HERBÁŘ LÉČIVÝCH ROSTLIN 6. DÍL •••• v *
T
v
Jiri Janca
Josef A. Zentrich
Obsah A M E R I C K Á M E D U Ň K A (Zavinutka podvojná) A N G I N O V N Í K (Anginovníkčínsky) B O L D O (Boldovník vonný) B O L Š E V N Í K (Bolševníkobecný) B U C C O (Zápasnice březová) C I T R O N Í K (Citroník pravý) Č E C H Ř I C E (Čechřice vonná) Č E S N E K M E D V Ě D Í (Česnekmedvědí) D A N G Š E N (Pazvonek dangšen) F I A L K A (Violka vonná) G R I N D E L I E (Zaplevanka rozkladitá) G U A R A N A (Paulínie nápojová) H A L U C H A - V O D N Í K M Í N (Haluchovecvodní) H L A D Ý Š (hladýš širokolistý) H O U T U N I E (Houtunie srdčitá) H R Á C H (Hrách setý) H U L E V N Í K (Úhorníkmnohodílný) H U L E V N Í K O V E C (Hulevníkoveclékařský) C H E B U L E (Chebule srdčitá) C H Ř E S T (Chřest obecný) J E R L í N (Jerlín japonský) K A R K A D É (Ibišek súdánský) K A Š T A N P R A V Ý (Kaštanovníkjedlý) KI V I (Aktinidie čínská) K O C I Á N E K (Kociánek dvoudomý) K O H O U T E K (Kohoutekluční) K O K O Ř í K (Kokořík lékařský)..... K O N D U R A N G O (Marsdéniekondurangová) K O Z Í B R A D A (Kozí brada luční) K O Z I N E C (Kozinec sladkolistý) K R U Š P Á N E K (Zimostráz vždyzelený) K U R K U M A (Kurkuma dlouhá) L A P A C H O (Rudé lapacho) L E D V I N O V Ý Č A J (Trubkovec tyčinkovitý)
8 12 16 20 24 28 32 36 40 44 48 52 56 60 64 67 70 74 78 82 86 90 94 98 102 106 110 114 118 122 126 130 134 138
L E K N Í N (Leknín bílý) L E U Z E A - M A R A L Í K O Ř E N (Parchaléčivá) L I L I E (Lilie bělostná) M A C A (Řeřicha peruánská) M A T E - Y E R B A M A T E (Cesmína paraguajská) M Y R R H A (Myrhovník pravý) M Y R T A (Myrta obecná) N E P A T R N E C (Nepatrnec rolní) P Á M E L N í K (Pámelník bílý) P O D K O V K A (Podkovka chocholatá) P O R T U L Á K (Šruchazelná) P R Ů T R Ž N Í K (Průtržníklysý) P Ř E S L I Č K A (Přeslička rolní) R M E N B A R V Í Ř S K Ý (Marunekbarvířský) R O O I B O S (Čajovníkovec kapský) R O S N A T K A (Rosnatka okrouhlolistá) S A R S A P A R I L L A (Přestup léčivý) S E N N Á (Kasie pravá) S E V L Á K (Sevlák zeleninový) S M L D N í K (Smldník lékařský) S T A R Č E K (Starček přímětník) S T É V I E (Stevie cukrová) S V A T O L Í N A (Svatolína cypŕišková) Š A T E R (Šáter latnatý) Š I I - T A K E (Houževnatecjedlý) T O P I N A M B U R (Topinamburhlíznatý) T R O M í N (Tromín černý) T T O - K A J E P U T (Bělostrom různolistý) V E Č E R N I C E (Večernice vonná) V í T O D (Vítod hořký) Y U C C A (Juka vláknitá) Z B Ě H O V E C (Zběhovec plazivý) Z I M O L E Z (Zimolez ovíjivý) Ž L U Ť U C H A (Žluťucha orlíčkolistá)
141 144 148 152 155 158 162 166 170 174 178 182 186 192 196 200 204 208 212 216 220 224 228 231 234 238 242 245 248 251 255 259 262 266
Problematika léčivých bylin z pohledu EU Seznam použité a doporučené literatury
271 275
Každé bylině je věnována samostatná kapitola. Byliny jsou abecedně řazeny podle nejužívanějších a nejčastěji se vyskytujících názvů, které se vždy nemusejí shodovat s názvy botanickými (například aktinidie čínská je zařazena pod všeobecně rozšířeným názvem kivi). V záhlaví každé byliny najdete její český botanický název, latinský botanický název a název čeledi, do níž podle botanického zařazení bylina patří. Kromě toho zde najdete název byliny v jazyce slovenském. Textová část je přehledně graficky rozdělena do deseti částí s následujícím obsahem: V Botanický popis byliny, její podoba a základní charakteristické údaje, sloužící k určení a poznání byliny. 2
) Informace o nejčastějším výskytu byliny a nejběžnějších nalezištích a zdrojích. 3
> Použitelné a nejúčinnější části byliny z hlediska jejího využití jako vegetabilní drogy ve fytoterapii. 4
) Přehled nejdůležitějších dosud zjištěných účinných obsahových látek v drogách. 5
) Obvyklý, nejběžnější nebo nejúčinnější způsob využití drogy a oblasti jejího působení. 6
) Vhodné lékové formy, včetně způsobu přípravy, způsob dávkování a výše doporučených dávek. 7
© Jiří Janča, Ostrava, 1998 ©Josef A. Zentrich, Otrokovice, 1998 © Illustrations Magdalena Martínková, 1998 © EMINENT, 1998
) Možnosti kombinací s jinými drogami, kontraindikace drogy a možné vedlejší účinky. 8)
Naše specialita - mimořádně nebo zaručeně účinný, odzkoušený a doporučovaný postup nebo využití drogy. 9
) Nejběžnější nebo možné využití v homeopatii, včetně konkrétního návrhu vhodné aplikace. 10)
ISBN 80-85876-45-0
Zajímavá informace, týkající se historie a využívání byliny (není uvedena u každé byliny).
AMERICKÁ MEDUŇKA ZAVINUTKA PODVOJNÁ
MONARDADIDYMAL. Monarda dvoj mocná
Čeleďhluchavkovitých (Lamiaceae)
x)
Zavinutka podvojná je trvalka, vyhánějící trs přímých, asi půl metru vysokých lodyh s vejčitými, pilovitými listy. Květy vyrůstají v lichopřeslenech nejhořejších listových párů a jsou podepřeny pilovitými listeny. Mají trubkovitý, pětizubý kalich a dlouhou, dvoupyskou, šarlatově červenou korunu. Celá rostlina příjemně voní. Kvete v červnu a v červenci. 2)
Bylina je původem ze severoamerické Karoliny, u nás je často pěstována na zahrádkách jako dekorativní rostlina. 3
) Drogou je buď list (Foliům m o n a r d a e ) , sbíraný těsně před rozkvětem, nebo celá kvetoucí nať (Herba monardae). 4
) Monarda je siličnatou bylinou s obsahem terpenových látek, tříslovin, flavonoidů, hořčin, organických kyselin a silice, která obsahuje vysoce antiseptický působící tymol. Obsahuje řadu dosud nezjištěných látek. 5
> Droga byla už v roce 1820 uznána v USA za oficinální (U. S. Pharmacopoea); užívala se jako protirevmatický lék a jako prostředek pro podporu trávení. Dále ji lze používat při horečnatém kataru horních cest dýchacích a při zimnici spojené s třesavkou. Dobře také působí při zánětu průdušek, zmírňuje zažívací potíže včetně nepříjemné žaludeční neurózy. 8
Zavinutka podvojná
Droga také uklidňuje, je možné ji použít i jako mírný a príjemný uspávací prostředek. Tlumí menstruační bolesti. Doporučujeme ji i jako vhodnou drogu pro přípravu kloktadla při bolení v krku. Monardový olej byl mezi Indiány proslulým prostředkem pro masáže při bolestech v zádech. 6
) Obvyklou lékovou formou je nálev, p ř i p r a v o v a n ý podle běžných pravidel. M i m o ř á d n ě se osvědčila forma bylinného b a l z á m u , v gynekologii h o m e o p a t i c k é h o čaje podle Kloudy v potencích k o l e m XJQ. U průduškových indikací doporučujeme především inhalaci. Starým indiánským uklidňujícím nápojem je monardové mléko. Zhotovuje se následovně: Půl litru vroucího mléka nalijeme na 1 polévkovou lžíci drogy a pod pokličkou necháme vyluhovat 5 až 7 minut. Pak precedíme a podáváme neslazené nebo slazené, ovšem pouze medem.
kem aromatickým. Všechny části byliny jsou totiž více nebo méně aromatické (podle lokality výskytu). Základní částí je čerstvá nať trhaná hlavně na začátku květu, nejlépe kolem deváté hodiny ranní. Upravuje se, řezaná nadrobno, podle §3 lihem 90% a dále se upravuje až na potenci D3 lihem 40%. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 4krát denně 7 kapek, před jídlem, ovšem maximálně jeden měsíc. Tinkturu užíváme nejčastěji při všech zánětech sliznic (v homeopatickém provedení sliznice uklidňuje), při potížích s hrdlem obecně (například potíže s jícnem) atd. Navíc je velice vhodná do komplexů tinktur, mimo jiné i pro svůj aromatický a vzhledový účinek.
7
) V přiměřených dávkách může bylina sloužit jako hranice mezi potravinou-nápojem a lékem-léčivým nápojem. Z tohoto důvodu žádné nežádoucí účinky nehrozí a nejsou známy ani žádné kontraindikace. Proto je drogu možno podávat i při těhotenství a laktaci. Vyšší dávky nebo delší doba užívání však nejsou v žádném případě vhodné. Drogu můžeme podávat jak samostatně, tak i ve směsích. V gynekologii ji kombinujeme zejména s řebříčkem nebo kontryhelem. V žaludečních indikacích je vhodné přidat k monardě puškvorec nebo jinou mírnější hořčinu. V revmatologii se osvědčila kombinace s maceškou trojbarevnou nebo polní, s oddenkem pýru, vřesem a čekankou. 8
> Vynikající je koupel rukou nebo nohou jako doplněk vnitřní protirevmatické léčby. Aplikujeme obyčejně jednu koupel obden v sérii po sedmi, vždy s týdenní přestávkou. Omývání čajem z monardy v kombinaci se slézem tlumí projevy alergických ekzémů, zejména u malých dětí. 9
> Pro homeopatické zpracování je zavinutka velmi zajímavá, protože u nijako by se snoubil účinek chemicko-farmakologický s účin10
11
ANGINOVNIK ANGiNOVNiK ČÍNSKY
BELAMCANDA CHINENSIS L. Leopardovka čínska
Čeled'kosatcovitých (Iňdaceae)
^ Anginovník čínský je vytrvalá bylina s větveným oddenkem, pon ě k u d podobná kosatci. Má mečovité listy až 40 cm dlouhé a 3 cm široké. D o r ů s t á výšky až jednoho m e t r u . Malokvětá, řídká květenství mají většinou květy oranžové, červeně skvrnité. S e m e n a velikosti h r á š k u , t m a v á a kulatá, rostou v tobolkách. 2
) Anginovník roste divoce v p a h o r k a t i n á c h Cíny, Indie, J a p o n s k a , Vietnamu a na Filipínách. U n á s s n a d n o vymrzá, ale s dobrým zimn í m k r y t e m přežívá. Castěji se u n á s pěstuje jako květináčová léčivka. Má r á d a dobrou, propustnou p ů d u a slunečnou polohu. Množí se celkem s n a d n o dělením nebo semeny a potom i zplaňuje. U n á s jsou z n á m y především odrůdy Flava s většími žlutými květy a Purp u r e a s květy u v n i t ř purpurovými a zevně žlutočervenými. 3)
Drogou je především oddenek (Rhizoma belamcandae), u n á s však je známo spíše žvýkání listů (Foliům belamcandae). 4
) Obsahuje glykosidy b e l a m c a n d i n a tectoridin, flavonoidy, něco tříslovin, silici, malé množství saponinů a pravděpodobně i několik alkaloidů, k t e r é však nejsou dostatečně probádány. Droga je poklád á n a za prudčeji působící a m í r n ě toxickou. 5
> U n á s je z n á m o žvýkání listů při a n g í n ě a k r č n í m z a h l e n ě n í . Oddenek je používán jako léčivo při endokrinních poruchách, jako
12
Anginovník
13
čínský
prostředek močopudný při nemocech ledvin a močových cest, jako účinné antirevmatikum a jako prostředek proti nadýmání a zácpě. 6
) Z oddenků je připravován nálev, podávaný 4krát denně po 125 ml, není-li předepsáno jinak. Žvýkání listů vyžaduje podrobnější studium, protože dosavadní lidové výsledky nejsou nijak přesvědčivé. Malý kousek listu se žvýká asi půl minuty, potom se vyplivne, což se provádí zpravidla 4-6krát denně. Léčbu je vhodné doplnit použitím osvědčených kloktadel asi čtvrt hodiny po žvýkání. 7
> Žvýkání delší než půl minuty sice vede ke znecitlivení v krku, což může být při velkých bolestech u angíny žádoucí, nicméně je nemůžeme doporučit, protože se vyskytly i případy alergie s otokem dýchacích cest, které jsme u krátkodobého žvýkání nezaznamenali. I při krátkém žvýkání však doporučujeme obezřetnost a navrhujeme je vždy zakončit vykloktáním například šalvěji nebo jiným osvědčeným kloktadlem. Sušený oddenek lze míchat i do směsí, listy jsou používány pouze čerstvé. Užití drogy nedoporučujeme v těhotenství, při kojení, u dětí a nelze doporučit ani dlouhodobé podávání. 8
) V současné době sledujeme účinky podávání oddenku belamcandy při cukrovce II. typu, kde se zdá, že v kombinaci s některými, u nás osvědčenými drogami, bude v budoucnu možno připravit dobrý pomocný čaj, použitelný při léčbě diabetů. Z Asie jsme zaznamenali zprávy o léčbě některých poruch žláz s vnitřní sekrecí.
Obecně užíváme v potenci D4 s dávkováním 6 kapek až 5krát denně, po jídle. List naopak zpracováváme čerstvý, nejlépe trhaný v době květu rostliny, pokud možno v srpnu a září. Je ovšem možné jej trhat kdykoli podle potřeby. Zpracováváme jej lihem 70% a potencujeme až do ředění D4 lihem 30%. Obecně podáváme 6 kapek až 4krát denně. Tinkturu z oddenku užíváme, kromě stejných aplikací jako v alopatii, zejména u hormonálních potíží v pohlavní oblasti. Tinkturu z listů užíváme, opět kromě aplikací alopatických, hlavně při potížích s tonzilami, ale také při potížích dvanácterníkových a dokonce i při nedokrvení rukou. 10)
Druh byl poprvé v Evropě zmíněn v díle Hortus Malabaricus de Herbis, vydaném v Amsterodamu v roce 1692. U nás se příliš nerozšířil, zejména pro neznalost a nedostupnost při volném pěstování na zahradách. Teprve lidová aplikace pěstování v květináčích pomohla k rozšíření byliny, ale přesto je stále ještě málo známá. Je to škoda, protože právě pro její ideální dostupnost a snadné pěstování není třeba zvláštních opatření pro praktické uplatnění. Je třeba ovšem dodat, že zdaleka není jasné, pro co všechno může být tato bylina užitečná: například zajímavá zkušenost s léčbou pohlavní hormonální sféry nebo s léčbou dvanácterníku je nová a vcelku dosti překvapující.
9
) Vzhledem k určité rizikovosti při žvýkání listů, zejména u dětí, kde nelze zaručit dostatečnou opatrnost, můžeme doporučit homeopatickou přípravu, i když u nás není známá. Pro homeopatickou úpravu se hodí oddenek i list. Vzhledem k tomu, že je k dispozici pouze bylina pěstovaná v květináči, je právě homeopatické zpracování ideální, především pro malou potřebu rostlinné suroviny a téměř okamžitou dosažitelnost. Oddenek se zpracovává sušený a pokrájený lihem 96% na základní tinkturu DO. Tu pak potencujeme lihem 40% na potenci D4. 14
15
BOLDO BOLDOVNIK VONNÝ Čeleďboldovníkovitých (Monimiaceae)
PEUMUS BOLDUS MOLINA L. Boldovník liečivý
^ Boldovník vonný je vždyzelený s t r o m s kožovitými, t u h ý m i a velmi a r o m a t i c k ý m i listy. Kvete p ě t i p l á t e č n ý m i bělorůžovými okvětn í m i lístky, p o d e p ř e n ý m i rovněž p ě t i p l á t e č n ý m zeleným kalichem. 2
) Ve volné přírodě n a c h á z í m e boldovník především v Chile a v P e r u . K n á m se dovážejí listy. 3)
Užívanou drogou je především list (Foliům boldo), který se pro široké farmaceutické potřeby celkem běžně dováží.
4)
H l a v n í ú č i n n o u l á t k o u je alkaloid boldin a silice. Silice obsahuje cymol, cienol, eukalyptol a ř a d u dalších látek. Dále je v droze obsažen alkaloid s p a r t e i n a několik alkaloidů m é n ě v ý z n a m n ý c h . Glykosidy jsou z a s t ú p e n ý boldoglucinem, boldosinem a p e u m o s i d e m . Četné flavonoidy a třísloviny pak dokreslují látkové složení této drogy. 5
) Droga výrazně podporuje tvorbu žluči i její distribuci do střeva. Je rovněž značně močopudná a pomáhá k vylučování kyseliny močové. Pokusy s užitím drogy při těžkém kašli prokázaly, že účinnost drogy je jen nepatrně nižší než účinnost kodeinu. Výhodou užívání boldovníku je, že nedochází ke vzniku závislosti. Ve vyšších dávkách droga poslouží jako emetikum a laxans. Známé je i působení sedativní. 16
Boldovník vonný 17
6
) Z drogy připravujeme nálev, který podáváme v množství 4krát denně po 1 poháru nebo 3krát denně po šálku. 7
) Drogu podáváme především formou kombinací - například s řepíkem, heřmánkem, vlaštovičníkem, jablečníkem, mátou, omanem, pampeliškou, revení nebo listy maliníku lesního. Překročení terapeutických dávek vyvolává průjmy a celkový pocit ošklivosti, spojený s dávením, takže případná otrava vlastně nehrozí. Droga je součástí výtečné žlučníkové čajoviny Thé Salvat.
nemalý aromatický účinek, zvyšující se při užití čerstvých listů, a proto také působí ono exotické vykuřování - samozřejmě ne proti duchům, proti nečistým silám v těle ovšem ano.
8
) Výborná žlučníková čajovina: nať řepíku 100 g list boldo 50 g nať meduňky 50 g nať jablečníku 30 g list máty 20 g Podáváme formou bylinářského čaje v dávce asi 0,7 litru za den.
9
) Vzhledem k tomu, že se k nám dováží jen list, zpracováváme pouze ten, i když jsou známy případy homeopatického zpracování ostatních částí rostliny. List se zpracovává lihem 70% a dále se ředí lihem 60% až na potenci D3. V potenci D3 se pak obecně užívá 3krát denně v dávce 8 kapek, před jídlem. Hlavní užití tinktury je v oblasti zažívání, zejména pak jako žlučopudný a močopudný prostředek. Ovšem zcela suverénní působení má při jakýchkoli dvanácterníkových potížích, zejména pak při dvanácerníkových vředech. 10)
Mezi jihoamerickými Indiány byl boldovník vždy velmi ctěn, vážen a veleben. Byl používán jako vykuřovadlo proti zlým duchům a nečistým silám. Tyto báje a pověsti mají ovšem docela racionální jádro. Boldovník má totiž poměrně silný hypnotický účinek a dobře působí při nemocech kloubů. Velmi účinný je při revmatismech (kloubních onemocněních), kde již dochází k deformaci kloubů. Svou roli hraje také 18
19
BOLŠEVNÍK
HERACLEUM SPHONDYLIUM L.
BOLŠEVNÍK OBECNÝ Čeleďmiňkovitých (Apiaceae)
Bolševník borščový
V Bolševník obecný je nejstatnější domácí okoličnatou rostlinou. Často se mu říkávalo „medvědí pazneht", zřejmě dle synonymního názvu Sphondylium branca ursina. Jde o vytrvalou, velmi statnou, srstnatou bylinu, s lodyhou dutou, rozbrázděnou a dorůstající výšky až dvou metrů. Listy jsou většinou jednoduše jedno až troj jařmě lichozpeřené nebo peřenodílné. Okolíky jsou velké a bohaté, obal zpravidla chybí, ale obalíčky jsou mnoholistenné. Bílé, až nažloutlé květy jsou velmi nápadné; plody jsou vejčité dvounažky, zploštělé a obroubené křídlatým okrajem. 2
) Roste hojně na lukách a v křovištích. Pozor na možnou záměnu se zavlečeným, ještě statnějším bolševníkem velkolepým (Heracleum giganteum Horn. syn. Heracleum montegazzianum Somm. et. Lev), postrachem západních Cech, který dorůstá výšky až tří metrů. 3
) Předmětem sběru je nať, někdy i kořen (Herba et radix brancae sphondylii). Sběr musí být prováděn obezřetně, v oděvu dokonale kryjícím tělo a v rukavicích. Nať bolševníku velkolepého je ze sběru vyloučena. Z rostliny při poranění vytéká šťáva, která do 24 hodin vyvolá na kůži pálící a svědivé, temně červenohnědě zanícené plochy, na kterých vznikají vesikuly až bulky s lehce zkalenou tekutinou. Ne náhodou je účinek byliny, zvláště bolševníku velkole-
20
Bolševník obecný 21
pého, přirovnáván k účinku bojového plynu yperitu. Po kontaminaci většinou dlouho přetrvává výrazná pigmentace postižených ploch. Sluneční záření dodá vzniku těžkých kožních afekcí prudkost a často v této souvislosti hovoříme o těžkých fytoheliodermatitidách. Sušením se řada účinných látek rozkládá, takže vegetabilní droga již zdaleka nedosahuje nepříjemných účinků čerstvé byliny.
rá speciální použití, jež naleznete v odstavci w\ Po dobu léčby se nevystavujeme slunečnímu záření. V některých případech se tinktura osvědčila při léčení lupénky: Neředěnou tinkturou štětečkem potíráme psoriatická ložiska, obvykle 4krát denně. Nepozorujeme-li zlepšení do 2 až 3 týdnů, nemá význam v léčebných pokusech pokračovat.
4)
9
V celé rostlině jsou přítomny furanokumariny - bergapten, pimpinellin, sphondin a další, v bolševníku velkolepém byl nalezen i psoralen. V nati je obsažen heraclein, který působí jako palčivá substance, silice obsahující octany, étery a alkoholy. Hlavní obsahovou látkou je oktanol - bolševníkový olej s hexyllbutyrátem, kyselinami kaprinovou a laurinovou a dalšími látkami. Toxické jsou zejména nezralé plody, které obsahují silice a další toxické látky (arginin, glutamin apod.). 5
> Drogu dnes víceméně pokládáme za obsolentní neboli zastaralou. Používala se především při zácpě jako mohutně působící projímavý prostředek. Dnes snad stojí za zmínku pouze její spasmolytický, protikřečový účinek, projevující se jednak v trávicí soustavě, ale i v tlumení epileptických křečí a při hysterii. 6
> Drogu nepoužíváme v čajové formě vnitřně ani zevně. Jedinou použitelnou formou je tinktura, s dávkováním 10 až 15 kapek pro jednotlivou dávku. Při perorálním užití je třeba ji ihned hojně zapít nebo ještě lépe tinkturu nakapat do vody. 7
) Bylinu nepodáváme přímo ani samostatně, ani ve směsích. Při sběru je nutná mimořádná opatrnost, především pro přítomnost dotykových jedů, které leptají pokožku, zvláště pokud je ozářena sluncem.
) Použití v homeopatii by sice bylo možné, ale pro značnou nebezpečnost byliny a poměrně nevýrazný efekt tinktur nedoporučujeme její výrobu. 10
)Tato bylina hrála ve starém lékařství velkou roli a hovoří o ní již Dioscorides. V lidovém léčitelství měla vždy velký význam, protože budila pozornost svými účinky, i když mnohdy negativními. Přesto se ale zachovaly některé zvlášť účinné recepty. Jako afrodisiakum je známý bolševníkový likér: Do láhve dáme 125 gramů nadrobno nakrájeného kořene a zalijeme dobrým čistým alkoholem. Pak necháme 2 týdny vyluhovat, při několikerém krátkém protřepání. Potom precedíme a užíváme denně 1 až 2 odlivky před jídlem. Dalším takovým přežívajícím návodem je recept proti otokům křečových žil. Dvacet gramů sušeného a nadrobno nakrájeného kořene se zalije půllitrem studené vody, ohřívá až do bodu varu a 15 minut vaří na mírném plameni. Potom se nechá 30 minut znovu vyluhovat a přecedí se. Odvar se používá pro obklady a koupání zmíněných otoků křečových žil. Pálením bolševníku jsme s přáteli po roce 1968 vždy 21. srpna „uctívali ďábla" s přáním, ať co nejdříve bolševik padne. Což se stalo za 21 let...
8
) Uznáváme pouze dvě indikace použití bolševníku: Vnitřně, jako antiepileptikum, s dávkováním 2krát denně 10 až 15 kapek, při dobré snášenlivosti až 3krát denně 20 až 25 kapek, které vždy nakapeme do vody nebo čaje a vypijeme. Kromě toho existují i někte22
23
BUCCO ZÁPASNICE BREZOVÁ Čeleďroutovitých (Rutaceae)
BAROSMA BETULINA Bart. et Wend. Buko brezové
V Zápasnice březová je silně větvený keř, dorůstající až dvoumetrové výšky. Má vstřícné, krátce řapíkaté listy, vejčité, pilovité, tuhé. Bílé květy vyrůstají na dlouhých stopkách v paždí listů. Synonymum: těhozev bžezový (Hartogia betulina L.), těhozev zápasný (Diosma crenulata (L.) Hook). 2)
Roste v pustinných suchých oblastech Afriky, zejména v předhůří mysu Dobré naděje a Střelkového mysu. Rod Barosma (Hartogia) tvoří vždyzelené, nízké keříky. V našich podmínkách prezimuje v chladném skleníku. Vůně listů je velmi intenzivní, v místnosti či skleníku až nepříjemná. 3)
Drogou je list (Foliům barosmae), ostře a kořenitě páchnoucí, získávaný přednostně z d r u h u Hartogia betulina, ale též z jiných zástupců rodu. Pro farmaceutickou potřebu se dováží. 4)
Droga obsahuje silici s diosfenolem, mentolem, limonenem a dipentenem, dále třísloviny, flavonoidy, rutin, sliz a hořčiny. 24
Zápasnice březová 25
5
> Droga se využívá především jako velmi účinné urologické antiseptikum a desinficiens a má i působení protirevmatické. Desinfekční vliv se přirozeně může uplatnit i zevně na hojení ran apod. 6
> V urologii je nejlepší lékovou formou lihovodný roztok. Vnitřně podáváme 1 mocca lžičku tinktury bucco na sklenici čaje, při vnějším použití dávkujeme na stejné množství 1 čajovou lžičku tinktury. Běžnou lékovou formou je nálev, podávaný obyčejně 4krát denně po 0,125 litru, a chybějící vodní objem je doplňován jinými čaji.
ní účinek má tinktura bucco na zánět tlustého střeva, zejména na sestupný tračník a sigmoidální smyčku. 10
)List bucco se do Evropy dostal z lidového léčitelství afrických Hotentotů, kde platil za bylinu nejen léčivou, ale i magickou. V magii se pitím odvaru získávala schopnost předvídat budoucnost. Pálením drogy bylo údajně možno vyvolávat věštecké sny.
7
> Pro relativně odpornou chuť je droga podávána v menších dávkách, abychom předešli pocitu ošklivosti a případnému následnému dávení. Problém lze ovšem řešit i rozmícháním drogy ve směsích. Vhodná je kombinace se zlatobýlem, lichořeřišnicí, myrtou, medvědicí, březovým listem, popencem, turanem kanadským a dalšími drogami. Droga není vhodná pro dlouhodobé podávání ani pro užití v těhotenství a u malých dětí. Vyhýbáme se též překračování dávek. 8
) Při zánětu ledvinové pánvičky a močového měchýře, zvláště při spojení s řezavkou, doporučujeme čaj: nať turanu kanadského 100 g list bucco 50 g nať meduňky 50 g nať svízele syřišťového 25 g nať zlatobýlu 25 g Podáváme 4krát denně formou lihovodného roztoku v množství 0,25 litru s přídavkem 2 kávových lžiček tinktury bucco. 9
> Pro užívání homeopatických přípravků mluví mimo jiné právě nepříjemná chuť čajů, která dělá obzvláštní potíže dětem a choulostivým lidem. Zpracovává se suchý list bucco lihem 70%. Dále se ředí lihem 40% až na potenci D3. V té se také obecně užívá při dávkování 3krát denně 8 kapek, před jídlem. Užívá se prakticky stejně jako v alopatii s tím, že do značné míry odpadá nepříjemná chuť. Zcela zvlášt26
27
CITRONÍK CITRUS LIMON (L.) Burm. fil. Citrónovník pravý
CITRONÍK PRAVÝ Čeleďroutovitých (Rutaceae)
^ Citroník pravý je subtropický strom výšky kolem 4 metrů s kulovitou, nepravidelnou korunou. Větve má silné a obvykle trnité, mladé listy a poupata mají purpurový nádech. Listy jsou eliptické, květy bílé s narůžovělou až purpurovou vnější stranou okvětí. Žluté, eliptické, mnohosemenné plody vytvářejí tzv. hesperidia, což jsou zvláštní bobule, které známe pod názvem citrony. 2)
Citroník je hojně pěstován i našimi citrusáři, přirozeně jen ve skleníkových podmínkách, protože otevřené květy a mladé plody jsou ohroženy již při teplotách +2 °C a teplota -5 °C tvoří kritickou hranici pro celý stromek. Rod Citrus má podle Allofse asi 170 druhů a u samotného citroníku se uvádí přibližně 1 200 odrůd. 3
) Předmětem léčebného využití jsou jednak celé citrony (Fructus citri), jednak citrónová kůra (Flavedo citri, Cortex pericarpi citri). 4
> Citrony obsahují provitamin A, vitaminy skupiny B, kyselinu listovou a pantotenovou a vitamin C, ovšem méně, než se všeobecně předpokládá, asi 60 mg%. Z minerálních látek je nejvyšší obsah draslíku, asi 150 mg%; dále je zde sodík, vápník, hořčík, mangan, železo, měď, zinek, fosfor, síra a organické kyseliny. I přes kyselou chuť je citron zásadotvorný; alkalitu je možno prohloubit pečením. 5
> Citrony i ostatní citrusové plody jsou někdy označovány za léčivé potraviny. Citrony podporují pocení a odvodnění. Ředěná citrónová šťáva je ideálním nápojem při horečnatých onemocněních. Citruso28
Citroník pravý 29
vý pektin účinně snižuje hladinu krevního cholesterolu a v kombinaci s přítomným vitaminem C můžeme rovněž hovořit o poměrně výrazném účinku protisklerotickém. Citrónová silice má účinky protiplísňové a zejména v kombinaci se silicí australského čajovníku (TTO, oleum cajeputi) je antimykotické spektrum velmi široké. 6
) Spolehlivý protikurdějový účinek (kurděje - nemoc z nedostatku vitaminu C) má denní dávka již 2 až 3 polévkových lžic citrónové šťávy. S ohledem na víceméně potravinový charakter citronů není dávkování nijak přísně vymezeno. 7
> S výjimkou velmi vzácné alergie nemá podávání citronů žádné kontraindikace a nejsou ani známy výraznější nežádoucí účinky. Americký jasnovidec Edgar Cayce, známý svými skvělými zdravotnickými radami a závěry, udělovanými v transu, doporučoval nekombinovat citrony s mlékem a mléčnými produkty.
citronů v dobře vyhřáté troubě (pečeme do okamžiku, kdy citrony začnou pukat) vznikají velmi dobře vstřebatelné ústrojné vazby salicylových sloučenin se silným protirevmatickým účinkem. Zevně aplikujeme mazání: Šťávu ze 3 citronů smícháme se stejným množstvím olivového oleje, dobré slivovice a lékárenského terpentýnu. Do směsi nastrouháme kousek bílého mýdla Hellada velikosti asi 2 kostek cukru. Vše dáme do láhve, promícháme a před použitím vždy důkladně protřepeme. Směs používáme k lehkým masážím, nejlépe na noc. Masírované klouby obvážeme. Souběžně doporučujeme vypít denně asi 4 sklenice čaje z trojkombinace natě mateřídoušky, oddenku pýru a natě rdesna ptačího (truskavce). 9)
Homeopaticky se citroník nezpracovává.
10)
Výbornou kúru na očistu jater a žlučníku navrhl již před 1 000 lety Avicenna. Každé ráno vezmeme nalačno bezprostředně po sobě 1,5 polévkové lžíce panenského olivového oleje, 1 polévkovou lžíci citrónové šťávy a 0,5 polévkové lžíce medu. Jíst však můžeme nejdříve po čtvrt hodině. V žádném případě by se jednotlivé součásti neměly míchat. Kúra má trvat 4 až 5 měsíců, podle stavu „zanesení" jater. Zdraví lidé mohou čtyřměsíční kúru provádět jednou za 2 až 3 roky, lidé s jaterními potížemi nebo s narušenými játry (podle testů), by měli pětiměsíční kúru absolvovat každoročně. Při kúře není nařízená přísná jaterní dieta, nicméně je vhodné vyvarovat se pokrmů, které játra nadměrně zatěžují. Především se jedná o jídla smažená, a to zvláště ve veřejném stravování, kde bývají tuky ke smažení často prepálené. Prvních 14 dní bychom se také měli zdržet pravé kávy a jakéhokoli alkoholu včetně piva a vína. Vhodné je nasazení veganské nebo aspoň vegetariánské stravy. Při revmatických bolestech kloubů a páteře se výborně osvědčují recepty srbského „travara" Jovo Mijatoviče: Čtyřikrát denně podáváme 1 polévkovou lžíci šťávy z pečených citronů. Při pečení
Citrónová silice je často využívána v aromaterapii jako neurostimulátor. Tlumí totiž bolesti hlavy a zároveň působí desinfekčně. V kosmetice můžeme využít účinků citrónové šťávy na ošetřování mastné a nečisté pleti s rozšířenými žilkami. Recept z jiné oblasti: Jen 10 kapek citrónové silice rozpustíme ve 20 ml lékárenského denaturovaného lihu, a tak získáme mimořádně účinný prostředek na čistění brýlových skel. U nás se dlouho úspěšně používá recept na odstranění žlučníkových kamenů, podobný receptu Avicenny: Nejprve se dodržuje jeden den půst podle jógy (pije se jen minerální voda a nic se nejí). Následující den vymačkáme 3 citrony do 0,5 1 olivového oleje, nejlépe panenského. Pak vypijeme celé množství nebo tolik, kolik náš organismus snese. Během dne vyjdou veškeré kameny. Celodenní půst také není striktní podmínkou účinnosti receptu, ale činí postup hladší, plynulejší a účinnější. Tento postup, jakkoli vypadá nebezpečně, je poměrně bezpečný. Nejstarší pacientce, která postup úspěšně realizovala, ovšem bez našeho vědomí, bylo 92 let a po prodělání kúry zcela pookřála. Přesto však nabádáme k určité opatrnosti; před zahájením této kúry vše konzultujte se svým léčitelem.
30
31
8)
CECHRICE ČECHRICE VONNÁ
MYRRHIS ODORATA(L.) Scop. Cechrica voňavá
Čeleďmiňkovitých (Apiaceae)
V Čechřice vonná je trvalka, která po rozemnutí voní po anýzu. Z vícehlavého oddenku vyráží přímé, asi 1,5 metru vysoké lodyhy, oblé, duté, nahoře větvené, častěji lysé, někdy vlnatě chlupaté. Listy jsou velké, měkké, v mládí šedě chlupaté, v obrysu široce trojúhlé, 2 až 3krát zpeřené, lístky řapíčkaté, úkrojky přisedlé, vejčité, nepravidelně peřenoklané. Okolíky jsou bohaté, postranní často v přeslenu, s 5 až 20 okolíčky, obal chybí. Květ je drobný, bílý. Plod je klínovitě obvejčitý, asi 20 až 25 mm dlouhý - je to největší plod ze všech u nás rostoucích okolíkatých rostlin. 2
) Čechřice pochází z Alp. U nás byla dříve hojně pěstována, později zplaněla, například v Krkonoších a Podkrkonoší, v Jizerských horách, v Českém ráji a Českém středohoří, v Broumovských stěnách, v Orlických horách, ve Žďárské vrchovině, na Šumavě, v Beskydech a na Slovensku v Bílých Karpatech. Rostlina má ráda polostín a bohaté, humózní půdy. Výsev provádíme přímo na záhon, a to zásadně na podzim. Vysazujeme (vyséváme) asi na půlmetrovou vzdálenost. 32
Čechřice vonná
33
3
> Předmětem sběru a léčebného použití je především nať (Herba myrrhidis syn. Herba cerefolii hispanici), případně plod (Fructus myrrhidis). 4)
Z obsahových látek je nevýznamnější glykosid apiin, dále silice, něco tříslovin, pryskyřice a organické kyseliny.
10
)Mimo léčivých účinků naleznou bylina i její části bohaté využití v kuchyni: Nezralé nažky, výrazně ořechové chuti, můžeme přidávati do salátů, jemně nakrájené listy podáváme v polévce a syrové, nakrájené a oloupané kořeny podáváme jako salátovou zeleninu.
5)
Nať můžeme využít jako účinné antiastmatikum a jako expektorans, tedy prostředek podporující vykašlávání hlenů při zahlenění průdušek. Dále droga působí jako mírné tonikum a roborans, tedy povzbuzující a posilující prostředek. Podobně působí i kořen. Plod podporuje tvorbu mateřského mléka. 6
) Drogu podáváme formou nálevu, v obvyklých dávkách.
7)
Drogu m ů ž e m e aplikovat j a k s a m o s t a t n ě , t a k i ve směsích. Kont r a i n d i k a c e a nežádoucí účinky nebyly pro m í r n é působení vůbec stanoveny. 8)
Vinný odvar čechřice v bílém víně, p o d á v a n ý po polévkových lžících, účinně tlumí rozvoj astmatického záchvatu. Víno se však musí vařit nejdéle 3 minuty a pokud možno na mírném ohni. 9
> I když účinnost homeopatických prostředků z čechřice není právě největší, pokud je bylina dostupná, je vhodné si vyrobit čechřicovou tinkturu; ta je pro užití u dětí a choulostivých pacientů pro svou mírnost maximálně vhodná. Základní surovinou je kvetoucí nať, trhaná nejlépe v červenci. Zpracováváme jen horní části (konečky) natě. Pro základní tinkturu používáme líh 90% nebo lépe 96% a ředíme až na potenci D5 lihem 40%. Obecně užíváme 3krát denně 6 kapek tinktury D4 nebo D5, před jídlem. Použití má stejné jako v alopatii, mimořádných výsledků však kupodivu dosahuje ve zcela jiné oblasti. Je velmi vhodné používat homeopatickou tinkturu při zánětu ischiatického nervu a při potížích páteře v křížové a bederní oblasti. 34
35
ČESNEK MEDVĚDI ALLIUMURSINUML.
