí při stísnění čchi žlučníku. Neklidný spánek, časté procitání, množství snů , srdeční neuróza, zahleně ní a dušnost, nevolnost a nucení ke zvracení jsou příznakem zneklidňování srdce ohněm hlenů. Spí-li pacient neklidně, říhá, má nepříjemné pocity v žaludku a břiše a tlustý mastný povlak na jazyku, jde o stagnaci a srážení se potravy v žaludku. Pokud nenachází pohodlnou polohu vsedě ani vleže, těžko usíná, je podrážděný, žíznivý a má dusivý pocit v hrudi, příčina nespavosti spočívá v nárůstu srdečního ohně a neklidu ducha šen. 2. Chorobná spavost (š'-šuej)
oči
" Ling-šll, kap. 28 , s. 247
Častá ospalost a zvýšená potřeba spánku signalizují většinou prázdnotu jangu a přeplněnost jin, nadměrné hromadění se vlhkých hlenů , případně vniknutí teplé škodlivosti do obalu srdce. Pocit únavy v končetinách, tíhy v hlavě, tlaku v žaludku a olejovitý povlak jazyka signalizují, že příčinou ospalosti je akumulace hlenů , následné oslabení sleziny a blokování výstupu jan-
Vyšetřování
226
dotazy
gové čchi do hlavy. K nadbytku hlenů přitom mohlo dojít buď napadením vnější vlhkostí, nebo zmnožením se vlhkosti z vnitř ních příčin. Ospalost po jídle, tělesná slabost, snížení příjmu potravy a oslabení dechu svědčí o prázdnotě čchi sleziny, v jejíž důsledku se zhoršuje i "výroba" vyživující esence a její přeprava do hlavy. Bezbarvý obličej, bušení srdce, zkrácení dechu a průjmy poukazují na prázdnotu sleziny a srdce. Krajní fyzická i psychická únava, studené končetiny a nepatrný pulz při chronické spavosti jsou příznaky prázdnoty jangu srdce a ledvin a nárůstu vnitřního chladu oslabujícího funkce organismu. Pokud člověk upadá do spánku, vede nesouvislé řeči, má rozpálené tělo, nebo se mu objeví rudé skvrny na kůži, tehdy došlo k vniknutí horkosti do výživy a krve, horkost se dostala do obalu srdce a napadá ducha šen.
VIII.3.7.b. Dotazování se na sny
Z přeplněnosti čchi (čchi-šeng č'
meng)
Sny o přívalech velké vody vzbuzující strach mají původ v pře jinové čchi. Požáry a pocity pálení souvisejí s nadbytkem jangové čchi. Boje, zabíjení a zranění ve snech znamenají přeplněnost jin i jangu. Létání a šplhání na vysoce položená místa souvisejí s onemocněními z přeplněnosti v horní části těla, které se dále projevují závratěmi, hučením v uších či bolestmi hlavy. Naopak padání a propadávání se souvisejí se syndromy propadávání se čchi, jako jsou průjmy, hemoroidy nebo výhřez konečníku. Kradení věcí ve snech může mít vztah k vyhladovění, zatímco jejich rozdávání se objevuje při přejídání se. Hněv ve snech vypovíplněnosti
227
jater, pláč a obavy souvisejí s přeplněností plic, radost a smích či obavy vypovídají o plnosti čchi srdce, zpěv a pocit těžkého těla jsou spojeny s plností čchi sleziny, a pocit oddělování se beder nebo páteře vypovídá o přeplněnosti čchi ledvin. dá
O přeplněnosti čchi
čchi
2. Sny
Z
prázdnoty
čchi (čchi-sii č'
meng)
Vidiny bílých věcí, bílé barvy, smutek resp. zabíjení a krvácení ve snech signalizují prázdnotu čchi plic. Vidiny vody, loděk, topení se ve vodě a strach z událostí souvisejí s prázdnotou čchi ledvin. Sny o trávě, rostlinách a stromech vypovídají o prázdnotě čchi jater. Úprk před ohněm, slunce a blesky ve snech naznačují, že ve stavu prázdnoty je čchi srdce, a sny o nedostatku potravy souvisejí s prázdnotou čchi sleziny. 3. Sny
Sny jsoujedním z odrazů činnosti psychiky a psychika pro čín skou medicínu, jak víme, je jedním z projevů činnosti čchi. Jako taková potom souvisí se stavem čchi, a tudíž i krve a orgánů. Charakter snů proto do jisté míry umožňuje usuzovat na stav čchi a vyváženost mezi její jinovou a jangovou složkou. Celkově platí, že dobrý spánek a málo snů svědčí o harmonické čchi, chorobné poruchy naopak odrážejí vzniklé disproporce. V tomto smyslu se rozlišuje devět kategorií snů. 1. Sny
Dotazy na spánek a sny
Z přetrvávání škodlivosti
(sie-jii
č'
meng)
Ohně na vrcholcích hor viděné ve snu napovídají, že škodlivost přetrvává v srdci a způsobuje vyčerpanost jeho čchi. Sny o létání a o různých kovových předmětech souvisejí s nedostatkem čchi plic vyvolaném škodlivostí v plicích. Pokud se ve snu objeví řetězce vrchů, velká jezera a vichřicí a lijákem poničená stavení, jde o škodlivost ve slezině. Postávání na břehu hluboké vody či brodění se ve vodě signalizují přítomnost škodlivosti v ledvinách a následné propadávání se jejich oslabené čchi. Pokud člověk ve snu plave, tehdy se pod vlivem škodlivosti "vznáší" tchajjangová čchi močového měchýře. Vidiny jídla souvisejí s napadením žaludku a obraz polí - čili míst, kde se rodí úroda jako základ potravy, jejíž kanálem odvádění z těla je tlusté střevo - vzniká při prázdnotě čchi tlustého střeva . Tísnit se ve snu v davu na cestách znamená, že sie-čchi přetrvává v tenkém střevě, které je rovněž "cestou", kde se shromažďuje a přepravuje "zboží" - trávená potrava. Když ve snu člověk s někým zápolí, vynáší rozsudky nebo páchá sebevraždu, tehdy je v nedostatku čchi orgánu, který řídí rozhodnost - žlučníku . Erotické sny vypovídají o přetrvávání škodlivé čchi v pohlavních orgánech. Chceme-li ve snu kráčet, ale nemůžeme se pohnout z místa a nohy jsoujakoby zabořeny do země, škodlivost je ve stehnech a čchi se propadává dolů. Obřadné kla-
228
Vyšetřování
nění se na kolenou nech a nadloktích.
4. Sny
viděné
dotazy
ve snu signalizuje škodlivost ve steh-
Z překážek (tchi-č' č'
meng)
U snutí s utaženým opaskem a následné stlačování drah v pase může být příčinou zjevení se hada ve snu; obdobně jej může vyvolat ležení na podlouhlém předmětu - laně apod. Úporná a neúspěšná snaha promluvit znamená stlačení drah v ústech, např. i nějakým předmětem v ústech, obdobně snaha kráčet, končící padáním, je dána stlačením drah v nohách. Šplhání do výšek a následný pád souvisejí s blokování toku čchi-siie na zátylku a šíji. 5. Sny
Z přemíry
emocí (čching-i
č'
meng)
Smích a radost až vzrušení ve snu jsou dány přílišným půso bením emocí radosti. Ve snu viděné záchvaty mrtvice souvisejí s emocemi hněvu, schovávání se vyvolává častý strach, neklid a hněv ve snu poukazují na nadměrné poddávání se zármutku, vidiny nebezpečných situací a potřeby záchrany jsou z působení strachu. Hádky a nadávání ve snu způsobuje nesnášenlivost a pomatené jednání může být dáno nějakým šokujícím zážitkem. Celkově lze říci, že nadměrné působení citů vede k nadměrnému množství těžkých snů.
VIII.3.8. Dotazování se na
vyměšování
Vylučování stolice souvisí bezprostředně s tlustým střevem, dále však má vztah i k trávicím a distribučním funkcím sleziny a žaludku, zprůchodňovací funkci jater, zateplovací funkci mi ng-menu a ledvin, jakož i k činnosti plic a tenkého střeva. Obdobně souvisí vylučování moči, mimo přímé návaznosti na močový mě chýř, s ledvinami, plícemi a trojitým zářičem. Proto vyšetření stolice a moči má značnou výpovědní hodnotu i pro zjišťování celkových poměrů prázdnoty a plnosti, horkosti a chladu v těle. Při vyšetřování se zjišťuje čas vylučování, frekvence, množství, povaha, vzhled, pach a pocity při stolici a močení. Dotazování se týká hlavně frekvence, množství, povahy a pocitů.
Dotazy na
vyměšován
í
229
VIII.3.8.a. Dotazování se na stolici
Za normální se považuje stolice, kterájejednou za den ev. dva dny, snadno se vylučuje a neobsahuje v sobě krev, sliz či nestrávené zbytky stravy. Chorobná změna se v zásadě projevuje dvě ma stavy - zvýšenou suchostí, nebo naopak zřídnutím stolice, avšak zkoumají se i další příznaky. (1) Odchylky vefrekvenci
1. Zácpa (pien-pi)
Zácpa všeobecně znamená snížení frekvence vylučování a zahrnují se do ní stavy jedné stolice za několik dní, neschopnosti vytlačit stolici, suché a tvrdé stolice atd. Rozlišuje se zácpa z horkosti, chladu, prázdnoty a čchi. Zácpa z horkosti (že-pi) či zauzleníjangu (jang-ťie) je dána plnou horkostí v žaludku a střevech. Ta může vzniknout transformací z vniknuvšího chladu, vniknutím horkosti při teplých nemocích do vrstvy čchi a z nadměrné konzumace pálivých jídel. Tehdy je stolice suchá a tvrdá, a průvodními příznaky jsou např. bolesti břicha, zrudnutí obličeje, zvýšená teplota, chuť na studené nápoje, zrudnutí moči, hrubý dech a drsný hlas, pach z úst, vyrážky na rtech atd. Zácpa z chladu (leng-pi) či zauzlení jin (jin-ťie) vzniká při prázdnotě jangu sleziny a ledvin. Obvyklá bývá u lidí starších a oslabených a objevují se při ní příznaky chladu na povrchu, jako modravá barva obličeje, pocit chladu, studené končetiny, zimomři vost. Prázdnotajangu ledvin dále způsobuje poruchy močení, čas té močení nebo až pomočování. Zácpa z prázdnoty (su-pi) může být z prázdnoty čchi nebo prázdnoty krve. V prvním případě jde zejména o nedostatek čchi sleziny a plic. Stolice může být suchá i měkká a její hlavní charakteristikoujsou potíže s vytlačením. Trvají i několik dnů, postižený nedokáže stolici vytlačit, potí se,je po ní unavený, nemá chuť k mluvení. Prázdnota čchi vede k jejímu přepadávání, a proto se může připojit i vyhřeznutí konečníku . Druhý případ, z prázdnoty krve, se objevuje po horečnatých onemocněních, po porodu, silné menstruaci, při dlouhodobé horkosti v žaludku a u starých lidí, čili tam, kde došlo
Vyš e třování
230
dota zy
tekutin, jin a krve. Stolice bývá suchá, mimořádně se vytlačuje, někdy k ní dochází jenom jednou týdně, postižený bývá hubený, má bledý obličej, bledé rty a nehty, sucho v krku, vpadlé oči, závratě. Zácpa z čchi (čchi-pi) souvisí se stagnací čchi sleziny a jater. Toto zablokování čchi může být dáno častou podrážděností, stresy, ale i nedostatkem pohybu. Stolice bývá jednou za několik dní, někdy ji nelze vytlačit ani při nucení, postižený má tlak v podžebří, depresivní nálady, vzdychá, ženy při menstruaci trpí otékáním ňader nebo i zvracejí.
k
vyčerpanosti
těžce
"Horká a suchájejangová zauzlenost, při ní (pacient) může jíst, jeho pulz je plovoucí rychlý a silný; vídána bývá při horkých syndromech ve třechjanzích. Chladná a suchájejinová zauzlenost, při ní (pacient) nemůže jíst, má hluboký pomalý a bezvládný pulz ; vídána bývá při chladných syndromech ve třech jin. Plná suchost je tvrdá suchost z plnosti v žaludku; vídána bývá spolu s bolestivým nadýmáním břicha. Prázdná suchost je z prázdnoty sleziny, je to suchost, která je nejprve tvrdá, a pak měkká, a vídána bývá při nedostatku čchi v břiše . Suchost z čchi je suchost z přehrazení drah čchi; objevuje se spolu s krkáním a obracením se žaludku. Suchost krve je suchost z vysychání krve; objevuje se při chronickým nemocích a u starých lidí. Větrná a sucháje suchost z vleklého onemocnění větrnými nemocemi. Když v přímém střevu vznikne zauzlenost, stolice je tvrdá a je to suchost, která se zauzlila v konečníku a nedá se snadno dostat ven. Ta se musí odvést. "12 2.
Průjem
(sie-sie,fu-sie)
Sem spadá časté nucení chodit na stolici, řídká až vodnatá konzistence stolice. Základními příčinami bývají vnější škodlivosti, poškození ze stravy, emoční zranění a nedostatekjangu, které narušují funkce sleziny, žaludku, tenkého a tlustého střeva . Průjem z vlhké horkosti (š '-že fu-sie) vzniká z napadeníjangmingové oblasti těla vlhkostí a horkostí, která blokuje stoupavě klesavý mechanismus trávení a oddělování čistého od kalného.
Dotazy n a
U Č3, s. 44; cit. z Wu éch ien: J- c lIng ľil1 - ľien : /742 n. I.
231
Jeho typickými příznaky j sou: prudký průběh , stolice j e žl u tá, vodnatá a páchnoucí, bolí při ní břicho, ve střevech je slyšet kručení , v konečníku pálí, dále se může objevit střídání horečky se zimnicí, sucho v krku bez potřeby pít, tlak v žaludku a hrudi a zrudnutí moči. Průjem z vlhkého chladu (š '-chan fu-sie) pochází z poruchy v tchajjinové oblasti, z narušení sleziny vlhkem a chladem. Stoliceje při něm jasná a řídká, příliš nepáchne, chlad vyvolává bolesti v břiše, které se zmírňují teplem a masáží, pacient není žíznivý ani hladový, je unavený a má pocit těžkého těla. Průjem ze srážení potravy (š '-ťi fu-sie) je povahy plné. Vzniká ze stagnace nesnadno stravitelné potravy a následného narušení činnosti sleziny i žaludku. Před průjmem bolí břicho, po něm bolesti ustupují, stolice silně zapáchá, postiženému je nevolno od žaludku a stoupají mu kyselé šťávy . Průjem z napadení sleziny jaterní čchi (kan-čchi fan pchi fu-sie): v tomto případě dochází ke stagnaci čchi sleziny a následným potížím v důsledku tlaku čchi jater. Průjem se objevuje při podrážděnosti či emočním vypětí, před ním je slyšet kručení v břiše, bolesti neustupují ani po vyprázdnění, mohou se naopak ještě vystupňovat, objevují se i pod žebry, postižený nemá chuť k jídlu a stoupají mu žaludeční šťávy. Průjem z prázdnoty sleziny (pchi-su fu-sie) vzniká v důsledku oslabení transformační a zdvihové síly slezinového jangu. Vnitřní chlad při něm vyvolává bolesti břicha, jimž ulevuje teplo a masáž, stolice je řídká a beztvará, zhoršuje se po požití mastných či studených pokrmů, po jídle mívá postižený nadýmání, bývá fyzicky i psychicky unavený a mívá nažloutlou barvu obličeje . Průjem z prázdnoty ledvin (šen-su fu-sie) je dán oslabením ledvinového jangu resp. ming-menu. Dochází k němu před svítáním, bolesti jsou soustředěny kolem pupku a po vyprázdnění se utišují. Stolice je řídká a obsahuje zbytky nestrávené potravy, postižený cítí ochablost v bedrech a kolenou, v těchto částech tělaje citlivý na chlad, má studené končetiny a často močí. (2) Odchylky v konzistenci Kromě
12
v y měšování
tvrdosti nebo řídkosti při zácpě a průjmu se u stolice sledují i některé další charakteristiky změny její konzistence.
Vyšetřován í
232
dotazy
Dotazy na
příčiny - vlhkou horkost, stagnaci notu krve a tělních tekutin.
J. Nestrávenápotrava (wan-ku pu chua)
Jde o stolici, která obsahuje nadměrné množství zbytků nestrávené potravy. Obvykle se objevuje tehdy, pokudje jang ledvin ve stavu prázdnoty a nepodporuje dostatečně slezinu se žaludkem v jejich trávicí činnosti, anebo pokud je oslabený jang sleziny a žaludku, a tudíž je i trávení nedostatečné. 2. Nevyváženost tuhého a
řídkého (tchang-ťie
pu-tchiao)
Tímto se označuje situace, kdy dochází ke změnám tuhosti stolice, a ty převažují nad stavem, kdy je stolice normální. Většinou je jejich příčinou disharmonie mezi játry a slezinou, stísnění jaterní čchi a prázdnota sleziny. Pokud je stolice nejprve suchá a pak řídká, jde obvykle o prázdnotu sleziny a žaludku. 3. KnJavá stolice (nung-sue-pien) Přítomnost krve ve stolici je v čínské medicíně spojena zejména s úplavicí, ačkoli může mít různé další příčiny. Sražená krev a potíže s vytlačením stolice mají původ ve vlhké horkosti v tlustém střevě. Jestliže vedle krve převažuje přítomnost bílého slizu, je příznakem chladné vlhkosti v tlustém střevě.
(3) Odchylky v pocitech 1. Pálení v konečníku (kang-men
čuo-že)
Pocit pálení v konečníku při stolici a po vyprázdnění signalizuje, že v tlustém střevu je naakumulovaná horkost, a to obvykle "smíchaná" s vlhkostí. 2.
Nedostatečné vyprázdnění (li-t'i chou-čung)
Bolestivé nutkání na stolici a potíže při jejím vytlačením, spolu s pocitem klesání konečníku a nedostatečného vyprázdnění jsou nazývány syndromem "prudkosti uvnitř a tíhy vzadu" (li-ťi chou-čung). Je jedním z hlavních příznaků úplavice, mívá ovšem ijiné
233
vyměšování
čchi,
prázdnotu
čchi
a prázd-
3. Bolestivá stolice (pchaj-pien pu-šuang) Nepříjemné pocity, bolesti břicha a větry při stolici jsou obvykle příznakem toho, že jaterní čchi napadá slezinu a v trávicím ústrojí dochází ke stagnaci čchi. Pokud je stolice průjmová, obsahuje zbytky nestrávené potravy, kysele páchne a bolesti břicha se po ní stupňují, příčinou je stagnace a srážení se stravy. Je-li říd ká, slizovitá a žlutá, a bolesti nastupují po vyprázdnění, signalizuje přítomnost vlhké horkosti ve střevech.
4. Neovládání vyměšování (ta-pien š' -ťin, chua-sie) Ztráta kontroly nad vylučováním, resp. až neuvědomění si toho, že došlo k vyprázdnění, mívá příčiny plné i prázdné povahy. Plnouje akumulace horkosti, často epidemického charakteru, která silně naruší řádnou čchi, resp. vyvolá i poruchy vnímání a ztrátu kontroly. Stolice je v takovýchto případech krvavá, postižený má horečku, žízeň, případně poruchy vědomí. Příčinou prázdné povahy je prázdnotajangu sleziny a ledvin. Slezina tehdy nemá dostatečnou kontrolu nad přepravováním trávené potravy a ledviny pak nedodávají potřebné množství tepla k její transformaci. Proto vznikají chronické a časté průjmy, resp. až samovolné vyprazdňování, které jsou provázeny projevy vnitř ního chladu - studenými končetinami, zimomřivostí, bolestmi v břiše a bedrech, častým močením, pískáním v uších. Podobně prázdné povahy je propadávání se střední čchi, čas té u starých lidí a chronicky nemocných pacientů. Oslabená čchi sleziny a středního zářiče "padá" dolů a s ní nadměrně klesá i trávená potrava. Průvodními příznaky jsou výhřez konečníku, hubnutí, duševní únava, poruchy trávení, tlak v hrudi, bušení srdce, dušnost, málomluvnost, bledý obličej. 5. Visení čchi v konečníku (kang-men
čc hi-čuej)
Tento symptom se projevuje pocitem, jako by resp. až skutečným vyhřeznutím konečníku.
dolů,
konečník Při únavě
visel a po
Vyšetřován í
234
dat azy
stolici se potíže stupňují. Jejich příčinou bývá obvykle propadávání se střední čchi v důsledku prázdnoty sleziny.
VIII.3.8.b. Dotazování se na
močení
Močje odpadový produkt vzniklý metabolismem tekutin v těle. Jelikož jejich tvorba, distribuce atd. souvisí podle čínské medicíny s různými orgány - zejména s plícemi, slezinou a ledvinami -, stav moči odráží i stav orgánů a poskytuje obraz o jejich činnosti či narušení funkcí. Za normální se považuje 3-5 močení v průběhu dne a žádné, nanejvýš jedno močení během noci. Množství moči a frekvence močení jsou však ovlivňovány i množstvím požitých tekutin, vnější teplotou, věkem apod.
(1) Odchylky ve frekvenci
1. Časté močení (siao-pien pchin-šu) Zřetelné zvýšení frekvence močení - až desetkrát za den - je signálem následujících chorobných poruch: pokud je nucení naléhavé a bolestivé, moči je málo, je tmavá a zakalená, při močení je pocit pálení v močové trubici, současně se přidává zácpa, rozpínání v podbřišku, sucho v krku, horečka se zimnicí, jde o napadení spodního zářiče a močového měchýře vlhkou horkostí. Je-li moči málo,je žlutá, dostavují-li se závratě, pískání v uších, sucho v krku, zrudnutí tváří a rtů, nespavost, bolesti v bedrech a kolenou, pocit horkosti v kostech, noční pocení, příčinou je prázdnotajin ledvin. Příčinou může být i nepevnost čchi ledvin - tehdy jsou příznaky časté a hojné močení, pomoč ování se, závratě, pískání v uších, dýchavičnost, slabost v bedrech a kolenou, chladné končetiny. Podobné močení až pomočování spojené s vykašláváním hlenů, řídkou stolicí, závratěmi, chladným tělem a psychickou únavou signalizuje prázdnotu čchi plic a sleziny.
2. Zástava
Sem
močení (lung-pi)
patří
vylučovat moč
jednak stavy lung, tj. zástava močení s možností v malých dávkách, a stavy zaražení pi, kdy posti-
Dotazy na
vyměšování
235
žený není schopen močit vůbec. Společně jsou nazývány i "neprů chodností moči" (siao-pien pu-tchung). Příčiny jsou opět plné nebo i prázdné povahy. K plným patří vlhká horkost v spodním zářiči, která blokuje transformační funkci močového měchýře. Tehdy je močení bolestivé a pálivé, moči je málo, je tmavá, může se přidat zácpa, postižený má žízeň, nemá však potřebu pít, a v ústech cítí hořkou pachuť. Pokud zástavu moči provází dusivý tlak v hrudi, kašel, potíže s dýcháním, zácpa, moč není příliš tmavá a močení nepálí, porucha začala v horním zářiči - stagnací čchi v plicích, čili neprůchodností "horního pramene vody", která způsobila i neprů chodnost dole. K příčinám prázdné povahy patří nedostatek střední čchi. Při něm se vedle neschopnosti vytlačit moč - jež je nepravidelná objevují i syndromy propadávání se střední čchi a zhoršení pře pravovacích funkcí sleziny, tělesná únava, snížení příjmu potravy, nadýmání a řídká stolice. Zástavu močení vyvolává i nedostatek čchi ledvin, např. při chronických onemocněních nebo u starých lidí, kdy došlo k oslabení jangu ledvin. Tehdy voda není dostateč ně transformována, a proto je i moči málo, postižený nemá sílu ji vytlačit nebo ji vylučuje jen po kapkách, bolí ho v kříži a v kolenou a má studené končetiny. Nepříjemné pocity při močení až zástava močení, stísněné nálady střídající podrážděnost, tlak v podžebří, neklidný spánek, živé sny a hořkost v ústech signalizují, že příčinou je stísňování čchi jater. Nepravidelná zástava močení, rozpínavé bolesti v podbřišku a tmavé tečky na modře zbarveném jazyku svědčí o tom, že došlo k zahrazení močových cest. 3.
Noční močení (jie-ťien
tuo-niao)
Za chorobné se močení v noci považuje, dochází-li k němu více než 2-3krát za noc, nebo pokud množství moči převyšuje čtvrtinu celkového denního objemu. Příčiny jsou obvykle prázdné povahy, souvisejí s oslabením transformačních a distribučních funkcí zejména ledvin a sleziny. Pokud je močení časté, zůstává po něm pocit nedostatečného vymočení se, nebo dochází ke ztrátě kontroly nad močením, sluch je oslabený, ozývá se pískání v uších a v kříži bolí, jde o příznak
Vyšetřování
236
dotazy
nedostatku jangové čchi ledvin. Častý bývá u starých lidí, resp. u jedinců s oslabeným jangem. Když noční močení provází chlad v končetinách, fyzická a psychická únava, závratě, pískání v uších, slabost v bedrech a kolenou, zpomalené trávení a řídká stolice, tehdy bývá oslabenjang ming-menu i sleziny, takže se už vzájemně nedokáží podporovat.
(2) Odchylky v množství Tyto poruchy se v principu projevují dvěma základními stavy množstvím moči, nebo naopak jejím nedostatkem. Přílišné močení všeobecně signalizuje chlad z prázdnoty, zatím co snížení močení má příčiny v působení horkosti, v nedostatku těl ních tekutin a v oslabení funkcí orgánů souvisejících s tvorbou a vylučováním moči - plic, sleziny a ledvin.
-
nadměrným
Dota zy na
vymě š ování
237
něm žízeň, pach z úst, zácpa a nadýmání, poruchu vyvolala horkost v žaludku a ve střevech. V případě zakalení moči, hořkosti v ústech, nevolnosti, zvracení, bolestech pod žebry, případně zežloutnutí bělma, horečky a zimnice, je příčinou vlhká horkost v játrech a žaludku. Časté a krátké močení, které je bolestivé, při čemž se bolesti rozšiřují i do podbřišku a postižený má sucho v krku, hořkost v ústech a nechce se mu pít, je příznakem zahrazení vlhké horkosti v močovém měchýři. Vnitřní horkost snižující vylučování moči může vzniknout i z prázdnoty jin - tehdy jsou prů vodními příznaky pálivé bolesti, závratě, pískání v uších, sucho v krku, odpolední návaly horkosti, pocit pálení v dlaních a na chodidlech, ochablost v bedrech a kolenou atd.
(3) Odchylky v pocitech 1. Bolestivé močení (siao-pien tcheng-tchung)
1. Hojné močení (siao-pien
čching-čchang)
Pokud se vylučuje nadměrné množství moči, která je součas ně čistá a průzračná, příčiny mohou být dvě. Jednou je nedostatekjangu ledvin. Tehdy se oslabují transformační schopnosti, ale i kontrakční funkce ledvin a močového měchýře, takže odchodu tekutin z těla jsou kladeny menší překážky, než by měly být. V tomto případě se dále objevuje zimomřivost, citlivost na chlad v kříži, řídká stolice, závratě a ochablost v bedrech a kolenou. Druhou příčinou je nárůst chladu uvnitř organismu v důsledku jeho vniknutí z vnějšího prostředí. Chlad svou povahou potlačuje jang, oslabuje tím jeho transformační působení, a dále se projevuje zimomřivostí, bolestmi v břiše apod. 2. Snížení množství moči (niao -liang
ťien-šao)
Snížení množství močije obvykle provázeno i ztmavnutím mota dostává tmavě žlutou až červenou barvu. Proto většina těchto stavů spadá pod syndrom zrudnutí moči (siao-pien chuang-čchJ. V případě pálivých bolestí, horečky, rozpálených tváří, nespavosti, živých snů, neklidu až blouznění je příčinou akumulace horkosti v dráze srdce a následné ovlivňování oddělování čistého od kalného tenkým střevem. Pokud není močení bolestivé , ale je při či;
Bolesti při močení mohou být v závislosti na příčinách bodavé, pálivé či řezavé; obvykle provázejí poruchy močení charakteristické jeho snížením nebo až zástavou, případně i přítomností krve v moči. Pálivé bolesti, potíže s vytlačením moči, červená resp. zakalená barva moči, případně řezavé bolesti, kamínky v moči, bolesti v kříži, hořkost v ústech, žízeň a snížená chuť k jídlu jsou přízna kem vlhké horkosti ve spodním zářiči. Vzniknout mohla v důsled ku nevyváženosti stravy - nadměrné konzumace sytých, sladkých jídel a alkoholu - nebo jako vniknuvší vnější škodlivost. Pálivé bolesti může vyvolat i akumulace horkosti v srdci, která "prosákne" do tenkého střeva, podílejícího se na přeměně tekutin, a tudíž i na tvorbě moči. K dalším typickým příznakům patří žlutá moč, snížení močení, zrudnutí tváří, sucho v krku, žízeň a chuť na studené nápoje, vyrážky na ústech, horkost v srdci, neklid, poruchy spánku. Pokud jsou bolesti při močení vyvolány krevní stází ve spodním zářiči (např. v důsledku prázdnoty čchi nebo vniknutí vnější ho chladu), jsou bodavé, nepálí, bolí při nich i břicho, moč je zkalená, je v ní krev, rty modrají a na jazyku jsou tmavé tečky. Stísňování čchi jater a útok z ní generovaného ohně na spodní zářič je další příčinou bolestí při močení. Vyznačují se pocitem
Vyš e třo ván í dol azy
238
drhnutí, bolí při nich hlava, objevují se mžiky před očima, hoř kost v ústech, nadýmání v hrudi a břiše, podrážděnost, u žen poruchy menstruace. Pálivé bolesti, resp. i krev moči, mohou být vyvolány i prázdnotou jin ledvin a následným nárůstem vnitřní horkosti, např. v důsledku nadměrné pohlavní aktivity. Tyto bolesti nebývají příliš intenzivní ajsou provázeny rudými skvrnami na lícních kostech, návaly horkosti, nočním pocením, pískáním v uších, závratěmi. 2. Nedostatdné
vymočení (niao-chou
jil-li)
Tato porucha se projevuje pocitem neúplného vymočení se a vykapáváním moči i po vymočení. Pokud je přitom močení časté a hojné, objevuje-li se fyzická i psychická únava, ochablost v bedrech a kolenou a chlad v končetinách, příčinou je prázdnota ledvin a následná ztráta kontroly nad přeměnou a vylučováním tekutin. Mohlo k ní dojít věkem, chronickým onemocněním, či nadměrnou pohlavní aktivitou. Jestliže dochází k výrazné psychické únavě, snížení příjmu potravy, řídké stolici a nadýmání u lidí středního věku, příčinou nedostatečného vymočení je nedostatek střední čchi, a tudíž i jangu sleziny. Další z příčin této poruchy je vlhká horkost v močovém měchýři; tehdy je močení časté a krátké, vznikají při něm pálivé bolesti a moč je žlutá nebo zkalená. 3. Ztráta kontroly nad močením (siao-pien š' -ťin)
Tato chorobná porucha se projevuje neschopností v bdělém stavu udržet moč (nejde zde tedy o pomočování se ve spaní). Příčin je několik a jejich společným jmenovatelem je prázdnota čchi. Když se jedná o prázdnotu čchi ledvin, je močení časté a hojné, objevuje se únava, bledý obličej, bolesti v bedrech, chlad v končetinách, předčasná ejakulace, impotence atd. V takovémto případě došlo k oslabení jangu ledvin a ming-menu, a tím i oslabení jeho transformačních schopností. Ztrátu kontroly nad močením vyvolává i současná prázdnota čchi plic a sleziny. N a rozdíl od předešlé je močení sice časté, avšak s malým množstvím moči , a provází je kašel, dechová nedostateč nost, psychická únava, nadýmání po jídle, řídká stolice.
Dotazy
Ll
žen
239
Prázdnota jin ledvin a jater je další příčinou zmíněného syndromu. Vzniká při ní vnitřní horkost, která blokuje normální čin nost močového měchýře. Průvodními příznaky jsou žlutá moč, závratě, hučení v uších, návaly horkosti do tváří, horkost v kostech, pálení na dlaních a chodidlech, noční pocení, bolesti v podžebří. Horkost, ovšem plné a vlhké povahy, v močovém měchýři vniknuvší zvenčí nebo vzniklá zevnitř, např. nevhodnou stravou - způsobuje ztrátu kontroly nad močením narušením transformač ních a zadržovacích funkcí močového měchýře. Moč je tehdy zarudlá, vykapává, močení způsobuje pálivou bolest, v podbřišku vzniká pocit klesání, v ústech je cítit hořkou pachuť a v krku je sucho.
VIII.3.9. Dotazování se u žen Hlavní okruhy otázek při vyšetřování žen se týkají menstruace, výtoku, těhotenství a období po porodu. Odpovědi na ně vypovídají, přirozeně, i o stavu příslušných orgánů a čchi-siie.
VllI.3.9.a. Dotazování se na menstruaci Přirozený menstruační cyklus, jakožto projev biologického dospívání žen, začíná ve věku 13-15 let; 3- 5 dní trvající krvácení se periodicky opakuje přibližně každých 28 dní a trvá do zhruba 49 let věku. Normální krvácení je pravidelné, bezbolestné, krev neobsahuje sraženiny. Poruchy cyklu, množství krve a její konzistence vypovídají o stavech prázdnoty, plnosti, chladu nebo horkosti v organismu.
(1) Neobvyklosti v periodě 1.
Předčasná
menstruace
(jile-ťing sien-čchi)
Pokud menstruace přichází předčasně až o týden i více, resp. se opakuje 2- 3krát do měsíce, jde o poruchu, která mívá příčiny plné i prázdné povahy, obyčejně spojenou se syndromy horkosti.
Vyšetřování
240
Dotazy
dota zy
Je-li krev tmavě červená až fialová, hojná a hustá, žena má neurózu, sucho v krku a je přecitlivělá na teplo, jde o plnou horkost ve vrstvě krve, která způsobuje chaos v krevním řečišti . Je-li krev červená, hustá ajejí málo, trpí-li žena závratě mi, nespavostí, ochablostí v bedrech, mírně zvýšenou teplotou apod., příčinou je opět horkost, tentokráte však prázdné povahy, z prázdnoty jin. Další příčinou předčasné menstruace je horkost generovaná ze stagnace čchi jater. Tehdy je krve jednou mnoho, jednou málo, barvu má rudou nebo nafialovělou, bývají v ní sraženiny, dochází k rozpínavým bolestem v podbřišku a prsou, depresivním náladám, podrážděnosti , hořké chuti v ústech, suchu v krku, modravé barvě obličeje. Obdobné příznaky, lišící se však tím, že bolesti jsou jenom v podbřišku - pacientka je přitom citlivá na dotek -, bez pocitů rozpínání v hrudi a ňadrech, vypovídají o stagnaci krve, jíž mohla předcházet dlouhodobá stagnace čchi. Když je krve mnoho, je světlá a řídká, v podbřišku je pocit prázdnoty, pacientka je psychicky unavená, nemá sílu v končetinách, má bušení srdce a dýchavičnost, sníženou chuť k jídlu a oteklý obličej, krev uniká předčasně z toho důvodu, že čchije ve stavu prázdnoty a nedokáže ji udržovat. srdeční
II
žen
241
jater, objevují se depresivní nálady, rozpínání v podbřišku, podžebří a ňadrech , pacientka však není citlivá na tlak na podbři šek ; krev je tmavá a sražená. Poslední z obvyklých příčin opožděné menstruace je akumulace vlhkých hlenů v důsledku prázdnoty jangu ledvin a sleziny. Doprovodnými jevy bývají nechuť se pohybovat, nadměrná tělesná váha, zahlenění , bušení srdce, dýchavič nost. 3. Nepravidelná menstruace
(ťing-čchi
cchuo- luan)
Tato chorobná porucha se projevuje jednak nepravidelností v periodě - tj . různě předčasným nebo opožděným začátkem menstruace - , jednak i kolísáním množství krve. Pokud při ní dochází k rozpínání v ňadrech, hrudi a podbřišku , případně bolestem v kříži, příčinou je stísňování čchi jater a prázdnota ledvin, které způsobují disharmonii čchi - siie v drahách čchung-maj a žen-maj. Je-li krve málo, je řídká, objevují-li se závratě, psychická únava, bušení srdce, snížení příjmu potravy a řídká stolice, chorobný stav vyplývá z prázdnoty srdce a sleziny. (2) Odchylky v množství krve
2.
Opožděná
menstruace
(jiie-ťing chou-čchi)
J.
Přílišná
menstruace
(jii e-ťing
kuo-tuo)
Opoždění
menstruace o 7-8 a více dníje chorobný stav, který všeobecně souvisí s chladem a prázdnotou. Pokud je krve málo, má světlou barvu, menstruaci neprovázejí bolesti břicha, jsou však přítomny závratě a bušení srdce, tehdy je příčinou prázdnota krve v ústřední dráze čchung-maj a v dráze početí žen-maj - například po ztrátě krve, porodu, při oslabení sleziny a žaludku apod. Pokud je krev řídká a tmavá, se sraženinami, v břiše jsou tzv. skryté bolesti, ustupující při masáži a pů sobení tepla, končetiny jsou studené a obličej potemnělý, jedná se o prázdný chlad v obou zmíněných drahách, způsobený úbytkem jangu ledvin. Sražený chlad v drahách čchung-maj a žen-maj např. z pobytu ve vlhkém prostředí nebo z nevhodné stravy - je další příčinou opožděné menstruace. Průvodními příznaky jsou v tomto případě bolesti v podbřišku, citlivost na dotek, velké sraženiny v krvi, po jejichž odchodu se bolesti zmírňují, modravá barva obličeje. Když je příčinou tzv. stísňování a zauzlování se čchi
Nadměrné krvácení nebo prodloužení doby krvácení bez narušení pravidelnosti periody je chorobný jev, jenž může mít příči ny prázdné i plné povahy, ačkoli častějšími jsou ty prázdné. Prázdnotajin ledvin ajater, jako jedna z příčin, vede ke vzniku vnitřní horkosti a následnému chaosu v toku krve. Menstruační krev je tehdy světlá a poměrně řídká . Průvodní příznaky jsou hubnutí, zrudnutí obličeje, horkost pěti srdcí, závratě, hučení v uších, přílivová horkost, kradmé pocení, nespavost, sucho v očích atd. Je-li příčinou prázdnota čchi sleziny, krev je světlá, řídká, v podbřišku je pocit prázdnoty, obličej je výrazně bílý, objevuje se fyzická i psychická vyčerpanost, nechuť k mluvení, dýchavičnost, citlivost na průvan , pocení, snížená chuť k jídlu, otoky, průjem. Při prázdnotě drah čchung-maj a žen-maj je krev řídká a černá, obsahuje sraženiny, v podbřišku jsou studené bolesti zmírňující se masáží a teplem, obličej je bledý, končetiny jsou studené, do-
Vy.fe třování
242
chází k častému tem v kříži.
močení
v noci,
dotazy
řídké
stolici, neplodnosti, boles-
Vzbouřený oheň jater je
plnou příčinou chaotického toku krve vedoucího k přílišné menstruaci. Krev bývá tmavá, hustá a sražená, pacientka pociťuje rozpínání v podbřišku a ňadrech, bývá podrážděná, má bolesti hlavy, závratě, srdeční neurózu a hořkost v ústech. Při vlhké horkosti se symptomy liší podle toho, zda pře važuje vlhkost, nebo horkost. V prvním případě je krev červená, obsahuje sliz, v hrudi je dusivý pocit, obličej je oteklý a tělo těžké. V druhém případě je krev fialově černá, sražená a páchnoucí, moč je narudlá a v ústech je cítit hořkost. 2.
Nedostatečná
menstruace
(jiie-ťing
kuo-šao)
Tato chorobná porucha nejednou předchází úplnému zastavení menstruace nebo neplodnosti. Většinou bývá způsobena prázdnotou a chladem. Při prázdnotě krve - např. ze ztráty krve nebo z oslabení sleziny a žaludku jakožto zdroje její tvorby - je krev řídká a světlá, menstruace se opožďuje, bolí při ní břicho, obličej je bledý, objevují se závratě, mžitky před očima, bušení srdce, zapomnětlivost, nespavost, vybledlé rty, případně i příznaky vnitřní horkosti. Je-li příčinou prázdnota sleziny a žaludku, krev je světlá a řídká, vychází po kapkách, obličej má nažloutlou barvu, dech je krátký, hlas unavený, snižuje se chuť k jídlu a stolice je řídká. Prázdnota mohla vzniknout emočním zraněním, nesprávnou stravou či užíváním nevhodných léků. Další příčinou je prázdnota ledvin - vrozená, z porodů, z nepřiměřeného pohlavního života atd. Tehdy bolí po menstruaci břicho, barva obličeje je povadlá, objevují se závratě , pískání v uších, ochablost v bedrech a kolenou, časté močení, oslabení sexuální touhy apod. Když je příčinou stagnace krve, např. z emočních zranění, stísňování čchi jater, poruch mechanismu čchi nebo z chladu, dochází před začátkem menstruace k bolestivému napětí a píchání v břiše, které po ní polevuje, krev je tmavá a sražená, obličej potemnělý, pokožka praská, jazyk je modravý s černými tečkami. Chlad v děloze - vnějšího i vnitřního původu - způsobuje zahušťování krve, sníženou a přerušovanou menstruaci, střídání světlé a tmavé barvy krve, krev se sraženinami i bez nich, studené bo-
Dotazy
II
že n
243
lesti v podbřišku, chlad v končetinách atd. Zmnožení vlhkých hlenů a blokování čchung-maj a žen-maj je poslední z obvyklých pří čin snížené menstruace . Častější bývá u žen s nadváhou. Objevuje se při ní pocit tíhy v hlavě , únava v končetinách, tlak v hrudi a žaludku, nucení ke zvracení, lepkavé sliny. 3. Zástava menstruace
(pi-ťing)
Sem čínská medicína zařazuje nedostavení se menstruace do 18 let věku, nebo zastavení menstruace na dobu delší než tři mě síce (aby se vyloučila možnost případného těhotenství) . Jednou z příčin je prázdnota čchi ledvin, obvykle vrozená. V jejím důsledku dochází k ubývání krve a dráhy čchung-maj a žen-maj se dostávají do stavu prázdnoty. Dalšími signály této příčiny jsou postupné snižování množství menstruační krve, její hnědavá barva, bolesti v kříži, studené končetiny, závratě, hučení v uších, temná barva obličeje a vznik hnědých skvrn na obličeji. Je-li pů vod nemoci v prázdnotě čchi a krve - z oslabení sleziny, ze ztráty krve, vážných poruch výživy apod. -, krvácení se postupně snižuje, až se zastaví úplně, objevují se závratě, bušení srdce, otoky obličeje, žlutavý obličej, psychická vyčerpanost. Stagnace čchi a krve je příčinou plné povahy, která obvykle vzniká ze stísňování čchi jater v důsledku emočních zranění. Při níjsou bolesti v břiše, depresivní nálady, tlak v podžebří, podrážděnost, zmodrání okrajů j azyka a tmavé tečky najazyku. V případě současné prázdnoty čchi ledvin nemusí být přítomny bolesti bři cha, zato se však objevují další příslušné symptomy. Zmnožení hlenů v organismu rovněž může vést k zastavení menstruace. Častější je u žen s nadváhou; provázejí je otoky, ochablost, dusivý tlak v hrudi, bušení srdce, bledý obličej, výtok. 4. Výtok krve (peng -lou)
Krvácení mimo periodu se nazývá peng-lou, kde peng (zhroucení se) v užším smyslu slova označuje syndrom silného krvácení, a Zou (vykapávání) syndrom krvácení slabšího , avšak permanentního. Jednou z příčin tohoto chorobného stavuje prázdnotajin ledvin. Při níje krvácení silné, nebo slabší a trvalé, krev jejasně čer-
244
Vyš e třování
dotazy
vená, případně fialově červená, hustší, se sraženinami, přítomny jsou bolesti v kříži, ochablost končetin, závratě, pískání v uších, horkost pěti srdcí, sucho v krku bez potřeby pít. Ke krvácení došlo působením prázdného ohně v čchung-maj a žen-maj. Pokud je příčinou prázdnota jangu ledvin a následná nepevnost čchi v čchung-maj a žen-maj, krve je rovněž mnoho, resp. neustále vykapává, je však světlá a řídká, bez sraženin, postižené obvykle trpí nadváhou, mají bolesti v kříži, žlutohnědé skvrny na obličeji, studené končetiny. Prázdnota sleziny je dalším původcem syndromu peng-Iou; často působí současně s prázdnotou jangu ledvin. Krve je opět buď mnoho, nebo trvale vykapává, její barvaje svět lá, a dalšími příznaky jsou bledý a oteklý obličej, psychická únava, zhoršení chuti k jídlu, pocit poklesávání v podbřišku, řídká stolice. Výtok krve může paradoxně způsobit i stagnace krve - tím, že nová krev se nemůže vracet do svých drah a je stagnující krví vytlačována ven. Typickými příznaky jsou tmavě fialová barva krve, sraženiny a bolesti v podbřišku. Jazyk bývá modravý, s tmavými tečkami na povrchu. (3) Odchylky v barvě a konzistenci krve Krev má mít při menstruaci přirozenou červenou barvu i hustotu a nemá obsahovat žádné sraženiny. Pokud je barva světlejší a krev řidší než obvykle, signalizuje chorobné změny prázdné povahy. Je-li naopak tmavší a hustší, syndromy jsou plné povahy a poukazují na přítomnost horkosti . Když je krev tmavě fialová a sražená, příčinou je stagnace krve z akumulace chladu, pokud obsahuje sraženiny a je rudá, signalizuje krevní stázi. (4) Bolesti při menstruaci Bolestivá menstruace (tchung-ťing) je příznakem chorobných změn. Bolesti se objevují v podbřišku a bedrech, a bývají bodavé nebo rozpínavé. Pokud přicházejí před započetím periody nebo jsou během ní rozpínavé či bodavé, jde obvykle o stagnaci čchi a krevní stázi. Jsou-li v podbřišku studené bolesti, od nichž pomáhá teplo, signalizují zahušťování se chladu nebo prázdnotujangu. Přetrvá vají-li i po menstruaci skryté bolesti v břiše a bedrech, pak jde o prázdnotu čchi-sue a nedostatek výživy v děloze.
Dota zy u žen
245
VIII.3.9.b. Dotazování se na výtok Výtok malého množství bílého sekretu z pochvy se považuje za normální fyziologický jev. Stane-li se však výtok hojným, trvalým, páchnoucím, nebo změní-li se jeho barva, jde o jev chorobný. Jeho příčiny mohou být původu vnějšího (chladná vlhkost a vlhká horkost) nebo vnitřního (většinou prázdnota sleziny nebo ledvin). Rozlišuje se několik typů chorobného výtoku: J.
Sělotok
(poj-taj)
Projevuje se hojným, řídkým a obvykle nepáchnoucím výtokem. Jeho příčinou obvykle bývá prázdnota sleziny s následným "prosakováním" vlhkosti dolů, případně se k ní přidává i prázdnota jangu ledvin. Důležitou roli hrají i emoční výkyvy, které vedou ke stísňování čchi jater a následné prázdnotě sleziny se zmnožováním se vlhkosti. Pokudje hlavní příčinou prázdnota sleziny a stísňováníjater, výtok je hojný, hustý a nepáchne . Přidružuje se svítivě bílý nebo žlutavý obličej, psychická vyčerpanost, snížení příjmu potravin a řídká stolice, otoky nohou. Jsou-li příčinou vlhké hleny, výtok je hojný, hlenovitý a páchne. Dále se objevuje dusivý tlak v hrudi, nechutenství, únava a ospalost, pocit tíhy v těle. V případě prázdnoty jangu ledvin jako hlavní příčiny je výtok hojný a řídký, stále vytéká a provází jej ochablost v bedrech a kolenou, chlad v podbřišku a končetinách, temné zabarvení obličeje, závratě, psychická únava, hojné močení, řídká stolice, zástava menstruace nebo i neplodnost. Další příčinou může být chladná vlhkost. Projevuje se bílým hlenovitým výtokem, pocitem chladu v pochvě, skrytými bolestmi v podbřišku, jimž ulevuje teplo a masáž, bledým obliče jem, chladem v končetinách a bolestmi kloubů. Vlhká horkost jakožto poslední z příčin vyvolává kalný a páchnoucí výtok, svědění v pochvě, závratě a únavu, dusivý tlak v hrudi a nadýmání. Tato horkost byla generována stísněním čchijater v důsledku zmnožení se vlhkosti způsobeného prázdnotou čchi sleziny. 2. Žlutý výtok (chuang-taj) Většinouje hustý a páchnoucí. Je příznakem koncentrace vlhké horkosti, kdy se z nahromaděné vlhkosti generuje teplo. Často
246
Vyšetřování
dotazy
bývá přítomno svědění vnějších pohlavních orgánů. Hustší a tmavší výtok indikuje vlhkou horkost, řidší a světlejší prázdnotu čchi. Zelenavé zabarvení a silný pach, případně příměs krve, signalizují vlhkou jedovatost. Vnější příčina onemocnění (vlhká horkost) je povahy plné, vnitřní příčiny (prázdnota sleziny a ledvin) jsou povahy prázdné. Prosakování vlhké horkosti se projevuje hustým lepkavým a páchnoucím výtokem. Průvodními příznaky jsou dusivý tlak v hrudi, nadýmání, řídká stolice, bolesti při močení. Došlo k tomu z toho důvodu, že kvůli oslabení stagnuje vlhkost a z ní se pak generuje horkost. Je-li příčinou zauzlování se vlhké jedovatosti, výtok je hojný, žlutý až žlutozelený, kalný, s nitkami krve a páchnoucí. Dále je cítit svědění na pohlavních orgánech, stolice je suchá, moči je málo a je tmavá, pacientka má sucho v krku a hořkou chuť v ústech. Pokud je hlavní příčinou stagnace vlhkosti z prázdnoty sleziny, výtok je světle žlutý nebo žlutobílý a viskózní, dostavují se závratě, pocit rozpínání v hlavě, otoky obličeje a končetin, únava v končetinách, snížený příjem potravy, řídká stolice a poruchy menstruace. 3. Červenobílý výtok (čch' -paj-taj)
Projevuje se přítomností krve v bělotoku. Způsobuje jej pře devším horkost - ať už vnějšího nebo vnitřního původu, plné či prázdné povahy -, která poškozuje cévky luo a vede ke krvácení. Je-li příčinou vlhká horkost, výtoku je hodně, červená barva má temný odstín, výtok je hustý a páchnoucí, zároveň se objevují bolesti v bedrech a břiše, svědění v pochvě, zkrácené močení, hleny ve stolici. Častá bývá podrážděnost a hněvivost, která vede k tomu, že játra tzv. mohutní a potlačují slezinu a dochází k prosakování vlhké horkosti dolů. Pokud horkost vznikla z prázdnoty jin, červená barva má jasný odstín, dále se objevují návaly horkosti, noční pocení, srdeční neuróza, sucho v ústech, hubnutí a ochablost v bedrech a kolenou. Častým důvodem tohoto stavu bývá nadměrná sexuální aktivita vedoucí k vyčerpání esence ledvin. Třetí možnou příčinou syndromu je oslabení jangové čchi. Tehdy je výtok stálý a řídký, nepáchne, odstín červené je bledý, dochází ke studeným bolestem v břiše a kolenou, zimomřivosti, zkrácení dechu, psychické únavě. Možné jsou potíže s otěhotněním.