ČESNEK MEDVĚDÍ Čeleďliliovitých (Liliaceae)
Cesnak medvědí
V Česnek medvědí má štíhlou, kyjovitě rozšířenou cibulku, ze které vyrůstají 2 dlouze řapíkaté, eliptické až kopinaté listy, a bezlistý, 20 až 25 cm vysoký květonosný stvol. Bílé kvítky jsou směstnány na vrcholu stvolu v hustý, dosti plochý okolík, pod kterým se nachází jedno až dvoulistý krátký toulec. Kvete v květnu a v červnu. 2
) Medvědí česnek roste nejraději ve stinných lesích, hájích a vlhkých krovinách, například je velmi hojný v jihomoravských lužních lesích, ale i v Polabí a jinde. 3
) Drogou je především list a jen zřídka kořen (Foliům allii ursini, Radix allii ursini). Listovou drogu sbíráme časně na jaře, před rozkvětem, tedy v březnu a v dubnu; kořenovou drogu pak na podzim. V Otrokovicích se například tradovalo, že první sběr listů vycházel „na Jozéfka", tedy kolem 19. března. 4
) Obojí droga, tedy listy i cibulky, obsahují glykosid, éterický olej s obsahem aldehydu nestabilního typu, sírany a polysírany vinylové, merkaptan, hořčinu, organické soli (vinylsulfidy a polyvinylsulfidy) a celou řadu dalších účinných látek, o nichž víme právě jen to, že jsou účinné.
36
Česnek medvědí
37
5
) Droga má velmi širokou účinnost. Užívá se jako antibiotikum, jako silný protihnilobný prostředek, jako m í r n é projímadlo, jako močopudný prostředek, dále prostředek na snižování krevního tlaku, pro očištění a prokrvování. 6
) Droga výrazně snižuje krevní tlak. Lidově se často používala jako prostředek pro vyhánění hlístů. Velmi často se dodnes užívá k „čistění krve" a lze říci, že skutečně úspěšně vylepšuje krevní obraz. Jelikož již samotné výpary dráždí nosní sliznice, oči i sliznice zažívacího traktu, užívá se výhradně tinktura. Ve větších dávkách může droga vyvolávat zvracení a průjmy a dokonce i záněty ledvin!
io) Droga se dá velice prakticky využít například při rýmě, kašli, zánětu nosohltanu apod. Užívá se čistá základní tinktura (DO), a sice v dávce 2 až 3 kapek do 0,11 vlažné vody. Vkapává se do nosu 2krát po sobě s krátkým zadržením, dokud sliznice nezačnou štípat. Při rýmě apod. se kapání provádí 5krát denně a stoprocentní účinek se dostaví asi za den.
7
) Drogu doporučujeme užívat výhradně ve formě bylinářské tinktury, a to pouze po kapkách. Obyčejně ji kapeme do vody nebo do příslušného čaje. List můžeme případně užívat i ve směsích, nejlépe ve směsi s ledvinovým čajem, se zlatobýlem anebo pročišťujícím čajem. 8
> Užívá se hlavně při střevních potížích, a to v dávce 5 kapek v 0,3 litru vody. Působí na zácpu stejně dobře jako na průjem. Můžeme si pomoci i užitím čerstvých listů byliny, které lze přidávat jako zeleninu do polévek nebo jako pažitku nakrájet na chléb s máslem. V takové podobě působí preventivně na zažívací systém. Čerstvý lístek můžeme užívat i při zánětech v ústech nebo při ledvinových potížích. 9
) Homeopatické zpracování medvědího česneku pokládáme za velmi vhodné. Nejlépe slouží pro homeopatické zpracování celá bylina, kopaná nebo trhaná v březnu kolem čtrnácté hodiny. Zpracováváme lihem 80% podle §2 a dále ředíme až na potenci D5 lihem 40%. Užívá se v potencích D3 nebo D5, ovšem nejlépe D4 při dávkování 3krát denně 7 kapek, před jídlem. Užíváme stejně jako v jiných podobách, nemusíme se však obávat eventuálních vedlejších účinků. 38
39
DANGSEN PAZVONEK DANGŠEN
CODONOPSIS PILOSULA Wall.
Čeleďzvonkovitých (Campanulaceae)
Pazvonček liánovitý
V Pazvonek dangšen je vytrvalá liána, 2 až 3 metry dlouhá, s masitým, mrkvovitým kořenem, zbarvením i vůní nápadně připomínající slavnější ženšen. Stonek má tmavofialový, s řídkými chloupky, které se později ztrácejí. Listy jsou oválně vejčité a zašpičatělé, zvonkovité květy světle zelené a vně fialově skrvnité. Semeník je složen ze tří plodolistů a dozrává v tobolku, pukající otvory pod horním okrajem mezi žebry. Tobolka obsahuje velké množství drobných a lesklých hnědých semen. 2
) Rostlina je domovem v Číně, Japonsku, Indii a jihovýchodní Asii. Její pěstování v našich klimatických podmínkách je možné. Semena je třeba vysévat nejpozději počátkem dubna do vytápěného skleníku, ale v květnu kolem „zmrzlých" lze výsev provádět i venku. Sazenice přetrháváme, pikýrujeme a přesazujeme do sponu asi 150 x 250 mm. Půda by měla být dostatečně propustná a zásobená živinami. Výsledky pokusů prof. Valíčka z Vysoké školy zemědělské v pražském Suchdole, který poskytl laskavě materiály potřebné k serióznímu zpracování této stati, ukázaly, že vyšší hmotnosti kořenů bylo dosaženo ve volné půdě než při pěstování ve foliovém krytu. V počátečním období po přesazení a na konci vegetace rostlinám výrazně škodí nadbytek vláhy. V prvním roce rostliny vytvářejí málo nadzemní hmoty a zpravidla ani nekvetou. Teprve v dalším roce je třeba připravit jim jednoduché opory, po kterých by se moh40
Pazvonek dangšen 41
ly rostliny pnout. Rostliny určené k produkci semen je třeba umístit do pěstitelského zařízení, například do fóliovníku, jinak by semena nedozrála. Kořeny je však možno sbírat již jednoleté, protože otázka jejich prezimovaní není ještě zcela vyřešena. Proto je vhodné kořeny určené k dalšímu pěstování raději hned po prvních mrazících vyrýpnout ze země a uskladnit ve sklepě v pískovém záhonu, podobně jako uschováváme v domácnostech kořenovou zeleninu. Při použití kořenů k léčivým účelům je nejprve zbavíme zeminy a dobře omyjeme. Kořeny potom sušíme nebo rozřežeme nerezovým nožem nadrobno a zalijeme 65% etanolem pro přípravu tinktury. 3
) Drogou je kořen, sbíraný z jednoletých nebo starších rostlin (Radix codonopsidis, Radix thang-shen)
4
> Droga obsahuje saponiny, slizy, pryskyřice, vitaminy, minerální látky, organické kyseliny, třísloviny a řadu látek dosud plně nedefinovaných. 5
) Droga výrazně ovlivňuje astma a horečnaté stavy, zlepšuje libido i potenci u obou pohlaví, celkově stimuluje a posiluje, přitom však prohlubuje spánek. Léčí záněty střev a ledvin, příznivě ovlivňuje diabetes II. typu. Zvyšuje počet červených a snižuje počet bílých krvinek. Zvyšuje krevní tlak. Má také poměrně značný účinek protinádorový. V tradičním čínském lékařství se využívá i naťová droga, a to ke zlepšení trávení, ke zvýšení odolnosti organismu, k povzbuzení krevního oběhu a k celkovému zvýšení vitality. 6
) Nejvhodnější lékovou formou je tinktura, připravená lékopisným způsobem. Podáváme jí dětem tolik kapek denně, kolik je jim let, dospělým tolik kapek denně, kolik váží kilogramů, přirozeně ovšem v několika dílčích dávkách. Podávat lze i nálev, připravovaný běžným způsobem, v obvyklých dávkách. Doba léčby by neměla překročit 6 týdnů, obvyklá doba podávání je 1 měsíc. 42
7
) Kořenovou drogu podáváme především formou tinktury, drogu naťovou pak formou nálevu. Při užití čajové formy dáváme přednost vmíchávání drogy do směsí. Nejsou známy žádné vážnější nežádoucí účinky ani kontraindikace. Relativní kontraindikací je velmi vysoký krevní tlak. V těhotenství a při kojení nepokládáme stimulaci organismu za vhodnou. 8
> Při doplňkové léčbě nádorových onemocnění používáme - při dobré snášenlivosti - přibližně l,5krát zvýšené dávky oproti běžnému dávkování podle §6. 9
) Homeopatické prostředky vyráběné z dangšenu nejsou u nás obvyklé, ale právě pro relativně malou dostupnost jsou podle nás velmi vhodné. Surovinou pro základní esenci je kořen, kopaný na konci vegetativního období, nejlépe v září kolem desáté hodiny. Upravujeme lihem minimálně 80% a dále ředíme až do potence D9 lihem 50%. Užíváme nejčastěji v potenci D7 a D9, menší potence se nedoporučují. Obecné dávkování je 15 kapek 3krát denně, před jídlem. Užívá se téměř stejně jako v alopatii; speciální účinek má droga listová, která se dá také homeopaticky zpracovávat, a to především na zažívací orgány, zejména jícen a kardii. Za zvláštní účinek můžeme považovat zlepšení krevního oběhu v mozkové sféře . 10)
Velmi podobné, až shodné účinky má i droga z jiných d r u h ů rodu Codonopsis. Je to především pazvonek čínský (Codonopsis tangshen Oliv.), který někteří čínští badatelé pokládají za odrůdu druhu Codonopsis pilosula a při sběru často tyto dva druhy nerozlišují. Tento druh vytváří až třímetrovou liánu, s listy vejčitými, až podlouhlými. Květy jsou matně zelené, s nafialovělými proužky a žilkami, uvnitř skvrnité. Dalšími, podobně působícími druhy jsou pazvonek žilkovaný (Codonopsis nervosa) a pazvonek kopinatý (Codonopsis lanceolata).
43
FIALKA VIOLAODORATAL.
VIOLKA VONNÁ Čeleďviolkovitých (Violaceae)
Fialka voňavá
V Violka vonná, známá jako fialka, je trvalka. Listy i květy vyrůstají přímo z oddenku. Po odkvětu vyrůstají výběžky, které kvetou následující rok. Listy má srdcovitě vejčité a na jejich spodině jsou malé, kopinaté palisty. Čepel listů je vroubkovaná. Listy i květní stopky jsou v době květu jemně ochmýřený. Nádherně fialové, jemně voňavé květy mají pětilístkový kalich a koruna má rovněž pět okvětních lístků. Tyčinek je také pět, semeník svrchní. Plodem je vícesemenná tobolka, pukající třemi článkovitými chlopněmi. Fialka patří k jarním bylinám, kvete v březnu a v dubnu. 2)
Dříve velmi hojný druh stinných míst, příkopů, pasek, okrajů cest a plotů nám z přírody pomalu mizí. Prosíme vás - buďte k fialce vlídní. V přírodě je jí lépe než ve vaší vázičce. A přinese tu nakonec i více radosti. 3
> V minulosti býval sbírán jak oddenek, tak list i květ (Rhizoma, Foliům et Flos violae odoratae). Platí to prakticky až dodnes.
4
) Drogy obsahují hlavně saponiny, malé množství silice, sliz, glykosid violaqercitrin, kyselinu jablečnou a další látky. Přítomny jsou i látky na bázi salicylu a v květech modré barvivo antokyan. Nositelem vůně jsou látky ketonické povahy. Druhdy uváděný obsah alkaloidu violinu je některými autory zpochybňován, ale je také udáván jako violaemetin. 44
Violka vonná 45
5
> Drogy jsou používány především jako prostředek pro zlepšení vykašlávání. Působí rovněž močopudně a mírně antirevmaticky. 6
) Fialkové drogy doporučujeme k podávání obvykle 2krát denně po šálku nálevu. Odvar z listů se používá jako kloktadlo. Nať naložena ve vinném octě se užívá na obklady při dně. 7
> Při predávkovaní působí drogy emeticky, to znamená, že vyvolávají pocit ošklivosti a nutkání k dávení. Podávána v terapeutických dávkách, nepůsobí fialka žádné nepříjemnosti a je vhodná i pro pediatrickou praxi, těhotné a kojící ženy. Odmítáme však dlouhodobé podávání. Drogu lze podávat i samostatně, my ji však podáváme výhradně ve směsích, a to ještě spíše výjimečně, především z důvodů ochrany přírody. 8
) Prsní čaj nitranského bylináře Gašpara Fronce: květ petrklíče 40 g nať nebo oddenek fialky 20 g nať yzopu 20 g list jitrocele 10 g kořen proskurníku 10 g Podáváme 4krát denně šálek nálevu slazený medem.
9
) V homeopatii se fialka užívá dlouho a je velmi oblíbená. Dnes se ovšem často užívá violka trojbarevná nebo violka polní, ale v podstatě jsou všechny druhy účinné a hodně podobné. Základem může být celá rostlina, i když speciální esence jsou vyráběny ze samotných květů, listů nebo oddenků. Nejčastěji vyrábíme esence z celé byliny, kterou zpracováváme lihem 80% podle §2. Dále ředíme do potence D3 lihem 30%. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 3krát denně 7 kapek, před jídlem. Užívání je celkem stejné jako v alopatii, ale existují zde i zcela speciální postupy, od protizánětlivého působení až po protirakovinnou prevenci, zejména v oblasti ústní dutiny, bronchů a dýchacích cest. 46
10)
Květ obsahuje 0,0035% silice. Aby bylo možno „vychutnat" její vůni, je třeba ji rozředit nejméně 1:1000. Voní ještě i při zředění 1:12000. Z tuny čerstvých květů lze vydestilovat asi 32 až 35 gramů silice. Fialka bývala hojně využívána v magii. Bylo například známo, že fialková vůně ve směsi s vůní levandulovou je mocným afrodisiakem. V našem lidovém lékařství existuje několik tradičních receptů: Při zánětu plic se používá nálev z fialek. Jednu vrchovatou polévkovou lžíci květů fialek přelijeme šálkem vroucí vody a necháme 10 minut nepřikryté vyluhovat. Denně pijeme 2 až 3 šálky před jídlem. Při černém kašli použijeme stejný nálev, ale nechává se po vyluhování přikrytý. Stejný nálev používáme při spalničkách, v množství 3 šálky denně. Veškeré spáleniny, zejména sluneční úpal, léčíme fialkovým olejem. Pokožku uklidňuje a příjemně voní. Do 0,25 litru mandlového oleje dáme hrst fialkových květů, láhev dobře uzavřeme a květy necháme na tmavém místě vyluhovat. Pak precedíme, mezitím vybledlé květy vylisujeme a dobře uzavřený olej ve skleněných lahvičkách uložíme. Při potřebě vtíráme olej jemně do pokožky. Zajímavé je používání fialky v jiných částech světa. Antičtí Řekové měli fialku ve velké vážnosti. Používali ji jako prostředek na uklidňování zloby, při bolestech hlavy, při závrati a k léčení nespavosti. Staří Římané zase užívali kořen naložený v alkoholu proti dně. Věnec z fialek položený na hlavu uklidňoval bolesti hlavy a odstraňoval závratě. Keltové míchali květy s kozím mlékem a vyráběli tak kosmetikům. V 16. století vyráběli v Anglii z květů sirup jako mírné projímadlo pro děti. Tento sirup byl také využíván k léčení řady nemocí, včetně epilepsie, zánětu pohrudnice nebo žloutenky. Novodobě je fialka využívána v lidové medicíně proti nádorům. Jinak se od 5. století dodnes používají čerstvé listy v podobě obkladů při kožní rakovině.
47
GRINDELIE ZAPLEVANKAROZKLADITA Čeleďhvězdnicovitých (Asteraceae)
GRINDELIA SQUARROSA Dunal. Grindélia rozložitá
V Zaplevanka rozkladitá je dvouletá až vytrvalá rostlina s přímou lodyhou, dorůstající běžně kolem půl metru a někdy i více. Lodyha je nahoře větvená, listy střídavé, podlouhle vejčité, objímavě přisedlé, vroubkované, až osténkatě pilovité, zřídka i celokrajné, s pryskyřičnými žlázkami. Úbory jsou na konci větví, jednotlivé, průměru až 3 cm. Zákrovní listeny jsou pryskyřičně lepkavé, víceřadé, vybíhající v oblou šídlovitou, ven vyhnutou špičku. Květní lůžko nemá plevky, koruna je žlutá, paprsek mnohokvětý. terčové květy žluté. Plodem je podlouhlá nažka, s opadavým chmýrem. 2
) Rostlina pochází ze Severní Ameriky, u nás bývala hojně pěstována jako léčivka, nyní se vysazuje spíše ojediněle jako okrasná květina. V některých lékopisech je uváděna stejně účinná zaplevanka nebo grindélie mohutná (Grindela robusta Nutt.). 3
) Drogou je kvetoucí nať (Herba grindeliae), trhaná v době plného rozkvětu, nejlépe dopoledne před jedenáctou hodinou. 4
) Obsahuje saponiny, něco silice, sliz, třísloviny, flavonoidy, pryskyřici a minerální látky. 5)
Podle lékopisu USA je droga vhodná k léčbě akutního i chronického zánětu průdušek a zvláště při začínajícím astmatu. Napomáhá k vykašlávání hlenů a projevuje též účinek spasmolytický. Ještě větší pole působnosti se grindélii otevírá při užití zevním, kdy může být používána formou roztoku k omývání, formou obkla48
Zaplevanka rozkladitá 49
dů nebo také jako mast. Mistrovsky léčí lehčí, zvláště kožní alergické popáleniny po kontaktu s kopřivou, bolševníkem velkolepým, routou, škumpou a jinými palčivými rostlinami. Může se použít také na některé kožní choroby spojené s vyrážkami, hnisavými záněty, vředy apod. 6)
Dávkujeme 1 polévkovou lžíci na 0,25 litru odvaru a vyluhujeme 10 minut. Podáváme 2 až 4 šálky denně. Lze použít též tinkturu v průměrné dávce 3krát denně 20 až 25 kapek, kterou zapijeme vodou, čajem apod. Vhodný je též Kloudův homeopatický čaj v nižších potencích kolem U3 a rovněž bylinný balzám, připravený z čerstvé rostliny. V Při větším predávkovaní nastává spavost, dostavuje se bradykardie neboli zpomalení tepu a později rovněž ledvinové podráždění. Drogu můžeme podávat jak samostatně, tak ve směsích. V současných poměrech (1998) je však nutné si tuto bylinu osobně vypěstovat. Droga není vhodná pro malé děti, pro staré a přestárlé osoby, v těhotenství a v laktaci. Rovněž není určena pro dlouhodobé podávání. Doporučujeme ji kombinovat především s jitrocelem, květem měsíčku, s kořenem lékořice, s natí tymiánu apod. V případě nedostupnosti drogu nahrazujeme květem sedmikrásky chudobky. 8
) Přestože jsme se opakovaně přesvědčili o výborných účincích grindélie, užíváme ji poměrně zřídka, protože zásobu z vlastního pěstování brzy spotřebujeme a droga zatím není jinak dostupná. Rada lidí ji však pěstuje, netušíc, že je léčivá. Při bronchitíde a při sklonu k astmatu podáváme tento čaj: nať grindélie 100 g list jitrocele 50 g nať yzopu 50 g nať sporýše 25 g kořen lékořice 25 g Bereme 1 vrchovatou čajovou lžičku na šálek studené vody, zahřejeme k varu, ihned odstavíme, necháme 10 až 12 minut vyluho50
vat a precedíme. Podáváme obvykle 3krát nebo 4krát denně, nejlépe mezi jídly. Bylinnou proceduru obvykle doplňujeme reflexní terapií v příslušných bodech, resp. na příslušných ploškách. Musíme být zvláště opatrní při jakékoli dysfunkci ledvin. V takovém případě nedoporučujeme déletrvající podávání, ani když je účinek - například při astmatu - sebelepší. 9
> Homeopatický využíváme ze zaplevanky pouze kvetoucí nať, nasbíranou na začátku květu mezi devátou a desátou hodinou. Zpracováváme ji podle §3 lihem 85% a dále ředíme lihem 40% až do potence D 5. Obecně užíváme v potencích D3,D4aD5s dávkováním od 8 do 10 kapek. Dávky se musí stanovovat individuálně a stupňování provádíme volbou potence. Rostlinu používáme především při všech potížích s dýcháním, od alergie, přes astma až po tuberkulózu plic, při zánětech hrtanu a hltanu, při rozedmě plic, kašli apod. Zevně používáme především při fotodermatózách (podráždění pokožky některými bylinami s následným osluněním). 10
) Severoameričtí Indiáni bylinu používali k výrobě amuletů a talismanů, které je měly chránit před ohněm a popáleninami. Můžeme používat i jiné druhy zaplevanek, například Grindelia camphorum Greene nebo Grindelia humilis Hook et Arn., které mají prakticky stejný účinek. Mast připravená z grindélie léčí některé formy atopického ekzému, vznikajícího - zejména u malých dětí - na podkladě alergie. Mast, nálev nebo tinktura působí protizánětlivě, antibakteriálně, ale i protialergicky na všechny kožní projevy. V případě aplikace tinktur však dejte pozor na přecitlivělost na líh.
51
GUARANA PAULLINIA CUPANA H. B. et K. Paulinia nápojová
PAULÍNIE NÁPOJOVÁ Čeleďmýdelníkovitých (Sapindaceae)
^ Paulínie nápojová je dřevitá liána se střídavými, lichozpeřenými listy, složenými ze tří až pěti lístků. Drobné, bílé, souměrné květy vyrůstají v úžlabních hroznech. Plodem je trojpouzdrá tobolka, obvykle se třemi tmavohnědými až černými semeny. Jako tzv. guaranové oříšky se semena sbírají z planě rostoucích rostlin; místy se však i pěstují. 2
) Guarana je tropická rostlina rostoucí v Amazonii. Její botanické synonymum je Paullinia sorbilis Mart. 3)
Použitou drogou jsou především oříšky (Fructus guarani).
4)
Droga obsahuje velké množství kofeinu, guaranin, třísloviny, olej, saponiny, pryskyřici a barvivo. 5
) Droga zlepšuje tělesný a duševní stav, odstraňuje tělesnou i duševní únavu, zlepšuje myšlení a vyjadřování a tělesnou i duševní aktivitu vůbec. Účinně tlumí průjmy, zvláště infekční, jako například při úplavici nebo salmonelóze, a má účinky protineuralgické. 52
Paulínie nápojová 53
6
> Do České republiky se droga dováží již zpracovaná ve formě různých specialit. Je proto třeba řídit se dávkováním, které uvádí výrobce. 7
) S drogou je t ř e b a zacházet jako s jinými drogami obsahujícími kofein, u nichž většinou platí, že m é n ě bývá více. Při predávkovaní dochází k p o r u c h á m spánku, nervozitě, predráždenosti a bolestem hlavy. Drogu nedoporučujeme dětem ani těhotným a kojícím ženám. Není vhodná ani k dlouhodobému podávání.
a krví, zvláště menstruační. Indiáni říkají rostlině „mau", což značí „ovíjivá rostlina" - a takovou guarana, liána, skutečně je. Stimulující účinky má i kůra z příbuzné liány, nazývané „Paullinia yoco", která roste v Kolumbii, Ekvádoru a v Peru. Zatímco paulínie nápojová obsahuje až 6 % kofeinu, v tomto druhuje množství asi poloviční.
8)
Guarana může být výborným lékem proti migréně. Na více případech jsme zjistili, že často působí i tam, kde syntetické přípravky na bázi kofeinu, například česká specialita Ergofein (dražé), vůbec nezabírají. 9)
V homeopatii se paulínie neužívá; u nás navíc není dostupná surovina vhodná k homeopatickému zpracování. Je to škoda, protože by se tím do značné míry vyloučilo určité existující drogové nebezpečí. 10)
Vlastní „guarana" se připravuje tak, že se oříšky zbaví povrchové slupky, resp. osemení a upraží se. Potom jsou rozdrceny či rozemlety a s přidáním maniokové mouky jsou zpracovány na pastu, která chutná jako hořká čokoláda. Pasta se vytvaruje do různých tvarů - hranolů, válečků, bochníčků. Upravená pasta má název „bom" nebo „poca", bochníčky jsou nazývány „bastoes". Vytvarovaná pasta se suší. Spařením kousku sušené pasty horkou vodou vzniká osvěžující nápoj podobný kávě. Pastu lze však přidávat i do limonád, sirupů nebo do alkoholických nápojů. Pokud se základní hmota nechá zkvasit a zapařit, vznikne hořkokyselý nápoj, nazývaný „pivo raadiok-guaraná". Název „paulínie" stanovil Carl Gustav Linné na počest lékárníka Franze Paulliniho (1643-1712), který je autorem knihy „Neue Heilsame Dreck-Apotheke" - léčil totiž exkrementy, močí, výkaly 54
55
HALUCHA VODNÍ KMÍN HALUCHOVEC VODNÍ Čeleďmiňkovitých (Apiaceae)
PHELLANDRIUM AQUATICUM L. Haluchovka vodná (s)
^ Haluchovec vodní je jedno až dvouletá rostlina s rozkladitě větevnatou, lysou, trubkovitou, na bázi velmi silnou lodyhou, často položenou a na kloubech kořenující. Dorůstá výšky i přes 1 metr. Listy jsou tmavě zelené, 2 až 3krát zpeřené, pochvatě přisedající. Jsou složeny z lístků zpravidla vejčitých, peřenoklaných. Okolíky jsou mnohopaprskovité, krátce stopkaté, okolíčky jsou rozložené a nepaprskují. Květ je bílý, rostlina kvete v červenci a v srpnu. Plody jsou protáhlé a žebrované. Semínka mají palčivě kořenné a nepříliš vábné aroma. 2
) Rostlina má ráda vodu, nacházíme ji proto na mokrých lukách, na březích líně tekoucích nebo stojatých vod, na pravidelně zaplavovaných půdách lužních lesů, někdy roste i ve vodě, kdy vyrůstá přímo ze dna rybníků. U nás je relativně vzácná, vyskytuje se jen v nejteplejších oblastech. Lze ji ovšem pěstovat. 3
) Drogou je semeno (Semen phellandrii), také plody (Fructus carvi aquatici), sbírané na podzim druhého roku. 56
Haluchovec vodní 57
4)
Droga obsahuje asi 2 % silice, složené především z phellandrinu, alkoholu androlu a aldehydu phellandralu. Dále v ní nacházíme gumu a vlákninu, z minerálních látek zaujme především obsah křemíku a hliníku.
kmínu, toho vodník údajně neutopil. Legenda ovšem nepraví, co se stalo, když si h a s t r m a n přítomnosti semen haluchy nepovšiml a konal svoji ponurou povinnost.
5)
Droga je značně močopudná a v minulosti byla známým a vyhlášeným prostředkem na léčbu astmatu a jiných chorob dýchacího systému. 6)
Z drogy připravujeme nálev, podávaný po polévkových lžících, případně ji zpráškujeme a podáváme po lžičkách. Po podání zapíjíme hojně vodou. Nejvhodnější lékovou formou je však t i n k t u r a , připravená - pokud možno - z čerstvých, šetrně rozdrcených plodů. Tinkturu podáváme obvykle 4krát denně v dávce nejprve 10 až 15 kapek, při dobré snášenlivosti zvýšíme dávku na 20 až 25 kapek. 7)
Drogu aplikujeme přednostně formou tinktury, podávané samostatně. Míchání do směsí je možné, ale pro zvláštní aroma drogy je prakticky nepoužíváme. Drogu nedoporučujeme malým dětem, těhotným a kojícím ženám a není ani vhodná pro dlouhodobé podávání. 8
) Léčení astmatu: Ke speciálnímu protiastmatickému čaji (viz také bylinu zimolez) doporučujeme ještě 4krát denně podat příslušnou dávku tinktury z vodního kmínu. Výsledek bývá dosti markantní; je vidět, že naši předkové sice neměli prednison a jiné „výdobytky" moderní medicíny, ale poradit si také uměli. 9
> Haluchu pro použití v homeopatii nedoporučujeme, i když jejímu homeopatickému zpracování nic nebrání. Ale poměrně nejisté působení obsahových látek, obtíže se získáváním kvalitní suroviny pro zpracování a neadekvátní účinky vzhledem k n u t n é m u úsilí ji činí v této oblasti vcelku snadno nahraditelnou jinými bylinami. 10
) Vodní kmín spolehlivě ochraňoval před mocí h a s t r m a n a . Kdo měl při pobytu ve vodě v kapse nebo ve váčku na krku semena vodního 58
i
59
*
\f
HLADYS HLADYS SIROKOLISTY
LASERPITIUM LATIFOLIUM L. Lazerník širokolistý
Čeleďmiňkovitých (Apiaceae)
x)
Hladýš širokolistý je trvalka s válcovitou, jemně rýhovanou a lysou lodyhou. Listy jsou dvojitě zpeřené, lístky vejčité, na okraji pilovité. Kvete bílými květy, složenými do okolíků. Kvete v létě a dorůstá výšky až 1 metru. Kořen bývá až 60 cm dlouhý, poměrně tlustý, cylindrický, zvenku šedohnědý, na řezu bílý, pouští i trochu mléka. Uvnitř nacházíme světlehnědá vlákna. Plodem jsou asi sedmimilimetrové dvounažky, hnědé, oválné a s bílými křidélky na žebírcích. 2
) Bylina roste roztroušena v hájích a krovinách, od pahorkatiny do podhůří. Má ráda krovinaté plochy a vápenaté podloží. Slováci jí říkají půvabně „maškolen" nebo „mačkulínový koreň", Němci zase „bílý jelení kořen" - Weisse Hirschwurz. 3
> Předmětem sběru a využití je obyčejně kořen, označovaný často jako „bílý hořec" (Radix gentianae albae). Řidčeji je využíváno semeno (Fructus seseloes aethiopici), zcela výjimečně pak nať. Kořen silně voní a má ostrou, aromatickou a hořkou chuť. 4)
K obsahovým látkám řadíme především silici s pineny, hořčinu laserpitin, něco tříslovin a terpenů, nevýznamné množství furokumarinů a stopy blíže neurčeného alkaloidu. 60
Hladýš širokolistý 61
5
> Působení drogy je především močopudné. Droga dále tlumí nadýmání a reguluje menstruaci. Lihový výtažek býval dříve významným stomachikem na podporu trávení.
poříční, neobsahuje však jedovatou složku (alkaloid) a nepůsobí (zřejmě z tohoto důvodu) na papilomy. Užívá se však na jiné potíže se sliznici močového měchýře, ovšem při zvýšeném dávkování 3krát 9 kapek, před jídlem, podávaných po dobu šesti týdnů.
6
) Ze všech hladýšových drog doporučujeme připravovat nálev, případně tinkturu. Nálev podáváme 2 až 4krát denně po 125 ml, tinkt u r u aplikujeme rovněž 2 až 4krát denně v množství 20 až 25 kapek.
10)
Rostlina má slavnou magickou minulost. Používal ji údajně slavný Agrippa a podle literárních pramenů bývala i v základní výzbroji alchymistů. Podle našeho názoru byla bylině přisuzována taková moc právě kvůli jejímu silnému aroma - alchymisté tak bezděky nechali působit skutečně účinnou složku byliny. Ke stejnému závěru došel nakonec i slavný Hahnemann, který nechával nemocné k hladýši čichat.
7
) Hladýš je slavnou léčivkou minulosti, ale v současnosti zájem o něj výrazně upadl. P ř i jeho užívání v terapeutických dávkách se nevyskytují žádné vážnější nežádoucí nebo vedlejší účinky. Pro malé praktické i teoretické zkušenosti s touto drogou nedoporučujeme dlouhodobé užívání ani léčení gravidních a kojících žen. Drogu lze přirozeně užívat samostatně a není nikterak dávno, kdy se tak často činilo. Dnes, je-li hladýš použit, je míchán především do směsí. 8)
Urologický čaj bylináře J a n a Veverky z Přerova: březový list 40 g kořen hladýše 20 g nať zlatobýlu 20 g nať popence 10 g květ vřesu 10 g Podáváme 4krát denně 0,25 až 0,3 litru nálevu.
9
) Podle našeho názoru je hladýš bylinou, která má z velké části účinek v aromatické části, především u kořene. Ta se zdánlivě homeopatickou úpravou ztrácí, ale je to jen složka zjistitelná naším čichem, což není zrovna nejlepší detektor. Zpracovává se čerstvý kořen byliny, kopaný nejlépe brzy po odkvětu a zasemenění, obyčejně koncem září. Upravuje se lihem 70% (ne silnějším, právě kvůli zmíněné aromatické složce) a dále se ředí lihem 40% až na potenci D4. Obecně se podává v potenci D4 při dávkování 3krát denně 6 kapek. Užívá se stejně jako v alopatii, ale speciální uplatnění má při potížích s močovým měchýřem. Působí přibližně jako pámelník 62
1
63
HOUTUNIE HOUTUNIE SRDČITÁ Čeleďsaururovitých (Saururaceae)
HOUTTUYNIA CORDATA Thunb. Houtéria srdcovitá
x)
Houtunie srdčitá je vytrvalá bylina poléhavého charakteru s plazivým oddenkem, dosahující výšky kolem 0,4 m. Má srdčité listy a drobné žlutavé květy v kláscích. Je to monotypický rod s jedním druhem, nejznámější je kultivar „Variegata" s listy zelenočervenými, žlutě skvrnitými. 2)
Houtunie roste na vlhčích stanovištích subtropických lesů. V České republice je experimentálně pěstována v Institutu tropických a subtropických rostlin při České zemědělské univerzitě v Praze - Suchdole. Hodí se i do umělých akvárií jako skleníková trvalka. V Japonsku, Kambodži a ve Vietnamu se pěstuje jako zelenina i jako léčivka. V Nepálu se pojídají vařené listy rostliny. 3)
Drogou je nať (Herba houttuniae).
4)
K nejdůležitějším obsahovým l á t k á m p a t ř í silice, alkaloidy a r ů z n é deriváty flavonoidů. 5)
Droga působí jako výborné detoxikans, když odstraňuje z těla jedovaté látky a odpady. Snižuje tělesnou teplotu. Léčí mimo jiné zápal plic, hemoroidy, nepravidelnou menstruaci, zlepšuje močení zvýšením tlaku moči a zvýšenou diurézou. P o m á h á při horečnatých onemocněních. Pokud ji aplikujeme zevně, léčí oční záněty, desinfikuje okolí a formou kašovitých obkladů léčí vředy i hemoroidy. 64
Houtunie srdčitá 65
6
> Nejčastěji bylinu užíváme tak, že 6 až 12 gramů suché nati vaříme 2 minuty v 0,6 litru vody a po desetiminutovém vyluhování precedíme do termosky. Pijeme pak po doušcích během dne. Máme-li k dispozici čerstvou surovinu, můžeme připravit čerstvou šťávu, kterou podáváme po 20 až 25 ml 4krát denně. Při horečnatých onemocněních rozmačkáme čerstvé listy a přiložíme na čelo a na chodidla, vždy asi na čtvrt hodiny.
HRACH HRACH SETY Čeleďbobovitých (Fabaceae)
PISUM SATIVUM L. Hrach siaty
7
) Do České republiky není v současné době droga běžně dovážena a vyskytuje se pouze jako složka vietnamského cévního čaje Ruton. Při uvedeném dávkování nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace. Bylinu zde uvádíme proto, že se výhledově uvažuje o jejím dovozu. 8)
S čajem Ruton, který mimo houtunie obsahuje i květ jerlínu japonského, máme výborné zkušenosti. V lehčích případech postačí úplně podávat čaj 2krát denně. Čaj je v nalevových sáčcích a podle našich zkušeností je možno jej dvakrát vyluhovat. Poprvé asi 1 minutu, podruhé déle, asi čtvrt hodiny. Oba nálevy pak mají přibližně stejnou koncentraci léčivých látek. 9
) Homeopatické zpracování jednak není známé a jednak pro nedostupnost čerstvé suroviny nepřichází v našich podmínkách vůbec v úvahu. 10)
I jednou vyluhovaný sáček je možné ještě jinak léčebně využít. Při rozbolavělých vnějších hemoroidech jednou vyluhovaný sáček Rutonu použijeme jako obklad, a to nejlépe tak, že jej prostě vložíme mezi oba hýžďové svaly a lehce zatlačíme.
^ H r á c h setý je jednoletá rostlina dorůstající výšky asi 0,75 m. Lodyha je chudě větvená, poléhavá nebo popínavá. Listy jsou sudozpeřené, tvořené 1 až 3 j a ř m y a ukončené větveným úponkem. Lístky jsou široce podlouhlé až okrouhle vejčité. Má výrazné palisty. Květní koruna je bílá až narůžovělá, někdy je zabarvena i do fialova. Kvete v květnu a červnu, některé odrůdy i v červenci. Plodem je lusk, který obsahuje 4 až 13 semen, zelených kuliček, velkých - j a k t a k é jinak - jako hrášek. 2
> H r á c h je běžně pěstovaná potravní rostlina.
3)
Pro léčivé účely sbíráme kvetoucí nať, někdy i plod, který je jin a k využíván jako potravina (Herba et Semen pisi sativi). 4)
Nať obsahuje flavonoidy, oxykumariny, fenol-karbolovou kyselinu, hojně aminokyselin a zjištěn byl i velmi hojivý allantoin, který založil hojivou slávu kostivalu. V semenech nacházíme množství draslíku, hořčíku, síry a fosforu a hojnost vitaminů zejména skupiny B, aminokyseliny a plnohodnotné bílkoviny. 5
) Nať lze využít jako prostředek protizánětlivý, hojivý a močopudný. Plod užíváme jako léčebnou výživu, zejména pro vegetariány, a v prevenci nádorového onemocnění. Protirakovinný účinek hrachu je dán tím, že blokuje enzym proteázu, jehož nádorové buňky spotřebují velké množství. 66
67
6
) Nať podáváme formou krátkodobě vařeného odvaru, 2 až 4krát denně 1 šálek. Zevně též formou kašovitých obkladů na nehojící se rány apod. Čerstvá semena požíváme syrová, sušená připravujeme například formou kaše. 7
> Semena požíváme samostatně nebo v libovolné kuchyňské úpravě; nať výhradně ve směsích, samostatně pouze při zevní aplikaci na obklady. J e d n á se o potravinu, která n e m á stanoveno dávkování. Z nežádoucích účinků je třeba připomenout slovenské přísloví „od hrachu - riť v strachu", ovšem nebezpečí nadýmání lze eliminovat přídavkem bazalky a saturejky při kuchyňské úpravě. 8
> Omytou a pomletou hrachovou nať lze přikládat na rány, například při nedostatku účinnějšího kostivalu. Lehké spáleniny přestanou bolet, jsou-li zabaleny do kašovitého obkladu z hrachové nati. 9)
V homeopatii se prostředky z hrachu setého nevyrábějí, protože jiných, se stejným účinkem a lépe zpracovatelných, je dostatek a efekt není adekvátní vynaložené námaze. 10)
Hrách setý 68
Zelený h r á c h byl symbolem dívky na vdávání. Na Rusi bývalo zvykem h á z e t po ženichovi a n e v ě s t ě h r a c h e m , aby byli plodní. N a o p a k p r á z d n á hrachovina byla předzvěstí jalovosti a nelásky. D á t n ě k o m u uplést hrachový věnec z n a m e n á v Polsku asi totéž, co u n á s „dát n ě k o m u košem". U Slovanů byl h r á c h zasvěcen bohu Perunovi, u G e r m á n ů Donnarovi. Proto se má hrách sít na Zelený čtvrtek, který je těmto bohům zasvěcen. Chcete-li na někoho poslat nežity, postačí vsypat do nového hrnku hrách, a když měsíce ubývá, zakopat hrnec pod planou hrušku. Kolik zrn bylo v hrnku, tolik nežitu se očarovanému vyrojí na těle a nezmizí, pokud hrách nebude vykopán nebo neshnije. Němci zahánějí hrachem bradavice: Vezměte tolik hrášků, kolik máte bradavic, a hoďte je do pece řkouce: „Junger Mann, alter Mann, nimm dir meine Warzen an!" (Mladý muži, starý muži, chop se mých bradavic!) 69
HULEVNIK ÚHORNÍK MNOHODÍLNÝ DESCURAINIA SOPHIA (L.) Webb. et Berth.
Čeleďbrukvovitých (Brassicaceae)
Úhorník liečivý
x)
Úhorník mnohodílný je jednoletá rostlina, dorůstající výšky asi 0,6 m. Listy má 2 až 3krát zpeřeně dělené v čárkovité úkrojky. Žluté drobné kvítky mají stavbu normálních květů, typických pro danou čeleď, ale plátky korunní jsou kratší než kalich. Plodem jsou šešule, semena jsou jednořadá. 2
) Úhorník je hojná plevelná rostlina, rostoucí především na tzv. druhotných stanovištích, ovlivněných lidskou činností: u cest, na rumištích, na pastvinách, na úhorech, u zdí, na březích řek apod. Má ráda půdy výhřevné, živné, dusíkaté, písčité i hlinité. Původní název rostliny byl hulevník mnohodílný (Sisymbrium sophia L.). 3
> Použitou drogou je kvetoucí nať (Herba sophii).
4
) Hlavní obsahovou látkou je ostrý sirný alkaloid glycocheirollin, dále nacházíme štiplavou silici, třísloviny, flavonoidy, organické kyseliny a další látky. 5
> Hulevník (úhorník) patřil k nejslavnějším Paracelsovým bylinám. Ne nadarmo byl zván „Sophia chirurgorum" neboli moudrost ranhojičů. Paracelsus sliboval, že touto drogou vyléčí každou ránu a každý vřed. Při vnitřní aplikaci je silně močopudný.
70
Úhorník 71
mnohodílný
6
> Zevně aplikujeme kašovité nebo n o r m á l n í (čajové) obklady. Horký kašovitý obklad, přiložený na podbřišek, n a p o m á h á k uvolnění močení. P r o v n i t ř n í použití připravujeme b ě ž n ý m způsobem nálev. 7
) P r o značnou chuťovou ostrost drogy ji z á s a d n ě p o d á v á m e pouze ve směsích, nikdy dlouhodobě, dětem, t ě h o t n ý m a kojícím ž e n á m . K o n t r a i n d i k a c í je těžší zánětlivé nebo vředové postižení jícnu, žaludku nebo dvanáctníku.
io) Paracelsus doporučoval protáhnout čerstvou bylinu pod tekoucí vodou, poté přiložit na ránu a po ohřátí tělesným teplem bylinu zakopat do hnoje nebo do země. Pozdější autoři potvrdili, že bylinu je možno dokonale usušit, pomlít na prášek a jím pak zasypávat rány, hnisavé afekce, bércové vředy, mokvavé proleženiny i ekzémy apod. Droga udrží ránu dokonale v čistotě a pozvolna ji hojí. Svého času se používala tam, kde v ráně vznikalo „divoké maso" nebo také „živé maso".
8)
Drogu zcela běžně používáme, především čerstvou, a to zejména při hojení ran. Tam, kde rána je zhnisaná, dáváme této droze přednost před arnikou, jitrocelem i kostivalem. Výborně čistí furunkly čili nežity. Na nežit umístíme vakuovou baňku, a to na dobu půl hodiny. Pokud baňka během této doby odpadne, usadíme ji znovu. Nejlépe tak činíme večer a po sejmutí či odpadnutí baňky přiložíme horký kašovitý obklad z hulevníkové drogy. Postup funguje velmi spolehlivě. 9
) Hulevník patří mezi byliny, na které se téměř zapomnělo; jednak pro její účinnost, a jednak proto, že při alopatické aplikaci bývá překážkou užívání velice nepříjemný pach byliny. Nyní se však bylina po delší době opět dostává ke slovu. Zpracovává se čerstvá kvetoucí nať, nejlépe trhaná v červenci a srpnu. Upravuje se lihem 70% podle §3 a dále se potencuje lihem 40% až na potenci D6. Obecně se užívá potence D4, D5 a D6, při dávkování 3krát denně 6 kapek, po jídle. Užíváme tinkturu, a to při stejných indikacích jako v alopatii, především vnitřně na potíže s trávicím systémem. S velmi dobrým výsledkem užíváme tinkturu u všech špatně se hojících ran, vředů apod., které se tak vynikajícím způsobem čistí. Postupujeme tak, že tinkturu nakapeme na gázu nebo plátno, přiložíme na ránu a přibalíme. Speciální působení má hulevníková tinktura při potížích močového systému a močového měchýře. Dávkování i potence se musí určit individuálně.
72
73
HULEVNIKOVEC HULEVNÍKOVEC LÉKAŘSKÝ CHAMAEPLIUM OFFICINALE (L.) Wallr. Čeleďbrukvovitých (Brassicaceae) Huľavníkovec lekársky
^ Hulevníkovec lékařský je jednoletá rostlina, dorůstající kolem půl metru výšky. Lodyhu má tuhou, přímou, listnatou, rozestále prutovitě větvenou, štětinatě chlupatou, s chlupy přitisknutými nazpět. Listy jsou peřenosečné, s 1 až 3 páry vejčitých až kopinatých, nazpět obrácených úkrojků. Koncové úkrojky splývají ve větší. Nejvyšší listy jsou střelovité. Okvětí vytváří chocholičnaté hrozny, květy jsou bledě žluté, plodem jsou dlouze zašpičatělé šešule, semena s trojžilnými chlopněmi. 2
) Hulevníkovec je velmi hojný plevelný druh u cest, na rumištích, na skládkách, na návsích, na březích řek. Má rád vlhké, vysýchavé, živné, kamenité, písčité i hlinité půdy. Původní název byliny byl hulevník lékařský (Sisymbrium officinale L. syn. Valarum officinale (L.) Schur.). 3
) Předmětem sběru je nať hulevníkovce lékařského (Herba sisymbrii offícinalis syn. Herba chamaeplii). 4
> Droga je velmi málo probádána. Obsahuje sirnou, ostře chutnající hořčinu, flavonoidy, třísloviny, něco silice, malé množství alkaloidů, organické kyseliny, sliz, pectin, pantosan a jiné látky. 5
) Ve vědecké medicíně se neužívá. Lidové léčitelství si drogu vždy pochvalovalo jako dobrý prostředek močopudný a podporující odkaš74
Hulevníkovec lékařský 75
lávání. Tlumí též průjmy, i těžší formy, a podporuje hojení ran. Nově znovu nalézá v lidové medicíně uplatnění, ale v poněkud jiné oblasti. 6
) V lidovém léčitelství Bílé Rusi je pro vnitřní užití nejpopulárnější tato léková forma: Čerstvou nať odšťavíme a přidáme stejné množství vody. Denní množství 60 až 125 ml vypijeme ve dvou dávkách. Jinou možností je přelít jednu polévkovou lžíci drogy 0,2 litru vroucí vody a nechat 2 hodiny přikryté vyluhovat. Poté precedíme a podáváme každé 2 hodiny 1 polévkovou lžíci čaje. 7
) Pro malou technickou znalost účinků drogu užíváme spíše výjimečně, ne ve velkých dávkách, ne dlouhodobě a nepodáváme ji dětem ani těhotným a kojícím ženám. Přednost dáváme směsím. Zevní hojivé působení hulevníkovce nedosahuje účinku hulevníku. 8
> Při silnějším průjmů a současném kašli podáváme čaj: nať hulevníkovce 40 g list jitrocele 20 g květ měsíčku 20 g nať mochny stříbrné 25 g nať tymiánu 25 g Osvědčila se nám příprava homeopatického čaje dle Kloudy v potenci U 6 -U 9 v dávce kolem 0,6 až 0,8 litru denně, který pijeme pomalu po doušcích z termosky během dne. 9
) V homeopatické literatuře nenajdeme o hulevníkovci patrně ani zmínku, ovšem vzhledem k nabývání zkušeností s ním se názor na tuto bylinu asi záhy změní. Základní surovinou pro výrobu homeopatických prostředků je čerstvá kvetoucí nať, trhaná nejlépe brzy na začátku květu, tzn. asi v polovině července. Upravuje se lihem 85% a dále se ředí lihem 40% až na potenci D3. Užívá se v potencích D2 a D3 a běžné obecné dávkování je 3krát denně 7 kapek. Podává se zhruba stejně jako v alopatii, má ale speciální působení na komplex hrtan-hltan-tonzily-bronchy a hlavně na hlasivky, kdy musí být individuálně stanovena dávka i způsob podávání. 76
10
)V literatuře jsme narazili na zmínku o zvláštním využití hulevníkovce: Dokonale vysušenou rostlinu spálíme na jemný popel a ten vmícháme do masťového základu, například do lanolinu, v poměru 1 hmotnostní díl popele na 7 hmotnostních dílů masťového základu. Používá se k ošetření suchých ekzémů, vzdorujících jiné léčbě, které zpočátku mažeme 4krát denně, potom 3krát a posléze postačí mazat 2krát denně. Ošetřená místa je třeba chránit před stykem s vodou. Staré nánosy masti smýváme tamponkem, namočeným v potravinářském oleji, nejlépe slunečnicovém. Během kúry je možné umývat se jen jednou či dvakrát týdně, bez mýdla, v krajním případě lze použít mýdla glycerinového. Procedura je dosti „špinavá," ale výsledek bývá často příjemně překvapivý. Dostavuje se přibližně do 1 měsíce. Současně je vhodné držet veganskou dietu. Zcela ojedinělým působením je účinek při obnově hlasu, především u pěvců, učitelů, řečníků a všech, kteří zvlášť namáhají hlasivky. Zde je použití dvojí a je možno odzkoušet, které bude pro konkrétní osobu lepší. Jednak je možno nať byliny pomlít (rozmixovat) a odstředit šťávu, která se smíchá s medem v poměru 1:1 a užívá po čajových lžičkách. Druhý způsob je použít tinkturu, nejlépe v potenci D2, a tuto smíchat s medem tak, aby zůstala v tekutém stavu. Takto upravená se pak užívá několikrát denně podle toho, jak je obnova hlasu aktuální. Obdobně se může bylina užívat i při zánětu hrtanu, hltanu atd., jak je uvedeno v možnostech použití.
77
CHEBULE
c-1
CHEBULE SRDČITÁ TINOSPORA CORDIFOLIA (Villd.) Miers Čeleďchebulovitých (Menispermaceae) Tinospora srdcolistá
V Chebule srdčitá je vytrvalá liáno vitá rostlina se střídavými listy, žlutavými květy a dužnatým kořenovým systémem. 2)
Vyskytuje se prakticky v celé jižní Asii. V Indii se pěstuje. Nejvíce je ceněna droga pocházející z vysokohorských poloh, například z Nepálu. 3)
Drogou je kořen a nať (Radix et Herba tinosporae syn. Radix et Herba tinospori cordifolii). 4
> Celá rostlina, ale hlavně kořen, obsahuje neglykosidní hořčinu gilonin, protoberberinové alkaloidy, glykosid giloinin, látku steroidní povahy zvanou gilosterol, polysacharidy, terpeny a hojnost minerálů. 5
) Droga je podávána jako potopudný prostředek, čili diaforetikum zvané „indický chinin". Má mimořádnou účinnost při střevních katarech, které jsou spojeny s těžkými průjmy a také infekčního původu. Droga celkově posiluje organismus a rovněž výkonnost imunitního systému. Při delším používání působí jako afrodisiakum. Povzbuzuje činnost ledvin a jater, zlepšuje metabolické pochody (lidově „čistí krev") a také mírně snižuje hladinu krevního cukru. Její aplikace je vhodná zejména při fyzické vyčerpanosti nebo pro doléčování po těžších 78
Chebule srdčitá 79
chorobách. Dosud n e z n á m ý m m e c h a n i s m e m zlepšuje nejen paměť, ale i fyzickou výkonnost. Proto je t a k é velmi vhodná pro duševně i fyzicky náročně pracující. 6
) Obvyklou terapeutickou dávku činí 4krát denně šálek nálevu. Můžeme také připravit tinkturu, kterou podáváme v jednotlivých dávkách od 25 do 40 kapek, a to i několikrát denně. 7)
Drogu je možno podávat s a m o s t a t n ě nebo v libovolných směsích. Její účinky jsou na rozhraní potravinového a léčebného přípravku. Nejsou známy žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace. 8
) Mimořádně se nám osvědčila tato trojkombinace: nať chebule 50 g nať artyčoku 30 g nať leuzey 20 g Podáváme jako univerzální čaj při únavě jaterních a ledvinových funkcí a při kožních problémech. Čaj ovinu Himal (skořicovou) využíváme v pomocné onkologické léčbě. Dokonale tlumí nežádoucí účinky (podle našich výsledků asi u 70 až 75 % nemocných) obvykle doprovázející chemoterapii a rádioterapii (ozařování) a celkově posiluje, takže nemocný se cítí subjektivně lépe. Dále brzdí rozvoj sekundárního nádorového rozsevu (metastáz) a podle novějších odborných zpráv má patrně i přímý protinádorový vliv. 9
) U chebule není použití v homeopatii známo. U nás je navíc těžko dosažitelná v původní podobě, tedy čerstvá, takže o jejím zpracování neuvažujeme.
Podle nejnovějších výzkumů má vodný výluh z chebule poměrně výrazné protinádorové působení. V onkologických indikacích může být droga podávána jak léčebně, tak i preventivně. Posílením imunitního systému snižuje v prevenci možnost výskytu nádorového bujení. V současnosti se celkem běžně na trhu vyskytuje čajovina Himal, obsahující 85 % chebule a 15 % aromatizující přísady, kterou bývá buď máta, skořice nebo voňatka, zvaná také „citrónová tráva". Himal můžeme používat všude tam, kde je předepisována čistá chebule. Máme-li hodnotit malé rozdíly tržních druhů Himalu, pak směs s mátou spíše osvěžuje, s citrónovou trávou spíše uklidňuje a Himal skořicový velmi dobře vyrovnává nedostatky některých stopových prvků a tím také upravuje rovnováhu prvků jin a j ang. Kořenový čaj se prodává pod názvem Amrit. Poznámka: V ayurvédském a čínském lékařství, resp. v čínské a indické kuchyni se občas setkáváme s pojmem „citrónová tráva". Jde o rozsáhlý rod tropických travin Cymbopogon z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Rod zahrnuje asi 30 druhů a několik kultivarů. Český název rodu zní velice sympaticky - voňatka. Nejznámější je dnes už pěstovaná voňatka Winterova (Cymbopogon winterianus Jowitt), obsahující citronellovou silici s 90 % geraniolu. V Himalu bylo použito druhu voňatka křivolaká (Cymbopogon flexuosus Stand), která je zdrojem lemongrasové silice a slouží také jako výchozí materiál k přípravě vitaminu A. Velmi často se ale užívá také druh voňatka citrusová (Cymbopogon citratus (DC.) Stapf), která nachází využití nejen jako surovina pro přípravu čajů, ale i jako koření.
10
)V sanskrtu se tato bylina nazývá amrita, což se dá přeložit jako „nektar nesmrtelnosti". Na světovém trhuje běžně známá pod hindským názvem gulancha, který přešel i do anglického názvosloví. Nepálci jí říkají gurjo, na severu Indie a v Tibetu guduchi. Droga je velmi častou a oblíbenou součástí ayurvédských léčiv a obsahuje ji například i jeden z nejproslulejších jaterních léků ayurvédského původu LIV 52. 80
81
CHŘEST ASPARÁGUS OFFICINALIS L. Asparágus lekársky
CHŘEST OBECNÝ Čeleďliliovitých (Liliaceae)
V Chřest obecný je trvalka s vysokou lodyhou. Listy má nitkovité, vyrůstající ve svazečcích z paždí zakrnělých šupin. Květy má drobné, žlutavě zelené, dvoudomé. Mají stopky s kolénky. Každý kvítek má šest okvětních lístků, stejný počet tyčinek a vrchní semeník s jednoduchou bliznou. Plodem je kulatá bobule velikosti hrachu, která brzy červená. Kořenový systém tvoří krátký oddenek a spleť dlouhých kořínků. Kvete v červnu a v červenci. Slovenský vžitý název je špargľa. 2
) I když se chřest občas vyskytuje i ve volné přírodě, zejména na teplých suchých stráních, pro sběr přichází v úvahu pouze chřest pěstovaný. 3
) Předmětem sběru jsou mladé výhonky (Turiones asparagi recentes), ale při domácím zpracovávání můžeme použít i oddenky, kořeny nebo plody. 4)
Účinné látky jsou velmi pestré. Nacházíme zde bílkoviny, tuky, uhlovodany, železo, vápník, draslík, zinek, hořčík, ale i kyselinotvornou síru a stejně působící fosfor, dále vitamin C, vitaminy skupiny B, alkaloid asparagin, glykosid coniferin a vanilin. Bobule obsahují oranžové barvivo spargaurin. 5)
Chřest má výrazné močopudné účinky, přičemž vylučuje vodu, aniž by dráždil ledviny. Čistí krev, takže jeho podávání je vhodné
82
Chřest obecný
83
u chronických ekzémů a vyrážek. Dále urychluje látkovou výměnu, což je opět výhodné například při obezitě nebo při diabetů. V posledních letech je chřest předmětem zvýšeného zájmu vědců, protože některé studie ukazují, že obsahuje zatím chemicky neznámý protirakovinný faktor, který by v budoucnu mohl výrazně napomoci v prevenci nádorových chorob, a v některých případech bylo dokonce zaznamenáno i působení léčebné. 6
) Chřest je běžně používán jako lahůdková zelenina, a to většinou vařený. Léčebně jej musíme podávat syrový, ovšem zcela zásadně dáváme přednost šťávě. Jako protirakovinný preventivní faktor lze chřest podávat jednou denně, ráno na lačno 0,125 litru šťávy, po celou dobu, kdy je k disposici. Léčebně doporučujeme dávkování zvýšit alespoň na dvojnásobek, a to zpravidla ve směsi s jinými zeleninovými šťávami. 7
> Chřest je na rozmezí potraviny a léčiva. Nejsou nám známy žádné vedlejší ani nežádoucí účinky, a to ani v těhotenství a v laktaci. Kombinaci provádíme především se šťávou mrkvovou a celerovou, které rovněž obsahují zřejmě hlavní účinnou látku asparagin, čímž se účinek potencuje. Šťávy obvykle mícháme v poměru 3 díly šťávy mrkvové, 1 až 2 díly šťávy chřestové a V2 dílu až 1 díl šťávy celerové, v celkovém množství do 0,4 litru denně.
z důvodů možnosti jemnějšího dávkování a větší šíře aplikací výhodnější volit homeopatické zpracování. Základem pro homeopatické zpracování je čerstvý výhonek, ale můžeme použít i oddenek s kořeny. Výhonek trháme v dubnu, oddenek také v říjnu a listopadu. Zpracováváme jej lihem 70% (ne více) a dále ředíme lihem 30% na potenci D3. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 3krát denně 9 kapek, před jídlem, Použití je mnohem širší než v alopatii. Kromě užití při žloutence a potížích s močovým systémem a jako žlučopudný prostředek můžeme tinkturu užívat při zánětech prostaty a močového měchy ře, při různých kožních projevech, při vodnatelnosti, bolestech srdce, otylosti, vážných ledvinových potížích a ledvinových kamenech, při impotenci, artritidách (prostřednictvím ledvin) i jako pomocný prostředek při cukrovce. 10
> Chřest byl jako lahůdková potravina i jako lék používán již starými Řeky a Římany. Hlavním producentem chřestu je dnes Francie, kde je pěstován především v okolí Paříže u Argenteuil a v okolí Saint Denis. Velkým producentem kvalitního chřestu je též Maďarsko. V České republice byl svého času proslulý Ivančický chřest a Malínský křen z Malina u Kutné Hory. Tyto časy - zdá se - již patří dávné minulosti.
8
> V léčbě se zásadně řídíme Kneippovým „všeho s mírou a dobrého pomalu", neboť zastáváme názor, že i chřest lze předávkovat, což by mohlo mít za následek výskyt krve v moči nebo silné menstruační krvácení. Za naši specialitu můžeme pokládat směs šťav, složenou z 60 ml litru šťávy mrkvové, 50 ml šťávy chřestové a 15 ml šťávy kopřivové (nebo ještě lépe rozrazilové). Podáváme 2krát denně pro všeobecné posílení a pročištění organismu, po dobu 15 dní. 9
) Jelikož chřest může být v určitých případech pokládán za poněkud nebezpečný, například při zánětech jater, ledvin apod., je 84
85
JERLIN SOPHORA JAPONICA L.
JERLIN JAPONSKY
Čeled'bobovitých (Fabaceae)
Sofora japonská
V Jerlín japonský je akátu podobný keř až strom s hustou, rozvětvenou korunou a hladkými, zelenými větvemi. Listy jsou tmavozelené, až 25 cm dlouhé, lichozpeřené, čtyř až sedmijařmé. Lístky jsou tenké, vejčitě klínovité, na líci tmavé, na rubu jakoby ojíněné. Květ je drobný, žlutý a připomíná květ rostlin z čeledi motýlokvětých. Květenství vytváří latu, plodem je lusk, nafouklý, mezi semeny přiškrcovaný. Kvete v letních měsících. 2)
Druh pochází z Japonska. Často je pěstován v arboretech, v parcích i na zahradách; u nás například v areálu U tří grácií na Břeclavsku, ale i jinde. 3
> Drogou jsou květová poupata (Gemmae sophori japonici), ojediněle plody a dokonce i listy. 4
) Poupata obsahují až 17 % rutinu, dále soforin, quercetin, polysacharidy amlosu a rhamnosu, organické kyseliny a řadu dalších látek. 5
) Droga je především vysoce hodnotným zdrojem rutinu, který velmi příznivě ovlivňuje pružnost a pevnost cévních stěn. Využití rutinu je velice pestré, od křečových žil, bércových vředů, cévních trom86
Jerlín japonský
i
87
bóz až po záněty žil apod. Droga se podává také na podporu dýchání při astmatu, přičemž i mírně snižuje krevní tlak. Dále je močopudná a celkově posiluje stav CNS, aniž by však působila sedativně. Staví také krvácení, vzniklé na základě vyšší prostupnosti cévních stěn. Má výrazné účinky protizánětlivé. 6
> Drogu podáváme v podobě krátce, asi 2 minuty vařeného odvaru. Denně podáváme 2 až 4 šálky. Tinkturu (bohužel dostupnou jen z vlastní výroby) podáváme obyčejně 3krát denně po 20 až 25 kapkách ženám a 25 až 30 kapkách mužům.
10
) V současnosti je na trhu výborná čajová směs s obsahem jerlínových poupat. Obchodní název je Ruton a dováží se z Vietnamu. Ruton tvoří vyváženou směs dvou bylin, kde druhou bylinou je „tráva Zapka", což je nať byliny Houttuynia cordata Willd. Tato bylina, která nemá české jméno, patří do čeledi Saururaceae, rovněž bez českého názvu, a je uvedena v předchozím textu.
7
> Drogu můžeme podávat samostatně, jakož i v libovolných směsích. Nejsou známy žádné vážnější nežádoucí účinky, ani kontraindikace. Není známa ani toxicita. Drogu mohou užívat malé děti i těhotné nebo kojící ženy. Mimořádně účinná je kombinace s plodem nebo květem kaštanu. Kombinace však můžeme podávat jedině v podobě tinktury. Proto je vhodné připravit z jerlínu rovněž tinkturu a používat případně směs obou tinktur. 8
) Pro vysoký obsah rutinu dáváme jerlínu přednost před ostatními rutinodárnými drogami, jakými jsou například nať pohanky, nať routy či květ černého bezu, a to zejména při léčbě nejrůznějších cévních poruch. 9
) V homeopatii je použití jerlínu celkem nezvyklé, ale jinak veskrze užitečné. Je to dnes poměrně dostupný a celkem dobře zpracovatelný materiál. Navíc je při vysoké účinnosti zcela bezpečný. Zpracovávají se poupata, která sbíráme nejlépe v červnu a červenci krátce před polednem. Zpracováváme je podle §3 lihem 90% a pak dále potencujeme až do ředění D5 lihem 40%. Obecně se používá střední potence D3 s dávkováním 3krát denně 7 kapek, po jídle. Užívá se podobně jako v alopatii, ale zvláště při potížích se složením krve a při obecných slabostech nebo obtížích. Dalo by se říci, že homeopatikum můžeme nasadit vždy, když jde o vnitřní potíže a nemůžeme určit příčinu. 88
89
KARKADE HIBISCUS SABDARIFFAL.
IBISEKSUDANSKY
Čeleďslézovitých (Malvaceae)
Ibištek krvavý
^ Ibišek súdánský je jednoletá rostlina, dorůstající výšky asi 1,2 m. Má jednoduché pilovité listy, spodní jsou vejčité, vrchní tří až pětilaločné. Lodyhu má přímou, červeně naběhlou. Velké květy vyrůstají v paždí srostlých, purpurově zabarvených listů, které mají masitý kalich a vyvinutý kalíšek. Zůstávají i po odkvětu. Květní koruna je velmi jemná, žlutorůžová, na dně nachová. Kvete pouze několik hodin a odpadáva. Nitky tyčinek bývají srostlé do sloupku. Plodem je tobolka pukající chlopněmi, která obsahuje ledvinovitá semínka. 2
) Ibišek se pěstuje v různých kultivarech v Africe, Asii, v Jižní Americe a na jihu Evropy. Vedle ibišku súdánského mohou drogu tvořit i květy ibišku čínského (Hibiscus rosa-chinensis L.). 3)
Drogou jsou p ř e d e v š í m kalichy a kalíšky (Calyce hibisci). Za drogu je n ě k d y označován květ (Flos hibisci c u m calyce). Droga je vínově červené barvy, bez výraznějšího aroma a má kyselou, lehce slizovitou chuť. 90
Ibišek súdánský 91
4
> Droga obsahuje až 30 % organických kyselin, především vinnou, citrónovou, jablečnou a ibiškovou (lakton allo hydroxicitronové). Právě tato kyselina je charakteristická pro celý rod. Dále nacházíme antokyanová barviva, flavonoidy gosypetin a hibiscin, fytosteroly pektiny a polysacharidy s 50% podílem uronových kyselin. Z vitaminů je pak přítomen především vitamin C - kyselina L-askorbová.
9)
V praktické homeopatii se karkadé nepoužívá.
10) Karkadé má i celkem výrazný účinek antipyretický; zvláště studený nápoj snižuje horečku vskutku excelentně. V České republice je karkadé na trhu k dispozici především ve směsi s drcenými šípky, a to v podobě nálevových sáčků vyráběných firmou Jemča Jemnice. Listy ibišku jsou v Africe a v Číně upravovány na chutný salát.
5
> Droga je silně močopudná a přispívá k rozpadání močových kaménků. Rozpouští též tukovápenaté sklerotické úsady a proto je dobrým antisklerotikem. Působí jako slizové protektivum trávicího ústrojí a je mírně projímavá. V zažívacím traktu a v močových cestách má účinek protizánětlivý a současně desinfekční. Spasmolyticky působí na břišní svalstvo a na dělohu. Snižuje krevní tlak a působí též fytoncidně (antibiotický) na celou řadu bakteriálních kmenů. Ve vyšších dávkách má protiparazitní účinek. 6)
V urologických indikacích podáváme 4krát denně 0,25 až 0,5 litru nálevu, v ostatních indikacích postačí dávka 1 šálku 4krát denně. 7)
Droga představuje přechod mezi léčivým a potravinářským působením. Nejsou známy žádné závažné nežádoucí účinky, a proto je droga vhodná i pro užití v pediatrii, pro těhotné a kojící ženy. Drogu lze aplikovat samostatně, ale přednost dáváme čajovinovým směsím. Vhodná kombinace je především s drcenými šípky a s vřesem. 8)
Čaj na rozpouštění ledvinového písku a vyplavování kaménků podle slovinského bylináře Jožeta Tomažinčiče: květ karkadé 40 g nať rdesna ptačího 20 g květ vřesu 20 g nať pastuší tobolky 10 g kořen anděliky 10 g Podáváme 4krát denně 0,25 až 0,35 1 čaje, který doporučujeme rychle vypít. 92
93
KAŠTAN
PRAVÝ CASTANEA SATIVA Milí.
KAŠTANOVNIK JEDLY Čeleďbukovitých (Fagaceae)
Gaštan jedlý
V Kaštanovník jedlý je velký, až třicetimetrový, mohutně rozvětvený strom. Listy má střídavé, dvouřade postavené, podlouhle kopinaté, se zaokrouhlenou, slabě srdčitou základnou, kožnaté, krátce řapíkaté, hrubě pilovité; zakončené jsou pichlavou špičkou. Na líci jsou zelené, na rubu zpočátku plstnaté, později lysé a matně bledé. Kvete na přelomu května a června, květy jsou jednodomé. Plodem je číška s kožnatým, hustě ostnitým povrchem, obsahující 1 až 3 nažky. Po dozrání puká čtyřmi chlopněmi. Nažky jsou oproti obyčejným kaštanům méně lesklé, dole zašpičatělé. Dozrávají v říjnu. 2
) Kaštan jedlý je u nás zpravidla pěstovaný strom, kterému se daří v kyprých a čerstvých, na nerostné látky bohatých půdách. Tento strom je schopen se dožít až 1 000 let. 3
) Předmětem užití jsou nejčastěji zralé kaštany, zvané marony (Achaenium castani sativae syn. Fructus castani sativae), ale někdy i listy. 94
Kaštanovník jedlý 95
4
) Droga obsahuje třísloviny elagového typu. V plodech je m i m o jmenované třísloviny až 60 % škrobu, 10 % bílkovin, přibližně 15 % cukrů, 3 % m a s t n é h o oleje, ale t a k é v i t a m i n Bi a v i t a m i n C. Listy obsahují látky glykosidní povahy, pektiny, cukry, organické kyseliny, železo, hořčík, fosfor, vitamin K a také tanin, který se pak štěpí na kyselinu elagikovou a glukózu. V kůře se ještě nacházejí pryskyřice, flobafeny, fytosterin a také invertní cukr. 5)
Jedlé kaštany jsou chutnou a hodnotnou potravinou, která navíc vydatně detoxikuje játra. Tekutý extrakt nebo tinktura z listů mají bronchosedativní a expektorační účinek. Listy můžeme tedy používat jak při bronchitidě, tak i při astmatu. Rovněž kaštanová „mouka" je dobrým lékem při různých chorobách, spojených především s průjmy.
Použití je prakticky stejné jako v alopatii, především proti silnému (černému) kašli a proti plicním chorobám, zejména při dýchacích potížích nejasné etologie. 10)
Plody se dosud hojně používají, samozřejmě v místech výskytu, ale hlavně v syrovém stavu. Syrové kaštany se užívají nejen proti průjmům, kde působí přítomný tanin, ale také proti kašlání krve, při žaludečních krváceních a obecném krvácení ze zažívacího traktu.
6
> Vhodnou lékovou formou je tinktura z listů a homeopatická tinktura z téže suroviny. Prostá tinktura se podává až 4krát denně po 20 až 25 kapkách. Při těžším průběhu zvyšujeme dávky na 30 až 35 kapek. Z listů můžeme také připravit nálev nebo dokonce macerát. Plody obyčejně usušíme a pak rozemeleme na moučku, kterou podáváme po lžičkách. 7
) Plodovou drogu obyčejně n e m í c h á m e s jinou příměsí. Listovou drogu však m ů ž e m e míchat celkem libovolně, protože při jejich užití nehrozí žádné kontraindikace ani vážnější nežádoucí účinky. 8
) Většinou užíváme listy jedlého kaštanovníku, protože je můžeme aplikovat samostatně i v různých směsích, zevně i vnitřně. Užíváme je hlavně při revmatických bolestech, protože tyto problémy užitím drogy postupně zanikají a zánět dokonce ustává. 9
) V homeopatii můžeme dokonale využít právě vlastností listů. Používáme čerstvé listy, trhané nejlépe v červenci před polednem. Upravujeme podle §3 lihem 70% a dále potencujeme lihem 30% až do ředění D3. V této potenci pak také obecně užíváme, s dávkováním 3 krát denně 10 kapek, před jídlem. 96
97
KIVI AKTiNiDiE ČÍNSKA
ACTINIDIA CHINENSIS Planch. Aktinidia čínska
Čeleďaktinidiovitých (Actinidiaceae)
V Aktinidie čínská je dřevitá popínavá liána, dosahující délky až 7 metrů. Mladé větve mají husté rezavé chlupy, které jsou i na rubu okrouhlých, dlouze řapíkatých, střídavých listů. Rostlina je dvoudomá (výjimečně jednodomá) a oboupohlavní. Nápadné, velké, žlutavě bílé samicí květy vyrůstají zpravidla jednotlivě z paždí listů. Drobnější samčí květy jsou krémově bílé a vytvářejí krátké úžlabní vrcholíky. Plodem je oválná až eliptická bobule 60 až 90 mm dlouhá o hmotnosti kolem 75 až 100 gramů, zvaná kivi. Pokožka plodu je tenká, hustě rezavě chlupatá, a lze ji jen obtížně sloupnout. Dužina je zelená, šťavnatá, sladkokyselá, s množstvím malých černých semínek, která při jídle nevadí. 2
> Domovinou kivi je Čína, nyní se však nejvíce pěstuje na Novém Zélandu. Rostlina vyžaduje teplá a slunná stanoviště, chráněná před slunečním úpalem i mrazivými větry. Pokusně je pěstována i u nás, nejčastěji v chladnějším skleníku nebo ve fóliovníku. 3
) Předmětem využití jsou plody (Fructus actinidiae chinensis syn. Kivi), ale někdy i jiné části rostliny. 4
) Plodová droga je především velikým dárcem vitaminu C, kterého obsahuje od 150 do 1 500 mg%. Důležitá je i přítomnost četných 98
Aktinidie čínská 99
minerálních látek, hlavně fosforu, železa, draslíku a vápníku, ale i přítomnost hořčíku. 5
> Drogy z celé rostliny snižují horečku a posilují organismus. Zároveň uvolňují psychické napětí a rozrušují kameny v močovém systému. Působí t a k é protirevmaticky, tlumí bolesti a zmenšují otoky kloubů, zlepšují metabolismus a léčí dokonce jaterní potíže.
Z dalších druhů rodu Actinidia se musíme zmínit především o druhu „aktinidie kolomikta" (Actinidia kolomikta), pocházející ze Sibiře a z Mandžuská. Ta snáší podstatně lépe naše klimatické podmínky. Má drobné, oválné, tmavozelené plody o hmotnosti kolem 3 gramů, s aromatickou, šťavnatou a sladkou dužinou.
6
) Podáváme čerstvé i sušené plody nebo čaj ze sušených plodů či z jiných částí rostliny. 7
) Drogu můžeme podávat samostatně nebo v různých směsích (podle d r u h u směsi), a to i těhotným a kojícím ženám. Nejsou známy žádné kontraindikace, žádné nežádoucí účinky ani toxicita. 8
) J a k o součást antirevmatické diety doporučujeme čerstvé plody kivi v množství alespoň 4 kusy denně. 9
) V homeopatické úpravě se kivi uplatní především jako zdroj velkého množství vitaminu C, a tím jako výborný protizánětlivý lék i jako prevence různých, i těch nejvážnějších onemocnění. Zpracováváme dokonale rozmělněnou h m o t u plodů, kterou upravujeme podle §1 lihem 90% nebo alespoň lihem 80%, a dále pak ředíme na potenci D3 lihem 4%. Obecně užíváme potenci D3 s dávkováním 3krát denně 10 kapek. S použitím masťového základu můžeme tuto t i n k t u r u dále zpracovávat na m a s t . M a s t potencujeme jen jednou, užíváme ji tedy v potenci D l . T i n k t u r a se používá stejně jako v alopatii, ovšem větší uplatnění nalezne v homeopatické úpravě při regulaci metabolismu. M a s t použijeme při léčbě roztroušené sklerózy a zánětlivých stavů tkáně. 10)
Tradiční čínské lékařství doporučuje kivi při léčbě nemocí jícnu a ke zlepšení funkce orgánového okruhu slinivka - slezina. Toho lze využít jednak při nejrůznějších trávicích potížích, vzniklých poruchou enzymatické tvorby, a jednak u některých onemocnění krvetvorby. 100
101
KOCIANEK KOCIANEK DVOUDOMY
ANTENNARIA DIOICA (L.) Gaertn.