Dotazy u žen
247
4. Červený výtok (čch' -taj)
Projevuje se výtokem červené tekutiny mimo období periody. Základními příčinami jsou vznik horkosti ze stagnující vlhkosti a poškození vrstvy krve, spalování vlásečnic ohněm jater a horkost v krvi v důsledku prázdnoty jin. Častým společným jmenovatelem těchto stavů je emoční labilita směrem k hněvivosti nebo naopak depresím. Pokud je příčinou vlhká horkost, výtok je hojný a viskózní, dochází k srdeční podrážděnosti, poruchám spánku, pocitu hoř kosti v ústech a žízni, tlaku v hrudi, zácpě, snížení množství moči . Když horkost vznikla ze stísněné jaterní čchi, výtoku je málo, jeho barva je temná až fialově černá a je hustý, dále se objevují rozpínavé bolesti v podžebří, hořkost v ústech, srdeční neklid, horké bolesti v podbřišku, zácpa a snížené močenÍ. Došlo-li k nárůstu horkosti vlivem prázdnoty jin, výtoku je málo, je však průběžný a řídký jako voda, přidružují se závratě a mžitky před očima, návaly horkosti, srdeční neklid a sucho v ústech. 5.
Pětibarvý
výtok (wu-se-taj)
o něm se mluví, pokud se ve výtoku objevují barvy modrá, žlutá,
červená,
bílá a
černá. Přitom
nemusí být přítomny všechny
současně, spíše jde o to, že se různě objevují v průběhu chronických onemocnění. Hlavními příčinami jsou přetrvávající vniklá vlhká horkost a oslabení vnitřních orgánů.
V případě vlhké horkosti dlouhodobě akumulované ve spodním zářiči a poškozující krev vypadá výtok jako rýžový odvar, nebo je v něm krev, či vypadá jako hnis. Dálejsou přítomny bolesti bři cha a v pochvě, dusivý tlak v hrudi, snížený příjem potravy, bolesti v bedrech a stehnech, kalná moč a suchá stolice. Je-li příčinou prázdnota jin, výtok páchne a většinou v něm převládá červená barva. Objevují se bolesti v podbřišku, neustupující teploty nebo odpolední návaly horkosti, psychická malátnost, suchá pokožka, časté a bolestivé močení. Pokud dlouhotrvající prázdnota jin rezultuje do prázdnoty jangu a vzniku vnitřního chladu jako další možné příčiny stavu, výtok je různobarevný, hojný a řídký s hnilobným pachem, přítomny jsou silné bolesti břicha, svítivě bledý obličej, závratě a mžitky před očima, ochablost v bedrech a řídká ~tolice .
248
Vyšetřován í
Dota zy
dota zy
VIII.3.10. Dotazování se u dětí Ve starověku se dětské lékařství nazývalo i "oborem němo ty". Tento název vystihuje charakteristiku oboru zejména vzhledem k vyšetřovacím možnostem. Děti jednak do určitého věku neumí, samozřejmě, mluvit, ale a ni výpovědi větších dětí nejsou mnohdy směrodatné. Proto se vyšetřování musí kromě běžných postupů opírat i o spolupráci s rodiči. Dálejsou při něm zohledňo vány i fyziologické zvláštnosti dětí. Tedy že jejich orgány jsouještě křehké, některé jejich funkce n ejsou je š tě plně vyvinuté, ale že na druhé straně u nich probíhá rychlý vývoj. Do chorobných stavů se to promítá např. rychlým vývojem a změnami onemocnění, sklonem snadno se dostávat do stavů plnosti či prázdnoty apod. Z uvedených důvodů se zdůrazňuj e, že u dětíje v případě onemocnění zvlášť zapotřebí přesně stanovit diagnózu a včas začít se správnou léčbou. Při vyšetřování se pozornost zaměřuje na tyto okruhy: 1. Zjišťuje se situace v období před porodem a po něm. U nemocí novorozenců (tj. do 1 měsíc e věku) lze předpokládat, že jejich půvo d je prenatá lní. Proto j sou otázky zaměřené na období těhotenství, porodu, na kojení, nemoci matky atd. Děti ve věku od 1 měsíce do 3 let jsou ve stadiu rychlého vývoje, který vyžaduje kvalitní výživu. S jejím případným nedostatkem může souviset opožděný vývoj, prázdnota krve a podobné syndromy. Dotazy jsou u tohoto věku zaměřeny na to, kdy dítě začalo sedět, stát, chodit, mluvit, kdy mu začaly růst zuby apod. 2. Zjišťují se překonané infekční nemoci, resp. kontakt s infekčním prostředím. U dětí ve věku 6 měsíců až 5 let se již oslabuje vrozená obranyschopnost, zatímco postnatální ještě není zcela vyvinuta, takže často dostávají spalničky, neštovice a podobná onemocnění. Děti na ně většinou nestůňou dva krát, takže v pří padě podobných akutních přízn aků lze zvažovat jiné onemocně ní. Naopak při pobytu v nakaženém prostředí - pokud danou nemoc dítě předtím ještě nem ě lo - je vyšší pravděpodobnost , že jde o příslušnou infekci. 3. Dotazy směřují rovněž k příčinám, které často bývají pů vodcem d ětských nemocí. Děti jsou např. v důsledku křehké nervové soustavy náchylné k lekavosti, šokům, křečím spojeným s vysokými horečkami . Jelikož funkce jejich sleziny a žaludkuještě
u dětí
249
nejsou plně vyvinuté, často děti trpí trávicími potížemi, průjmy, zvracením atd. Podobně jejich slabši ochranná čchi nejednou nedokáže odolat náporu vnějších škodlivých činitelů. Podstata a důležitost vyšetřování dotazy je výstižně zachycena v následující citaci z klasického dil a: "Nemoc se ukrývá uvnitř , avšak (její) příznaky se projevují zevně. Lékař se při vyšetřováni neptá jen tak naprázdno, nýbrž chce i vidět projevy syndromů, a by se t akto dopátral příčiny onemocnění. Metoda má být taková, že se nejprve onoho člověka ptá najeho zvyklosti, zdá má či nemá nějakou zastaralou nemoc, podléhá či nepodléh á nenávisti, hněvu, žalu a zádumčivosti , má-li raději lehká nebo těžkájidla, suchá nebo šťavnatější, zda upřednostňuje čaj nebo alkohol, zda má stolici suchou nebo vodnatou. U žen se dotazuje, byly-li těhotné a rodily, zda jejich měsíčky přich ázejí předčasně nebo opoždě ně, mají-li nebo nemají nadýmavé bolesti . Pak se znovu ptá na nemoc, jaká příčina stála u jejího počátku , jaké se nejprve objevily příznaky ajak se později měnily. Zda snáší spíše chlad nebo horko a co z nich převažuje, zdali se potí či nepotí, zdaje potu málo nebo mnoho, na kterých místech pot nejprve vyráží a na kterých mizí nejdříve. (Ptá se), zda má v ústech mdlou nebo hořkou chuť, zda je nebo není žíznivý, má chuť na nápoje nebo ne, pije více nebo méně, má radši horké nebo studené nápoje. Zdali dále má pomyšlení najídlo nebo ne, může či nemůže jíst, jí více nebo méně, má trá vení zrychlené nebo zpomalené. Či má nebo nemá nadýmavé bolesti v hrudi, u srdce, v podžebří a v břiše . Či je stolice průchodná nebo se zastavuje, zda je suchá nebo vodnatá, zda je moč čistá nebo kalná a její barva žlutá nebo světlá . Takto se jedno po druhém podrobně povyptává, pozoruje příznaky a zkoumá jejich příčiny , a jenom tak se dokáže chopit návodu Suana [Žlutého císaře] a Čchi (Poa), že při léčení nemoci je nutno pátrat po jejím kořeni. Cožpak by stačilo, pokud by viděl hleny, aby l éčil jenom hleny, nebo pokud by viděl krev, aby léčil jenom krev!?"13 IJ
Č I ČS , s. 24 ; cit. z Wang Chung-chan. /-jiian , /688 n. I.
250
Vy!ie třo
VIIl.4. VYŠETŘOVÁNÍ POHMATEM Pohmatové vyšetření (čchie-čen) , palpace, se dělí na dvě skupiny. Do první patří vyšetření pulzu, do druhé vyšetření stlačová ním, tj. pohmat na různých částech těla, úsecích drah čchi a bodech na drahách.
VIII.4.1. Pohmat pulzu Pohmat pulzu (čchie-maj, maj-čen, chou-maj) patří k nejdů a nejpropracovanějším metodám vyšetřování v čínské medicíně. Poměrně podrobné popisy této diagnostiky nacházíme již v kánonech Nej-ťing a Nan-ťing. Čang Čung-ťing ve svém Pojednání o zranění chladem rozdělil pulzy do dvou skupin - na pulzy jinové a pulzy jangové. Na přelomu 3.-4. století napsal Wang Šu-che Knihu pulzů, v níž popisuje 24 typů pulzů. Sungský lékař Cchuej Ťia-jen v díle Formule o pulzech (Maj-ťile) vybral jako základní čtyři typy pulzů - povrchový, hluboký, pomalý a rychlý -, a zbylé k nim přiřadil. V 16. století Li Š'-čen přidal k Wang Šucheovým 24 pulzům tři další, takže se počet rozšířil na 27. O století později přidal k těmto pulzům ještě jeden (prudký) Li Čung-c ', čímž se počet završil na 28 pulzů . V některých dílech se ovšem popisuje až 32 typů pulzů. Dnes se používá členění na 28 základních a 10 neobvyklých pulzů. ležitějším
(1) Podstata vyšetřování pulzu
1) Z předchozích výkladů víme, že krev je pro čínskou medicímá těsný vztah k mnoha jež řídí cévy i krev, pohání krev prostřednictvím své čchi a jí tvoří i tepovou vlnu odrážející se v pulzu. Dále krev souvisí s plícemi, které jednak řídí čchi celého těla, a jednak se v nich mísí cung-čchi , která potom vniká do srdce a podílí se na pohánění toku čchi-sue. Slezina se žaludkem jsou zdrojem tvorby čchi i krve, udržují prostřednictvím své čchi tok krve v cévách; žaludek dodává krvi výživu z trávené potravy. Játra regulují množství krve a pomocí své čchi řídí vnitřní směsí čchi a krevní tekutiny, která orgánům těla. Nejtěsnější je se srdcem,
nu
Pohmat pulzu
ván í pohma te m
251
prostupnost organismu, nutnou i pro plynulou cirkulaci krve. Ledviny poskytují materiální základ pro tvorbu krve i čchi - esenci ťing, i základní sílu tvorby a pohybu - prvopočáteční jang. S krví dále souvisí i střední zářič, v němž vyživující čchi doplňuje krev, a ming-men, který je zdrojem pravého jangu. Mimo to má krev vztah i k esenciálním složkám, jako jsou čchi, duch šen, tělní tekutiny. "Maj" čili krevní cévy jsou tím, co vede čchiovou krev. Cévy jsou cestami krve a souvisejí s čchi dýchání. Tvarem připomí nají (vodní toky na) zemi ajsou úschovnami krve . Jsou spojeny se srdcem a (vedou) kůží. Svůj původ má (čchi cév) v ledvinách a rodí se ze žaludku. Je jin v jangu a svůj kořen má ve výživě a ochraně . Výživa je jinová krev, ochrana je jangová čchi. Výživa se pohybuje v cévách, ochrana se pohybuje mimo cévy. Pulz se nepohybuje sám o sobě, ale dostavuje se spolu s čchi. Čchi se pohne a pulz odpoví - to je princip jin-jangu. Čchi je jako kovářský měch, krev jako vzdouvající se vlny. Krev, pulz, čchi a dech obíhají spolu nahoru a dolů. "l 2) Krev je tedy výslednicí působení mnohých sil a procesů, a sama naopak tyto procesy podporuje a umožňuje . Závisí tudíž na řádné činnosti jednotlivých orgánů a na vyváženosti jejich čchi. Jelikož je čchi smíchána s krví a orgány jsou jejími zásobárnami, přispívají jednotlivé orgány k tvorbě tepové vlny a majíjakoby svůj pulz, který lze na jistých místech těla zjišťovat. Disharmonie kteréhokoli orgánu, čili porucha jeho čchi, se pak odráží i v pulzu, což lze zaznamenat ve změně jeho charakteristiky - celkové, i specifické pro ten který orgán. Celková změna v pulzu pomáhá kromě jiného určit , v jaké úrovni škodlivý činitel v organismu působí. Např. je-li v povrchové vrstvě, pulz rovněž "vyplouvá" více na povrch, pokud je činitel v hloubce, bývá i pulz ponořený . Podobně signalizuje převahu horkosti či chladu: v prvním případě bývá pulz rychlejší nežli obvykle, ve druhém je zpomalený. Dále odráží i povahu onemocnění pokudje z důvodu prázdnoty, vyčerpání řádné čchi , je i pulz prázdný, bez síly; je-li z plnosti, je silný i pulz. I Pin-cl1l1 maj-siic, s. 1
252
Vyš e třování
Podobně
vypovídá celkový charakter pulzu v určitých situacích o vývoji chorobného stavu. Pokud se při chronické nemoci stane uvolněným a pravidelným, je dobrým příznakem regenerace žaludeční čchi a ústupu nemoci. U dlouhodobých onemocnění spojených s vyčerpaností čchi i krve, zjeví-li se pulz vlnovitý, je nebezpečným znamením nárůstu škodlivosti a oslabení řádné čchi . Uvolněný pulz po ústupu teploty u nemocí z vnějšího postižení je příznivým znamením, prudký a rychlý věští neblahou prognózu. Je třeba ovšem upozornit na to, že ačkoli charakter pulzu bývá většinou ve shodě s povahou nemoci, neplatí toto pravidlo absolutně.
(2) Místa
vyšetřování pulzu
253
Pohmat pul z u
pohmatem Země:
vedle nosních křídel, body ťu-liao (ST3) na dráze žaludku. Odrážejí stav úst a zubů . Střední oblast (ruce) Nebesa: vnitřní strana zápěstí, ústí palce cchun-kchou. Odráží stav čchi plic. Člověk: vnější okraj vnitřní strany zápěstí, bod šen-men (HT7) na dráze srdce . Odráží stav čchi srdce . Země: ve svalech mezi ukazovákem a palcem, bod che-ku (LI4) na dráze tlustého střeva. Odráží stav čchi v hrudní dutině. Dolní oblast (nohy) Nebesa: vnitřní strana stehna při slabinách, resp. nárt nohy, body wu-li (LRl O) u mužů, resp. tchaj-čchung (LR3) u žen. Odrážejí stav čchi jater. tchaj·jang
Na těle lze pulz nahmatat na různých místech. V souvislosti s tím se historicky vyvinuly tři metody vyšetřování: celkové vyšetření, vyšetření ve třech oblastech, a vyšetření v tzv. ústí palce, tj. na vnitřní straně zápěstí. Nejrozšířenější z nichje metoda posledně jmenovaná. J. Metoda celkového pohmatu
ťii·Hao
(ST3)
-
-tilfi.......
er·men (TE21)
(pien-(~en-fa)
1. Hlavní principy. Celkovou se tato metoda nazývá proto, že se při ní zkoumá pulz v bodech rozložených po celém těle. Zmiňo vánajejiž v Nej-ťingu, kde se nazývá metodou tří oblastí a devíti úrovní (san-pu ťiou-chou fa) . Toto pojmenování odráží skutečnost, že tělo se, v návaznosti na filozofický výklad světa, rozděluje na tři oblasti: horní, odpovídající nebesům (hlava); střední, odpovídající člověku (ruce); dolní, odpovídající zemi (nohy). Každá z oblastí se potom obdobně dělí na tři vrstvy či úrovně, které rovněž odpovídají trojici nebesa-člověk-zem, takže dohromady se zkoumají tři oblasti a devět úrovní. Konkrétní body, v nichž se vyšetřuje pulz, jsou:
cchun·kchou šen·men (liT7)
che-ku (Ll4) \Vll·li
ťi·m en(S Pll)
čchun g-jan g
Horní oblast (hlava) Nebesa: spánky, mimodráhové body tchaj-jang. Odrážejí stav čchi 120 stranách hlavy, souvisejí s dráhou žlučníku. C l ověk: před ušima, body er-men (TE21) na dráze trojitého záři če . Odrážejí stav čchi uší a očí.
(LR lO)
lchaj-i'chung (LR3)
Obr.7 . Tři oblas ti a
dev ět
úrovní pulzu
(S'1'42)
254
Vyše t ř ov á n
Člověk: vnitřní strana stehna, bod ťi-men (SPll) na dráze sleziny, resp. bod čchung-jang (ST42) na dráze žaludku. Odrážejí stav čchi sleziny a žaludku. Země: vnitřní kotník, bod tchaj-si (KI3) mezi kotníkem a Achillovou šlachou, na dráze ledvin. Odráží stav čchi ledvin. Při tomto vyšetření se pulzy zkoumají vždy ve všech devíti úrovních a pravidlo říká, že si musí vzájemně odpovídat. Liší-li se pulz ve kterékoli pozici od ostatních, je znamením toho, že vznikla chorobná disharmonie. Jeden odlišný pulz svědčí o její lehčí povaze, dva o těžší, tři o závažné. Odlišují-li se od sebe všechny pulzy, život je ve vážném ohrožení. Obdobná korespondence existuje i mezi pulzem a fYzickou konstitucí. To znamená, že u lidí silnějších může být i pulz silnější, zatímco u lidí slabších má být slabší. Odchylky jsou příznakem chorobné poruchy. Např. tenký a slabý pulz u silných lidí vypovídá o nedostatku čchi, velký a vlnovitý u slabých lidíje příznakem stagnace čchi v hrudi. 2. Rozeznává ní chorobných pulzů. 2 V případě onemocnění plynulý pulz ukazuje na lehčí charakter choroby, pomalý a zadrhávající se se objevuje při onemocnění těžším. Když je pulz ve všech devíti úrovních strunovitý tenký a ponořený, signalizuje přeplně nost jinové čchi; je-li prudký a rychlý, jde o přeplněnost jangu. Pokud se náhle střídá pomalý s rychlým, uvolněný s prudkým, došlo k závažnému poškození čchi sleziny. Silný pulz v horní oblasti je příznakem přetrvávání škodlivosti v horní části těla; objevuje se např. při dušnosti. V dolní oblasti souvisí se stagnací čchi v břiš ní dutině , projevující se např. nadýmáním. Tenký pulz souvisí s prázdnotou čchi a nedostatkem krve, zadrhávající s nepravidelným tokem krve. Připomíná-li vjem pulzu bublající pramen, je příznakem kritického vyčerpání čchi a krve. Oproti ostatním výrazně oslabený pulz ve střední oblasti signalizuje prázdnotu střed ní čchi. Je-li chvíli rychlý a chvíli pomalý, došlo k oslabení řádné čchi ; pokudje slabý a zadrhávající, nemoc je už dlouhodobá, je-li plovoucí a hladký, jde o právě vzniklé onemocnění.
2
Pohmat pul zu
í p o hmate m
Podro bná chara kteri st ika chorobných pulzú j e podána v da lší m textu.
255
Změny pulzů
v jednotlivých oblastech odrážejí rovněž chor obné změny v příslu šných orgánech. Plný pulz plic se takto např . objevuje při dušnosti a tlaku v hrudi. Plný pulz jater bývá při tlaku v podžebří , sklonu k šokům a zástavě močení. Plný pulz ledvin se objevuje při nadýmání v podbřišku a otoku vnitřní strany stehen. Plný pulz srdce je spojen s úlekem a křečovitými záchvaty. Ponořený pulz jater a zároveň ledvin se objevuje u syndromu kamenné vody (š '-šuej) , tj. nadýmání a studených bolestí v podbřiš ku, případně i zástavě močení v důsledku prázdnoty jangu ledvin a jater. Pulz ledvin a jater bývá plovoucí u syndromu větrné vody (feng-šuej), čili otoků končetin o obličeje spojených s bolestmi kloubů, horečkou a zástavou močení; způsobuje je větrná škodlivost tím, že blokuje funkci plic rozvádět tekutiny. Pokud jsou oba pulzy prázdné, signalizují ohrožení života. Ponořené a prudké bývají v případě kýly. 2. Metoda pohmatu
tří
oblastí (san-pu
čen-fa)
Tento způsob vyšetřování rozpracoval zejména Čang Čung -ťing, proto bývá nazýván i Čungťingovou metodou vyšetření tří oblastí (Čung-ťing san-pu čen-fa) . Třemi oblastmi jsou: 1. Žen-jing , strany hrdla. Zde se zjišťuje stav čchi žaludku; odpovídá nebesům . 2 . Cchun-kchou , vnitřní strana z ápěstí. Na ní se zjišťuj e stav čchi dvanácti řádných drah, resp . příslušných orgánů; odpovídá člově ku. (Metoda vyšetření bude popsána v následujícím paragrafu.) 3. Fu-jang, nárt nohy. Zde se zjišťuje stav čchi žaludku. Přidává se i pohmat v bodech tchaj-si (KI3), kde se zjišťuje stav čchi ledvin. Tato oblast odpovídá zemi. Vyšetřuje se (společně s žen-jingem) zejména tehdy, nedá-li se na zápěstí nahmatat pulz žaludku, resp. ledvin. 1. Vyšetření žen-jingu. O pulzu v žen-jingu se říká, že " řídí vnějšek", což značí, že odráží hlavně poruchy "vnějších" , jangových orgánů fu. V obvyklé situaci je tento pulz o trochu silnější než pulz na zápěstí. V souvislosti s jeho zesílením se uvádějí následující údaje: jedenkrát silnější než pulz v cchun-kchou ukazuje na nemoc v šaojangové dráze; je-li přitom prudký, nemocje v šaojangové dráze ruky. Dvakrát silnější nežh v cchun-kchou je tehdy, pokud je nemoc v tchajjangové dráze nohy; stejně silný a současně prudký znamená, že nemoc je v tchajjangové dráze ru-
256
Vy še l ř o vání pohmat e m
ky. Třikrát silnějšíje tehdy, pokud je nemoc v jangmingové dráze nohy; současně i prudký poukazuje na poruchu v jangmingové dráze ruky. Je-li silnější čtyřikrát, zároveň velký a rychlý, je pří znakem nebezpečného nárůstu horkosti. Celkově zesílení pulzu v žen-jingu ukazuje na akumulaci jangové horkosti, zatímco jeho oslabení souvisí s prázdnotoujangu a vnitřním chladem. Velký napružený a plovoucí pulz souvisí s nárůstem jangové škodlivosti a postupujícím onemocněním v povrchové vrstvě; je-li ponořený a kluzký, nemoc je na ústupu. 2. Vyšetření fu-jangu. Uvolněný a pravidelný pulz v této oblasti je příznakem dostatku č chi sleziny a žaludku. Když je plovoucí, poukazuje na prázdnotu čchi žaludku; zjišťujeme jej např. při škytání. Plovoucí a zadrhávající se objevuje při tzv. obrácení se žaludku (fan-wej) z prázdnoty čchi sleziny, projevujícím se zvracením až po delší době po jídle a nedostatečným trávením, anebo při zácpě a současně častém močení z převahy žaludku a oslabení sleziny. Plovoucí a rychlý bývá při nárůstu ohně v žaludku a následném vzniku cukrovky. Plovoucí stvolovitý je příznakem prázdnoty střední čchi a oslabení zdroje tvorby vyživující a ochranné čchi. Plovoucí hladký se objevuje při plné horkosti v žaludku. Plovoucí napružený signalizuje prázdnotu čchi a sleziny a zahuštění se chladné škodlivosti; lze jej nahmatat např . při pocitu plnosti v břiše, kručení v břiše či řezavých bolestech v břiše. Plovoucí velký poukazuje na plnost čchi a prázdnotu krve. Když je pulz ve fujangu ponořený a napružený, došlo k nárůstu chladu; nepatrný a napružený se objevuje při chladu v žaludku z prázdnoty jeho čchi; nepatrný a strunovitý je příznakem prázdného chladu ve slezině a žaludku, spojeného s chladem v končetinách, nadýmáním, potížemi s vytlačením stolice. Velký strunovitý pulz signalizuje prázdnotu řádné čchi, plnost škodlivé čchi a nárůst chladu. Kluzký strunovitý pulz souvisí s plností čchi v žaludku a s nárůstem chladu ve slezině. Přikrčený pulz se objevuje v souvislosti s otoky a řídkou stolicí v důsledku prázdnoty sleziny a žaludku. Pokud je současně i zadrhávající, čchi žaludku nesestupuje dolů a čchi sleziny nedostatečně přepravuje a tráví potravu; proto se tento pulz objevuje při zvracení a poruchách trávení. Není-li ve fu-jangu cítit žádný pulz, došlo k poruše stoupavého a klesavého pohybu čchi sleziny a žaludku, a k zanikání zdroje tvorby vyživující a ochranné čchi.
257
Pohmat pulzu 3. Metoda pohmatu ústí palce (cchun-kchou
čen-fa)
Tato metoda se objevuje už v Nej-ťingu, poměrně podrobně je popsána v Nan-ťingu, a zhruba od 4. století n . 1., kdy vyšlo dílo Kniha pulzů od Wang Šu-chea, se stala převažujícím způsobem vyšetřování pulzu. Vyšetřované místo na vnitřní straně zápěstí se nazývá cchun-kchou, ústí palce, anebo i čchi-kchou, ústí čchi, resp. maj-kchou, ústí pulzů. Možnost jeho využití vyplývá ze skutečnosti, že leží na dráze plic. Ty jsou totiž místem, kde se neustále doplňuje a obnovuje tělní čchi mícháním pravé čchi, vyživující čchi a čisté čchi. Z plic je roznášena do celého těla, vniká do orgánů, cirkuluje po drahách a opětovně se navrací do plic, přičemž přináší informaci o stavu čchijednotlivých orgánů. Cchun-kchou, jako místo odrazu jejich čchi, se proto nazývá i "velkým shromaždištěm pulzů" (maj č'ta-chuej).
"Ú stí čchi je tepna na tchaj.ijnové dráze plic, kde lze vyšetřit čchi pěti cangů a šesti fu. Clověk žije díky čchi. Vyživující a ochranná čchije prenatální, čchi potravy je postnatální, veškerá prenatální i postnatální čchi je řízena pulzem. Takže, tekutiny vstupují do žaludku a jejich esenciální čchije vra-
cena slezinou do plic. (Tuhá) potrava vstupuje do žaludku a její esenciální čchi se z plic vrací do srdce. Plíce roznášejí esenciální čchi potravy do všech orgánů, a až pak jsou krev i čchi naplněné a výživa i ochrana v harmonii. Čchi všech orgánů, každá po své dráze, je spolu s vyživující a ochrannou čchi při váděna do plic. Proto tchajjinová dráha plic na rukou je shromaždištěm čchi všech orgánů. Mudřec zkoumá v ústí čchi její přeplněnost či oslabení, a tím odhaluje nezměrná tajemství proměn a plození nebes a země. Cožpak to není božské?"3 Cchun-kchou se rozděluje na tři menší úseky. Vodítkem kjezaměření je vyvýšená část vřetenní kosti na palcové straně zápěstí. Pod ní se na tepně nachází prostřední úsek, zvaný kuan, propust. Před ním, směrem k palci, leží první úsek, nazývaný cchun, palec. Za ním, tj. směrem k lokti, je úsek čch', loket. Společnějsou označovány jako tři oblasti (san-pu). V Nan-ťingu se uvádí, že každá z oblastí seještě vrství do tří úrovní - povrchové (fu), střední (čung) a hluboké (čchen). Při vyšetřování v cchun-kchou'
jich
' TTT, s. 216 ; c it z Chuang Jiin-si.
Maj-čchiie.
/ 742 n. l.
Vyšetřování
258
pohmatem
259
Pohmat pul z u
se potom mluví o třech oblastech a devíti úrovních (san -pu ťiou -chou), čili používá se tentýž pojem jako u celkové metody vyšetřování, ovšem zde má odlišný obsah. V každém z úseků lze v pulzu - v povrch ové a hluboké úrovni - zjišťovat stav čchi jednotlivých orgánů. V povrch ové úrovni se vyšetřují pulzy jangových orgánů, v hluboké úrovni pulzy jinových orgánů. Jejich rozložení je popsáno již v N ej -ťingu (ač v něm se pro úseky ještě nepoužívají pojmy cchun, kuan a čch'), a j ako návod jsou dále používány prameny uvedené v následující tabulce.
Vedle základní shody, která se týká umístění orgánů cang, jsou mezi nimi i určité odlišnosti týkající se orgánů fu, resp. zvláštních orgánů fu.
Tab . 3. Přís lu šnost orgánů k místům v cchun-kchou
Toto rozložení vyjadřuje i korespondenci mezi pozicemi pulzů a umístěním orgánů v těle . V poloze cchun (horní) jsou pulzy orgánů z horní části trupu, v kuanu (střed) jsou pulzy orgánů ze střední části, a v čch' (dolní pozice) jsou pulzy orgánů z dolní čás ti trupu.
I
I'ťaIn.erť
>1
, pálec levá
Nej-ťing
p~~~~st
I pravá
srdce,
plíce,
tchan-čW1g
hruď
srdce, tenké
plíce, tlusté
střevo
střevo
srdce, tenké
plíce, tlusté
střevo
střevo
levá játra, bránice
pravá slezina, žaludek
loket
I levá
I pravá
ledviny,
ledviny,
břicho
břicho
V
současnosti
se za základní rozložení považuje toto: pravý cchun: plíce - hruď pravý kuan: slezina - žaludek pravý čch': ledviny - podbřišek
levý cchun: srdce - tchan-čung levý kuan: játra - žlučník, bránice levý čch': ledviny - podbřišek
slezina Nan-ťing
játra, žlučník
slezina, žaludek
ledviny, močový měchýř
ledviny, ming-men ~
Maj -ťing
4
játra, žlučník
slezina, žaludek
ledviny, močový měchýř
ledviny,
Ťing-jiie čchiian- šu
s
srdce, obal srdce
plíce,
játra,
tchan-čW1g
žlučník
slezina, žaludek
ledviny,
'-..
san-ťiao
močový
ledviny, ming-men,
měchýř,
san-ťi ao,
tlusté
tenké
střevo
střevo
srdce,
plíce,
ťin-ťien 6
tchan-čW1g
hruď
játra, žlučník,
bráníce
slezina, žaludek
močový
I,
I
\
\
I
I
čch '
kuan
I
I
měchýř,
ledviny, tlusté
tenké
střevo
•••
11\
Maj-ťing, Kniha pulzú , je dílo o pul zové diagnostice od Wang Šu-cheho z 3.-4. sto l. n. I. Ťing-jiie échiin-šu, Ťing-jueova sebraná díla , je dílo význam ného lékaře Čang Ťing-jliea
z období dynastie Ming . Vydáno bylo v roec 1624 n. I. I-cung !'i/l - ťie/l , Zlaté zrcad lo medicíny předkú , význam né kompendium od Wu Čchien a z dynastie Čch in g ; vydáno v roce 1742 n. I.
/~
í!
střevo
4
,,
I
cchun
ledviny, l-cung
ledviny
l é kařskýc h
textl'
játra
ledviny
ObL 8. Ro zložení pulzů orgánů cang v cc hlln -kcholl
260
Vy š e třování
pohmat e m
Existuje i další, poměrně ojedinělý a specifický způsob vyšetpulzu v ústí palce, při němž se nepřihlíží k úsekům cchun, kuan a čch', nýbrž se sledují jenom tři horizontální úrovně. Na levé ruce patří jednotlivě (odshora dolů) srdci,játrům a ledvinám, na pravé ruce plicím, slezině a ming-menu. Tento způsob se používá při závažných zdravotních potížích u lidí starých, silně oslabených, dlouhodobě nemocných a u žen po porodu. řování
(3)
Pohmat pul z u
261
Pokud chce zkoumat a porovnávat pulzy či dvojice pulzů v jednotlivých úsecích, mírně nadzvedne prst (prsty) z pozicí, které právě nezkoumá (tj. ponechává přitlačené pouze ty prsty, kde chce vyšetřit pulz). U malých dětí, které mají ještě velmi krátký úsek cchun-kchou, se nemusí přihlížet k jeho dělení na tři úseky a pulz lze zkoumat celkově, bříškem palce.
Předpoklady vyšetřování pulzu
V zájmu získání co nejpřesnějších informací o stavu pulzu je jeho zkoumání dbát na dodržování některých zásad. 1) Doba vyšetřování. Za nejvhodnější dobu se považuje časné ráno, ještě před prvním jídlem. Tehdy jsou jinová a jangová čchi nejvíce v rovnováze, tok čchi-sue ještě není ovlivněn trávením potravy, tělesným pohybem, vnějšími podněty atd. Samozřejmě, v případě potřeby lze zkoumat pulz v kterékoli denní době. Je však žádoucí, aby se to dělo v klidném prostředí a aby pacient nebyl rozrušený. 2) Tělesná poloha. Pacient má při vyšetřování sedět, případ ně může ležet na zádech. Ruku má mít uvolněnou, dlaní otočenou vzhůru, nataženou před sebe přibližně ve výši srdce. Pod zápěstí se podkládá maličký polštář. Takováto poloha zajišťuje maximální uvolnění se končetiny, a tedy i volný tok čchi-sue . Ohnutí ruky, její stlačení trupem při lehu na boku atd. ovlivňují průtok čchi i krve a mohly by zkreslit skutečný obraz pulzu. 3) Způsob palpace. Při pohmatu se dodržuje určitý postup. Spočívá v tom, že lékař levou rukou vyšetřuje pulz na pravé ruce pacienta a pravou rukou najeho levé ruce. (Jinak řečeno, ukazovák lékaře má být vždy nejblíže k dlani pacienta, na pozici cchun.) Prsty přikládá na úsek cchun-kchou tak, že nejprve bříškem prostředníku vyhmatá pulz v prostředním úseku, v kuanu-propusti, potom přiloží ukazovák na přední úsek, tj. na cchun-palec, a nakonec přitlačí prsteník na zadní úsek čch' -loket. Prsty má mírně ohnuté a v jedné linii, vzdálenost mezi nimi se pohybuje podle výšky pacienta (resp. délky jeho předloktí). To znamená, že u nižších lidí má lékař prsty těsně u sebe, u vyšších je může od sebe trochu oddálit. Jemným pohybem bříšek, resp . špiček přiložených prstů dále vyhledá polohu, v níž jsou údery pulzu nejzřetelnější. třeba při
Obr. 9.
Vyšetřování
pulzu v cchun-kchou
4) Síla pohmatu. Při vyšetřování pulzu lékař postupně mění přítlaku, takže pulz vyšetřuje ve třech úrovních. Lehké při tlačení prstů se nazývá nadzvednutí (ťu), nebo i povrchový odběr (fu-čchu); jím se zjišťují onemocnění povrchová, stav jangové čchi, orgánů fu a z cangů stav srdce a plic. Silné stlačení, až na úroveň šlach a kostí, se nazývá stlačení (an), též hluboký odběr (čchen čchu); poskytuje obraz o nemocích vnitřních, o jinové čchi, orgánech cang, z nich zejména o ledvinách a játrech. Stlačení, které není ani příliš lehké ani silné, resp. se při něm střídá slabé a silné stlačování, se nazývá hledáním (sun); odhaluje především stav čchi sleziny a žaludku. 5) Zklidnění dechu. Požadavek, aby si lékař při vyšetřování zklidnil a zharmonizoval dech, má dva významy. Jednak se tím přirozeně soustředí na zkoumání pulzu, a jednak používá svůj dech jako měřítko při zjištění frekvence pulzu pacienta. Najeden výdech a nádech (tato dechová jednotka se nazývá si) se má totiž dostavit 4-5 úderů tepu pacienta. Je-li jich méně, má zpomalený pulz, pokud je jich více, jeho pulz je zrychlený. Frekvence a další vlastnosti pulzujsou zkoumány po dobu 50 tepů. Není-li to najeho přesné stanovení dost, prodlužuje se zkoumání o další cyklus resp. cykly o 50 úderech. sílu
Vy š e třování
262
Pohm a t pul z u
poh m a t e m
VIII.4.1.a. Zdravý pulz Pulz nevykazující žádné chorobné odchylky se nazývá normálním pulzem (čehang-maj) nebo vyrovnaným pulzem (pehing-maj). Jak víme, podle čínské medicíny je pulz projevem tzv. cévní čchi (maj-čehiJ, existující a doplňované z prenatální čchi ledvin a postnatální čchi sleziny a žaludku. Bývá charakterizována i jako jin v jangu, neboť sama o sobě je povahy jangové, avšak současně obsahuje vyživujícíjinovou čchi a je smíchána s krví. Aby byla tato čchi plnohodnotná, musí se v ní projevovat tzv. přítomnost žaludeční čchi, přítomnost ducha šen a přítomnost kořene. Tehdy je i pulz zdravý, což se projevuje tím, že je rovnoměrný, není povrchový ani hluboký, velký ani malý, rychlý ani pomalý, dlouhý ani krátký. kůže
povrch
,.rnr~
U
kosti
U
U
"
stře d
hloubka
1. Přítomnost žaludku (jou-wej). Žaludek spolu se slezinou představují
zdroj tvorby nové čchi i krve, a to zejména v podobě vyživující čchi, která se dostává ke všem orgánům těla. Ty ji potřebují ke své činnosti, a její neustálý přísun a dostatečná tvorba jsou proto nevyhnutelnou podmínkou existence organismu. Hlavním příznakem přítomnosti žaludeční čchi v pulzu je jeho pravidelnost, a v případě dobrého zdraví i ostatní aspekty normálního pulzu. I pokud je pulz chorobně např . zrychlený, zpomalený, ponořený apod., je-li rovnoměrný, žaludeční čchi ještě není vážněji poškozená a je v něm obsažena. Každá změna případného chorobného pulzu směrem k rovnoměrnosti a uvolněnosti je příznivým signálem obnovy čchi žaludku. 2. Přítomnost ducha šen (jou-šen). Srdce řídí krev a uschovává v sobě ducha šen, proto je duch šen (jakožto projev čchi) přítomný i v krvi a potažmo v pulzu. Jeho přítomnost se projevuje jednak
263
vlastností charakteristickou i pro přítomnost žaludeční čchi - tj. pravidelností, rovnoměrností pulzu -, a kromě toho i tím, že údery tepu mají dostatečnou sílu. Takže např . i v případě chorobného pulzu, řekněme slabého, je-li v úderech přiměřená síla a je-li pulz rovnoměrný, ještě stále obsahuje v sobě ducha šen. Z hlediska příznivé prognózy nemoci je nutné, aby byl v pulzu přítomný duch šen, v opačném případě došlo ke kritickému vyčerpání životní síly. 3. Přítomnost kořene (jou-ken). Kořenem je míněna prvopočáteční čchi, která má "ústředí" mezi ledvinami, uschovává se v ledvinách a představuje základní sílu, z níž se generují všechny životní pochody v těle. Existují dva názory na to, jak zjistit její dostatek či nedostatek v pulzu. Podle jednoho je kořen přítomný tehdy, pokud ještě lze nahmatat pulz v zápěstí na pozici čch', odpovídající ledvinám. Podle druhého je to tehdy, dá-li se nahmatat na všech třech pozicích v hloubce . Pokud není pulz na pozici čch' resp. v hloubce přítomný, je bez kořene a signalizuje závažné ohrožení života. I v zdravém pulzu se ovšem mohou vyskytovat odchylky od standardu zmíněného výše. Příčiny jsou následující: Podnební vlivy: V souladu se změnami čchi v rámci ročních období se mění i základní charakteristika pulzu. Na jaře začíná sílit jangová čchi, avšak chlad ještě neztratil zcela sílu, a proto i v těle dochází do jisté míry k blokování mechanismu čchi. Jeho odrazem je mírně strunovitý pulz. V létě je jangová čchi v plné síle, pulz se proto rovněž dostavuje v silných nárazech a je vlnovitý. Na podzim se začíná j angová čchi stahovat zpět, pulz už není natolik úderný, stává se lehčím a je plovoucí. V zimě se jangová čchi uschovává, za ní se vtahuje i pulz, a je proto ponořený. Geografické vlivy: Na jihu bývá vlhké a teplé podnebí, svalstvo a pokožka jsou proto uvolněnější a pulz bývá tenký, měkký a rychlejší. Na severuje podnebí naopak chladnější a sušší, takže svalstvo a pokožka jsou sevřenější a pulz bývá ponořený a plný. Obdobně mohou pulz ovlivňovat i lokální geografické danosti např. suché pouštní oblasti, močálovité oblasti apod. Věk: Všeobecně platí, že čím je věk nižší, tím je pulz rychlejší. U nejmenších dětí se udává frekvence až 120-140 tepů za minutu, u pěti-šestiletých 90-110 tepů za minutu. V mladém a středním věku je pulz silnější, ve stáří slábne následkem oslabení čchi a krve.
264
Vy šetřo
ván í pohmat e m
Pohlaví: Pulz žen bývá oproti pulzu mužů slabší a rychlejší. se často objevuje pulz hladký a rychlý. Fyzická konstituce: Lidé vyšší postavy mívají pulz delší, nižší jej pak mívají kratší. U hubených lidí bývá více na povrchu u silnějších je hlouběji. Je-li pulz na všech pozicích tenký a pono~ řený, avšak nejsou s ním spjaty žádné chorobné příznaky, mluví se o tzv. šesti jinových pulzech. Jejich obdobou je šest jangových pulzů, kdy je pulz (bez přítomnosti jakýchkoli chorobných přízna ků) vlnovitý a velký. Emoční vlivy: Momentální psychické rozpoložení rovněž může mít bezprostřední vliv na charakter pulzu. Při rozčílení je pulz prudký, při šoku poskakuje, nadměrné poddávání se radosti činí prázdným pulz srdce, sužování se zauzluje pulz sleziny, zármutek mění pulz plic na zadrhávající se, při strachu se ponořuje pulz ledvin atd. Potrava a pohyb: Po jídle nebo po požití alkoholu se pulz zrychluje a je silnější; při hladovění se oslabuje. Rychlejší pohyb rov?-ěž přirozeně zrychluje i tep, zatímco při odpočinku, spánku apod. Je pulz uvolněný a pomalejší. Pulz duševně pracujících bývá slabší než pulz fyzicky pracujících lidí. V literatuře se uvádí, že u některých lidí se nedá pulz nahmatat na vnitřní straně zápěstí, ale je hmatný naproti, na jeho hřbetní straně . Nazývá se pulzem na opačné propusti (fan-kuan-maj). V
těhotenství
VIII.4.1.b. Chorobné pulzy
Pokud pulz vykazuje odchylky (kromě výše jmenovaných) od obvyklého pulzu, signalizuje chorobnou poruchu a je nazýván pulzem chorobným (ping-maj). Z jeho povahy lze zjistit charakter chorobné příčiny, jakož i její lokalizace - chápáno ve vztahu k orgánům cang-fu. Jak již bylo zmíněno, počet takovýchto pulzů se ustálil na osmadvaceti. J. Plovoucí pulz (fu -ma))
Popis: Tento pulz se nachází v povrchové úrovni. Nejvýrazvjem z něho se dostavuje při lehkém pohmatu na úrovni kůže · při silnějším stlačení vjem slábne, ale nezanechává pocit prázd~ nější
Pohmat pul z u
265
noty. Pulz se přirovnává ke dřívku plovoucímu na hladině. (Pojem "fu" lze překládat jako plovoucí, vznášející se, povrchový.)
Syndromy : povrchové syndromy (piao-čeng) , syndromy prázdnoty (su-čeng). Plovoucí a současně silný (jou-li) pulz poukazuje na onemocnění povrchové, je-li bez síly (wu-li), je příznakem povrchového onemocnění z prázdnoty. Běžnými příčinami povrchových syndromů z plnosti bývají napadení tchajjangové vrstvy chladem, nebo postižení ochranné čchi nemocemi teplými. Tyto škodlivosti přetrvávají v povrchové vrstvě, proto se aktivuje a k povrchu "tlačí" i jangová ochranná čchi, což se v pulzu odráží tím, žeje na povrchu a silný. Na povrch ovšem může "vyplavat" i v případě vnitřní prázdnoty, a to prázdnoty jin, tekutin, střední nebo vrozené čchi. Tehdy se zvedá jangová čchi k povrchu, neboťji oslabenájinjiž nedokáže udržet, a s ní se zvedá i pulz. V tomto případě je však bez síly. U plovoucího pulzu je třeba si uvědomit, že objevivší se na podzim nebo v pozici plic nemusí být příznakem nemoci. Jednotlivé pozice: Plovoucí pulz na levé ruce v pozici cchun souvisí se zraněním větrem, horečkami a bolestmi hlavy; v kuanu je spojený s nadýmáním, nevolností a tlakem v hrudi; v čch' se objevuje při větrné horkosti v močovém měchýři, bolestivém moče ní, otoku dolních končetin. Na pravé ruce v pozici cchun souvisí s nachlazením z větru, kašlem, zahleněním, dušností a zkrácením dechu; v kuanu má vztah k nadýmání, špatnému trávení, pálivým bolestem v žaludku a srdci; v čch' souvisí se zakalením moči krvavou stolicí, bolestivým otokem kloubů a přetrvávající vět:nou horkostí ve spodním zářiči . Příbuzné pulzy: rozptýlený, stvolovitý, rozbředlý , prázdný. Všechny tyto pulzy jsou povrchové a od plovoucího se liší násle-
266
Vyš e tř o vání
p o hmat e m
dujícími charakteristikami: Rozptýlený je velký a rozptýlený na povrchu, avšak nemá kořen; zanechává dojem krajní prázdnoty a při stlačení mizí. Stvolovitý vytváří při stlačení pocit, jako by byl uvnitř dutý. Rozbředlý je zároveň tenký, měkký a bez síly. Prázdný pulz je povrchový, měkký, velký, a při stlačení vyvolává pocit prázdna. Časté kombinace: Plovoucí pomalý a uvolněný bývá při mrtvici, plovoucí rychlý souvisí s větrnou horkostí v povrchu. Plovoucí prázdný poukazuje na zranění letním horkem, plovoucí plný je při přeplněnostijangu. Plovoucí a kluzký signalizuje větrné hleny, plovoucí drsný se objevuje při prázdnotě krve. Plovoucí napružený souvisí s větrným chladem, plovoucí uvolněný s větrnou vlhkostí. Plovoucí stvol ovitý poukazuje na úbytek krve, plovoucí vlnovitý na větrnou horkost, plovoucí rozptýlený na vyčerpanost typu lao. Plovoucí tenký se objevuje při prázdnotě čchi, plovoucí krátký při onemocněních postihujících čchi. 2.
Ponořený
pulz
(čchen-maj)
Popis: Nachází se v hloubce, až na úrovni šlach a kostí. Lze jej nahmatat až při silném stlačení, oslabuje se při uvolnění prstů do střední polohy, na povrchu není hmatný. Je přirovnáván ke kameni ponořenému ve vodě. (Pojem "čchen" lze překládat i jako hluboký.)
Pohmat pul z u
267
nací čchi, akumulací hlenů, potravy a horkosti, otoky apod. Chorobná prázdnotaje vyvolána zejména oslabenímjangové čchi, která potom nemá přepravní sílu, a pulz se proto ponořuje . Ani ponořený pulz ovšem není vždy chorobným příznakem . Přirozený bývá v zimě, v pozici čch', u lidí obézních či s nedostatkem pohybu. Jednotlivé pozice: Na levé ruce ponořený pulz v pozici cchun souvisí s chladnými hleny v hrudní dutině, stagnací čchi a plností v hrudi, bušením srdce, zkráceným dechem, bolestmi v hrudi a závratěmi; v pozici kuan signalizuje stísňování čchi jater, bolesti v podžebří , nadýmání, podrážděnost, poruchy trávení; v čch' je ponořený v případě bolestí v bedrech a častého močení v důsledku zachlazení ledvin, dále při rozpínavých bolestech v podbřišku. Na pravé ruce je ponořený v cchunu při stagnaci hlenů v plicích následkem chladu, bolestech a plnosti v hrudi, záduše a zkrácení dechu; v kuanu je spojený s akumulací potravy v žaludku, nadýmáním, poruchami trávení a bolestmi v žaludku. V pozici čch' poukazuje na blokády v bedrech, kýlu, bolest v podbřišku, potíže s vyloučením moči. Příbuzné pulzy: přikrčený, pevný, slabý. Všechny se nacházejí v hloubce. Přikrčený je ještě v hlubší úrovni nežli pulz ponoře ný, vyhledává se silným stiskem a někdy se dočasně ztrácí. Pevný je zároveň plný, strunovitý, velký a dlouhý, setrvává stabilně na jednom místě. Slabý pulz je ponořený a současně tenký a měkký. Časté kombinace: Ponořený a pomalý se objevuje při vnitřním chladu, ponořený rychlý je při vnitřní horkosti. Ponořený uvolně ný ohlašuje vlhkost, ponořený napružený bolesti z chladu. Ponořený hladký souvisí s hromaděním se hlenů a potravy, ponořený drsný se stísněním čchi a prázdnotou krve. Ponořený nepatrný je příznakem oslabení jangové čchi . 3. Pomalý pulz (čch ' -maj)
Syndromy: vnitřní syndromy (li-čeng). Je-li silný,jde o vnitřní plnost, je-li slabý, příčinou je vnitřní prázdnota. V principu je pulz ponořený tehdy, nedostává-li se čchi a krev v dostatečném množství na povrch. To se může dít z oslabení nebo z různých blokád, rovněž primárně vyvolaných oslabením hybné síly čchi. Blokády, čili chorobná plnost, jsou způsobeny např. stag-
Popis: Jeho frekvence dosahuje pouze tři tepy najeden dech, což odpovídá asi 60 tepům za minutu. Může se nacházet v povrchové i hluboké úrovni. Je to pulz jinový. Syndromy: chladné syndromy (chan-čeng). Je-li pomalý pulz silný, jde o akumulaci chladu, je-li bez síly, příčinou je chlad z prázdnoty.
268
Vyšetřován i
,
n
ti A
pohmat e m
U A
II.........