Čeleďhvězdnicovitých (Asteraceae)
Plešivec dvojdomý
V Kociánek dvoudomý je vytrvalou rostlinou s plazivým, drevnatým oddenkem, ze kterého vyráží více listových růžic a ochmýřená, asi 20 až 25 cm dorůstající lodyha se střídavými, celokrajnými listy. Celá rostlina je jakoby vlnatá. Květ tvoří chocholičnaté úbory po 3 až 12. Samčí květy jsou barvy bílé, samicí narůžovělé. Plodem jsou oblé nažky. 2
) Kociánek má rád vlhké až vysýchavé, humózní, neutrální až kyselé půdy, a nacházíme ho na pastvinách, na lukách, ve světlých lesích a krovinách. V Tatrách vystupuje až do nadmořské výšky 1 700 m n. m. 3
) Předmětem sběru je květ nebo celá nať (Flos et Herba pedi cati), oba druhy květů sbíráme odděleně, protože terapie vyžaduje především červený květ. Sběr provádíme v květnu a červnu, nejlépe před plným rozkvětem rostliny. 4
) V droze je malé množství alkaloidů, které jí dávají typickou vůni a hořkou chuť. Dále nacházíme silici, třísloviny, pryskyřici, hořčiny, fytosterol, uhlovodík C28H58, tanin, kaučuk, prchavý olej a stopy dosud neupřesněných substancí. 102
Kociánek dvoudomý 103
5
> Hlavními indikacemi pro aplikaci drogy jsou střevní katary a záněty dýchacích cest.
lehké. Jednou jsem to zkusil a docela se mi z toho motala hlava. Žádné věštecké sny jsem však neměl (J. A. Z.).
6
) Vhodnou lékovou formou je nálev, podávaný 4krát denně po jednom šálku. 7
) Při podávání drogy nebyly zjištěny žádné výraznější vedlejší nebo nežádoucí účinky. Drogu lze podávat jak samostatně, tak i v rámci nejrůznějších směsí. 8
) Čajovina proti střevním potížím: květ (nať) kociánku 40 g nať ožanky kalamandry 20 g nať meduňky 20 g nať dobromyslu 10 g oddenek puškvorce 10 g Podáváme jako bylinářský čaj, asi 2 až 3krát denně v množství 0,25 litru. 9)
V homeopatii je sice užívání kociánku dost neobvyklé, ne však neúčinné. Platí zde tentýž a r g u m e n t jako u jiných bylin - v čerstvém stavu se zachová nejvíce účinných látek a homeopatická t i n k t u r a je vždy okamžitě k dispozici, což je při daných indikacích t a k é pom ě r n ě důležité. Surovinou pro homeopatické zpracování je samicí květ, který se u p r a v u j e podle §2 lihem 70%. Dále se u p r a v u j e až do potence D5 lihem 40%. Obecně podáváme potenci D4 s dávkováním 3 k r á t d e n n ě 8 kapek, před jídlem. Užíváme v podstatě stejně jako v alopatii, zejména p a k u všech potíží s dýchacími cestami, hlavně při a s t m a t u , chronické bronchitidě, kašli, laryngitidě a při zánětech dýchacích cest. Užívá se t a k é při žlučníkových potížích. 10)
Kociánek býval kdysi používán v magii k vyvolávání věšteckých snů. V takovém případě byla v místnosti zapálena celá suchá rostlina a vzniklý dým byl vdechován. Nicméně mágové to asi neměli 104
105
KOHOUTEK KOHOUTEKLUCNI
Čeleďsilenkovitých
LYCHNIS FLOS-CUCULIL.
(Silenaceae)
Kukučka lúčna
^ Kohoutek luční je trvalka s přímou lodyhou a s listy na bázi srostlými, s pětičetnými květy zpravidla červenými, zřídka také bílými. Lodyžní listy jsou vstřícné, čárkovitě kopinaté, přízemní listy rostou v růžici a jsou podlouhle kopisťovité. Květy vyrůstají ve volných vidlanech a jsou dlouze stopkaté. Plodem je tobolka s 5 zuby a ledvinovitými semínky. 2
) Kohoutek je místy velmi hojná rostlina, která má v oblibě půdy neutrální až mírně kyselé, živné, vlhké, ale propustné. Je typickou bylinou luční. 3
) Drogou je kvetoucí nať (Herba lychni), sbíraná v červnu a červenci.
4
) Droga obsahuje především saponiny, stopy alkaloidů, dále vitamin C a třísloviny. Předpokládá se i přítomnost fytoncidně působících látek. 5
) Droga tlumí děložní krvácení, a proto se může podávat při dlouhé nebo příliš silné menstruaci. Její expektorační vliv se dá využít v léčbě bronchitídy. Lihové výluhy (tinktury) z této drogy vykazují 106
Kohoutek luční 107
značnou antibiotickou aktivitu, zejména pak na grampozitivní bakterie. To jsou hlavně streptokoky, zlatý stafylokok a proteus vulgaris. Běloruské lidové léčitelství drogu doporučuje jako antirevmatikum a teké bezdětným párům pro zvýšení plodnosti. Zevně se pak doporučuje na hojení ran a bércových vředů. 7
) Drogu je možno běžně kombinovat do směsí bylin. Vážnější nežádoucí účinky nebyly prokázány. Přestože jsme s jejím použitím někdy dosahovali dobrých výsledků, přece jen se přikláníme k určité opatrnosti, protože farmakognostický a farmakologický výzkum není zatím dostatečný. Drogu doporučujeme pro jistotu pouze ke krátkodobému podávání a v mírném dávkování.
Vlastním základem je čerstvá kvetoucí nať, sbíraná v červnu a červenci, nejlépe kolem poledne, která se upravuje podle §3 lihem 80%. Základní esence Dl se dále potencuje lihem 40% až do ředění D6. Obecné použití je v potenci D6 s dávkováním 3krát denně 8 kapek, před jídlem, po dobu 30 dní. Může se aplikovat 4krát do roka. Aplikace je shodná jako u výše uvedených stavů, tzn. při gynekologických potížích, neplodnosti (u obou partnerů), při revmatismu a jako vynikající antibiotikum.
8
) Výbornou protirevmatickou koupel rukou i nohou představuje lázeň připravená ze směsi 50 % ovesné slámy, 35 % březového listí a 15 % nati kohoutku, po které poměrně rychle mizí anebo se zmenšují otoky kloubů, zejména menších a malých. Koupel provádíme obden, tedy jeden den ruce, druhý den nohy. Koupel trvá 10 až 15 minut při nejvyšší možné teplotě, která se dá vydržet. Provádí se formou bylinářské kúry, která je popsaná ve všeobecné části I. dílu. Po každé koupeli lehce do ruku (nohou) vmasírujeme Kittlovu mast a ulehneme. Kittlovu mast může vyrobit každá lékárna. Jak už název napovídá, jde o prastarý recept velkého severočeského léčitele Kittla, který je zde mírně modifikován s ohledem na nové poměry: Ol. hellianthi (slunečnicový olej) 350,0 Sulphuri praecipitati (srážená síra) 200,0 Cerae alb. (bělený včelí vosk) 300,0 Camphorae (kafr) 100,0 Ol. terebinthinae (terpentýn) 50,0 9
> Pokud naše informace postačují, homeopaticky se zatím tato bylina nezpracovává. Toto zpracování by pravděpodobně bylo vhodné pro antibiotické vlastnosti byliny, hlavně v oblasti revmatologie a gynekologie (viz také bezdětnost). 108
109
KOKORIK KOKORIK LEKÁRSKY Čeleďliliovitých (Liliaceae)
POLYGONATUM ODORATUM (Milí.) Druce Kokorík voňavý
V Kokořík lékařský je vytrvalá bylina s hrbolatě napuchlým belavým oddenkem. Květonosná lodyha, dorůstající výšky až půl metru, bývá obloukovitě prohnutá, hranatá, nahoře zmáčknutá, porostlá střídavými, téměř přisedlými, vejčitými, dvouřade sestavenými listy. Květy vyrůstají na převislých stopkách jednotlivě nebo po dvou z úžlabí listů. Mají válcovito-trubkovité, šestizubé, hořkými mandlemi slabě vonící bílé okvětí. Tyčinek je šest, semeník svrchní s jednoduchou čnělkou; plodem je modročerná bobule. Kvete v květnu a červnu. Za zajímavost lze považovat skutečnost, že jedinci rostoucí v polostínu nebo ve stínu mají až 3krát větší listy než jedinci ze slunečných stanovišť. 2
) Kokořík je velmi rozšířená rostlina kamenitých strání a světlejších lesů. 3
) Předmětem sběru je oddenek (Radix sigilli salomonis syn. Rhizoma polygonati officinalis), sbíraný na jaře nebo na podzim a rychle sušený umělým teplem do 42 °C. Přípustné je i použití drogy z jiných druhů kokoříku. 110
Kokořík lékařský 111
4)
Kokořík patří k rostlinám málo probádaným. Obsah srdečních glykosidů, podobných jako v konvalince, zatím nebyl potvrzen ani vyvrácen. Jistá je naproti tomu přítomnost tzv. glukokininů, tedy látek snižujících hladinu krevního cukru. Dále nacházíme saponiny, slizy, třísloviny, šťavelan vápenatý a jiné látky. 5
) V n i t ř n ě býval dříve oddenek kokoříku podáván jako močopudný a uklidňující lék. I v minulosti však býval častěji kokořík používán zevně, především na obklady při kožních zánětech, a t a k é při revm a t i s m u , kdy se používala koupel p ř i p r a v e n á z celé rostliny včetně oddenku. Svého času bývaly oblíbeny i změkčující obklady s kokoříkem. 6)
Podávání kokoříku v n i t ř n ě ve formě čaje nedoporučujeme. Indikaci s použitím oddenku kokoříku jako diuretika pokládáme za zastaralou. V naší praxi využíváme pouze tinkturu z kokoříku, kterou spíše ojediněle podáváme jako pomocný lék uklidňující při stavech úzkosti a paniky; vhodný je i při některých formách epilepsie. V první indikaci podáváme jednorázově 30 až 35 kapek, které doporučujeme zapít dobromyslovým nebo třezalkovým čajem, a pokud se stav do několika dní nezlepší, doporučujeme návštěvu u psychiatra. V druhé indikaci volíme dlouhodobější podávání malých dávek, například 4krát denně 10 až 15 kapek. Užití tinktury při léčbě diabetů II. typu (na inzulinu nezávislého) je vysoce osobní záležitostí, protože zabírá pouze asi u poloviny až 2/3 nemocných. V této indikaci je vhodné podávat delší dobu malé dávky, například 4krát denně 10 až 12 kapek nebo i méně, a častěji kontrolovat hladinu krevního cukru. Proti zevním aplikacím není vážnějších námitek. Pro jistotu bychom měli při první aplikaci kokoříkové tinktury podávat jen 5 kapek, abychom vyzkoušeli, zda léčený případně netrpí alergií. Zaznamenali jsme totiž jeden případ alergie u nemocného, trpícího všeobecnou alergií na všechno možné. Po aplikaci kokoříkové tinktury (pro silnou úzkost, která nereagovala na lékařem předepsaný Diazepam) došlo k výsevu drobné vyrážky. Ta spontánně za dva dny odezněla; úzkost naštěstí také. 112
7)
Z uvedeného textu vyplynulo, že kokořík nemícháme do směsí, ale podáváme jej výhradně samostatně. Zevní použití je prakticky bez omezení, při vnitřním použití podáváme pouze dobře dávkovatelnou tinkturu a z léčby vylučujeme malé děti, těhotné a kojící ženy a zesláblé staré lidi. Nedoporučujeme dlouhodobé podávání. Děti raději upozorníme na relativně vysokou toxicitu plodů - bobulí. 8)
Kašovité obklady z kokoříku ve spojení s opatrnou a kvalifikovanou tzv. lymfodrenážní masáží mohou výrazně napomoci k odstranění nebo k výraznějšímu zmenšení lymfatických otoků. 9
) Homeopatické zpracování umožňuje využít všech vlastností a vůbec umožnit vnitřní aplikaci. Základem je čerstvý oddenek, kopaný na podzim v říjnu, brzy ráno kolem osmé hodiny. Zpracovává se podle §3 lihem 75% a dále se potencuje lihem 30% až do potence D8. Obecně užíváme nejčastěji v potenci D7 s dávkováním 3krát denně 5 kapek, po jídle. Používáme hlavně při cukrovce, ale s individuálním dávkováním, při revmatismu, také jako močopudný prostředek a pak jako v alopatii. Zevně se může užívat bez omezení, především však na pohmožděniny apod. 10)
Náš příbytek ochrání oddenek kokoříku, položíme-li jej do každého ze čtyř rohů místnosti. Používal se rovněž při vymítání ďábla a při ochranných kouzlech všeho druhu. Odvarem z oddenku bývaly kdysi vykrápěny místnosti, aby byl prostor očištěn od zlých sil. Oddenek býval též přidáván do kadidla při obětních obřadech.
113
KONDURANGO MARSDÉNIE KONDURANGOVÁ
MAESDENIA CONDURANGO Rchb.
Čeleďklejichovitých (Aschpiadaceae)
Marsdénia kondurangová
x)
Marsdénie kondurangová, dříve nazývaná baňura, je keř s plazivým nebo ovíjivým pněm, vstřícnými, krátce řapíkatými, vejčitými, celokrajnými listy a drobnými zelenavě žlutými květy v úžlabních latách. Plodem jsou podlouhlé měchýřky obsahující početná semínka, která jsou jemně ochmýřená. 2
) Rostlina je domovem na svazích Kordiller, zvláště na území Ekvádoru a v Bolívii. U nás ji najdeme jen v botanických zahradách, kde se pěstuje pro vědecké účely.
3
) Drogou je kůra (Cortex condurango), přicházející do obchodů v kusech, dlouhých do 12 cm, širokých 2 až 3 cm a svinutých do trubic nebo žlábků. Přichází také již drcená na kousky o přibližné velikosti 3 x 3 cm. U nás se této drti dává přednost. 4
) Droga obsahuje především glykosidicky vázanou hořčinu condurangin, dále třísloviny a silici, pregnanové deriváty esterifikované kyselinou skořicovou a s cukernou složkou glukózou, oleandrózou, cynarózou a metylalózou. Dále zde nacházíme kyselinu chlorogenovou, kávovou, cyklid condurangitol, flavonoidy, kumariny, vanilin a řadu dalších látek. 114
Marsdénie kondurangová
I
115
5
> Droga patří mezi tzv. adstringentní amara. Podáváme ji při nedostatku trávicích enzymů, který doprovází různé pankreopatie, při špatném trávení všeobecně a všude tam, kde je podrážděna sliznice trávicího ústrojí. Působí také jako celkové tonikum a roborans a má efekt kancerostatický, směřovaný zejména do oblasti trávicích orgánů. V onkologických indikacích ji pokládáme za nezbytnou pomocnou drogu. 6
) Drogu lze občas získat v lékárnách ve formě tekutého extraktu (extractum condurango fluidum). Tuto drogu aplikujeme v dávkách maximálně 4krát denně 25 kapek, průměrně 3krát denně 20 kapek, nejlépe před jídlem. Běžným produktem bávalo i kondurangové víno, podávané v dávkách asi 4 až 5 polévkových lžic denně, nejlépe mezi jídly. Z čajových forem se připravuje většinou odvar, jehož příprava vykazuje určitou zvláštnost. Hlavní obsahové látky drogy jsou totiž obtížně rozpustné za horka, a proto musíme čaj nechat vyluhovat až do vychladnutí. Můžeme také přímo připravovat macerát za studena.
U homeopatické úpravy je přístup tepla znemožněn a doba macerace libovolná. Surovinou je kůra konduranga, která se upravuje lihem 90%, ale musí se macerovat 30 dní! Rozhodně nedoporučujeme tuto dobu zkrátit. Dále se potencuje až do potence D4 lihem 40%. Obecně užíváme v potenci D4 s dávkováním 3krát denně 8 kapek, po jídle. Užíváme stejně jako v alopatii, ale hlavně využíváme účinky antineuralgické a trávení podporující. 10
) Jen pro zajímavost je třeba podotknout, že rezavec šikmý roste i u nás, konkrétně na Českomoravské vrchovině, v březových hájích nebo ve shlucích bříz. Jeho účinek zatím ještě zkoušíme, ale věříme, že bude mít přinejmenším podobnou účinnost jako rezavec ruský - čaga.
V Drogu můžeme přirozeně míchat do různých směsí s tím, že ovšem nezapomeneme na nutnost vyluhování drogy zastudena. Vhodnou drogou k míchání je například kořen anděliky, puškvorec, máta, ale i heřmánek, měsíček, ožanka a další drogy. Predávkovaní může vést ke zrakovým poruchám, třesu, pocení i závratím. Droga není vhodná ani pro těhotné a kojící ženy. 8
) Při nádorovém onemocnění trávicího ústrojí se vždy nejprve snažíme, aby si nemocný sehnal z Ruska nebo z jiných pramenů rezavec šikmý, zvaný také čaga, nebo přípravek z rezavce Befungin. Tuto léčbu pak doplňujeme čajem z rudého lapacha, měsíčku, konduranga, vřesu a vlaštovičníku, všech stejným dílem. Tato léčba má velmi dobré účinky. 9
) Homeopatická úprava konduranga je velmi vhodná právě pro nevhodnost tepelné úpravy, jejíž dopad není ještě zcela jasný. 116
117
KOZÍ
BRADA
KOZÍ BRADA LUČNÍ Čeleďčekankovitých (Cichoriaceae)
TRAGOPOGON PRATENSIS L. Kozobrada lúčna
x)
Kozí brada luční je dvouletá bylina s lysou, asi půl metru vysokou, jednoduchou nebo přímo vidličnatě větvenou lodyhou a čárkovitými, dlouhými, celokrajnými listy, které přisedlou bříškovitou spodinou lodyhu do poloviny objímají. Úbory mají bezplevné lůžko a jednořadý zákrov. Každý úbor obsahuje 20 až 50 obojakých kvítků se žlutými jazykovitými korunami. Plodem jsou protáhlé nažky, opatřené chmýrem. Rozvíjejí se v časných ranních hodinách a již kolem desáté hodiny dopolední se opět zavírají. Oddenek je vřetenovitý, dužnatý, zevně hnědý a uvnitř bílý, a podobně jako celá rostlina roní hořké mléko. 2)
Kozí brada je poměrně hojná bylina luk, trávníků, mezí, okrajů cest apod. Kvete od května do července. 3
) Předmětem sběru a použití je především oddenek (Radix tragopogoni), sbíraný na jaře nebo častěji na podzim, po odkvětu rostliny. 4
> Droga obsahuje hořčiny, lepkavou mléčnou šťávu, něco málo saponinů, sliz, látky pryskyřičné povahy, stopově alkaloid, inulin, kyseliny, mastné substance apod. Obsahuje pravděpodobně i látky fytoncidního charakteru, protože je prokázáno antibiotické působení 118
Kozí brada luční 119
in vitro. Pokusy in vivo nebyly prováděny. J i n a k je droga velmi málo prozkoumána. 5)
Terapeutické spektrum kozí brady je obdobné jako léčivé působení čekanky, čemuž i napovídá botanické začlenění do stejné čeledi. Lze ji použít jako podpůrné a pomocné léčivo poruch jaterních a žlučníkových, při zánětech močových cest, při zažívacích poruchách a při kožních nemocech, kde je vhodná aplikace zevní i vnitřní. 6)
Doporučujeme podávání krátce, asi půl minuty vařeného odvaru v množství 2 až 4 šálky denně.
a kapavému močení a pomáhá i při ujídání na prsou, proti kašli a těžkému dýchání, jakož i proti suché nemoci (tuberkulosa plic) . Kořen kozí brady, vařený s kadeřavým zelím v masové polévce, posypaný dlouhým pepřem, dává kojným chůvám, které ho pojídají, mnoho mléka. Kozí brada prospívá neduživým játrům, zahání žáhu apalčivost žaludku. Někteří píší, že kozí brada, pitá po 7 dnů napořád s trochou přesličky stlučené na prach, hojí raněná střeva i měchýř...
7)
Čerstvé výhonky byliny byly od nepaměti používány jako potravní a salátová rostlina. Již z tohoto faktu lze odvodit, že s podáváním byliny nebudou velké problémy. Nejsou známy žádné nežádoucí nebo vedlejší účinky. Drogu m ů ž e m e podávat jak s a m o s t a t n ě , t a k ve směsích. 8
) S kozí bradou m á m e nejlepší zkušenosti zejména při řešení dermatologických problémů. Vnitřně podáváme čaje v obvyklých dávkách, zevně pak kašovité nebo obyčejné obklady. 9)
Kozí b r a d a je celkem v d ě č n ý m objektem h o m e o p a t i c k é h o zpracovávání, i když p ř í m é používání byliny se zdá být výhodnější. Velikou výhodou homeopatických prostředků je jejich dostupnost a možnost využití při léčbě cukrovky. Základem je kořen rostliny, kopaný nejlépe hned na podzim, v září a říjnu, kolem osmé hodiny ranní. Upravuje se dále lihem 80% podle §3 a základní esence se pak dále potencuje lihem 30% na potenci D4. Obecné dávkování je v potenci D4 3krát denně 9 kapek, před jídlem. Užíváme téměř stejně jako v alopatii, hlavně při bronchitídach, zánětech hrdla, při kašli, ale také jako pomocný lék při cukrovce. 10) Význam kozí brady oproti minulosti poněkud poklesl. Již Matthioli totiž na bylinu pěje nejrůznější chvalozpěvy: Kořen, požívaný syrový, ano i vařený, jest výtečným prostředkem proti bolestivému 120
121
KOZINEC ASTRAGALUS GLYCYPHYLOS L. Kozinec sladkolistý
KOZINEC SLADKOLISTY Čeleďbobovitých (Fabaceae)
x)
Kozinec sladkolistý je lysá, poléhavá až plazivá trvalka, výšky od 0,3 do více než 1 m, s h r a n a t o u lodyhou. Listy má dlouhé 10 až 20 cm, se 4 až 7 jařmy, lístky široce eliptické nebo vejčité, květní kalich široce zvonkovitý, k o r u n u nazelenale žlutou nebo bledou. Plodem jsou lusky. 2)
Kozinec je rostlina křovin a světlých lesů a jejich okrajů. Vyžaduje půdy vlhké, výhřevné, živné, n e u t r á l n í nebo zásadité, humózní. Rostlina je vhodná k pěstování. 3)
Sbírá se kvetoucí nať (Herba astragali), a to v létě, případně na jaře nebo na podzim i kořen (Radix astragali). Rostlině se často říká „lesní lékořice" pro podobné působení. Velmi podobně působí i jiné druhy kozince, jako například kozinec bezlodyžný (Astragalus excapus L.), kozinec drsnokvětý (Astragalus dasyanthus Pallas) nebo kozinec dánský (Astragalus danicus Retz.). 4
> Kozince obsahují určitá množství málo probádaných alkaloidů, dále flavonoidy, vitamin C, olej, třísloviny, aminokyseliny, řadu mikroprvků, něco silice, glycirrhyzin, proteiny, sacharózu, pryskyřice, saponin, asparagin, kaučuk a další, vesměs málo známé látky. 5
) Droga silně podporuje močení a je zároveň potopudná. Snižuje krevní tlak a působí také sedativně. Tlumí bílý výtok, při zevním 122
Kozinec sladkolistý 123
použití zmenšuje vypadávání vlasů. Ve formě klyzmatu jí lze také utlumit krvavé průjmy. Podávána formou bylinného balzámu působí jako výborný žaludeční léčivý prostředek. Může být také použita jako celkové tonikum při úpadku fyzických, ale i psychických sil. 6
) Vhodnou lékovou formou je macerát, podávaný v dávce 100 až 125 ml, a to 4krát denně. Můžeme však podávat i nálev, připravovaný v koncentraci 1:10 a dávkovaný 3krát denně 1 šálek. Bylinný balzám dávkujeme 4krát denně 1 čajovou lžičku a tinkturu 3krát denně 25 ± 5 kapek. 7
) Kozincovou drogu můžeme kombinovat do různých směsí. I když zde nebyl zjištěn žádný případný toxický účinek a nejsou ani známy vážnější nežádoucí účinky nebo dokonce kontraindikace, postupujeme s ohledem na málo prozkoumané alkaloidy dost obezřetně. Spíše bychom doporučovali podávání malých a středních dávek a jen po dobu nezbytně nutnou pro léčbu. Neměla by však překračovat 6 týdnů. 8)
Kozinec se osvědčil v kombinaci s natí úročníku bolhoje a natí yzopu. Všechny byliny se přidávají stejným dílem a podávají jako nálev. Hlavně se ale osvědčuje jako mírné geriatrikum, právě pro schopnost posilovat i psychickou kondici. Místy se lépe osvědčuje podávání formou bylinného balzámu, které má zpravidla vyšší účinek. 9
> Ani kozinec není v homeopatické praxi obvyklý, ale je velmi užitečný. Právě pro neznalost obsahových látek a jejich celkové účinnosti používáme homeopatické prostředky pro jejich naprostou bezpečnost při zachování účinku. Nejlepším základem pro homeopatické zpracování je čerstvá kvetoucí nať, i když může být s úspěchem použit i kořen, kopaný na podzim v září nebo na jaře v březnu. Nať trháme hned na začátku květu, nejlépe v červnu mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou, a upravujeme podle §3 lihem 70%. Dále pak ředíme pouze do potence D2 lihem 40%. Obecně používáme potenci D2 s dávkováním 3krát denně 5 kapek, před jídlem. 124
Užíváme stejně jako v alopatii, hlavně jako prostředek léčby močových cest, proti dermatozám, proti kašli a při revmatismu. 10
) Setkali jsme se s mužem, který užíval kozincovou drogu na přípravu léčivých klyzmat při ulcerózní kolitidě a velice si pochvaloval rychle nastoupivší úlevu. Zatím jsme neměli možnost tuto indikaci dostatečně ověřit na větším počtu nemocných. Droga je totiž dostupná jedině vlastním sběrem a pravděpodobnost, že nemocný bylinu pozná a je ochoten ji takto odzkoušet, je značně malá. Tradiční čínské léčitelství si mimořádně váží příbuzného kozince blanitého (Astragalus membranaceus Wild.). Podává jej všude, kde je třeba tonizovat hlavní životní energii „čchi". Droga, kterou je nejčastěji kořen, posiluje slinivku, slezinu, ledviny a plíce. Na základě současných výzkumů se o kozinci začíná hovořit jako o tzv. modifikátoru biologické odpovědi, protože má schopnost regulovat funkci kůry nadledvinek a produkci bílých krvinek, především T-lymfocytů a makrofágů, produkci červených krvinek, hormonů včetně interferonu a protilátek imunoglobulinů. Působí také proti chorobnému útlumu kostní dřeně a prodlužuje reprodukční období u zdravých buněk o přibližně 50 %. Proto je možno jej využívat u nemocných po rádioterapii (ozařování) a chemoterapii a dokonce i u nemocných AIDS. Dokáže chránit játra před tukovou degenerací způsobenou toxiny, například tetrachlormethanem. Jsou známy i močopudné účinky, dále snižuje krevní tlak a celkově zvyšuje odolnost a vitalitu.
125
KRUSPANEK ZIMOSTRÁZ VŽDYZELENÝ Čeleďzimostrázovitých (Buxaceae)
BUXUS SEMPERVIRENS L. Krušpán vždyzelený
^ Zimostráz vždyzelený je neopadavý, jak název napovídá vždyzelený keřík s krátkými větvemi a neobyčejně tvrdým dřevem. Dorůstá výšky kolem jednoho metru a je oblíbeným předmětem tvorby živých plotů. Má okrouhlé až vejčité, krátce řapíkaté, celokrajné a kožovité listy, zpravidla vstřícné. Drobounké zelenavě bílé květy vytvářejí úžlabní klubíčka. Plodem je třípouzdrá tobolka. 2
) Zimostráz je původně jihoevropský pěstovaný druh, který zřídka zplaňuje. Bývá ale častou součástí různých parků a arboret. 3
) Drogou je list (Foliům buxi), sbíraný od dubna do června. Pozdější sběr je možný, ale droga má pak méně účinných látek. 4
) Droga obsahuje prchavý olej, hořčinu, pryskyřice, pektiny, kaučuk, alkaloidy buxin, parabuxin, parabuxinidin, buxamin, silici a tříslovinu. 5
) Droga je podávána především jako antipyretikum. Snižuje markantně teploty, zejména u chorob spojených se zimnicí a při horečnatých zánětech cest žlučových a močových. Mírně také snižuje krevní tlak. 6
) Drogu podáváme buď v prášku, 2 až 3krát denně na špičku kulatého nože, nebo v podobě nálevu, obvykle dva, tři nebo čtyři pohá126
Zimostráz vždyzelený 127
ry po 100 až 125 ml denně. Drogu lze také aplikovat zevně formou obkladů nebo koupelí při ekzémech a při revmatickém postižení kloubů. 7)
Droga n e n í vůbec u r č e n a pro dlouhodobé užívání a n e s m í m e t a k é překračovat zde uvedené dávky. Kombinace drogy ve směsích je sice možná, ale v praxi se t é m ě ř neprovádí. P ř i zvýšených dávkách nebo při dlouhodobém podávání by se mohly projevit účinky drogy především přetížením j a t e r a ledvin. 8)
Tinktura připravená hlavně z čerstvých listů má poměrně výrazné antibiotické působení, avšak bohužel i určitou toxicitu. Vnitřně ji proto podáváme spíše ojediněle, v dávkách od 5 do 15 kapek. O to více však krušpánek využíváme zevně, především v podobě tzv. lihovodného roztoku. Například výborné a také účinné kloktadlo získáme, když do poháru zimostrázového nálevu přidáme 30 až 35 kapek tinktury. Stejný roztok lze využít například pro léčbu bakteriálně podmíněného kožního zánětu
Pušpán se řecky nazývá Púxos, latinsky Buxus, vlašsky Bosso, francouzsky Buys, německy Buxbaum. Docela zajímavý je návod na zhotovení nálevu proti vypadávání vlasů: Padesát gramů jemně nařezaných zimostrázových listů vložíme do studené vody, přivedeme k varu, pak 15 minut přikryté vaříme. Dobře precedíme a pravidelně užíváme jako roztok pro masáž vlasové pokožky. Z listů také můžeme připravovat obklady při různých ekzémech a plísních: Padesát gramů listů zimostrázu vložíme do studené vody, přivedeme k varu, 10 minut vaříme přikryté a pak necháme ještě 10 minut vyluhovat. Odvar užíváme k obkladům postižených míst. Při špatném prokrvování nohou, hlavně chodidel, můžeme taktéž použít odvar: Sto gramů listů zimostrázu vsypeme do 1 litru studené vody. Přivedeme k varu a 10 minut mírně vaříme na malém plameni. Pak necháme zchladnout a precedíme. Užíváme na koupel a obklady nohou.
9)
V homeopatii se zimostráz dost využívá, zřejmě pro své antibiotické působení a pro mimořádný účinek při zánětech žlučových a močových cest. Základem je list, případně i kůra, ale většinou je snazší použít list. Ten trháme nejlépe od poloviny května do poloviny června mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Upravujeme jej podle §3 lihem 80%. Dále tinkturu ředíme lihem 30% až na potenci D4. Obecně dávkujeme v potenci D3 3krát denně 7 kapek, před jídlem. Užíváme jako v alopatii, obecně na všechny zánětlivé stavy, od obyčejných zvýšených teplot až po zmíněné záněty žlučových a močových cest. 10
)Matthioli: Mistři lékařští praví, že hadi pozírají kořen pušpánový při úrazech a zraněních a vyhojí se. Jeden každý se má chrániti ležeti neb spáti nebo vůbec toliko odpočívati pod zimostrázem neb vůně tohoto keře jest protivná mozku a vůbec celé přirozenosti lidské. Proto jsou blázni ti, kteří nosí na hlavě zimostrázové věnce. 128
129
KURKUMA KURKUMA DLOUHÁ
CURCUMALONGAL. Kurkuma pravá
Čeleďzázvorovitých (Zingiberaceae)
V Z masitého podzemního oddenku kurkumy dlouhé vyrůstá asi 1 m vysoká vytrvalá bylina s podlouhlými listy a žlutými květy na krátkých květních stvolech. Přízemní listy jsou kopinaté, celokrajné, asi 0,5 metru dlouhé, před rozvitím kornoutovitě svinuté a přerůstající květní stvol; mezi nimi je přímý, poměrně krátký, asi 15 cm vysoký stvol, zakončený hustým klasem květů. Plodem jsou trojpouzdré mnohosemenné tobolky, pukající třemi chlopněmi. 2
> Kurkuma je původem z jihovýchodní Asie, Laosu a Thajska, ale většinou se pěstuje v klimatu podobném domácímu. K nám se výhradně dováží. 3
) Drogou je oddenek (Radix curcumae) jasně žluté barvy.
4
> Droga obsahuje vonnou silici a krásně žluté barvivo kurkumin (anglicky turmerik), dobře rozpustné v etanolu. Dále jsou zde obsaženy seskviterpeny, ketony turmerton a arturmaron, zingiberin, ostré hořčiny a řada dalších látek. Z nich je nejdůležitější součást silice tolilmetylkarbinol. Silice také obsahuje něco kafru, ale především L-cykloisoprenomyren. 130
Kurkuma dlouhá 131
5
) K u r k u m a je ideálním léčivem některých poruch jaterní činnosti a výrazně ovlivňuje i žlučník a žlučové cesty. Zvyšuje tvorbu žluči, usnadňuje její vydělování do střev, tlumí záněty v této oblasti vzniklé i křečové bolesti, které je doprovázejí. Proto je namístě její nasazování při žlučníkových kaméncích a při jaterních potížích souvisejících s tvorbou a odtokem žluči. Vhodná je především při tzv. cholangitidě, což je onemocnění zánětlivého c h a r a k t e r u , postihující nejen velké žlučovody vedoucí ze žlučníku do střeva, ale i malé jaterní kanálky, sbírající žluč z jater do žlučníku. Kromě toho zlepšuje k u r k u m a chuť k jídlu a t r á v e n í a u m í i zabránit kvasné a hnilobné dyspepsii. Důvodem je, že na rozdíl od jiných, běžně používaných d r u h ů koření, jakými jsou například pepř nebo nové koření, působí k u r k u m a jemněji a méně dráždivé. Můžeme ji doporučit jako tzv. „dietní koření", zejména jednotlivcům, kteří z různých důvodů nemohou ostře kořenit. K u r k u m a je t a k é hlavní složkou koření curry.
8)
J a k o výborný prostředek proti dyspeptickým potížím doporučujeme směs stejných dílů mletého puškvorce, kurkumy, k m í n u a fenyklu. Podáváme vždy po jídle, v dávce na špičku kulatého nože, a ihned zapíjíme vodou. 9)
V homeopatii se kurkuma - alespoň u nás - nepoužívá. Jednak k nám dochází jen hotový produkt nejasného původu a nestejné kvality a jednak není dostatečně znám eventuální účinek. V každém případě existuje dostatek jiných, bezpečně fungujících prostředků se stejným spektrem účinnosti.
6
> Drogu doporučujeme používat buď jako běžné koření do pokrmů, nebo ji dávkovat podle potřeby přímo ve formě prášku. P r ů m ě r n á jednotlivá dávka je přibližně na dvě špičky nože, podávaná třeba i několikrát denně. 7
) Protože u n á s lze drogu získat jedině v prodejnách koření, a to již pomletou na prášek, mícháme ji pouze do práškových směsí s protidyspeptickým účinkem a do směsí podporujících činnost žlučníku a enzymatickou funkcí pankreatu. Vhodnými doplňky kurkumy pak jsou mletý puškvorec, kmín, fenykl, anýz nebo mleté semeno pískavice-řeckého sena, mletý kořen andělíky nebo o m a n u a některé další drogy. Vyšší dávky, byť jen „na špičku kulatého nože", mohou u citlivějších jedinců vyvolat n u t k á n í na dávení nebo i jiné projevy intolerance. Droga je kontraindikována u obštrukční žloutenky, vzniklé ucpáním žlučovodu, v a k u t n í fázi jaterně-žlučníkových z á n ě t ů a při žlučníkovém empyému, kdy žlučník bývá zhnisaný a jeho stimulace by mohla vést k jeho p r a s k n u t í . 132
133
LAPACHO RUDE LAPACHO
TABEBUIAIMPETIGINOSA (Mart. ex DC.) Standley
Čeleďtrubačovitých (Bigoniaceae)
Červené lapacho
^ Rudé lapacho (vysl. lapačo) je strom dorůstající výšky až 20 metrů, jehož kmen dosahuje průměru až 0,75 m. Kůra je poměrně hladká, zevně šedá, uvnitř červenohnědá. Velmi tvrdé dřevo je zelenohnědé, se žlutými krystalky lapacholu. Listy jsou vstřícné, složené z 5 až 7 lístků, celokrajné nebo mírně pilovité. Pětičetné květy jsou uspořádány v jednoduchých vrcholíkových květenstvích. Koruna je růžová až tmavočervená, nálevkovitá s pětipyskatým okrajem. Kvete v suchém ročním období, tedy v prosinci až v únoru. Názvosloví prošlo velkým vývojem, takže v současnosti existuje celkem 24 synonym vědeckých a 4 lidové názvy, z nichž je nejznámější název Lapacho nebo Inka Tee. 2
) Lapacho je poměrně hojně rozšířeno v tropických deštných pralesích od Mexika až po Peru. 3
) Drogou je kůra (Cortex tabebuiae). Jde o vnitřní část kůry načervenalé barvy. Voní po vanilinu a má trpkou, stahující chuť. 4
) Droga obsahuje především tzv. lapachol, dále organické kyseliny, aldehydy, vanilin, furan a jeho četné deriváty - furanonaftochinony a mnoho jiných látek. 134
Rudé lapacho 135
5
> Podle indiánské tradice má droga značný účinek protinádorový, a to při použití v n i t ř n í m i vnějším. Tlumí též rozvoj leukémie. Dále je možno ji aplikovat při a s t m a t u , při horečnatých chorobách, při bronchitidě, při z á n ě t u žaludku, u revmatických potíží, proti ekzém ů m a plísním a při bércovém- vředu. 6) p ř i v n i t ř n í m použití užíváme 2 čajové lžičky drogy na 1 litr studené vody. Přivedeme k varu, vaříme 5 m i n u t a poté 15 m i n u t vyluhujeme, precedíme a vypijeme z termosky po doušcích během dne. Obvyklou k ú r u tvoří šestitýdenní podávání, potom u d ě l á m e 4 týdny přestávku a k ú r u m ů ž e m e znovu opakovat. Při nádorovém onemocnění d á v á m e na 1 litr vody zvýšenou dávku 3 nebo 4 čajových lžiček. Pro zevní použití doporučujeme 5 g drogy na 1 litr vody, necháme vařit 15 minut a 20 minut vyluhovat.
9
> Vzhledem k tomu, že se dováží pouze kůra, je volba základní suroviny pro homeopatické zpracování velice jednoduchá. Kůru nakrájíme nadrobno a naložíme do lihu 90%. Základní tinkturu pak dále ředíme na potenci D6 lihem 30%. Obecně dávkujeme v potenci D6 3krát denně 9 kapek, po jídle. Užíváme stejně jako v alopatii s tím, že nemusíme být tak opatrní a zejména při stanovení potenci nebo dávek máme větší rozmezí použití. Speciální použití má vnější uplatnění při zánětu ischiatického a mezižeberních nervů. Zde můžeme použít menší potenci. Na současném trhu lze získat tuto drogu buď odváženou z většího balení nebo jako tzv. originální balení. Toto „originální balení" je sice baleno v SRN do pěkné krabičky, ovšem celá transakce přijde zákazníka na pěkné peníze, protože cena tohoto „originalpackungu" je asi o 100% vyšší než cena volně prodávané drogy.
7
) Drogu můžeme podávat samostatně, my však zásadně dáváme přednost čajovým směsím s příměsí lapacha. Ideálními doplňky jsou například rdesno ptačí, vřes, kůra condurango, květ měsíčku nebo nať dobromysli. K nežádoucím účinkům může patřit alergické dráždění dýchacích cest nebo dermatitída. Podávání drogy nemá žádné vážnější kontraindikace, pouze při vnější aplikaci se vyhýbáme stavům s větším poraněním kůže. Při koupelích by měly být velmi obezřetné osoby se srdeční insuficiencí a hypertonií. Relativní kontraindikací mohou být těžší horečnaté stavy a infekční choroby. 8)
Protinádorově působí čajovina následujícího složení (obměna surovin je uvedena vpravo): kůra rudého lapacho 100 g kůra rudého lapacho květ měsíčku 50 g květ vřesu nať rdesna ptačího 50 g nať chebule kůra condurango 25 g kořen kosatce nať dobromysli 25 g nať artyčoku Připravujeme a podáváme jako tzv. bylinářský čaj, v dávce asi 1 litru denně. 136
137
r
LEDVINOVÝ
v
CAJ
TRUBKOVEC TYČINKOVITÝ ORTHOSIPHON STAMINEUS Benth. Čeleďhluchavkovitých (Lamiaceae) Ortosifón tyčinkový
^ Trubkovec tyčinkový, známý jako tzv. ledvinový čaj, je vytrvalá, asi 0,8 m vysoká bylina se čtyřhrannou lodyhou a vstřícnými, křížmostojnými listy, vejčitého až vejčitokopinatého tvaru, s okrajem vroubkovaně zubatým. Květy jsou špinavě bílé až nafialovělé, mají nápadné tyčinky a vyrůstají v několika lichopřeslenech. 2
) Trubkovec roste planě v jihovýchodní Asii a na severovýchodě Austrálie, hojně se však i pěstuje v odpovídajících klimatických podmínkách, například na Kubě. 3
) P ř e d m ě t e m s b ě r u je tzv. flash (vysl. fleš), podobně jako u čajovn í k u pravého, což jsou m l a d é a ještě nekvetoucí vrcholky větviček se dvěma až třema páry lístků. Droga po usušení mírně hnědne, má trpkou chuť a je bez významnějšího zápachu. V České republice se nepěstuje a dováží se bohužel pouze ojediněle, což je bezpochyby škoda. 4
) Droga obsahuje silici, glykosidní hořčinu orthosiphonin, organické kyseliny, draselné soli, triterpenové saponiny, mesoinosit, flavonoidy, sloučeniny fenolu a jiné 138
Trubkovec tyčinkovitý 139
5
) Droga p a t ř í mezi nejhodnotnější léčivé rostliny používané v urologii. M ů ž e m e ji používat všude t a m , k d e se vyskytují otoky ledvinového původu a t a k é bílkoviny v moči, a při zvýšeném zatížení ledvin dusíkem. Je vhodná též při urolitiáze. Droga nejen zvyšuje množství odvedené moči, ale také množství vyloučených chloridů a solí kyseliny močové. Podle zahraniční literatury jde prakticky o jedinou léčivou bylinu, schopnou oddálit nasazení dialýzy u těžkých ledvinových chorob.
LEKNÍN LEKNÍN BÍLÝ Čeleďleknínovitých (Nymphaeaceae)
NYMPHAEAALBAL. Lekno biele
6
) Z drogy p ř i p r a v u j e m e n á l e v nebo lihovodný roztok a p o d á v á m e jej zpravidla nárazově 3 až 4krát denně v dávkách po 0,35 1. 7
) Droga je vhodná jak pro samostatné podávání, tak i jako součást nejrůznějších urologických směsí. Podávání nemá kontraindikaci, snad s výjimkou obstrukce močovodů kaménkem. V indikovaných případech je možné i dlouhodobé podávání. Vážnější nežádoucí účinky nejsou známy. 8)
V t u z e m s k ý c h p o m ě r e c h je možno obtížně d o s t u p n o u drogu nahradit kombinací našich bylin, především nati celíku zlatobýlu a dalších bylin, o kterých už byly v Herbáři zmínky (přeslička rolní, truskavec, rdesno blešník, svízel syřišťový, kukuřičné čnělky atd.). 9)
O užívání v homeopatii vůbec neuvažujeme, především pro nedostupnost čerstvé byliny. Zpracování byliny suché nesplní očekávaný efekt.
x)
L e k n í n bílý je vytrvalá vodní rostlina se silným, plazivým oddenk e m a dlouze ř a p í k a t ý m i listy. Ty jsou kožnaté, vejčitě okrouhlé, celokrajné a plavou na vodní h l a d i n ě . Květ je bílý, plodem je d u ž n a t á , polokulovitá tobolka s m n o h a semeny. Kvete od června do s r p n a . 2)
L e k n í n byl kdysi velmi rozšířenou rostlinou stojatých a p o m a l u tekoucích vod. V p ř í r o d ě v ý r a z n ě ubývá, ale je hojně p ě s t o v á n v parkových jezírkách, k a š n á c h , fontánách apod. 3)
Používanou částí je oddenek (Rhizoma nymphaeae), sbíraný na jaře a na podzim. Oddenek se dokonale omyje a používá se zpravidla čerstvý na přípravu tinktury nebo extraktu. Někdy se sbírá i květ. 4
) Droga obsahuje seskviterpenové alkaloidy - nufarin, nufaridin, nufaramin a jiné, glykosidy, slizy, pryskyřice, flavonoidy, soli, organické kyseliny, leukoantokyany. Celkově je málo probádána. 5
) Droga má výrazné sedativní působení, které se může využít při tlumení pohlavní predráždenosti, jako kardiosedativum a jako antiepileptikum. 6
> Běžným způsobem se připravuje tinktura z oddenků nebo květů. Podáváme ji obvykle v denní dávce tolika kapek, kolik činí polovina naší hmotnosti v kilogramech, a to ve čtyřech dílčích dávkách. 140
141
7
) T i n k t u r u m ů ž e m e míchat s jinými t i n k t u r a m i . Nedoporučujeme překračovat dávky! S ohledem na relativně malou probádanost obou drog nedoporučujeme jejich podávání t ě h o t n ý m a kojícím ž e n á m a ani podávání příliš dlouhé. 8
) Směsná tinktura proti epilepsii má následující složení: tinktura z dobromysli 50 g tinktura z leknínu 30 g tinktura z kořene pivoňky 20 g Podáváme tolik kapek denně, kolik činí polovina naší hmotnosti v kilogramech. Přípravek není v prodeji, v případě nutnosti použití je tedy nutná vlastní příprava. 9
) Leknín zpracováváme homeopaticky pro jeho zcela specifické vlastnosti. Surovinou je obvykle kořen, ale můžeme zpracovávat i samotný květ. Kořen sbíráme nejlépe na jaře v březnu mezi osmou a devátou hodinou raní. Upravujeme jej podle §3 lihem 80% a dále pak potencujeme lihem 35% až na potenci D10. Obecně užíváme v potencích D7, D8 a D9, s dávkováním 3krát denně 8 kapek, po jídle. Doporučujeme individuální dávkování. Praktické používání je jasně určeno, a to především při všech stavech předráždění. Hlavně při nymfomanii, polucích a nervových stavech pohlavního rozčilení (předráždění), ale také při stavech normálního nadměrného rozčilení, jako narkotické sedatívum apod. 10
>Na Východě byl leknín pokládán za posvátnou rostlinu - mystický symbol života, duchovnosti a střed Vesmíru. Prakticky na stejných stanovištích roste jiná, ale leknínu velmi podobná vodní trvalka stulík žlutý (Nuphar luteum (L.) Smith), patřící do stejné čeledi. Jeho listy jsou prakticky stejné jako listy leknínu, a tak hlavní rozdíl je v jasně žlutém pětiplátečném květu. Obdobné je i obsahové složení a působení. Droga velmi slavné minulosti je dnes pokládána víceméně za obsolentní čili zastaralou a používá se jen zřídka.
Leknín bílý 142
143
LEUZEA MARALÍ KOŘEN PARCHA LECIVA
RHAPONTICUM CARTHAMOIDES (Wild.) Iljin
Čeleďhvězdnicovitých (Asteraceae)
Leuzea šustivá
x)
Parcha léčivá, známá jako leuzea či maralí kořen, je trvalka vysoká přes 1 metr. Mívá drevnatej ši, horizontálně uložený oddenek, tlustý zpravidla 10 až 20 mm, z něhož vyrůstají četné slabší, pružné kořeny. Rostlina mívá obyčejně několik lodyh, které jsou nevětvené, rýhované a pavučinovitě ochlupené. Střídavě eliptické listy se směrem k vrcholu postupně zmenšují a jsou hluboce peřenosečné. Přízemní listy jsou 40 mm dlouhé, krátce řapíkaté. Květenství je vytvářeno téměř kulovitým úborem o průměru do 50 mm; sedí jednotlivě na vrcholu lodyhy. Květy jsou růžově fialové s pětidílnou korunou. Plodem je nažka eliptického tvaru, asi 5 mm dlouhá. Rostlina má několik synonym, z nichž nejužívanější je leuzea saflorová, leuzea světlicová či parcha saflorová (resp. Leuzea parthamoides D.C., Leuzea rhapontica (L.) Holub a další). 2
) Parcha léčivá je původem z jižní Sibiře. U nás se pěstuje a naše klimatické podmínky snáší velice dobře. 3
) Oddenek a kořeny (Herba et Radix rapontici) sbíráme na podzim třetího roku, kdy jedna bylina poskytne i několikakilogramový kořenový bal. Může se užívat i nať, která se sbírá během květu rostliny, obvykle už v květnu nebo červnu, nejlépe kolem sedmé hodiny ranní. Z natě se například vyrábí čajovina Maralan. 144
Parcha léčivá 145
4
> Droga obsahuje flavonoidy, triterpenové glykosidy, deriváty chlorofenu, ne zcela přesně stanovené alkaloidy, saponiny, třísloviny, silici, keraten. Z minerálních látek to je především fosfor. Přítomny jsou i vitaminy, především kyselina L-askorbová.
livosti) na drogu nastává stav nepříjemného vzrušení, který pak skončí spavostí. Při doporučených dávkách je droga naprosto netoxická, U nás je v prodeji naťový čaj Maralan a tinktura Leuzea. 8)
S drogou máme ty nejlepší zkušenosti. Vypozorovali jsme, že působí nejen jako harmonizátor, ale i jako imunostimulátor. Proto ji podáváme při doléčování těžších chorobných stavů, jako paralelní prostředek při nádorových onemocněních, kde výrazně ovlivňuje subjektivní pocit nemocného, při syndromu postvirové únavy a v mnoha dalších indikacích, například doléčování po EB8 viróze, po překonání lymské boreliózy, po mononukleóze apod.
5)
Droga patří do skupiny adaptogenů. Zlepšuje adaptaci organismu na stres, pomáhá při rekonvalescenci po slabostech různého původu. Působí anabolicky, snižuje hladinu cukru, tuků a cholesterovlu v krvi, má příznivý vliv na činnost jater a také na kardiovaskulární systém.Droga ovlivňuje i některé typy deprese, zvlášť reaktivní, poměrně spolehlivě léčí impotenci a působí i jako afrodisiakum. Ostatně v domovině této byliny se jí říká maralí kořen proto, že ji v době říje vyhledávají jeleni maralové a její pomocí zvyšují svoji aktivitu. Zdá se, že k u l t u r u leuzey bude možno používat v budoucnu i v živočišné výrobě. Zvířata ji velmi ráda konzumují a tím se viditelně zlepšuje jejich celková kondice.
9)
Velmi vhodné uplatnění, právě pro své mimořádné vlastnosti, má droga v praktické homeopatii. Nejlepší surovinou s nejjednodušším možným zpracováním je nať. Můžeme ji trhat vlastně kdykoli, bez ohledu na rok pěstování. Sklízíme ji však nejraději hned v červnu, během dopoledne kolem desáté hodiny, a upravujeme ji podle §3 lihem 80%, ovšem musíme ji nechat 30 dní vyluhovat, samozřejmě při občasném protřepání. Dále ji ředíme lihem 40% až do potence D5. V této potenci ji můžeme zcela bez starostí obecně dávkovat 3krát denně 15 kapek. V tomto dávkování docílíme optimálního působení.
6
> Běžnou lékovou formou je nálev z listů (nati) nebo odvar z kořene, připravený jednominutovým varem a půlhodinovým vyluhováním. Čaj z natě obvykle podáváme ráno a v poledne po jednom šálku. Odvar podáváme zpravidla 3krát denně po 2 až 3 polévkových lžících. První dávku 3 polévkových lžic vezmeme ráno nalačno, druhou dávku 2 až 3 polévkových lžic před obědem a třetí dávku 2 polévkových lžic mezi 15. a 16. hodinou. Nejúčinnější lékovou formou je však tinktura, kterou podáváme ráno a v poledne, v těžších případech i odpoledne do 16. hodiny. Dávkujeme ji následovně: děti berou tolik kapek, kolik jim je let, ženy 20 až 25 kapek, muži 25 až 30 kapek, nenařídí-li lékař jinak. Večer lék většinou neužíváme, aby nevznikla tzv. falešná nespavost, kdy pro přílišnou čilost nemůžeme spát. Obvyklá doba léčby se pohybuje mezi 4 a 6 týdny. 7)
Droga je vynikající při samostatném podávání, ale je vhodná i do různých směsí. Při predávkovaní nebo při zvýšené vnímavosti (cit146
1
147
LILIE LILIE BELOSTNÁ
LILIUM CANDIDUM L.
Čeleďliliovitých (Liliaceae)
Ľalia biela
:)
Lilie bělostná je trvalka se šupinatou, žlutavou, široce vejčitou cibulkou. Přímá lodyha, dorůstající výšky asi 1 metru, je hustě listnatá. Listy má střídavé, kopinaté. Květy silně voní, dolní ničí, horní šikmo odstálé, široce nálevkovité, mají výrazné žluté prašníky. Plodem je obvejčitá tobolka. Kvete v červnu a červenci. 2
> Lilie je pěstovaná rostlina pocházející ze Středozemí.
3)
P ř e d m ě t e m sběru jsou cibulky a květy (Bulbus liliorum albae et Flores liliorum alborum). 4
) Cibulky obsahují především látky slizového charakteru, dále třísloviny, gumy, pryskyřice, celulózu a alkaloidy. V květech nacházíme pigment antertaxin, flavonoidy flavonového typu, formou aglykonu nebo v glykosidických vazbách acetylény s protizánětlivým účinkem, organické kyseliny, aminokyseliny, monomery pyrololinového typu - jako iatropham s antileukemickou aktivitou, steroidy a látky fytoncidního charakteru - s účinkem antibiotickým a antimykotickým. 5)
Lilie měla od nepaměti širokou indikační paletu a zdá se, že moderní farmacie se k ní pozvolna vrací. 148
Lilie bělostná 149
Cibulky mají diuretický účinek a upravují menstruační cyklus. Působí též protizánětlivě, například při bronchitíde. Zevně se přikládají čerstvé na zánět nehtového lůžka - panaritium, na furunkly apod. Květy používáme především zevně - na akné, na záněty kožní, na výplachy zanícených očí. Liliový olej má vynikající a ověřené léčivé účinky na menší popáleniny, na nehojící se vředy apod. 6
) Lékovou formou z květové drogy je nejčastěji liliový olej, případně vodný nálev. Z cibulek doporučujeme připravovat odvar, případně tinkturu. Odvar se připravuje mírným, asi 10 až 12 minutovým varem, podáváme 2 až 3 šálky denně. Jako externum jsou vhodné kašovité obklady z čerstvých květů, celé nati nebo z cibulek. 7
> Liliové drogy používáme především samostatně. Nejsou známy žádné nežádoucí či vedlejší účinky. 8
> Intenzivní vyplachování očí liliovým květovým nálevem a následné potírání pevně zavřených očí několikrát denně liliovou tinkturou, připravenou z dlouho luhovaných květů, pomáhá u některých forem šedého očního zákalu. 9
) Homeopatické působení resp. homeopatické prostředky nemají tak markantní účinnost, aby byla lilie předmětem zájmu homeopatů. Rozhodně není významnější než u přímé aplikace byliny, která proto převažuje.
mou obkladů - léčí křečové žíly a různé neuralgie. Čerstvá cibulka, povarená ve víně, rozetřená a na tři dny vložená na kuří oko, působí přímo zázračně hojivě. Po tuto dobu se obklad nesnímá. Povaříme-li cibulku ve víně a odvar vypijeme, vyčistíme „vředotvornou" krev. Lék čistí slezinu, dělohu a upravuje menstruaci. Čerstvá šťáva z liliové nati, smíchaná s medem a vinným octem v poměru 5:2:1 a krátce povarená, léčí přeřezané žíly a rány všeho druhu. Výborná je i mast z povarené cibulky, rozetřené s masťovým základem, například lanolinem a včelím voskem. Tato mast čistí pleťové skvrny, vyhlazuje vrásky a odstraňuje lišeje. Čerstvá šťáva z celé rostliny urychluje zrání vředů a hnisavých ran. V současnosti uvedla slovenská firma Falko na trh tři zajímavé přípravky s výtažky z lilie. Aqualil A je vysoce účinný přípravek na zlepšení hygieny nohou. Má antimykotické účinky a snižuje potivost nohou. Lil-gel-C je opalovací prostředek, vhodný i na léčbu drobných popálenin. Lil-gel-D je uklidňující gel, vhodný na ošetřování přecitlivělé pokožky postižené akné. Bylinářka Marie Pestrová ze starého mlýna ve Zďárci na Českomoravské vysočině doporučovala jako mimořádně účinný proti plísňový prostředek mast nebo koupel z květů, nati a cibulek oranžových lilií, které mají mečovité, kosatcům podobné listy.
10
>U Řeků byla lilie zasvěcena bohyni lásky Afrodite. Křesťanům symbolizovala čistotu a nevinnost. Lilie byla zobrazena na římských mincích s doprovodným textem „Spes populi Romani" - naděje lidu římského. Pinius o lilii hovoří takto: Patří-li růže ke zlatu mezi rostlinami, pak lilie je bezesporu stříbrem. Květ lilie máčený v olivovém oleji dává výborné mazání na popáleniny a zánětlivá kožní onemocnění. Odvar z listů a květů - for150
151
MACA LEPIDIUM MEYENII Walp. Žerucha peruánská
ŘEŘICHA PERUÁNSKÁ Čeleďbrukvovitých (Brassicaceae)
Upravuje chronickou zácpu, zlepšuje růst a kvalitu vlasů. Mimořádně vhodná je k použití v geriatrii, kde oddaluje příznaky stárnutí organismu a zabraňuje osteoporóze, zejména u starších žen. Tlumí nervozitu a úzkosti, jakož i duševní vyčerpanost. Celkově příznivě ovlivňuje růst a hojení kostí. Má účinky protirevmatické a snižuje zvýšený krevní tlak. Tlumí kašel a léčivě působí i při bronchitidě. 6
) Droga přichází na český t r h u p r a v e n a do tobolkové speciality. Je t ř e b a dodržovat pokyny výrobcem uvedené na obalu. 7)
V Z kulovité hlízy řeřichy peruánské, která je různé barvy od světle žluté, přes bělorůžovou až po fialovou nebo černou, vyrůstá kratičká, málo vyvinutá lodyha. Peřenodílné listy budí dojem „roztřepených okrajů". Nazelenalé světlé květy vytváří hrozen. Plodem je mírně nahořklá nažka s jedním semínkem uvnitř. 2
) Řeřicha peruánská je v současnosti především pěstovaná rostlina. Daří se jí ve vyšších nadmořských výškách, například v Peru je pěstována na svazích ve výškách kolem 3 500 až 4 000 m n. m. 3
) Používanou částí je kořen (Radix (Tuber) lepidii meyenii).
4
> Hlíza obsahuje asi 50 % sacharidů, 15 % plnohodnotných bílkovin, 6 % tuku, 5 % vlákniny, dále vápník, fosfor, zinek, železo a jód, vitaminy skupiny B, vitaminy C a E, látky hormonální povahy příbuzné estrogenům, prostaglandiny, aromatické glukosinoláty a další látky.
P o d á v á n í byliny je kompatibilní s drtivou většinou bylin, s ohledem na lékovou formu ji však n e m ů ž e m e p ř i d á v a t do čajů. P ř i podávání terapeutických dávek nejsou z n á m y žádné nežádoucí účinky a n i k o n t r a i n d i k a c e . Protože droga ovlivňuje pohlavní a p a r á t , nedoporučujeme ji podávat m a l ý m d ě t e m ani t ě h o t n ý m a kojícím ž e n á m . Skladovaná maca má životnost asi 4 roky, poté její účinnost značně klesá. 8
) Mácu používáme ke zvyšování plodnosti, a to zejména u žen. Působí však i u mužů, kde se zvyšuje po delší době podávání počet spermií, které jsou zároveň životaschopnější. Doporučujeme podávat tuto bylinu aspoň po dobu 3 až 4 měsíců, má-li mít terapeutický užitek. Při kratší exposici se uplatňuje pouze jako relativně výživná potravina. 9)
> Droga má všestranné využití. Důležité je její působení v oblasti pohlavní, kdy zvyšuje plodnost, reguluje menstruaci, vylepšuje potenci a vůbec libido jako takové. Pomáhá obnovovat fyzickou i intelektuální svěžest, podporuje imunitní funkce organismu, zlepšuje krvetvorbu.
Ačkoli by bylo zdánlivě zbytečné z této byliny vyrábět homeopatické prostředky, protože oblast řeřich je pokryta jinými dostupnějšími druhy, je to pro mimořádný účinek macy nanejvýš žádoucí. Je to především hormonální oblast, kterou bezezbytku pokrývá právě Maca, včetně oblasti pohlavní, látkové výměny a imunitní. Zpracovává se kořen, lépe řečeno hlíza byliny, narozdíl od ostatních druhů řeřich, kde se zpracovávají takřka výhradně čerstvé natě. Hlíza se homeopaticky upravuje lihem 85% podle §3. Dále se potencuje lihem 30% až na ředění D3. V této potenci se pak užívá, při dávkování 3krát denně 7 kapek, před jídlem.
152
153
5
Užívání je vlastně stejné jako v alopatii, ale oproti ní má maca v homeopatii speciální účinek na hormonální sféru látkové výměny, především na štítnou žlázu, a v oblasti imunologie na brzlík. To samo o sobě stojí za to, abychom tuto bylinu homeopaticky zpracovávali. 10)
Španělské kroniky informují o rozšíření této rostliny v Andách již v 16. a 17. století. V letech 1777-1778 ji podrobně popisuje slavný botanik Hippolito Ruíz. Pro svůj obsah jódu je maca také dobrým regulátorem činnosti štítné žlázy, jakož i ostatních žláz s vnitřní sekrecí. Mácu si vybrala NASA pro přípravu koncentrovaných potravin, určených americkým astronautům. Ačkoliv maca není kancerostatikem, je její podávání při nádorových chorobách vhodné, protože stimuluje obranný systém a přispívá k subjektivně lepšímu snášení jak choroby, tak i drastické léčby ozařováním nebo cytostatiky. Je to dáno snad i velkým obsahem jódu a vitaminů, které jsou prvotní podmínkou pro prevenci i léčbu nádorů.
MATE YERBA CESMÍNA PAEAGUAJSKÁ Čeleďcesmínovitých (Aquifoliaceae)
MATE
ILEX PARAGUIENSIS St. Hill. Cezmína paraguajská
J)
Cesmína paraguajská, z n á m á t a k é jako mate, je strom s eliptickými vstřícnými listy, dlouhými kolem 10 cm. Listy jsou zubaté, mají kožovitý vzhled a jsou vždyzelené. Převážně jednopohlavní květy s belavými korunními plátky rostou v úžlabních hroznech. Plodem je pětimilimetrová jasně červená peckovice se 4 až 8 pecičkami. 2
) Cesmína je středně vysoký, asi desetimetrový strom planě rostoucí v povodí řek P a r a g u a y a P á r a n á , hojně t a k é pěstovaný v celé Jižní Americe. 3)
P ř e d m ě t e m sběru je především list, ale také drobné větvičky (Foliům et Herba ilexis). Droga se do České republiky v současné době běžně dováží. 4
) Hlavní účinnou látkou je kofein, dále theofylin, třísloviny, některé vitaminy a minerální látky, látky flavonoidní povahy a některé další, ne zcela přesně definované alkaloidy. 5
) Mate je národní potravinový nápoj jihoamerických obyvatel. Má příjemnou kouřovou vůni a lehce „uzenou" chuť. V České republice se s tímto nápojem můžeme setkat v celé řadě čajoven. Působí silně stimulačně a léčebně jej lze využít všude tam, kde je potřeba mírně povzbudit ochabující činnost organismu. 154
155
6
) Vhodnou formou užívání je krátkodobě vyluhovaný nálev. V Jižní Americe se podává zásadně neslazený a obyčejně jej lidé srkají pomocí trubiček, zvaných „bombilla". 7
) S ohledem na specifické působení drogy podáváme m a t e zpravidla samostatně. Predávkovaní může přivodit priotrávení kofeinem, ale jde spíše o možnost teoretickou. 8
> J a k o výborné tonikum a adaptogen, kladně působící při vyčerpání a doléčování po těžších nemocech, se n á m velice dobře osvědčilo m a t e podávané tak, že do každého šálku přidáme ženám 30 a muž ů m 35 k a p e k výtažku z eleuterokoku nebo z leuzey. Nemocným podáváme dva šálky denně, jeden ráno a jeden před obědem nebo krátce po něm. Večerní podávání nedoporučujeme. 9)
Homeopaticky se cesmína nezpracovává, zřejmě proto, že její účinek je zaručen pouze v přímém podávání, což nelze homeopaticky dosti spolehlivě zajistit. Je sice pravděpodobné, že i homeopaticky zpracovaná cesmína bude účinná, pokud je n á m však známo, zatím se tím nikdo nezabýval. 10
Cesmína paraguajská 156
1
)Maté je p r a s t a r o u jihoamerickou čarodějnou bylinou, k t e r á nem ů ž e chybět při většině indiánských magických obřadů. J e h o význam v jihoamerické magii bychom mohli přirovnat k významu mandragory v tradici východní. Vykuřováním m a t e byli vymítáni zlí duchové, vykrápěním odvarem m a t e byla zajišťována ochrana obydlí proti přírodním silám - ohni, blesku, povodni a zemětřesení. Inkové používali pro přípravu čaje vydlabané tykve, zvané mate, a tento název přešel i na používanou drogu. U z e n á chuť m a t e je d á n a úpravou listů: Při sklizni se ulamují celé větve a protahují se ohněm ze dřeva, aby se listy leskly. P ř i teplotě 240 až 360 °C se inaktivují enzymy a neprobíhá fermentace listů, jež zůstávají zelené. Stabilizované listy se otrhají, uloží na speciální podložky a suší m a l ý m i ohni po dobu 24 až 36 hodin. Nakonec se listy zpracují na hrubou drť a naplní do sáčků a kartónových krabic, ve kterých zůstávají uskladněny rok i více. 157
MYRRHA MYRHOVNIK PRAVÝ Čeleďbřezulovitých (Burseraceae)
COMMIPHORA ABBYSINICA Engl. Balzámovník pravý
V Rod myrhovník představuje asi 300 druhů. Jde o trnité keře nebo o stromky se ztrnovatělými větvemi, nesoucími malé lístky. Několik druhů roní samovolně nebo po zranění kůry klejopryskyřici zvanou Gummiresina myrrha nebo krátce jen myrrha. Zejména to platí pro myrhovník balzámový (Commiphora balsamum Engl.), myrhovník habešský (C. abbisinica Engl.), myrhovník molmol (C. molmol Engl.) a myrhovník Schimperův (C. Schimperi Jacq.). 2) Myrhovník roste v sušších oblastech tropické Afriky, Arábie a Indie. 3
) Drogou je klejopryskyřice m y r r h a (Resina c o m m i p h o r a e ) .
4
) Droga obsahuje až 40 % pryskyřičných látek, převážně triterpenických, kyselinu kommiforovou heerabolmyrrhovou, až 15 % silice s bisabolenem nebo heerrabolenem (podle druhu), až 60 % klejovitých látek, triterpenové estery a řadu dalších méně významných látek. Přestože různé druhy myrhovníku poskytují chemicky poněkud odlišnou myrrhu, terapeutický účinek jednotlivých druhů se příliš neliší. 158
Myrhovník pravý 159
5
) Droga přichází do obchodu ve formě nepravidelných zrn nebo děravých hnědožlutých až červenavých hrudek s drsným, zaprášeným povrchem a voskově lesklým, místy bělavým lomem. Droga má výrazné účinky desinfekční a hojivě granulační na sliznice, například ústní dutiny. Používá se proto ke kloktání, potírání a výplachům ve stomatologii, v gynekologii a ve vnitřním lékařství. 6
) Prakticky výhradní lékovou formou je tinktura (Tinctura myrrhae), která je oficinální v Českém lékopisu IV a je v lékárnách běžně k dostání. Droga se může využívat i formou prášku jako mletá myrrha. Tinkturu můžeme výrazně ředit. Ke kloktání přidáváme asi půl čajové lžičky na sklenici kloktadla z jiných bylin. Stejně připravujeme léčivé klyzma. Vnitřně podáváme tinkturu po 10 až 15 kapkách, podle okolností několikrát denně, ale vždy jen do čaje nebo do vody.
10)
Zajímavé je použití myrrhové tinktury při jakýchkoli, hlavně začínajících, potíží dásní a především při jejich krvácení. Při krvácení dásní nebo při jejich nadměrné citlivosti nejméně dvakrát denně (ráno a večer po vyčištění zubů) ústní dutinu důkladně proplachujeme právě zředěnou myrrhovou tinkturou a pak jemně třeme dásně opět myrrhovou tinkturou, nebo dásně alespoň vatičkou poklepem ošetříme. Poupata myrhovníku, nošena na těle, dovedou vyléčit postiženého z nešťastné lásky. Ostatně jednoduchý elixír lásky lze připravit namočením poupat do červeného vína. Myrrha se pálí jako kadidlo, aby byl očištěn prostor a harmonizováno prostředí. Inhalace pálené myrrhy zlepšuje podmínky pro rozjímání.
V Vlastní myrrhu obvykle s ničím nemícháme, ale míchat tinkturu je možné. Pozor však musíme dávat na to, že s některými tinkturami (například s tinkturou z rakytníku) není smísitelná. Výsledná tinktura se může zakalit se současným vysrážením účinných látek, což ji znehodnocuje. Proto buď zkusíme míchat malé množství tinktur, nebo se kombinacím vyhneme. 8
) Vedle uvedených aplikací se nám myrrha osvědčuje při průduškových infekcích, zevně na vřídky, rány, odřeniny i proleženiny. Ayurvéda doporučuje drogu při bolestivé a vynechávající menstruaci, přičemž je využíván i lehký stimulační účinek, zejména při chřipce a podobných stavech. 9
) Zhotovování homeopatického p r o s t ř e d k u je jednoduché, protože máme k dispozici hotovou tinkturu, kterou potřebujeme jen ředit. Za normálních okolností ředíme tinkturu z lékárny lihem 30% až do potence D3, kdy tinkturu považujeme za základní tinkturu DO. Užívání se řídí stejnými pravidly, jak je uvedeno shora. Nám se v každém případě ředěná tinktura velmi osvědčila. 160
161
MYRTA MYRTA OBECNÁ
MYRTUS COMMUNIS L. Myrta obecná
Čeleďmyrtovitých (Myrtaceae)
!) Myrta obecná je vždyzelený keř, pocházející ze Středomoří, se vzpřímenými voňavými větévkami, nejprve zelenými, ale brzy dřevnatějícími. Listy jsou střídavé, kožovité, tmavě zelené s vyniklou střední žilkou. Jsou přisedlé nebo kratičce stopkaté, oválně kopinaté, celokrajné a malé. Květ je čistě bílý, příjemně vonný s jasně žlutými, vystouplými prašníky; rozkvétá v plném létě. Rostlina dorůstá výšky kolem 2,5 metru. 2
> U nás známe myrtu spíše jako pokojovou rostlinu, ale je možno ji pěstovat ve vinorodých oblastech na slunečném místě s dobrou ochranou před větrem. Rostlinu lze rozmnožovat stonkovými řízky v době kolem letního slunovratu a také koncem léta. Rostlina nesnáší chlad pod +5 °C. Půdu má ráda propustnou, případně vyzrálý kompost. 3
) Předmětem sběru jsou poupata, zralé plody a především list (Semen, Fructus et Foliům myrtae), trhaný v době květu. 4)
Zřejmě nejdůležitějšími obsahovými látkami jsou flavonoidy, dále silice, třísloviny, tanin, pryskyřičné substance, lipidy, cineol, mirtenol, geraniol, nerol a další látky. 162
Myrta obecná 163
5
) Hlavním léčivým okruhem myrty je urologie, protože zde se nejlépe uplatní její desinfekční působení. Podáváme ji vnitřně rovněž při kožních chorobách (ekzém, lupénka) a při zánětu dutin. Zevně se užívá na omývání zánětlivých plošek pokožky a sliznic, jako kloktadlo, k vaginálním výplachům, ke klyzmatům při kolitidě, ke koupelím při hemoroidech. Droga se může použít i jako koření, zvláště při zažívacích potížích a plynatosti. 6
) V urologii je nejvhodnější lékovou formou lihovodný roztok, podávaný podle obvyklých pravidel. J i n a k používáme bylinný balzám, případně nálev, který je dominantní formou pro zevní použití.
tlusté střevo apod. Pro tento účel ji můžeme používat i zevně, případně i ředěnou. Jinak ji aplikujeme podobně jako v alopatii a na základě našich zkušeností ji můžeme vřele doporučit. 10
)Ne nadarmo nosí myrtu na klopě oděvu svatebčané. Myrta byla vždy považována za rostlinu lásky. Mladé ženy ji nosívaly u sebe, aby měly vyšší plodnost. Kousek myrtového dřeva je zase schopen zachovat mladost. Roste-li po obou stranách domu, chrání v domě mír.
7
) Droga je zcela netoxická a lze ji libovolně míchat do směsí. Pro kosmetické účely je možno ji vyluhovat v oleji nebo ve vinném octu a používat ke zjemnění pleti. Nejsou známy nežádoucí účinky ani kontraindikace, avšak stejně jako ostatní byliny s vyšším obsahem silic ani myrtu nepodáváme dlouhodobě. 8
) Myrtu používáme především k léčbě zánětů močových cest v kombinaci nebo střídavě s lichořeřišnicí a s medvědicí. Pro její relativní nedostupnost jsme nuceni někdy lihovodný roztok nepřipravovat klasicky, tzn. přidávat myrtovou t i n k t u r u do myrtového čaje, nýbrž vart čaj z vřesu, případně ze zlatobýlu, a přidávat myrtovou tinkturu. Výsledky této kombinované terapie bývají velice uspokojivé. 9)
P ř e d m ě t e m homeopatického zpracování jsou čerstvé zelené konce větviček, pokud ještě nedřevnatí, tzn. sbírané asi na začátku léta před rozkvětem. Větvičky trháme nejlépe odpoledne mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou a ihned zpracováváme podle §3, nakrájené nadrobno, lihem 60%. Dále pak ředíme až na potenci D3 lihem 40%. Tinkturu užíváme obecně velice opatrně, a to v potenci D2 jen 2krát denně 4 kapky, před jídlem do lžíce vody, po dobu 3 týdnů. Pak opět v potenci D2, ale s dávkováním až 3krát denně 6 kapek ve lžíci vody, před jídlem. Doba užívání je maximálně 1 měsíc. Tinkturu užíváme všude tam, kde se hodí její výborný desinfekční účinek, tzn. v oblasti všech sliznic, od nosohltanu až po dělohu, 164
165
NEPATRNEC NEPATRNECROLNI
APHANES ARVENSIS L. Drobnobyľ roľná
Čeleď rázovitých (Rosaceae)
V N e p a t r n e c rolní je šedozelená, chlupatá, jednoletá, drobná rostlinka, dorůstající výšky 10 až 15 cm. Lodyhy má vystoupavé, od základny větvené. Listy jsou hluboce trojklanné, úkrojky vpředu s 3 až 5 laloky. N e n á p a d n ý žlutozelený květ je ukryt v palistových pohárcích. Kvete od k v ě t n a do září. Plodem je nažka. Dříve bývala t a t o rostlinka ř a z e n a do rodu kontryhel (Alchemilla) s botanickým názvem kontryhel polní (Alchemilla arvensis Scop.). 2
) N e p a t r n e c roste roztroušeně na okrajích obilných polí, na písčitých p ů d á c h při okrajích lesů, na úhorech. Na rozdíl od minulosti je vzácnější a přesouvá svá stanoviště více na sever. Má raději horská resp. podhorská stanoviště, v nížinách prakticky chybí. 3
) Drogou je kvetoucí nať (Herba aphanesi), s b í r a n á nejlépe v k v ě t n u nebo červnu, podle možnosti z á h y po rozkvětu. 4
) C h e m i c k é složení drogy je málo p r o b á d á n o . P ř í t o m n y jsou silice, třísloviny, hořčiny, glykosidy, flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny. Obsah látek se blíží složení kontryhele obecného (žlutozeleného). 5
) Bylina patří k nejúčinnějším drogám, které dovedou snižovat soudržnost močových a ledvinových konkrementů - ty se postupně rozpadají na menší a lze je posléze vymočit. 166
Nepatrnec rolní 167
Zevně vynikajícím způsobem tlumí svěděni, zejména v urogenitální oblasti. 6
) Z drogy připravujeme tříminutovým varem a následným deseti minutovým vyluhováním odvar, který podáváme 4krát denně po 0,25 až 0,3 litru. Lze připravit i tinkturu, přidávanou jednotlivé v dávce 30 až 35 kapek, a to do čajů s podobným zaměřením. V literatuře lze najít zmínky i o použití drogy v gynekologii, což však v současnosti zamítáme pro relativní nedostupnost drogy a dostatečné zásobení běžným kontryhelem.