Pohmat pulzu
269
zadrhávající poukazuje na nemoci krve, její prázdnotu či stázi. Pomalý a tenký je v případě oslabeníjangu a nedostatku krve, pomalý strunovitý souvisí s akumulací chladných hlenů. 4. Rychlý pulz (šuo-maj)
Zpomalení pulzu je převážně způsobeno oslabením jangové čchi, a tudíž hybné síly čchijako takové. Jangovou čchi bud' může utlačovat chlad - např. z akumulace vlhkosti, hlenů apod. (tehdy je pulz silný) -, anebo došlo k její prázdnotě a následnému ochlazení - tehdy je pulz bez síly. Pro pomalý pulz je však důležitá skuže ačkoli je spjat především s chladem, může jeho příčinou být i horkost. Je tomu tak např . při zauzlení se horkosti v jang-mingu (žaludek, tlusté střevo). Tehdy je pulz vždy silný a prů vodními příznaky jsou horečka, zácpa, pocit plnosti v břiše. Dalším případem je srážení se krve v důsledku horkosti v ní. Provází ji horečka s třesavkou, blouznění, dušnost atd. Zpomalený pulz u sportovců a fyzicky pracujících nemusí být chorobným příznakem. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí pomalý pulz s chladnými a bolestivými blokádami v hrudi; v pozici kuan se objevuje při spastických stavech, nadýmání v podžebří, srdeč ní neuróze; v pozici čch' souvisí s průjmem a bolestmi v bedrech následkem prázdnoty ledvin. Na pravé ruce v cchunu poukazuje na tlak a bolesti v hrudi ze zachlazení čchi plic, zkrácení dechu a kašel v důsledku stagnace hlenů; v kuanu je spjat se zachlazením sleziny a žaludku, nedostatečným trávením, stagnací stravy; v čch' souvisí s nadýmáním v břiše, bolestmi v bedrech a s průjmy. Příbuzné pulzy: uvolněný, zadrhávající, prázdný. Uvolněný je o něco rychlejší než pomalý, dosahuje 4 tepy na jeden dech a je pravidelný. Zadrhávající je současně tenký a krátký, a jeho prů tok se zadrhává, není plynulý. Prázdný pulz je rovněž pomalý, avšak nachází se více v horní úrovni, je velký, při stlačení prázdný. Časté kombinace : Pomalý plovoucí se vyskytuje v případě povrchových chladných syndromů, pomalý ponořený v případě chladu uvnitř. Pomalý hla dký signalizuje zmnožení se hlenů, pomalý
Popis: Rychlý pulz tluče v tempu šest až sedm tepů na jeden dech, tj. asi 90 tepů za minutu. (Podle některých pramenů je tře ba považovat pulz za zrychlený již při frekvenci pěti úderů na dech.) Je plynulý, připomíná pulz hladký, má však vyšší frekvenci. Je jangový.
tečnost,
Syndromy: horké syndromy (že-čeng) . Je-li pulz silný, jedná se o horkost z plnosti, pokud je bez síly, horkost je z prázdnoty. Zrychlení pulzu souvisí s nárůstem horkosti, tj. jangu, který v souhlasu se svou povahou způsobuje zrychlení toku čchi-sue. Vnitřní napětí se při takovýchto stavech plnosti ještě umocňuje bojem řádné čchi se škodlivou čchi. Proto je pulz rychlý a silný. Je tomu tak např. při horkosti v žaludku, vnějším postižení horkou škodlivostí apod. Jang však může relativně převážit i tehdy, pokud došlo k oslabení jin, krve nebo čchi; tehdy je horkost povahy prázdné. V takovémto případě je pulz rychlý a velký, avšak bez síly a při silnějším stlačení prázdný. Zrychlit se může i při velké ztrátě krve; tehdy je zároveň tenký a bez síly. Při prázdnotě jin bývá rychlý pulz současně i strunovitý a hladký. Ačkoli se vztahuje rychlý pulz k horkosti, může se objevit i při syndromech chladných - při napadení povrchových vrstev vněj ším chladem. Tehdy je rychlý, plovoucí a napružený. Dále jej může vyvolat i vnitřní silný nárůst chladu a stav zániku jangu. Rychlejší pulz u dětí, při fyzické námaze, po jídle či požití alkoholu je jev přirozený .
270
Vy§etřován
Pohmat pul z u
í pohma t e m
Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí rychlý pulz s bolestmi hlavy z horkosti v horní části těla, vznikem aftů; v levém kuanu souvisí se zánětem očí z horkosti v játrech, bolestivým tlakem v podžebří; v čch' je spjat s nadýmáním, suchou stolicí, zrudnutím moči a bolestivým močením. Na pravé ruce rychlý pulz v cchunu se objevuje při vykašlávání krve a dušnosti z protitoku čchi; v kuanu souvisí s horkostí v žaludku, pálením žáhy, palčivými bolestmi v srdci, nevolností; v pravém čch' se objevuje při krvi ve stolici, zakalení moči, polucích a bolestech v bedrech. Příbuzné pulzy: hladký, čilý, prudký. Hladký je mírně zrychlený a zanechává zaoblený, hladký vjem v prstech. Čilý se přirov nává pocitu nárazu bobů do prstů, a je nejvýraznější v pozici propusti. Prudký má frekvenci přes sedm tepů na jeden dech. Časté kombinace: Rychlý plovoucí pulz signalizuje horkost v povrchu; rychlý ponořený je příznakem horkosti uvnitř. Rychlý hladký souvisí s horkými hleny tchan, rychlý tenký s horkostí z prázdnoty jin, rychlý plný s plicním abscesem. 5. Prázdný pulz (su-maj)
Popis: Na všech pozicích a úrovníchje pomalý, velký a měkký. slabším pohmatu je bez síly, při silnějším působí měkkým a prázdným dojmem.
Při
271
notu čeho jde, může prázdný pulz měnit některé své charakteristiky. Při prázdnotě řádné čchi je bez síly, při prázdnotě krve je bez síly a povrchový, při prázdnotě čchi je bez síly a hluboký, při prázdnotě jin je bez síly a rychlý, při prázdnotě jangu je bez síly a pomalý. K běžným chorobným příznakům prázdnoty patří například samovolné pocení při oslabení ochranné čchi, palpitace s úzkostí při prázdnotě čchi a krve srdce, zpomalené trávení při prázdnotě sleziny, psychická a fyzická vyčerpanost, vnitřní chlad atd. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí prázdný pulz s bušením srdce, zkrácením dechu, srdeční neurózou, tlakem v hrudi; v pozici kuan poukazuje na prázdnotu krve, tlak v podžebří, podrážděnost, nechuť k jídlu, závratě, hučení v uších; v pozici čch' souvisí s bolestmi v kříži a kolenou, ochablostí dolních končetin, polucemi, předčasným výronem, poruchami menstruace. Na pravé ruce v pozici palec se objevuje při spontánním pocení, dušnosti, zkrácení dechu, kašli, bledém obličeji; v propusti signalizuje snížený příjem potravy v důsledku oslabení sleziny, nadýmání, zpomalení trávení, řídkou stolici, otoky; v pozici loket bývá přítomný při řídké stolici, hojném močení, rozpínání v podbřišku, po lucích a poruchách menstruace. Příbuzné pulzy: viz plovoucí pulz. Časté kombinace: Prázdný a plovoucí bývá pulz při prázdnotě v povrchu, prázdný ponořený při prázdnotě uvnitř. Prázdný a pomalý poukazuje na chlad z prázdnoty, prázdný rychlý na prázdnotu jin a nárůst horkosti. Prázdný tenký bývá při oslabení čchi a prázdnotě krve. Prázdný a zadrhávající signalizuje nedostatek krve srdce. Prázdný a malýje při oslabeníjangu sleziny. Prázdný strunovitý naznačuje, že zem (slezina) je oslabená a potlačována dřevem (játry). 6. Plný pulz (š'-maj)
Syndromy: syndromy prázdnoty (sii-čeng), většinou současné prázdnoty čchi i krve, nebo prázdnoty čchi. Když je čchi ve stavu prázdnoty, nemá dost síly pohánět krev, proto se zpomaluje její tok, a tudíž i pulz. Slabost čchi vede i k ochabování cév, takže pulz je měkký a velký. Prázdnota krve způsobuje vjem prázdnoty v pulzu. V závislosti na tom, o prázd-
Popis: Pulz je silný, velký, pevný, mírně strunovitý. Těmito vlastnostmi se vyznačuje ve všech třech úrovních. Syndromy: syndromy plnosti (š '-čeng), především plné horkosti (š '-že-čeng), ale i plnosti z chladu (š '-chan-čeng) . Plný pulz vzniká obvykle v situacích, kdy dojde k velkému nárůstu škodlivé čchi, přičemž řádná čchiještě není výrazně osla-
272
Vyšetřování
pohma l e m
Pohmat pul z u
273
7. Hladký pulz (chua -maj)
Popis: Hladký pulz protéká mimořádně plynule, je ve střední úrovni, může být trochu zrychlený. Pohmatový dojem z něho se přirovnává hlazení perlového náhrdelníku - jednotlivé tepy-kuličky jsou hladké, oblé, pravidelné. (Pojem "chua" lze překládat i jako kluzký.) bená. Boj mezi nimi je proto úporný, ve stavu plnosti je rovněž i krev, a proto je i pulz silný a plný. K tomuto dochází hlavně tehdy, je-li škodlivým činitelem horkost. Průvodními příznaky bývají duševní pomatení, blouznění, zácpa, zánět v krku apod. Plný pulz mohou někdy způsobit i blokády vyvolané chladem. Nepříz nivým a tzv. nenormálním pulzem je v případě chronických onemocnění, se syndromy prázdnoty jako hlavními. Tehdy signalizuje převážení škodlivosti při prázdnotě řádné čchi. Plný pulz u zdravých lidí je příznakem bezporuchové činnosti orgánů. Na rozdíl od chorobného plného pulzu je klidný a vyrovnaný. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun plný pulz provází vznik aftů, zánět a bolesti v krku, srdeční neurózu, bušení srdce, ztuhnutí jazyka, závratě; v pozici propusti je spojený s bolestivým tlakem v podžebří, nervozitou, podrážděností, závratě mi; v pozici čch' souvisí s pálivými bolestmi při močení, bolestivým otokem dolních končetin, zácpou. Na pravé ruce je v pozici cchun spojený se zkrácením dechu, plností v hrudi, suchem a bolestmi v krku, záduchou, zahleněním; v pozici kuan poukazuje na nadýmání, bolesti žaludku; v pravém čch' souvisí s rozpínavými bolestmi v podbřišku, zrudnutím moči , zástavou menstruace a zesílením výtoku, zácpou. Příbuzné pulzy: napružený, pevný, vlnovitý. Všechny se vyznačují tím, že jsou silnější než normální pulz. V napruženém je však napětí jako v napnutém laně; pevný pulz leží v hluboké úrovni a v povrchové jej nelze nahmatat; vlnovitý naráží jako vlny příbo je a je silnější na povrchu nežli v hloubce. Časté kombinace: Plný a hladký je pulz při zahuštění se hlenů a transformaci vniklé vnější škodlivosti do horkosti. Plný ponořený poukazuje na zauzlování se suchosti v jang-mingu; plný povrchový ukazuje na větrnou horkost v drahách čchi.
Syndromy: hleny (tchan-jin), stagnace potravy (š '-č '), plná horkost (š'-že). V případě onemocnění poukazuje hladký pulz všeobecně na přeplněnost čchi-siie. Pokud souvisí s nadbytkem patogenních hlenů, objevuje se zahlenění, dušnost, kašel. Při stagnaci potravy pacient říhá, má nadýmání a zácpu. Převážení horké škodlivosti se v souvislosti s hladkým pulzem projevuje horečkami a pálivými bolestmi při močení. Ačkoli hladký pulz souvisí zejména se stavy plnosti, existují záznamy o tom, že se může objevit i v případě kritické vyčerpanosti prvopočáteční čchi; tehdy se při silnějším pohmatu pulz ztrácí. U zdravého člověka je hladký a přiměřeně silný pulz přízna kem dostatku čchi-siie a dobrého průtoku krve. U žen může signalizovat otěhotnění. Jednotlivé pozice: Hladký pulz v pozici cchun na levé ruce bývá spojený se srdeční neurózou, bušením srdce, zkrácením dechu, nespavostí, živými sny; v levém kuanu se objevuje při bolestech hlavy a mžitcích před očima , bolestech v podžebří , nervozitě a podrážděnosti, poruchách trávení; v čch' je spjat s bolestmi v bedrech. Na pravé ruce v pozici cchun se objevuje při kašli s hleny a dušnosti; v pozici kuanje spojený s nadýmáním a nedostatečným trávením; v pozici čch' je přítomný při bolestivém močení, krvi v moči a otoku dolních končetin.
274
Vyšetřo
Příbuzné
pulzy: viz rychlý pulz.
Časté kombinace: Hladký plovoucí pulz se objevuje při větr
ných hlenech, hladký ponořený při stagnaci potravy a hlenů. Hladký rychlý poukazuje na oheň z horkých hlenů, případně na nárůst horké jedovatosti. Hladký a strunovitý souvisí s akumulací hlenů.
8. Zadrhávající pulz (se -maj)
Popis: Na rozdíl od
Pohmat pulzu
vá ní pohma tem
předchozího
je tento pulz velmi nerovno-
měrný, ve fázi příchodu a odchodu se jakoby zadrhává, mešká, někdy udeří jenom třikrát, jindy pětkrát na jeden dech, má tenké a krátké tělo. Používají se pro něj přirovnání, že je jako když ostří
nože zlehka táhneme po bambusové větvi, čímž se popisuje pocit drhnutí; že je jako kapky deště vpíjející se do písku, což popisuje jeho neplynulost; nebo že je, jako když bourec morušový požírá listy, čímž se vyjadřuje, že je pulz pomalý a zadrhává se. Tento pulz má tendenci být spíše v horní úrovni. Příčiny jeho objevení se jsou plné i prázdné povahy.
275
Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí zadrhávající pulz s bušením srdce, bolestmi srdce souvisejícími se stavy úzkosti, se zkrácením dechu; v pozici kuan je v případě prázdnoty krve jater, tlakových bolestí pod žebry, podrážděnosti a nechutenství; v pozici čch' se objevuje při oslabení esence ťing, poruchách menstruace a bolestech v podbřišku. Na pravé ruce je v pozici cchun při zablokování horního zářiče chladem, zkrácení dechu, dušnosti a spontánním pocení; v kuanu souvisí se suchou stolicí a nedostatkem tekutin, v čch' s pocitem chladu v břiše a konče tinách. Příbuzné pulzy: uzlíkovitý. Podobně jako zadrhávající je pomalejší a nepravidelný, ale navíc jsou v něm i vynechávky, kdy chvílemi přestává pulz tepat Časté kombinace: Zadrhávající a prázdný pulz se objevuje při syndromech povrchové prázdnoty, zadrhávající a ponořený při syndromech prázdnoty uvnitř. Zadrhávající tenký pulz poukazuje na nedostatek krve a tekutin, zadrhávající strunovitý na stísňování se čchi, zadrhávající uzlíkovitý na krevní stázi, zadrhávající slabý na zachlazení esence. 9. Dlouhý pulz
(čchang-maj)
Popis: Tento pulz je natolik roztažený, že přesahuje na obě strany úsek cchun-kchou. Bývá připodobňován rovnému dlouhému prutu a říká se o něm, že má přímou hlavu i ocas.
Syndromy: vyčerpanost esence (ťing-kchuej), krevní stáze (suejuj, stagnace čchi (čchi-č;, nedostatečnost krve (sue-šao). Nedostatek esence ťing, krve a následně i tekutin vede k tomu, že nejsou dostatečně zásobovány cévy a krev neproudí rovnoměr ně, proto se pulz zadrhává a je bez síly. Často tomu tak bývá např. při nemocech postihujících krev, při poruchách menstruace, neplodnosti, uhynutí plodu, ztrátě krve apod. Vede-li prázdnota ke stagnaci či vytváření shluků (krve, hlenů, potravy atd.), je zadrhávající pulz silný.
'-4 r di r U
r ........
Syndromy: syndromy horkosti (že-čeng), nadbytek jangu. Aby byl dlouhý pulz chorobný, musí být navíc i tvrdý a plný. Takovým se stává zejména v případě nadbytkujangu, ať už ohně
276
Vyš e Ii~ o ván í p o hm a l e m
jater, anebo v důsledku škodlivosti v povrchu, horkosti v jang-mingu nebo jejího stí s ňování v trojitém zářiči. Je-li však měkký a rozptýlený, souvisí s onemocněními z prázdnoty, např. s vykašláváním krve, vyčerpaností , prázdnotou a chladem ve slezině a v žaludku. Pokud je dlouhý pulz uvolněný a rovnoměrný, a nejsou-li pří tomny žádné chorobné příznaky, je znamením dostatku čchi-sue i dobré průchodnosti mechanismu čchi. J ednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí s nárůstem ohně v srdci, srdeční neurózou, palpitacemi, suchem v krku a vyrážkami na jazyku; v kuanu poukazuje na stoupání jangu jater, závratě, podrážděnost, bolesti v podžebří a poruchy trávení; v pozici čch' se objevuje při rozpínavých bolestech v podbřišku, zácpě, bolestivém močení. Na pravé ruce je v pozici cchun spjat s kašlem a zahleněním, pocitem plnosti v hrudi, bolestmi a suchem v krku; v kuanu se objevuje při nadýmání, poruchách trávení, nevolnosti, pálivé bolesti v srdci; v čch' poukazuje na sálání ohně ming-menu, závratě, rozpínavé bolesti v podbřišku, suchou stolici a zrudnutí moči. Příbuzné pulzy: strunovitý. Podobně jako dlouhý je rovný a natažený, je však v něm více napětí a nepřesahuje oblast ústí palce. Časté kombinace: Dlouhý struno vitý poukazuje na choroby jater; dlouhý vlnovitý a silný bývá při nárůstu horkosti v jang-mingu; dlouhý a plný je při vnitřním zauzlení se škodlivé čchi nebo při šílenstvÍ; dlouhý hladký pokazuje na hromadění se horkých hlenů tchan, dlouhý ponořený na akumulaci potravy. 10. Krátký pulz (tuan-maj)
Popis : Krátký pulz nevyplňuje celý úsek cchun-kchou, má tzv. hlavu i ocas, zatímco uprostřed je vyboulený. Jinak řečeno to znamená, že v pozicích cchun a čch ' je ponořený, zatímco uprostřed, v propusti, je v horní úrovni. Je přirovnáván k želvě , která má vtaženou hlavu i ocas. Je to pulz jinový. Syndromy : prázdnoty čchi (čchi-su - čeng) a plnosti čchi (čchi š'-če ng). V prvním případě je pulz bez síly, ve druhém je silný. Když je čchi ve stavu prázdnoty, není dostatečně naplněná ani čchi- sue , proto se i pulz zkracuje. Bývá to např . u mžitků před očiskloněnou
P o hm a t pul z u
277
::::.: ~:: .:<:~::::::'~::::~:: : : ::'~: :: :..:>
ma a závratí, bušení srdce, zkrácení dechu, nechuti mluvit, spont ánního pocení, zánikujangu apod. Prá zdnota čchi vede k oslabení toku čchi a následným stagnacím čchi, hlenů, potravy atd., čili k lokálním stavům přeplněnosti. Tehdy je krátký pulz silný. Jednotliv é pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí s bušením srdce, tlakem v hrudi, závratěmi , množstvím snů ; v kuanu poukazuje na stísňování čchijater, tlak v podžebří, podrážděnost , pocit plnosti v žaludku; v čch' se objevuje při nadýmavých bolestech v podbřišku, zácpě, bolestivém močení, poruchách menstruace, polucích, bolestech v bedrech. Na pravé ruce v pozici cchun jej provází bledý obličej , fyzická a psychická únava, zkrácení dechu, závratě ; v pozici kuan souvisí s nadýmáním v žaludku, sníženým příjmem potravy, stoupáním kyselých šťáv , zpomalením trávení; v pravém čch' je spjatý s bolestmi v kříži , polucemi, studenými bolestmi v podbři šku , kradmým pocením, poruchami menstruace . Příbuzné pulzy: čilý. Na rozdíl od krá tkého jejangový, tvrdý, hladký a rychlý. Vytváří dojem, jako bychom se dotýk ali bobů. Časté kombinace: Krátký a pomalý poukazuje n a akumulaci chla du z prázdnoty, krátký tenký na n edostatek krve. Krátký plovoucí je příznakem prázdnoty čchi plic, krátký ponořený souvisí s tvorbou hrudkovitých útvarů v bři š e . Krátký hla dký bývá při úleku a bolestivých stavech, krátký zadrhá vající při prázdnotě čchi srdce a krevní stázi. ll . Vlnovitý pulz (chung -maj )
Popis: Pulzje hrubý, silný a velmi velký, ve fá zi příchodu plný a n árazovitý , ve fázi odchodu slábnoucí a dlouhý; připomín á pře valující se vlny. Je silný zejména v povrchové úrovni, v hluboké bývá bez síly a be z ducha .
278
Vyše lřo
Pohmat pul z u
vá n í pohma lem
Syndromy: přeplněnost horkosti (že-šeng) , napadení letním horkem, stavy prázdnoty u chronických onemocnění. Zvýšení hladiny jangu v čchi, ať už z vnějších nebo vnitřních příčin, způsobuje přeplnění vrstev čchi, jing i krve horkostí. Ta roztahuje cévy a žene krev, takže pulzová vlna je velká, vlnovitá a na povrchu. Pokud k nárůstu horkosti došlo v důsledku vyčer páníjin, pulzje sice vlnovitý, ale v hloubce je slabý. Při napadení vnějším letním horkem se obyčejně objevují vysoké teploty, žízeň, nadýmání, pocení. Vlnovitý pulz dále může vyvolat transformace horkosti po vniknutí chladu do jangmingové vrstvy, vstup horkosti do této vrstvy při chorobách teplé povahy (např. infekční onemocnění), či přetrvávání vlhké horkosti ve středním zářiči. U horečnatých nemocí z jiných příčin bývá vlnovitý pulz přítomen v případě střevních abscesů nebo parazitů. Pokud se objeví při stavech prázdnoty (např. prázdnoty čchi, celkové vyčerpanosti, při ztrátě krve, dlouhodobých průjmech apod.), čili tehdy, kdy by normálně měl být pulz tenký a malý, signalizuje nebezpečné stavy nárůstu, resp. až odlučování se jangu následkem vyčerpání jinových složek. Při pohmatu v hloubce je tento pulz bez síly, byť na povrchu je velký. Nejsou-li přítomny žádné chorobné příznaky, je vlnovitý pulz v létě normálním jevem. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí vlnovitý pulz se srdeční neurózou, pocitem horkosti v srdci a horkosti v ústech, mžitky před očima, zánětem očí , bolestmi hlavy a afty na ústech; v kuanu se objevuje při nadýmání z horkosti v játrech, bolestivém tlaku v podžebří, závratích, podrážděnosti , nespavosti; v levém čch' se spojuje s potížemi s vyloučením moči, bolestmi v bedrech, otékáním nohou. Na pravé ruce v cchunu se objevuje při bolestivém tlaku v hrudi z horkosti v plicích,. kašli, dušnosti, zkrácení dechu a zahlenění; v kuanuje spojen s horkostí v žalud-
279
ku, neurčitým nepříjemným pocitem v žaludku, nevolností, zvracením, sníženým příjmem potravy; v pravém čch' je při nadýmání v podbřišku , bolestech v bedrech, suché stolici a krvi v moči. Příbuzné pulzy: plný pulz. Na rozdíl od vlnovitého je stejně silný v příchodové i odchodové fázi, v povrchové i hluboké úrovni, a nemá vlnovitý charakter. Časté kombinace : Vlnovitý plovoucí pulz poukazuje na horkost v povrchu těla, vlnovitý rychlý na horkost ve vrstvě čchi, vlnovitý ponořený na horkost uvnitř. Vlnovitý stvolovitý se objevuje, když horkost poškodilajin, vlnovitý hladký signalizuje přítomnost horkých hlenů, vlnovitý velký a dlouhý vzniká při ataku letního horka ve spojení s vlhkostí. Dodatek: velký pulz (ta-maj)
Tento pulz se v některých dílech popisuje jako samostatný, v jiných jej ztotožňují s vlnovitým pulzem, a v některých se neobjevuje vůbec. Pokud je popisován, říká se o něm, že je větší nežli zdravý pulz, ale nemá vlnovitý charakter. V případě vnější příči ny nemoci je příznakem postupu nemoci, pronikání škodlivosti z povrchu dovnitř. Objevuje se však i při prázdnotě esence a jinové čchi, a následkem nárůstu jangu. Na rozdíl od předešlého přípa du je bez síly. Velký pulz často bývá součástí jiných pulzů, např. pevného, stvolovitého či rozptýleného. 12. Tenký pulz (si-maj)
Popis: Nejvýraznějšíjeho charakteristikouje, žeje tenký. Říká se o něm, že je jako hedvábné vlákno. Dále je měkký, slabý a bez síly, avšak neztrácí se, je stále hmatný. Bývá nazýván i pulzem malým (siao-ma}) , ačkoli někteří autoři tenký a malý pulz rozlišují jako dva samostatné pulzy.
Vyšetřování
280
pohmat e m
Syndromy: prázdnota čchi a krve (čchi-sile liang sil), vyčer panost typu lao (sil-lao), syndromy vlhkosti (š'-čeng) . Nedostatek čchi způsobuje i oslabování tepové vlny, takže pulz je slabý, měkký a bez síly. Prázdnota krve vede ke ztenčování se vjemového pocitu z pulzu. Prázdnota čchi-siie může být vyvolána např. ztrátou krve, silným pocením, dlouhodobými průjmy, zvracením polucemi nebo i nadměrnou emoční aktivitou. Tyto stavy mohou vést k chronické vyčerpanosti . Tehdy se objevují i příznaky horkosti, které ovšem nesmějí být léčeny ochlazujícími a rozptylujícími prostředky. Tenký pulz se však může dostavit i při horeč natých onemocněních z vnějšího postižení. Jde o případy vniknutí horka do vrstev výživy a krve či do obalu srdce, provázené horeč kou, neklidem, nespavostí, poruchami vědomí, blouzněním apod.; tehdy je tenký pulz rychlý a silný. Může jít i o případy již ukonče ných povrchových onemocnění, kdy však ještě nedošlo k plné obnově řádné čchi. Vlhkost ztenčuje pulz tím, že zahrazuje a omezuje tok krve, a rovněž oslabuje slezinu se žaludkem, čili i krev a čchi v nich tvořenou a důležitou pro "plnost" krve. Jednotlivé pozice: V levé pozici cchun souvisí tenký pulz s palpitacemi, nespavostí; v kuanu s prázdnotoujinjater, v čch' s průj mem a polucemi. Na pravé ruce v pozici cchunje spojen s dušností a kašlem, v kuanu s nadýmáním v důsledku prázdnoty sleziny, v čch' s prázdnotou a chladem ve spodním energetickém centru. Příbuzné pulzy: nepatrný. Tenký pulz je slabý a měkký, ale trvale hmatný; nepatrný pulz má tendenci jakoby mizet, je hůře hmatatelný. Časté kombinace: Tenký strunovitý se objevuje při prázdnotě jin jater a ledvin či stísňování čchi jater a prázdnotě krve. Tenký rychlý souvisí s horkostí v důsledku prázdnoty jin nebo krve. Tenký zadrhávající poukazuje na prázdnotu či stagnaci krve, tenký hluboký bývá při prázdnotě uvnitř nebo při blocích z vlhkosti. 13.
Rozbředlý
pulz (žu-maj)
Popis: Pulzje povrchový, tenký, velice měkký a bez síly. Vycítitjej lze jenom lehkým pohmatem, při silnějším stlačení mizí,jako když prsty zatlačíme do nějaké rozmočené, rozbředlé hmoty. Při rovnává se k bavlně vznášející se na hladině vody. Je nazýván i pulzem měkkým (žuan-maj).
Pohmat pul z u
281
Syndromy: prázdnoty (sil-čeng) a vlhkosti (š '-čeng). Prázdnota čchi a krve způsobuje oslabování drah čchi-siie, proto je i pulz měkký. Oslabená jin nedokáže udržet jang, jenž se proto vznáší vzhůru, a z toho důvodu se pulz rovněž nachází v povrchové úrovni. Nedostatek krve vede k vyprazdňovaní cév, takže je pulz tenký, vlhkost pak vytlačuje z cév čchi-siie , a proto je pulz povrchový, tenký a měkký. Rozbředlý pulz provází stavy spontánního pocení, bezvládnosti či zkrácení dechu z prázdnoty čchi , závratě, bušení srdce, šelestů v uších a nočního pocení z poškozeníjinové esence apod. Stavy patogenní vlhkosti se projevují pocitem tíhy v hlavě a končetinách, měkkými otoky, tlakem v hrudi a břiše. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchunje rozbředlý pulz příznakem prázdnoty čchi srdce spojené s palpitacemi, zkrácením dechu, nespavostí a nočním pocením; v pozici kuan souvisí s pocitem plnosti pod pravými žebry, podrážděností , křečemi šlach; v levém čch' se objevuje při poškození esence ťing u mužů a ztrátě krve u žen, při bolestech v bedrech a stehnech. Na pravé ruce souvisí v pozici cchun se škytáním z nárůstu vnitřního chladu, dušností a spontánním pocením; v kuanu má vztah k prázdnotě sleziny a žaludku, tlaku v žaludku, otokům a únavě; v čch' souvisí se zachlazením dolního energetického centra, s průjmy z prázdnoty a se studenými končetinami. Příbuzné pulzy: slabý, nepatrný, prázdný. Všechny jsou měk ké. Slabý je na rozdíl od rozbředlého ve spodní úrovni; nepatrný pulz je mimořádně tenký, nezřetelný a nerozlišuje se u něj povrchová či hluboká úroveň; prázdný je velký a zpomalený. Časté kombinace : Rozbředlý a zpomalený pulz poukazuje na chlad z prázdnoty, rozbředlý rychlý na vyčerpanostjinových esencí nebo na vlhkou horkost. Rozbředlý zadrhávající se objevuje při vyčerpanosti krve.
282
Vyše t řo v á n
14. Slabý pulz (žuo-ma})
283
Pohmat pul z u
í pohma tem
15. Strunovitý pulz (sien-ma})
Popis: Je hluboký, tenký, velmi měkký a bez síly. Vyhmatat jej lze pouze v hluboké úrovni, při povolení stisku do povrchové úrovně se ztrácí.
-~
...
~
Syndromy: prázdnota čchi, krve, jin i jangu. Nedostatek krve v cévách dává pulzu charakteristiku tenkosti a hloubky, prázdnota čchi způsobuje, že je měkký a bez síly. Bývá spojen se stavy poškození vrozené čchi, ztráty krve, chronického pokašlávání z oslabení, s průjmy z prázdnoty sleziny, dále s poruchami trávení z oslabení žaludku, chronickým škytáním, kradmým pocením apod. Někdy se může objevit i u nemocí právě propuknuvších, plné povahy, a u lidí mladších a fyzicky zdatných. Tehdy se považuje za horší znamení, jako když je spojen se stavy prázdnoty, k nimž přirozeně patří. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisÍ s prázdnotou čchi srdce, palpitacemi, spontánním pocením, zkrácením dechu a závratěmi; v kuanu je spjat s tlakem v podžebří, podrážděností, depresemi, pocitem plnosti v žaludku; v levém čch' souvisí se závratěmi, ušním šelestem, svíravými bolestmi v bedrech, polucemi, hojným močením. Na pravé ruce v pozici palecje příto men při pocitu chladu v důsledku prázdnoty čchi, rozpínání v hrudi, zkrácení dechu; v propusti se objevuje při oslabení sleziny a žaludku, nadýmání, sníženém příjmu potravy; v pozici loket souvisí se studenými bolestmi v podbřišku, řídkou stolicí, nechutenstvím. Příbuzné pulzy: rozbředlý. Je podobně tenký a měkký jako pulz slabý, ale na rozdíl od něj je v hluboké úrovni. Časté kombinace: Slabý a zadrhávající se dostavuje při prázdnotě krve, slabý a rychlý při polucích a silném krvácení z dělohy, slabý a nepatrný při oslabení jangové čchi .
Popis: Je přímý a dlouhý jako struna, bez náznaku měkk~sti . Jeho pulzová vlna se slévá ve třech pozicích cchun-kchou do Jedné jakoby přímky, která je připodobňována tětivě lu~u . :ři stl~ čení neuhýbá do stran, vyvolává dojem doteku na naPJate strune.
$Z
W
U
=
-
=
Syndromy: nemocijater a žlučníku, bolestivé stavy, hlenytchanjin, horečky maláriového typu (niie-ťi), prázdnota. . v . Strunovitý pulz odráží napětí ze stagnace v mechamsmu cchl. Jelikož průchodnost tohoto mechanismu obstarávají játra, větši nou se jedná o stísňování a stagnaci jejich čchi . ~ překážk~mi ve drahách čchi souvisejí bolesti z neprůchodnostI , a tu nejednou způsobuje akumulace hlenů, proto i při těc.hto s~d.r?me~~Jev pulz strunovitý. Další příčinou napětí v mechamsmu cchl Je vneJSl skodlivost, která zablokuje šaojangovou vrstvu, působí jako "čep" mezi povrchem a vnitřkem. . , v. Plnost čchijater se projevuje např. bolestmI hlavy, zavrateml nebo i vysokým krevním tlakem; je-li neprůchodnost vyvolána prázdnotou jin jater, objevují se křeče a bolesti v podžebří . Poruchy jater navíc obvykle rezultují i do narušení f~nkcí žluČ~íku. Hromadění se hlenů vyvolává např. záduchu, kasel, bolestI pod žebry, bušení srdce. Prázdnota vvyv~l~va~ící struno;it~ pu~zv j~ z aktivit lao a nedostatku prostredm cchl, kdy narusta vmtrm chlad. Za chorobný se nepovažuje strunovitý pulz n a jaře , pokud člo věk nemá žádné další chorobné příznaky. Jednotlivé poz ice: Na levé ruce v pozici palec souvisí s bušením srdce a bolestmi hlavy; v pozici propusti souvisí s tlakem a bolestmi v podžebří , vytvářením se shluků v břiše ; v pozici loket se
284
Vyšetřováni
pohmatem
objevuj e při bolestech v podbřišku, bedrech a kolenou. Na pravé ruce v pozici cchun souvisí s pocitem plnosti v hrudi, zahleněním, kašlem a zkrácením dechu; v pozici kuanje hmatný při bolestech břicha z chladu v žaludku; v pravém čch ' je při kýle a křečích v nohách. Příbuzné pulzy: napružený. V obou je napětí, a le u strunovitého je menší, jako při doteku na struně, zatímco u napruženého je větší, jako při doteku na kolem podélné osy zkrouceného a napnutého lanka. Časté kombinace : Strunovitý rychlý souvisí s plným ohněm v játrech, strunovitý pomalý s prázdným chladem a stagnací potravy. Strunovitý plovoucí má vztah k tzv. zapřeným hlenům a bolestem hlavy z větrného chladu; strunovitý ponořený poukazuje na stísňování se čchi . Strunovitý hladký se objevuje při akumulaci hlenů, strunovitý tenký při křečích. Strunovitý velký a bez síly je při syndromech prázdnoty, strunovitý malý při tvorbě bloků v důsledku chladu. 16.
Uvolněný
pulz (chuan-maj)
Popis: Najeden dech udeří čtyřikrát, je pravidelný, umístěný ve střední úrovni. Připodobňován je jarnímu vánku v korunách vrb či topolů. Bez dalších chorobných příznaků je to pulz zdravý. Pokud je chorobný, popisuje se jako "lenivý", zpomalený na pří chodu i odchodu, bez síly, resp. přibírá i charakteristiky jiných pulzů . Např. hladký a velký je v případě plné horkosti, ponořený a tenký při prázdném chladu, atd.
285
Pohmat pul z u
Vlhkost je povahy lnavé, takže zabrzďuje tok čchi a krve, a proto se zpomaluj e i pulz a ponořuje se více do hloubky. Vítr vyvolává obdobné zabrzďování v povrchové vrstvě ochranné čchi, proto je pulz uvolněný a více u povrchu. Vlhkost a chlad tzv. obkličují a unavují slezinu se žaludkem , čímž se oslabuje i hybná jangová čchi a tvorba čchi-sue a pulz se stává pomalejším a tenčím. Dále se vyskytuje i při horečnatých stavech z napadení tchajjangové vrstvy větrem. Jednotlivé pozice: N a levé ruce v pozici cchun se uvolněný pulz objevuje při prázdnotě krve srdce, palpitacích , nespavosti a živých snech; v kuanu uvolněný a plovoucí souvisí s pohybem vnitřního větru; v levém čch' se uvolněný a poma lý dostavuje při závratích, ušních šelestech , polucích, ochablosti v bedrech. Na pravé ruce v pozici palec uvolněný a plovoucí pulz poukazuje na vpád větrné škodlivosti; v pozici propusti uvolněný a ponořený souvisí s nedostatečným trávením, nadýmáním, oslabením sleziny vlhkostí; v pravé pozici loket je uvolněný a tenký při velkém oslabení pravéhojangu. Příbuzné pulzy: viz pomalý pulz. Časté kombinace: Uvolněný plovoucí poukazuje na vítr či vě trnou vlhkost, uvolněný ponořený na chlad s vlhkostí, resp. na bloky z chladu. Uvolněný hladký je při horkosti ve slezině a horkých hlenech, uvolněný zadrhávající při pr áz dnotě krve nebo prázdnotě sleziny. Uvolněný slabý je při prázdnotě čchi. 17. Nepatrný pulz (wej-maj)
Popis: Pulz je velmi tenký a měkký , nezřetelný až téměř nehmatný ve všech třech úrovních. Při silnějším stlačení se ztrácí ještě více a nelze dobře zjistit ani jeho frekvenci. ___ rsama m . . .
.......
Syndromy: vlhkost, chlad, vítr, oslabenost sleziny a žaludku (pchi-wej su-žuo).
.
. ...........
286
Vy§e tř o vání
pohmat e m
287
Pohmat pulzu
Syndromy: krajní prázdnota čchi a krve, velká oslabenost jangu. Nezřetelnost až nehmatnost pulzu je dána "vyprázdněním" drah čchi-siie i cév v důsledku dlouhotrvající vyčerpanosti čchi i krve. Proto nepatrný pulz provázejí syndromy, jako jsou zánik jangu, výtok krve z dělohy v důsledku propadu prostřední čchi, současné příznaky prázdnoty i plnosti apod. U chronických stavů je nepříznivým signálem celkového oslabení. U akutních stavů poukazuje na náhlé odlučování se jangu, např . v případě zápalu plic, úplavice, ataku ohnivé jedovatosti atd., když dojde v důsledku poškození řádné čchi k náhlému poklesu tělesné teploty, zblednutí v obličeji a pocitu natahování se chladu do končetin. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun poukazuje na nedostatek čchi srdce a prázdnotu plic; v pozici kuan souvisí s tlakem v podžebří a křečemi v končetinách; v levém čch' je spojený s vyčerpaností esence ťing u mužů a výtokem krve z dělohy u žen. Na pravé ruce v pozici cchun souvisí s tlakem z chladu v hrudi a zauzlováním se chladných hlenů; v kuanu se objevuje při nadýmání z prázdnoty sleziny, snížení příjmu potravy, bolestech bři cha a schoulení se do klubíčka; v pravém čch' je spjat s nadýmáním v podbřišku a studenými bolestmi pod pupkem. Příbuzné pulzy: tenký, slabý, rozbředlý. Všechny jsou tenké a měkké, avšak tenký je na rozdíl od nepatrného silnější, relativně zřetelný a neztrácí se; slabý je umístěný v hluboké úrovni; rozbředlý se nachází v povrchové úrovni. Časté kombinace: Nepatrný povrchový signalizuje prázdnotu jangové čchi, nepatrný hluboký nedostatekjin. Nepatrný zadrhávajícíje při zániku krve, nepatrný strunovitý při křečích. Nepatrný pomalý souvisí s prázdnotou čchi a chladem ve středním zářiči, nepatrný rychlý s prázdnotou ve vrstvě výživy.
18. Napru žený pulz
.- S • • #C
c
S
c
Syndromy: chlad, bolesti, prodlévající potrava (su-šj. Chlad v těle způsobuje stahy a napětí v drahách čchi i tkáních, proto se i pulz stává napruženým. Chlad může být vnější i vnitřní, obvykle je však povahy plné. Při vnějším chladu bývá pulz zároveň plovoucí a průvodními symptomy jsou např . horečka, bolesti po těle, pacient se nepotí. Je-li pulz napružený a ponořený, došlo k proniknutí chladu až do šaojinové vrstvy, anebo k akumulaci vnitřního chladu. Bolesti ve spojení s napruženým pulzem souvisejí obvykle s chladem a jím způsobenými bloky a napětím. Stagnace potravy a bolesti v břiše jsou rovněž způsobeny tvorbou shluků v důsledku akumulace chladu. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici palec se napružený pulz objevuje při závratích, bolestivém tlaku v hrudi; v pozici propust souvisí s nadýmáním a bolestmi pod žebry, křečovitými záškuby svalstva; v pozici loket je při bolestech v bedrech, ochablosti ve stehnech a bolestech v podbřišku. Na pravé ruce v pozici cchun souvisí s ucpáním nosu, dušností, zkrácením dechu, vykašláváním až zvracením hlenů; v kuanu bývá při nevolnosti a bolestivém nadýmání v žaludku; v pravém čch' se objevuje při bolestech kolem pupku, kýle a potížích s vytlačením stolice. Příbuzné pulzy: viz strunovitý pulz. Časté kombinace: Napružený plovoucí je při zranění tchajjangové vrstvy chladem, napružený ponořený při bolestech břicha z akumulace chladu. Napružený malý souvisí s postupem chladu dovnitř, napružený strunovitý je při křečích .
(ťin - ma})
Popis: Je silný, napružený, vibruje z obou stran do přitlače ných prstů jako napnuté, z několika vláken upletené a kolem podélné osy zkroucené lanko. Tento pocit doteku na spleteném a napruženém lanku nemá stálou pozici, může být výraznější vlevo 1 vpravo.
19. Rozptýlený pulz (san-ma))
Popis: Pulz pluje na povrchu,je velký, ale krajně prázdný, bez ztrácí se už při slabém stisku. Je nepravidelný, někdy rychlejší, někdy pomalejší, nejsou však v něm výpadky. Přirov nává se k topolovému chmýří, poletujícímu ve vzduchu bez zjevného řádu. kořene;
288
Vy ,~ e l ř o v á n
í po h mal e m
Pohmat pul z u
289
20. Stvolovitý pulz (kchou-maj)
Popis: Pulz je velký, hmatný na povrchu a v hloubce či z dvou stran, avšak uprostřed prázdný, takže dotek na něm připomíná stlačení dutého stvolu cibule: na povrchu je pevnějšÍ, ale uvnitř dutý. Syndromy: rozptýlení se prvopočáteční čchi (jiian-čchi li-san), a krve (čchi-siie chao-san), blížící se zánik čchi
vyčerpanost čchi orgánů.
Tento pulz se dostavuje při závažných stavech chronického Je rozptýlený a neuspořádaný, neboť čchi se už nedokáže patřičně koncentrovat, vznáší se na povrchu, protože prázdnou jin neovládaný jang "odprchává" směrem vzhůru, a je prázdný, neboť i čchi srdce je již vyčerpaná. S ním spojené pří znaky jsou například pocení z odlučování, srdeční úzkost, otoky, pokašlávání z protichůdného výstupu čchi apod. Je celkově nepří znivým znamením. V klasických dílech Nan-ťing a Maj-ťing se sice rozptýlenost uvádí jako jedna z charakteristik normálního pulzu srdce, resp. pulzu v létě, ovšem tím se jenom zdůrazňuje jeho povrchový a jangový charakter. Skutečný rozptýlený pulz je nepravidelný a bez kořene. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí rozptýlený pulz se srdeční úzkostí, v pozici kuan s tzv. rozlitými hleny, způsobujícími vodnaté otoky, v pozici čch' na obou rukou s nebezpečným stavem vzájemného oddělování sejin odjangu. Na pravé ruce v cchunu se objevuje při pocení a v kuanu při otékání kotnívyčerpání tělesné čchi.
ků .
Příbuzné
pulzy : rozbředlý, prázdný, stvolovitý. Všechny jsou v povrchové úrovni. Zatímco rozptýlený je nepravidelný a bez kořene, rozbředlý je tenký, měkký a pravidelný; prázdný je velký na povrchu, ve všech úrovních bez síly, ale není bez kořene ; stvolovitý je plovoucí velký, při stlačení uprostřed jakoby dutý a na okrajích citelný. Časté kombinace: Rozptýlený a tenký poukazuje na velkou vyčerpanost čchi i krve, rozptýlený etapovitý poukazuje na blížící se kolaps srdce .
Syndromy: ztráta krve (š'-siie), velké poškození tělních tekutin, úbytek esence ťing. Velká ztráta krve, způsobená např. krvácením, zvracením krve, krvácením do stolice či moči, výtokem krve z dělohy apod., vyvolává úbytek krve v cévách, a proto jsou jakoby duté. Obdobnou dutost vyvolává i silné poškození tělních tekutin, které tvoří složku krve. Esence ťingje dalším základním zdrojem tvorby krve, proto dlouhodobý únik semena a následné vyčerpání esence rovněž vedou ke vzniku dutého pulzu. Příznaky takovéhoto stavujsou dále bolesti v podbřišku, pocit chladu v hlavě, mžitky před očima, vypadávání vlasů . Stvolovitý pulz je poměrně zřídkavý a bývá hmatný spíše u starších lidí. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchunje stvolovitý pulz spojený s chaotickým tokem krve srdce a krvácením z nosu či zvracením krve; v kuanu je tehdy, pokud játra neuschovávají dostatečně krev, z čehož pramení bolesti v podžebří, zvracení krve, zatmívání se před očima; v levém čch' se objevuje při krvi v moči, krvácivých hemoroidech a silném či trvalém výtoku krve z dělohy. Na pravé ruce v pozici cchun souvisí s vykašláváním krve a krvácením z nosu; v kuanuje při krvácení v důsledku střevního abscesu a zvracení krve; v čch' je při krvi ve stolici a moči a při nemocích menstruačního cyklu. Příbuzné pulzy: kožený. Zatímco stvolovitý je - vedle dutosti - velký, plovoucí, měkký a bez síly, pulz kožený je rovněž dutý,
290
Vy .5 e třování
pohmat e m
plovoucí a velký, ale současně napjatější a silný. Rovněž se uvádí, že stvolovitý je prázdný a dutý, zatímco kožený je plný a dutý. Časté kombinace: Stvolovitý rychlý se objevuje při prázdnotě jin, stvolovitý prázdný při vyčerpanosti esence a krve, stvolovitý pomalý při ztrátě krve a prázdnotě řádné čchi, stvol ovitý plovoucí při poškození čchi a jin. Stvolovitý a přeplněný v pozici cchun je při krvácení v horním zářiči, přeplněný v pozici čch' je při krvi v moči a silném krvácení z dělohy. 21 . Kožený pulz (ke-ma})
Popis: Je povrchový, velký, při lehkém doteku napjatý, ale při dutý. Vjemově připomíná stlačení kožené blány na bubínku.
Pohmat pulzu
291
a bolesti v žaludku; v čch' souvisí s rozpínáním v podbřišku, psychickou vyčerpaností, silným děložním krvácením, potratem. Příbuzné pulzy : viz stvolovitý pulz . Časté kombinace : Tento pulz sám o sobě má charakteristiky několika pulzů - je plovoucí, strunovitý , velký a uvnitř prázdný. Kombinace s jinými pulzy jsou zřídkavé . 22. Pevný pulz (laD-ma})
Popis: Pulz se nachází v hluboké úrovni, je plný, velký, strunovitý a dlouhý. Ve střední a povrchové úrovni nemá žádnou odezvu.
stlačení
Syndromy: zánik krve (wang-siie), ztráta semena (š'-ťing), silné nebo trvalé krvácení z dělohy (peng-lou), potrat (siao-čchan) . Jelikož při těchto stavech má pacient "vyprázdněnou" krev i esenci ťing, a neovládaný jang přitom uniká na povrch, je pulz na povrchu silný, ale uvnitř dutý. Při nichje kromě toho už větši nou vyčerpaná i žaludeční čchi, takže přítomnost tohoto pulzu je znamením vážného ohrožení zdraví. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun souvisí s dusivým tlakem v hrudi, zkrácením dechu, bušením a bolestmi srdce; v pozici kuan se objevuje při bolestivém tlaku pod pravými žebry, srdeční neuróze, podrážděnosti, pocitu plnosti v žaludku a nechutenství; v pozici čch' souvisí s bolestmi v kříži, polucemi, předčas nou ejakulací, nespavostí, častým močením, zhoršením paměti, zapomnětlivostí. Na pravé ruce v cchunu je spojený s dušností, kašlem, dechovou nedostatečností a zahleněním; v kuanu poukazuje na nadýmání, snížený příjem potravy, zpomalené trávení
Syndromy: zahuštění se jinového chladu (fin-chan ning-ťii). Chorobné stavy, při nichž se objevuje pevný pulz, jsou chronické, s akumulací chladu a zanořením sejangové čchi. Je při nich plnost v čchi nebo v krvi. V prvním případě vznikají zauzleniny bez tvarového vyjádření, ve druhém se tvoří různé shluky. Typickými chorobnými symptomy souvisejícími s pevným pulzem jsou např. kýla, tvorby shluků v břiše, bolesti v srdci a břiše, křečovi té stahy svalstva. Objevuje se dále při zkornatění cév, vysokém krevním tlaku a při chronickém zánětu ledvin. Velmi výrazným signálem je tento pulz v případě stavů prázdnoty čchi, esence a krve, k nimž je svou povahou opačný. J ednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun poukazuje pevný pulz na syndrom ležící klády (fu-liang), pocit překážky vzpří čené pod srdcem; v kuanu znamená, že dochází ke krevní stázi; v čch' je spjat se syndromem skotačícího selete (pen-tchun), tj. trhavých pohybů směřujících z podbřišku směrem vzhůru. Na pravé ruce v pozici cchun souvisí se stavem si-pen , čili vznikem hrud-
292
Vyšetřován í
pohmatem
kovitého útvaru pod pravými žebry, vykašláváním krve, dechovými potížemi a horečkou; v kuanu se objevuje při shlukování se chladu v oblastech středního zářiče; v pravém čch' je při tvorbě shluků v břiše. Příbuzné pulzy: viz ponořený pulz. Časté kombinace: Pevný a rychlý vzniká při zahrazování se horké škodlivosti, pevný pomalý při akumulaci chladu. Pevný plný je příznakem tvorby shluků a stísňování čchi. 23.
Přikrčený
pulz (fu-maj)
Popis: Leží ještě hlouběji nežli pulz ponořený, až pod šlachami na úrovni kosti; chvílemi je dokonce až nehmatný. Vyhledat jej lze jenom silným stiskem až na kost a "pátráním" mezi šlachami a svalstvem. Po uvolnění stisku do střední či povrchové, resp. i hluboké úrovně mizí.
Pohmat pulzu
293
Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchun poukazuje na závratě, bolesti v hrudi, zkrácení dechu; v kuanu souvisí s vystupovánímjaterní čchi, závratěmi, rozpínáním pod žebry, srdečním neklidem, nechutenstvím; v čch' je spojen s bolestmi v bedrech z prázdnoty ledvin, rozpínáním v podbřišku, chladnými bolestmi z kýly či shluků v břiše . Na pravé ruce je přikrčený pulz v pozici cchun spojený s pocitem plnosti v hrudi, zkrácením dechu, kašlem a zahleněním, pocitem překážky v hrudi; v kuanu souvisí s rozpínáním v žaludku, nechutenstvím, srážením se potravy v žaludku; v pravém čch' poukazuje na studené bolesti pod pupkem, křeče způsobené chladnou čchi. Příbuzné pulzy: viz ponořený pulz. Časté kombinace: Přikrčený rychlý je při blokádě z ohně, při krčený pomalý při zablokování se chladu. Přikrčený zadrhávající poukazuje na blokádu čchi, přikrčený zadrhávající tenký na prázdnotu krve. 24. Čilý pulz (tung-maj)
Popis: Vyvolává dojem doteku bobu, a to hlavně ve střední pozici kuan-propust. Charakterizuje se tím, že "nemá hlavu ani ocas", čili v cchunu a čch' je více zanořený nežli v kuanu. Je rychlý, živý, hladký, výrazně silný.