9)
V homeopatii není používání nepatrnce známo. Vzhledem k relativně malému výskytu a k těžkostem, které by nebyly adekvátní pozdějšímu efektu, ani o homeopatickém využívání neuvažujeme. 10
) Je zajímavé, že v českém ani slovenském lidovém léčitelství není užívání nepatrnce prakticky známo, snad pro jeho relativně malý výskyt. Informace o jeho skvělém vlivu k nám přišly ze severských států, kde je nepatrnec velmi hojný.
7
) Drogu lze libovolně míchat nebo podávat samostatně. Nejsou známy prakticky žádné vážnější kontraindikace, ani nežádoucí účinky, takže drogu lze podávat i (relativně) dlouhodobě. S ohledem na možný hormonální vliv však nedoporučujeme aplikaci malým dětem, těhotným a kojícím ženám. 8
) Předpis na výtečný „protikamenový čaj": nať rdesna blešníku 100 g nať nepatrnce rolního 50 g nať máčky polní 50 g květ petrklíče 25 g nať tymiánu 25 g Připravujeme a podáváme podle bodu 6. této stati. Veškerou vodu, kterou používáme na přípravu čajů i na potravinářskou přípravu například polévek, doporučujeme upravovat magneticky takto: trychtýř z plastu oblepíme za pomoci vteřinového lepidla co nejsilnějšími magnety tak, aby se vzájemně odpuzovaly, tedy stejnými póly k sobě. Současně do výlevky trychtýře umístíme clonku, aby se průtok co nejvíce zpomalil. Tímto jednoduchým zařízením proléváme veškerou vodu 2krát po sobě. Vodu připravíme do zásoby. Velmi se nám osvědčila též kombinace: nať rdesna ptačího 50 g nať nepatrnce 30 g květ vřesu 20 g Příprava a podávání jsou stejné jako shora uvedené. 168
169
PAMELNIK PAMELNIK BILY SYMPHORICARPOS RIVULARIS Suksd. Čeleďzimolezovitých (Loniceraceae) Imeľovník biely
^ Pámelník bílý je keř dorůstající výšky obvykle kolem 1,5 metru, ve volné přírodě bývá i vyšší. Má vstřícné, opadavé, bezpalisté, jednoduché, okrouhle vejčité listy. Květy jsou kratičce stopkaté, rostou v hroznech na konci větévek. Květní kalich je pětidílný, s malými ušty, koruna růžová až načervenalá, pěticípá, veliká asi 5 mm, zvonkovitá. Plodem je bílá, kulatá bobule (peckovice) se dvěma pecičkami, dosahující průměru kolem 12 mm. 2
> Pámelník je severoamerického původu, ale v současnosti patří u nás k nejrozšířenějším dřevinám, protože je vysazován v parcích, do živých plotů apod. Místy zplaňuje, zvláště v pobřežních krovinách a lesních lemech. Pro pámelník jsou typické pukavé bobule, čehož využívají děti jako součást radostného skotačení. 3)
Drogou bývá nejčastěji kořen (Radix symphoricarpi), méně často ostatní rostlinné části. V lidové praxi se využívají pouze bobule. Moderní farmakognosie pokládá perorální podávání všech pámelníkových drog jednak za zastaralé a jednak za nevhodné. 4
> Obsahovými látkami jsou především saponiny a pak třísloviny. V plodech jsou vedle četných saponinů ještě další málo prozkoumané látky. 170
Pámelník bílý 171
5
) Kořenová droga má poměrně výrazné působení jako imunostimulans, protože nespecificky zvyšuje obranné reakce organismu. Toho je možno léčebně využívat při úpadku vlastních obranných sil v řadě chorobných stavů. 6
) Aby se mohl plně rozvinout léčebný vliv kořenové drogy, musí být aplikován speciálně připravený výtažek parenterálně, tedy formou nitrosvalových injekcí. Podobné domácí použití proto nepřichází v úvahu. 7
) Při vnitřním užití plodů, což bývá nejčastěji nechtěně při dětských hrách, do nichž p a t ř í i ochutnávání různých zajímavých plodů nebo jiných částí rostlin, vznikají na pokožce a sliznicích příznaky podráždění čili zánětu. Časté bývají i těžší poruchy žaludku a tenkého střeva, zejména při požití většího množství bobulí. 8)
Listy pámelníku můžeme používat k deseti až patnáctiminutovým koupelím nohou, které aplikujeme obden, zpravidla celkem sedmkrát, zejména při počátečních příznacích Búrgherovy choroby. Koupele nemají být horké, ale jen příjemně teplé. Aplikace má jen podpůrný význam a při dobré snášenlivosti pokožky je můžeme opakovat častěji. Vnitřně podáváme pámelníkové drogy téměř výh r a d n ě formou homeopatických prostředků. 9
> Využívání homeopatických prostředků je vzhledem k vlastnostem pámelníku prakticky jedině vhodné. V homeopatii se užívá čerstvý kořen, který se kope nejlépe v březnu nebo v říjnu a v polovině listopadu, vždy kolem 6. hodiny ráno. Upravuje se pak podle §4 lihem 80% a dále potencuje lihem 30% až do potence D3. Obecně se užívá v potenci D2 při dávkování 3 až 4krát denně 7 kapek, po jídle. Užívá se při žaludečních potížích, při poruchách menstruace a při těhotenských potížích žaludku a střev. Kromě toho se však užívají přípravky z plodů (pokud n á m je známo pouze v lidové praxi), kde však jsou velice oblíbené a t a k é účinné. Surovinou jsou zralé plody (bílé kuličky), t r h a n é v září kolem poledne. Plody m í r n ě p o m a č k á m e a zpracováváme podle 172
§3 lihem 60%. Dále pak potencujeme až do ředění D5 lihem 40%. Obecně užíváme v potenci D3 a D4 při dávkování 3krát denně 6 kapek, před jídlem. Užíváme nepřetržitě 30 dnů, pak doporučujeme přestávku. Užíváme nejčastěji při potížích se sliznicemi, především střev a močových cest, při individuálním určení i dávkování. Oba homeopatické prostředky, z kořene i plodů, se s úspěchem užívají do směsí s jinými tinkturami, hlavně při nedostatečné funkci sliznic, poruchách funkce tkání apod. 10
) Slovenský název imelovník je odvozen z toho, že - podobně jako u jmelí - bílé bobule neopadají a zůstávají na keřích i v zimě. Latinský název je odvozen ze skutečnosti, že bobule bývají posazeny zpravidla hustě u sebe - symphero znamená hromadit a carpos je plod. Český název zavedl Jan Svatopluk Pressl a odvodil jej rovněž z názvu jmelí. Zajímavé je uplatňování plodů v čerstvém, ale i sušeném stavu, při potížích močových cest a hlavně močového měchýře. Toto užívání má vynikající výsledky, zejména při papilomech v močovém měchýři (papilom je nezhoubný epitelový nádor). Je účinný i při prudkých zánětech močového měchýře a dokonce při rakovině močového měchýře jako pomocný lék. Užíváme denně 3 až 4 kuličky, čerstvé nebo sušené, vždy po jídle po 1 kuličce. Doporučujeme užívat 14 dnů a pak udělat 5 dnů přestávku, a to až do vyléčení.
173
PODKOVKA HIPPOCREPIS COMOSAL.
PODKOVKA CHOCHOLATA Čeleďbobovitých (Fabaceae)
Podkovka chochlatá
x)
Podkovka chocholatá je trvalka s lysou lodyhou, na bázi dřevnatějící, vystoupavou, bohatě listnatou. Vyrůstá v trsech. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, dlouze řapíkaté, pěti až šesti (nebo tří až osmi) jařme, s vejčitými palisty. Lístky má krátce řapíkaté, obvejčité až čárko vité. Květní koruny jsou sytě žluté, kvetou od června do července. Plodem je mnohosemenný lusk. 2
> Rostlina má ráda travnaté i kamenité stráně, polostepní louky a pastviny, vinice, světlé stepní lesy, půdy výhřevné a vysýchavé, zásadité až vápenité, kamenité i písčitohlinité, hluboké. Je poměrně vzácná a zasluhuje ochranu. Významnější naleziště jsou v okolí vrchu Radobýlu u Litoměřic, v okolí Opočna, na Moravě pak na slunných stráních Bílých Karpat, na Slovensku roste roztroušeně v teplejších oblastech vápencových pohoří a na písčinách v okolí Štúrova. 3
) Předmětem sběru a použití je nať (Herba hippocrepisi), sbíraná koncem června. 4
) Podkovka je málo chemicky prozkoumána. Vedoucí složkou jsou zřejmě flavonoidy, dále bylina obsahuje něco saponinů, neznámou hořkou látku a stopy několika alkaloidů. Je bohatá na minerální látky. Přítomny jsou i organické kyseliny a některé aminokyseliny. 174
Podkovka chocholatá 175
5
) Droga byla v minulosti používána jako omlazovací prostředek. Dodávala organismu energii, posilovala srdce a zlepšovala trávení. Zevně byla používána na podporu hojení r a n a bylinou vpravdě mistrovskou byla na rány, způsobení železem. 6
) Droga bývala upravována formou nálevu, který se užíval r á n o a večer po jedné sklenici. 7)
Vedlejší a nežádoucí účinky nejsou známy, ne snad proto, že by vůbec neexistovaly, ale proto, že rostlina je jen minimálně využívána. Přes nalezené stopy alkaloidů lze drogu pokládat za netoxickou, s ohledem na malé praktické zkušenosti i teoretické poznání však doporučujeme nepřekračovat dávkování, nepodávat dlouhodobě a těhotným a kojícím ženám. Pravděpodobně největší působiště by droga mohla nalézt v geriatrii, protože na ni dobře reagují právě starší lidé. Drogu by bylo potřebné důkladněji odborně prostudovat.
10
) Bylina je doslova opředena pověstmi. Slavný Juraj Jánošík a jeho komplic Raj noha údajně nosili bylinu zašitou v opasku, takže byli nezranitelní. Matthioli zase píše, že v Benátkách viděl, jak spadly vězni okovy, když se jich někdo dotkl podkovkou. Naši ženci měli zase zkušenost, že když narazili při kosení trávy na podkovku, kosa „uletěla", i když byla co nejpečlivěji usazena. Když jednou datlovi zatloukli vchod do hnízda hřebíkem, přiletěl s podkovkou v zobáku, a tak dlouho se jí hřebíku dotýkal, až hřebík upadl.
8)
Naše zkušenosti z touto drogou jsou malé, protože jsme se s ní střetli pouze několikrát, a to na upozornění akademika SAV Stefana Sedláčka, který drogu rozsáhle využíval, protože v okolí jeho bydliště v Piešťanech byla relativně hojná. Dospěli jsme k názoru, že droga s největší pravděpodobností kopíruje spektrum účinnosti úročníku bolhoje (Anthyllis vulneraria L.), se kterým je také nejvíce botanicky příbuzná. 9
> I když je to bylina relativně vzácná, stojí přesto zato se jí zabývat a jejímu nalezení věnovat pozornost. Její přínos to mnohonásobně oplatí. Zpracováváme čerstvou nať nejlépe v červnu kolem poledne, a sice podle §2 lihem 80%. Dále pak potencujeme lihem 30% do ředění D3. Vyšší potenci však nedoporučujeme, protože vlastnosti byliny pak upadají. Nevíme sice, zda se zázračné vlastnosti byliny přenášejí i do ředěné tinktury, ale v každém případě ji můžeme doporučit pro obecné zlepšení a především pro zvýšení imunity, které činí až 50 % za 30 dní pravidelného užívání. 176
177
PORTULAK PORTULACA OLERACEA L. Portulaka zeleninová
SRUCHA ZELNÁ Čeleďšruchovitých (Portulacaceae)
V Šrucha zelná, známá jako portulák, je jednoletá rostlina s větvenou lodyhou, dorůstající výšky až půl metru. Listy má střídavé, pod květy nahloučené, přisedlé, podlouhle obvejčité, k bázi zúžené. Květy jsou po 1 až 3, úžlabní i vrcholové, žluté, listeny na bázi srostlé. Plodem je tobolka s 1,5 mm dlouhými semínky. 2
) Šrucha zelná je pěstovaná zelenina, původem ze Středomoří. Má ráda teplo, a proto se pěstuje obvykle ve vinorodých oblastech. 3)
Předmětem použití je nať (Herba portulaceae).
4
) Droga obsahuje množství vitaminů, hlavně karotenoidy (vitamin A) a kyselinu askorbovou (vitamin C), draselné soli, hořčiny, organické kyseliny, flavonoidy a další látky. Radu látek obsahuje ovšem pouze v čerstvém stavu, například proteinové substance, sliz, saponin, tuk a organické soli. 5
) Droga je odpradávna využívána jako krev čistící prostředek, je močopudná a své užití nachází i při poruchách jaterních funkcí. Snižuje krevní tlak a také tvorbu žaludeční kyseliny. 6
) Drogu připravujeme formou nálevu a podáváme ji v obvyklých dávkách. 178
Šrucha zelná 179
7)
Droga nemá žádné výraznější vedlejší a nežádoucí účinky a při rozumném používání nehrozí ani nebezpečí predávkovaní. Není námitek proti jejímu použití v pediatrii a v geriatrii ani pro těhotné a kojící ženy. Může být podávána jak samostatně, tak i ve směsích. 8) v prvních fázích paradentózy prospívá žvýkání syrové nati portuláku, a to 4krát denně asi po 3 až 5 minutách. 9
) U portuláku je homeopatické zpracování vůbec nejvhodnější, chceme-li portulák používat trvale. Homoepatické zpracování samozřejmě nenahradí portulák jako zeleninu, protože účinné látky zůstanou zachovány pouze v čerstvém stavu. Používáme čerstvou nať nebo jen listy, sbírané těsně před rozkvětem, nejlépe hned v červnu kolem poledne. Zpracováváme je podle §2 lihem 60% a dále pak potencujeme do ředění D 3 lihem 30%. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 3krát denně 10 kapek, před jídlem. Užíváme hlavně pro úpravu látkové výměny, pro tzv. čistění krve, při chorobách jater, pro snižování krevního tlaku i jako močopudný prostředek a pro snižování žaludečních kyselin.
se užíval při stejných onemocněních a také pro čištění krve, při překyselení a plivání krve. Denně se užívaly 3 lžičky šťávy nebo 2 šálky odvaru. Zevně se portulák užíval formou obkladů při popáleninách a likvidaci kuřích ok. Kuří oka a tvrdá kůže se potíraly ráno a večer čerstvou šťávou; odvar nebyl tak účinný. Po několika dnech kůže změkla a kuří oko se dalo poměrně snadno odstranit.
10)
Matthioli uvádí o portuláku, že je to rostlina chladná na druhém a vlhká na čtvrtém stupni. Doporučuje nať lehce osolit, sníst syrovou a zapít malým množstvím bílého vína jako dobrý prostředek proti bolestem a poruchám činnosti močového měchýře. Dříve se hojně využívalo léčebných vlastností portuláku nejen jako léku, ale i jako zeleniny nebo přílohy k jídlu. Léčebné používání však vždy převažovalo. Zajímavá je také skutečnost, že byl portulák - oproti našim dnešním zvyklostem - používán nejen v čerstvém stavu, ale i jako odvar, a to dokonce i pro vnější léčbu. Jako účinný prostředek pro léčbu zánětů ledvin, močového měchýře, skorbutu, pálení záhy, vnitřních zánětlivých onemcnění a při bolestech na prsou se téměř výhradně užívala čerstvá portuláková šťáva. Odvar z byliny, připravený z 15 až 25 g byliny na 0,5 1 vody, 180
181
PRUTRZNIK HERNIARIA GLABRA L. Prietržník holý
PRUTRŽNIKLYSY Čeleďnehtovcovitých (Illecebraceae)
^ Průtržník lysý, zvaný takéhusí mýdlo, vyhání z jednoletého kořene nebo z vytrvalého oddenku položené, bohatě rozvětvené, 5 až 15 cm dlouhé, žlutavě zelené lodyhy se vstřícnými, nahoře též střídavými listy, eliptickými, krátce řapíkatými nebo přisedlými. Bylina je zcela lysá - odtud pochází její název. Drobounké kvítky se objevují od června do října a jsou nahloučeny v úžlabní klubíčka. Mají pětilistý, lysý, žlutavý kalich a 5 nepatrných, nitkovitých plátků korunních. Tyčinek je pět a pestík jeden se dvěma bliznami. Plodem je jednosemenná nepukavá nažka. 2
) Průtržník je běžnou evropskou bylinou, milující suchá, písčitá a kamenitá místa polí, mezí, rumišť a rozvalin. 3)
Drogou je nať (Herba herniariae), sbíraná v době květu od května do srpna, nejlépe v pozdním odpoledni. Přípustná je i nať z průtržníku chlupatého (Herniaria hirsuta L.). 4
) V droze lze nalézt kyselinu herniarovou, která má povahu saponinu, neutrální herniarin, což je derivát oxykumarinu. Dále flavonoidní glykosidy, třísloviny, silici, alkaloid paronichin, kyseliny glykolovou a glycerolovou, neutrální saponin, metyléter umbelliferonu a další látky. 182
Průtržník lysý 183
5
) Droga je výrazně močopudná. Podporuje vylučování chloridů, močoviny a kyseliny močové. Současně působí spasmolyticky - tlumí tedy křečové bolesti různého původu. Výrazné je fytoncidní působení drogy - s poměrně širokým bakteriálním spektrem, které se uplatňuje především v močovém systému. Droga má schopnost n a r u š o v a t soudržnost močových k o n k r e m e n t ů a současně t l u m í záněty, které je doprovází. Celkově mírně tlumí. 6
) Nejúčinnější lékovou formou je lihovodný roztok. V urologických indikacích p o d á v á m e obvykle 4 k r á t d e n n ě 0,2 litru. P ř i p r a v u j e m e nálev nebo j e n k r á t c e , 2 m i n u t y v a ř e n ý odvar a na každou d á v k u p ř i d á v á m e 1 kávovou lžičku tinktury. V jiných indikacích doporučujeme podat 2 až 3krát denně 0,2 litru. 7)
Diuretický ú č i n e k drogy v h o d n ě zvyšují k o m b i n a c e s k o ř e n e m jehlice trnité, s kořenem celeru nebo petržele, s březovým listem, s drcenými jalovčinkami. Pro zesílení protizánětlivého účinku kombinujeme drogu se zlatobýlem, listem medvědice, semenem lichořeřišnice či s květem vřesu. Působení na rozpad močových kaménků zvyšuje kombinace se rdesnem ptačím, rdesnem blešníkem, s přesličkou, květem petrklíče, s natí máčky, s natí lomikamene, s kořenem libečku. Doporučujeme bylinu přednostně užívat ve směsích, zvláště v urologických indikacích, abychom podávané množství čaje mohli zvýšit z 4krát denně 0,2 litru na 4krát denně 0,3 litru. Podávat v těchto vyšších dávkách samotný čaj z průtržníku nepokládáme za vhodné, protože obsahové látky nejsou zcela nevinné. Droga je kontraindikována při zánětlivých stavech ledvin, zejména při zánětu klubíček ledvinných - glomerulonefritidě. Nedoporučujeme ji podávat malým dětem, těhotným a kojícím ženám. Droga není ani určena pro dlouhodobou léčbu.
40 g nať průtržníku 20 g nať rdesna blešníku 20 g nať máčky polní 10 g kořen libečku 10 g květ petrklíče Podáváme 4krát denně 0,25 litru nálevu po dobu 3 až 6 týdnů, nikoli déle. Obvykle se kaménky rozpadají po 4 týdnech léčby, na kterou navazuje dvoutýdenní doléčování s močením značného množství písku a malinkých kaménků. 9
) V homeopatii se používá průtržník zcela běžně, i když oficinálně se o něm téměř neví, byť v lékopisu CsL 3 uveden je. Zpracovává se čerstvá kvetoucí nať, trhaná nejlépe v srpnu mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou, a upravuje se podle §2 lihem 90% (lépe 96%). Dále se pak ředí do potence D3 lihem 40%. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 4krát denně 8 kapek, před jídlem. Užíváme stejně jako v alopatii. Velmi zajímavé je působení na oční potíže i na šedý zákal, dále na vodnatelnost a na veškerá onemocnění ledvin.
8
) Caj na „rozpouštění" močových kaménků, který ve skutečnosti kaménky nerozpouští, ale narušuje jejich soudržnost, takže se rozpadají na písek, který je pak možno vymočit: 184
185
PRESLICKA PŘESLIČKA ROĽNÍ
EQUISETUM ARVENSE L.
Čeleďpřesličkovitých (Equisetaceae)
Praslička roľná
^ Všechny přesličky se vyznačují článkovitými podzemními oddenky, článkovitými dutými lodyhami a blanovitými listy, které vyrůstají v tzv. přeslínkách a svými okraji spolu víceméně srůstají v zubaté pochvy, objímající lodyhu. Přeslička rolní je trvalka s černým, článkovaným, hluboko v zemi uloženým oddenkem, ze kterého každoročně vyhání dvě různé lodyhy. Časně na jaře to jsou lodyhy plodné, dužnaté, nerýhované, asi 20 cm vysoké, žlutavé nebo pleťové barvy. Na vrcholku lodyhy sedí válcovitý, tupý klas - šištice. Po dozrání klasu a vyprášení výtrusnic plodná lodyha uschne a na jejím místě vyráží letní jalová lodyha typického stromečkového vzrůstu, přeslenovitě rozvětvená. 2
) Přeslička rolní je velmi rozšířenou plevelní rostlinou polí, pastvin a lesů. Má ráda spíše vlhčí prostředí. 3
) Užitou částí je nať (Herba equiseti), sbíraná od června do října, tedy letní jalové lodyhy. K sušení doporučujeme umělé teplo do 42 °C. Přirozeným sušením obyčejně přeslička dobře nevyschne a později často plesniví. Při sběru je třeba dávat pozor na možnost záměny. Většina přesliček, jako například přeslička lesní (Equisetum sylvaticum L.), přeslička mokřadní (Equisetum fluviatile L.) apod., jsou natolik odlišné, že záměna prakticky nehrozí. Největší nebezpečí záměny 186
Přeslička rolní 187
skýtá přeslička bahenní (Equisetum palustre L.). Ani přeslička rolní není zcela neškodná a přeslička bahenní může být za jistých okolností dokonce i dosti nebezpečná, neboť obsahuje řadu značně toxických alkaloidů piperidinové řady, byť v malém množství. Proto je třeba pečlivě rozlišovat poznávací a hlavně rozlišovací znaky. Přeslička bahenní vyhání plodné i jalové lodyhy současně. Nejspolehlivějším rozlišovacím znakem - jinak jsou si obě rostliny velmi podobné -je nejspodnější větvení. Zatímco přeslička rolní má u nejspodnějšího větvení nízkou zubatou pochvu a první přisedlý článek větvičky je delší než pochva, u přesličky bahenní pozorujeme vysokou zubatou pochvu a první přisedlý článek je poněkud kratší. Pro vnější použití, jako jsou koupele nebo omývání, můžeme přesličku rolní nahradit kteroukoli z našich přesliček. Pro užití vnitřní používáme výhradně přesličku rolní a ještě s ní zacházíme obezřetně.
K léčení žaludečních obtíží různého původu lze účinně používat mléčný odvar z malého množství přesličky. Velmi působivá je přeslička i při zevním podání. Podporuje hojení ran, můžeme ji aplikovat formou koupelí na bolesti zad a bolesti nohou. Používá se jako kloktadlo při angíně a jiných zánětech v dutině ústní. Při proplachu nosu podáváme lehce osolený přesličkový odvar, který umí tlumit překrvenou a hypertrofickou sliznici, ale zároveň i povzbudit sliznici atrofující. Při vnitřním a zevním podání přeslička účinně zastavuje krvácení. Má též účinky protirevmatické - zvláště při kombinovaném vnitřním i zevním použití. Přeslička podporuje tvorbu bílých krvinek při jejich nedostatku (leukopenie) a také krvinek červených při anémii. Neznámým mechanismem zvyšuje přeslička plodnost, a proto je vhodnou součástí směsí, podávaných na podporu otěhotnění.
4
6)
> Nejdůležitější obsahovou látkou přesličky rolní je kyselina křemičitá, rostlina jí obsahuje asi 7 %. Zhruba 12 % tohoto množství je rozpustných ve vodě, a proto přechází do odvarů. Dále obsahuje flavonoidní glykosidy - quercetin, luteolin, campherol a další, asi 4 % saponinů, hořčiny, organické kyseliny, například jablečnou a další, hliník, draslík, silice, třísloviny a malé množství alkaloidů. 5
) Využití přesličky je mimořádně rozsáhlé. Rozpustná kyselina křemičitá lehce proniká nejen do moči, ale také do pokožky a do sliznic. Má výborné hojivé účinky a příznivě ovlivňuje pružnost a pevnost cévních stěn, takže ji lze využít jako kvalitní antisklerotikum, především v počátečních stadiích nemoci. Přesličku lze doporučit při léčbě plicních chorob včetně TBC, neboť umí výrazně regenerovat postižené tkáně. Patří mezi nejúčinnější urologická léčiva, protože tlumí záněty a udržuje rovnováhu mezi krystaloidy a koloidy, takže je vhodná k léčbě a prevenci močových kaménků a zánětů. Ve stáří klesá u lidí množství potřebného křemíku v organismu a právě přeslička může zajistit jeho vhodný přísun. 188
Účinnou lékovou formou je odvar. Nálev je méně vhodný - podáváme jej tehdy, jestliže přesličku mícháme do směsí. Dávkování je obvyklé. V urologických a revmatologických indikacích doporučujeme obyčejně 0,75 až 1 litr čaje denně, v ostatních případech zpravidla postačí 0,5 až 0,75 litru za den, přirozeně v několika dílčích dávkách. Mléčný odvar při bolestech žaludku se nám osvědčil v dávce 0,15 litru 3 až 4krát denně. V Ačkoliv lze přesličku podávat i samostatně, zdá se, že je doslova předurčena do směsí. Velmi dobré výsledky poskytuje vzájemná kombinace několika křemičitých drog dohromady, například přesličky, rdesna ptačího, kopřivy a konopičky. Diskutabilní je používání přesličky u těhotných žen. Jinak dbáme, abychom dodržovali předepsané dávkování, které je voleno tak, aby se jistá toxicita drogy nemohla projevit. 8)
Při bolestech bederní páteře, které jsou v populaci stále častější, doporučujeme přesličkové sedací koupele, aplikované tak, aby bederní páteř byla pod vodou. Délka koupele je 15 minut a po koupeli 189
) Přeslička též pomáhá ve formě obkladů. Vlhké nebo kašovité obklady přikládáme na nehojící se místa, na strupovitost, na ichtiotická ložiska, kdy se kůže odlupuje ve formě rybích šupin, na zhnisané záněty nehtových lůžek, bércové vředy, píštěle apod. Suché obklady přikládáme na cystózní vaječníky. Připravíme váček konstrukcí podobný malé matraci a vycpeme jej suchou přesličkou. Na plotně rozehřejeme do vyšší teploty kuchyňskou sůl a vsypeme ji do pevného plátěného pytlíčku.
Žena si lehne na záda a na oblast postiženého vaječníku položíme váček s přesličkou, překryjeme ručníkem, aby nedošlo k popálení okolní pokožky, a navrch přiložíme sáček s rozžhavenou kuchyňskou solí. Prohříváme 20 až 25 minut, první týden denně, později obden. S léčbou začneme bezprostředně po menstruaci a končíme s nástupem další menstruace. Přesličku vyměňujeme po třech, sůl po šesti aplikacích. Velkým propagátorem přesličky byl farář Kunzle. Doporučoval, aby všichni lidé od 35 let věku vypili denně šálek přesličkového čaje. Trojkombinace 50 g přesličky, 30 g rozrazilu a 20 g rozmarýny podávaná formou nálevu zlepšuje paměť, působí antiskleroticky a snižuje množství krevního cholesterolu. V průběhu let odborníci nemohli přehlédnout skutečnost, že nádorové bujení prakticky nevzniká v oblastech těla, bohatých na kysličník horečnatý a zvláště na kysličník křemičitý, a že naopak často vzniká v oblastech bohatých na vápník. U nádorových chorob bývá množství křemíku v moči nemocných až 15krát nižší než u lidí zdravých. Lze mít víceméně za prokázané, že pravidelné a dlouhodobé podávání přesličkového čaje v dávce 0,15 litru denně poměrně výrazně snižuje nebezpečí vzniku nádorového onemocnění a má také tlumivý vliv na rozvoj choroby již probíhající. Rovněž ve stáří výrazně klesá hladina křemíku v organismu, a proto jeho pravidelný přísun formou přesličkového čaje v uvedeném množství působí v geriatrii jako pomocný „omlazovací" prostředek. Farář Kneipp byl prvním, kdo léčil dlouhodobě aplikovanými přesličkovými koupelemi kožní tuberkulózu. České a chorvatské názvosloví (přeslička, preslica) má v názvu byliny zakotven přeslenitý způsob rozvětvení, polský název (skrzyp) ukazuje spíše na skřípavou drsnost lodyh. Ruský název (chvošč polevoj) je odvozen z názvu latinského, který je složen ze dvou slov - equs čili kůň a seta čili žíně. A na závěr jedna zajímavost: pískání na píšťalku, vyrobenou z přesličky, údajně přiláká mnoho hadů z okolí.
190
191
je třeba si alespoň půl hodiny odpočinout na lůžku. Koupele doporučujeme ve dvou sériích. Nejprve obden 12 koupelí, potom týden přestávka a pak následuje doléčení dalšími 4 koupelemi, aplikovanými jednou za tři dny. Vnitřně k tomu podáváme tento čaj: nať přesličky 50 g nať vřesu 30 g nať bazalky 20 g Podáváme 3krát denně sklenici čtvrt hodiny vyluhovaného nálevu, v den koupele přidáme ještě jednu sklenici během koupele. Koupelovou aplikaci zásadně neprovádíme v době akutních bolestí, ale vyčkáme zklidnění. Po koupeli se neutíráme, necháme vlhkost uschnout. 9
) Homeopaticky využíváme přesličku ve směsích i samotnou. Pro široké spektrum možného použití je přeslička vhodným předmětem homeopatické úpravy. Základem je čerstvá letní lodyha (zvaná také nať), sbíraná v květnu až říjnu, nejlépe vždy kolem poledne. Upravujeme ji lihem 90%, ale můžeme použít i líh 80%; nižší koncentraci však už nikoli. Dále ředíme až na potenci D3 resp. D7 lihem 30%. Obecně se podává v potenci D3 s dávkováním 3krát denně 8 kapek, po jídle. Do směsí se však přidává až do potence D7. Používá se prakticky stejně jako v alopatii, přes značnou šíři působení není však pro samostatné podávání vhodná. Na druhé straně však může být podle našeho názoru použita do každé směsi, v níž pak bude potřebná složka prakticky na každou potíž. 10
RMEN
•
v
BARVÍŘSKY COTATINCTORIA(L.) J. Gay Ruman farbiarsky
MARUNEK BARVÍŘSKY Čeleďhvězdnicovitých (Asteraceae)
^ Marunek barvířský, známý spíše jako rmen barvířský, je trvalka s větveným, vícehlavým oddenkem. Lodyha i listoví jsou roztroušeně chlupaté až vlnaté; přímá lodyha dorůstá výšky půl metru. Je listnatá, nahoře někdy chudičce větvená větvemi s jedním úborem. Listy má peřenosečné, úkrojky podlouhlé až čárkovité. Květní úbory jednotlivé, dlouze stopkaté, mají v průměru kolem 30 mm, terčové i jazýčkové květy jsou zlatožluté. Plodem je dvoumilimetrová čtyřhranná nažka. 2)
Marunek roztroušeně roste na slunných, písčitých a krovinatých stráních, na mezích, náspech apod. Na přirozených stanovištích kopíruje zhruba výskyt vinné révy. 3
> Předmětem sběru a využití je kvetoucí nať (Herba coti tinctorii syn. Herba anthemisae tinctorii). 4)
Droga obsahuje nepatrné množství silice, hořčiny, flavonoidy, žluté barvivo, xantophyl, kumariny, pryskyřično-kaučukovou substanci, tanin, kafr, kyselinu antemiovou, tyglíkovou, prchavý olej a řadu dalších látek. Celkově je velmi málo probádána. 192
Marunek barvířský 193
5)
Droga bývala využívána jako prostředek proti střevním parazit ů m a připravovaly se z ní ú s t n í vody. Známo je t a k é použití v čajových směsích podporujících j a t e r n í činnost. 6
) Jako anthelminthikum - léčivo proti střevním parazitům - drogu v současnosti nedoporučujeme a pokládáme ji v této indikaci za zastaralou. Při využití ve formě kloktadla nebo ústní vody s ní zacházíme jako s heřmánkem. V ostatních případech je vhodné mírně snížit dávkování. 7
) Drogu nepodáváme samostatně, ve směsích s obsahem do maximálně 20 až 25 % drogy lze volit běžné dávkování. Drogu nedoporučujeme těhotným a kojícím ženám, ani malým dětem, a není ani vhodná pro dlouhodobé podávání. Zaznamenali jsme též několik případů lehké alergie na marunek.
Základem pro homeopatické zpracování je čerstvá kvetoucí nať, trhaná nejlépe brzy po rozkvětu v průběhu měsíce srpna, těsně před polednem. Upravuje se lihem 90% a dále se potencuje lihem 30% až do ředění D4. Obecně užíváme v potenci D4 s dávkováním 3krát denně 6 kapek, před jídlem. Užívá se prakticky stejně jako v alopatii. Při značné šířce možných aplikací nemá vyhraněnou účinnost na specifický orgán nebo tělesný pochod. 10)
Velmi podobné účinky vykazují také některé druhy z rodu „rezeda" (čeleď rezedovitých - Resedaceae), například rýt barvířský (Reseda luteola L.) a rýt žlutý (Reseda lutea L.), které obsahují podobné účinné látky jako rmen. Jsou ovšem stejně málo probádány.
8
> Z podhůří Chřibů pochází účinný recept na léčbu bolavých a oteklých kolen: Vezmeme čerstvou bylinu (méně účinné je použití spařené sušené byliny) a lehce ji naklepeme paličkou. Poté přiložíme formou kašovitého obkladu na noc. Během přiložení je cítit snesitelná bolest. Pokud by bolest byla přílišná, obklad ihned sundáme. Druhý den postup opakujeme. Ráno je koleno bez otoku a zmizí i bolest uvnitř kolena. Citlivějším osobám se po druhém obkladu mohou vytvořit puchýře, které jemně odstraníme a koleno lehce pokryjeme sterilní gázou. V případě, že se puchýře vytvoří už po první aplikaci, další obklad nepřikládáme; pokud pokožka nijak nereaguje, můžeme přiložit obklad ještě potřetí. Jde o klasický případ účinné, dnes víceméně zavrhované „odváděči" léčby. Ta mnohým „vědcům" dneška připadá barbarská, a tak raději barbarsky zavalí organismus spoustou chemikálií, které nadělají další škody, jež je třeba léčit. 9
) Rmeny jakéhokoli druhu i jejich příbuzné druhy jsou oblíbeným objektem homeopatického zpracovávání bylináři-léčiteli. Rmen barvířský však většinou vítězí pro své netypické zlatožluté úbory, které nemají ani podíl bílé barvy. 194
195
ROOIBOS CAJOVNIKOVEC KAPSKÝ
ASPALTHUS LINEARIS Gins.
Čeleďbobovitých (Fabaceae)
Roabos ihličkovatý
x)
Čajovníkovec kapský je vytrvalá rostlina s jemně jehličko vitými listy, dorůstající výšky 1 metru. 2)
Je to pěstovaná rostlina, původem z cedarbergské oblasti v západokapské části Jižní Afriky. 3
) Předmětem použití je nať, sbíraná odřezáváním asi 35 cm nad zemí (Herba aspalathi - Rooibos). Na světový trh přichází droga upravená fermentací, podobně jako tzv. černý (správněji červený) čaj. 4
> Droga obsahuje kvalitní třísloviny (4,5 až 6 % proti 8 až 15 % v černém čaji) a velké množství stopových prvků a minerálů - železo, měď, zinek, hořčík, mangan, draslík, vápník, fluor, molybden a další. Dále nacházíme látku zvláštní chemické povahy, zvanou aspalathin, velké množství flavonoidů, organické kyseliny, vitamin C a řadu jiných látek, jejichž výzkum pokračuje. 5
> Droga uklidňuje, zlepšuje stav cév, celkově posiluje a zvyšuje výkonnost imunitního systému člověka. 196
Čajovníkovec kapský 197
6
) Podávání tohoto čaje má velký význam především pro osoby kontrolující svou hmotnost. Svým močopudným účinkem, kombinovaným s vlivem na lepší spalování tuků, a současně mírným ovlivněním centra hladu v mozku, kdy poněkud oddaluje vznik pocitu hladu, může tvořit ideální dietní nápoj. Nejvyšší účinky má krátce, asi 1 m i n u t u povarený odvar. Na pohár 0,1 litru čaje užíváme 1 kávovou lžičku drogy, na šálek 0,15 litru 1 čajovou lžičku, na sklenici 0,2 litru 1 čajovou a 1 kávovou lžičku a na hrnek 0,25 litru vezmeme 2 čajové lžičky drogy.
Čajová surovina je po sběru podrobena fermentaci a poté je pasterizována. Na světový t r h přichází ve dvou hlavních druzích: super grade je prachová droga, určená pro balení do nálevových sáčků, a choicegrade pro přípravu v čajové konvici. Čaj je oblíben v USA, Německu, Švýcarsku a v poslední době pronikl dokonce t a k é do Japonska.
V Droga je svou působností na rozmezí mezi produkty potravinářskými a léčivými. Nejsou známy žádné kontraindikace ani vážnější nežádoucí účinky po jejím podání. Proto je vhodná i pro děti, těhotné a kojící ženy. Neobsahuje kofein ani jeho deriváty. 8
) Tzv. Kapský pohár má následující podobu: silný horký čaj Rooibos 0,4 1 cukr 75 g pomerančová šťáva 0,4 1 šampaňské víno 0,75 1 V horkém čaji rozmícháme cukr a dáme do chladničky vychladit. Po vychlazení přidáme studenou pomerančovou šťávu a sekt, promícháme, vhodíme několik kostek ledu a ihned podáváme. Uvedené množství postačí asi na 12 sklenic vynikajícího nápoje. 9
) V homeopatii je tento prostředek prakticky neznámý a zejména u n á s n e m á význam jej v takové podobě užívat ani zpracovávat. K n á m přichází surovina už v upravené, chemicky ovlivněné podobě a nemá smysl ji dále zpracovávat. Výsledek by byl značně nejistý. 10)
Historie čajovníkovce Rooibos začíná rokem 1804, kdy Žid Benj a m i n Ginsberg přesvědčil kapské Búry, aby sbírali nať divoce rostoucích bylin. Později je začali pěstovat. Původní „technologie" sběru, sušení a přípravy drogy pochází od jihoafrických domorodců, zřejmě přímo od Masajů. První sklizeň se provádí d r u h ý m rokem. 198
199
ROSNATKA ROSNATKA OKROUHLOLISTA Čeleďrosnatkovitých (Droseraceae)
DROSERA ROTUNDIFOLIA L. Rosička okrúhlolistá
^ Rosnatka okrouhlolistá je drobná masožravá trvalka dorůstající výšky kolem 15 cm. Z dlouhého oddenku s tenkými kořínky vyráží přízemní růžice dlouze řapíkatých listů, které jsou podobné lopatičce plné drobných úponků, vylučujících lepkavou tekutinu. Lodyha je holá, bezlistá a na vrcholu sedí řídké, klasům podobné vijany malých bílých květů. 2)
Rosnička je evropsky rozšířená, ale poměrně vzácná. U nás roste na Třeboňsku, v okolí Jindřichova Hradce, na šumavských slatích kolem Kvildy, v Krušných Horách a v Krkonoších. Je chráněna, a proto se nesmí sbírat. 3
> Předmětem užití je nať (Herba droserae).
4
> Droga obsahuje methyljuglon droseron, třísloviny, pryskyřice, enzymy, glukosu, flavonové glykosidy, organické kyseliny, jako jsou tannová a jablečná, dále kyselinu máselnou, propriovou, albumin, kyanovodík, vitamin C, žlutá a červená barviva a řadu látek fytoncidního charakteru. 5)
Droga působí jako vynikající prostředek antisklerotický. Je močopudná a výborně odhleňuje „nachlazené" průdušky. Mírně snižuje krevní tlak. 200
Rosnatka okrouhlolistá 201
6
) Drogu podáváme v obvyklých dávkách formou nálevu, 2 až 4krát denně. Účinnější je tinktura, aplikovaná 3 až 4krát denně po 20 až 25 kapkách. ^ Droga je natolik vzácná, že ji podáváme pouze ve směsích. Samostatně pak výhradně formou tinktury. Přestože nejsou při aplikaci drogy známy závažnější nežádoucí účinky ani žádné kontraindikace, podáváme ji pouze krátkodobě. Nedoporučujeme ji těhotným a kojícím ženám a také malým dětem. 8)
Průduškový čaj s antisklerotickým účinkem šumavského bylináře faráře Mikeše z Cestic: list jitrocele 40 g nať rosnatky 25 g květ divizny 20 g nať yzopu 10 g kořen lékořice 5g Podáváme 4 šálky nálevu denně, případně formou bylinářského čaje, kterého vypijeme asi 0,75 litru denně.
natká se doporučuje hlavně proti křečovitosti, vcelku jako geriatri kum, proti artérioskleróze, proti cukrovce (výrazně snižuje krevní cukr), jako silné fytoncidum proti růstu různých baktérií atd. V současné době český farmaceutický průmysl rosnatku nevyužívá. Ve své době byl velmi proslulý čaj Droseran, podávaný jako expektorans a antisklerotikum, a ještě zcela nedávno byly vyráběny výborné kapky proti kašli Tussilen. Zajímavá je barevná přeměna zpracovávané byliny. Pokud dodržíme okamžité zpracování, můžeme sledovat, jak se ze zelené mění na sytě rudou až černou v základní esenci. Při požití čaje z rosnatky se i moč zbarvuje tmavě. Zde se to ovšem vysvětluje zvýšeným rozpadem fenolových derivátů v moči.
9
) U r o s n a t k y je homeopatické zpracování vlastně jediné možné, jednak pro malou dostupnost byliny a jednak proto, že obsažené enzymy se tepelnou úpravou ničí. Používá se čerstvá kvetoucí nať, stříhaná brzy po rozkvětu byliny, tedy v červnu a červenci, nejlépe mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne. Doporučujeme stříhat nať nůžkami, protože trháním bylinu zlikvidujeme. Tahem se vytáhne kořínek, který v půdě drží jen velice volně. Upravujeme lihem 70% a dále potencujeme až do ředění D6 lihem 40%. Obecně užíváme nejčastěji v potenci D5 a D6, při dávkování 3krát denně 10 kapek, po jídle. 10)
Zajímavé je praktické používání přípravků z rosnatky. Asi od 13. století se užívala výhradně proti kašli všeho druhu, proti astmatu a bronchitidě, tedy jen u nemocí dýchacích cest. Moderní věda tyto aplikace prakticky celé převzala, protože jiné zatím nejsou ověřeny. Ale v lidovém léčitelství se mezitím názor velice změnil a ros202
203
SARSAPARILLA PRESTUP LECIVY Čeleďpřestupovitých (Smilacacea)
SMILAX MEDICA Schlecht. et Chám. Smilax liečivý
^ Přestup léčivý, známý jako sarsaparilla, je dvoudomá, dřevnatějící, víceletá rostlina vlhkých tropických lesů, dorůstající výšky až 30 m. Listy svým tvarem připomínají papriku. Květ je zelenavý, plodem jsou červené bobule. Rod přestup má asi 300 druhů. Lékařsky se využívá mnoho druhů, které se vzájemně (pro léčivé účely) nerozlišují. Jsou to například Smilax regelii, Smilax aristolochiaefola, Smilax syphylitica, Smilax officinalis, Smilax china, jejichž české názvy se neužívají a ani neexistují, a v neposlední řadě pak přestup užitečný (Smilax utilis) čili pravý. Název „sarsaparilla" vznikl složením starošpanělských slov „sarsa" (ostružiník) a „pareilha" (réva vinná). Značí to, že půjde o keř, který má ostny jako ostružiník a pne se pomocí úponků jako réva. 2
) Sarsaparilla je domovem ve vlhkých houštinách tropické a subtropické Střední a Jižní Ameriky, případně Asie. 3
) Drogou je kořen (Radix sarsaparillae).
4
) Droga obsahuje steroidní saponiny, třísloviny, sacharidy, silici, stopy alkaloidů, neznámý glykosid a malé množství flavonoidů. 5)
Droga má mimořádné metabolické působení, takže může sloužit k vnitřní léčbě kožních nemocí a revmatismu. Potvrzeno je i půso204
Přestup léčivý 205
bení proti malomocenství a proti příjici, tyto vlivy jsou však relativně slabé a nemohou konkurovat moderním chemickým přípravkům. Naproti tomu působení antituberkulózní je silnější a droga může být použita jako účinné tuberkulostatikum. Droga působí močopudně a léčivě v urogenitálním aparátu. 6)
Nejvhodnější lékovou formou se nám jeví krátce vařený odvar, resp. tzv. homeopatický čaj podle Kloudy v potenci kolem U6. V Toxicita drogy, kterou uvádí některé literární prameny, je prakticky zanedbatelná, takže při běžných dávkách nejsou nutná žádná bezpečnostní opatření. Jen zřídka aplikujeme drogu samostatně, byť i to je možné. Většinou dáváme přednost míchání do směsí, nejčastěji metabolických a protirevmatických.
V případě nedostatku sarsaparilly doporučujeme jako náhradní drogu oddenek pýru. 9)
Vzhledem k tomu, že u n á s je droga dostupná spíše výjimečně, n e m á smysl o homeopatickém zpracování uvažovat, i když je to samozřejmě veliká škoda. 10) D r O g a sloužívala domorodým i n d i á n ů m jako u n i v e r z á l n í lék proti pohlavním chorobám, ale i proti TBC, proti chudokrevnosti a pro celkové posílení.
8
) Tato droga je typickou ukázkou toho, jak „moderní věda" mrhá dary přírody. S drogou máme ty nejlepší zkušenosti a zdaleka nejsme sami. Přesto se lze - v rádobyodborné literatuře - dočíst, že droga je zastaralá a její účinnost zanedbatelná. Zde zřejmě také platí, že „praxe dělá a věda dokazuje, že to nejde - když to praxe udělá, pak pro to věda hledá vysvětlení". Droga je vynikajícím léčivem kožních chorob a to především lupénky. V léčbě je ovšem třeba zachovávat trpělivost, protože při komplexní vnitřní i zevní léčbě nastanou první příznaky zlepšování teprve asi za 4 měsíce. Do roka pak dojde k úplnému vyléčení asi u 70 % nemocných, u ostatních jde alespoň o patrné zlepšení. Je to klasický důkaz toho, že lupénka je nemocí látkové výměny. Jeden z nejlepších čajů na léčení lupénky, určený k dlouhodobému podávání: kořen sarsaparilly 100 g nať rdesna ptačího 50 g květ vřesu 50 g nať zemědýmu 30 g nať tymiánu 20 g Podáváme formou bylinářského čaje v množství asi 0,75 litru denně, je možná i dlouhodobá aplikace. 206
207
SENNÁ KASIE PRAVÁ Čeleďsapanovitých (Cesalpiniaceae)
CASSIA SENNÁ L. Kasia sennová
V Kasie pravá, z n á m á jako senná, je nízký k e ř nebo polokeř, jehož sudozpeřené listy se skládají z několika p á r ů podlouhle kopinatých, na spodině n e s o u m ě r n ý c h lístků. Ú h l e d n é květy vytváří dlouhostopečné úžlabní hrozny, a rostlina t a k připomíná poněkud květ jírovce maďalu neboli p a k a š t a n u koňského. Květy mají svrchní semeník, ze kterého dozrává vícesemenný lusk. 2
> S e n n á pochází ze s t ř e d n í a severovýchodní Afriky, p ř e d e v š í m z Núbie. K n á m se dováží. Drogu lze ovšem získat i z jiných druhů, n a p ř í k l a d z indického Cassia angustifolia Vaahl. a dalších. 3
> Drogou je list a lusk (Foliům et Siliquum sennae), někdy označovaný jako plod senný (Fructus sennae). 4
) V droze nacházíme především antracenové deriváty - antrony, antranoly, antrachinony, dále flavonové glykosidy, hořčiny, sennosidy, sennidiny, sennanigriny, kyselinu cathartinovou a chrysophanovou, kampferol, c a t h a r t i n , glukosenin a ř a d u jiných látek. 5)
Droga má prakticky jediný v ý z n a m n ý indikační o k r u h - působí jako účinné projímadlo.
208
Kasie pravá
209
6
) Podáváme 0,5 až 2 g listové nebo luskové drogy v prášku nebo v macerátu. Vhodnou lékovou formou je i krátce, jen několik minut vyluhovaný nálev. Většinou postačí podat lék jednou denně, a to večer - účinek se dostaví ráno. V těžších případech lze drogu podat i 2krát, maximálně však 3krát denně. 7
) Sennu podáváme jak samostatně, tak ve směsích. Zásadně nepodáváme odvar, neboť vyvolává kolikovité bolesti břicha. Ty mohou vzniknout též při predávkovaní nálevem nebo macerátem. Droga není vhodná pro dlouhodobé podávání.
ztrátě vody, zatímco my potřebujeme spíše ztratit přebytečné sádlo. Vodnatou stolicí odchází také hodně potřebných minerálů, především sodíku. Nálev nebo čaj ze senný spolu s kořením, jako například zázvor, koriandr a hřebíček, se s oblibou používá jako prostředek pro zvýšení imunity nebo jako prevence při chřipkových epidemiích, například v Americe.
8
) Projímavý účinek senný se nijak neliší od účinku chemických projímadel: podrážděním citlivých nervových zakončení ve střevě se toto „rozhýbe" a vypudí obsah. Častým drážděním střev vzniká návyk a řada jiných potíží. Proto sennu doporučujeme jen nárazově. Pokud zácpa nepřestává, je bezpodmínečně n u t n é přejít na projímavé prostředky působící mechanicky. Takovým je například lněné semeno, pozřené zasyrova, které v tlustém střevě „pustí" sliz a olej a nabobtná. Zvětšený, slizký a mastný obsah sám lehce vyklouzává ven. 9)
List senný má oprávněné místo mezi homeopatickými prostředky, protože jen t a k můžeme mírně a po delší dobu ovlivňovat „lenost střev". Surovinou je rozmělněný senný list, který se upravuje lihem 85%. Dále se pak potencuje až na potenci D5 lihem 30%. Nejčastěji používáme potenci D4 při dávkování 3krát denně 7 kapek, po jídle, ve sklenici vody. Můžeme brát maximálně 4 dny, děti 2 dny. Tuto t i n k t u r u užíváme jako projímadlo - tím, že kapky můžeme podávat ředěné a po delší dobu (až 4 dny), je nebezpečí návyku minimální. Neuspějeme-li však ani za 4 dny, musíme volit jiný bylinný prostředek, například krušinu olšovou, sušené švestky apod. 10
) S e n n á bývá častou součástí redukčních čajů. Takové čaje však příliš nedoporučujeme h n e d z několika důvodů: Adept h u b n u t í prosedí valnou část d n e na WC, dlouhodobé d r á ž d ě n í střev je zcela nevhodné a v neposlední ř a d ě ú b y t e k h m o t n o s t i odpovídá především 210
211
SEVLAK •>v
SEVLAK ZELENINOVÝ
SIUM SISAEUM L. Potočník sladký
Čeleďmiříkovitých (Apiaceae)
V Sevlák zeleninový je vytrvalá rostlina, s lysou lodyhou a svislým, třásnitým a výběžků prostým oddenkem. Přímá lodyha dorůstá výšky asi 1,5 metru a je nahoře chudě větvená, dutá a žlábkovaná. Listy nejsou na jaře ponořené. Lístky má sevlák nesouměrně vejčitě kopinaté a pilovité, květ drobný, bílý. Plodem je třímilimetrová nažka s úzkými žebírky. 2
) Sevlák je výhradně pěstovaná rostlina, k t e r á většinou nezplaňuje. Má r á d a teplejší oblasti s plným sluncem nebo i lehký polostín. P ů d a by měla být bohatá, ale dobře propustná, zásaditá, nejlépe hlinitá. Snáší však i jiné půdy. Výsev lze provádět na jaře, na vzdálenost 30 cm. Rozmnožuje se i vegetativně, dělením trsů hned u báze stonků tak, aby na každém oddělku zůstaly alespoň 3 hlízové kořínky. V létě musí mít dostatek vláhy. Ideální je přihnojování kostivalovým hnojivem. Hlízy lze uschovávat v písku jako jinou kořenovou zeleninu, případně je lze i zmrazit. Botanicky nejbližší příbuznou rostlinou je bršlice - kozí noha (Aegopodium podagraria L.). 3
) Použitou drogou je kořen, řidčeji nať (Radix et Herba sii sisari). Jedná se o produkt na rozhraní zeleniny a bylinného léku. 212
Sevlák zeleninový 213
Zajímavé je využívání sevláku v západních zemích, kde se s úspěchem používá při hemoroidech jako prostředek pro změknutí stoli-
4)
Droga obsahuje m e n š í množství silice, třísloviny, organické kyseliny, stopy v i t a m i n ů , cukr, škrob, k a u č u k , sliz, dextrin, celulózu, d u s í k a t é s u b s t a n c e a hojnost l á t e k m i n e r á l n í c h v podobě minerálních solí.
ce.
5
) Kořenová droga uvolňuje z močového měchýře hleny, „čistí krev" a zlepšuje j a t e r n í činnost. Naťová droga, zvláště čerstvé výhonky, zlepšuje t r á v e n í a zbavuje tělo odpadních látek. 6
) P ř e s n é dávkování n e n í stanoveno, m ů ž e m e bez obav postupovat běžným způsobem. P o d á v á m e jako pokrm, p ř í p a d n ě připravujeme odvar. 7
) M ů ž e m e aplikovat s a m o s t a t n ě i ve směsích. K o n t r a i n d i k a c e nejsou stanoveny, nežádoucí účinky se nevyskytly. Drogu lze aplikovat samostatně i ve směsích. 8
) Kořen přidáváme do čajů, které mají u starých lidí vyčistit zakalenou moč. Může tak učinit například tato čajovina: nať zlatobýlu 100 g kořen jehlice 50 g kořen sevláku 50 g list lesního jahodníku 25 g nať tymiánu 25 g Podáváme obvykle 1 litr nálevu denně, a to 4krát denně po 0,25 litru. 9
) Sevlák, zejména tento druh, nebývá předmětem homeopatického zpracování. Toto zpracování by ani nebylo efektivní, protože v našich podmínkách bychom jen těžko sháněli kvalitní drogu a předpokládaný efekt homeopatických prostředků by nebyl adekvátní úsilí vynaloženému na jejich úpravu. 10) Příprava kostivalového hnojiva: Listy kostivalu necháme 48 hodin zavadnout, pak máčíme 4 týdny ve vodě a posléze je používáme k mulčování. Toto jednoduché přírodní hnojivo je výborné pro rajčata, brambory a sevlák. 214
1
215
SMLDNIK PEUCEDANUM OFFICINALE L. Smldník lekársky
SMLDNIK LEKÁRSKY Čeleďmiříkovitých (Apiaceae)
V Smldník lékařský je vytrvalá lysá rostlina s aromatickým, čupřinatým oddenkem o průměru až 50 mm. Lodyha je tuhá, plná, jemně rýhovaná, nahoře větvená. Dolní listy dosahují délky až půl metru, jsou tři až šestkrát trojitě zpeřené v husté, čárkovité ukroj ky. Okolíky má velké, s 10-40 okolíčky, ploché, před rozkvětem ničí, květ drobný, bledě žlutý. Plod je obvejčitý, třížebrý, s postranními křidélky, velikosti 5-10 x 3-5 mm. 2)
Smldník býval hojná rostlina vysýchavých, výhřevných, neutrálních až zásaditých, hlinitých až hlinitopísečných půd v teplejších oblastech. V současnosti je „nezvěstný", lépe řečeno nebyl již několik let na území naší republiky pozorován. Za deset let bude tedy patrně prohlášen za druh vyhynulý. Pro léčivé účely je možné jeho pěstování, například ve vinorodých oblastech. 3
) Předmětem sběru a použití je oddenek (Rhizoma peucedani). Z hlediska přírodního léčitelství může být zaměněn za kořen jiného druhu rodu smldník, například za smldník jelení (Peucedanum virosa). 4)
Droga je známa obsahem furokumarinových derivátů peucedaninu a oxypeucedaninu, xantotoxinu, oreosolonu a bergaptolu, dále obsahuje těkavý olej obsahující terpeny, hořčinu, tanin, barvivo i stopy pryskyřice. 216
Smldník lékařský 217
5
> Celá rostlina má výrazné fytoncidní a antibiotické účinky a poslední dobou se hovoří též o účinku cytostatickém. Dříve bývala droga používána jako prostředek močopudný a potopudný. Šťáva z nati, smíchaná s vajíčkem, mírnila kašel a jiné obtíže dýchací, jakož i tlumila nadýmání. Směs šťávy s jemným olejem mandlovým se doporučovala k natírání spánků při bolesti hlavy a při závrati.
Drogou používanou pro homeopatické zpracování je sušený oddenek, kopaný v září až říjnu mezi devátou a desátou hodinou dopolední. Rozdrobený oddenek se upravuje podle §4 lihem 80% a dále se pak potencuje až na ředění D4 lihem 30%. Užíváme hlavně při zánětech zažívacího systému, při žaludečních slabostech, při katarech bronchů, dispepsii, ale i při opožďující se menstruaci.
6
10
) Podáváme formou nálevu, v dávkách polovičních, než jsou obvyklé. Vhodnou lékovou formou je rovněž tinktura, podávaná po 10 až 15 kapkách, podle okolností 2 až 4krát denně. 7
> Nedoporučujeme dlouhodobé užívání ani podávání těhotným a kojícím ženám. 8
> Se smldníkem nemáme bohužel žádné bližší osobní zkušenosti. Celou řadu zajímavých rad a pokynů však nabízí rumunské lidové léčitelství - v Rumunsku je totiž tato bylina hojně rozšířena. Bylinář Dragu Coetiscu ze sedmihradské Sighiosary nám v roce 1970 nabídl recept na účinný „ledvinový čaj", používaný v tamním kraji: nať zlatobýlu 40 g oddenek smldníku 25 g kořen jehlice 20 g květ vřesu 10 g semeno petržele 5g Semeno petržele před smísením pomačkáme. Pijeme 4krát denně v množství 0,25 litru nálevu.
^Matthioli smldník nazývá „jelením kořenem". Doporučuje sušeným kořenem, rozemletým na prášek, zasypávat staré nehojící se rány a vředy, kdy „rychle vytahuje ven kosti, třísky a jiné nečistoty, vyplňuje masem defekty a rychle hojí." Semena smldníku někdy nazývali též Anethum coleste (nebeský kopr), oddenek pak Bonus genius (dobrý duch) a nať též Herba muris sulphurata.
9
) V homeopatii je smldník také velmi málo známý, ale podle našich zkušeností velice účinný, takže jeho pěstování by bylo nejen zajímavé, ale i léčivě prospěšné. Rozhodně by vyplnil některé mezery v lidovém léčitelství. Platí ovšem to, co bylo řečeno shora, že může být použit i jiný druh smldníku (smldník olešníkovitý nebo smldník jelení). Zajímavé je i to, že do stejného rodu patří i všedobr horní, zvaný „Mistrův kořen". 218
219
STARČEK STAECEKPRIMETNIK
SENECIOJACOBAEAL.
Čeleďhvézdnicovitých (Asteraceae)
Starček Jakubov
x)
Starček přímětník, zvaný též bylina sv. Jakuba, rozkvétá kolem svátku tohoto světce. Je to bylina někdy dvouletá, častěji však vytrvalá, jež vyhání z krátkého, jakoby ukousnutého oddenku růžici lyrovitých listů s velikými, podlouhle vej čitými, vroubkovaně pilovitými ukrojky. Ze středu růžice vyráží asi 1 m vysoká lodyha, na bázi často nachovíte naběhlá, která se nahoře rozvětvuje v chocholičnatou, přímovětevnou latu. Listy na lodyze jsou různé. Spodní se podobají listům růžice, vrchní jsou zpeřeně děleny v úkrojky. Listy přisedají k lodyze poloobjímavou spodinou. Květ je typicky terčovitý, žlutý. Plodem je nažka, z terčovitých květů na hřbetu srstnatá, z jazýčkovitých květů lysá. 2
) Starček je hojná rostlina suchých luk, mezí, světlých, sušších lesů a strání. Vedle starčeku Jakubova používalo lidové léčitelství také starček hajní (Senecio nemorensis L.), starček Fuchsův (Senecio fuchsii C. C Gmel.), nově nazývaný starček vejčitý (Senecio ovatus Willd.), starček obecný (Senecio vulgaris L.) a starček lesní (Senecio sylvaticus L.). Starček byl a dosud je nejvíce používán v severních Cechách, kde mu říkají Kútzol. Z hlediska farmakologicko-toxikologického je třeba se zmínit o tom, že velké množství sběračů stále a stále zaměňuje starček 220
Starček přímětník 221
(zvláště v druzích starček hajní a starček Fuchsův) za celík zlatobýl, což může být i nebezpečné. K bezpečnému rozlišení poslouží především květ. Zatímco květ starčeků vytváří chocholičnaté laty, takže vypadá, jako by byl sestřižen, květ zlatobýlu vytváří hrozen - květenství je tedy uspořádáno svisle. Kromě toho zlatobýl vždy roste roztroušeně, kdežto starček vytváří bylinná pole. Jestliže je tedy v lese „žluto od zlatobýlu", pak raději rychle pryč - nejspíš to není zlatobýl, ale starček hajní nebo Fuchsův.
Přímět jest zapálení prstu na ruce neb na noze, příměty pak jsou neštovičky z horkosti naskočilé. I využili jsme nově n a b y t é zkušenosti - a ono to opravdu funguje. Kašovitý obklad na zanícený prst, například po zarůstání nehtu apod., působí znamenitě, a v těchto indikacích zcela jistě lépe než proslulý kostival. 9
) V minulosti bývaly starčeky používány jako prostředek zastavující krvácení, například při nadměrné menstruaci apod., a proti křečím, opět především gynekologického typu. Tyto indikace dnes pokládáme za zastaralé.
) Starček je velice oblíbeným prostředkem pro homeopatické zpracování. Je sice hlavně používán starček zlatý (Senecio aureus), zvaný americký, ale můžeme používat i jiné druhy, u nás nejvíce právě starček přímětník nebo starček obecný. Zdá se být dokonce při stejné účinnosti méně nebezpečný. Zpracovává se čerstvá kvetoucí nať trhaná nejlépe v červenci až srpnu, kolem čtrnácté hodiny. Zpracovává se podle §3 lihem 90% a potencuje dále lihem 30% až do ředění D3. Obecné dávkování je 3krát denně 7 kapek v potenci D3. Nejčastěji se užívá na různé potíže v pohlavní sféře jako amenorea, dysmenorea či bílý výtok u žen, u mužů pak hypertrofie prostaty apod. Místem působení bývá děloha, vaječníky, prostata a močový měchýř.
6
10)
3
> Drogou je kvetoucí nať (Herba senecionis jacobae, vulgaris, nemorensii, fuchsii atd.).
4)
Starčeky obsahují pestrou paletu tzv. pyrolizidinových alkaloidů, k t e r é jsou především hepatotoxické a pravděpodobně kancerogenní. Dále jsou p ř í t o m n y třísloviny, flavonoidy a pryskyřice. 5
> Naproti tomu jsou starčeky velmi dobře použitelné zevně. Několik kapek silnějšího odvaru, vkápnutého do nosu, brzy zastaví krvácení. Velmi účinné je i kloktadlo, připravené z odvaru, vařeného 5 minut. Čaj se ovšem musí řádně vyplivovat. Kašovité obklady z čerstvých listů starčeků lze přikládat na nehojící se rány a různé „podebraniny". V zimě lze kašovitý obklad nahradit obkladem z odvaru. 7)
P ř i delším podávání vyvolávají starčekové drogy poškození j a t e r a projevuje se i jejich kancerogenní působení. Proto je zcela vylučujeme z vnitřního podávání a užíváme je v ý h r a d n ě jako prostředek vnější. 8)
Stopovali jsme v análech lidového léčitelství, proč se starček Jak u b ů v jmenuje „přímětník", a zjistili jsme následující: Přímětové koření dle Jungmanna odtud jméno vzalo, že proti přimetu se užívalo. 222
Starček býval nošen jako amulet proti bolestem zubů a staří Řekové jej měli za talisman proti kouzlům a čárům. Čarodějnice údajně používaly starčekové stonky ke svým nekalým rejdům, mimo jiné na nich i létávaly. Název starček vznikl údajně proto, že úborové lůžko je po odkvětu lysé a připomíná hlavu důstojného kmeta. Zajímavé je krajové využívání starčeků v lidovém léčitelství. Zatímco obecně se považují lesní druhy starčeků za nebezpečné nebo dokonce jedovaté, někde patří k nejoblíbenějším. Například v jižních Cechách se těší veliké proslulosti starček Fuchsův a starček hajní, které se s velikým úspěchem používají při ženských potížích a dokonce proti rakovině. Toto však nemáme bohužel ještě ověřeno.
223
STÉVIE STEVIE CUKROVÁ STEVIA REBAUDIANA (Bertoni) Hems. Čeleď hvézdnicovitých (Asteraceae) Stévia cukrová
V Stevie cukrová je vytrvalá rostlina s kořenovým systémem rozloženým mělce pod půdním povrchem. Stonek dosahuje asi 1,5 m výšky a hojně se větví. V mládí jsou stonky a listy hustě chlupaté, později je odění řidší. Listy jsou vstřícné, světle až tmavě zelené, s čepelí až 80 mm dlouhou a až 35 mm širokou, úzce deltovitou až obvejčitou a v horní části výrazně vroubkovanou. Úbory jsou rozloženy v koncové části stonku i větví a tvoří je 3 až 5 oboupohlavních květů, drobných, bílých až narůžovělých a rourko vitých. Plodem je drobná, tmavě hnědá, ochmýřená nažka. Semena rychle ztrácí klíčivost, která je i tak poměrně nízká. 2)
Stevie pochází z hraniční oblasti mezi Paraguají a Brazílií, kde je rozšířena v nadmořské výšce od 200 do 600 metrů, často na blatech nebo březích vodních toků, ale též v travnaté pampě na tufech. Je jedním z asi 150 druhů rodu Stevia, ovšem pouze tento druh obsahuje sladké látky. V současnosti se velmi hojně pěstuje - v Japonsku, USA, v Rusku, v Bulharsku, SRN, ale i na Slovensku v okolí Staré Daly a pokusně i u nás. Ve vinorodých oblastech, například na Moravě, je 224
Stevie cukrová 225
možno stévii pěstovat jako tradiční papriku, se sklizní n a t i ve dvou sečích a výnosem kolem 4 t u n suché h m o t y z h e k t a r u , a to při obs a h u až 10 % steviosidu.
Vyzkoušeli jsme, že její antimikrobiální účinky vyniknou především v kombinaci s řepíkem, tymiánem, šalvěji a s listem pravého čajovníku (zelený čaj).
3)
9)
P ř e d m ě t e m použití je nať (Herba stevii).
4
) Nejdůležitějšími obsahovými l á t k a m i rostliny jsou diterpenoidní glykosidy - steviosid, rebaudiosid, dulcosid a steviobiosid, k t e r é jsou využívány jako vynikající nekalorické sladidlo. Steviosid je 300krát sladší než sacharosa. Protože na výzkumu pracovalo a pracuje více odborníků, nelze se divit i většímu počtu oficiálních či polooficiálních názvů - steviosin, eupatorin, rebaudin. Dále droga obsahuje longipiny, fenylpropanoidy a flavony jako quercetin, avicularin a guayaverin. Přítomny jsou i kyseliny kávová a chlorogenová a deriváty kumarinu scopoletin a umebellipheron. 5)
Hlavní využití drogy je potravinářské, protože ú s t ř e d n í účinné látky se prakticky nevstřebávají a lidský organimus se k nim chová inertně. Je proto vhodným sladidlem pro osoby s diabetem. 6
) Z n á m o je však i léčivé využití drogy, k t e r á vykazuje při v n i t ř n í m i zevním užití značné fytoncidní (antibakteriální) účinky, takže je možno ji použít k přípravě kloktadel, k léčbě nehojících se r a n včetně bércových vředů. Působí též močopudně. Predávkovaní drogou prakticky nehrozí, neboť ve velkých dávkách je sladkost až odporná. Nálev připravujeme běžným způsobem. Stévie je v h o d n á pro s t a r é lidi. Její využití pro zcela malé děti a t ě h o t n é a kojící ženy je ještě p ř e d m ě t e m výzkumu, ale zdá se, že ani v tomto případě nehrozí - při r o z u m n é m využívání - žádné nebezpečí.
Ze stejných důvodů nebylo možno zatím stévii vyzkoušet pro homeopatické použití. Bylo by vhodné právě ve směsích s nadměrně hořkými nebo jinak velmi nechutnými bylinami, protože by se tím zjednodušilo podávání takových bylin malým dětem a přecitlivělým osobám. Například prostředky ze semen j i n a n u dvoulaločného jsou pro děti velmi vhodné, ale chuťově odporné. 10)
Jihoameričtí Indiáni stévii nazývají Azúca-caá, čili sladká tráva. Rostlinu poprvé popsal p a r a g u a y s k ý botanik dr. Bertoni v roce 1887 a v roce 1908 učenci Rasenack a Dietrich zkoumali rostlinu jako sladidlo. Teprve v roce 1931 však francouzští chemici Bridell a Lavielle získali z listů stévie bílou krystalickou látku - čistý steviosid. Ve velkém začala být stévie - mimo svou domovinu - pěstov á n a od roku 1972 v Japonsku. (Text zpracován s laskavým svolením prof. ing. Pavla Valíčka, DrSc.)
7
) Drogu je možno podávat jak samostatně, t a k v nejrůznějších směsích. 8)
Naše vlastní zkušenosti s drogou nejsou veliké, protože n á m je dosud dostupná pouze z vlastního, víceméně pokusného pěstování. 226
227
SVATOLINA SVATOLÍNA CYPŘIŠKOVÁ SANTOLINA CHAMAECYPARISSUS L. Čeleďhvězdnicovitých (Asteraceae) Santolina cypruštekovitá
^ Svatolína cypřišková je vždyzelený, trstnatý, kořenně vonící polokeř, který dorůstá výšky asi 0,4 m. Celá rostlina je jakoby plstnatá. Listy připomínají svou stavbou listy řebříčku. Květ je malý, žlutý, sedící na vrcholu stonku. Terčovité květy jsou na bázi rozšířené, jazýčkovité květy většinou chybí. Nažky jsou tří až čtyřhranné, bez chmýru. 2
) Svatolína pochází ze Středozemí, u nás se dříve hojně pěstovala jako skalnička. U Ledče nad Sázavou ji lze nalézt zplanělou. Rostlina má ráda plné slunce, dobře propustnou, nejlépe písčitou půdu, nepříliš výživnou. Vysazujeme ji asi na půlmetrovou vzdálenost a tvarujeme ji vždy na jaře nebo v létě. Je nutno ji chránit před zimou. 3
> Předmětem sběru a použití je kvetoucí nať (Herba santolini (santolinae)), ale také samotné květy nebo i semena. 4
) Z obsahových látek jsou známy flavonoidy, sliz, něco pryskyřice a tříslovin, silice, kyselina tannová, hořký alkaloid, olej a také ceton (santolino). 5
) Odvaru se dříve využívalo jako prostředku proti střevním parazitům. Působí též jako emmenagogum - povzbuzuje menstruaci. Nálevem lze proplachovat ledviny a podporovat jaterní činnost. 228
Svatolína cypřišková 229
Zevně odvaru využíváme k obkladům a omývání při nejrůznějších kožních chorobách.
v
*
SATER
6)
Při samostatném podání aplikujeme 10 až 12 polévkových lžic čaje denně, v několika dílčích dávkách. P o d á v á m e jako nálev. Anthelmintickou indikaci (proti střevním p a r a z i t ů m ) pokládáme za zastaralou.
ŠÁTER LATNATÝ
GYPSOPHILLA PANICULATA L. Fisch.
Čeleďsilenkovitých (Silenaceae)
Gypsomilka metlinatá
7)
Bylina je velmi aromatická a nedoporučujeme překračovat dávky ani p o d á v a t dlouhodobě. N e n í v h o d n á pro malé děti, t ě h o t n é a kojící ženy. Pokud ji podáváme ve směsích, dbáme, aby obsah byliny nepřekročil 15% hmotnostních. Při t a k t o sestavené směsi a za předpokladu, že ostatní byliny jsou zcela prověřené, není t ř e b a při podávání čaje ž á d n á zvláštní opatrnost. 8)
Odvar z drogy používáme na omývání ekzematické pokožky, zej m é n a u atopického ekzému. Omytá místa n e o t í r á m e a po u s c h n u t í p ř í p a d n ě ošetříme mastí. 9
) Nejlepší a zároveň nejvhodnější surovinou pro homeopatické zpracování je květ, sbíraný nejlépe v červnu a červenci, h n e d po plném rozkvětu. Nejvíce účinných látek má do sedmé hodiny r a n n í , kdy by se t a k é květy měly t r h a t . Květy se zpracovávají podle §3 lihem 70% a dále se potencují lihem 40% až do ředění D5. V potenci D4 a D5 se t a k é užívají při dávkování 4 k r á t d e n n ě 6 kapek, po jídle. Obecně užíváme tinkturu jako prostředek proti křečím, horečce a žlučníkovým potížím, při krvácení z dělohy, pro posílení dělohy obecně, jako celkově posilující prostředek a dále při žaludeční atonii, j a t e r n í kolice atd. 10)
S m ě s svatolíny, h e ř m á n k u a listů podbělu sloužívala jako žádané bylinné vykuřovadlo. V magii platila svatolína za j e d n u ze složek „elixíru neviditelnosti".
230
^ Šáter latnatý je trvalka s lysou lodyhou šedozelené barvy, dole zřetelně pýřitou, dorůstající výšky asi 0,75 metru. Květenství má jak prozrazuje název - latnaté, řídké, mnohokvěté, drobné bílé květy. Listy jsou kopinaté, úzké, celokrajné. Plodem je kulovitá tobolka. Kvete v létě. 2
) Šáter je vzácná a chráněná teplomilná bylina. V Cechách se vyskytuje ojediněle v Polabí, na Moravě na Znojemsku, poněkud hojnější je na jižním Slovensku. Má ráda suché, prohřáté, písčité půdy. Pro farmauceutické použití se pěstuje resp. dováží. 3
) Předmětem sběru a použití je oddenek (Radix saponariae levanticae, Radix gypsophillae), sbíraný na jaře nebo na podzim. 4
> Hlavní obsahovou látkou jsou saponiny, z nichž převažuje glykosid beta-amyrinového typu, zvaný gypsofilasaponin, hojný je také albasaponin. 5
> Droga působí jako silné sekretolytikum a expektorans.
6
) Čajovou formou drogu pro poměrně prudké působení podáváme pouze výjimečně, a to vždy formou nálevu. Častější je využití formou tinktury nebo složených galenických přípravků. Tinkturu podáváme 2 až 4krát denně, v dávce 20 až 25 kapek. 231
7
/4>
) Velký obsah saponinů řadí tuto drogu na pokraj mezi drogy léčivé a jedovaté. Proto ji n e p o d á v á m e s a m o s t a t n ě , ale pouze ve směsích, kde její obsah n e m á převýšit 15 %. J a k o drogy vhodné ke kombinaci volíme obyčejně drogy siličnaté (dobromysl, mateřídoušku, bazalku, yzop apod.) a drogy s obsahem slizu (podběl, proskurník, sléz apod.). Droga není vhodná pro dlouhodobé podávání a nedoporučujeme ji t ě h o t n ý m a kojícím ž e n á m ani m e n š í m dětem. 8
) Na záněty kůže můžeme použít obklady nebo omývání nálevem z kombinace: oddenek šáteru 50 g list jitrocele 30 g nať tymiánu 20 g
9
) Z této byliny se nevyrábějí homeopatické prostředky, a to z více důvodů. Jednak je pro svůj velký obsah saponinů těžko zpracovatelná a jednak není zcela jasné eventuální racionální využití hotových prostředků. 10) Droga bývala donedávna v oblibě československého farmaceutického průmyslu. Obsahovaly ji přípravky jako Benephorin, Guanar, Pleumolysin, Tussilen a Solutan, z nichž pouze poslední se ještě vyrábí (1998).