Syndromy: zablokování se škodlivosti (sie-pi), natahování se chladu do končetin (ťue-čeng), extrémní bolest (tchung-ťi) , oslabenost jangu (jang-šuaj). Zablokování se škodlivosti (čchi, chladu, horkosti, potravy atd.) potlačuje i čchi pulzu, takže ten je zanořený do hloubky a silný. V tomto případě jde většinou o akutní stavy plnosti. Podobné zanoření se ovšem vyvolává i velké oslabení jangové čchi, zejména srdce, která už nemá dost síly pohánět krev v cévách a tzv. se potápí. Tato příčina přikrčeného pulzuje prázdné povahy, spjatá s dlouhodobými onemocněními; pulz je bez síly. U přikrčeného pulzuje třeba vzít v úvahu, že ačjejinový, v některých případech jej může vyvolat zablokování ohnivé škodlivosti, čili činitel jangové povahy.
Syndromy: šok, náhlý nával bolesti, těhotenství. Tento pulz je odrazem vzniklého náhlého chaosu mezijin a jangem a v mechanismu čchi, který vede k náraz ovitému a zrychlenému toku čchi-stie. Vyvolat jej může polekání se a následné rychlé bušení srdce, nebo prudká náhlá bolest. Dále bývá příto men i při vyčerpanosti typu sti-lao, např. při silném pocení, vysilujících průjmech, vyčerpanosti esence ťing a silném krvácení z dělohy. Určitou výpovědní hodnotu má čilý pulz jako ukazatel
Vyše třování
294
Pohmat pul z u
p o hmat e m
otěhotnění. Podle Su-wenje tehdy v pulzu srdce, na levé ruce v pozici cchun. Jednotlivé pozice : N a levé ruce v pozici palec souvisí s bušením srdce a srdečním neklidem; v pozici propust poukazuje na srdeč ní úzkost a křeče; v pozici loket je spjat s vyčerpaností esence ťing a ztrátou krve. Na pravé ruce v pozici cchun se objevuje při spontánním pocení a záduše; v pozici kuan souvisí s bolestmi žaludku a se zvracením; v pravé pozici čch' je spojený s nárůstem ohně ming-menu, vyčerpaností esence ťing a ztrátou krve. Příbuzné pulzy: krátký. Na rozdíl od čiléhojejinový, není hladký ani rychlý. Časté kombinace: Čilý strunovitý a velký je při úleku, čilý a slabý při palpitaci, čilý rychlý při horkosti, 'čilý plný při bolestech, čilý hladký poukazuje buď na hleny tchan, anebo na otěhot
295
Jednotlivé pozice: nerozlišují se. pulzy: rychlý pulz. Časté kombinace: nerozlišují se.
Příbuzné
26. Chvatný pulz (echu-ma})
Popis: Pulz je rychlý, z času na čas, nepravidelně, v něm vynechá jeden tep, a potom se pulz znovu rozběhne. Je připodobňo ván ke spěchajícímu člověku, který při chůzi zakopává, čímž mění i rytmus chůze.
nění.
25. Prudký pulz (ťi-ma})
Popis: Je velmi rychlý, tluče více než sedmkrát na dech. Říká se o něm, že připomíná dusot kopyt pádícího koně.
Syndromy: krajnostjangu a vyčerpáníjin Uang-ťijin-ťie) , blížící se zánik prvopočáteční čchi Uiian-čchijii tchuo). V nejsilnějším stadiu při vrcholení nemocí teplých, resp. horeček po zranění chladem, je jangová horkost v maximu, poškozuje jin, která ji již nedokáže ovládat, a proto se i čchi-sue "žene" v cévách a pulz je prudký. Prudký je i tehdy, dochází-li ke kritickému stadiu odlučování se jangové čchi po vyčerpání jin, např. v poslední etapě tuberkulózy. V tomto případě je ale pulz bez síly. Krátkodobě se může prudký pulz dostavit i při prudkém úleku. Obvykle ale signalizuje závažné ohrožení zdravÍ.
Syndromy: přeplněnostjangu a plná horkost Uang-šeng š'-že), stagnace čchi, krve, hlenů a potravy. Nárůst horkosti podněcuje zrychlení toku čchi-sue, a tudíž i frekvenci pulzu. Současně vyvolává disharmoniijin-jangu vedoucí k výpadkům v pulzu - zejména v případě přítomnosti bloků v drahách. Takovýto pulz je zároveň silný. Objevuje se např. při vysokých horečkách spojených s blouzněním. Existuje ovšem i chvatný pulz slabý. Ten vzniká při disharmonii v důsledku vyčerpanosti čchi orgánů, především srdce. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici cchunje pulz chvatný při horkosti v srdci; v kuanu souvisí s nadýmáním v podžebří ze stagnace krve; v čch' je spojený se závratěmi z horkosti v ledvinách, s krví v moči a ve stolici. Na pravé ruce v pozici palec souvisí se zahleněním a kašlem; v pozici propust je spojený s bolestmi žaludku, nevolností a srážením se potravy; v pozici loket poukazuje na mohutnění ohně ming-menu. Příbuzné pulzy: viz intervalový. Časté kombinace: Chvatný plovoucí ohlašuje teplou nemoc v jang-mingu, chvatný plný a silný je při vzniku bloků ze škodli-
296
Vy š e třován í
vostí, chvatný rychlý provází horké hleny v plicích, chvatný ponořený a zadrhávající je při stagnaci čchi a krve. 27. Vzlíkovitý pulz
Pohmat pulzu
pohmat e m Příbuzné
297
pulzy: viz intervalový pulz.
Časté kombinace : U zlíkovitý plovoucí znamená, že došlo k za-
hrazování drah chladnou škodlivostí, uzlíkovitý ponořený nebo až poukazuje na akumulace v hloubce. Uzlíkovitý nepatrný je při oslabení čchi. Při prázdnotě jangu je uzlíkovitý současně uvolněný, při prázdnotě jin je uzlíkovitý a rychlý.
přikrčený
(ťie - maj)
Popis: Je pomalejší, uvolněný a z času na čas v nepravidelných intervalech v něm vynechá jeden tep.
28. Intervalový pulz (taj-maj)
nu....
Syndromy : přeplněnost jin (jin-šengJ, zatarasení se škodlivé čchi (sie-čchijung-č', nedostatek řádné čchi (čeng-čchi pu-cuJ. Nárůstjin a oslabeníjangu vedou k tomu, že pulz se zpomaluje. To spolu s bloky v drahách čchi způsobuje, že pulz občas vynechává. Když jsou hlavními příčinami bloky, stagnace apod. (např. krevní stáze, zahuštění se chladu, hlenů, stísnění čchi z citového strádání, stagnace potravy), uzlíkovitý pulz je zároveň silný. Čím výraznější je neharmonický charakter pulzu, tím jsou stagnace závažnější . V případě oslabení čchi-sue jako hlavní pří činy je uzlíkovitý pulz bez síly. Často je odrazem ochoření srdce. Existují ovšem i případy vrozeného uzlíkovitého pulzu. Bez dalších chorobných příznaků není tehdy jevem chorobným. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v pozici palec je spjat s bolestmi v hrudi, bušením srdce, zkrácením dechu, samovolným pocením; v pozici propust poukazuje na stísnění čchi, pocit plnosti v podžebří, snížení příjmu potravy, nevolnost; v pozici loket je při rozpínání v podbřišku, řídké stolici a křečích dolních končetin. Na pravé ruce v cchunu bývá při plnosti v hrudi, zkrácení dechu a dušnosti; v kuanu je při nadýmání, sníženém příjmu potravy, vystupování kyselých šťáv , nepravidelných bolestech žaludku; v čch' souvisí s poruchami menstruace, bolestmi břicha v závěru menstruace, rozpínavými bolestmi v podbřišku.
Popis: Charakteristickým rysem tohoto pulzuje, že se v pravidelných intervalech zastavuje, delší chvíli jako by se nemohl spustit, a potom se znovu rozběhne. Může být zrychlený i zpomalený.
.--Syndromy: oslabení čchi cangů , nedostatek prvopočáteční čchi, bolesti, šok. oslabení čchi orgánů , resp. čchi jako takové, se nedostává dost síly ani čchi v pulzu, rovněž ten se zastavuje a obnovuje se až po chvíli. Též jej může vyvolat oslabení sleziny po dlouhodobém průjmu a zvracení, či poškozeníjin při horkých onemocněních. U lidí konstitučně slabých může znamenat, že v ně kterém cangu není dostatek čchi. "Přestávky" v toku čchi mohou vyvolat i bolestivé stavy, šok, větrné syndromy, silné emoční hnutí nebo zranění. V těchto případech se nejedná o oslabení čchi orgánů a po odeznění momentální příčiny se normalizuje i pulz . Ve 2.-3 . měsíci těhotenství není intervalový pulz chorobným příznakem . Tím se stává až po 3. měsíci - tehdy signalizuje oslabení zárodku. Jednotlivé pozice: Na levé ruce v cchunu souvisí s plností v hrudi a zkrácením dechu, bušením srdce a nespavostí; v kuanu souvisí s pocitem překážky v hrudi, srdečním neklidem, stísně nou náladou, nechutenstvím; v čch' bývá při bolestech v bedrech a na stranách břicha, nespavosti a zácpě . Na pravé ruce v cchunu
příznaky větru, Při velkém
298
Vyš e tř ov áni
je při bolestech a blokádě v hrudi, bušení srdce, spontánním pocení a dechové nedostatečnosti; v kuanu je spjat s pocitem hroudy v žaludku, nadýmáním a poruchami trávení; v čch' se objevuje při nadýmavých bolestech po stran ách břicha, při kýle a zácpě . Příbuzné pulzy: chvatný, uzlíkovitý. Chvatný má nepr avidelné výpadky a je rychlý, uzlíkovitý má rovněž nepravidelné pře stávky, ale je pomalý. Časté kombinace : Intervalový tenký a slabý poukazuje na prázdnotu čchi orgánů a na poškození čchi-sue, intervalový plovoucí nebo rychlý je při větrných syndr omech, strunovitý rychlý při bolestech, šoku a silném strachu. Jelikož chorobných pulzů je mnoho a nepamatují se snadno, už odedávna existovala snaha klasifikovat je do skupin podle jejich hlavních charakteristických vlastností. Např. Čang Čung-ťing (2.- 3. stol. n . 1.) některé vyčlenil jako jinové resp. jangové, Chua Šou (13.- 14. stol. n. 1.) je shrnul do šesti skupin - povrchové, hluboké, pomalé, rychlé, h ladké a zadrhávající, atd. V moderní době se rovněž užívá rozčlenění do šesti skupin - jsou to povrch ové, hluboké, pomalé, rychlé, plné a prázdné. Přiřazení jednotlivých pulzů do těchto skupin je více méně jednotné, ale u některých pulzů se vyskytují odlišnosti. Rozdělení a h lavní charakteristiky ukazují následující tabulky. Tab. 4. Pulzy hluboké
II,,·
?~
, .. ,
.c..
PU~z.ď
Fráv~nce
PS~!s lehkém sti sku nehmatný , obj evuj e se až při s iln é m s t l ače ní ; jako kámen na dně vody
vnitřní
ještě
za bl o kování se může jej vyvoškod Iivos ti , ch lad lat i zab lo kov k o n če tiná c h , vání se o hn ě bol esti z chladu
při
ponoře n ý
(čchen)
hlubší než poaž na úrovni kosti
přikrčený
n ořc n ý ,
(fu)
(l ao)
(žuo)
.,YHU")""
v zimě je rozený
při -
pln ý, velký, strun o- zahu šťo vání se vitý a dlouhý chladu , c h ladn é shluky
pev ný
slabý
"
=:,j'.i'
',P)"';;'~m,,~ ·
I y~;,,, ;;, ·
Sila-
slabší
ve lmi m ě kk ý a tenký , při u vo ln ě ní stisku mi zí
299
P o hmat pu l z u
pohmatem
nedos tatek čch i- j e nepří z nivý s li e , p ráz dn ota u mlad ších lid í čc hi a esence
I
Slabý pulz se někdy přiřazuje i k pul zům prázdným. Tab . 5. Pu lzy povrchové
. :fl!!i ·
F rekvence
(fu)
silný
slabší
tenk ý a m ě kk ý , jako c h o máč bavlny na vodě
velmi slabý
velký, bez síly, při blížící se vys tl ače ní bez ko- če rpání čc hi řenc , nepravidel- orgánů ný ; jako po letující babí léto
(žu)
rozptýlený
P?zn~mka
velmi velký, silný horkost nebo je nepří znivý na přícho du a sla- škodlivost pl- při chro ni c kých n e moné povahy bý na odchodu cích
(chung) ro zbředlý
Syndromy
z řeteln ý při leh- povrchové je nepří znivý kém poh m a tu , n ás l e dkem při ztrátě krslabší při s iln ém v n ěj š íh o po- ve a chroni ckých n emosti sku; jako dřív- stižení cích ko na hl ad ině vody
plovoucí
v lnovitý
Popis
Síla
(san)
stvolovitý
při stlačení
(kchou)
bez síly
prázdnot a , vlhkost
velký , uvnitř z trát a krve , obvyklý při dutý , j ako stvo l poškození jin ve lké ztrá tě krve cibul e
vně
pevný, uvnitř zá nik krv e , prázdný, jako ků- ztráta esence, potrat, výtok že na bubnu krve
vně
kožený (ke)
Pulz vlnovitý přiřazují někteří autoři k pul zům plným.
I
300
Vyšetřování
Pohmat
pohmatem
Tab. 6. Pulzy pomalé
pomalý
Tab. 8. Pulzy prázdné
3 a méně tepll na dech
zpo mal e ný n a chl ad příchodu i odchodu , v horní i dolní úrovni
4 tepy na j eden dech
len ivý, uvolněný, s charakteri st ik ami dalších pulzů
vlhko st, prázdnota s lez in y a žaludku
protéká velmi neplynule, zadrhává se, je zpomalený
k r ev ní stáze , stag n ace čch i, prázdnota krve,
(čch ')
může jej vyvo lat i zablokování horkosti
prázdný (sU) tenký
uvolněný
( chuan)
zadrhávaj ící
3 až 5 dech
tepů
na
(se)
střed ní
(si) nepatrný (wej)
poměrně
měkký , při
poměrně
měkký , slabý , prázdnota čchi a tenký jako vlák- krve, vlhkost no hedvábí
slabý
ve lmi slabý
uzlíkovitý (ťie)
tepů
pomalý , uvoln ěný , zastavuje se na I tep v nepravidelných intervalech
přeplněnost
téměř
nedosahuje do pozic cchun a čch ', je jako želva se vtaženým ocasem a hlavou
jin, krátký
zauzlen í se čc hi , bloky a stagnace
extrémně měkký
a s lab ý, nelunatný
může
být i horkosti v krvi při
vyčerpano st čchi ,
celkově
krve a jangu
pří znivý
ne-
zastavuje se v oslabení čchi pravidelných orgánů, bolesti , intervalech šok
intervalový (taj)
vyčerpanost
pomalejší, velký , stlačení prázdný
slabý
esence 4 a méně na dech
301
pulzu
(tuan)
prázdnota stagnace
čchi
a
Tab. 7. P ulzy rychlé silný
rychlý
5-7 tepů na dech
(šuo)
prudký
7 a více na dech
tepů
(ťi)
chvatný
6 a více na dech
tepů
(echu)
čilý
(tung)
6 a více n3 dech
tepů
může
být i při chladu a zániku jangu
plynulý, rychlý na horkost příchodu i odchodu
velký , pevný , silný ve všec h úrovních čchi-siie
nárůstu
ve lmi zryc hlený , extrémní jang, je příznakem jako dusot pádí- zánik jangu závážného 0cího koně hrožení zdraví rychlý s nepra- přeplněnost videlnými vyne- jangu, plná horchávkam i, jako kost, stagnace klopýtající č lověk hl avně v pozici šok, bolesti, kuan , je krátký , tenství jako dotek na bobu
plný (š ' ) poměrně
struno vitý (sien)
silný
poměrně
hladký (chua)
silný
dlouhý (čcha n g)
těho -
napružený (ťin)
silný
rovný a dlouhý jako struna
nemoci jater, bolesti, hleny, hork o s t z prázdnoty
bez dalších nen í na jaře chorobný
plynulý , zakulacený a hladký , jako dot e k na perlovém ná hrdelníku
hlen y, stagnac e bez dalších potravy , p ln á přízna k ů je zd ravý , těho horkost ten ství
př e sa huje ús ek cchun -kchou
horkost , nad bytek jangu
jeho okraje vibruj í jako napnutý motouz
ch lad, bo lest i
příznaků
be z dalšich je zdravý pří z naků
302
Vyš e tř o vání
pohmat e m
Pohmat pulzu
VIII.4.l.e. Neobvyklé pulzy Kromě 28 chorobných pulzů rozlišuje čínská medicína ještě 10 tzv. neobvyklých pulzů (kuaj-maj) , nazývaných i pulzy poraženeckými (paj-maj), mrtvými (s '-maj) či pravými cangovými pulzy (čen-cang-maj). Jejich společným rysem je, že už neobsahují ani žaludeční čchi, ani ducha šen, ani kořen. Čili jedná se o pulzy, které se objevují při závažném vyčerpání vitální síly, ve stadiu ohrožení života člověka.
303
3. Pulz krevetího plavání (sia-jou-maj)
Popis: Jev povrchové úrovni, není příliš zřetelný, z času na náhle mizí, jako by se zanořil, a objeví se až po delší chvíli. Připomíná plovoucí a prudce se potápějící krevetu. Syndromy: ztráta opory pro jang, zánik čchi tlustého střeva. V stavu před zánikem čchi se jin a jang od sebe odtrhávají, jang není ovládánjin, je tzv. osiřelý, proto sebou "škube" a pulz je rovněž trhavý. Tento pulz se objevuje při vyčerpanosti tělních tekutin a v závěrečném stadiu horečnatých a teplých onemocnění. čas
1. Pulz bublajícího kotlíku (fu -f ej-maj) 4. Pulz kapání v místnosti (wu-Iou-maj)
Popis: Je extrémně rychlý, "bublá" jako vařící se voda a tluče v tak rychlém tempu, že stěží lze zjistit jeho frekvenci; je na povrchu a nemá kořen. Syndromy: krajní horkost ve třech janzích, vyčerpanost jinových tekutin. Silná horkost ve třech jangových drahách poškozuje tělní tekutiny, čímžjang ztrácí oporu a "bublá" na povrchu. Horkost dále zrychluje proudění čchi a krve. Proto tento pulz nemá kořen, zrychluje se a plave na povrchu. Objevit se může i při krajní horkosti a vyčerpání jin v důsledku zranění chladem nebo u teplých nemocí. Obvykle signalizuje blížící se smrt. 2. Pulz rybího mrskání se (jii-siang-maj)
Popis: Pulz je v úrovni kůže, má stabilní hlavu (pozice cchun), ale jeho ocas (pozice čch') se jakoby hýbe do stran, připomínaje rybu, která při plavání mrská ocasem. Celkově má tendenci mizet. Syndromy: krajní chlad ve třech jin, zánik jangu. Extrémní zesílení chladné škodlivosti v jinových drahách způ sobuje vytlačování jangu z těla, a pulz se z toho důvodu oslabuje a ztrácí. Nazýván je i pulzem zániku ledvin (še n-ťiie) a objevuje se v závěrečném stadiu dlouhodobých vyčerpávajících nemocí, respektive rovněž u akutních horečnatých onemocnění z vnějšího postižení.
Popis: Nachází se na úrovni mezi šlachami a svalstvem, je velmi pomalý, s dlouhými pauzami, z času na čas "ukápne" jako kapka vody při zatékání do místnosti. Je bez síly. Syndromy: blížící se zánik žaludeční, vyživující a ochranné čchi. Žaludek je mořem potravy a zdrojem výživy orgánů. Vyživující i ochranná čchi mají zdroj v potravě ze žaludku, takže při zániku jeho čchi zanikají i ony. Pulz je potom slabý a sporadický. Signalizuje příchod smrti. 5. Pulz
vrabčího
zobání (čchiie-čuo-maj)
Popis: Leží na úrovni šlach a svalstva, přichází v rychlých sériích po třech až pěti tepech, náhle se zastavuje a přestávky jsou nepravidelné. Připomíná vrabce, který zobe potravu. Syndromy: blížící se zánik čchi sleziny. Když se vyčerpá čchi sleziny, zdroj tvorby čchi a krve je oslaben, proto i pulz ztrácí pravidelnost. Jang ztrácí "opratě" jin, takže vyráží v sériích na povrch, a potom se opět stahuje zpátky. Tento pulz se objevuje při kritickém úbytku čchi-sue. 6. Pulz
roztřepeného
motouzu
(ťie-suo-maj)
Popis: Nachází se na úrovni šlach a svalstva, chvílemi je uvolpotom sevřený, chvíli rychlý, chvíli pomalý, občas silný, jindy slabý, celkově chaotický.
něný,
304
Vyšetřování
pohmatem
Syndromy: zánik čchi ledvin a ming-menu. Ming-menje kořenem veškeré čchi těla, sídlem prvopočáteč ní vody a ohně; ledviny jsou prenatálním kořenem těla. Pokud se vyčerpá čchi těchto zdrojů, zaniká i čchi ostatních orgánů, jin a jang se začnou od sebe odlučovat, a proto se i pulz dostává do chaosu. Objevuje se v závěrečném stadiu dlouhodobých a vyčerpáva jících onemocnění.
Pohmat pulzu
10. Pulz rozsypaných
lněných
305
semínek (ma- echu-ma))
Popis: Pulz je drobný, chvatný, nepatrný a slabý, ležící v hluboké úrovni. Je jako rozsypaná lněná semínka. Syndromy: vyschnutí vyživující a ochranné čchi. Pulz je odrazem toho, že zvenčí se vyčerpala ochranná čchi a uvnitř se zadrhává vyživující čchi.
7. Pulz cvrnkání do kamene (tchan-š' -ma)) VIII.4.l.d. Korelace mezi pulzy a syndromy
Popis: Leží v hloubce, pod úrovní šlach a svalstva. Je velmi tvrdý, bez sebemenšího náznaku vláčnosti. Vytváří pocit, jako bychom prstem cvrnkali o kámen. Syndromy: zánik čchi ledvin. Při vyčerpání své čchi neobsahují už ledviny ani žaludeční čchi, takže se u nich projeví pravý cangový pulz. Zároveň s tím dochází obvykle i k "odtržení se" čchi ledvin a srdce, tudíž se začne odlučo vat srdečníjang. Je to stav neléčitelný. 8. Pulz
ostřím vzhůru
obráceného nože (jen-tao-ma))
Popis: Pulz prochází všemi třemi úrovněmi: v povrchové je tenký a prudký, zatímco v dolníje velký a tvrdý, takže je jako nůž položený čepelí otočenou ostřím vzhůru. Syndromy: Při vyčerpání jinové i jangové čchi v těle převáží škodlivá čchi a pulz se stává čistě cangovým. Je tenký, strunovitý a tvrdý. Objevuje se při kritickém úbytku esence ledvin a krve jater. 9. Pulz válených
bobů (čuan-tou-ma))
Popis: Je velmi rychlý, hladký, krátký, tvrdý a plynulý, jako bychom pod bříšky prstů váleli po stole drobná zrníčka či boby. Syndromy: zánik jangu z prázdnoty krve, kolaps srdce. Zanikající krev oslabuje jin, takže jang uniká na povrch a pulz je rychlý, s dalšími zmíněnými charakteristikami. Současný nárůst horké jedovatosti vyčerpává i jin srdce a vede k jeho kolapsu. Je to opět pulz smrtelný.
Vztahy mezi onemocněními z určité příčiny a změnami charakteristik pulzu jsou dosti komplikované. Zahrnují v sobě tři okruhy problémů: tzv. výlučné pulzy, souhlasnost a protichůdnost pulzů a syndromů, a následování nebo opuštění pulzů či syndromů.
1.
Výlučné pulzy
(tu-i ma)-siang)
Výlučností pulzů se míní určité specifické okolnosti, související s projevením se pulzu. Jedná se při tom o výlučnosti týkající se lokalizace pulzu a vzhledem k čchi cangů . 1. Výlučnost lokalizace. Tato skutečnost znamená, že se urči tý pulz může objevit pouze v určité ze třech pozic na zápěstí. Například struno vitý pulz jenom na levém kuanu, slabý jenom na pravém cchunu apod. V takovémto případě pulz signalizuje, že onemocnění souvisí s orgánem, jemuž odpovídá příslušná pozice. Čili v uvedeném případě strunovitý pulz v levém kuanu bude poukazovat na nemoci v játrech, slabý pulz v pravém cchunu na onemocnění plic. 2. Výlučnost čchi cangů. Zde se bere v potaz situace, kdy pulz nelze rozlišovat v jednotlivých pozicích, nýbrž jenom podle jeho celkového charakteru. Takže např. vlnovitý ve všech šesti pozicích poukazuje na onemocnění srdce, strunovitý ve všech pozicích bude souviset s nemocí jater. Obdobně plovoucí se vztahuje k plicím, uvolněný ke slezině, ponořený k ledvinám. Analogická souvislost platí i pro další charakteristiky pulzu - je-li všude silný, nemocje povahy plné, slabý má vztah k oslabení čchi orgánů, atd.
306
Vyšetřování
pohmatem
2. Souhlasnost a protichůdnost pulzů a
syndromů (maj-čeng
307
Pohmat pul z u
šun-ni)
mům; zdeje pomalý čchi-siie.
a tenký z toho
důvodu,
že horkost
přehrazuje
tok Obvykle platí, že pulz by měl svým charakterem odpovídat povaze chorobné příčiny. Tehdy se mluví o jejich souhlasu (šun). Mohou ovšem nastat situace, kdy si povaha syndromu a pulz neodpovídají. Tehdy jde o protichůdnost (ni). Souhlasnost se projevuje tím, že je-li nemoc např. způsobena nadbytkem škodlivosti, pulz má být plný, rychlý, vlnovitý, silný. Znamená, že řádná čchi ještě není oslabená a bojuje proti škodlivosti. Pokud by byl v této situaci pulz ponořený, tenký, nepatrný či slabý, šlo by o protichůd nost poukazující na to, že řádná čchi je oslabená a škodlivost nad ní vítězí. V případě onemocnění z nedostatku má být pulz měkký a slabý; zde by rychlý, plný, silný apod. byl protichůdný. Obdobně je souhlasný pulz plovoucí, rychlý, vlnovitý či velký v případě akutního stavu, zatímco ponořený, tenký, slabý či nepatrný by byl protichůdný (související s oslabením řádné čchi). Posledně jmenované pulzy naopak odpovídají zastaralé nemoci, zatímco plovoucí, vlnovitý, plný nebo rychlý by při ní byly protichůdné (poukazující na převahu škodlivosti nad řádnou čchi). 3. Následování a opouštění pulzů či syndromů (maj-čeng cchung-še)
Zjistí-li se nesoulad mezi pulzem a syndromem, je třeba dále tzv. pravost nebo nepravost (čen-ťia) pulzu a syndromu, abychom mohli určit, zda se bude při léčbě přihlížet spíše k pulzu, nebo spíše k syndromu. V principu mohou nastat dvě situace. První je ta, že jedna ze zkoumaných položek je pravá a druhá nepravá: buď je pravý pulz a nepravé jsou symptomy, nebo je naopak nepravý pulz a symptomy jsou pravé. V druhé situaci jsou obě položky pravé, ačkoli si neodpovídají. 1. V případě, kdy je tedy jeden signál pravý a druhý nepravý, je třeba rozlišit, který je který. Jsou-li příznaky pravé a pulz je nepravý, musí se postupovat podle poučky "opustit pulz a následovat příznaky" (še-maj cchung-čeng). Např. bolestivé nadýmání, odmítání doteku na břiše, suchá stolice, červený jazyk se žlutým tlustým a suchým povlakem, v kombinaci s pulzem pomalým a tenkým znamenají, že příznaky jsou pravé - vyvolané akumulací a zauzlením se plné horkosti v trávicím ústrojí. Pulz je ovšem nepravý. S takovýmito vlastnostmi totiž odpovídá jiným syndroupřesnit
Pokud jsou příznaky nepravé a pulz je pravý, uplatňuje se zásada "opustit příznaky a následovat pulz" (še-čeng cchung-maj). Například dojde-li při zranění chladem k zablokování horkosti uvnitř a přehrazení jin na povrchu s pocitem chladu v končeti nách, a je-li zároveň pulz rychlý a hladký či strunovitý, příznaky jsou nepravé a pulz je pravý. Pulz totiž odráží stav skutečné horkosti uvnitř, zatímco příznaky chladu jsou sekundární, vzniklé z toho důvodu, že jang se nedostává na povrch. 2. Příkladem pravosti jak pulzu tak i syndromů, ač si vzájemně neodpovídají, je stagnace a akumulace vody v břiše, provázená nepatrným a slabým pulzem. Akumulace jako taková je povahy plné, takže odpovídající by měl být i pulz, ovšem v tomto případě je slabý, neboť k ní došlo v důsledku prázdnoty řádné čchi. V takovýchto případech se musí i z dalších příznaků posoudit poměr prázdnoty a plnosti, aby se stanovilo, zda se bude při léčbě nejprve doplňovat a pak útočit, nebo naopak nejprve útočit a potom doplňovat, resp. bude-li se doplňovat i útočit současně. Všeobecně platí, že nesouhlasnost pulzů a syndromů bývá častá tehdy, pokud se kombinují příznaky plnosti a prázdnoty. V těchto případech je tudíž nutné přesně rozlišit jejich primárnost či sekundárnost, aby nedošlo k tomu, že se při léčbě bude "doplňovat plné" (š'-šj a "vyprazdňovat prázdné" (sil-sil). O chorobných pulzech obecně platí, že se mohou vyskytovat jednotlivě, ale často i v kombinacích. Některé z nich jsou samy o sobě kombinacemi dalších. Např. pulz slabý má charakteristiky prázdný, ponořený a malý. Pevný pulz je takto kombinací až pěti jiných - ponořeného, plného, velkého, strunovitého a dlouhého. Kromě toho se často vyskytují tzv. spojené pulzy (che-ma)), a to zdvojené spojené (er-che), ztrojené spojené (san-che) i čtyřnásob né spojené (s '-che). Příkladem zdvojeného je pulz plovoucí rychlý nebo ponořený pomalý. Ztrojený je např. pulz plovoucí rychlý a prázdný. Příkladem čtyřnásobného je pulz plovoucí rychlý hladký a plný. Spojený pulz odráží ve své skladbě charakter syndromů. Např. plovoucí pulz souvisí s povrchovými syndromy a rychlý s horkostí; je-li tedy pulz plovoucí rychlý, syndrom bude povrchový a horký. Podobně ponořený pulz poukazuje na vnitřní syndrom,
Vyš e třování
308
pohma t e m
tenký pulz na prázdnotu krve a rychlý pulz na horkost. Ztrojený pulz ponořený tenký a rychlý bude proto vypovídat o nárůstu ohně z prázdnoty jin.
VIIl.4.1.e. Pulz u žen a dětí Vzhledem k fyziologickým specifikám žen (menstruační cykly, otěhotnění, nošení plodu, porod apod.) a dětí (nemají ještě plně vyvinuté funkce orgánů ani čchi, jsou "čistým" jangem atd.) považuje čínská medicína za důležité reflektovat tyto skutečnosti i při vyšetřovaní pulzu. Tento odlišný přístup je zdokumentován již v nejstarších lékařských textech, např. v Nej-ťingu nebo u tchangského lékaře Sun S' -miaoa. (1) Pulz u žen
Jinjangové odlišnosti mezi mužem a ženou se odrážejí i v charakteristice pulzu. Všeobecně lze říci, že pulz žen má oproti mužskému pulzu více tendenci být měkčí, slabší a mírně rychlejší. Dále platí, že u žen může být silnější pulz na pravé ruce (u mužů na levé), a v rámci úseku cchun-kchou by měl být relativně silnější v pozici čch' a slabší v pozici cchun. J. Pulz
menstruační (jíle-ťing-ma)
Před započetím,
v průběhu a po ukončení menstruace přiro kolísá charakteristika pulzu v návaznosti na změny v cirkulaci čchi a krve, případně se může měnit i v souvislosti s chorobnými změnami v organismu. Obvykle před začetím cyklu, kdy je čchi-siie v plnosti, bývá pulz strunovitý hladký nebo vlnovitý hladký. V průběhu menstruace má být hladký a mírně uvolněný, po jejím skončení je v důsledku "prázdnoty" cév tenký a uvolněný. Odchylky od tohoto modelu obvykle odrážejí chorobný stav. Např. hladký a rychlý pulz poukazuje na horkost v krvi a bývá spjat s předčasnou menstruací. Pomalý a zadrhávající poukazuje na zahušťování se chladu, častý bývá při opožděné a bolestivé menstruaci. Strunovitý uvolněný pulz souvisí s disharmonií mezi játry a slezinou a objevuje se při nepravidelné menstruaci. Prázdný velzeně
Pohmat pul z u
309
ký pulz nebo tenký a slabý v pozici čch' poukazuje na prázdnotu čchi a ledvin , častou při silném nebo trvalém výtoku krve . Při zástavě menstruace je pulz nepatrný a zadrhávající,je-li příčinou prázdnota čchi-siie, a ponořený strunovitý a zadrhávající, je-li příčinou plnost. 2.
Těhotenský
pulz (žen-šen-ma)
Už v Nej-ťingu, a pak i v pozdějších dílech, se popisuje, jak lze z pulzu a dalších příznaků zjistit, zda je žena těhotná. Jedna z možností se popisuje tak, že "tělo je nemocné, přičemž však škodlivý pulz není přítomen". Čili v tomto případě je pulz normální, avšak objevují se "chorobné" příznaky - nevolnost, vybíravost v jídle, zvracení, únava apod. Druhým možným signálem je, že pulz v pozici čch' je hladký a rychlý, lišící se od pulzu v pozici cchun. Patří k ledvinám, které souvisejí s vytvořením plodu, a odráží skutečnost, že začala pulzovat čchi zárodku. Třetím signálem je hladký a čilý pulz v levé pozici cchun v období prvního přerušení menstruace . Tento pulz patří k srdci řídícímu krev, která se podílí na formování se zárodku. Podle jiného výkladu příslušné pasáže z Nej-ťingu se může jednat i o pulz v bodě šen-men (HT7) na dráze srdce . Dalšími možnými indikacemi jsou hladký a rychlý pulz ve všech třech pozicích, ale zejména v pozici čch', anebo hmatatelný pulz na konci prostředníku v posledním bodě dráhy osrdečníku, čung-čchungu (PC9). Charakter pulzu v průběhu těhotenství umožňuje do jisté míry posuzovat i stav zárodku. Ten je v pořádku tehdy, pokud je pulz ponořený, hladký, vlnovitý a velký. Hladký a tenký pulz signalizuje nedostatek krve, a tím i výživy pro plod. Ponořený tenký a zadrhávající pulz znamená nedostatek esence a krve, a možnou nepevnost zárodku, resp. může být předzvěstí úmrtí plodu v dů sledku zahrazení se sražené krve. Při prvním přerušení menstruace je mimoto samozřejmě dů ležité rozlišit, zda je jeho příčinou otěhotnění , nebo chorobná zástava. Z hlediska pulzu rozdíly spočívají v tom, že těhotenský pulz je vždy hladký. Při zástavě z plnosti bývá strunovitý, napružený, ponořený, uzlíkovitý a přikrčený, při zástavě z prázdnoty rychlý a zadrhávající.
310
Vyšetřován
3.
Předporodní
pulz
í pohma tem
(lin-čchan-maj)
V době těsně před porodem pulz, zejména v pozici čch', začíná být strunovitý hladký a napružený. Dalším příznakem je to, že se objevuje výrazný pulz na stranách prostředníku, a tento pulz se přesouvá směrem ke špičce prstu.
Obr. 10.
4. Poporodní pulz
Vyšetřování předporodního
pulzu
(čchan-chou-maj)
Po porodu je čchi i krev ženy ve stavu značného vyčerpání, proto i pulz bývá celkově prázdný a uvolněný. Pokud je nepatrný a zadrhávající, ztráta krve je nadměrná. Tenký slabý pulz a nedostatek mateřského mléka bývají způsobeny prázdnotou čchi-sue. Strunovitý hladký pulz a snížená laktace vypovídají o nedostatečné průchodnosti mechanismu čchi . Je-li pulz strunovitý a napružený, jde o zahušťování se chladu a čchi, provázené často bolestmi břicha. (2) Pulz u
dětí
1) Vyšetření pulzu u dětí se neshoduje s vyšetřením u dospě lých. Ve věku do jednoho roku se neprovádí vůbec, jelikož se vychází z toho, že organismus dětí ani jejich čchi-sue ještě nejsou dovyvinuté. Další odlišnost je dána menšími proporcemi dětské ho zápěstí a nemožností zkoumat na něm pulz obvyklými postupy. Ve věku do tří let se proto používá metoda pohmatu jedním prstem - palcem. Lékař uchopí levou rukou předloktí dítěte, pra-
Pohmat pulzu
311
vý palec přitlačí na úsek cchun-kchou s pozicí kuanjako centrem a pulz vyšetřuje jakožto celek, bez rozlišování jednotlivých pozic. Ve věku nad čtyři roky se začínají počátečně zkoumat i pozice cchun a čch', a to tím způsobem , že při tlačený palec lékař mírně překlopí dopředu či dozadu, bez toho, že by s ním pohnul z místa. Ve věku kolem osmi let se již zkoumají tyto pozice přesouváním palce po úseku cchun-kchou. S pohmatem totožným jako u dospě lých se začíná kolem patnácti let věku. 2) Co se týče frekvence dětského pulzu, do tří let se 6-8 úderů na dech považuje za normální pulz, potom se frekvence snižuje na 6 tepů . U chorobných pulzů se u dětí nerozlišuje výše zmíně ných 28 pulzů, nýbrž se pulz dělí do čtyř kategorií - povrchový, hluboký, pomalý a rychlý - k určení povrchové, vnitřní, chladné nebo horké povahy chorobné příčiny, a s rozlišením, zda je silný nebo bez síly - k určení plné nebo prázdné povahy příčiny. Povrchový pulz souvisí s onemocněním povrchu, hluboký s nemocemi vnitřními; pomalý je při onemocnění cangů, resp . z chladu, rychlý je při ochoření fu, resp . z horkosti. Rychlost 4-5 tepů na dech, tj. pomalý pulz, poukazuje na chlad a nedostatečnost; povrchový pomalý souvisí s vnějším chladem, hluboký pomalý s vnitřním chladem, silný s chladem z plnosti, bez síly s chladem z prázdnoty. Pulz rychlý 7-8 a více tepů na dech signalizuje horkost a pře plněnost; rychlý povrchový je při horkosti povrchové, rychlý hluboký při horkosti uvnitř, silný při horkosti plné, bez síly při horkosti prázdné. Pulz povrchový a silný vzniká v souvislosti s větrem, povrchový bez síly při prázdnotě jin. Hluboký a silný poukazuje na stagnaci hlenů a potravy, hluboký bez síly na stagnaci čchi. V souvislosti s hlubokým pulzem se uvádí, že jelikož děti ještě nemají čchi ledvin v plnosti, neměl by být hmatný při silném stlačení v nejhlubší rovině. Pokud se tam přece jenom projeví, je třeba jej posuzovat ve stejném kontextu jako pulz pevný a plný u dospělého člověka. 3) Při léčbě některých onemocnění a zkoumání korelace mezi pulzem a syndromy je třeba u dětí dbát na tyto skutečnosti: a) Při povrchovém pulzu a horečce je vhodné použít potopudnou metodu. Tehdy totiž došlo k zahrazení ochranného jangu škodlivostí v povrchu, takže ji třeba rozptýlit. b) Při tenkém pulzu a chladu v těle se nesmí použít útočné
312
Vy š e třování
pohmat e m
metody. Tento pulz a chlad poukazují na nedostatek řádné čchi a vrozenou oslabenost. c) Při kašli, který je důsledkem stoupání čchi plic vzhůru, je příznivým pulz povrchový uvolněný, zatímco pulz povrchový rychlý není příznivý. d) Při otocíchje příznivým pulz měkký a uvolněný, neboť značí, že vznikly nárůstem vlhkosti z prázdnoty sleziny. Nepříznivým je pulz ponořený tenký, jelikož tehdy otoky vyvolal prázdný chlad ve slezině a žaludku a oslabení jangu středního zářiče. e) Při úplavici, která vyčerpává čchi a krev, nemá být pulz povrchový a vlnovitý. Lepším znamením je pulz hluboký pomalý. D Při spalničkách je důležité, aby byla vniklá jedovatost vytlačena na povrch a nezůstávala uvnitř. Příznivý je proto pulz vlnovitý velký, poukazující na dostatek řádné čchi; nepříznivý je hluboký a tenký. g) Při bolestech břichajde většinou o škodlivost ve třechjino vých drahách a o vnitřní povahu onemocnění. Proto má být pulz hluboký a pomalý; povrchový a silný není dobrým znamením. h) Při zvracení krve došlo k poškození cévek a krve, takže pulz by měl být hluboký a tenký. Je-li povrchový a vlnovitý, znamená nárůst jangového ohně a ještě rozsáhlejší poškozování jin a krve.
VIII.4.2. Pohmat těla Další doplňující metodou vyšetřováníje palpace (an-čen), prohmatáváníjednotlivých částí těla. Obvykle se tento způsob vyšetřování současně spojuje s předchozími - dotazováním se, na sl oucháním i vyšetřováním pohledem. Pomáhá upřesňovat stavy horkosti či chladu, tvdost nebo měkkost, bolesti apod. Používají se tři základní techniky pohmatu: dotek (čchu), prohmatávání (mo) a stlačování (an). Dotek spočívá v lehkém přiložení dlaně na tělo, např. na čelo, pokožku břicha atd. Zjišťuje se jím hlavně horkost, chlad, suchost a vlhkost v příslušných místech. Prohmatem se ově řuje např . velikost a tvar zduřenin. Stlačování pomáhá odhalit pří tomnost či nepřítomnost lokálních bolestí, hrudkovitých útvarů apod. Při palpaci se postupuje od lehčích doteků k silnějšímu stlačování. Lékař musí mít přitom teplé ruce a má se ptát i na subjektivní pocity pacienta v souvislosti s pohmatem.
Pohmat
VIII.4.2.a. Pohmat povrchu
těl a
313
těla
Týká se především zjišťování horkosti, chladu, vlhkosti a suchosti pokožky, a dále charakteru otoků nebo vyrážek. 1. Chlad a horkost
Pokožka horká na dotek prozrazuje nárůstjangu, chladná na dotek poukazuje na jeho oslabení a na převážení chladu. Dále se dotekem dá zjistit i povaha horkosti. Je-li pokožka na první dotek rozpálená, ale pak se tento pocit postupně zmírňuje, jde o horkost povrchovou v plicích, nebo prázdnou, z vnitřních poškození. Pokud se naopak tento pocit stupňuje pozvolna, jde o "prosakování" horkosti z vnitřku. Pocit horkosti při stlačení do úrovně svalstva a cév, který se ztrácí při silnějším stlačení, poukazuje na horkost ve středním zářiči, v srdci a ve slezině, na pronikání škodlivosti dovnitř. Objeví-li se pocit až po stlačení na úroveň šlach a kostí, poukazuje na horkost v kostech v důsledku prázdnoty jin, anebo na pronikání vlhké horkosti do kostí. 2. Vlhkost a suchost
Zde se pohmatem zjišťuje jednak zda u pacienta dochází nebo nedochází k pocení, jednak se zjišťuje stav tělních tekutin. Při měřeně vlhká, hladká a pružná pokožka svědčí o dobrém stavu tekutin, suchá a bez potu signalizuje, že tekutiny jsou poškozené. Pokud pokožka hrubne a tvoří se na ní suchá tlustá a odlupující se vrstva, došlo ke krevní stázi a tzv. vysychání krve. 3.
Změny
tvrdosti
Lokální ztvrdnutí kůže, při němž jsou postižená místa lesklá a s voskovým vzhledem, může být důsledkem častého odírání daných míst, např . v souvislosti s prací, ale i důsledkem chorobných procesů. Ve druhém případě jde o časté napadání vnějšími škodlivostmi při primárním narušení rovnováhy mezi ochrannou a vyživující čchi, a o následné blokování cirkulace krve v kůži. Obdobně mohou škodlivosti vnikat a zahrazovat cirkulaci, když se uvolní pokožka následkem slabosti čchi plic, sleziny a jin-jangu ledvin.
314
Vyšetřování
4. Otoky a
pohmatem
zduřeniny
Když po stlačení otoku v něm zůstává proláklina, jde o vodnatý otok (šuej-čung) ze stagnace vlhkosti a hlenů. Pokud se stlače né místo ihned vrátí do původní polohy, otokje čchiový (čchi-čung), způsobený stagnací čchi-sue. U zduřenin platí, že jsou-li tvrdé a bez pocitu horka, je jejich příčinou chlad, vykazují-li zvýšenou teplotu a při pohmatu bolí, jsou způsobeny horkostí. Když je jejich základna plochá nebo propadlá, jsou z prázdnoty, pokud je sevřená a zvýšená, příčinou je plnost. Tvrdá zduřenina bývá bez hnisu, jsou-li její okraje tvrdé, ale vrchol má měkký, došlo již ke tvorbě hnisu. U hlouběji umístěných vředů se zjišťuje přítomnost hnisu podle toho, zda "rezonují do ruky" (jing-šou), nebo "nerezonují do ruky" (pu jing-šou). Metoda zjišťování se provádí tak, že ruce přiložíme ze dvou stran ke zduřenině ajednou rukou střídavě silněji a slaběji vyvíjíme tlak. Pokud v druhé ruce tehdy, kdyžje první ruka v klidu, cítíme vlnovitý pohyb, je hnis přítomen. Síla a záběr vlnovitého pohybu jsou přímo úměrné množství hnisu. 5. Pokožka na předloktí
V minulosti se často používalo i pohmatové vyšetření vnitřní strany předloktí. Hladká a vlhká pokožka souvisí s větrem; drsná s nedostatkem krve a bloky typu pi; hrubá a suchá, připomínající suché rybí šupiny, poukazuje na "vylévání se" hlenůjin v důsled ku toho, že oslabená zem neovládá vodu. Horká pokožka a silný pulz se objevují při plné horkosti, chladná pokožka a slabý pulz při prázdnotě jangu a nárůstu vnitřního chladu.
6. Čelo u dětí U
dětí
do
Pohmat
těla
315
trávení, projevující se horečkou nebo i zvracením a průjmem. Pocit tepla jenom v ukazováku a prostředníku znamená, že v horní části těla je horkost a v dolní chlad. Teplo pod ukazovákem bývá při plnosti v hrudi a poruchách trávení mateřského mléka. Teplo pod prostředníkem a prsteníkem může souviset s dětskými kře čemi.
VIII.4.2.b. Pohmat končetin Palpace končetin se používá především za účelem zjištění pomezi chladem a horkostí, potažmo i mezijin ajangem. Studené končetiny souvisejí s nárůstem chladu, anebo s prázdnotou jangu. V prvním případě jde o momentální, většinou vnější chlad, ve druhém případě o přetrvávající chlad vnitřní. Obdobně příči nou příliš teplých končetin je horkost vnější, nebo vnitřní. Pokud jsou teplé hřbety rukou, horkost je vnější, jsou-li teplejší dlaně, vznikla z prázdnoty jin. Ke zjištění typu horkosti se porovnává míra tepla v dlaních a na čele. Je-li čelo teplejší nežli dlaně, horkost je povrchová a vněj šího původu. Jsou-li teplejší dlaně, horkost je původu vnitřního. Velmi důležitým ukazatelem je teplota končetin při stavech prázdnoty jangu. Když jsou stále končetiny relativně teplé, jangová čchi ještě není závažně oslabená, jsou-li ovšem chladné a s pocitem natahování se chladu do nich, je jang výrazně oslaben. U dětí se horkost projevuje rozpálenými dlaněmi, chlad se projevuje studenými lýtky. Studené špičky prstů rukou se objevují při šoku. Výrazně teplý prostředník poukazuje na vpád větr ného chladu, studená špička prostředníku může být předzvěstí spalniček. Horké dlaně a chodidla signalizují prázdnotu jin nebo prázdnotu sleziny. měrů
věku půl
roku se používá tato pohmatová metoda ukazováku, prostředníku a prsteníku na čelo dítěte, ve svislé linii od bodu mezi obočím nahoru k okraji vlasů. Ukazovák je nahoře, prsteník mezi obočím. Je-li ve všech třech prstech pocit horka, jde o větrnou škodlivost, často provázenou kašlem, horečkou, hrubým dechem apod. Pokud je pocit chladný, došlo k napadení větrným chladem, resp. k poruše vyšetření: Lékař přiloží bříška
VIII.4.2.c. Pohmat hrudníku a břicha Hrud' a břicho se nazývají palácovým městem orgánů cang-fu. Anatomická blízkost orgánů umožňuje pohmatem získávat dosti přesné údaje o typu chorobných poruch, ve smyslu prázdnoty, plnosti, chladu, horkosti apod.
316
Vyše třování
(1) Pohmat hrudníku
Hrudník se systematicky prohmatává nebo poklepává - pod krkem, podél klíčních kostí, na levé i pravé straně, na hrudní kosti a nakonec na žebrech - a zjišťují se příslušné odezvy. J. Bolesti při
Pohmat
p o hm a t e m
stlačo vání
Vystupňování bolestí při stlačení na postiženém místě signalizuje plnost v krvi; ústup bolesti je příznake m prázdnoty čchi a suchosti v krvi; zmírnění bolesti, ovšem s přetrvávajícím nepří jemným pocitem, znamená, že v pr ázdnotě je "přimíchána" plnost. Bolesti v oblasti srdce mohou souviset s plností i prázdnotou. Plné jsou tehdy, pokud se zahrazuje čchi a nemůže "odtékat" do hrudi. Jsou-li z prázdnoty, tzv. palpitační bolesti (ťi-tchung), pacientovi vyhovuje stlačování, má prázdný a tenký nebo krátký a zadrhávající pulz, oslabené trávení, řídkou stolici a čistou moč. Rozpínavé bolesti při stlačení na žebrech vypovídají o zauzlení se čchi a horkých hlenů, anebo o stagnaci tekutin. Zvětšená játra, hmatná pod spodním okrajem pravých žeber, souvisejí se stagnací čchi a krve. Je-li jejich povrch nerovný, je podezření na rakovinu jater. Rozpínavé bolesti pod pravými žebry, pocit horkosti při doteku a odmítání tlaku jsou typické pro jaterní absces.