Sáter latnatý 232
233
SII-TAKE HOUZEVNATEC JEDLY
LENTINUS EDODES (Berk.) Sing. Húževnatec jedlý
Čeleďhlívovitých (Pleurotaceae) též houževcovitých (Lentinellaceae)
V Houževnatec jedlý, známý u nás spíše jako houba šii-take, je lupenatá drevokazná houba s kloboukem o průměru kolem 50 až 70 mm. 2)
Nejčastěji se tato houba pěstuje v Japonsku, a to na kmíncích stromů rodu Pasania (Lithocarpus) z čeledi bukovitých (Fagaceae). Jsou to stromy, podobné mladým doubkům. Botanické synonymum houby je Collybia shii-take Schroet. V současné době (1998) je u nás pěstována jedinou firmou. 3)
Drogou je plodnice (Carposoma shii-take).
4)
Hlavními účinnými látkami jsou především polysacharidy lentinany, dále alkaloid eritadenin a blíže nedefinované látky s výraznou protivirovou aktivitou. 5)
Droga vykazuje výraznou protivirovou a protinádorovou aktivitu. Stimuluje imunitní systém organismu a tím zvyšuje jeho celkovou odolnost. Rovněž značně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a zlepšuje využití a metabolismus tuků, což se projevuje ve značné protisklerotické aktivitě.
234
Houževnatec jedlý 235
S úspěchem lze drogu využít k tzv. čištění krve, tedy k detoxikaci organismu, a zlepšení látkové výměny. Při mnoha chorobných stavech nastupuje po aplikaci drogy pocit zlepšení, které předchází léčivému účinku. Z dalších účinků je třeba jmenovat působení protihistaminové, které se projevuje poměrně výrazným ú t l u m e m nejrůznějších alergií. 6) při preventivní kúře, zaměřené na celkové pročištění organismu podáváme 1 houbičku denně, léčebně - pro trvalejší zvýšení látkové výměny - podáváme 2 houbičky denně a při antialergické léčbě je namístě podávání 3 houbiček denně. Při nádorovém onemocnění pak podáváme denně 4 až 5 houbiček. Houbičky lze také povařit a podávat jejich vodný výluh - tedy čaj, nicméně tuto lékovou formu můžeme doporučit pouze tehdy, jestliže sušené houbičky pokrájíme nadrobno a rozmícháme do příslušné čajovinové směsi. Samostatný houbový čaj má chuť, která není vhodná pro delší podávání. Mnohem lepší proto je příslušnou denní dávku vhodit do dietní polévky a požít ji v této kuchyňské úpravě. Je ovšem třeba dbát na to, abychom veškerou polévku snědli sami, a o naši léčebnou dávku se tak nedělili s příslušníky domácnosti. 7
) P o k u d šii-take p ř i d á v á m e - n a k r á j e n o u n a d r o b n o - do čajových směsí, neměl by poměr její hmotnosti přesáhnout 10 až 12 %, nechceme-li, aby čaj chutnal příliš „houbově". Vážné nežádoucí účinky ani kontraindikace nám nejsou známy. 8)
Doporučujeme připravit klasickým způsobem ze šii-take tinkturu, k t e r o u m ů ž e m e zasahovat všude t a m , kde je nebezpečí virových infekcí, nebo t a m , kde již virová infekce vypukla. M á m e na mysli chřipku a další podobné virózy. Tinkturu doporučujeme podávat 4krát denně, aby účinné látky měly rozprostřen svůj vliv na celý den. Obvyklé dávkování by mělo činit - na jednu dávku - 20 až 25 kapek u žen a 25 až 30 kapek u mužů, maximální dávka (při 236
dobré snášenlivosti) pak je 30 až 35 kapek u žen a 35 až 40 kapek u mužů. 9
) Homeopatické zpracování je - s ohledem na malou dostupnost a celkem málo známou účinnost - zatím nepříliš rozšířené. Zpracováváme suché houbičky, patřičně nadrobno rozmělněné. Pracujeme podle §4 lihem 90% a dále potencujeme až do ředění D6 lihem 40%. Obecně užíváme v potencích D4 a D5 při dávkování 3krát denně 9 kapek, před jídlem. Užíváme stejně jako v alopatii, dávky však můžeme jemněji odlišit a víceméně tak regulovat účinnost. 10
^Mezi Japonci je všeobecně rozšířen názor, že pravidelné požívání této houbičky prodlužuje život. Na čištění krve a jako imunostimulans se nám velmi osvědčilo podávání šii-take v množství 1 houbičky za den, po dobu 15 dnů. K tomu pak asi denně 0,75 litru bylinářského čaje z kombinace: nať rdesna ptačího 50 g květ vřesu 30 g nať dobromysli 20 g V současné době (1998) houbičku šii-take u nás hromadně pěstuje firma Lentis ve Velkém Beranově. Zakoupit je ji možno přímo u pěstitele nebo v prodejnách zdravé výživy. Zdá se nám, jednak podle účinnosti a jednak podle některých obsahových látek, že tu je určitá podobnost s houbou rezavec šikmý (Inonotus obliquus), jejíž účinnost při léčbě nádorových onemocněních již byla prokázána. Rezavec je uveden v prvním dílu Herbáře.
237
TOPINAMBUR HELIANTHUS TUBEROSUS L. Slnečnica hľuznatá
TOPINAMBUR HLIZNATY Čeleďhvězdnicovitých (Asteraceae)
V Topinambur hlíznatý je trvalka s hlízovitým oddenkem, nazývaná někdy též „malá slunečnice". Lodyha dorůstá obvykle kolem 2 metrů, je přímá, lysá nebo drsně chlupatá, nahoře větvená. Listy jsou většinou vstřícné, vejčité, v křídlatý řapík zúžené, hrubě pilovité, na líci drsné, na rubu bělavě pýřité, horní o něco menší než spodní. Květ je žlutý, terčovitý, typický pro slunečnici, ovšem s „talířem" nepoměrně menším. Plodem je pětimilimetrová nažka, lysá nebo i chlupatá, s 1 až 4 brvitými štětinkami. 2
) Topinambur pochází ze Severní Ameriky a je pěstován jako krmivo. Často zplaňuje, a tak na Zlínsku, v okolí toku Moravy a Dřevnice vytváří husté porosty. 3
) Předmětem použití je obvykle hlíza (Tuber helianthi tuberosi), méně často list nebo nať (Foliům et Herba helianthi tuberosi). 4)
Topinambury obsahují - vedle vody - kvalitní olej, vlákninu, esenciální aminokyseliny, polysacharid inulin, vitaminy, zejména pak vitamin C, kyseliny jablečnou, jantarovou a citrónovou a řadu minerálních látek, z nichž nejdůležitější je draslík. 5
) Topinambury jsou především dietní potravinou, mimořádně vhodnou i pro děti, rekonvalescenty a staré osoby a zejména pro diabetiky.
238
Topinambur hlíznatý 239
Pravidelná konzumace topinamburů má výrazný protirevmatický účinek, mírní žlučové koliky, resp. uvádí činnost žlučníku do harmonie s ostatními orgány. Popsán je i účinek, zmírňující těhotenské křeče a nevolnost. Vysoký obsah draslíku činí z topinamburů dobrý odvodňovací prostředek při otocích nejrůznějšího původu. Topinambury dovedou regulovat menstruaci a snižují riziko potratu, resp. předčasného porodu. Mají i prokazatelný účinek protiastmatický a snižují hladinu zejména LDL-cholesterolu. 6
) Topinambury nelze sušit. Jelikož jde především o potravní doplněk, není určeno dávkování. Obvykle je konzumujeme syrové nebo běžným kuchyňským způsobem upravené. 7
) Při podávání topinamburů nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky. 8
> Poněvadž topinambury nejsou pro mlsné jazýčky žádnou obzvláštní pochoutkou, doporučujeme z nich vymačkat šťávu a tu dále kombinovat a podávat takto: šťáva mrkvová 250 g šťáva topinamburová 100 g šťáva celerová (muži) nebo petrželová (ženy) 25 g Toto množství tvoří celodenní dávku, kterou vypijeme po malých doušcích během dne. Působí zlepšení látkové výměny, je výživná a pročišťuje organismus.
10
) V některých případech dochází k záměně pojmu inulin a inzulin. Inulin je polysacharid, vytvářející zásobní látky (namísto škrobu) u řady rostlin z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). V rostlinách je nejčastěji rozpuštěn v buněčné šťávě a hromadí se nejčastěji v podzemních orgánech. Například kořen čekanky obsahuje kolem 15 % inulinu, u pěstovaných druhů až 50 %. Kořen pampelišky až 40 %, hlízy jiřiny kolem 25 % . Inulin je hygroskopický bílý prášek bez chuti a bez zápachu, rozpustný v horké vodě a nerozpustný v etanolu. Otáčí rovinu polarizovaného světla doleva a jeho hydrolýzou vzniká fruktóza. Inzulin je hormon produkovaný parenchymem Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní, který výrazně zasahuje do přeměny sacharidů a řídí hladinu krevního cukru. Kromě inzulinu tvoří pankreas řadu trávicích fermentů. Inzulin je vytvářen výhradně živočichy, nikoli rostlinami. Vysokou hladinu inzulinu mají například žraloci nebo velryby.
9
) Jak už bylo řečeno, topinambury nelze sušit ani jinak konzervovat, což přímo vyzývá k jejich homeopatickému zpracování. Základem je šťáva, vytlačená z rozemletých nebo rozmixovaných topinamburů. Ta se míchá podle §1 s lihem 70% a pak dále ředí lihem 30% na potenci D3. Obecně užíváme potenci D2 při dávkování 2krát denně (ráno a večer) 15 kapek, před jídlem. Takto upravenou šťávu nebo tinkturu lze skladovat delší dobu a lze ji také pravidelně a přesně dávkovat. Užívá se stejně jako v jiné podobě.
240
241
TROMIN SMYRNIUM OLUSATRUM L. Smyrnium čierne
TROMINCERNY Čeleďmiříkovitých (Apiaceae)
^ Tromín černý je dvouletá rostlina s oddenkem, v krčku tlustým a větveným do 3 až 4 oddenků postranních, z něhož vyhání hladkou lodyhu, vysokou asi 1 metr, v horní polovině větvenou. Listy jsou vstřícné, stopkaté, obvejčité až eliptické, zoubkované, obvykle po několika nahloučené. Květy rostou v typických okolících žlutozelené barvy. Plodem je černá nažka dlouhá 6 mm, polokulovitá a žebro váná. Tromín je ostře aromatická zeleninová rostlina, poněkud připomínající vůní libeček. Ve středověku byl znám pod názvem makedonský nebo alexandrijský petržel. 2
) Tromín je u nás výhradně pěstován, nezplaňuje. Má rád výsluní nebo částečný polostín až stín. Nemá zvláštní nároky na kvalitu půdy. Semeno lze vysévat koncem léta nebo příští rok na jaře přímo na záhon. Semenáčky potom vyjednotíme na vzdálenost 60 cm. 3
) Drogou je obvykle kořen, sbíraný koncem léta nebo na podzim druhého roku. (Radix oleris atri, syn. Radix smyrnii). Pro sběr méně obvyklé listy trháme v létě, stonky v jejich mládí.
242
Tromín černý
243
KAJEPUT
4)
Z obsahových látek stojí za zmínku především palčivě chutnající silice. Dále zde nacházíme flavonoidy, vitaminy, organické kyseliny, terpeny, blíže nedefinovanou hořčinu a další složky.
TTO
5
BĚLOSTROM RŮZNOLISTÝ Čeleďmyrtovitých (Myrtaceae)
> Odvar podáváme při nechutenství. Droga je též močopudná a působí na snižování soudržnosti močových konkrementů, takže mají tendenci se rozpadat. Čaj ze semene zlepšuje funkci sleziny. Kořenová droga též ovlivňuje zpožděnou menstruaci.
MELALEUCA ALTERNIFOLIA Degen. Kajeputa rôznolistá
6
) Droga se dávkuje obyčejně 4krát denně po 1 polévkové lžíci čaje.
7
) Zásadně dáváme přednost jejímu míchání do směsí, protože samostatně podaná droga je příliš aromatická až štiplavá, což na někoho může působit nepříjemně. Při malých dávkách nehrozí žádné problémy, ostatně bylina je často využívána v potravinářství. 8
) Čaj proti močovým a ledvinovým kamenům má následující složení: nať rdesna blešníku 100 g kořen tromínu 50 g kořen libečku 50 g nať máčky polní 25 g nať mateřídoušky 25 g Podáváme 2 až 4krát denně 0,25 litru nálevu. 9
) Je to bylina poměrně neznámá a v léčitelství málo využívaná. K tomu musíme přičíst i poměrně malou dostupnost anebo nutnost vlastního pěstování kvůli léčbě. A to je málo pravděpodobné, tudíž homeopatické zpracování neuvádíme. 10
>Mleté semeno tromínu lze v kuchyni využít jako pepř. Mladé syrové listy můžeme použít do masových paštik a do polévek. Mladé výhonky, dušené v páře, připomínají chutí chřest. Z kořene se kulinárně upravuje horní část připomínající pastinák. Listy lze konzumovat syrové, nakrájené například na chléb s brynzou apod.
V Bělostrom různolistý je vysoký strom s hustými, lepkavými listy a krémově bílými květy a bělavou kůrou. 2
) Bělostrom roste výhradně v Austrálii a v oblasti Nového Jižního
Walesu. Pokusy o introdukci do jiných oblastí nebyly příliš úspěšné. 3
) Předmětem sběru a užití jsou především listy (Foliům melaleuci
alternifoliae), ze kterých se získává silice, známá na celém světě pod obchodním označením TTO - Tea Tree Oil. V lékárenství je už desítky let znám přípravek oleum cajeputi čili silice z listů druhů Melaleuca leucadendron L., případně Melaleuca minor Sm. Není proto pravdivé tvrzení firmy Australian Bodycare, která k nám TTO dováží - v její propagační brožurce je uvedeno, že z asi 300 druhů rodu Melaleuca má léčivé působení právě jen druh alternifolia. V podstatě jde o obchodní trik ke zdůvodnění vysokého předražení tohoto neobyčejně působivého přírodního produktu. 4)
Hlavní obsahovou látkou listů je silice s vysokým obsahem cineolu
a tetraterpenu terpinenu. Dále nacházíme seskviterpeny a jejich alkoholy, cymon, pineny a další látky v silicích obvykle přítomné. 244
245
5)
Silice má m o h u t n é působení baktericidní a mykostatické. Spekt r u m její účinnosti je přitom velmi široké a zasahuje bakterie grampozitivní i gramnegativní a většinu známých plísní. 6
) Silice - éterický olej je výchozí lékovou formou, která je užívána pro přípravu složitějších forem, jakými jsou gely, masti, pleťová mléka, zubní vody atd. Zevně se silice - TTO - používá buď koncentrovaná, nebo mírně ředěná. J e š t ě v koncentraci 1:250 má silice výrazné antibiotické účinky. Ve vnitřním lékařství ji používáme výhradně tak, že ji n a k a p e m e do vychládajícího příslušného čaje, který popíjíme. Pro vnitřní užití by jednotlivá dávka - dle hmotnosti nemocného - neměla překročit 8 až 10 kapek, obvykle však podáváme v p r ů m ě r u kolem 5 kapek na jednu dávku, a to 2 až 4krát denně. 7) Prvotní droga, list, není na českém t r h u k dostání. Dováží se přímo konečný produkt, éterický olej, který se v plné koncentraci nehodí pro přímé podávání, a musí být proto ředěn. Při užívání se řídíme údaji výrobce. V koncentrovaném stavu nesmí přijít TTO do očí. 8
) Můžeme se podepsat s plnou zodpovědností pod reklamní slogan, který vyzdvihuje TTO jako antiseptický a fungicidní prostředek prvního řádu, vhodný pro aromatickou fytoterapii. TTO se nám plně osvědčil v léčbě urogenitálních zánětů, v léčbě zánětů dutiny ústní včetně paradentózy, v masážní léčbě kloubních a svalových bolestí a zánětů revmatického charakteru, v léčbě kožních zánětů a některých ekzémových afekcí, při meziprstových mykózách nohou apod. TTO lze podávat vnitřně: Pět kapek vmícháme do poháru čaje nebo destilované vody a vypijeme. Inhalačné podáváme tak, že 10 kapek dáme do vařící vody a obezřetně několik minut inhalujeme. Formou kloktadla nebo ústní vody podáváme tak, že přidáme 10 až 15 kapek do poháru destilované vody, a k masážím dásní používáme neředěný nebo jen lehce zředěný TTO. 246
K masážím obecně používáme olej, nejlépe arašídový, do kterého přidáme až 5 % TTO. Možností je přirozeně více, TTO lze použít na mnoha místech těla. Lékovou formu a zředění volíme podle „zdravého selského rozumu", například na gynekologické výplachy použijeme roztok. Tím nemůžeme nic pokazit. 9
> Základem pro homeopatické zpracovávání jsou listy. Listy musíme rychle nadrobno natrhat kvůli zachování obsahu silic a zpracovávat lihem 95%. Dále se tinktura potencuje lihem 40% do ředění D6. Obecně užíváme potenci D5 s dávkováním 3krát denně 5 kapek, po jídle. Nižší potenci rozhodně nedoporučujeme. Indikace tinktury je prakticky stejná jako u oleje TTO, ale je možné jemnější působení prostředku. V každém případě můžeme znovu potvrdit oprávněnost dobré pověsti této rostliny. 10
>V současnosti je k dispozici poševní aplikátor s gelem, zvaný Femigel - vynikající protizánětlivé a protiplísňové gynekologikum. Každá lékárna může připravit čípky, masti, krémy a jiné lékové formy. Strom Melaleuca alternifolia byl objeven kapitánem Cookem v roce 1770, ale jeho odborný výzkum nastal až v roce 1923, kdy jej začal pečlivě studovat Arthur R. Penfold, lékárník ze Sydney.
247
VEČERNICE VEČERNICE VONNÁ Čeleďbrukvovitých (Brassicaceae)
HESPERIS MATRONALIS L. Večernica voňavá
V Večernice vonná je dvouletá až vytrvalá rostlina s přímou lodyhou, dorůstající výšky až 3/4 metru. Listy jsou vejčité, krátce řapíkaté, celokrajné nebo lehce zoubkovité, zašpičatělé, střídavé. Květní hrozen je řídký, mnohokvětý, květy starorůžové až nachové, plodem je šešule. Rostlina je velmi aromatická a nejvíce voní večer. 2
) Večernice je bylina v ě t š i n o u p ě s t o v a n á , p ů v o d e m z jižní Evropy. Zplaňuje zřídka. Má ráda půdy humózní, živné, zásadité. Dává přednost plnému slunci, ale snese i lehký stín. Můžeme ji vysévat koncem jara přímo na stanoviště, pak se rostlinky jednotí do sponu po 40 až 50 cm. 3)
Předmětem sběru jsou listy (Foli um hesperidis). Kvetoucí nať nebo samostatný květ se sbírají zřídka. 4
) Droga obsahuje omamně vonící silici, hořčiny, antokyanová barviva, organické kyseliny a kromě jiných také vitamin C. 5)
Květ přidáváme do čajových směsí v minimální dávce jako corrigens vůně. Vnitřní užití listůupravuje trávicí pochody a dodává tělu vitamin C.
248
Večernice vonná 249
6
) Běžná denní dávka se pohybuje mezi 4 a 6 polévkovými lžícemi čaje.
VITOD
7)
D á v á m e přednost přimíchávání listu do čajových směsí různého zaměření, v množství asi 10 až 15% hmotnostních. P ř i predávkovaní vykazuje droga emetický účinek, tedy může budit dávení.
VITOD HOŘKÝ Čeleďvítodovitých (Polygalaceae)
POLYGALA AMARA L. Horčinka horká
8
) Koupele v odvaru, p ř í p a d n ě omývání pokožky má příznivý vliv na kožní záněty. V t o m t o p ř í p a d ě obyčejně večernicovou nať kombinujeme s natí slézu a s natí tymiánu, všeho dáváme stejný díl. 9)
Večernice n e n í natolik žádoucí, aby sloužila jako základ homeopatických prostředků. Navíc spočívá její hlavní účinnost prakticky výhradně v aromatickém působení. io)p r o omamnou vůni nedoporučujeme večernici dávat formou řezaných květin do vázy, zvláště v menších místnostech. Zde by mohlo dojít až k nevolnostem, zvracení a následným projevům jako u alergie.
^ Vítod hořký je vytrvalá drobná bylinka s hořkou chutí, vyrůstající z tenkého, nehluboko ležícího oddenku s m n o h a drobnými kořínky. Spodní listy má větší než listy vrchní, jsou kopisťovité, vejčité, nahloučené. Květy má fialkově modré, u s p o ř á d a n é v konečném hroznu. Plodem je dvoupouzdrá tobolka. 2
) Vítod roste roztroušeně na suchých lukách a travnatých stráních. Na území České republiky, zvláště pak na Moravě, je poměrně vzácný. Povolena je záměna za drobný vítod nahořklý (Polygala amarella Chodat), který je u nás rozšířen poněkud více. 3
) Drogou je kvetoucí nať (Herba polygalae amaris, též Herba amarellae). 4
) Důležitou obsahovou látkou je hořčina polygamarin. Dále zde nacházíme silici s metylesterem kyseliny salicylové, mastný olej, éterický olej, polygalit, fenylglykosid gaulterin, třísloviny, sacharidy a účinné saponiny. Kyselý saponin je pravděpodobně totožný s kyselinou polygalovou a neutrální saponin zřejmě koresponduje se seneginem, což je hlavní obsahová složka z dříve hojně používané, dovážené Senegy. 5)
Droga působí expektoračně, podporuje tedy vykašlávání při nejrůznějších chorobách cest dýchacích a je výborným stomachikem. Zlepšuje nejen chuť k jídlu, ale především celkově upravuje trávení 250
251
a látkovou výměnu. Z n á m je i účinek svíravý čili a d s t r i n g e n t n í . Droga též mírně podporuje tvorbu mléka a působí jako celkové tonikum. 6
) Drogu podáváme formou nálevu, ale významně se osvědčila i forma tzv. homeopatického čaje dle Kloudy ve vyšších potencích D9 až D12, v obvyklém dávkování. Nejúčinnější je však t i n k t u r a , u které se n á m osvědčilo dávkování 2 až 4krát denně 30 až 35 kapek u žen a 35 až 40 kapek u mužů. 7
) Drogu m ů ž e m e p o d á v a t buď s a m o s t a t n ě nebo i ve směsích. Nejsou z n á m y ž á d n é výraznější nežádoucí účinky a n i k o n t r a i n d i k a c e . P ř i m í r n é m dávkování lze drogu používat i v t ě h o t e n s t v í a pro kojící matky. Pouze u zcela malých dětí pro značnou hořkost podávání nedoporučujeme. 8
> P r o z d ů r a z n ě n í e x p e k t o r a č n í c h ú č i n k ů je v h o d n á k o m b i n a c e s k v ě t e m petrklíče, listem jitrocele, listem podbělu, s květem diviz-
ny, s natí yzopu a tymiánu, s kořenem proskurníku a dalšími drogami. Receptura na výborný „prsní čaj": list jitrocele 100 g nať vítodu 50 g nať yzopu 50 g list podbělu 30 g nať bazalky 20 g Podáváme 4krát denně šálek nálevu, co nejteplejší, nejlépe mezi jídly. Možno sladit medem. 9
Vítod
252
hořký
) Vítod je velice vděčným objektem homeopatického zpracovávání. Základem je čerstvá kvetoucí nať trhaná v létě, v červenci, nejlépe krátce před polednem. Upravuje se lihem 70% a pak se potencuje na D3 lihem 30%. Obecně užíváme tinkturu v D3 s dávkováním 3krát denně 6 kapek, po jídle. Užívání je velice zajímavé. Kromě aplikací identických s alopatií jsou homeopatika také účinná při astmatu, při potížích dýcha253
cích cest obecně, ale také při anémii, při nedostatečné sekreci mateřského mléka, při chronické bronchitidě atd.
YUCCA
10
> Účinnější drogo je dovážený kořen Senegy zvaný vítod senega (Polygala senega L.). V tomto případě však při překročení terapeutické dávky může vzniknout nevolnost se zvracením, případně až hemolýza červených krvinek. V dávkování, jaké jsme uvedli nahoře, však žádné nebezpečí nehrozí.
JUKA VLÁKNITÁ Čeleďagávovitých (Agavaceae)
YUCCA FILAMENTOSA L. Juka vláknitá
^ Juka vláknitá je vždyzelená rostlina, vyhánějící z vytrvalého oddenku zcela krátký pníček, na kterém spočívá bohatá růžice tuhých, podlouhle kopinatých, až 0,5 metru dlouhých listů, které mají na okrajích bělavá, zkroucená, 5 až 8 cm dlouhá opadavá vlákénka. Ze středu listové růžice vyrůstá přímý, až 2 metry vysoký stvol, rozvětvující se v bohatou latu zvonkovitých, namnoze ničích, belavých a vně zelenavých květů. Plodem je mnohosemenná tobolka. 2
> Rod Yucca zahrnuje asi 30 druhů, vesměs pocházejících z Ameriky, kde se také hojně pěstuje, zejména v Arizoně, Virginii, v Mexiku a Peru. Druhy rodu Yucca se používají především jako technické, vlákninové rostliny, ale v poslední době stále častěji i jako rostliny léčivé. U nás se juky mohou pěstovat ve velkých kořenáčích nebo v zahradách. Ačkoliv zpravidla bohatě kvetou, nevytváří plody, protože u nás není hmyz, který by mohl zabezpečit opylení. 3
) Drogou je především kořen (Radix yuccae), méně často listy (Foliům yuccae) nebo jiné rostlinné části většiny druhů rodu Yucca. V poslední době se nejčastěji používá droga z druhu Yucca shigidera. 254
255
4
> Hlavní obsahovou látkou d r u h u Yucca shigidera jsou saponiny zvláštní chemické povahy, dále enzymy, organické kyseliny, minerální látky a další složky. 5
> S ohledem na zvláštní chemickou povahu saponinů má juka mimořádné schopnosti ve smyslu vyplavování škodlivých a toxických látek z organismu, a to jak látek, které se do těla dostaly zevně, t a k i vnitřních toxických zbytků vlastní látkové výměny. J u k a t a k velmi příznivě ovlivňuje všechny stavy, kde se jedná 0 tzv. „zanesení" organismu, a stavy spojené se zánětem. Takovým stavem může být například revmatoidní artritida, ale t a k é choroby střev, n a p ř í k l a d choroba Crohnova, proktokolitida, ulcerózní kolitida, nerevmatické záněty kloubů a další mnohdy nepojmenované stavy. J u k a výrazně snižuje hladinu krevního cholesterolu a s trochou nadsázky se dá říci, že člověka i omlazuje. Výrazně podporuje jaterní funkce a celkovou i m u n i t n í reaktibilitu těla. 6
) Do České republiky se juka dostává výhradně formou továrně připravených specialit, k t e r é mají dávkování a dobu léčby obvykle podrobně rozvedenou na obalu. 7
"^s**^,^
) J u k a je m i m o ř á d n ě v h o d n á pro detoxikaci o r g a n i s m u zejména u lidí středního věku a u lidí starších. Úměrně „zanesení" se ovšem zvyšuje dávkování a prodlužuje i doba léčby. Obecně platí, že léčba jukou má být doprovázena hojným pitím vody nebo i tuzemských tzv. krev čistících čajů, například pampeliškového, vřesového nebo čaje ze rdesna ptačího, aby se škodliviny mohly snadněji rozpouštět a vyplavovat. 8
Juka vláknitá 256
> Při léčbě jukou je potřeba předvídat, že mimořádný očistný efekt nemůže organismus ponechat bez povšimnutí, takže by nás neměl překvapit zhoršený zdravotní stav v prvých dnech, vlastně reakce organismu, projevující se výjimečně i po týdnech léčby, případně 1 opakování chorobných potíží, které jsme sice dříve měli, ale už jsme na to pozapomněli. 257
Podle našich relativně krátkodobých zkušeností se nám jeví optimální léčba jukou takto: Minimální doba léčby je dlouhá 4 týdny. Tuto dobu léčby volíme jen výjimečně, například při doléčování apod. Průměrná doba léčby činí 6-10 týdnů a postačí na důkladnou detoxikaci v drtivé většině případů. Maximální hranici nelze přesně stanovit, protože každý organismus bývá jinak zanesen a jinak reaguje. Přikláníme se k názoru, že jakákoliv velmi dlouhodobá léčba bývá nejen zatěžující, ale i diskutabilní. Proto ani léčba jukou by neměla být vedena heslem „čím více a déle, tím lépe", protože to obvykle nebývá pravda. Proto doporučujeme maximální dobu léčby půl roku nepřetržitě. Velký význam má spojení léčby jukou s kratší či delší hladovkou nebo alespoň přísným půstem, což umocňuje dosažené výsledky. 9
) S homeopatií nemáme zatím žádné zkušenosti, protože k nám přichází juka již v různém zpracování a také v různém ředění, pravděpodobně z hlediska jen obchodního, dostatečně velkém. 10
) Jako v mnoha jiných případech i juka byla pro terapeutickou praxi objevena pozorováním a vyhodnocováním lidových léčitelských praktik, v tomto případě indiánských. Indiáni juku považují za nejkrásnější pouštní rostlinu a ne náhodou ji nazývají Strom života nebo též Strom prorokův, případně Zlatou jukou. Pod názvem Golden yacca se také u nás obchodně i jinak rozšiřuje. Doporučujeme však opatrnost jak při nákupu, tak i při užívání. Pro relativně krátkou dobu používání juky v naší fytoterapeutické praxi nemůžeme přesně říci, který z nabízených preparátů z yuccy je nejúčinnější, protože o reklamní tvrzení není dost dobře možné se seriózně opírat.
ZBEHOVEC AJUGAREPTANSL.
ZBĚHOVEC PLAZIVÝ Čeleďhluchavkovitých (Lamiaceae)
Zbehovec plazivý
V Z vytrvalého oddenku zběhovce plazivého vyrůstají plazivé listnaté výběžky a přímé, asi V4 m vysoké, jednoduché, dvouřade chlupaté, jinak však lysé lodyhy porostlé oddálené listy podobného tvaru, jako jsou listy přízemní. Přízemní listy jsou poměrně velké, řapíkaté, podlouhle vejčité, slabě zubaté až skoro celokrajné. Květy vyrůstají z paždí listenů v hořejší části lodyhy a jsou umístěny v lichopřeslenech. Barvu mají modrou až modrofialovou, výjimečně i růžovou nebo bílou. Po odkvětu koruna květní neopadává, nýbrž zvadne a uschne na plodu, kterým je tvrdka. 2
> Zbehovec je poměrně hojná bylina vlhčích luk, pastvin, bývá častá též na okrajích lesů, na mýtinách a na zahrádkách. 3)
Používanou částí je kvetoucí nať (Herba ajugae).
4)
Soudobá farmakognosie se zběhovci příliš nevěnuje, takže není dostatečně probádán. Obsahuje třísloviny, barviva, hořčiny, organické kyseliny, minerální látky, taninové substance, éterický olej, kaučuk i organické soli. 5
) Droga mírně snižuje krevní tlak, ovlivňuje příznivě trávení, působí proti bolestem žaludku a trávicího ústrojí a také mírně uklidňuje. Má lehce protirevmatický účinek a lze ji užít též do mastí na
258
259
podlitiny nebo ke koupelím zraněných končetin. Tinktura s malým přídavkem medu a strouhaného kamence je dobrým lékem k ošetřování různých afekcí v dutině ústní, nesoucích souborný název stomatitidy. 6
> Podáváme nálev v obvyklých dávkách, zpravidla šálek 2 až 4krát denně, případně tinkturu v dávce od 25 do 35 kapek, rovněž 2 až 4krát denně. 7)
S ohledem na malé znalosti o droze ji nedoporučujeme k dlouhodobému podávání a léčbě zcela malých dětí ani těhotných a kojících žen, a to i přesto, že nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky. Před sólovým podáváním dáváme přednost vmíchávání drogy do směsí. 8
> Zběhovec má něco, čemu říkáme „příjemná hořčinka". Nepůsobí nijak razantně, ale to může být v mnoha případech velmi žádoucí. Používáme jej zejména jako náhradu mnohem účinnější ožanky kalamandry, a to buď v případě její nedostupnosti anebo tehdy, jestliže chceme dosáhnout výrazně mírnějšího působení. 9
) Doporučujeme drogu zpracovávat homeopaticky, protože z a r u č u j e m í r n é , ale t r v a l é p ů s o b e n í u osob zvlášť citlivých. Používá se čerstvá kvetoucí nať trhaná obyčejně v červenci, nejlépe mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Zpracovává se podle §2 nebo §3 podle šťavnatosti, lihem 80%. Dále se ředí lihem 40% až do potence D4. Obecně užíváme potenci D4 s dávkováním 3krát denně 9 kapek, před jídlem. Užíváme jako v alopatii; obecně pak jako tonikum, proti astmatu, při kašli, ale také při hnisavé angíně a při řadě ženských onemocnění. 10
Zběhovec plazivý
260
) Zběhovec býval velmi ceněn v alchymii při výrobě kvintesencí, kde sloužil pravděpodobně jako katalyzátor. Máme zato, že tuto drogu nelze rozhodně řadit mezi obsolentní čili zastaralé. Její čas zřejmě teprve přijde. 261
ZIMOLEZ ZIMOLEZ OVIJIVY Čeleďzimolezovitých (Loniceraceae)
LONICERAPERICLYMENUM L. Zemolez ovíjavý
^ Zimolez ovíjivý je popínavý keř, dorůstající obyčejně pětimetrové výšky. Listy má krátce řapíkaté, podlouhlé až eliptické, i nejvyšší jsou nesrostlé, celokrajné nebo slabě laločnaté, jen v mládí na rubu pýřité. Květy vyrůstají ve vrcholových hlávkách, asi na pěticentimetrových stopkách. Vlastní květ má korunu o velikosti asi 40 až 50 mm, žlutavě bílou, často zevně červeně zbarvenou, dvoupyskou. Plodem jsou červené, někdy srostlé bobule. 2
) Zimolez je roztroušeně rostoucí keř, vyhledávající lužní lesy, nivy, okraje listnatých lesů, krovinaté stráně apod. V současnosti je hojně používán pěstovaný zimolez japonský (Lonicera japonica Thunb.). 3
) Drogou je květ (Flos loniceri periclymeni) sbíraný krátce po rozkvětu, nejlépe počátkem léta. Ze zimolezu japonského používáme především poupata (Gemmae loniceri japonici) a čerstvé stonky, letorosty (Stipites loniceri j aponici). 4
> Účinnými látkami v drogách jsou ílavonoidy, třísloviny, sliz, polysacharidy, stopy saponinů, kyselina sylicylová, minerální látky. 262
Zimolez ovíjivý 263
5
> Květy působí jako výtečné antiastmatikum, podporují vykašlávání, tlumí křečovité stahy a bolesti, lehce projímají. Poupata jsou vhodná k podávání v začátcích horečnatých onemocnění, dovedou působit na podporu látkové výměny a tím přispívat k detoxikaci organismu. Větvičky tlumí průjmová onemocnění a působí protirevmaticky. 6
) Květ aplikujeme formou nálevu, případně sirupu, podávaného v obvyklých dávkách. Poupata užíváme ve formě odvaru, kdy na denní dávku, odpovídající 0,6 litru, dávkujeme obvykle 20 až 25 g drogy. Pokud chceme poupata aplikovat jako gemmoterapeutikum, podáváme tinkturu (příprava a dávkování jsou popsány v kapitole o gemmoterapii v V. dílu). Hlavní indikací tu bude zánět žaludku a střev - gastroenteritida, zvláště pokud jde o onemocnění, vyvolané alimentárně neboli potravinami.
vá se podle §2 lihem 70%. Potencuje se až do D7 lihem 30%. Obecně užíváme v potenci D6 s dávkováním 3krát denně 6 kapek, po jídle. Užíváme jako tonikum i zdroj vitaminů, opět stejně jako v alopatii, ovšem se širším polem účinnosti od jaterních potíží, přes kašel až po revmatismus a furunkulózu. 10)
Stará lidová pověra nebo spíše zkušenost praví, že přiložení rozmačkaných květů na čelo formou obvazového obkladu tlumí bolesti hlavy a zostřuje duševní schopnosti, zejména paměť a koncentraci.
7
) I když samostatné podávání je možné, zásadně dáváme přednost podání drogy ve směsích, podle indikačních okruhů působení určité byliny. V terapeutických dávkách se nevyskytují žádné nežádoucí účinky a nejsou definovány ani kontraindikace. Překročení dávky vyvolává nauseu neboli pocit ošklivosti a posléze i zvracení. Droga není určena pro dlouhodobou aplikaci. Plody prakticky všech zimolezů jsou více, či méně toxické a měli bychom před nimi varovat především děti! 8
> Naše protiastmatická specialita: nať sporýše 100 g květ zimolezů 60 g kořen omanu 40 g list podbělu 30 g list jitrocele 20 g Připravujeme a podáváme jako bylinářský čaj podle Kloudy v dávce asi 0,75 litru denně. Pijeme z termosky, po doušcích. 9
> Homeopaticky se využívá květ, který se sbírá brzy po rozkvětu, nejlépe v květnu, krátce před polednem nebo v poledne. Zpracová-
264
265
ZLUTUCHA ŽLUŤUCHA ORLÍČKOLISTÁ
THALICTRUM AQUILEGIFOLIUM L.
Čeleďpryskyřníkovitých (Ranunculaceae)
Žltuška orlíčkolistá
^ Žluťucha orlíčkolistá je trvalka, dorůstající výšky kolem 1 metru, s krátkým oddenkem a přímou, lysou, jemně rýhovanou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, trojčetně zpeřené, v obrysu široce tříúhlé, lístky 20 až 30 mm okrouhlé až obvejčité, tenké, lysé, vpředu vroubkovaně, až zastřihovaně laločnaté. Květenství je latnaté, květy přímé, kalich dlouhý 4 až 6 mm, ušty obvejčité, zelené, záhy opadavé. Tyčinek je mnoho, nitky jsou nahoře kyjovitě ztluštělé, fialové až bělavé, mnohem delší než kalich. Plodem jsou sedmimilimetrové nažky, hladké, křídlaté, dlouze stopkaté, visuté. Kvete v květnu až červenci. 2
) Žluťucha vyhledává lužní a humózní lesy, horské bylinné a kapradinové nivy. Půdy má ráda vlhčí, propustné, živné, více či méně vápenaté, písčitohlinité. Roste roztroušeně po celém území České republiky. Rod žluťucha představuje velkou řadu druhů, z nichž některé jsou velmi proměnlivé. V léčitelství je nejčastěji užívána žluťucha menší (Thalictrum minus L.), která patří právě k těm nejproměn266
Žluťucha orlíčkolistá 267
livějším. My jsme zařadili žluťuchu orlíčkolistou proto, že je ze všech žluťuch u n á s nejhojnější a její obsahové látky se velmi blíží d r u h u žluťucha menší. 3
) Předmětem sběru je kvetoucí nať (