2. Bolesti při poklepu
Bolestivá odezva může často souviset s poraněním hrudníku. Pokud je reagující místo omezené, jedná se obvykle o stísňování čchi jater, blokádu jangu v hrudi nebo o krevní stázi. Bolesti na žebrech poukazují na fyzickou oslabenost, stísňováníjater a prázdnotu sleziny a na jinové chladné syndromy z akumulace hlenů a vlhkosti. Bolesti po jídle na bocích v mezerách mezi žebry a dechové potíže souvisejí se zastavováním se t ekutin v hrudi, zahrazování se luo-maj a neprůchodností mechanismu čchi při syndromu visících hlenů (silan-jín). 3. Hrudky v ňadrech
Malé a nebolestivé hrudkovité útvary (čung-kchuaj) v ňadrech nemusí být chorobným jevem. Jsou-li vět ší , se zřetelnými obrysy,
t ě la
3 17
je-li pokožka na nich hladká a lesklá a pokud se mění jejich velikost přímo úměrně emočnímu napětí, souvisejí s menstruačním cyklem. J sou-li bolestivé, mohlaje vyvolat nerovnováha v drahách žen-maj a čchung-maj , jako následek narušení funkcí jater a sleziny nevyváženými emočními hnutími. Rychlý růst útvarů provázený krvavým výtokem z bradavek signalizuje možnou rakovinu. Jednostranné nebolestivé a nevýrazné uzliny, které po několika m ě sících změknou a zhnisají a jsou provázeny přílivovou horkostí, zrudnutím tváří a nočním pocením, poukazují na nárůst ohně z prázdnoty jin. Je to tzv. ňaderní tuberkulóza (ž u-lao). 4.
Vyše tře ní sil-li
Sti-li je místo pod levým prsním svalem, kde je cítit mezi 4. a 5. žebrem tlukot srdce . V minulosti se jeho vyšetření přikládal značný význam; odhaluje zejména stav cung-čchi a celkovou záva žnost onemocnění. Norm álně jsou údery rovnoměrné, ani výrazně silné, ani slabé. Pokud jsou oslabené, došlo k prázdnotě čchi plic a srdce; jsou-li až nehma tné, poukazují na nebezpečnou prázdnotu cung-čchi. Příliš silné - někdy n a tolik, že tlukot způsobuje pohyb oděvu v tomto místě - byly vyvolány tzv. vyléváním se cungčchi . U dětí, zejména ve spojení s rychlým dechem, signalizuje silný tlukot vrozenou nemoc srdce. Silné vlnovité údery v období před a po porodu, jakož i u pacientů vyčerp aných nemocemi, jsou znamením pro zvýšenou opatrnost. Jednorázové zesílení tlukotu - po požití alkoholu, po běhu, při úleku apod . - , který se znovu ustálí, není chorobným jevem. Ztrácející se údery - nejsou-li spjaty s ně jakým smrtelným syndromem - obvykle souvisejí se zmnožením hlenů. Nepravidelné a slabé údery mohou ukazovat na nedostatečné proudění krve v důsledku stagna ce v srdci . Pohmat v sti-li může nahradit pohma t pulzu na zápěstí v kritických stavech šoku, velké prázdnoty či plnosti a pod., kdy pulz v cchun-kchou není hmatný. (2) Pohmat břicha
J. Jednotlivé
části břicha
Už jsme se zmínili, že čínská medicína rozděluje břicho na Z hlediska vyšetření pohmatem je důležité , že
n ěkolik "regionů" .
318
Vy še tř ov án í
Pohmat
pohma tem
tyto oblasti souvisejí jednak s orgány umístěnými v té které z nich, jednak i s dráhami čchi jimi procházejícími. Podsrdcí má vztah k hrudní dutině, velké břicho souvisí se slezinou, pupek a podbři šek s ledvinami, oblast pod pupkem i se střevy a boční strany bři cha odrážejí poruchy v dráze jater. Tvrdá a bolestivá oblast podsrdcí poukazuje na stagnaci škodlivosti v hrudi. Měkká, s pocitem nadýmání, anebo tvrdá a nebolestivá souvisí s tvorbou shluků. Je-li v oblasti nad pupkem pocit plnosti, ale při stlačení není cítit bolest, příčinou je prázdnota; v případě bolesti jde o plnost. Rozpínavá bolest spojená s poruchami trávení, říháním apod., souvisí se stagnací mechanismu čchi v důsledku stagnace potravy v žaludku. Pupek ajeho okolí se stlačuje spojenými třemi prsty - ukazovákem, prostředníkem a prsteníkem. Jeho vyšetření je zároveň vyšetřením stavu drah čchung-maj a žen-maj i esenciální čchi ledvin. Vyhmatává se při něm tzv. pohybující se čchi (tung-čchi), tj. pulzové tepy. Přiměřeně silné údery o frekvenci 4 tepů na dech vypovídají o dostatku čchi ledvin. Jsou-li zrychlené na 6 tepů, v obou drahách je přikrčená horkost. Pokud sahají nahoru až k bodu čung-wan (CV12, 4 palce nad pupkem), jde o prorážení čchi v důsledku prázdnoty jin. Pokud jsou velmi pomalé, 1-2 pohyby najeden dech, prvopočáteční čchije prázdná. Nejsou-li cítit vůbec a prsty se snadno zaboří do břicha, čchung-maj a žen-maj jsou vyčerpány. Údery v hloubce a pocit prázdnoty a chladu svědčí o nedostatečnosti ming-menu. Silné údery současně s obdobnými údery v sli.-lijsou příznakem velké prázdnoty z oslabení pravé jin. Údery a horký pocit pod prsty v případě zimniční třesavky ukazují na pravou horkost a nepravý chlad. Chlad pod prsty i v případě teplých boků břicha, rozpáleného obličeje, sucha v ústech a rychlého pulzu svědčí o pravém chladu a nepravé horkosti. Ostré bolesti na pravé straně břicha, které se při stlačení stupňují a vystřelují až k pohlavním orgánům, signalizují syndrom střevního abscesu. Pokud se při tomto stavu objevují horečky, po pocení střídané třesavkou, a pokud je pulz ponořený a napružený, ještě nedošlo ke tvorbě hnisu. Ten se vytvořil tehdy, je-li pokožka na břiše napjatá a při stlačení měkká, kdy břicho je jakoby oteklé, nejsou v něm hrudky, pacient nemá horečku, ale jeho pulz je rychlý nebo vlnovitý a rychlý. Na dotek citlivé hrudkovité útvary
těla
na boku pod volnými konci žeber ukazují na stagnaci krve v drahách jater, žlučníku a sleziny. 2. Teplota pokožky
319 čchi
a stázi
břicha
Zjišťování teploty pokožky na břichu pomáhá rozlišit stavy prázdnoty, plnosti, chladu nebo horkosti. Nedostatečně teplá až chladná pokožka signalizuje chlad; dělá-li přitom pacientovi dobře masáž a teplo, chlad je prázdné povahy. Teplý až pálivý pocit z pokožky poukazuje na horkost; pokud vyhovuje přitlačení něče ho studeného, horkost je plné povahy. Pulz poukazující na horkost, avšak bez pocitu horkosti při pohmatu břicha, souvisí s povrchovou horkostí. Když je břicho horké i po normalizování tělesné teploty, horkost ještě není zcela odstraněná. Studený podbřišek při vážném onemocnění signalizuje blížící se únik jangové čchi. Obnovení tepla pod pupkem po vyléčení je naopak příznakem obnovy jangové čchi.
3. Tvrdost a
měkkost břicha
Hubené a při stlačení měkké břicho signalizuje obvykle prázdnotu. Pokud svalstvo břicha neklade při stlačování dostatečný odpor a jakoby se propadává, je čchi orgánů prázdná. Pokud se ruce do něj zabořují bez odporujako do popelu, esence i čchi orgánů je již vyčerpána. Tvrdé břicho ukazuje na plnou škodlivost. Není-li při vnějších příčinách onemocnění tvrdé, škodlivost je v povrchu; je-li tvrdé, škodlivost už vnikla dovnitř. Když se po stlačení pokožka na břiše dlouho nezvedá do původní polohy, jde o stagnaci vody v podpovrchových vrstvách. 4. Rozpináni v břiše
Pokud při rozpínání v břiše je při stlačování pod rukama pocit plnosti, bolí-li stlačování a při poklepávání na břišeje zvuk tupý, jde o plnost. Nebolí-li stlačování, není-li pocit plný a zvuk poklepávání je dutý, příčinou je prázdnota. Syndrom výrazně vypouklého břicha připomínajícího buben (ku - čang) , je závažným onemocněním, které se dělí na dva typyvodní vydutí (šuej-kuJ a čchiové vydutí (čchi-ku). Pohmatem se
320
Vyšetřování
pohmat e m
rozlišují takto: Jednu dlaň položíme na břicho a druhou po něm zlehka popleskáváme. Pokud cítíme v přiložené ruce vlnovitý pohyb, pokud je pocit při stlačení břicha jako při stlačení měchu na vodu aje-li na břiše vpadlá kožní řasa, vydutí je ze stagnace vody. Vydává-li popleskávání zvuk jako údery na buben, není-li žádná vlnovitá odezva a ani vpadlá kožní řasa na břiše, vydutí je ze stagnace čchi. 5. Bolesti při pohmatu břicha
Bolesti při stlačení všeobecně ukazují na plnou povahu škodlivosti. Výrazné bolesti bývají při zauzlení se suchosti ve střevech, při krevní stázi nebo silném chladu. Tlak v žaludku a bolest při stlačení ukazují na tzv. malé zauzlení se v hrudi; pokud jsou na dotek tvrdé hrud' i břišní dutina, jde o velké zauzlení se v hrudi. Zauzlení jsou způsobena akumulací horkosti, hlenů a vody. Lokální bolestivé otoky mohou indikovat abscesy. Bodavé bolesti fixované na jedno místo souvisejí s krevní stází, bolesti rozpínavé mívají příčinu ve vrstvě čchi. 6. Útvary v břiše Při hrudkovitých útvarech (ťi-kchuaj) v břiše se zjišťuje jejich velikost, tvar, tvrdost, bolestivost a povrch. Útvary velké, rychle rostoucí a s nerovným povrchem jsou závažnější povahy. Hrudky v podbřišku souvisejí u žen obvykle se srážením se krve, u mužů s kýlou. Všeobecně tyto shluky (ťi-ťii) se rozdělují do dvou kategorií. Shluky ťi nemizí, bolest je při nich lokalizovatelná, mají zřetelný tvar a nedají se tlakem přesunout; porucha při nich je ve vrstvě krve. Shluky ťii střídavě vznikají a mizí, bolest při nich nemá stálé místo a nemají zřetelný tvar; jsou způso beny poruchou ve vrstvě čchi . Lokalizace shluků ťi vzhledem k orgánům, v nichž je chorobná porucha, je tato: Při poruše srdce jsou nad pupkem, při poruše sleziny v pupku, při poruše jater nalevo od pupku, při poruše plic napravo od pupku, při poruše ledvin pod pupkem . V případě žaludku jsou kolem bodu čung-wan (CV12), v případě tlustého střeva je epicentrum při levém bodě tchien-šu (ST25, 2 palce doprava a doleva od pupku), v případě tenkého střeva při pravém bodu tchien-šu, v případě trojitého
Pohmat zářiče při bodě
těla
321
š' -men (CV5, 2 palce pod pupkem), v případě mo(CV3, 4 palce pod pupkem).
čového měchýře při bodě čung-ťi
VlII.4.2.d. Pohmat na drahách
čchi
Podrobný výklad drah čchi z hlediska jejich funkcí, průběhu, ale i chorobných syndromů s nimi spojených, je podán v V. kapitole díla. Tam uvedené poznatky související s diagnostikou zde již opakovat nebudeme, je však vhodné i potřebné je při vyšetřování brát v úvahu. 1.
Vyšetření dráhy
plic
1. Pohmat pulzu. Pulz odrážející stav čchi této dráhy je hmatný v pozici cchun na pravém zápěstí. Plovoucí souvisí s povrchovými syndromy, ponořený s vnitřními, pomalý s chladem, rychlý s horkostí, prázdný s nedostatkem čchi, plný s převahou škodlivosti, stvolovitý s úbytkem krve. Plovoucí rychlý poukazuje na vě trnou horkost, plovoucí napružený na větrný chlad, hladký rychlý na horkost z hlenů tchan, tenký rychlý na prázdnou horkost. V rámci celkového pohmatu pulzů se ještě vyšetřují pulzy v bodech čung-fu (LUl), jun-men (LU2), tchien-fu (LU3) a sia-paj (LU4). Plovoucí pulz v nich bývá při horečkách, zimniční třesavce a kašli; ponořený je při vykašlávání krve, poruchách močení, tuberkulóze; rychlý je při krvácení z nosu, záškrtu, zánětu v krku; pomalý při zimomřivosti, vyčerpanosti plic, záduše; prázdný je při spontánním pocení, zkrácení dechu, dechové nedostatečnosti, ztrátě hlasu; plný je při ucpání nosu, rozpínání v plicích, vykašlávání hustých hlenů a hrubém dechu. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Zvýšená teplota podél dráhy signalizuje zánětlivé procesy jako plicní absces, horké astma, zánět v krku. Chladná pokožka souvisí se syndromy chladu, např . oslabením plic, ochablostí horních končetin, bloky z chladu. Ochablé svalstvo, jemuž dělá dobře masáž, ukazuje na prázdnotu, zatvrdlé zduřeniny a odmítání doteku jsou příznakem plnosti. Bolesti při pohmatu souvisejí se stagnací čchi-sue a neprů chodností dráhy. Dostavují-li se až po silnějším stlačení, porucha je v hloubce, na úrovni šlach a kostí; zvýšená citlivost už při leh-
322
Vyše li~ o
vání pohma lem
kém pohmatu znamená, že stagnace je v povrchových vrstvách. Ústup bolesti při stlačení signalizuje prázdnotu - např. při ochablosti, bezvládnosti; přetrvávání nebo vystupňování bolesti při pohmatu je příznakem plnosti. Bolest v hrudním úseku dráhy souvisí s kašlem, záduchou, opresí v hrudi, vykašláváním krve. V nadloktí je při poruchách v této části končetiny nebo v hrudi. V před loktí je při nemocech v krku, plicích a hrudi - např. při zánětu hrdla, horečkách, ztrátě hlasu, kašli apod. 3. Anatomické změny. Vpadlá místa v průběhu dráhy vypovídají o prázdnotě, vyboulená naopak o plnosti. Řetězce hrubých hrbolatých uzlin souvisejí s plností, např. při rozpínání a bolestech v hrudi či na zádech; řetězce ploských a tenkých uzlin poukazují na prázdnotu, např. při tuberkulóze, kašli z vnitřních příčin atd. 4. Další vyšetření. Při vyšetřování pohmatem se současně provádí i vyšetření drah zrakem a dotazy. Hrdlo souvisí s plícemi a prochází jím dráha plic, proto mnohé poruchy v této dráze se odrážejí na hrdle. Světle červené zbarvení v krku a mírné bolesti bez otoku svědčí o přítomnosti horké škodlivosti, která, není-li odstraněna, způsobuje časem sucho a svědění v krku a sípání. Jeli horkost přílišná, vyvolává otok až žlutobílé hnisavé puchýřky v krku. Mírný, trochu bolestivý otok mívá příčinu v nárůstu ohně z prázdnoty jin. Otoky kloubů v průběhu dráhy ukazují na nárůst škodlivosti v dráze; rudé otoky souvisejí s větrnou horkostí, beze změny barvy kůže jsou způsobeny chladem, zelenočerné s krevní stází ze zahuštění se chladu, fialové se zablokováním se horkosti v dráze. Zrudnutí pokožky v průběhu dráhy signalizuje větrnou horkost, rudé skvrny a vyrážky vznikají při stísnění horkosti v dráze, vře dovité vyrážky jsou příznakem akumulace horké jedovatosti. Vodnaté puchýřky souvisejí s vlhkou horkostí, nezanícené vředy se zauzlením se chladné jedovatosti. Napadení a blokování dráhy vnějšími škodlivostmi signalizují např . bolesti nebo tlak v hrudi a na zádech, chlad v předloktí , dřevěnění pokožky, bolestivý zánět v krku, sípání, ztráta hlasu, svědění v krku apodobně . Syndromy související s vnitřní poruchou plic jsou například kašel, vykašlávání hlenů, dechová nedostateč nost, záducha, vzdychání, vykašlávání krve, oslabený hlas, kýchání atd.
Pohmat
2.
Vyšetření
dráhy tlustého
těla
323
střeva
1. Pohmat pulzu. Stav čchi tlustého střeva se zjišťuje na stejné pozici jako u plic a pro jednotlivé pulzy platí tytéž spojitosti. Dále se zkoumá pulz v bodech che-ku (LI4, mezi palcem a ukazovákem) a jang-si (LI5, na vnitřní hraně zápěstí). Plovoucí bývá při obrně lícního svalu, bolestech a otoku zubů a dásní, bolestech v krku; ponořený je při bolestech břicha, průjmu či zácpě. Rychlý je při vysychání úst a rtů, pálení v konečníku a zácpě; pomalý při bolestech břicha s kručením v břiše , řídké stolici. Prázdný je při dlouhodobých průjmech, nedostatečném svírání se konečníku; plný při střevním abscesu a bolestech břicha. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Horká pokožka poukazuje na přítomnost horkosti, např . při bolestech zubů či otocích z blokády horkosti; chladná pokožka souvisí s chladem, např. při pocitech chladu v zubech, zablokování ramena z chladu. Změklé svalstvo a dobré snášení masáže jsou při prázdnotě, např. v případě prů jmů, řídké stolice, změknutí břicha; ztuhlé svalstvo a odmítání doteku poukazují na plnost, např. v souvislosti s abscesem střev. Bolest při pohmatu svědčí o blokádě toku čchi-siie. Bolestivostjiž při slabém stlačení je tehdy, je-li škodlivost v povrchu, např. při bolestech zubů; pokud se dostaví až při silnějším stlačení, je i yorucha hlouběji, např. při zahuštěném chladu v rameni či lokti. Ustup bolesti při stlačení svědčí o prázdnotě , např. při ochablosti horní končetiny; přetrvávání či vystupňování bolesti poukazuje na plnost, např. při střevním abscesu . Úsek na předloktí bývá bolestivý při horkých syndromech postihujících hlavu, oči, uši, zuby, hrdlo i předloktí. Na nadloktíjsou bolesti obvykle při lokálním postižení ramena nebo nadloktí. Na hrdle se zjišťují při bolestivém otoku v krku, na obličeji většinou souvisejí s poruchami v nosních dutinách, krvácení z nosu apod. 3. Anatomické změny. Vyvýšeniny v průběhu dráhy poukazují na plnost, např. v souvislosti s bolestmi zubů; propadli~ svěd čí o prázdnotě , např. při ochablosti horní končetiny. Retězce hrbolatých uzlin jsou příznakem plnosti, řetězce ploských a tenkých uzlin ukazují na prázdnotu. 4. Další vyšetřování. Dráha tlustého střeva vniká pod dolní zuby a obtáčí ústa. Proto mnohé chorobné poruchy v dané oblasti souvisejí s touto dráhou. Obrna lícního n ervu či křečovité zešikme-
Vyšetřování
324
pohmat e m
ní úst takto mohou souviset s napadením dráhy vnější škodlivostí. Zrudnutí a otok dolních dásní poukazuje na větrnou horkost, nebolestivý otok bez zrudnutí na větrný chlad. Nárůst horkosti způsobuje krvácení z dásní. Větrná horkost v dráze způsobuje i ucpání nosu a výtok žlutých hustých hlenů; větrný chlad vede rovněž k ucpání nosu, avšak s řídkými a průzračnými hleny. Nárůst horkosti může vyvolat krvácení z nosu, a pokud po dráze vystupuje ohnivá jedovatost, uvnitř nosních křídel vznikají vředy. Polypy v nose poukazují na zauzlení se vnější škodlivosti v dráze. Vnější škodlivost v dráze způsobuje poruchy, jako jsou potíže s ohýbáním ukazováku resp. palce, bolesti na přední straně paže, blokády v krku, bolesti zubů, krvácení z nosu. Vnitřní poruchy orgánu se projevují např. krvavou stolicí, zácpou, řídkou stolicí, hleny v stolici, průjmem, větry, kručením v břiše, pálením v konečníku, hemoroidy atd. 3.
Vyšetření dráhy
žaludku
1. Pohmat pulzu. Pulz žaludku je na pravé ruce v pozici propusti. Plovoucí je při povrchových syndromech, ponořený při vnitř ních; rychlý při horkých, pomalý při chladných; prázdný při prázdnotě čchi dráhy, plný při převaze škodlivosti. Vlnovitý rychlý pulz ukazuje na přeplněnost horkosti, hladký rychlý na horkost z hlenů či stagnaci potravy, ponořený pomalý na zahuštění se chladu, ponořený strunovitý na hleny tchan-jin. Stav dráhy se odráží i v bodě čchung-jang (ST42) na nártu. Plovoucí bývá při bolestech hlavy, hrdla a při obrně lícního svalu; ponořený souvisí s bolestmi žaludku, nadýmáním a zácpou. Rychlý je při suchých rtech, bolestivém zduření dásní, zrychleném trávení a žízni; pomalý je při studených bolestech v žaludku a zvracení tekutin. Plný pulz je při pocitu plnosti v břiše, zácpě a bolestech; prázdný je při bolestech v žaludku, kterým ulevuje masáž, a při nechutenství. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Zvýšená teplota pokožky v linii dráhy souvisí s horkými syndromy, chladná pokožka se syndromy chladnými. PřI1dadem prvníchjsou otok dásní a bolesti zubů či otok ňader , příkladem druhých studené bolesti v žaludku nebo vybledlé rty. Pohmat na ochablém svalstvu vyhovuje při syndro-
Pohmat
těla
325
mech prázdnoty, např. skrytých bolestech v žaludku; ztuhlé svalstvo a odmítání doteku poukazují na plnost, např. při otoku prsou. Bolesti podél dráhy signalizují stagnaci toku čchi-siie. Citlivost už při mírném pohmatu svědčí o tom, že škodlivost je v povrchové vrstvě, např. při různých blokádách v pokožce. Bolest při silnějším pohmatu ukazuje na hlubší lokalizaci škodlivosti, např. při blokádách šlach a kostí. Jestliže pohmat bolest zmírňuje, její příčinou je prázdnota; nezmírňuje-li ji, případně ji ještě zvětšuje, je příčinou plnost. Dotekové bolesti v oblasti hlavy souvisejí obvykle s lokálními poruchami např. očí, nosu, úst apod. V úseku na hrudi může též jít o lokální stagnace, ale i o nemoci postihující plíce či hrdlo. V horní části břicha pohmatové bolesti poukazují na onemocnění trávicího traktu, resp. i na duševní poruchy typu blouznění nebo šílenství. V dolní části břicha jsou často spjaty s poruchami pohlavních orgánů, gynekologickými onemocněními. Bolesti nad kolenem souvisejí s lokálními poruchami v dolních končetinách, např. s různými blokádami. Na lýtkovém úseku dráhy se bolesti dají nahmatat při onemocněních trávicí soustavy (bolesti žaludku, průjem, zácpa, horkost apod.) nebo při psychických poruchách (blouznění, poruchy vědomí při horečkách). Bolesti na nártu bývají spojeny s disharmoniemi v hlavě, hrudi, žaludku a psychice. Jsou to například bolesti hlavy, očí, zubů, v krku, žaludku apod. 3. Anatomické změny. Vyvýšená místa v průběhu dráhy se objevují při plnosti, jako např. při bolestivém zduření dásní, abscesech v ňadrech apod. Plností jsou způsobeny i řetězce hrbolatých uzlin, např. při blokádách pi, zácpě, bolestech břicha. Ploské a tenké řetězce jsou důsledkem prázdnoty. Bývají při skrytých bolestech břicha, poruchách trávení, ochablosti či dřevěnění dolních končetin. 4. Další vyšetření. Dráha žaludku začíná pod okem, proto poruchy v této části obličeje často souvisejí s jejími disharmoniemi. Je tomu tak např. při křečovitém zešikmení koutků očí nebo úst při mrtvici, otoku spodního víčka při plnosti v dráze, jeho poklesnutí při prázdnotě, vředovitých vyrážkách při vlhké horkosti, rudém otoku při zauzlení se větrné horkosti apod. Otok nosu, vedle něhož dráha vede, bývá způsoben jejím pře plněním škodlivostí. Krvácení z nosu souvisí s vyšleháváním ohně
326
Vyšetřován í
Pohmat
pohmatem
po dráze; rudé vředovité vyrážky vznikají z akumulace horké jedovatosti; polypy v nose svědčí o přetrvávající škodlivosti v dráze; zánět nosních dutin souvisí s "vypařováním se" vlhké horkosti po dráze vzhůru; tzv. pijácký nos poukazuje na akumulaci horkosti. Bolesti horních zubů a otok dásní horní čelisti mívají příčinu v plné škodlivosti, zrudnutí a otok dásní souvisí se stísňováním se horkosti v dráze. Krvácení z dásní mezi zuby bývá při akumulaci horkosti, zblednutí a uvolňování se dásní souvisí s prázdnotou krve v dráze žaludku. Suché, kámen připomínající zuby se objevují při suché horkosti, časté zatínání zubů poukazuje na akumulaci horkosti v dráze . Fialovočervené zbarvení rtů je příznakem plné horkosti, jejich bledost svědčí o prázdném chladu v dráze, zčernání o silném chladu. Otok rtů bývá způsoben plnou škodlivostí; suché rozpraskané rty signalizují suchou horkost v dráze. Vytékání slin z koutků úst je příznakem vnitřní horkosti; erupce v koutcích úst svědčí o vlhké horkosti. Zduřeniny v ústech jsou příznakem přeplněnos ti dráhy horkostí. Náhlý otok a zrudnutí v krku je důsledkem plné škodlivosti v dráze. Hnisavý zánět svědčí o přeplněnosti dráhy horkostí. Erupce v krku ukazují na horkou jedovatost, záškrt je způsobený akumulací horké jedovatosti v dráze. Dráha žaludku dále vede přes prsa, proto otok ňader často souvisí sjejí přeplněností škodlivostí. Malá ňadra ukazují na prázdnotu čchi dráhy, visící ňadra najejí vyčerpanost. Rudý otok ňader souvisí s akumulací horké jedovatosti, otok beze změny barvy kůže bývá při nahromadění se jinové jedovatosti. Otoky kloubů nohou podél dráhy žaludku většinou souvisejí s její přeplněností škodlivostí; červené otoky ukazují na horkost, bledé otoky na chlad a vlhkost, modré až černé na stagnaci krve. Zmenšování se kloubů je příznakem prázdnoty čchi v dráze. Rudé skvrny a bolesti pokožky v průběhu dráhy se objevují při zauzlení se větrné horkosti, hrubnutí a tvrdnutí pokožky ukazuje na krevní stázi nebo na vznik abscesu; loupání se pokožky ukazuje na větrnou horkost, rudé puchýře na stísňování horkosti v dráze, vodnaté puchýřky na vlhkou horkost, vředy na horkou jedovatost a měkké nehni savé vředy souvisejí s chladnoujedovatostí.
4.
Vyšetření dráhy
těla
327
sleziny
1. Pohmat pulzu. Vyšetřování se provádí na stejné pozici jako u pulzu žaludku a platí pro ně tytéž zákonitosti. Kromě nich pulz hladký a rychlý ukazuje na generování se ohně v důsledku stagnace potravy, ponořený pomalý na prázdnotu jangu a nárůst jin ve dráze. Pulz na této dráze se vyšetřuje rovněž v bodech ťi-men (SPll) a čchung-men (SP12) na vnitřní straně stehna. Plovoucí souvisí s působením ohnivé jedovatosti, ponořený s pocitem plnosti v bři še a průjmy. Rychlý je při výrazném zrudnutí rtů, sladké chuti v ústech a žloutence; pomalý při studených bolestech v břiše, bolestech kolem pupku, zvracení, průjmech, chladu v končetinách. Prázdný pulz bývá spjat se zvadlou žlutavou barvou obličeje, bezvládností končetin, vyhřeznutím konečníku, krví ve stolici. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Horká je pokožka při syndromech horkosti, např. vyrážkách z ohnivé jedovatosti; chladná je při chladných syndromech, jako je chlad v končetinách. Měkké svalstvo a úleva při masáži jsou příznaky prázdnoty, tuhé svalstvo a odmítání doteku souvisejí s plností. Příklady prvního stavu jsou slabost v končetinách nebo bolesti břicha; ke druhému stavu patří stagnace potravy s nadýmáním nebo vznik zduřenin. Bolesti při pohmatu dráhy poukazují na stagnaci čchi a krevní stázi. Výrazné už při lehkém dotekujsou při škodlivosti v povrchu, např. blokádách v pokožce nebo svalstvu; citlivost až při silnějším stlačení poukazuje na hlubokou lokalizaci poruch, např. na blokády ve svalstvu a kostech. Zmírnění bolesti při stlačení souvisí s prázdnotou, její zesílení je důkazem plnosti. Bolesti na dolních končetinách souvisejí většinou s poruchami žaludku a se ženskými onemocněními, např. s nadýmáním, průjmy, bolestmi žaludku, poruchami menstruace. Bolesti v břišním úseku dráhy jsou při akutních poruchách trávicího systému. V hrudním úseku bývají při obdobných poruchách v hrudi a plicích. 3. Anatomické změny. Odulá místa ukazují na plnost, např. při nadýmání, stagnaci potravy či plnosti v břiše. Prolákliny svědčí o prázdnotě, jako v případě atrofie svalstva či vpadnutí břicha. Hrbolaté uzliny souvisejí s plností a bloky, ploché uzliny a tenké řetězce uzlin jsou spojeny s prázdnotou.
328
Vyšetřován
í pohmatem
4. Další vyšetření. Dráha sleziny začíná na vnitřní straně palce nohy. Otokjeho kloubu může souviset s plností v dráze, ztenčová ní se kloubu poukazuje na prázdnotu. Rudé otoky jsou spojeny s horkou škodlivostí, velké a nezanÍCené s chladem a vlhkostí. Modré až černé otoky signalizují srážení se krve v důsledku zahušťo vání se chladu. Zduřeniny v břišní oblasti jsou způsobeny plností v dráze, propadliny naopak prázdnotou. Černavá barva pokožky na břiše souvisí s prázdnotou jangu a nárůstem chladu v dráze. Příčiny změn na kůži podél průběhu dráhy jsou obdobné jako u dráhy žaludku. Jelikož se dráha "rozptyluje" pod jazyk, souvisejí s ní i poruchy v této oblasti. Zvětšený, jakoby nateklý jazyk, je příznakem prázdnoty jangu a "natéká ní" vlhkosti do jazyka. Tenký a malý jazyk signalizuje oslabení čchi v dráze. Vybledlý jazyk s bílým povlakem je příznakem prázdného chladu, červený se žlutým mastným povlakem ukazuje na vlhkou horkost v dráze, zatímco modrý s kluzkým povlakem znamená nárůstjinového chladu. 5.
Vyšetření
dráhy srdce
1. Pohmat pulzu. Pulz se zjišťuje v pozici cchun na levé ruce. Plovoucí naznačuje povrchový syndrom v dráze srdce, ponořený vypovídá o syndromu vnitřním. Rychlý souvisí s horkostí, pomalý s chladem. Prázdný pulz vypovídá o prázdnotě čchi-sue v dráze, plný o přeplněnosti škodlivostí. Uzlíkovitý a intervalový bývá při nevyváženosti mezi čchi a krví, zadrhávající při krevní stázi. Hladký a rychlý poukazuje na horkost z hlenů. Na dráze srdce se může zkoumat pulz i v bodě ťi-čchuan (HT1) v podpaží. Plovoucí bývá při zanícených koutcích očí a vzniku rudých skvrn na kůži; ponořený je při dusivém tlaku na hrudi, nespavosti a palpitacích. Pomalý souvisí s blokádami v hrudi a bolestmi srdce; rychlý s vředovitými vyrážkami a erupcemi v ústech a na jazyku. Prázdný pulz se objevuje při srdeční úzkosti, spontánním pocení, živých snech, zapomnětlivosti; plný je při silném neklidu, blouznění či záchvatu šílenství. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Nadměrně teplá bývá pokožka na dráze srdce při horkých syndromech, jako jsou rudé skvrny na kůži, pálivá bolest v dlaních nebo zanícené koutky očí. Chladná je při chladných syndromech, jakými jsou bolesti srdce či pocit chla-
Pohmat
těla
329
du v kloubech v průběhu dráhy. Ochablé svalstvo a příjemný pocit z masáže svědčí o prázdnotě, např. při atrofii. Zduřeniny a odmítání doteku jsou příznakem plnosti, např. při vředovitých vyrážkách. Pohmatové bolesti v linii dráhy poukazují na stagnaci čchi -sue v dráze. Výrazné už při lehkém doteku souvisejí s blokádami v pokožce či cévách; dostavují-li se až při silnějším stlačení, bloky jsou více v hloubce, v hrudi, šlachách, kostech. Zmírnění bolesti při tlaku ukazuje na prázdnotu, např. při studených bolestech nebo dřevěnění v horní končetině; zesílení bolesti je příznakem plnosti. Bolest v hrudním úseku dráhy většinou souvisí s poruchami funkcí srdce a ducha šen, jako jsou palpitace, srdeční úzkost, bolest v hrudi, psychický neklid, blouznění. V úseku nad loktem se objevují při bolestech srdce a nadloktí; na předloktí souvisejí s onemocněním srdce a psychickými poruchami, např. s palpitací, úzkostí, nespavostí, zapomnětlivostí, šílenstvím apod. 3. Anatomické změny. Vyvýšená místa v linii dráhy poukazují na plnost, např. při zduřeninách na jazyku. Prolákliny jsou pří znakem prázdnoty, například při ochablosti v kloubech horních končetin. Hrbolaté nebo zřetězené uzliny souvisejí s plností, ploché uzliny či tenké řetězce uzlin jsou spojeny s prázdnotou. První se mohou objevit při bolestech a spazmech v horních končetinách, druhé při bušení srdce, srdečním neklidu nebo nespavosti. 4. Další vyšetření. Změny hrudního koše mohou souviset s nemocemi srdce, jehož dráha pramení v hrudi. Zúžený hrudník, tenké kosti a svalstvo ukazují na prázdnotu krve v dráze; plochý hrudník a oslabený dech jsou při prázdnotě čchi. Bušení srdce a tenký, resp. uzlíkovitý a intervalový pulz souvisejí s prázdnotou dráhy, nedostatkemjin-jangu i čchi-sue. Černavá barva hrudníku, modročerné rty ajazyk a studené končetiny se objevují při krevní stázi v důsledku prázdnoty jangu. Koutky očí jsou "krevními kolečky" spojenými se srdcem. Pří činoujejich zánětuje často oheň šlehající ve dráze srdce; zduřeni ny v zanícených očních koutcích poukazují na větrnou horkost. Neklidné pohyby očí bývají při zahrazení dráhy horkostí z hlenů, strnulý pohled je příznakem plné škodlivosti v dráze srdce, resp. jater. Otok kloubů v průběhu dráhy se objevuje při její přeplněnosti škodlivostí, "scvrkávání se" okolí kloubů souvisí s nedostatkem
Vyšetřování
330
čchi a krve. Rudé otoky jsou při větrné horkosti; otoky beze změ ny barvy kůže ukazují na zahuštění se chladu a vlhkosti; černavé jsou při krevní stázi a zeleně fialové při zablokování se horkosti. Rudé skvrny nebo puchýřky podél dráhy srdce vypovídají o stísňování se horkosti v ní, mokvající vyrážky svědčí o vlhké horkosti, vředovité vyrážky souvisejí s akumulací horké jedovatosti a nehnisavé vředy se zahuštěním se chladné jedovatosti.
6.
Vyšetření dráhy
tenkého
Pohmat
pohrnalern
střeva
1. Pohmat pulzu. Pulz se vyšetřuje ve stejné pozici jako u srdce a platí pro něj tytéž indikace . Vedle toho se zkoumá i pulz v bodě tchien-čchung (SI16) na zadní straně ramena. Plovoucí bývá při bolestech hlavy či střídá ní se horečky s třesavkou . Ponořený se objevuje při potížích s vymočením se a řezavých bolestech v podbřišku. Rychlý je při ztmavnutí moči, bolestech při močení a při zežloutnutí bělma. Pomalý souvisí s hojným močením a kýlou. Prázdný pulz je při pomočování, skrytých bolestech či kručení v břiše . Plný je při pocitu rozpínání v břiše, který se táhne až na bedra. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Horká podél dráhy je pokožka v případě horkých syndromů, jakým je např. pocit tepla před uchem nebo mezi malíčkem a prsteníkem. Chladná bývá při chladných syndromech, např. při pocitu chladu v podbřišku. Změknutí svalstva a příjemný pocit při masáži souvisí s prázdnotou v dráze, projevující se např. výrazně měkkým podbřiškem a hojnou svět lou močí. Zduřeniny a odmítání doteku poukazují na plnost, např. při otoku hrdla. Jsou-li některá místa podél dráhy citlivá na dotek, jde o stagnaci toku čchi-siie. Citlivost už při lehkém doteku přitom indikuje povrchovou lokalizaci poruchy, citlivost až při větším tlaku její hlubší umístění. Úleva od bolesti při stlačení souvisí s prázdnotou, např. se skrytými bolestmi v podbřišku ; vystupňování bolesti poukazuje na plnost, např. při kýle. Bolesti v úseku dráhy nad loktem bývají při poruchách v oblasti hlavy, šíje, uší, očí a psychického rázu. Nad lopatkami jsou při bolestech v rameni nebo na šíji. Na boku hrdlaje lze zjistit pohmatem při poruchách postihujících hrdlo a uši. V úseku na tvářích jsou např. při bolestech lícních svalů, zubů , při poruchách sluchu.
těla
331
3. Anatomické změny. Vyvýšeniny podél dráhy poukazují na plnost, např. při otocích v podbřišku; vpadlá místa indikují prázdnotu, jako při pomočování se. Hrbolaté uzliny, resp. až řetězce z nich vznikají v případě plnosti v dráze, např. při ztuhnutí a bolestech v šíji, ramenou a nad lopatkami. Ploché uzliny či tenké řetězce uzlinjsou při prázdnotě, projevující se např . pocitem ochablosti v horní končetině, neschopností pohybovat malíčkem na ruce nebo při skrytých bolestech v břiše. 4. Další vyšetření. Otok kloubů v průběhu dráhy svědčí o její přeplněnosti škodlivostí, ztenčování se jejich okolí naopak o prázdnotě. Rudé otoky bývají způsobeny větrnou horkostí; beze změny barvy kůže jsou vyvolány akumulací chladné škodlivosti; modročerné poukazují na krevní stázi a fialové na stísňování se horkosti v dráze . Zrudnutí kůže v linii dráhy souvisí se zauzlením se větrné horkosti, rudé skvrny nebo puchýře svědčí o zablokování se horké škodlivosti v dráze. Drobné hnisavé vyrážky vypovídají o vlhké horkosti a větší vředy o akumulaci horké jedovatosti. Měkké zduřeniny jsou příznakem zahrazení se chladné jedovatosti. Tvorba hrubé a odlupující se vrstvy na pokožce je způsobena stagnací krve v dráze. Otok v oblasti lopatky souvisí s přeplněním dráhy škodlivostí, výrazná vychrtlost v tomto místěje příznakem nedostatku čchi v dráze. Je-li otok červený , škodlivostí je větrná horkost; pokud není červený, vyvolal jej větrný chlad; modročerná svědčí o sražené krvi v dráze. Dráha tenkého střeva vede k vnějšímu koutku očí a má odbočku i k vnitřnímu koutku, takže poruchy v těchto místech často souvisejí s disharmoniemi její čchi. Rudé a nateklé koutky indikují větrnou horkost, krvavé žilky souvisejí s nadbytkem horkosti v dráze, vybledlé koutky poukazují na prázdný chlad. Krvácení z koutků je vyvoláno vyšlehováním ohně v dráze; jejich zežloutnutí je při zablokování se vlhké horkosti. Zduřen á tkáň v koutcích se objevují při nárůstu ohnivé jedovatosti. 7.
Vyšetře ní dráhy močového měchýře
1. Pohmat pulzu. Stav čchi dráhy močového měchýře (i dráhy ledvin) se zjišťuje v pozici čch' na levém zápěstí. Všeobecně platí,
332
Vyšetřování
pohmatem
že plovoucí souvisí s povrchovými syndromy, ponořený s vnitřní mi, pomalý s chladnými, rychlý s horkými, prázdný s nedostatkem čchi v dráze, plný s převahou plné škodlivosti. Plovoucí struno vitý ukazuje na bolesti z blokád, hladký rychlý na vlhkou horkost. Na dráze se pulz dále zkoumá v bodě wej-čung (BL54) v zákolení. Plovoucí bývá při horečkách se zimnicí, ztuhlosti šíje a bolestech zad a beder. Ponořený se objevuje při otocích, sníženém močení a potížích s vylučováním moči. Pomalý souvisí s chladnými blokádami a nadměrným močením. Rychlý pulz bývá při pálivých bolestech při močení, krvácení z nosu a šílenství. Prázdný je např. při pomočování se a plný při zástavě močení či rozpínání v podbřišku. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Horká je pokožka v průběhu dráhy při syndromech horkých, jako jsou např. rudé skvrny na kůži, vředy nebo horké blokády. Chladná je v případě chladných syndromů, např. pocitu chladu v dolních končetinách či při studených bolestech v bedrech a stehnech. Příjemný pocit z masáže a změklé svalstvo svědčí o prázdnotě, např. při bolestech v bedrech nebo bezvládnosti v rukou. Odmítání doteku a zduřeniny či ztvrdlé svalstvo ukazují na plnost, např. při křečích v lýtkách nebo při bolestech zad. Bolesti při pohmatu v průběhu dráhy jsou signálem stagnace toku čchi-sue. Už při lehkém doteku se objevují při povrchových syndromech, jako jsou blokády v kůži nebo cévách. Zřetelné až po silnějším stlačení poukazují na to, že porucha je hlouběji; je to např. při blokádách šlach, kostí, bolestech v kříži. Zmírnění bolestí při tlaku souvisí s prázdnotou, její zintenzivnění naopak signalizuje plnost. Bolesti na temeni jsou při poruchách v hlavě, očích, nosu nebo psychice, jakými jsou bolesti hlavy, zánět očí, krvácení z nosu, ztuhlost šíje, epileptické záchvaty, šílenství. Na zádechje lze zjistit při poruchách souvisejících s funkcemi srdce a plic, např. při kašli, horečkách, horkosti v kostech, zvracení krve, tuberkulóze, bolestech srdce. Na bedrech jsou při poruchách jater, žlučníku, žaludku a střev, jako jsou bolesti v podžebří, žloutenka, nadýmání, průjem, zácpa, bolesti žaludku apod. V oblasti kostrče souvisejí s poruchami střev, pohlavních orgánů a rovněž se ženskými onemocněními, dále s nadýmáním, průjmy, pomočováním se, impotencí, poruchami menstruace, hemoroidy atd. Na zadní straně
Pohmat
těla
333
stehen obvykle souvisejí s lokálními bolestivými poruchami; na lýtkách a nártech se objevují při potížích na temeni hlavy, v očích a nosu, na zádech, zadní straně nohou a v psychice. Jsoujimi např. bolesti hlavy, ztuhlost šíje, mžitky před očima, bolesti očí, šílenství či epilepsie, křeče atd. 3. Anatomické změny. Vyvýšeniny v průběhu dráhy jsou dů sledkem plnosti, například při poraněních, horkých blokádách, bolestivých otocích kloubů. Prolákliny ukazují na prázdnotu, jako při ochablosti dolních končetin. Hrbolaté uzliny nebo výrazné ře tězce uzlin souvisejí s plností; objevují se například při ztuhlosti šíje, křečích v kříži a nohou, křečovitém napružení páteře. Ploché uzliny nebo tenké řetězce uzlin svědčí o prázdnotě, např. při bezvládnosti dolních končetin, neudržení hlavy ve vzpřímené poloze apod. 4. Další vyšetření. Dráha močového měchýře začíná při vnitř ním koutku oka, proto různé poruchy v tomto místě mohou vyplývat z jejích disharmonií. Zrudnutí a otok souvisí s větrnou horkostí, průsvitná bledá barva poukazuje na prázdný chlad, modročerná na krevní stázi, žlutá na vlhkou horkost, časté močení na horkou škodlivost. Pokud se na temeni či zátylku, kudy dráha probíhá, objeví zduřelá místa, jde o projev plnosti v dráze. Je-li barva kůže na nich normální, jsou vyvolány chladem či vlhkostí; pokud jsou rudé, příčinou je horkost. Neovladatelné kývání hlavy poukazuje na větrnou škodlivost; její "padání" dopředu souvisí s prázdnotou v dráze. Ztuhnutí šíje bývá způsobeno napadením větrným chladem, bolestivé ztuhnutí a nemožnost otáčet hlavu souvisí se zablokováním toku čchi-sue v dráze. Otoky na šíji případně zádech jsou důsledkem přeplněnosti škodlivostí; pokud jsou červené, škodlivostí je větrná horkost nebo stísněná horkost v dráze; jsou-li bledé, škodlivostí je prázdný chlad; žluté souvisejí s vlhkou horkostí, modročerné s krevní stází, fialové se zauzlením se horké škodlivosti. Oblastí kříže a kostrče rovněž dráha močového měchýře prochází, takže otoky i zde souvisejí se škodlivostí plné povahy. Rudé s horkostí, bledé s větrným chladem, fialové se zauzlenou horkostí. Prolákliny indikují prázdnotu v dráze. Potíže s ohýbáním v pase jsou při blokádách v toku čchi-sue.
334
Vyšetřování
pohmatem
Obdobné souvislosti platí i pro průběh dráhy na dolních konZrudlé otoky jsou spjaty s horkostí, bledé s chladem, modročerné se srážením se krve v důsledku zahušťování se chladu, fialové s akumulací horkosti. Změny na kůži rovněž odrážejí vnitřní poměry v dráze. Rudé skvrny vznikají při zauzlení se větrné horkosti, suchá odlupující se pokožka souvisí s krevní stází a suchou horkostí, puchýřky naplněné tekutinoujsou příznakem vlhké horkosti, vředy jsou při horké jedovatosti, měkké nezanícené vředy jsou z chladné jedovatosti. četinách.
8.
Vyšetření dráhy
ledvin
1. Pohmat pulzu. Pulzové pozice ledvin jsou v čch' na obou V případě pulzů jednoduchých platí obdobné zákonitostijako u pulzu močového měchýře, u kombinovaných dále tenký rychlý poukazuje na mohutnění ohně v důsledku prázdnoty jin, pomalý tenký a bez síly na vyčerpanost jangové čchi, pomalý tenký silný na přeplněnost jin z prázdnoty jangu, ponořený zadrhávající na stázi krve z prázdnoty jangu, strunovitý tenký na prázdnotujin, plovoucí napružený na větrný chlad, nepatrný tenký a ztrácející se na nebezpečné syndromy odlučování se. N a dráze se dále zkoumá pulz v bodě tchaj-si (KI3) mezi vnitř ním kotníkem a Achillovou šlachou. Plovoucí se spojuje s bolestmi v kříži a stehnech způsobených větrným chladem, případně s blokádami v pokožce. Ponořený je při závratích, šelestech v uších, vodnatých otocích, nepravidelné menstruaci. Pomalý souvisí s ranními průjmy, tzv. zachlazením spermatu a dělohy. Rychlý bývá při krvi v moči, nespavosti, srdeční neuróze, kradmém pocení a přílivové horkosti. Prázdný pulz se zjišťuje při hluchotě, ušních šelestech, polucích, pomočování, silném krvácení z dělohy, potratu. Plný bývá při bolestech v podbřišku, syndromu skotačícího selete a otocích z prázdnoty jangu. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Vyšší doteková teplota v prů běhu dráhy ukazuje na horké syndromy, jakými jsou pálivé rudé skvrny na kůži, zanícené vředy, horké blokády apod. Chladná je při chladných syndromech, například při ranních průjmech, otocích po celém těle, chladu v končetinách, zachlazení spermatu a dělohy. zápěstích.
Pohmat
těla
335
Bolesti při pohmatu v úseku dráhy v horní části břicha souvisejí s akutními poruchami žaludku a střev, např. syndromem skotačícího selete, bolestmi břicha, zvracením. V hrudním úsekujsou při onemocněních souvisejících s funkcemi srdce a plic, např. kašlem, dušností, bušením srdce, nespavostí. 3. Anatomické změny. Vyvýšeniny podél dráhy signalizují plnost; jsou to např. otoky, zduřeniny z blokády čchi-sue, otoky z vnějšího poranění. Proláklá místa ukazují na prázdnotu, např. při ochablosti dolních končetin nebo beder. Ploché uzliny a tenké řetězce uzlin signalizují prázdnotu, např. při bolestech v kříži z přílišných aktivit lao, a při různých syndromech ochablosti spojených s dráhou ledvin. Hrbolaté uzliny nebo hrubé řetězce uzlin jsou příznakem plnosti, např. ve spojitosti s bolestmi z blokád, vněj šími poraněními nebo syndromem skotačícího selete. 4. Další vyšetření. Dráha ledvin začíná na chodidle a vede podél vnitřní strany lýtka a stehna vzhůru. Otok chodidla a kloubů v linii dráhy indikuje její přeplněnost škodlivostí. Rudé otoky poukazují na horkost, bledé na chlad z prázdnoty, modročerné na stázi krve v důsledku zahuštění se chladu, fialové na zauzlenou horkost. Propadliny jsou příznakem prázdnoty v dráze. Zarudlá a bolestivá kůže podél dráhy signalizuje stísnění se větrné horkosti; zhrubnutí a odlupování se pokožky bývá při krevní stázi; mokvající vyrážky souvisejí s vlhkou horkostí, zanícené vředy s horkou jedovatostí a měkké nezanícené vředy s chladnou jedovatostí. Rovněž potíže v krku mohou odrážet poruchy této dráhy, jelikož přes něj vede její vnitřní větev. Mírně bolestivý zánět je odrazem stoupání ohně z prázdnoty jin; mírné bolesti a světle červený nezanícený krk, resp. svědění a sucho v krku svědčí o prázdnotě jin v dráze. Povrchový rozsev vřídků je příznakem "plápolání" ohně z prázdnoty. Jazyk je rovněž propojen s dráhou ledvin. Jeho zvětšení je odrazem prázdnoty jangu ledvin, zmenšení naopak indikuje prázdnotu jin. Tmavočervený jazyk indikuje též prázdnotu jin, modrofialový souvisí se zahuštěním se chladu v dráze. Tuhý jazyk je příznakem nárůstu horkosti, ochablý a měkký poukazuje na vyčerpání tekutin v dráze, krátký a stažený na nárůst chladu, ochablý, suchý a bez povlaku je příznakem kritické vyčerpanosti jin ledvin.
Vy ,§etřování
336 9.
Vyšetření
dráhy
pohmatem
osrdečníku
1. Pohmat pulzu. Pulz se zjišťuje v téže pozici jako pulz srdce, tj . ve cchunu na levém zápěstí. Plovoucí souvisí s povrchovými syndromy, ponořený s vnitřními, rychlý s horkými, pomalý s chladnými, prázdný s nedostatkem řádné čchi, plný s přesilou škodlivosti v dráze, zadrhávající s krevní stází. Plovoucí rychlý indikuje větrnou horkost, hladký rychlý horkost z hlenů tchan. Dáre se může vyšetřit i pulz v bodě lao-kung (PE8) v dlani. Plovoucí se objevuje při pocitu plnosti v hrudi a křečích v lokti a nadloktí; ponořený je při bolestech srdce a silném bušení srdce v klidu. Rychlý souvisí se srdeční neurózou, neklidem, pocitem horka v srdci i dlaních a se zežloutnutím bělma; pomalý lze zjistit při bolestech srdce a pocitu chladu v srdci. Prázdný je pulz při pocitu prázdnoty pod srdcem, srdeční úzkosti a nespavosti; plný je při poruchách vědomí, blouznění, bláznivém smíchu. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Pokud je při pohmatu kůže v průběhu dráhy teplejší nežli její okolí, jde o horkost, např. v pří padě pocitu pálení v dlaních. Je-li kůže chladnější, např. při pocitu chladu v srdci či kloubech, indikuje chlad. Změklé svalstvo a příjemný pocit z masáže jsou příznakem prázdnoty, např. při ochablosti horní končetiny. Zatvrdliny a nesnášení doteku indikují plnost, např. při vředech, bolestivém tlaku v podžebří nebo spazmu v nadloktí. Bolest při pohmatu poukazuje na stagnaci čchi-sue. Její pří tomnost už při lehkém doteku svědčí o škodlivosti v povrchu, např. při blokádách cév. Objevivší se až při silnějším stlačení je důsled kem škodlivosti v hloubce, např. při bolestech v hrudi, vzniku hrudkovitého útvaru pod žebry (si-pen), bolestivých spazmech v nadloktí. Zmírnění bolesti tlakem souvisí s prázdnotou, např. při bolestivém pocitu dutiny v srdci, chladu v srdci nebo silné palpita ci při odpočinku. Nárůst bolesti naopak signalizuje plnost, jako při bolestivém otoku v podpaží či bolestivém rozpínání v podžebří. Bolesti v hrudním úseku dráhy jsou při poruchách v hrudi a psychice, např. v případě bolestí srdce, pod žebry, záchvatů epilepsie nebo šílenství. V nadloktí souvisejí s poruchami v hrudi, srdci, žaludku a psychice, jakými jsou bolesti srdce či v hrudi a žaludku, zvracení, palpitace, epileptické záchvaty, erupce na ústech.
Pohmat
těla
337
3. Anatomické změny. Vyvýšeniny v průběhu dráhy signalizují plnost, prolákliny prázdnotu. S prvním případem souvisejí např. vředy, s druhým hubnutí hrudníku nebo duté bolesti v srdci. Hrubé uzliny nebo řetězce z nich poukazují na plnost, např. při spazmech v nadloktí či při pocitu plnosti v podžebří. Tenké řetěz ce a ploché uzliny jsou příznakem prázdnoty, např. při bušení srdce v klidu, pocitu dutiny pod srdcem nebo při ochablosti horní končetiny.
4. Další vyšetření. Otoky podél hrudního průběhu dráhy jsou signálem plnosti, hubnutí v těchto partiích naopak indikuje nedostatek vrozené čchi . Chlad táhnoucí se až k ramennímu kloubu a popelavá barva obličeje se objevují při bolestech srdce způsobe ných krevní stází ze zahuštění se chladu. Otoky v okolí kloubů na vnitřní straně horních končetin souvisejí s přeplněností dráhy škodlivostí, ztenčování se okolí kloubů svědčí o prázdnotě . Červe né otoky jsou způsobeny větrnou horkostí, bledé větrným chladem, modročerné krevní stází a fialové zablokováním se horkosti. Rudé skvrny na kůži v linii dráhy vyvolává zauzlení se větrné horkosti, zhrubnutí a odlupování se kůže krevní stáze, mokvající puchýře vlhká horkost, vředy akumulace horké jedovatosti a nezanícené zduřeniny zauzlení se chladné jedovatosti. lO.
Vyšetření dráhy
trojitého
zářiče
1. Pohmat pulzu. Stav čchi se zjišťuje na pravém zápěstí v zadní pozici čch'. Plovoucí souvisí s povrchovými syndromy v dráze, ponořený s vnitřními, rychlý s horkými, pomalý s chladnými, plný s přeplněností škodlivým činitelem, prázdný s nedostatkem pů vodní čchi. Ponořený a zadrhávající poukazuje na krevní stázi z oslabení čchi, vlnovitý rychlý na nárůst škodlivé horkosti. Doplňkovým bodem sloužícím k vyšetření pulzu je che-liao (TE22) na spánku. Plovoucí pulz v němje při bolestech hlavy, stří dání se horečky se zimnicí, silném pocení. Ponořený bývá při potížích s vylučováním moči a rozpínání v podbřišku. Rychlý se objevuje při poruchách v uších, zrudnutí očí a v krku. Plný je při otocích a dušnosti, prázdný při ztrátě kontroly nad močením nebo zástavě močení.
2. Pohmat pokožky a svalstva. Zřetelně teplá je pokožka při syndromech horkosti, jakými jsou bolesti pod ušima nebo v klou-
338
Vyšetřování
Pohmat
pohmat e m
bech. Chladná souvisí se syndromy chladu, např. blokádami v kloubech, dřevěnění rukou, nepohyblivostí prsteníku. Měkké svalstvo a úleva při masáži jsou příznakem prázdnoty, projevující se např. ochablostí v kloubech horních končetin . Tuhé zduřeniny a odmítání doteku svědčí o plnosti, např. při vředech. Hrubnutí kůže souvisí se suchou horkostí nebo prázdnotou krve. Bolesti při pohmatu podél dráhy se objevují v případě stagnace čchi-sue. Už při lehkém doteku vznikají tehdy, je-li škodlivost v povrchu, např . při bolestech kolem uší, křečovitém zešikmění očí a úst. Zřetelné až při silnějším stlačení jsou odrazem poruchy v hloubce, např. chladných a vlhkých bloků nebo zahuštění se chladu v rameni. Zmírnění bolesti pohmatem svědčí o prázdnotě, např. při ochablosti v kloubech, dřevěnění a chladu v rukou. Její vystupňování poukazuje na plnost, např . při poraněních, bolestivém ztuhnutí šíje či vředech. Bolesti v úseku dráhy od prstů k lokti souvisejí obvykle s poruchami na straně hlavy, v uších, očích, hrdle a hrudníku,jakýmijsou bolesti hlavy, hučení v uších, zánět v krku, bolesti v hrudníku, náhlá ztráta hlasu a uzliny na hrdle. V úseku nad loktemjsou spjaty s lokálními poruchami, např. bolestmi nadloktí, šíje, ramen. V úseku na straně hrdla a hlavy odrážejí poruchy na boku hlavy a v očích a uších, např. při bolestech, hučení v uších, uzlinách na krku, křečích lícních svalů. 3. Anatomické změny. Vyvýšená místa odrážejí plnost v dráze, jako při zduřeninách pod ušima, uzlinách, vředech. Prolákliny jsou signálem prázdnoty, např. při syndromech ochablosti. Hrbolaté uzliny a řetězce z nich svědčí o plnosti, např . při chladných a vlhkých blokádách, poraněních či vředech. Ploché uzliny a tenké řetězce jsou příznakem prázdnoty, např. při dřevěnění horních končetin.
4. Další vyšetření. Dráha trojitého zářiče začíná na prsteníku a vede nahoru po vnější straně ramena. Otoky kloubů v jejím prů běhu ukazují na škodlivost plné povahy, výrazné vystoupnutí kloubůje znamením prázdnoty. Červené otoky jsou způsobeny větrnou horkostí, beze změny barvy pokožky vyplývají z větrného chladu, modročerné způsobuje krevní stáze a fialové zauzlená horkost. Rudé pálivé skvrny až zduřeniny na kůži signalizují zauzlení se větrné horkosti. Výrazně bledá kůže v linii dráhy ukazuje na prázdnotu a chlad. Když se na kůži vytvoří hrubá a odlupující se vrstva, příčinou je krevní stáze. Hnisavé vyrážky indikují vlhkou
těla
339
horkost v dráze, zanícené vředy akumulaci horké jedovatosti, nezanícené zauzlení se chladné jedovatosti. Otoky na boku hrdla a obličeje jsou rovněž příznakem nárůs tu škodlivosti v dráze. V případě červených je škodlivost horké povahy, u bledých jde o prázdný chlad, u žlutých o vlhkost, u modročerných o krevní stázi a u fialových o zauzlení se horkosti. Jelikož dráha vede kolem uší, souvisejí s ní i poruchy v této oblasti. Otok indikuje přeplnění dráhy škodlivostí. Červený znamená, že v ní, resp. v dráze žlučníku se akumuluje větrná horkost. Bledý je příznakem prázdného chladu, modročerný krevní stáze. Vředovité vyrážky v uchu svědčí o zauzlení se ohně, výtok žlutého hnisu signalizuje vlhkou horkost, řídký průzračný výtok souvisí s chladem a vlhkostí, bílý s chladnou jedovatostí a krvavý s horkou jedovatostí. Okolí vnějšího koutku očí je rovněž ovlivňováno stavem čchi v dráze tří zářičů. Červený otok indikuje větrnou horkost, modročerný je při bolestivých syndromech vyplývajících z poruch v drahách tří zářičů a žlučníku. Vyrážky naplněné tekutinou svědčí o vlhké horkosti. 11 .
Vyšetření dráhy žlu čníku
1. Pohmat pulzu. Místem vyšetření je kuan na levém zápěstí. Plovoucí pulz signalizuje povrchové syndromy v dráze, ponořený vnitřní, pomalý chladné, rychlý horké, plný převahu škodlivosti, prázdný nedostatek čchi, zadrhávající srážení se krve, stvolovitý ztrátu krve a tenký nedostatek řádné čchi. Plovoucí napružený bývá při vniknutí větrného chladu, hladký rychlý při nárůstu horkosti z akumulace hlenů, rozbředlý rychlý při "odpařování se" vlhké horkosti. Druhým možným místem vyšetření pulzu žlučníku je bod tching-chuej (GB2) před uchem. Plovoucí pulz se v něm objevuje např. při střídání se horečky se zimnicí, bolestech hlavy, horečce malarického typu. Ponořený je při bolestech v podžebří, zvracení či častém vzdychání. Pomalý bývá při jednostranných bolestech hlavy, bolestivých blokádách v dolních končetinách a slzení. Rychlý je při hučení a zaléhání v uších, tvorbě hnisu v uchu, žloutence, zánětu očí, krku a při hořké chuti v ústech v souvislosti s horeč natými onemocněními. Plný pulz se objevuje např . při otoku ucha,
340
Vyšetřován
í pohmatem
bolestech hlavy, záchvatech šílenství. Prázdný je spojen s hluchotou, nespavostí, ochablostí dolních končetin, gynekologickým výtokem. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Zvýšená teplota pokožky ukazuje na horké syndromy, jako jsou zduření ucha či horké blokády. Chladnáje pokožka při chladných syndromech, např. pocitu ochablosti nebo neschopnosti ohýbat čtvrtý prst na noze. Zatvrdliny svalstva a odmítání doteku jsou typické pro syndromy plno~ti, např. vředy. Zvadlé svalstvo a úleva při masáži svědčí o prázdnotě. Hrubnutí kůže je příznakem suché horkosti nebo krevní stáze. Bolesti při pohmatu podél dráhy signalizují zahrazování se toku čchi-siie. Už při lehkém doteku jsou tehdy, pokud jde o syndromy v povrchu, např. křečovité zešikmení koutků očí a úst, bolesti v okolí ucha či jednostranné bolesti hlavy. Hmatné až při silnějším stlačení indikují poruchu v hloubce, např. při bolestech kloubů, v bedrech a stehnech. Ústup bolesti při stlačení signalizuje prázdnotu, jako v případě pocitů dřevěnění a přecitlivělosti pokožky na hlavě, nebo skrytých bolestí v hrudi. Přetrvávání nebo až vystupňování bolestí svědčí o plnosti, např. při bolestivém zablokování se šíje, poraněních nebo vředech . Bolesti v úsecích dráhy na hlavě obvykle souvisejí s bolestivými stavy týkajícími se hlavy, očí, uší, zubů a šíje. Na šíji souvisejí s bolestmi a ztuhlostí šíje, hlavy a zad, případně se závratěmi. V hrudním úseku se týkají bolestí na žebrech, zvracení, žloutenky, pocitu plnosti v hrudi. Pod volnými konci žeber se objevují při onemocněních střev, pohlavních orgánů a při ženských onemocněních, např. při poruchách menstruace, bolestech břicha, výtoku, kýle, potížích s vyloučením moči apod. Na vnější straně stehen souvisejí s lokálními bolestmi a bolestmi v bedrech a kolenou. Na lýtkách a nártech mají spojitost s onemocněními hlavy, očí, uší, hrudi, psychiky a s horečnatými chorobami. Příkladem jsou bolesti hlavy, zejména jednostranné, otok očí, hučení v uších, bolesti v krku a na šíji, abscesy v prsou, žloutenka. 3. Anatomické změny . Vyvýšená místa v linii dráhy poukazují na plnost, např. při otoku očí, uzlinách na krku či vředech. Prolákliny jsou příznakem prázdnoty, často při ochablosti dolních končetin. Výrazné uzliny a hrubé řetězce uzlin jsou spjaty s plností, např. při bolestech kloubů, ztuhlosti šíje, křečích v zádech nebo v lýtkách. Ploché zduřeniny či tenké řetězce uzlin vypovída-
Pohmat
těla
341
jí o prázdnotě, jako při bezvládnosti či dřevěnění končetin, chvění se očních víček. 4. Další vyšetření. Otok či zrudnutí vnějšího koutku očí, kde dráha začíná, poukazuje na přítomnost větrné horkosti. Výrazně bledé koutky jsou příznakem chladu z prázdnoty, modročerné indikují bolestivé stavy související s dráhami žlučníku a trojitého zářiče. Hnisavé vyrážky v tomto místě indikují vlhkou horkost. Otoky v okolí uší znamenají, že dráhaje přeplněná škodlivostí. Pokud jsou červené, škodlivostí je větrná horkost, bledé indikují větrný chlad. Modročerné zabarvení pokožky v okolí uší poukazuje na krevní stázi, podobně i hrubnutí a odlupování se pokožky. Vředy v uchu signalizují výstup ohně v dráze, žlutý hnisavý výtok vlhkou horkost, průzračný výtok chladnou vlhkost, bílý výtok chladnou jedovatost a krev v hnisu horkou jedovatost. Otoky na boku hrudníku rovněž poukazují na přeplněnost dráhy škodlivostí. Rudé jsou v případě větrné horkosti, beze změ ny barvy jsou při akumulaci hlenů a vlhkosti. Modročerné zabarvení kůže indikuje bolestivé stavy spojené s poruchami v drahách žlučníku ajater; její zhrubnutí a loupání se souvisí s krevní stází. Červené zduřeniny na žebrechjsou příznakem ohnivé jedovatosti v dráze. Také změny na kůži a v okolí kloubů dolních končetin podél dráhy vypovídají o stavu čchi v ní. Otoky kloubů jsou příznakem přebytku škodlivosti, jejich výrazné "scvrknutí se" ukazuje na prázdnotu čchi. Rudé jsou otoky v důsledku větrné horkosti, bledé vyplývají z větrného chladu, modročerné z krevní stáze v dů sledku zahuštění se chladu a fialové ze zablokování se horkosti. Červené zduřeniny na kůži indikují větrnou horkost, zhrublá a odlupující se pokožka souvisí s krevní stází, drobné červené erupce a skvrny mají původ v zablokované horkosti, hnisavé vředy v horké jedovatosti a nezanícené vředy v chladné jedovatosti. 12.
Vyšetření dráhy
jater
1. Pohmat pulzu. Na zápěstí se vyšetřuje stav čchijater v tomtéž místě jako u žlučníku a pro jednoduché pulzy platí tytéž spojitosti. U kombinovaných plovoucí rychlý znamená větrnou horkost, plovoucí napružený větrný chlad, hladký rychlý horkost z hlenů, rozbředlý rychlý vlhkou horkost.
342
Vy.5etřování
pohmat e m
Dalšími body pohmatu pulzujsou tchaj-čchung (LR3) na nártu a wu-li (LRIO) sjin-lienem (LRll) na vnitřku stehen pod slabinami. Plovoucí pulz bývá při bolestech hlavy, závratích, zánětu očí, slzení při větru. Ponořený je při zvracení, škytání, potížích s vyloučením moči a otocích v podbřišku. Pomalý je při kýle, bolestech podbřišku, studených bolestech na temeni a při průjmu. Rychlý souvisí s bolestmi hlavy, zánětem očí, tzv. suchostí v orgánech, zvracením krve, krvácením z nosu, otokem šourku. Plný se objevuje při blokádách v hrudi, otocích podbřišku, epileptických záchvatech, křečích. Prázdný je při závratích, poruchách menstruace, pomoč ování se, pociťování tepavých pohybů v podbřišku. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Zvýšená teplota kůže v linii dráhy vypovídá o horkých syndromech, jakými jsou např. pálivé rudé zduřeniny, bolestivý otok šourku či horké bloky. Pokožka chladnější než obvykle souvisí s chladnými syndromy, např. kýlou, studenými bolestmi v podbřišku, pocitem chladu v končeti nách. Ochablé svalstvo a úlevy při masážijsou příznaky prázdnoty, např. v souvislosti s ochablostí či dřevěněním dolních končetin, neschopností hýbat palcem u nohy. Oteklé svalstvo a odmítání doteku svědčí o plnosti, např. při vředech. Hrubnutí kůže mívá pří činu v suché horkosti. Bolesti při pohmatu v linii dráhy signalizují stagnaci čchi a krve a snížení průchodnosti. Výrazné už při lehkém doteku jsou tehdy, je-li škodlivost v povrchové vrstvě, např. při svědivých bolestech pohlavních orgánů. Zřetelné až při silnějším stlačení svědčí o hlubší lokalizaci škodlivosti, jako při bolestech v podbřišku, bedrech, blocích z vlhkosti a chladu. Ústup bolesti při stlačení je pří znakem prázdnoty, např . při skrytých bolestech pod žebry či studených bolestech v podbřišku. Nezměněná nebo zvýšená bolest vypovídá o plnosti, jako je tomu při kýle, potížích s předklá něním a zakláněním trupu, otoku podbřišku apod. Bolesti v úseku dráhy na nohou souvisejí s poruchami na temeni, žebrech, se ženskými onemocněními a poruchami činnosti pohlavních orgánů, např. s bolestmi hlavy či v podžebří, závratěmi, potížemi s vyloučením moči, pomočováním, nepravidelnou menstruací atd. V úseku na břiše a hrudi signalizují lokální poruchy a ženské choroby, např. bolesti v podžebří, zvracení, nadýmání, průjem. 3. Anatomické změny. Vyvýšeniny podél dráhy jsou přízna kem plnosti, např. v případě otoku podbřišku a šourku. Prolákli-
Pohm a t
těla
343
ny svědčí o prázdnotě; objevují se např . při ochablosti dolních končetin. Výrazné uzliny a řetězce z nich ukazují na plnost, např. při bolestech z bloků, křečích svalstva, otoku podbřišku. Ploché uzliny nebo tenké řetězce uzlin pocházejí z prázdnoty, např. při syndromech ochablosti či dřevěnění končetin. 4. Další vyšetření. Změny na kloubech nohou, kudy probíhá dráha jater, mohou odrážet její chorobné poruchy. Zvětšení kloubů signalizuje plnost, zmenšení prázdnotu. V prvním případě jde o přeplněnost dráhy škodlivostí, v druhém o prázdnotu krve v dráze . Zrudlé otoky svědčí o větrné horkosti, beze změny barvy o vě trném chladu, fialové o zauzlení se horkosti, modročerné o krevní stázi. Rudé zduřeniny kůže v linii dráhy jsou příznakem zauzlení se větrné horkosti, zežloutnutí pokožky vypovídá o vlhkosti, suchá odlupující se kůže o krevní stázi nebo suché horkosti. Vyrážky naplněné tekutinou jsou příznakem vlhké horkosti, zanícené vředy souvisejí s akumulací horké jedovatosti a nezanícené s nahromaděním se chladné jedovatosti. Nebolestivý otok šourku vyplývá z chladné vlhkosti v dráze, červený otok je příznakem vlhké horkosti. Svědění v pohlavních orgánech svědčí o větrné vlhkosti, u žen může jít o suchost krve v dráze. Zvýšená vlhkost na šourku souvisí s nadbytkem vlhkosti, jeho zmenšení a ochablost vyplývají z prázdnoty. Vředovité vyrážky na pohlavních orgánech jsou způsobeny akumulací horkosti. Bílé skvrny na pokožce ukazují na chladnou vlhkost. Otok podbřišku, kudy dráha dále pokračuje, je znamením její přeplněnosti škodlivostí. Jeho zmodrání se objevuje při bolestivých stavech ze zahuštění se chladu v dráze. Pocení na podbřišku je příznakem vlhké horkosti. Otoky na žebrech v linii dráhy signalizují její přeplnění škodlivostí, výrazné vystoupení žeber prozrazuje vyčerpanost krve v dráze. Pro barvu otoků opět platí, že červené souvisejí s větrnou horkostí, bledé s prázdným chladem, modročerné s krevní stází a fialové se zauzlením se horkosti. Propadliny mezi žebry svědčí o velké prázdnotě v dráze. Dráha jater má odbočku i k očím, ovlivňuje tudíž i jejich stav. Otok a zrudnutí očí poukazuje na větrnou horkost, zrudnutí běl ma na šlehání ohně v dráze, zakalení duhovky vypovídá o větrné horkosti v dráze a o vyčerpanosti jin jater a ledvin. Nerovný po-
Vyšetřo
344
ván í pohma t e m
vrch očních bulev bývá spjat rovněž s vyčerpaností drah jater a ledvin. Obracení očí vsloup při dlouhotrvajících onemocněních poukazuje na blížící se kolaps v dráze, šilhání vyvolává jaterní vítr, zvětšení čočky souvisí s ohněm v drahách jater a žlučníku nebo s kritickým vyčerpáním esence ledvin. 13.
Vyšetření řídící
dráhy
1. Pohmat pulzu. Za signál chorobné poruchy v této dráze se považuje, je-li pulz ve všech třech pozicích na zápěstí plovoucí. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Vyšší teplota kůže v linii dráhy než v jejím okolí je signálem horkých syndromů, např. při vzniku vředů. Chladná pokožka signalizuje chladné syndromy,jakými jsou impotence a výhřez dělohy v důsledku prázdnoty jangu. Změk lé svalstvo a úleva při masáži na příslušném místě jsou přízna kem chladu z prázdnoty. Naopak, zatvrdliny a odmítání doteku svědčí o plnosti, např . při vředovitých vyrážkách. Hrubnutí pokožky poukazuje na suchou horkost nebo krevní stázi. Bolest při pohmatu signalizuje překážky v toku čchi a krve. Pokud neustupují, nebo se až stupňují, škodlivost je plné povahy; je tomu tak např . při bolestivém ztuhnutí šíje. Bolesti v oblasti kostrče se objevují při psychických poruchách, onemocněních ženských a pohlavních orgánů, např. při šílenství, nepravidelné menstruaci, impotenci, výtoku, ale i při bolestech v kříži, hemoroidech či krvi ve stolici. V oblasti bederních obratlů se dají bolesti vyhmatat většinou při poruchách psychických a v trávicím ústrojí, např. při šílenství, průjmech, žloutence, zvracení, ale i při bolestech v kříži. V hrudním úseku bývají při poruchách v psychice, srdci a plicích, např . při šílenství, nespavosti, bušení srdce, zapomnětlivosti, kašli, bolestech v hrudi. V úseku na šíji jsou při psychických poruchách a potížích v hlavě, např. šílenství, bolestech šíje či hlavy, závratích, ztuhlosti jazyka a potížích s artikulací. Pohmatové bolesti v úseku na hlavě vypovídají o postižení psychiky, hlavy a smyslových orgánů , jakým je šílenství, epilepsie, závratě, bolesti hlavy či mrtvice. Úsek nad ústy a na nose odráží poruchy lokální a psychické, např. bolesti nosu, zubů, dásní, ztrátu vědomí, dětské křeče, šílenství. 3. Anatomické změny . Podobně jako u jiných drah platí, že vyvýšeniny v průběhu dráhy svědčí o plnosti, zatímco prolákliny
Pohmat
t ě la
345
o prázdnotě. K prvním patří např. vředy, k druhým deformace páteře. Hrbolaté uzliny a výrazné řetězce uzlin poukazují na plnost, např. při křečovitém prohnutí páteře dozadu. Tenké řetězce a ploché uzliny signalizují prázdnotu, např. v případě závratí, spontánního pocení či skrytých bolestí v šíji a zádech. 4 . Další vyšetření. Rídící dráha začíná v oblasti vnitřních pohlavních orgánů a vede přes močový měchýř a konečník dozadu ke kostrči, takže s ní souvisejí chorobné poruchy jako výhřez dě lohy, časté močení, bílý výtok, pocit únavy a celkové slabosti. Tyto jsou spojeny s prázdnotou v dráze. Jde-li o prázdnotu jangu, pří znaky jsou impotence, únik semena, zachlazení semena, závratě, ušní šelesty, oslabení v bedrech a kolenou, chlad v končetinách . Prosáknutí dráhy vlhkou horkostí se projevuje nadměrnou vlhkostí v oblasti pohlavních orgánů, pocitem tíhy v dolních končeti nách, ztmavnutím moči. Nedostatek čchi v dráze se většinou projevuje závratěmi , bušením srdce, psychickou únavou, žlutou zvadlou barvou obličeje, výhřezem konečníku. Otok, pálení a svě dění konečníku poukazuje na horkou škodlivost; hemoroidy, potíže s vytlačením stolice a sucho v ústech odkazují na suchou horkost. Praskající vředy na kostrči jsou příznakem zauzlení se vlhkosti z hlenů. Dráha dále pokračuje v páteři nahoru. Silná páteř a svalstvo podél ní svědčí o harmonii v dráze a o dostatku vrozené čchi i esence. Tenká páteř, nedostatek svalstva a suchá pokožka nebo až deformace páteře jsou příznakem disharmonie v řídící dráze, nedostatku jangu či vrozené ťing-čchi , jakož i oslabení postnatálního kořen~. Ztuhlost a bolesti krční páteře případně hlavy, spolu s horečkami, zimomřivostí, křečemi v končetinách a pocitem tíhy v těle jsou důsledkem stagnace větrné vlhkosti a chladu v dráze. Křečovitá ztuhlost, vysoké teploty, žízeň, plnost v břiše, zatínání čelistí, trhavé pohyby rukou a nohou, ztráty vědomí atd. poukazují na horkost vnějšího či vnitřního původu a následný nedostatek vláhy v dráze. Ztuhlost páteře, bodavé fixované bolesti v hlavě , hubenost a křeče končetin jsou typickým příznakem stagnace čchi sue v dráze. Pocit napětí na krku, bolesti hlavy, motolice, dusivý tlak v hrudi, nevolnost a zahlenění poukazují na stagnaci vlhkosti. Vředovité vyrážky na krku signalizují průnik jedovatosti do dráhy. Ochablost šíje a potíže s udržením hlavy ve vzpřímené poloze svědčí o prázdnotě v tu-maj.
Vyše třo
346
Vředovité vyrážky v linii od temene až na čelo jsou příznakem akumulace horkosti a zahuštění se ohnivé jedovatosti v dráze. Obdobnou příčinu mají i fialové zduřeniny na nose. Tzv. pijácký nos, který je zpočátku červený, posléze fialoví až černá, je příznakem stísněné horkosti v dráze, resp. akumulované horkosti v plicích a žaludku. Červenofialové zduřeniny mezi horním rtem a nosem indikují napadení dráhy škodlivou horkostí z horního zářiče.
Rudé zduřeniny na kůži v linii dráhy svědčí o horkosti v ní, hrubá a odlupující se pokožka o krevní stázi, hnisavé vyrážky o vlhké horkosti, zanícené vředy o horké jedovatosti, nezanícené o zahuštění se chladné jedovatosti. 14.
Vyšetření dráhy početí
1. Pohmat pulzu. Chorobnou poruchu v žen-maj pulz na záodráží tehdy, pokud je napružený tenký a plný. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Pocitově vyšší teplota kůže v linii dráhy je příznakem nárůstu horkosti. Chladnější je kůže při chladných syndromech, jako jsou některé typy kýly. Zduřeni ny a odmítání doteku jsou příznakem plnosti, např. při natažení svalstva v pase a potížích s předkláněním a zakláněním trupu, anebo při vzniku vředů. Bolesti zjištěné pohmatem v linii dráhy signalizují neprůchod nost čchi-sue. Jsou-li v podbřišku v průběhu menstruace, jsou-li bodavé a odmítá-li pacientka dotek, příčinou je stagnace čchi a krve v drahách žen-maj a čchung-maj. Pokud jsou studené, pohmatem se stupňují a zmírňuje je teplý obklad, jsou způsobeny chladem usídleným v dráze; vyhovuje-li masáž a teplo dělá vysloveně dobře, příčinou je chlad z prázdnoty. Skryté a trvalé bolesti v podbřišku po porodu a úleva při masáži jsou příznakem nedostatku čchi-sue a prázdnoty v žen-maj a čchung-maj. Bolesti na úseku v spodní části břicha souvisejí s onemocněními ženskými, střeva pohlavních orgánů, např. s nepravidelnou menstruací, silným či trvalým krvácením z dělohy, impotencí, poruchami moče ní, polucemi, průjmem a podobně. V horní části břicha mají vztah k poruchám žaludku a psychiky, jako jsou bolesti žaludku, zvracení, průjem, šílenství. V hrudním úseku dráhy je lze zjistit při postižení srdce, plic a hrudi, např. při rozpínavých bolestech v podpěstí
Pohmat
ván í p o hmat e m
těla
347
žebří, bolestech srdce, záduše, bušení srdce, kašli apod. V úseku na hrdle bolesti většinou signalizují poruchy týkající se hrdla a jazyka, např. otok v krku, náhlou ztrátu hlasu, ztuhlost jazyka, otok pod jazykem, dušnost. V úseku úst se týkají bolestivých stavů v ústech. 3. Anatomické změny. Vyvýšeniny v průběhu dráhy jsou způ sobeny škodlivostí plné povahy, zatímco prolákliny vyvolává prázdnota. Hrbolaté uzliny a tlusté řetězce uzlin indikují plnost, např. při křečích v břiše. Ploché uzliny a tenké řetězce jsou příznakem prázdnoty, jako při bolestech břicha z prázdného chladu. 4. Další vyšetření. Dráha početí začíná v místech, kde mají ženy dělohu, proto s ní souvisejí mnohá ženská onemocnění. Před časná nebo silná menstruace s tmavočervenou a hustou krví, anebo naopak málo husté krve, signalizují nepevnost dráhy v důsledku horkosti ve vrstvě krve . Opožděná či prodloužená menstruace s malým množstvím světlé a řídké nebo temné a sražené krve poukazuje na zahuštění se chladu v dráze. Zástava menstruace je důsledkem prázdnoty moře krve nebo zablokování žen-maj. Vyhřeznutí dělohy souvisí s propadáváním se čchi v důsledku její prázdnoty a s nepevností žen-maj. Občasné mírné krvácení v době těhotenství, neprovázejí-lije bolesti v kříži a kolenou, indikuje disharmonii čchi a krve v dráze . Kýla a tvorba shluků ve spodní čás ti břichajsou příznakem plné škodlivosti. Napadení břišního úseku dráhy chladem může být příčinou bolestivých potíží při ohýbání trupu dopředu a dozadu.
15.
Vyšetření ústřední dráhy
1. Pohmat pokožky a svalstva. Pokud je pokožka v linii dráhy teplejší než v jejím okolí, v dráze je horkost, např. při stoupání ohně následkem prázdnoty jin. Zřetelně chladnější kůže signalizuje chladné syndromy, např. vzestupný pohyb chladné čchi v dů sledku prázdnoty jangu. Bolesti při pohmatu znamenají, že v toku čchi-sue se tvoří pře kážky. Úleva při pohmatu a působení tepla indikuje prázdný chlad, který vede např. k bolestem na stranách břicha. Zesílení bolestí při pohmatu a odmítání doteku svědčí o plné povaze škodlivosti, např. při nadýmavých bolestech žaludku, bolestivé zástavě menstruace apod.
348
Vyšetřování
pohmatem
2. Anatomické změny. Výrazné vyvýšeniny v průběhu dráhy její přeplněnost škodlivostí; podobným signálem jsou hrubé řetězce uzlin či hrbolaté uzliny. Je tomu tak např. v přípa dě tvorby shluků v podbřišku či kýly. Propadliny, ploché uzliny nebo tenké řetězce uzlin svědčí o prázdnotě, jako např. při bolestech po porodu s pocitem dutiny v břiše. 3. Další vyšetření . Ústřední dráha začíná v podbřišku, proto jsou s ní spjata mnohá ženská onemocnění. Předčasná a silná menstruace s tmavou a hustou krví, nebo naopak s malým množstvím husté krve, je příznakem horkosti v dráze. Opožděná a prodloužená menstruace s tmavou krví, případně malým množstvím světlé krve nebo se sraženinami v krvi, signalizuje zahuštění se chladu. Kolísání množství krve a její fialově černá barva jsou znamením disharmonie v dráze. Zástava menstruace vzniká buď následkem ztráty výživy pro dráhu, anebo v důsledku zablokování dráhy. Silný či trvalý výtok krve svědčí o nepevnosti čchung-maj. Výhřez dělohy je následkem prázdnoty čchi. Sklon k potratům svědčí o poškození a vyčerpanosti dráhy. Dráha obtáčí ústa, takže dostatečné vyživování této části těla závisí na dostatku čchi-siie v ústřední dráze. Přebytek krve se projevuje výraznější tvorbou chloupků kolem rtů. Řídké vousy a řídký knír u mužů jsou příznakem nedostatku v dráze. naznačují
16.
Vyšetření
opaskové dráhy
1 . Pohmat pulzu. Pocit vibrování z obou stran pulzu v pozici kuan je příznakem chorobné poruchy v opaskové dráze. 2. Pohmat pokožky a svalstva. Výrazně vyšší teplota kůže v linii dráhy signalizuje horké syndromy, jakým je např. pásový opar. Chladnější pokožka indikuje syndromy chladné, např. při studených bolestech v bedrech či břiše. Zduřeniny a odmítání doteku svědčí o plnosti, např. při vředovitých vyrážkách. Drsná kůže poukazuje na suchou horkost nebo krevní stázi. Bolesti vyvolané pohmatem svědčí o blokádách v toku čchi -siie. Ulevuje-li jim masáž, příčinou bývá prázdný chlad, např. při bolestech kolem pupku, podél dráhy nebo u srdce. Pokud pohmat bolesti stupňuje, jde o plnost, např . v případě bolestí v bedrech, táhnoucích se až na podbřišek. 3. Další vyšetření. Opasková dráha má vztah k poševním výtokům a polucím. Bílý nebo světle žlutý hustý a stálý výtok pro-
Pohmat
těla
349
vázený únavou v končetinách, zvadlou žlutou barvou obličeje, psychickou vyčerpaností, sníženým příjmem potravy a řídkou stolicí je obvykle způsobený zahrazením se vlhké horkosti v dráze. Hojný bílý a řídký výtok, pocit chladu v podbři šku, časté močení svět lé moči, v noci se ještě stupňující, je příznakem nedostatku čchi ledvin a vyčerpanosti spodního zdroje čchi. Jsou-li ve výtoku chuchvalce nebo krev, je-li současně svědění v pochvě a objevují se bolesti v podbřišku, sucho v krku a hořká chuť v ústech, jedná se o akumulaci vlhké a horké jedovatosti. Poluce se objevují při nepevnosti v dráze a prázdnotě spodního zdroje, jež se dále projevují bledým obličejem, psychickou únavou, chladem v končetinách a křečemi na stranách břicha. Jelikož dráha obtáčí pas, souvisejí s ní i potíže v této části těla. Např. pásový opar je důsledkem stagnace větrného ohně nebo vlhké jedovatosti. Bezvládnost až atrofie dolních končetin rovněž může mít příčinu v poškození opaskové dráhy. Červené zduřeni ny v průběhu dráhy poukazují na stísňování se horkosti, hrubnutí a loupání se kůže na krevní stázi, hnisavé erupce na vlhkou horkost, zanícené vředy na horkou jedovatost a nezanícené na zahuštění se chladné jedovatosti. Pohmatová vyšetření se u zbylých čtyř drah obvykle nedělají, jelikož průběh drah vlastně ani není zcela známý a ani na nich neleží jejich vlastní body. Nicméně se k nim přiřazují tyto syndromy: Hlavními chorobnými poruchami spojenými s jangovou patní dráhoujang-čchiao-maj jsou nespavost, epilepsie, citlivost na prů van, chronické bolesti hlavy, bolestivý zánět očí, bolesti vnitřní části nadočnicových oblouků, dřevěnění rukou, hluchota, krvácení z nosu, bolesti kloubů, pocení po celém povrchu hlavy. Chorobnými poruchami vztahujícími se k jinové patní dráze jin-čchiao-maj jsou chronická spavost, epilepsie, bolesti v krku, žloutenka, zvracení a průjem, těžký porod, shluky v břiše , pocit překážky v krku, kručení v břiše. Chorobnými poruchami spjatými sjangovou pojivovou drá hou jang-wej-maj jsou horečka se zimnicí, dále bolestivé otoky kloubů, pocit chladu v kolenou, chronické bolesti hlavy, šíje a nadoč nicových oblouků, dřevěnění končetin , kradmé pocení, otok paty, pocení při napadení chladem.
Vyšetřování
350
pohmatem
Syndromy souvisejícími s jinovou pojivovou dráhou jin-wejmaj jsou bolesti srdce, žaludku, pocit překážky pod srdcem, kručení ve střevech a průjem, vyhřeznutí konečníku, tvorba shluků v břiše, bolesti srdce a pod žebry u žen, horečky malarického typu.
VIII.4.2.e. Pohmat bodů na drahách Jak víme, body čchi jsou pro klasickou čínskou medicínu prů chody, jimiž může čchi vstupovat do těla nebo z něj vystupovat. Jelikož jsou zároveň regulačními uzly pro tok čchi v dráze, odrážejí změny jejích vnitřních poměrů, potažmo změny v příslušných orgánech. To umožňuje jejich využití pro diagnostické účely. Při vyšetřování pohmatem se body prohmatávají a stlačují bříšky palce či ukazováku, případně nějakým nástrojem, např. tupým koncem držadla akupunkturní jehly. Přitlačeným prstem lékař pohybuje v bodě shora dolů a zleva doprava nejprve v povrchové úrovni, potom hlouběji. Sleduje přitom, nejsou-li přítomny hmatatelné útvary a jakou pocitovou odezvu pohmat vyvolává. V případě bolesti je důležitý její stupeň. Čím lehčí dotek stačí k jejímu vyvolání a čím je intenzivnější, tím bývá postižení akutnější. Dále se sledují viditelné změny na bodě. Všeobecně platí, že červená a lesklá pokožka signalizuje plnost, horkost a akutní povahu poruchy; bledá, popelavá nebo temná a bez lesku svědčí o prázdnotě, chladu, chronické povaze. Červený prstenec bývá při novém propuknutí chronické poruchy; skvrny souvisejí se srážením se krve a akumulací horké jedovatosti; suchá žlutá kůže indikuje vnitřní sucho z prázdnoty jin. Vředovité vyrážky bývají příznakem vlhké horkosti, propadliny v kůži poukazují na prázdnotu. 1.
Vyšetření přepravních
a
sběrných bodů
Jak už víme, přepravní body (šu-sue) podél páteře jsou místy koncentrace jangové čchi orgánů cang-fu, zatímco ve sběrných bodech (mu-sue) na přední straně trupu se shromažďuje jejich jinová čchi. Každý z dvanácti cang-fuje takto spojen s dvojicí bodů, které odrážejí případné poruchy v orgánech. Kvůli upřesnění diagnózy se tyto dvojice ještě kombinují s dalšími body.
Pohmat
těla
351
Přepravním bodem plic je fej-šu (BL13) a sběrným je čung-fu (LUl). Pokud se v nich dají vyhmatat provazce uzlin a body vykazují bolestivost, obvykle je přítomna záducha, kašel a bolesti v hrudi. Jsou-li uzliny kulaté a zřetězené, je třeba zvažovat tuberkulózu nebo rakovinu plic. Rudý prstenec, krvavé skvrny nebo vyrážky mohou souviset s akutním zápalem plic. Odlupující se či suchá žlutá a zhrublá pokožka bývá při tuberkulóze. Pokud jsou kromě těchto bodů zjistitelné chorobné odezvy v bodě feng-men (BL12), jde o nachlazení; v kchu-fangu (ST14) indikují zánět průdušek; ve wu-li (LI13) zánět plic; v juan-jie (GB22) a šuej-fenu (CV9) zánět pohrudnice; v ťie-che-sue (3,5 palce doprava a doleva od bodu ta-čuej, GV14) tuberkulózu; v sin-ta-si (0,5 palce směrem vně a 0,5 palce svisle dolů od středu linie mezi čcheng-fu, BL50, a wejčungem, BL54) rakovinu plic. K srdci patří body sin-šu (BL15) a ťu-ťue (CV14). Hrbolaté uzliny v nich spolu s bolestmi se objevují při bušení srdce, srdeční úzkosti a bolestech na vnitřní straně paží. Zvýšená pohmatová citlivost a propadliny v kůži svědčí o bolestech srdce, zapomnětli vosti, zpomaleném trávení. Krvavé skvrny a zduřeniny, resp. vybledlá pokožka s rudým prstencem jsou příznakem ischemických bolestí srdce. Body šu a mu jater jsou kan-šu (BL18) a čchi-men (LR14). Provazce uzlin a výrazná citlivost v nich indikují závratě, nespavost, chronický zánět jater. Okrouhlé uzliny a zřetelná citlivost se objevují při nespavosti. Hrbolaté uzliny a citlivost souvisejí se zánětem jater, žlučníku a s parazity ve žlučovodu. Bublinkovité útvary nebo prolákliny mohou indikovat rakovinu jater. Obdobnou diagnózu, resp. zvětšení jater signalizují bílá či matná temná pokožka, krvavé skvrny, suchá žlutá a odlupující se zhrublá kůže. Z dalších bodů změny v č' -jangu (GV9) a v bodě zánětu jater (1,5 palce nad špičkou vnitřního kotníku, za okrajem lýtkové kosti) souvisejí se zánětem jater; v těchto bodech a navíc v bodě tan-šu (BL19) s akutní žloutenkou; v bodech zánětujater, šuej-fen (CV9) a ťien-lung (1 palec na strany od šuej-fenu) s břišní vodnatelností a se ztvrdnutím jater. Ke slezině patří body pchi-šu (BL20) a čang-men (LR13). J sou-li změklé a vpadlé případně bledé, jde o prázdnotu sleziny. Provazcovité uzliny a bolestivost indikují poruchy trávení a pokles žaludku. Kulaté uzliny a výrazná citlivost jsou při bolestivém otoku
352
Vy .šetřování
Pohmat
pohmatem
vnitřní strany dolních končetin a při zánětu slinivky. Spolu s proláklým a bledým bodem kan-ming (3 palce na stranu od čung -wanu, CV12) indikují pokles žaludku; s tchaj-si (KI3) pokles ledvin; s ech' -liao (BL32) a dráhou opasku pokles ledvin a dělohy. S ledvinami jsou spjaty body šen-šu (BL23) a ťing-men (GB25). Ploché uzliny a bolestivost se objevují při bolestech v bedrech, šumění v uších, impotenci a poruchách menstruace. Hrbolaté a bolestivé uzliny jsou při krvi v moči, vodnatých opuchlinách a zánětu ledvin. Vybledlá, popelavá nebo černavá kůže a propadliny indikují poluce, impotenci a ženská onemocnění. Současné změny v bodě tchaj-si (KI3) indikují zánět ledvin; v chuang-šu (KI16) souvisejí se zánětem močovodu; v čung-kchungu (5 palců na strany od 5. bederního obratle) s bolestmi v bedrech; v tchiencungu (SIl1) s pohmožděninami horní končetiny či zánětem ramenního kloubu; v i-ťing-sue, bodě polucí (1 palec na strany od kuan-juanu, CV4) s pohlavní neurastenií; v jang-si (LI5) se zlomeninou člunkové kosti; v ta-ču (BLl1) s kostním zánětem klou-
bů.
S tlustým střevem jsou spojeny body ta-čchang-šu (BL25) a tchien-šu (ST25). Okrouhlé uzliny a bolestivost v nich bývají při zácpě, bolestech břicha nebo zubů. Hrbolaté uzliny a bolestivost souvisejí s akutním zánětem střeva a apendixu nebo s křečemi ve střevech. Červený prstenec a kožní erupce svědčí o akutním zánětu střeva nebo o úplavici. O akutním zánětu střeva vypovídají i současné změny v bodě sia-ťu-su (ST39). V bodě průjmu (0,5 palce pod pupkem) jsou spjaty s průjmem; v jang-ling-čchuanu (GB34) s krvácením v trávicím traktu; v sin-ta-si (viz body šu a mu srdce) s rakovinou sestupného střeva; v ču-pinu (KI9) s otravou; v ču-š' (v podpaží, v mezeře mezi 7. a 8. žebrem) s akutním zánětem pobřišnice .
K tenkému střevu patří body siao-čchang-šu (BL27) a kuanjua n (CV4). Provazcovité nebo ploché uzliny a bolest v nich se objevují při poruchách menstruace, poklesnutí dělohy a neplodnosti. Elipsovité uzliny a výrazná bolestivost se objevují při bolestech hlavy, ztuhlosti šíje, hučení v uších a očních nemocech. Body šu a mu žlučníku jsou tan-šu (BL19) a ž'-jue (GB24). Hrbolaté uzliny a zřejmá citlivost jsou při žloutence, žlučníkových kamenech akutním zánětu žlučníku. Provazcovité nebo okrouhlé uzliny a bolestivost souvisejí s chronickým záně tem žlučníku, bo-
těla
353
lestmi na boku hlavy a na vnější straně dolních končetin. Červe ný prstenec nebo krvavé skvrny či zduřeniny svědčí o zánětu žluč níku a žlučníkových k a menech. Z kombinací s dalšími body změny v bodě žlučníku, ta-nang-tien (1-2 palce pod jang-ling-čchuanem, GB34), paj-čchung-kche (1 palec nad sue-chajem, SP10) a v ling-sia (2 palce pod jang-ling-čchuanem) vypovídají o parazitech ve žlučovodu.
Se žaludkem jsou spojeny body wej-šu (BL21) a čung-wan (CV12). Provazec uzlin a citlivost se objevují při žaludečních vře dech a chronickém zánětu žaludku. Hrbolaté uzliny a zřetelná pohmatová bolestivost jsou při zvracení a rudých otocích kloubů . Bledá či popelavá ba rva kůže a propadliny poukazují na chronický zánět žaludku a žaludeční či dvanácterníkové vředy. Červený prstenec souvisí s akutním zánětem žaludku nebo s úplavicí. Z doplňkových bodů změny v levém čcheng-manu (ST20) vypovídají o zánětu žaludku; v pravém čcheng-manu o zánětu dutiny žaludku před vrátníkem; v šuej-šangu (1,5 palce nad pupkem) o překyselení žaludku; v levém čcheng-manu a levém bodě žaludečních vředů (5 palců na strany od mezery pod 12. hrudním obratlem) o žalude čních vředech; v levém čcheng-manu a v sin-ta-si (viz body srdce) o rakovině žaludku; v pravém liang-menu (ST21) a v šuej-fenu (CV9) o zánětu dvanácterníku; v levém čcheng-manu a v sia-ťu-su (ST39) o akutním zánětu žaludku a střev; v er-li-panu (0,5 palce nad cu-san-li, ST36) o otravě potravou. Příslušnými body močového měchýře jsou pchang-kuang-šu (BL28) a čung-ťi (CV3). Hrbolaté uzliny a zřejmá bolestivost vznikají při častém nutkání k močení, bolestech beder a dolních končetin. Řetězcovité uzliny jsou při výtoku, zástavě menstruace, polucích a bolestech v bedrech. Elipsovité uzliny a ochablá kůže jsou při pomočování se. Spolu se změnami v bodě nočního močení (4,5 palce pod pupkem a 1 palec do stran) sign alizují ztrátu kontroly nad močením; v bodě krve v moči (5 palců na strany od mezery pod 7. hrudním obratlem) poukazují na krev v moči. 2.
Vyšetření bodů štěrb in
Těchto šestnáct bodů, ležících dolů od loktů a kolen, je používáno zejména při léčbě akutních bolestivých stavů. Z hlediska diagnostického je pro ně rovněž typické, že bývají výrazně citlivé.
354
Vyšetřování
pohmat e m
Silná bolest v nich souvisí s akutními stavy plnosti, slabší a tupá s prázdnotou a chronickými onemocněními. Pokud jsou v nich bolestivé zduřeniny, jde o stav akutní, jsou-li uzliny měkké a nebolestivé , nemocje dlouhodobá. Pro vyšetření pohledem platí stejné všeobecné zákonitosti jako u předcházející skupiny bodů. Si-sue plic je kchung-cuej (LU6). Velké uzliny v něm indikují zánět průdušek, astma, zápal plic, tuberkulózu, vykašlávání krve, noční pocení, bolesti v hrudi a kožní nemoci . Rozpínavá bolest je v něm při astmatických potížích. Bodem štěrbinou dráhy srdce je jin-si (HT6). Hrbolaté uzliny v něm souvisejí s bušením a arytmií srdce, chudokrevností a nervovou slabostí. Řezavá bolest bývá při bolestech srdce. Bodem osrdečníku je si-men (PC4). Zřetězené uzlinky v něm vypovídají o nemoci srdce, nervové slabosti, nespavosti, živých snech, dusivém tlaku v hrudi, bolestech hlavy a epilepsii. Pohmatová bolest je při zrychlené činnosti srdce. Pálivá bolest indikuje zánět pohrudnice. Bod štěrbina sleziny je ti-ťi (SP8). Tvrdé nebo hrbolaté uzliny v něm svědčí o nadýmání, nedostatečném trávení, chorobách svalstva. Výrazná bolest při pohmatu může signalizovat akutní zánět slinivky. Pocit chladu se objevuje v souvislosti se ženskými onemocněními z prázdného chladu. Příslušným bodem jater je čung-tu (LR6). Zřetězené uzliny v něm indikují onemocnění jater, stísňování se čchi jater, zánět jater, nepravidelnou menstruaci, oční nemoci a vysoký krevní tlak. Tupá bolest bývá při chronickém zánětu jater. Si-sue ledvin je šuej -čchuan (KI5). Tvrdé uzliny v něm jsou při onemocnění ledvin, pohlavních orgánů a kostí. Tupá bolest v bodě indikuje zánět ledvin. Bodem tlustého střeva je wen-liou (LI7). Jedna až dvě velké uzliny v něm souvisejí se záně tem střeva, průjmem, zácpou, bolestmi v bedrech a hemoroidy. Rozpínavá bolest signalizuje perforaci v trávicím systému. Bodem štěrbinou tenkého střeva je jang-lao (SI6). Tenký provazec uzlin se v něm objevuje při rozpínavých bolestech podbřiš ku, kýle, zánětu slepého střeva , neplodnosti, polucích, bolestech beder a sedacího nervu. Tvrdá zduřenina v levém jang-lao indikuje kýlu, v pravémjang-lao zánět slepého střeva . Silný pocit rozpínání v bodě se objevuje při bolestech v kříži.
Pohmat
tě l a
355
Si-sue trojitého zářiče je chuej-cung (TE7). Tvrdá zduřenina nebo uzlina v němje při bolestech břich a , vodnatých opuchlinách, břišní vodnatelnosti, pomočování se, hučení v uších, hluchotě , ženských chorobách a bolestech v bedrech. Rozpínavá bolest v něm souvisí s hluchotou. Bodem žaludku je liang-čchiou (ST34). Tvrdé nebo provaz covité uzliny v něm signalizují nemoci trávicího ústrojí. Bolest při pohmatuje při křečích v žaludku, tup á bolest v bodě indikuje blokády pi. Bod štěrbina žlučníku je waj-čchiou (GB36). Zřetězené uzliny se v něm vyskytují při zánětu žlučníku, žlučníkových kamenech, zánětu jater, bolestech žaludku, bolestí z větrno-vlhkých blokád. Bolest při pohmatu může souviset s infekcí v žlučovodu; pálivá bolest v bodě signalizuje z ánět žlučníku. Si-sue močového měchýře je ťin-men (BL63). Tvrdá zduřeni na v něm se objevuje při onemocněních močového ústrojí. Rozpínavá bolest je při vodnatých otocích. S dráhou jin-wej je spojen bod ču-pin (KI9). Provazec uzlin v něm indikuje psychické poruchy, šílenství, kýlu, poruchy pohlavních orgánů. S dráhoujang-wej souvisí bodjang-ťiao (GB35). Tvrdá zduře nina v něm souvisí s horkostí, šílenstvím, blokádami pi a onemocněními pohybového aparátu. S dráhoujin-čchiao souvisí bod ťiao-sin (KI8). Tvrdá zduřeni na a bolest při pohmatu poukazují na ženská onemocnění, potíže se stolicí, průjem a otok varlat. S dráhou jang-čchiao je spojen bod fu-jang (BL59). Zřetězené uzliny se v něm objevují při nespavosti, bolestech v kříži, beri-beri a bolestech hlavy. Body štěrbin slouží hlavně k vyšetření příslušných drah resp. orgánů, avšak výběrově se kombinují i k ověření si určitých syndromů. Čung-tu (LR6) a šuej-čchuan (KI5) se vztahují k poruchám mozku, nervů, očí a uší. Ťin-men (BL63) a šuej -čchuan (KI5) mají vztah k zánětu ledvin a nemocím v jejich dráze a v bedrech. Chuej-cung (TE7) a čung-tu (LR6) souvisejí se zánětem a ztvrdnutím jater; ztvrdnutí jater mohou rovněž odrážet čung-tu (LR6), ti-ťi (SP8) a šuej-čchuan (KI5). Čung-tu (LR6) a ti-ťi (SP8) se používají při nemocích krve. Čung-tu (LR6) a waj-čchiou (GB36) odrážejí poruchy v žlučovodu.
Vyš e t řo
356 3.
Vyšetření bodů p ůvodu
a
Pohmat
ván í pohma t e m bodů
spojnic
Dvanáct bodů původu (juan-sue) leží na řádných drahách poblíž zápěstí a kotníků. V nich se koncentruje původní čchi jako základní síla životních procesů v těle, takže body odrážejí stav čchi v dráze i příslušném orgánu. Body spojnice (luo-sue) umožňují přelévání se čchi ve sdružených dvojicích drah, takže v diagnostice tyto body slouží zejména k posouzení vztahu povrch-nitro mezi jednotlivými dvojicemi. Příslušnou dvojicí bodů plic jsou tchaj-juan (LU9) a lie-čchue (LU7). Jejich citlivost na dotek nebo provazec uzlin v nich jsou syjaty s kašlem, dušností, vykašláváním krve a bolestmi v hrudi. Cervené vyrážky bývají na nich při kašli z horkosti v plicích. Pokud se současně vyskytují červené prstence i pohmatové bolesti v bodech fej-šu (BLI3) a čung-fu (LUl),jde často o akutní zápal plic. Prstenec nebo krvavé skvrny v bodě štěrbiny, v kchung-cueji (LU6), bývají při akutním vykašlávání krve. Juan-sue a luo-sue srdce jsou šen-men (HT7) a tchung-li (HT5). Citlivé na pohmat bývají při bolestech srdce, nízkém krevním tlaku a zpomalené srdeční činnosti. Červené prstence a zduřeniny na nich, resp. i na přepravních a sběrných bodech sin-šu (BLI5) a ťu-ťue (CVI4), jsou při angině pectoris. Současná reakce v bodě šen-tchang (BL39) pomáhá zjistit nízký krevní tlak. Body osrdečníku jsou ta-ling (PC7) a nej-kuan (PC6). Jejich zvýšená citlivost souvisí s anginou pectoris či zánětem srdečního svalu. Červený prstenec, bledé skvrny nebo modré žilkování rovněž souvisejí s bolestmi srdce. Zánět srdečního svalu potvrzuje současná citlivost v šen-tchangu (BL39). Body juan a luo sleziny jsou tchaj-paj (SP3) a kung-sun (SP4). Citlivost a bolestivost se v nich objevuje při bolestech břicha, průj mu a úplavici. Červený prstenec a proláklina, případně vybledlé žilky na nich souvisejí s chronickým průjmem. S játry souvisejí body tchaj-čchung (LR3) a li-kou (LR5). Bolest při tlaku na nich indikuje zánět nebo ztvrdnutí jater a vysoký krevní tlak. Body ledvin jsou tchaj-si (KI3) a ta-čung (KI4). Citlivost a uzliny v nich vznikají při akutním zánětu ledvin, bolestech v krku a dušnosti. Zánět ledvin dále potvrzuje citlivost bodu šen-šu (BL23). Vpadlá nebo bledá kůže n a nich bývá při chronickém zánětu led-
těla
357
vin. Červený prstenec se objevuje při akutním zánětu ledvin nebo zhoršení se chronického zánětu. Juan-sue a luo-sue tlustého střeva jsou che-ku (LI4) a pchienli (LI6). Citlivost, pohmatová bolest a provazec uzlin se objevují při bolestech hlavy, zubů, krku a při otoku tváří . Body tenkého střeva jsou wan-ku (SI4) a č'-čeng (SI7). Jejich zvýšená citlivost je průvodním jevem bolestí hlavy, hluchoty, hučení v uších, ztuhlosti šíje a bolestí v zápěstí. S trojitým zářičem souvisejíjang-čch' (TE4) a waj-kuan (TE5). Tyto vykazují citlivost při horkých syndromech, bolestech na straně hlavy, hluchotě a hučení v uších. Body původu a spojnice žaludku jsou čchung-jang (ST42) a feng-Iung (ST40). Uzliny a pohmatová bolest se v nich objevují při bolestech hlavy a dásní, při horečnatých onemocněních a záchvatech šílenství. Příslušnými body na dráze žlučníku jsou čchiou-su (GB40) a kuang-ming (GB37). Provazec uzlin a bolest při pohmatu v nich souvisejí s onemocněními žlučníku a očí. Body juan a luo močového měchýře jsou ťing-ku (BL64) a fej-jang (BL58). Jejich citlivost nebo bolestivost při pohmatu bývá spjata s bolestmi hlavy, mžitkami před očima, bolestmi v kříži a hemoroidy. Luo-sue dále ještě mají i tzv. velká spojnice sleziny, dráha početí a řídící dráha. U velké spojnice sleziny je jím ta-pao (SP2I); citlivý bývá při bolestech v hrudi a kloubech. U dráhy početí je bodem spojnice ťiou-wej (CVI5),jehož bolesti souvisejí s bolestmi srdce, žaludku i v hrudi, a s pocitem nucení na zvracení. U řídící dráhy jde o bod čchang-čchiang (GVl); ten je citlivý na dotek při bolestech zad a beder, při průjmech a hemoroidech. 4.
Vyšetření
dolních
bodů
spojení
Těchto šest bodů leží na jangových drahách v úsecích na dolních končetinách. Souvisejí s jangovými orgány fu , proto se využívají zejména k jejich léčbě a diagnostikování. Dolním bodem spojení dráhy tenkého střeva je sia-ťu-sti (ST39). Uzliny a bolestivost v něm se objevují při akutním zánětu střeva nebo úplavici.
358
Vyše t řo vání
pohmat e m
359
Obdobným bodem dráhy tlustého střevaje šang-ťu-su (ST37). Uzliny a bolesti v něm lze vyhmatat při zánětu slepého střeva a zánětu střev.
S dráhou trojitého zářiče je spojen bod wej-jang (BL39). Provazec uzlin v něm signalizuje pomočování se, resp. zástavu močení. Dolním bodem spojení dráhy močového měchýře je wej-čung (BL40). Provazec uzlin, bolestivost či citlivost se v něm objevují v případě akutních bolestí v bedrech nebo akutního zánětu močo vého měchýře . Bodem dráhy žaludkuje cu-san-li (ST36). Tenje bolestivý nebo se v něm dají vyhmatat uzliny při vředech v žaludku a při zánětu střev.
S dráhou žlučníku je spjatjang-ling-čchuan (GB34). Ten bývá bolestivý nebo citlivý při poruchách trávení, zánětu a bolestech žlučníku. Při vyšetřování se kombinuje i s dalšími body. Například při krvácení ze žaludečních vředůje citlivý i čung-wan (CV12) a levý čcheng-man (ST20). Při krvácení z dvanácterníkového vředu ještě reagují čung-wan (CV12) a liang-men (ST21). Bolesti v tchien-šu (ST25) a ta-čchang-šu (BL25) se objevují při krvácení v přímém tračníku. pohmatově
Výše vyjmenované skupiny bodů jsou pro pohmatové vyšetzákladní. Kromě toho se v klinické praxi používají i mnohé další body a jejich kombinace, např. body mimodráhové, empirické, související s jednotlivými okruhy onemocnění, nebo přechod ně citlivé body a-š'. Obdobně se rovněž používají body na uších. Jejich podrobný výklad spadá pod praktické disciplíny čínské medicíny, zejména akupunkturu. řování
DODATKY
R e jstřík
Rejstřík čínských Česká transkripce:
Pinyin:
aj-čchi
aiqi an anzhen zi'an zihan ziyanding ziyin qingre huatan zishe zishe huangzaotai zishe bainitai zishe baobaitai zishe jiaotai zirun jiebiao zangjie zaoxie zaotai zaore shangjin jieye ze citong caotai cuhou cumai Cui Jiayan cuilie cun cunkou cunkou zhenfa cuoyu zoucuantong zutong zuanyagan zhi zhi zhichu ang zhiwen
an
(stlačovat)
an - čen
c'-an c'-chan c' -jen-ti ng c'-jin čching - že chua-tchan c'-še c' -še chuang-cao-tchaj c' -še paj-ni-tchaj c' -še pao-paj-tchaj c' -še ťiao-tchaj c' -žun ťie-piao cang-ťie
cao-sie (předčasný výron) cao-tchaj cao-že šang-fin fie-jie ce (vlhkost) cch '-tchung ce hao-tchaj cchu-chou cchu-maj Cchuej Ťia-jen cchuej-lie cchun (palec) cchun-kchou cchun-kchou čen-fa cchuo-jii cou-cchuan -tchung cu-tchung cuan-ja-kan č ' (prsty rukou) č' (prsty nohou) č ' - čchuang č '- wen
361
slov Znaky: Ilf~
tf( tf(~
řlli
§ff 1(~fi
7! lm l# 1~Ht ~ ~t§"
1(t§"jt:f;f-a 1(t§"S.u.:-a ~t§".S-a 1(t§"~a
7!i1IUUi{ Jllt~
1f.Wt ~a ~~{3j~t/J~ ~ ~jm!
~a
tIlJJ iJEMc .mgft JIfB~
-t -tJ] -t J]~*
-mm-
:iEtI!m! )Em! ~;fffl'
m RII:
~ 'I7t
mtt
čan - ehan čan-jO
čang -tehung čen - eang-maj
čen-čehan čen-čehan-še čen-er čen - sin-tehung čen-tchaj čen-ťia čeng-čehi
pu-eu
čeng-čchi-sO čeng-čehung čeng-Iung-tehou
čeng-šeng
(mumlánQ (normální hlas)
čeng-šeng čeng-tou čch '
(loket) čch ' -jung čeh'-Iej čeh ' -maj
čeh ' -paj-taj čeh ' -se čeh ' -sing čeh ' -t aj (červený čeh ' -taj
Rejstřík
Dodatky
362
výtok) (slabomyslnost)
čchan-er čehan-chou-maj čchan-jao
ehuo-tan
čehang - maj
čehang-ming čehang - se
čchang-šeng čehao-že
čehe -tehung
(tahavé bolesti) čehe-tehung (prosakující bolesti) čehen (hloubka) Čchen Fu-čeng čchen - čchO čehen - maj
zhanhan zhanyu zhangtong zhenzangmai zhenchan zhenehanshe zhener zhenxintong zhentai zhenjia zhengqi buzu zhengqixu zhengchong zhenglongtou zhengsheng zhengsheng zhengdou chi chiyong ehilei ehimai ehibaidai ehise chixing ehidai ehidai ehaner chanhoumai ehanyao huodan changmai ehangming ehangse ehangsheng chaore chetong ehetong ehen Chen Fuzheng ehenqu ehenmai
ou-tehu
~l'f
čehi - č '
lim
čchi-čung
l*~
čehi-feng
Jt: • .8*
čehi-ehen-še
~ftUí ~1ií5
čehi-kehou
fl:E!=
čch i -kuan
Jt:'L' ~
čehi - Iun
Jt:á Jt:fN
čchi-ma-jung
lE~~)E
lE~~
1lEi* ~%*
nF lEF
čchi - ku
čehi - pi
(záepa z čehi) meng čehi-sO fa-že čehi - sO sie-š' čehi-sO ťin-šao fia-š ' čchi-sOe liang sO čehi-sO č '
čchi-sO-čeng
lEm
čchi-sOe
R
čchi-š' -čeng
ťř~ ~m
čehi-šao
jg.8* iiFs1tT iiFf3
čchi-wej
~%
čehie
iiF1tT mí*
čchie-čen
r=m.8*
čching (čistota)
~Jlf*ft
čching
~:E!=
chao-san
čchi-šeng č'
meng
čehiang-č' čehiang-j ing -se
(vystrašenost)
čchie-maj čchien-jin
š' -že
*.8*
čching-c'-še
Jffi~
čching-eao
'/tf3 '/tF
čching -feng nej-čang čehing-jing
ehuang-ehua-tehaj jang-jin tchou-piao
~~ !M.~ WJ~
čehing -jing ehua-čuo
tt
čching -jing
~J[lE
čching-jing tao-č '
ttmz. tt.8*
čching-i č'
čching-jing čching-jing
čehing - se
chua-š' ehua-š' li-š' meng
qizhi outu qizhong qifeng qihenshe qikou qigu qiguan qilun qimayong qibi qixu zhi meng qixu fare qixu xieshi qixu jinshao jiashi qixue liang xu qixuzheng qixue haosan qishizheng qishao qisheng zhi meng qiwei qiangzhi qiangyingse qie qiezhen qiemai qianyin qing qing shire qingzishe huanghuatai qingzao yangyin qingfeng neizhang qingying toubiao qingying huazhuo qingying huashi qingying huashi qingying lishi qingying daozhi qingyi zhi meng qingse
363 ~$P~D±
~H'" H*JX1. ťřmí5 ~r::r ~Jltt ~;k
""\:~ ~ lHij
~~ ~ ~Z~ ~ ~~~ ~~*7jl ~~~y~7jl
~lfn.jJ}lf~
~~iiE ~lfn.*€ft
~~iiE ~y
~~Z~ ~~
5!li1t:
3!llli! í5 1* ~~
-ljJ.8* mr~ ~ ~7jl~
~ití5j{7tá
~~~~ ~JX1.pg~
~;g~* ~;gf-tri ~;gf-t7jl
~;gf-t~ ~;g
ftJ 7jl
~;g~$ fijY1áz~
~ f3
čching-sin
sie-chuo čching-sin tao-že čching-sOan tchou-že čching-sOe kung-š' čching-še čching-še
chej-tchaj čching-še chuang-tchaj čching-še paj-chou-tchaj čching-šu wen-wej čching-že jang-jin, cuo i chua-š' siao-tao čching-že kung-Ii čching-že liang-sOe čching-že paj-tu čching-že sie-š' čchiou-čen čchiou-sing
čchou-čchu čchu
Rejstř ík
Dodatky
364
(dotek)
čchu-čen čchu-čung čchuan čchuang-jang
čchun
(rty)
čchung-še čchung-tching čchOe-čuo-maj čou - šen
tcheng-tchung
ču-pi ču - se ču - su ču-sun-fia
čua-kchu čua -fia č uan-tou-maj čua n -f in čuang-že čuej-tchaj
čung (středn0 čung - čang čung - feng
qingxin xiehuo qing-xin daore qingxuan toure qingxue gongshi qingshe qingshe heitai qingshe huangtai qingshe baihoutai qingshu wenwei qingre yangyin zuo yi huashi xiaodao qingre gong li qing re liangxue qingre baidu qingre xieshi qiuzhen qiuxing chouchu chu chuzhen chuzhong chuan chuangyang chun chongshe chongting quezhuomai zhoushen tentong zhubi zhuse zhusu zhusunjia zhuaku zhuajia zhuandoumai zhuanjin zhuangre zhu itai zhong zhongzhang zhongfeng
~/L'Wtj(
~/L'~~ ~W~~
~1ÍIlJ.&:~
1ft§-
čung-feng piao - sO-čeng čU ng -che j-p ie n- paj-tchaj
čung-kchuaj čung-kchung čung - po -tchaj
1ft§-~-a
čung-sO
1ft§-:lí{-a
čung-š ' -fO
1ft§-á~-a ~;'ftlll~
čung-tchung
~ ~ :fF '~JHti: ~ ftmm~ ~~J.&:lI!
čuo
~~Vj{1ÍIl
e-ni e-se er (ucho)
~~9&1f ~~Wt~ Ji~
BJt% MI fl 1M! te~ ~q:,
Piíff ~1% ~
:m:t§:m:wr ~~M<
~5t~mí ~m .:i:~
.:i:iJF ťr~1f!
JRt!! JRIf!
ttliMc ttMi :t±~ ~Jffl
q:, HUJ( q:,J5
chan-š'
Čung-fing san-pu čen-fa
(kalnost)
čuo-sie čuo-tchung
er-č '
er-čchuang er-čung
er-feng-tu er-che er-jang er-kan er-li-pan er-Iung er-ming er-tchung fa (vlasy) fa-pan fa-pej fa-že fa-že čching er wu-feng fa-že čung wu -chan čching fan-fia fan-kuan-maj fan-wej fej-c' fej-sien fej-wej fO-že feng - čen
feng -ke-ta
zhongfeng biaoxuzheng zhongheibianbaitai zhongkuai zhongkong zhongbotai zhongxu hanshi zhongshiju zhongtong Zhongjing sanbu zhenfa zhuo zhuoxie zhuotong eni ese er erzhi erchuang erzhong erfengdu erhe eryang ergan erliban erlong erming ertong fa faban fabei fare fare qing er wufeng fare zhong wuhan qing fanjia fanguanmai fanwei feizi feixian fei-wei jure fengzhen fenggeda
365 q:, J5
Hrr tŘ: q:,~
q:,JjfJ-a q:,~*m
q:,:q* :m:mí {~ i!;
-=: $
~ #i;
r!k ~$
j:'g mí ~J1! ~~
1}
1}~ 1}~
1} Hrr 1}J5
- o 1}~
1}* =lI!~ 1}~ 1}~
1}mí 'lt 'lt~
'ltW 'lt~ 'lt~~ffij~J5
'lt~:m:~*~
NIf!
N*M<
N~
1fFf JWfflj JW~~~
J5
366
Rejstřík
D o datky
fengguan feng-kuan fenglun feng-Iun feng bi feng-pi (větrný blok) feng-pi (větrná blokáda , zduřenina) fengbi fengxian feng-sien feng shi huare feng-š' chua-že feng shui feng-šuej fengre zai biao feng-že caj pian fengre ru'e feng -že žu-e fu fu (povrchový) fu fu (nárt) fu fu (břicho) fuzhang fu - čang fuqu fu - čchu fufeimai fu-fej -maj fuyang zhuhan fu-jang ču-chan fuyang huashi fu-jang chua-š' fuyang san han fu-jang san-chan fuyin fu -jin fuliang fu-liang fumai fu -maj (plovoucí pulz) fumai fu-maj (přikrčený pulz) funi fu-ni fuxie fu-sie futai tu-tchaj futong fu-tchung han ning xuemai chan ning sue-maj hanning yangyu chan-ning jang-ju hanning xuezhi chan-ning sue-č' hanou chan-ou hanbi chan-pi hanshi neisheng chan-š' nej-šeng hantan chan-tchan hanre chan-že hanre wanglai chan-že wang-Iaj he bu duoyin che pu tuo-jin hemai che-maj heban che-pan hexifeng che- si-feng heizaotai chej-cao-tchaj heicibaitai chej-cch'-paj-tchaj
JX1.* JX1.~
JX1.m JX1.~ JX1.~ JX1.M1t~
JX1.7.l< JX1.~tE* JXt~~L~ ř1-
m ~
~'*
ř1-llR ~m:Me tHE~~ ~1lI31tM ~1lI3~~
-ffl:'(;X -ffl:~ ř1-Me
-ffl:Me M~ ~71ii
Ma ~mJ ~~lĎlMe ~~IlI3W ~~1Ďl$ ~PIK
~m ~Mpg1:
~~ ~~
~~tt* ~::f$'(;X
-€tMe m~
~~JX1. ~~a ~Jli1J Ba
chej-chan chej-chua-ni-tchaj chej-jen -ting chej-n i-chuang -pien-tchaj chej-se chej-tchaj chej -tie n-paj-tch aj chej-fing chou -jin chou-kan chou -kuan-tchung chou-maj chou-pao chou-tchaj chou-fun chu-čchou
ch ua (hladký) chua-maj chua-po-še chua-sie chua-tchaj chua-fing chuan -maj chuang-čuo-tchaj
chuang-chan chuang-chua-tchaj chuang-kan-tchaj chuang-ku-ting ch uang -n ien-n i-tchaj chuang-pchang chuang-se chuang-taj chuang-tchaj chuej-chua-tchaj chuej-chuang-tchaj chuej-jun-tchaj chuej-kan-tchaj chuej-tchaj chuej -žun-tchaj chung-chan ch ung -maj
heihan heihuanitai heiyanding heinihuangbiantai heise heitai heidianbaitai heijing houyin hougan houguantong houmai houbao houtai houjun huchou hua huamai hu aboshe huaxie huatai huajing huanmai huangzhuotai huanghan huanghuatai huanggantai huangguding huangniannitai huangpang huangse huang dai huangtai huihuatai huihuangtai huiyuntai huigantai huitai huiruntai honghan hongmai
367 ~ff ~7ft ~a
~~ fi ~~:Ji:i2Ia ~~ ~a ~,~Ba ~ffjj
J§M ~ffl'
~*mJ ~Me ~. ~a ~fi
w.Jl:
7ft 7ft Me ~~J=g
7ft71ii 7ftHá mfl!J f;lMe :Ji7!ll.a :Ji ff :Jim a :JiTa :Jiafi :Ji~~a
jiM :Ji~
:Ji 'lIT :Ji a tJ(7fta tJ(:Jia tJ('ifra tJ(Ta tJ(a 11< 711J a Uff ~Me
chung-še chung-še fen-paj-tchaj chung -še fU-kou-tchaj chung-še chej-chua-tchaj chung-še chuang-ni-tchaj chung-še chuang-nien-tchaj chung-še chuang-paj-tchaj chung -še chuang-pan-tchaj chung-še chuang-žun-tchaj chung-še chuej-fia-chej-tchaj chung -še lej-kan-tchaj chung-še paj -chua-tchaj chung -še paj-kan-tchaj chung-še paj-nien-tchaj chung-še paj-ni-tchaj chung-še paj-tchaj chung -tien chung-še pao-paj-tchaj chung-še fiao -chuang cchao-lie tchaj chung-šou -še chej-tchaj chuo-jen-ting chuo-Iuan chu-šan i (skvrny na duhovce) i-čchi šeng-fin, šu-ťie waj-sie i-tu jun-fi i-fing ja-čch '
ja-jin ja-suan jang-čchi
su-fi
jang-čchiang
jang -chuang jang-jin čching - že tao -č ' jang-jin che - ťie jang -jin chua-š' jang-jin chua-tchan jang -ming čc hao-že jang -pan jang-šeng jang -sien (jangová padoucnice)
hongshe hongshe fenbaitai hongshe fugoutai hongshe heihuatai hongshe huangnitai hongshe huangniantai hongshe huangbaitai hongshe huangbantai hongshe huangruntai hongshe huijiaheitai hongshe leigantai hongshe baihuatai hongshe baigantai hongshe bainiantai hongshe bainitai hongshe baitai hongdian hongshe baobaitai hongshe jiaohuang caolie tai hongshoushe heitai huoyanding huoluan hushan yi yiqi shengjin, shujie waixie yidu yinji yijing yachi yayin yaxuan yangqi xuji yangqiang yanghuang yangyin qingre daozhi yangyin hejie yangyin huashi yangyin huatan yangming chaore yangban yangsheng yangxian
369
R e jstřík
Dodatky
368
rri5 rri5~s1f
rri5ff.:I151f rri5!Uft1f rri5~Jli:1f
rri5~t!í1f rri5~s1f rri5~.1f rri5~i1111f rri51:k ~~1f rri5~-=f1f
rri5S?ff1f rri5s-=f1f rri5st!í1f rri5sJli:1f rr 15 S 1f rr ,~ rri5j\Js1f rri5~~~~
1f rr1J! i5~1f jd~ff
mm, ~IUili
II ~9:!:f::~~fBl~r$
'19:*~lUR
jjHff 3f-& 3fW 3f'§
llI39: bm1& IlI3S$ 1lI3~ *llJ]m~~$
*llJ]fnfBl *llJ]itm *llJ]it~
IlI3 aJ3l*Jl ~ 1lI3m: 1lI3~
IlI3MJ
jang-sien (ovčí padoucnice) jang-su chan-ning jang-su chan-fi jang -su š' -šeng jang-šeng š'-že jang-šuaj jang-šuaj chan-šeng jang -ťi jin-fie jang-fie jang-tu jang-wej jao (mrtvolnost barvy) jao (bedra) jao šeng žou-chen jao-chan jao-pej-chan jao-pej-suan jao-pej-že jao-taj-ju ng jao-tchung jen (oko) jen-čch'
jen-chou jen-jang jen-kan jen-šen jen-tao-maj jen-tchung jie-chan jie-mang jie-ťien čchao-že jie-ťien
tuo-niao
jin -č' jin-čen jin -č chuang
jin-chan jin-chan ning-fQ jin-chan ťia -š' jin-chuang jin-kchuaj že-ju jin-Ieng
yangxian yangxu hanning yangxu hanji yangxu shisheng yangsheng shire yangshuai yangshu~ hansheng yangji yinjie yangjie yangdu yangwei yao yao yao sheng rouhen yaohan yaobeihan yaobeisuan yaobeire yaodaiyong yaotong yan yanchi yanhou yanyang yangan yanshen yandaomai yantong yehan yemang yejian chaore yejian duoniao yinzhi yinzhen yinchuang yin han yinhan ningju yin han jiashi yinhuang yinkuai reyu yinleng
$MJ IlElbIU~~
IlI3bm~1& IlI3bmm~ 1lI3~~~
1lI3:ff 1lI3:ff~~ 1lI31&1lJ]~
1lI3~
1lI3* 1lI3~
:Jé ~
JWEI=:~* ~~ ~~~ ~~~ ~~~ ~1i11J1í ~mí
Hll Hll 11$ p~~ p~~
P~-=f
Hll 11\1
fI]JJlit P~mí
Jl!{řf
~li ~IB] l*Jl~ ~ra]$,*
IDH~ ~~
1lJ]:Ift llJ]řf
M~~~ 1lJ]~~m 1lJ]~ 1lJ]~~1m
M~
370 jin-nang sao-jang jin-pan jin-sien jin-suo jin-sO čchao-že jin-sO chuo-wang jou ti-č ' jin-sO jie-chan jin-sO sie-š' jin-sO tchan-že jin -sO tia-š' jin-sO tien tchan-š ' jin-sO waj-kan jin-šeng jin-tching jin-tchung (skryté bolesti) jin-tchung (táhnoucí se bolesti) jin-tch uo jin-tie jin-ting jO-že jing čung jou že jing-čua-tia
jing-sing man-mu čeng ji ng-šou jing-že pej-e jing-že š'-čung jing-že tia tchan-š' jing-že tia-š' jou-cou-tchung Jou-jou fi-čcheng jou-ken jou-Ii jou-šen jou-wej jung (vřed) jO-lin-tia j 0- siang- maj jO-ti jOan-čchi jO tchuo jOan-čchi li-san jOan-i nej-čang jOan-sOe
Rejstřík
Dodatk y yinnang saoyang yinban yinxian yi nsuo yinxu chaore yinxu huowang you jizhi yinxu yehan yinxu xieshi yinxu tanre yinxu jiashi yinxu jian tanshi yinxu waigan yinsheng yinting yintong yintong yintuo yinjie yinjing yure ying zhong you re yingzhuajia yingxing manmu zheng yingshou yingre bei'e yingre shizhong yingre jia tanshi yingre jiashi youzoutong Youyou jicheng yougen youli youshen youwei yong yulinjia yuxiangmai yuji yuanqi yu tuo yuanqi lisan yuanyi neizhang yuanxue
~!iR ~ ~~
~~ ~mi ~bIf!~~ ~bIf!:kllIff;f5!,$ ~ bIf!)JiHf
~ bIf!:t*m: ~bIf!~~ ~bIf!~m: ~bIf!:Mt~m: ~ blf!5'H~ ~~ ~m ~~ sl~ ~Jm ~~ ~~:m~ fí9=tff~
1!J1\fJ3 ::lUl:u~rHE EY:~ fí~11Il~ fí~m:m: fí~~~m: fí~~m: t&IJE~ ~~#L$;
ff;f& ff}] ff:f!ll ff!!:!
;ffjj
íl:tmfJ3 íl:t flJ3 Jl7:j( íl:t~
5G9:1fXJm
5G9:;'il!jjft ~~p;j~
)ffi/l:
JOe-chen JOe-ting chou-čchi jOe-ting kuo-šao jOe-ting kuo-tuo jOe-ting sien - čchi jOe-ting-maj kan-čchi fan-pchi fu-sie kan-ch ou-paj-tchaj kan-chuo ou-tchu kan-ming kan-sien kan-sOe kchu-tie kan-tan sie-že čeng-čuo pchi-wej kan-tan-že wej-čchang-chan kang-č ' kang-čung
kang-jung kang-lie kang-men kang-men čchi-čuej kang-men čuo-že kang-men sao-jang kang-men tcheng-tchung ke-maj ken -chuang-ti en- paj-tc haj kche-se kche-sou kchou (ústa) kchou pu kche kchou-cchuo kchou-čang
kchou-kche kchou-kche tuo-jin kchou-maj kchou-tin kchou-tung kchou-waj kchu (vyschlost) kchu-pchej kchua-ma-jung
yuehen yuejing houqi yuejing guoshao yuejing guoduo yuejing xianqi yuejingmai ganqi fanpi fuxie ganhoubaitai ganhuo outu ganming ganxian ganxue kujie gan-dan xiere zhengzhuo piwei gan-danre weichanghan gangzhi gangzhong gangyong ganglie gangmen gangmen qizhui gangmen zhuore gangmen saoyang gangmen tengtong gemai gen huangjianbaitai kese kesou kou kou bu ke koucuo kouzhang kouke kouke duoyin koumai koujin koudong kouwai ku kupei kuamayong
371 JL1~ Jl~J§Wl
Jl ~uj,."" Jl~u$
Jl~J'6Wl Jl~Jlij(
!ff 9: áe.n$- JUr ~ -T~Ba
!ff :k PIK Q± !ff a~ !ff 1m !fFlfIL;fi!j~
!ff Jn! ms ~ ?t{ i"1 n$- !!:! !fFJn!~!!:!Jlm* M~
MJltI' M;ffjj M~
Mn Mn9:~
Mni"1~ MnR~ Mn~~
1jt Jl7:j(
;f&fi9CBa ~-@,
~~
O O/F~
0:11 0* O~
O~$tx ~Jl7:j(
Oiil 0l9J O~
;fi!j ;fi!jffl ~~;ffjj
372 kchuang (šílenstvQ kchuang -jen kchuej -jang kchung -tchung kou - čuang
ku (buben) ku -č ang
ku-jin-tchung ku -ting -tchung kuaj -maj kuan (propust) kuan-kchou-f(j kuan-fie čung-ta kuang-ce kuang-še kuej-pej Kung Čch ing - suan kung -sie fie-že kung-že sie-š' lan-še laD (únava) lao-maj leng-pi leng-siao leng-tchung li-čeng
li-chan waj-že li-š' -že-če ng IHi chou-čung Ii - že -če ng
liang čching fej-wej liang čChing sin-wej liang i fin-čchi liang-sue šen-š' lie-tchaj lie-wen-še lin-čchan-maj
lin-sie liou -Iej lou (kapánQ lung (zástava)
Rejstřík
Dodatky kuang kuangyan kuiyang kongtong gouzhuang gu guzhang guyintong gudingtong guaimai guan guankouju guanjie zhongda guangze guangshe guibei Gong Qingxuan gongxie jiere gongre xieshi lanshe laD laomai lengbi lengxiao lengtong lizheng lihan waire lishirezheng liji houzhong lirezheng liang qing fei-wei liang qing xin-wei liang yi jin-qi liangxue shenshi lietai liewenshe linchanmai linxie liulei lou long
s: s:-g i!1t~ ~~ fj;j:l;i(
~
J1tHlf: JRIljj~
tm5E~ ~11*
lung -pi luo (šnek) luo-sue ma-cchu-maj ma -če n
ma-sien maj (céva) maj Č' ta-chuej maj - čen maj -če ng maj-čeng
*:
cchung-ni šun-ni
~lJm
maj - čchi
*:lHp*
maj-kchou Maj-fiie mang-cch ' -še mej-fu -tchaj
ft7f ft-'5 ig1r ~J.X'§'
mej-che-čchi
:r&W:~~ :r&~W:~
mej-tchaj meng-i mi-lan ming -kuan mien (obličej) mien-ma ming-men mo (prohmatávánQ mo (blána) mu-chun mu -jang
M-'5 jj
$11* ~m ~~ ~~
llliíE lll*jr~ lll~~iíE lll~,ftHt
mu-jun-čeng
lll~iíE mmlJili~ mmJL'~ miá~~
mu-mang mu-se (drhnutí v očích) mu-se (barva očQ mu-sue mu -tchung na-šao na-taj
iij(JiIL~m
~1!i ~~-'5 J~
rr- 11*
~Jl1I
tiitm
m ~
naj-čen
naj-ma nan -c' pu-jun naD (předloktí) nao -ming
longbi luo luoxue macumai mazhen maxian mai mai zhi dahui maizhen mai-zheng congni mai-zheng shunni maiqi maikou Maijue mangcishe meifutai meiheqi meitai mengyi milan mingguan mian mianma mingmen mo mo muhun muyang muyunzheng mu mang muse muse muxue mutong nashao nadai naizhen naima nanzi buyun naD naoming
373 ~ffi ~
Mtíl: Jff{fE1I* Jff~ ~im
11* 1I*Z*~ 11*~
1I*ijU}d~'
1I*iiEJiIW~ 11*~
1I*1J
11** =ť: JlilJ
-'5
_J(jf1!i m~~
.1!i ~:ift ~~
$*: 00 ooJff $1'1
m 1m
§f,ť
§~
§.iíE §lf §iff §~
~íI: §~
~:Y'
~* PJ5~ PJ5Jff ~Ť~1f ~
WiU1!J
374 nej-c' ni (protichůdný) ni-čeng
ni-tchaj niao-chou jO-Ii niao-liang ťien-šao niou -sien nung -pchao nung-sOe-pien nung -še nO-c' pu-jOn nOe-li ou-sOe tchu-nung ou-tchu paj-cchao-lie-tchaj paj -cchao-tchaj paj-chou paj -c hou- ni-c hua -tchaj paj-chou-ni-kan-tchaj paj-chou-ni-tchaj paj-lie-tchaj paj-maj paj-nien-ni-tchaj paj-pao-chua-tchaj paj-pao-kan-tchaj paj-pao-tchaj paj-pchej paj-se paj-taj paj-tchaj paj-tchaj kan -jing paj-ž' -kche paj-žen paj-žen -ting paj -žu n-I Oe-chou-tchaj paj-žu -li-fe n-tchaj pan (skvrna) pan-chej-chuang pan-paj-chua tchaj pan-chuang -pan -paj-tchaj
Rejstřík
Dodatky neizi ni nizheng nitai niaohou yuli niaoliang jianshao niuxian nongpao nongxuebian nongshe nuzi buyun nOeji ouxue tunong outu baicaolietai baicaotai baihou baihounihuatai baihounigantai baihounitai bailietai baimai bainiannitai baibaohuatai baibaogantai baibaotai baipei baise baidai baitai baitai ganying bairike bairen bairending bairunlOehoutai bairujifentai ban banheihuang banbaihua tai banhuangbanbaitai
i*J1IJlt ~ ~iJE
JllIta PJU1~t1Jj
PR:i:IJilX'Ý
4m JttU'ťl
*1frl~
HW }(Ť~2Jl
~1*
P!3: 1frl P± 1tK P!3: P± S~~a S~a S~
sJ!1Jll1tma SJ!1Jll1tTa SJ!1~a S~a
9&JIiJc S*'5~a
sltma SltTa Slta sm S-@. s1i1 Sa SaTlil EfE'Wi
st S?JJff S~~~J!1a
S :tznfJl.~a ~ ,*,~~,*,Sm i1: <=1
,*,~,*,Sa
pan -chung -še pan-paj-tchaj pan-piao pan-Ii čeng pan-šen pu -suej pan-šen-chan pan-tien pan-!ie-paj -ch ua-tchaj pao-c hej-tchaj pao-nen pej (záda) pej-Iou pej-tchung pen -tchun peng (výtok krve) peng-Iou pchaj-pien pu-šuang pchang-nen pchang-ta-še pchen-tchi pchi-fu pchi-fu ma-mu pchi-fu sao-jang pchi-fu tcheng-tchung pchi-sien pchi-wej sO-chan pchi-wej sO-žuo pchi-wej že - č' pchi-sO fu-sie pchien-čchOan
pc hien -paj-c hua-tchaj pchien-š' š' -wu pchien-waj-še pching (vyvážený) pching -maj pcho-men pchu-tchao !i-še pi (zablokováni) pi (nos) pi (předlokt0 pi (stehno) pi - č' (otok vnitřku nosu)
banhongshe banbartai banbiao banli zheng banshen busui banshenhan bandian banjiebaihuatai baoheitai baojian bei beilou beitong bentun beng benglou paibian bushuang pangnen pangdashe penti pifu pifu mamu pifu saoyang pifu tengtong pixian piwei xuhan piwei xuruo piwei rezh i pixu fuxie pianquan pianbaihuatai pianshi shiwu pianwaishe ping pingmai pomen putao jishe bi bi bi bi bizhi
375
,*,nW'*'Sa '*'0& '*' lE.iJE ,*,5f~~
'*'5fřf
:e\'LB ,*,~Sma
lt~a )J§~ =lb
Fl
'W~ 'W~ ~jjgZ
im im~ 1lF~~~
M$
M:;kW ~1Il El~
El~~* ElJll'!l~ El~~~
n!\!m
n!\!~m* n!\!~m~ n!\!~~$ n!\!mJll~ i!i3~
i!i3áma i!i3l11ít!Jm i!i3JGW .1f .1fJliJc 9JJ, ľl
1ifjlij1*W ffi
.• fi
~Ii
D odatky
376 pi-č '
(nosn í hemoroidy)
pi-čeng pi-čchuang pi-čung
pi-chan pi-jang pi-kan pi-nO pi-saj pi-tchung (bolesti nosu) pi-tchung (bolesti paže) pi-fing pi-fO piao-čeng
piao-čeng
chua-že žu li, jing-že wej-š' piao-čeng jou-chan piao-čeng wej pa piao - čeng wu -chan piao-chan-čeng
piao-sie wej {ie, že žu jing-fen piao-že-čeng
pien (metamorfóza) pien-čen-fa
pien-pi ping (chorobný) ping-maj po-Ii po-Iuo po-Iuo-tchaj pu fien-ti pu-čchi šeng -ťin
pu-jing-šou pu -jO-š' pu-mej pu-še -ťing
s' (smrtelný) s'-č'
s' -č' fa-Ii s ' -č' jO - čang
bizhi bizheng bichuang bizhong bihan biyang bigan binO bisai bitong bitong bijing biju biaozheng biaozheng huare ru li, yingre weishi biaozheng youhan biaozheng wei ba biaozheng wuhan biaohanzheng biaoxie wei jie, re ru yingfen biaorezheng bian bianzhenfa bianbi bing bingmai boli boluo boluotai bu jiandi buqi shengjin buyingshou buyushi bumei bushejing si sizhi sizhi fali sizhi yuzhang
Rejstřík
!i+-%f ~iiE ~m;
s'-č' ma-mu s' - č ' suan-čchu s' - č' -tchu ng
g(r. Hljt
s ' -čen
.ff
s' -čen che-cchan s'-che s' -ja s'-maj s'-tchaj san (rozptylování se) san-che san -kuan san-maj san-pao san-pu san-pu čen-fa san-pu fiou-chou san-pu-fiou-chou fa san-fiao že-šeng se (barva) se-maj si (dech) si-maj si-pen si-tchung
.=f . JI!B. .~
11-1& • fil _fil ffi~
Ji\-lli ~iiE ~iiE{t~A![, >g~\lJ~
~iiE1fff
~iiE*~ ~iiEJGff
~*iiE ~ !flí*m , ~A >g?t ~~iiE
~ i!!!l~* '@!~
m m1l*
sia-č ' sia-čch iao
~J~ ~Hi ~J~a
sia-jou-maj
/F.!h!.m;
siao-čcha n
f~~1:: ~
s iao -č chuan
/FJ.iIZ-f-
siao-er sia-{i-že siao-maj siao-fu siao-pien siao-pien čching-čchang siao-pien chuang-čch ' siao-pien pchin-šu siao-pi en pu -tchung
/F W\ťt
/F~
/FM:M ~ Im~ Im~zj]
1m~1m,*
sia-ťie
siao (záducha)
sizhi mam u sizhi suanchu sizhitong sizhen sizhen hecan sihe siya simai sitai san sanhe sanguan sanmai sanbao sanbu sanbu zhenfa sanbu jiuhou sanbu jiuhou fa sanjiao resheng se semai xi ximai xiben xitong xiazhi xiaqiao xiayoumai xiajie xiao xiaochan xiaochuan xiao 'e r xiajire xiaomai xiaofu xiaobian xiaobian qingchang xiaobian huangchi xiaobian pinshu xiaobian butong
377
lm )]~Jff* Im~~~ Im~fil Im~ Im~-@- ~
lm-@i!lVT~
~1l* ~,%
~
=..61=1 =:1C
-
~1l*
=3l: =$ =$~* = $iL~ = $iL~* =1*~!Ji ~
m1l* ,~,
gm1l* ,m~
~fil T~
Ti5
!lrfm11l* Jí:fi) ~ /J\
tr-
~Pffit /J\)LJí*~
/J\ 1l* /J\ )tl /J\ '@! /j\'@! ~*
/J\ '@!ji{!ff /j\-@!~~
/J\ '@! /F:im.
378 siao-pien š ' -ťin siao-pien tcheng-tchung sie kan-tan , wen pchi-wej
xiaobian shij in xiaobian tengtong xie gan-dan, wen piwei
sie kan-tan , čching pchi-wej
xie gan-dan qing piwei xiezhang xieq i yongzhi xiehan xieyu zhi meng xiexie xieshi toure xietong xiedu xiewei qingxin xiere qingying xiere shengji n xiere she nsh i xian xian xianmai xinqi wuhan xinhan xinh uo xin liang toubiao xinliang jiebiao xinxia xinxian xinxian xindaxi xintian xinj i xin-wei liang fan xinre neizhi xingbi xiong xingshe xiongzhong zh i ni xiongzhong zhi shu n xiongzhongre xionghan xiongmen piman
sie-čang sie - čchi j ung-č'
sie-chan sie-jO č ' meng sie-sie sie-š' tchou-že sie-tchu ng sie-tu sie-wej čching-sin sie-že čch i ng-jing sie-že šeng-fin sie-že še n-š' sien (epi lepsie) sien (sliny) sie n-maj sin-čc hi wu-chan sin-chan sin-chuo sin-liang tchou-piao sin-liang ťie-piao sin-sia sin-sien (srdeční padoucnice) sin-sien (propad fontane ly) sin-ta-si sin-tchien sin-fi si n-wej liang-fan sin-že nej -č' si ng-p i siu ng (hrud) sing-še siung-čung č ' ni siung-čung č' šun siung-čung-že
siung-chan siung-men pchi-man
Rejstřík
Dodatky /J\-@!*~
/)\ -@! ff mi
W: }ff lm , ?ňUI\! ~ W: }ff lm , y'H* ~ B;JJ.J* $ ~~ $
siung-pi siung-tchung su-š' suan-tchou-fia suan-tchung sO-če n g
B;JJ.1f
sO-chan
$'MZ~ ~W: w:mJ.5:~
sO-chan - čeng
M;JJ.
mi
$. w:~ m-'L' w:~m- ':§'
w:~~~ w:~~m
ffl'J ~ ~Mc
ffiM~*
IL'ff 'L' j(
*lli\J.5:* * lli\m * JL"r IL'ffl'J ~~
ffi*~ ~~
JL"f* 'L' ~"jI}-j1l IL'~pg$
IT~
Jl{ij
!lHi Jl{ij"F~ Qg"FZ~
Qg "F z~1W Jl{ij1f Jl{ij ~EH~ňW
sO-ch uo chou-pi sO-chuo žu-e sO-lao sO- li sO-maj sO-pi sO-sO sO-žuo ping-tchi, že žu sOe-fen Suan sOa n -čchi- feng
sOan-jin sOan-š' kchaj -pi sOe-chua-tchaj sue-jO sOe-kcho u sOe-lin sOe-lu n sue-šao sOe-že še n -čung sue-že fia-š ' su n (hledán0 š' e jing-že š' pi siung-ke š' fien chua-že š'-č'
š' -č' pchi-wej š' -č ' tcheng-tchung š'-če n g (synd rom plnosti) š ' -čeng (synd rom vlhko sti) š'-čc h i
š'-e š' -chan fu-sie
xiongbi xiongtong sushi suantoujia suantong xuzheng xuhan xuhanzheng xuhuo houbi xuhuo ru 'e xu lao xuli xumai xubi xuxu xuruo bingti, re ru xuefen Xuan xuanqife ng xuanyi n xuansh i kaibi xuehuatai xueyu xuekou xuelin xuelun xueshao xuere shenzhong xuere jiashi xu n sh i e ying re shi bi xio ngge shi jian huare shizhi shizhi piwei shizhi tengtong shizheng sh izheng shiqi shi'e shihan fuxie
379 Jl{ij~
Jl{ijmi 113ít
~*If! ~mi ~YE
~*
~*YE ~j(ll~~
~j(~L~
~9J ~.m ~Mc ~~ ~~ ~~~f*, ~AlfIL71-
ff ~~JXl ~tk
wmffffi ~{ta
lfIL~ ~ IJ
lfIL#f lfIL-m lfILj;lfIL~ř*m: lfIL~~m ~ m~':§'~
mffiJl{ijMj mi1lí'it~
ít$
ít$B* ~
-t:&ffmi ~YE
mYE 9C~ :O~
m*~~
380 š' -chan-čeng
š'-lin š'-maj š'-mien š'-pi š' -sien š'-siou š'-sue š'-š' š'-še n (ztráta ducha) š'-šuej (chorobná spavost) š'-šuej (kamenná voda) š' -tchan š'-fi fu -sie š'-ťi ou-tchu š-ťie
š' -wen š'-wen čchao -že š' -že (p lná horkost) š'-že čung-čeng š'-že jie-chan š'-že fu-sie š' -že šang-fin š'-že wej - čching š' -že -če ng šan-jou -s' šan-kchung šan-nu šan-pej šan-se šan-si ša n-fing ša ng - č '
šang-chan piao-š' -čeng šang-š' šang-fiao sie-že ša ng-ťin ša o -čc hi
šao-fu šao-še n še-c ung
R e jst ř ík
D o datky shihanzheng shilin shimai shim ian shibi shixian shixiu shixue shishi shishen shishui shishui sh itan shiji fuxie shiji outu shijie shiwen shiwen chaore shire shire zhongzheng shire yehan shire fuxie sh ire shangjin shire weiqing shirezheng shanyousi shankong shannu shanbei shanse shanxi shanjing shangzhi shanghan biaoshizheng shang shi shangjiao xiere shangjin shaoqi shaofu shaoshen shezon g
~*iJE
15T* ~Jlij( ~ y~
~m ~ mJ ~ I!l ~ 1Úl
~~ ~ tljl
Iltllj
15 7Jc ~~ ~;fRJll~ ~;fRP~Jli
151P
-+- rOJ ~Wt~~
~~ ~~]Jř iJE ~~~ff ~~Jll~
~~19J~ ~~51d~ ~~iJE ~ tIt ,m
~~ ~~ ~~ ~~
~*
~t?,
k* 19J**~iJE 19J~ k~$~19J~
y'9: yJll ytljl 15 W.
še-čeng
cchung-maj
še-čch u a ng
še - čung
chung-fiang pien -paj-tchaj še-jung še-ken -c hung ťien -c hej -tch aj še-ken-chung fien -paj-tchaj še-maj cc hun g - čeng še-nu še-pien-chung tchaj-paj še-pien-chung čung-chej-kan -tchaj še-pien-chung čung-chej-žun-tchaj še-pien-chung chuang-tchaj čung kan še-pien-chung tchaj-paj čung kan še-se še-sing še-šen še-tchaj še-tchi še-fien-chung chuang-tchaj še-fien -c hung ken -chej-tchaj še-fien -c hung tchaj-paj še-ting še-ťUn
šen-chan ku-Ieng fing-fie šen (duch) šen (hutnost) še n -čc hi pu-cu (nedostatek duševní síly) še n-jin (sténán0 šen-kuang šen-Iuan še n-sien še n-su fu-sie šen-šu su-tchan šen-fUe
shezheng congmai shech uang shezhong hongj~ng bianbaitai sheyong shegenhong jianheitai sheg enhong jianbaitai shemai cchungzheng shenu shebianhong taibai shebianhong zhonghei-gantai shebianhong zhonghei-runtai sheb ianhong huangtai zhong gan shebianhong taibai zhong gan shese shexing sheshen shetai sheti shejianhong huangtai shejianhong genheitai shejianhong taibai sheding shejun shenhan guleng jingjie shen shen shenqi buzu shenyin shenguang shenluan shenxian shenxu fuxie shenshu xutan shenju e
381 ~iJE}AJlij(
15m l5 "f fI~
:l2IÉla I5ffiJ l5~fI~~a l5~fISlCÉla ~Jlij(}AiJE
15 ID!H l5 :I2IfIaÉl l5 :I2IfI"f~
Ta l5:I2IfI"f~
713la l5:I2IfI_a "fT l5:I2IfIaÉl "fT 15 ~
15% I5 tljl l5a 15{:;$: I5S1CfI_a l5~fI~~a l5~fIaÉl
I5rr 15m ~*I~Ht~~
tljl ~
tljl'9:~JE
p$1Jt
tljlJlt tljl'8[, 'If mJ 'If ~Jll)1j 'lff.r ~~ 'ff }J;X
382 šen-že pu-jang šou-cu-sin-chan šou-čen
šou-pao-še šou-siao šu-sue šuang-chej-tchaj šuang-chuang-tchaj šuej-čung
šuej-chuang-tchaj šuej-ku šuej-Iun šuej-pchao šuej-sie šuej-šan šuej-šang šuej-tou šun (souhlasný) šun-čeng
šuo-maj ta-c' šen-jin ta-fu ta-chan (velké pocen0 ta-maj ta-pien ta-pien š'-fin taj-jang taj-maj tan-c'-še chuej-tchaj tan-chan pu-že tan-chuang -tchaj tan-chung -še tan-paj-še tan-paj-še chej -cao-tchaj tan-paj-še chej-chua-tchaj tan-paj-še chuang-chua-tchaj tan-paj-še chuang-lie-tchaj tan-paj-še paj-kan-tchaj tan-paj-še pien-paj čung - ch ej -tchaj
R e jstřík
Dodatky shenre buyang shouzuxinhan shouzhen shoubaoshe shouxiao shuxue shuangheitai shuanghuangtai shuizhong shuihuangtai shuigu shuilun shuipao shuixie shuishan shuishang shuidou shun shunzheng shuomai dazi shenyin dafu dahan damai dabian dabian shijin daiyang daimai danzishe huitai danhan bure danhuangtai danhongshe danbaishe danbaishe heizaotai danbaishe heihuatai danbaishe huanghuatai danbaishe huanglietai danbaishe baigantai danbaishe bianbai zhongheitai
5i~:.f:Jm ~ ,lE,C-' řf
~it ~jlf'i§"
~rl!í 1ftr~
tan-paj-še šu -paj-tchaj tan -paj-še tchou-ming-tchaj tan-že pu-chan tao-chan te-šen tchaj-an
~J\Ilt-a
tchaj - č'
~1i-a
tchaj-jang tchaj-jang čung-feng tchaj-se tchaj-wej pu-čang tchan-chuan tchan-jin tchan-š' -maj tchang-ti wej-čchang tchang-ťie pu-tchiao tchi (nosní hleny) tchi-č ' č ' meng tchien-chua tchien-chuan tching-er tchou (hlava)
71
71<1i-a 71
71
PWiYE ~M:.
:kitt 'I'f lm :kJ!l :křf
tchou-čang
:kM:. :kfJ!
tchou-čchi čching -jing
:kfJ!~~
wx;1lI3 f~M:. ~'ffi:'i§"1J(-a
.*:.f~ ~1i-a r~HI 'i§"
r& á 'i§" r& á 'i§" J\Iltlf--a ~á'i§"J\Iltm--a
~á'i§"1im--a ~á'i§"1i~-a
r&á'i§"á-T-a ~á'i§":i2lá
'flJ\llt-a
tchou-čung
tchou-chan tchou-jun tchou-Ieng tchou-pchi ma-mu tchou-ta mo-juan tchou-tchung tchou -že tchu-jin suej-ni ou-tchu tchu -nung-še tchu-še tchuan (zahušťování se) tchun-jen kchun-nan tchung -feng tchung-jang šen-š' tchung-žen
danbaishe shubaitai danbaishe toumingtai danre buhan daohan deshen tai 'an taizhi taiyang taiyang zhongfeng taise taiwei buzhang tanhuan tanyin tanshimai tangdi weichang tangjie butiao ti tizhi zhi meng tianhua tianhuan ting 'er tou touzhang touqi qingying touzhong touhan touyun touleng toupi mam u touda moyuan toutong toure tuyin suini outu tunongshe tushe tuan tunyan kunnan tongfeng tongyang shenshi tongren
383 ~á'i§"~á-a ~á'i§"~fl}j-a
.~:.f* ~řf
~*!J
Hflllfi -al9i ::t1ll3 ::t1ll3'flJXt -a~
Hfl~:.f* ~~ ~tx
5!J;fiM:. rm~j:!i$i
iJi!f~:.fiJJ
m
{;fI:$Z~
*:tE *~
lfJll= ~
~JJlf: ~9:m;g
~m: ~řf ~.
~ft
~Bl~* ~:i6Jm)ffi
~1m
~~
pi tx Mi:ift! PIK pi pi'Jf 'i§" pi 'i§" ~
:tf Pili! I!I X1E
1mJXt JmIll3~rH
Ilit
R e jstřík
tchung-pi tchung-fi tchung-ťing
tchuo (sliny) tchuo-fa tchuo-chan tchuo-kang tchuo-Iuo tchuo-še tchuo -ťO
ti -tchu-še tien (epilepsie) tien-cch' -š' tien-jO tien-sien ting (vřed) ting-ning tou-čeng
tu-i maj-siang tu-jO tuan - čchi
tuan-maj tuan-suo-še tung-čchi
tung-maj tuo-š' Hi ťi (shluk) ťi čung č' ťi čung
385
D o d a tk y
384
šun siao-ni
fi - čua - feng ťi-kchuaj
fi -maj fi-pu-jO-š' ťi - sia cchun-fin fi -sien fi-sin-še ťi- s iung
fi-tchung ťi - fO
ťia- č chuang
tongbi tongji tongjing tuo tuofa tuohan tuogang tuoluo tuo she tuoju ditu she dian diancishi dianyu dianxian ding dingning douzheng duyi maixiang duyu duanqi duanmai duansuoshe dongqi dongmai duoshi yiji ji ji zhong zhi shun ji zhong xiaoni jizhuafeng jikuai jim ai jibuyushi jixia cunjin jixian jixinshe jixiong jitong jiju jiachuang
~m ~111 ~~ Ilj
M1it Mff MJr[ Mf! ~í5
Mm ±tl!OOí5 jij };~ JlílJ í5 jij l", '31. jij~
ff flTlfY
EHlE ~:1fJlif:.~ 5.2 i{f
9iff'9.: 9iffJlif:. 9iffmií5 i9J'9.: i9JJIif:. $~~M
fR 'ťf
9=' Z PIW 'ťf 9=' /j\ ~ ~J1\JXt fR~ ~JIif:. M~ffX~
;ff!, rif$ ~~ ~úí5 ~}jÍii]
1'*~ fR~
Ef1*
ťia-čou
fia-pchi ťia- š en
fia-tchaj fia-tchi fiang -še ťiao (roh) ťiao-čchi
fiao-kung fan - čang fiao-tchung fiao -žuo fie (vřed) ťie-che-sOe ťie-Iu ťie-maj ťie - piao
sOan-š' sie-že
ťie-piao ťien ťie-čcheng ťie-suo-maj ťie -ťie
ťien (vůl) ťien
pchi-wej
ťien-chuang-ken-paj-tchaj
fien -Iung ťien-ning
fien -pchi fien -pchi
i-čchi tao-č '
ťien-pu-ťO
fien -tchung ťien-ti ťin -čchi
nej-kchuej fin-chou-feng ťin-kchu sOe-cao fin-liou fin-maj fin-tchi žou-žun ťing (lýtka) fing čung tchung -jang fing - čeng ťing-čchi
fing -feng
cchuo-Iuan
jiazhou jiapi jiashen jiatai jiati jiangshe jiao jiaoqi jiaogong fanzhang jiaotong jiaoruo jie jiehexue jielu jiemai jiebiao xuanshi xiere jiebiao jian jiecheng jiesuomai jiejie jian jian piwei jianhuanggen baitai jianlong jianing jianpi yiqi jianpi daozhi jianbuju jiantong jiandi jin-qi neikui jinhoufeng jinku xuezao jinliu jinmai jinti rourun jing jing zhong tongyang jingzheng jingqi cuoluan jingfeng
Ef1Mi ~El
1N.:ftI! 1N.-a Ef1f* ~í5
ft.! JIill'9.: ft.! '3 &5* %t ~ JIill~
1P ~fP<í\: M~ ~JIif:. M~'§M ?!!t ~
M~~Mm M~JIif:. ~cp
~ ~H,m
~j{~B-a
~I!i
ffiJli! ~H'ia'9.: ~H-'~$ ffiJ~~ fFJ~
~*
$'9.:pg"5~~JXt $li51ÍlI.~
ffiíffij ~JIif:. ffií'~iJ:JIf.\l ~ ~ 9='~ '$
fHiE ~ M~U
t?- JXt
fing-kchuej ting-kuan pu-ku fing-Ieng fing-mien-še fing-pchej ting-siang-čchiang
fing-siang-suan fing-siang-tchung fing-sien ting-ti fiou-kche waj-kan feng-chan fiou-ping wu-chan tiou-tu nej-ti, feng-chan žu li to (nadzvednutQ fO (shluk) ru (vřed) fO-ti fOe-čeng
rue-chan waj-c' waj-kan waj-kan piao-čeng waj-kan šu-že, nej-tching šeng-Ieng wan (zápěstQ wan-ku pu chua wan-tchung Wang Čchao wang-čen
wang-čen
pa-fa
wang-pi wang-se wang-sue wang-fien wej (nepatrnost) wej-čchang š' -že wej-čchang tie-že wej-fan wej-chan wej-chuang
jingkui jingguan bugu jingleng jingmianshe jingpei jingxiangqiang jingxiangsuan jingxiangtong jingxian jingji jiuke waigan fenghan jiubing wuhan jiudu neiji, feng-chan žu li ju ju ju juji juezheng juehan waizi waigan waigan biaozheng waigan shure, neiting shengleng wan wangu bu hua wantong Wang Chao wangzhen wangzhen bafa wangbi wangse wangxue wangjian wei weichang shire weichang jiere weifan weihan weihuang
387
R e j s t ř ík
Dodatky
386
m-7jm'lf/ft91 m~
itITií,§JIlm ~t9i5Si
~t9i~ ~t9irrlí
w:'im W:1* nHOr~JXI.*
~m~*
m. P3~, JXI.*)dll
'RHí* ~~,
!hE IHf
jHJIt
jr~
jr~~YE jr~.m,P3~
~~ ~ 7t~~{t
MGrrlí .:ft« ~~ ~~J\..#i:
J1!~ ~~ ť::.úIl
*~
11t
1!'l§J~m 1!'l§J~m
I!'lN
-!l* J§j{
wej-jin pu-cu ou-tchu wej-maj wej-š' sOe-že wej-wan wej-že wej-že sin-chuo wej-žuan wej-žuan-še wen (vráska) wen (naslouchat a čic hat) wen - čen (vyšetření sluchem a čichem) wen - čen (vyšetření dotazy) wen-čung cao-š' wen-čung fu-jang wen - čung san-chan wen-čung fie-piao wen-pu pchi-wej wen-san chan-š' ťien ťie ťiou-tu wen-ťing
san-chan wen-ťing tchung -jang wen-že li-š' wu-feng wu-chan wu-chan čung fa-že čching wu-chan fa-že wu-chou čchao-že wu-ken wu-li wu-Iou -maj wu-Iun wu -pu -nan wu-pu-nO wu-se-taj wu-sien wu-š' wu -šen wu-že ž'-pu čchao-že
weiyin buzu outu weimai wei shi xuere weiwan weire weire xinhuo weiruan weiruanshe wen wen wenzhen wenzhen wenzhong zaoshi wenzhong fuyang wenzhong san han wenzhong jiebiao wenbu piwei wensan hanshi jian jie jiudu wenjing san han wenjing tongyang wenre lishi wufeng wuhan wuhan zhong fare qing wuhan fare wuhou chaore wugen wuli wu loumai wulun wubunan wubunO wusedai wuxian wushi wushen wure ribu chaore
mflij~)VlKu'± i*kMc m~.úIlm
mim
i*km mm'L' :k ~!€X ~!€X'§~ ~ ~~ rii)~
mi
mi
mi:fr H~ m milt~M3Ift
fll1fm. mi~lt~ m~imllE
m:mI[~ ~JXI.
~~ ~~m:~m~ ~~~m
Lpmi*J]m 3G:ffl
3Gn
~tliMc :li~ :li~~ :li~3(
:li~*
:lim ~1!t
3Gt$ ~m
summlm
D o datky
388 žan-tchaj že čchu žu jing že šang jing-jin , wej-tching su-kou že š' čch' čang že-čeng
že-ou že-pi (horké bloky) že-pi (zácpa z horkosti) že-siao že-š' nej-šeng že-šeng že-tchan že-ťie ťin-šang
že-tu chuej-čuo že-tu nej-š' že-tu šen-čung žen-čung
že n-šen-maj žou-Iun žu-čang
žu-i žu-jung žu-Iao žu-maj žu-šao fi wu-žu žu-tchung žuan-maj žuan-pao žuan-fie žun (vlhký) žun-cao žun-tchaj žuo-maj
č ' čchi
jO-fu
rantai re chu ru ying re shang yingyin, we iti ng sugou re shi chi zhang rezheng re 'ou re bi rebi rexiao reshi neisheng resheng retan rej ie jinshang redu huizhuo zh i qi yufu redu neishi redu she nzhong re nzhong renshenmai ro ulu n ruzhang ruyi ruyo ng ru lao rumai rushao ji wuru rutong ruanmai ruanbao ruan jie run runzao ru ntai ruomai
Literatura ~~
Literatura
~1JJA.'8 ~ 195 '8
IIJt
~~
Prameny
1ij:fjij
~~IDH* ~iIE
[1]
Čaj Fu-sing a kol. ~m~j:~: S'- čen wu -pienjao-ťue. 1lY~1i~r!fnk: (Qu Fux.ing zhubian: Sizhen wubian yaojue. Zá kladní návody ke čtverému vyšetřování a pateré diagnostice.) Peking, Čung-kuo čung-i-jao čchu-pan še (Zhongguo Zhongyi-ya o Chubanshe) 1993. 113 s.
[2]
Čao Ťin-tuo a kol. jfX ~~ : Čung-i čeng-čuang ťien-pie čen-tuan - sue.
~PIK
~m: ~~ ~~ ~Mpg~
~~ ~~ ~~~195 ~.~?.'ŘZ'9.:~1:k
(Zhao Jinduo zhubian: Zhongyi zhengz huang jianbie zhenduanxue. Diagno s tika pomocí diferenciace symptomů v čínské med i cíně) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 198 5. 685 s. [3]
Čen Č'-ja a kol. fi;G;iI[ j: ~: Čung-kuo i-sue š: 4'~ ~~ 5!:.(Zhen Zhiya zhubian: Zhongguo yixue shi. Dějiny čínské medicíny.) Šanghaj, Šangchaj kche-slie ťi- š u čchu-pan-še (Shanghai Kexue Jishu Chubanshe) 1986. 147 s.
[4]
Čen-ťiou ťia-i - ťing ťiao-š : tj- -fk EfI ~ tll: ff (Zhenjiu jiayijing jiaoshi. Komentovaný výklad Abecedy akupunktury a moxibusce.) Peking, Ženmin wej -šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1979. 1499 s.
~.1*:m
Á~ f8:~JliJc [j:J~
1Ll*
1Lm 1L:Dlí 1Uj1
[5]
$XJliJc $X~
$Xfi:i
iI'iJ iI'iJ~ 1!'iJ~ ~JliJc
z..
Čchen Pi-šu, Č e ng Čuo-žen ,*~:!'iiLnJfI.A: Ling-šu - ťing paj-chua-ťie. JR.. itíffF1 (Chen Bishu, Zheng Zhuoren: Lingshujing baihuajie. Výklad knihy Ling-šu v hovorovém jazyce.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1963. 583 s.
fIR~ ÉI
mJliJc
1Ld;-.&7é1L
4'
~m::tk~JJU~Ii9T ~
~.pg~
1LmJ
389
[6] Čcheng Čao-šeng a kol. W~~~j:~: Čung-i lin-čchuang pi-tu. 4' ~11ái* :J6'~ (Cheng Zha osheng zhubian: Zhongyi linchuang bidu. Povinná četba z klinické praxe čínské medicíny.) Nan-čchang, Ťiang-si kche-slie ťi-šu čchu-pan-še (Jiangxi Kexue Jishu Chubanshe) 1997. 1029 s. [7]
Čcheng Š'-te a kol. w±mj:~: Nej-ťing ťiang-i. pg~ijj:)( (Chen Shide: Neijing jiangyi. Učebnice Vnitřního kánonu.) Šanghaj, Šang-chaj kcheslie ťi-šu čchu-pan-še (Shanghai Kexue Jishu Chubanshe) 1991. 211 s.
[8]
Čcheng Š'-te Su-wen ču-š 'chuej-cchuejI, Ir *ľOJtl:ff1CW(Cheng Shide: Suwen zhushi huicui. Soubor nej lepších výkladů a ko mentářů k Základním otázkám.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1982. 712 s. , 564 s.
[9]
Čou Sin-jou a kol. fiij {~~ j: ~ : Nej-ťing lej-jao. pg ~~~ (Zhou Xinyou zhubian: Neijing leiyao. Systematická kategorizace Vnitřního kánonu.) Kan-su žen-min čchu-pan-še (Gansu Renmin Chubanshe) 1982 . 437 s.
w±m:
390
Literatura
Dodatky
[10] Ču-ping juan-chou lun ťiao-š~ iim~i~itt:\U&HZhubing yuanhou lun jiaoshi. Komentovaný výklad Pojednání o původu a syndromech nemocí.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1985. 1546 s. [11] Čung-i fu -kche-sue. 4' IKl8t4~ (Zhongyi fukexue. Ženské nemoci v čínské medicíně.) Peking, Kuang-ming ž'-pao čchu-pan-še (Guangming Ribao Chubanshe) 1989. 424 s. [12] Čung-i ke ťia sue-šuo ťiang-i. 9=' ~~~~i)tijj: X (Zhongyigejia xueshuo jiangyi. Učebnice učení představitelů čínské medicíny.) Šanghaj, Šangchaj kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Shanghai Kexue Jishu Chubanshe) 1964. 444 s. [13] Čung-i še-čen. 9=' ~ 'i§-~ (Zhongyi shezhen. Vyšetřování jazyka v čínské medicíně.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1993. 95 s. [14] Čung-i-sue kaj-lun. 9=' ~~~it (Zhongyixue gailun. Všeobecné pojednání o čínské medicíně . ) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1958. 563 s. [15] Chuang-ti nej-ťing Su-wen. Jit Wi p;j ~ ~ IIiJ (Huangdi neijing Suwen. Vnitřní kánon Žlutého císaře. Základní otázky.) ln: Tao-cang, sv. 649660. Taipei 1963. [16] Chuang-ti nej-ťing Su-wen i-š~ JitWi pg~~w~(Huangdi neijing Suwen yishi. Překlad a výklad Základních otázek Vnitřního kánonu Žlutého císaře.) Šanghaj, Šang-chaj kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Shanghai Kexue Jishu Chubanshe) 1983. 794 s. [17] Chuang-ti nej-ťing Su-wen paj-chua-ťie. JitWi pg ~~ fil] á i:li.(Huangdi neUing Suwen baihuajie. Výklad Základních otázek Vnitřního kánonu Žlutého císaře v hovorovém jazyce.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1958. 522 s. [1 8] Chuang-ti nej-ťing Su-wen ťiao- š '. JitWi p;j ~~ IIiJ t:St~ (Huangdi neijing Suwenjiaoshi. Komentovaný výklad Základních otázek Vnitřního kánonu Žlutého císaře.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1982. 1381 s. [19] Chuang-ti pa-š'-i nan ťing. JitWi J\. +-~ít~ (Huangdi bashiyi nanjing. Kniha jedenaosmdesáti složitých otázek Žlutého císaře.) ln: Tao-cang, sv. 668-670 . Taipei 1963.
m_
[20] Chuang-ti Su-wen Ling-šu ťi-ču. Jit Wi ~ IIiJ ~ tl: (Huangdi Suwen Lingshujizhu. Sebrané komentáře ke knihám Su-wen a Ling-šu.) In: Taocang, sv. 661-663. Taipei 1963.
391
[21] Jiie Čcheng-čung ffiffi. ,\l:, , Tung Lien-žurig Ii~*, Sin Jing *~ : Čung i ťi-čchu li-lun tchi-ťie. 9=' ~ ~ 1ílfJ J;II[ it:lm. (Yue Chengrong, Dong Lianrong, Xin Ying: Zhongyijichu lilun tUie. Otázky a řešení ze základní teorie čínské medicíny.) Peking, Čung-i ku-ťi čchu-pan- še (Zhongyi Guji Chubanshe) 1990. 138 s. [22] Kuo Aj-čchun :$IHI ~: Chuang-ti nej-ťing Ling-šu. ~ Wi pg ~~m (Guo Aichun: Huangdi neUing Lingshu. Vnitřní kánon Žlutého císaře - kniha Ling-šu.) Tiencin, Tchien-ťin kche-siie ťi-šu čch u-p an-še (Tianjin Kexue Jishu Chubanshe) 1992. 736 s. [23] Kuo Čen-čchiou a kol. :%~'*3:.~ : Čung-i čen-tuan-sue. 9=' ~~wr$ (Guo Zhenqiu zhubian: Zhongyi zhenduanxue. Diagnostika v čínské medicíně.) Čchang-ša, Chu-nan kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Hunan Kexue Jishu Chubanshe) 1985. 196 s. [24] Ling Jao- sing a kol. ~:IiM&3:.~ :Nan-ťingju-i. ~ít~i.g.w (Ling Yaoxing: Nanjing yuyi. Doslovný překlad Knihy složitých otázek.) Peking, Ženmin wej-šeng čchu-pan - še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1990. 115 s. [25] Liou Čeng-chua a kol. XlJlE:$3:.~ : Ťing-luo sue-wej čen-fa. ~~1clli:~ ?'!(Liu Zhenghua zhubian: Jingluo xuewei zhenfa. Vyšetřování drah čchi a jejich bodů.) Peking, Čung-i ku-ťi čchu-pan-še (Zhongyi Guji Chubanshe) 1997.294 s. [26] Liou J en-čch' XlJ ~1l!!.: Čung-i-sue ťi-čchu kaj-lun. Ti-san fen-ech ~ 9=' ~~ ~1ílfJ~it o ~:=':B-:!:IIt (Liu Yanchi: Zhongyixuejichu gailun. Di-san fenci. Úvod do základní teorie čínské medicíny. Třetí díl.) Peking, Čung-i ku-ťi čchu-pan-še (Zhongyi Guji Chubanshe) 1986. 163 s. [27] Liou Ming-te a kol. XlJ f!J3~3:.~: Čung-i-sue kaj-jao. 4' ~~~~ (Liou Mingde zhubian: Zhongyixue gaiyao. Úvod do čínské medicíny.) Ťiang-su kche-siie ťi-šu čchu-pan- še (Jiangsu Kexue Jishu Chubanshe) 1988.23 4 s. [28] Luo Jiian-kchaj a kol. ~ jéfc! 3:.~ : Čung-i fu-kche-sue. 4' ~.l8f...j-~(Luo Yuankai zhubian: Zhongyi fukexue. Ženské nemoci v čínské medicíně.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1997.480 s. [29] Lii Wej-po, Lin Pching-čching g ~ít;fé ,;fi\1fl1ř: Čung-i li-lun kaj-šuo. 4' ~ J;II[ it- ~ i)t (Lii Weibo , Lin Pingqing: Zhongyi lilun gaishuo. Všeobecné pojednání o základní teorii čínské medicíny.) Peking, Žen-min wej-šeng čch u-p an- še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1963. 154 s. [30] Ma Čung-siie a kol. J;& {ljJ ~ 3:. ~ : Čung-kuo i-sue čen-fa ta-čchuan. 4' ~ 125.~~?,!*~(Ma Zhongxue zhubian: Zhongguo yixue zhenfa daquan. Úplný soubor diagnostických metod čínské medicíny.) Ťi-nan, Šan-tung kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Shandong Kexue Jishu Chubanshe) 1991. 493 s.
392
Literatura
Dodatky
[31]
Maj-ťing ťiao-š~ Mc~;jjtn-
[32]
Nan-ťing ťiao-š~ Jl~;jjtn-
(Maijing jiaoshi. Komentovaný výklad Knihy pulzů.) Peking , Žen-min wej-šeng čchu - pan- še (Renmin Wei s h eng Chubanshe) 1984. 694 s .
393
[42] Wang Chan, Wang Feng-wen .3:.&, i'x~)(: Še-wenju kan-ping. %~l§" JJfW
(Nanjingjiaoshi. Komentovaný výklad Knihy složitých otázek.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1979.171 s.
[43] Wang Tao-žuej a kol. .3:.:ili$.=Eí;\iU : Čung-i-siie. ~ ~# (Wang Daorui zhubian: Zhongyixue. Čínská medicína.) Peking, Čung-kuo čung-i-jao čchu-pan-še (Zhongguo Zhongyi-yao Chubanshe) 1992, 311 S .
[33 ] Nej-ťing ťiang-i. pg ~i.# JI... (Neijingjiangyi. Učebnice Vnitřního kánonu.) Šanghaj, Šang-chaj kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Shanghai Kexue Jishu Chubanshe) 1964. 402 s.
[44] "Wen-i-lun" pching-ču. m;&itif-tt (Wenyilun pingzhu. Vysvětlivky a komentáře k Pojednání o horečnatých nakažlivých nemocech.) Peking, Ženmin wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1985. 286 S.
[34] Pin-chu maj-siie paj-chua-ťie. ~?\W Mc# É3 il§-m: (Binhu maixue baihuajie. Vysvětlení Pinchuova učení o pulzech v hovorovém jazyce.) Peking, Ženmin wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1993 . 88 s.
[45] "Wen-že-lun" ču-pching. mJ
[35] Sin Jing a kol. *~.=Eí;\iU : Čung-i še-čen č'-š~ ~ ~%~~i-9. (Xin Ying zhubian: Zhongyi shezhen zhishi. Poznatkyo vyšetřování jazyka v čínské medicíně.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Wei sheng Chubanshe) 1997. 121 s.
[46] Wu Chan-siang a kol. :!R:ij!'ít.=Eí;\iU : Nej-ťing ťi-čchu li-lun te tu-šu suejpi. pg ~~lilIJ ~ ité-
[36] Sun Ceng-čchi a kol.l~\~m.=Eí;\iU: Nej-ťing ta-nan. pg~~Jl (SunZengqi zhubian: Neijing da 'nan. Odpovědi na složité otázky z Vnitřního kánonu.) Šanghaj, Šang-chaj čung-i siie-jiian čchu-pan-še (Shanghai Zhongyi Xueyuan Chubanshe) 1993. 193 S.
Sekundární prameny [1]
Čang Jou- ... a kol. *~.=Eí;\iU: Chan-jing čung-i ech '-chaj. &!1f t:p ~i.ilJ#iJ Chinese-English Chinese Traditional Medical Word-Ocean Dictionary. (Zhang You ... zhubian: Han-Ying zhongyi cihai. Čínsko-anglický slovník oceánu tradičních pojmů čínské medicíny.) Tchaj-jiian, Šan-si žen-min čchu-pan-še (Shanxi Renmin Chubanshe) 1995. 1973 S.
[2]
Čang Ta-čchien a kol. *::k+.=Eí;\iU: Čung-kuo čen-ťiou ta ech '- tien. t:p 00 ftfk::ki.ilJ ~ (Zhang Daqian zhubian: Zhongguo zhenjiu da cidian. Velký slovník číns ké akupunktury a moxibusce.) Peking, Pej-ťing tchi-jii siiejiian čchu-pan-še (Beijing Tiyu Xueyuan Chubanshe) 1988. 1076 S.
[3]
Čen-ťiou-sue ech '-tien. ftfk#i.ilJ~ (Zhenjiuxue cidian. Slovník akupunktury a moxibusce.) Šanghaj, Šang-chaj kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Shang hai Kexue Jishu Chubanshe) 1987. 754 S.
[4]
Čung-i ta ech '-tien. Čen -ťiou, tchuej-na, čchi-kung, jang-šeng fen-ech ~ t:p ~::ki.ilJ~ o ftfk, -9:J3J , *:':É.?tflit (Zhongyi da cidian. Zhenjiu, tuina, qigong, yangsheng fenci . Velký slovník čínské medicíny. Oddíl: Akupunktura a moxibusce, masáže, čchi-kung, pěstování života.) Peking, Ženmin wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1986. 222 S .
[5]
Čung-i žen-wu ech '-tien. ~ ~A ~i.ilJ ~ (Čung-i žen-wu c '-tien. Kdo je kdo v čínské medicíně.) Šanghaj, Šang-chaj cch'-šu čchu-pan-še (Shanghai Cishu Chuban she) 1984. 283 S.
[37] Teng Tchie-tchao a kol. :x~ 4rk ~ .=E í;\iU : Čung-i čen-tuan-siie. ~ ~ ~ li9f# (Deng Tietao zhubian: Zhongyi zhenduanxue. Diagnostika v čínské medicíně.) Šanghaj, Šang-chaj kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Shanghai Kexue Jishu Chubanshe) 1995. 205 S. [38] Teng Tchie-tchao a kol. :X~4rk~.=Eí;\iU : Čung-i čen-tuan-siie. ~ ~~li9f# (Deng Tietao zhubian: Zhongyi zhenduanxue. Diagnostika v čínské medicíně.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1997. 701 S. [39] Ťiang Čchao ~m: Š'-jung čung-ijing-jang-siie. ~.m ~ ~ff*#(Jiang Chao: Shiyong zhongyi yingyangxue. Aplikovaná dietetika v čínské medicíně.) Peking, Ťie-fang-ťiin čchu-pan-še (Jiefangjun Chubanshe) 1985.485 S.
[40] Ťien-ming čung-i-siie. í1i aJ! ~ ~# (Jianming zhongyixue. Stručný výklad učení čínské medicíny.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1971 . 414 S. [41] Ťin-kchuej jao-liie jii-i. ~ mí ~ Dlrt i{f W(Jinkui yaoliie yuyi. Překlad Obsahu zlaté skřínky.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1974. 263 S.
ffE* ,
394 [6]
Čung-kuo ta-paj-kche čchuan-šu. Čung-kuo čchuan-tchung i-sue. šf4~~
9=' 00:* o9='OO ffl'~ 12i.~ (Zhongguo dabaike quanshu. Zhongguo
chuantong yixue. Velká čínská encyklopedie. Oddíl: Tradiční čínské lékařství.) Čung-kuo ta-paj-kche čchiian-šu čchu-pan-še (Zhongguo Dabaike Quanshu Chubanshe) 1992 . 754 s. [7]
[8]
[9]
Literatura
Dodatky
Chan-jing čung -i ta cch '-tien. & ~ 9=' 12i.:*ii'J ~ The Chinese-English Medical Dictionary. (Han-Ying zhongyi da cidian. Čínsko-anglický lékařský slovník .) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1993. 1837 s. Chan-wej-jing i-sue cch '-chuej. &~i~ 12i.~ii'Ji[ (Han-wei-yingyixue cihui. Čínsko-ujgursko-anglický slovník medicíny.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še (Renmin Weisheng Chubanshe) 1983.1725 s. Jang Chua-sen a kol. tm*~j:f;ll!j: Ťien-ming čung-i c'-tien. m ~ 9=' 12i.* (Yang Huasen zhubian: Jianming zhongyi zidian. Stručný slovník čínské medicíny.) Kuej-čou, Kuej-čou žen-min čchu-pan-še (Guizhou Renmin Chubanshe) 1985. 552 s.
~
[10] Kuo Aj-čchun !jfH1i'ff:: Chuang-ti nej-ťing cch'-tien. j{W pg~ ii'J-#!- (Guo Aichun: Huangdi neijing cidian. Slovník k Vnitřnímu kánonu Zlutého císaře.) Tiencin, Tchien-ťin kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Tianjin Kexue Jishu Chubanshe) 1991. 1296+169 s. [ll] Ou Ming a kol. w.:~ j:f;ll!j : Chan-jing čchang-jung čung-i cch '-chuej. &~ 1jt m 9=' I2i. ii'J r[ Chinese-English Glossary of Common Terms in Traditional Chinese Medicine. (Ou Ming zhubian: Han-Ying changyong zhongyi cihui. Čínsko-anglický slovník nejběžnějších tetmínů tradiční čínské medicíny.) Kanton, Kuang-tung kche-ťi čchu-pan-še (Guangdong Keji Chubanshe) 1982. 307 s.
w.:
~ j: f;ll!j : Chan-jing čung-i cch '-tien. & ~ 9=' Ki:i'J ~ [12] Ou Ming a kol. Chinese-English Dictionary ofTraditional Chinese Medicine. (Ou Ming zhubian: Han-Ying zhongyi cidian. Čínsko-anglický slovník tradiční čínské medicíny.) Hongkong, Kanton, San-lien šu-tien (Siang-kang) jou-sien kung-s'/Kuang-tung kche-ťi čchu-pan-še (Sanlian Shudian (Xianggang) Youxian Gongsi/Guangdong Ke-ji Chubanshe) 1988. 640 s.
[13] Sie Kuan a kol. iMx'w'j:f;ll!j: Čung-chua i-sue ta cch '-tien I, II. 9='* 12i.~:* ii'J ~ (Xie Guan zhubian: Zhonghua yixue da cidian I, II. Velký slovník čínské medicíny.) Šen-jang, Liao-ning kche-siie ťi-šu čchu-pan-še (Liaoning Kexue Jishu Chubanshe) 1994. 1620 s. [14] Wang Pao-siang a kol. J=. 3r::ff j: f;ll!j: Chan-jing šuang-ťie š '-Jung čung-i cch'-chuej. &~~m~m 9=' l2i.ii'Jrc Chinese-English Bilingual Glossary of Traditional Chinese Medicine. (Wang Baoxiang zhubian: Han-Ying shuangjie shiyong zhongyi cihui. Čínsko-anglický dvojjazyčný výkladový slovník tradiční čínské medicíny.) Peking, Kche-siie čchu-pan-še (Kexue Chubanshe) 1993. 788 s.
395
[15J Wiseman, Niegel ftJJ~: Jing-chan chan-jing čung-i cch '-tien. ~& &~ 9=' 12i.ii'J ~ English-Chinese Chinese-English Dictionary of Chinese Medicine . (Ying-han han-ying zhongyi cidian. Anglicko-čínský čínsko-anglický slovník čínské medicíny.) Čchang-ša, Chu-nan kche-siie ťi-šu čchu-pan še (Hunan Kexue Jishu Chubanshe) 1996. 805 s.
Nepřímo
citovaná literatura
m%m-m
Cchao Ping-čang tf:m1if: Pien-še č '-nan. (Cao Bingzhang: Bianshe zhinan. Návod k diagnostikování podle jazyka.); 1920 n. I. Čang Nan/Sii-ku/1if::Jm1m;e.1: Šang-chan-lun pen-č'.135~iť:* ~ (Zhang Nan/ Xugu/: Shanghanlun benzhi. Základní vysvětlení Pojednání o zranění chladem.); 1835 n. I. Čang Ťie-pin lŤing-jiie/ 5iHr- ~ /fI: ffi/: Ťing-jue čchuan-šu. fl: ffi ~ ~ (Zhang JiebinlJingyue/: Jingyue quanshu. Sebraná díla Ťing-jiiea.); 1624 n . I.
c.:
Čcheng Wu-ťi pl(; Je Šang -chan ming-li-lun. 135 ~ ~ ~ iť: (Cheng Wuji: Shanghan minglilun. Pojednání o objasnění podstaty zranění chladem.); 12. stol. n . I. Čchin Čchang-jii/Ťing-ming/ ~ ~ :ll! j fl: aJ! j : Čeng-jin maj-č'. VE E§ 11* r& (Zhengyin maizhi. Příčiny n e mocí, pulzová diagnostika a léčba.); 17. stol. n. I. Ču Čen-chenglTan- si/ * ~lJ! I FtrjU : Tan-si sin-fa. :A-mJL'~ (Zhu Zhenheng/ Danxi/: Danxi xinfa. E sence Ta n siho metod.) 1481 n. I.
Che Meng-jao lPao- č 'j foJ~lifr j 1!Lz. j : Yibian. Yibian . Úskalí medicíny.); 1751 n. 1. Chuang Jiin-si j{f..ffil. ~: Maj - čchiie. verších.); 1742 n . I.
12i.~
11*1ifíl (Huang
(Che Meng-jao lBaozhi/:
Yunxi: Maique. Pulzy ve
Li Tching /Ťien-čaj! $1%É j {}t*ř j : I-sue žu-men . 12i.~ A Yixue rumen . Úvod do medicíny.); 1575 n. 1.
fl
(Li Ting/Jianzhai/:
m
Liang Jii-jii ~::E I1ítr: Še-ťien pien-čeng. % ~ iJE (Liang Yuyu: Shejian bianzheng. Rozlišování správného ze zrcadla jazyka.); 1894 n. I. Lin Č ' -chan/Sien-paj! *Z~I Xianbai/: Sizhen juewei. Tresť
*13
j :
S'-čen ťue-wej. [9~tfc~ (Liang Yuyu/ 1723 n. I.
čtvera vyšetřovánÍ.);
Sun s'-miao fd\,W-~: Jin-chaj ťing-wej. ~#íf~~(Sun Simiao: Yinhaijingwei. Esence stříbrného oceánu.); 7. stol. n. I. Šen Ťin-ao /Čchien-lii/ tt~~ r=p~/: Ca-ping juan-liou si- ču . :Š/fU~mtnLJ1tM! (Shen Jin'ao /Qianlii/: Zabing yuanliu xizhu. Objasně ní původu a š íření různých nemocí.); 1773 n. 1.
396
Recenze
Dodatky
Wang Chung-chanJChuej-juanJI *$/;!;J](/: I-juan. HuiyuanJ: Yiyuan. O původu medicíny.); 1688 n. 1.
~J](
(Wang HonghanJ
Wu Čchien ILiou-ťi/ 5Rll I/-, ti / : I-cung ťin-ťien. ~*~~ (Wu Qian /Liuji: Yizong jinjian. Zlaté zrcadlo původní medicíny.); 1742 n. 1.
Zkratky citované literatury ČIČS: Kuo Čen-čchiou a kol.: Čung-i čen-tuan-sue. (Diagnostika v čínské medicíně.) Čchang-ša , Chu-nan kche-sue ťi-šu čchu-pan-še 1985. 196 s .
ČIČT: Ma Čung-sue a kol.: Čung-kuo i-sue čen-fa ta-čchuan. (Úplný soubor diagnostických metod čínské medicíny.) Ťi-nan, Šan-tung kche-sue ťi-šu čchu pan-še 1991. 493 s. ČIŠČ: Čung-i še -čen . (Vyšetřování jazyka v čínské medicíně.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še 1993. 95 s.
Ling-šu: Kuo Aj-čchun: Chuang-ti nej-ťing Ling-šu. (Vnitřní kánon Žlutého císaře - kniha Ling-šu.) Tiencin, Tchien-ťin kche-sue ťi-šu čchu-pan-še 1992. 736 s. LJČ3 : Liou Jen-čch' : Čung-i- s ue ťi-čchu kaj-lun. Ti-san fen-ech ~ (Úvod do základní teorie čínské medicíny. Třetí díl.) Peking, Čung-i ku-ťi čchu-pan-še 1986.163 s. Nan-ťing: Nan-ťing ťiao-š~ (Srovnávací komentáře Knihy složitých otázek.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še 1979. 171 s.
Pin-chu maj-sue: Pin-chu maj-sue paj-chua-ťie. (Vy světle ní Pinchuova učení o pulzech v hovorovém jazyce.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še 1993. 88 s. Su-wen: Chuang-ti nej-ťing Su-wen ťiao-š~ (Srovnávací komentovaný výklad Základních otázek Vnitřní knihy Žlutého císaře.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še 1982. 1380 s. TTTl: Teng Tchie-tchao a kol.: Čung-i čen -tuan- sue. (Diagnostika v čínské medicíně.) Peking, Žen-min wej-šeng čchu-pan-še 1997. 701 s. TTT2: Teng Tchie-tchao a kol.: Čung-i čen-tuan-sue. (Diagnostika v čínské medicíně.) Šanghaj, Šang-chaj kche-sue ťi- š u čchu-pan-še 1995. 205 s . Wen-že-lun: "Wen-že-lun" ču-pching. (Komentáře a vysvětlivky k Pojednání o horečnatých nemocech.) Peking, Čung-i ku-ťi čchu-pan-še 1993 . 68 s.
Klasická
397
Vladimír Ando: medicína - základy teorie I-V
čínská
J de o komplexní teoretický přehled tradiční čínské medicíny, který vychází ze starých klasických čínských textů. Ty jsou v díle citovány a jejich překlad je doprovázen moderním výkladem jedině takto je možné poznat a naučit se to, co je v této nejlépe propracované etnomedicíně světa základní a důležité. Pro naše lékaře-akupunkturisty je studium těchto knih nadstavbou soudobé literatury. Ta základy akupunktury velmi výrazně redukuje na poznatky, které jsou z hlediska současné vědy nenapadnutelné. Ale možnost docílení fantastických terapeutických efektů, jakých dosahují Mistři v Číně, vyžaduje znalosti daleko komplexnější. A právě studium tohoto díla takovéto znalosti nabízí. První svazek přináší výklad základních pojmů, jako čchi, jin, jang, ale i integrovanost, celostní pohled a harmonie, což jsou základní kameny této stavby; pojmy jsou osvětleny po stránce medicínské i filozofické. Druhý svazek je pokračováním systematiky základních teorií medicíny. První část knihy pojednává o základních pojmech, pro které v moderní medicíně nenajdeme analogii nebo které mají v moderní medicíně jiný význam (čchi, krev a tělní tekutiny) . Druhá část je věnována systému drah - ten je zde zpracován novým způsobem, přehledně a detailně . Citace starých originálních pramenů a jejich překlad a výklad jsou opět základem tohoto svazku a kromě některých nových poznatků přinášejí i nové úhly pohledu u faktů již známých. V dodatcích jsou názvy drah a bodů uvedeny nejen v čínštině (ve znacích - mimochodem velmi kvalitně vytištěných) a v české transkripci, což umožňuje jejich správnou výslovnost, ale i v pinyinu, umožňujícím orientaci v literatu ře. Nechybí ani rejstřík použitých čínských slov - opět ve třech podobách; tento rejstřík je ostatně uveden ve všech pěti svazcích, v prvním dokonce s rozšířením o výslovnost čínských slabik. Tato kniha je velmi přínosná pro všechny, kteří se věnují jak celé tradiční čínské medicíně, tak akupunktuře v její klasické tradiční čínské
formě.
Recenze
Recenze
Třetí svazek Klasické čínské medicíny pojednává o etiologii nemocí, jejich symptomatologii a o vývoji této symptomatologie. Texty opět vycházejí ze starých originálních pramenů, jejich pře kladu a výkladu. Ando uvádí čtenáře do komplikovaných stavů vzniku a průbě hu patologie a ukazuje jejich řešení. Zevní příčiny nemocí, které jsou ve vztahu k ročním obdobím a přiměřenosti klimatu, nepochybně mají vztah k biorytmickým kolísáním hormonálních hladin, a tím i k imunologické situaci organizmu; nemoci z vnitřních příčin jsou patologií psychosomatiky; proměny patogenů v průběhu choroby jsou z hlediska moderní medicíny rovněž zdůvodnitelné . Jako každá etnomedicína přistupuje i tradiční čínská medicína k tomuto tématu s jistými specifiky. Je potřeba si uvědomit, že i evropská etnomedicína používala podobné etiologické faktory až do 18. století - tehdy od nich však bylo po velkých vědeckých objevech ke škodě moderní medicíny upuštěno způsobem "vylití vanič ky i s dítětem".
Soubor všech pěti svazků knihy je komplexním přehledem a podkladem pro celostní přístup k onemocnění pacienta a ve svých různých částech může velmi obohatit rejstřík rozvahy o osobnosti i nemoci i o vhodných terapeutických postupech, a to i v situacích rozpornosti postupů a možností moderní medicíny.
398
Čtvrtý svazek pojednává o diagnostice. Diagnostika je v tradiční čínské medicíně velmi dobře propracovaná, což bylo základním předpokladem adekvátních terapeutických postupů. Vzhledem k tomu, že přístrojová diagnostika je vymožeností poslední doby, je jasné, že ve staré Číně bylo nutné spolehnout se jen na dobře odebranou anamnézu a na klinické vyšetření. Obojí postupy Ando velice podrobně popisuje a rozebírá jejich klinický význam s vědomím, že jde o důležitou cestu k pochopení a ovládnutí patologie pacienta, a tím i o nastoupení jeho cesty k úzdravě. Texty a hlavně jejich výklady vycházejí opět ze starých originálních pramenů.
Náplní pátého svazku je diferenciální diagnostika, která je v knize rozebírána ze všech možných hledisek. Nejen klasicky podle osmi principů, ale i etiologicky, dále podle základních složek organizmu, jako čchi, krev a tělní tekutiny, podle vrstev ochrany a vrstev drah i podle orgánů. Po tomto rozboru následuje poslední kapitola o prevenci a principech léčby, a to včetně jednotlivých metod léčby a jejich indikací.
399
Právě proto je soubor těchto knih tak významný: Může obohatit i lékaře, kteří pracují s moderními postupy na základě Evidence Based Medicine.
Vydání těchto knih doporučuji, a nezastupitelné.
neboť
v naší
literatuře
jsou
jedinečné
MUDr. Milada Barešová vedoucí Kabinetu akupunktury IPVZ 2009-06-11
400
R ec enze
Klasická
Vladimír Ando: medicína - základy teorie IV
čínská
Ve čtvrtém svazku Klasické čínské medicíny se Vladimír Ando věnuje stručnému, jasnému a přitom dostatečně podrobně rozvedenému přehledu diagnostiky v tradiční čínské medicíně. Tato látka je sama o sobě velmi složitá, její zpracování a vysvětlení si žádá skutečného odborníka v oboru a autor ani zde nezklamal. Na necelých 400 stranách textu předkládá nesmírně sofistikovaný přehled i vysvětlení všech druhů diagnostiky, které se v klinické praxi tradiční čínské medicíny používají, a činí to tak, že po pře čtení knihy je čtenáři skutečně jasné, jak se jednotlivé postupy provádějí a k jakým konkrétním informacím o pacientově nemoci mohou terapeuta dovést. Popis pozorování ducha, barvy, těla, jeho jednotlivých částí, výměšků a pohybů je výtečný a pro pochopení základů teorie nejen dostačující, ale naprosto vyčerpávající. Zde autor zvolil dobrou taktiku (a to se týká celého 4 . dílu), kdy se rozepsal šířeji o jednotlivých studijních celcích. Diagnostika totiž představuje přec jen cosi konkrétního a "hmatatelného", mohl si tedy dovolit sdělit i více než jen pouhý "základ" . A učinil to opět s brilantní přesnos tí a čtivostí zároveň. Jako naprosto nedostižitelné kapitoly (v našem písemnictví) však hodnotím části týkající se diagnostiky z jazyka a z pulsu. Jistě, možno namítnout, že diagnostikou jazyka se zabývá již do češtiny přeložená vynikající publikace Giovanniho Maciocii, ale ta je tak obsáhlá, že začátečníka bohužel spíše odradí. Ando na rozdíl od Maciocii volí taktiku stručně, avšak přitom dokonale přes ně čtenáře seznámit s principem diagnostikování z jazyka, a tak pokládá základ pro jakékoli další čtenářovo studium, které se pak stane mnohem snadnější. V čem je však Ando naprosto geniální, je zpracování diagnostiky pulsové. Každý odborník v oboru akupunktury či tradiční čín ské medicíny jako celku ví, jak obtížnou kapitolu toto umění představuje . Situaci v českém písemnictví navíc nesmírně komplikoval naprostý chaos v terminologii, daný nesčetnými překlady různých děl různými překladateli, z nichž žádný neznal přesný název pulsu v čínštině. Teprve Ando přichází s jasnou definicí všech nejzákladnějších patologických pulzů včetně názorných jed-
Recenz e
401
noduchých nákresů , které musí každému pozornému čtenáři při nést skutečně obrovský praktický užitek. Pochopitelně - jak už autor sám implikuje v názvu díla - se jedná o základy, nikoli o vyčerpávající pojednání. Ve skutečnosti však lze bez obav říci, že i na slovo vzatí čínští lékaři - odborníci v tradiční čínské medicíně - si bohatě vystačí s plejádou patologických pulzů , které nám Ando předkl ádá a vysvětluje. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že další podskupina chorobných pulzů se i v Číně samotné užívá zřídka a její znalost je vymezena jen pro skutečné mistry či nadšence . To, jak se autorovi podařilo na poměrně krátkém úseku publikace jasně a precizně vysvětlit základních 28 chorobných pul zů , je skutečně obdivuhodné. Velmi užitečné je též rozdělení na pulzy pomalé, rychlé, prázdné a plné v jasně formulovaných tabulká ch. Zbylých deset vzácnějších pulzů je probráno stručně, tak aby čtenáře zbytečně nemátly. Dostatečně je věnován prostor i odlišení pulzových změn v závislosti na sezónních faktorech , pohlaví, věku atd. Zkrátka řečeno - tuto kapitolu považuji za opravdu mistrovsky pojednanou a doporučuji všem praktikům tradiční čínské medicíny i akupunktury, aby si ji důkladně prostudovali a přejali i Andem nabídnutou terminologii pulzů. Jedině tak se totiž v podstatě mohou terapeuti i teoretici klasické čínské medicíny mezi sebou vůbec domluvit! Neboť velmi dobře pamatuji doby, kdy nevhodnými pře klady prostřednictvím několika jazyků docházelo ke zmatení označení jednotlivých pulsů , a tím i často k jejich mylnému pochopení. Co říci závěrem? Vladimír Ando zaplnil obrovskou mezeru v našem písemnictví a naprosto geniálním způsobem přehledně podal nejen základy, ale mnohdy i podrobnější zasvěcení do teorie klasické čínské medicíny. Toto dílo by nemělo chybět v knihovně žádného lékaře zabývajícího se akupunkturou, stejně jako kohokoliv, kdo má o tradiční čínskou medicínu skutečný zájem. Jedná se totiž o dílo, které nám vskutku může celosvětová čtenářská obec jen závidět.
V
Brně, květen
2009
MUDr. Doris Danielová
402 Na zadní straně obálky je symbolický obrazec jin-jangu, kolem něhož je rozmístěno tzv. osm trigramů, pa-kua. Ty rovněž symbolizují jin-jang, přičemž přerušované čárky zastupují jin a nepřerušované jang. Rozložení trigramu kromě jiného zobrazuje vzájemnou proměnu jangu v jin a opačně. Znak ze tří plných čar představuje čistý jang, znak ze tří přerušovaných čar je symbolem čisté jin. obrazu Motýli, saranče a vodní rostliny přisuzovaného malíři Čao Čchangovi, dynastie Sung (960 až 1279). Na
předsádkách
je
výřez
Vladimír Ando
I
~
~
CINSI(A MEDICÍNA základy teorie
IV Odborná redakční spolupráce MUDr. Milada Barešová. Jazyková redakční úprava Ing. Jindřich Rath. Vydalo nakladatelství Svítání plus, s. r. o. Hrubínova 1457, 50002 Hradec Králové
[email protected] tel. 737 605 855 (obvykle po-pá 9-13 hod.). Vyrobily Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova 1881, Havlíčkův Brod. Dílo vzniklo s podporou Akademie věd České republiky, grantový projekt A0021704.
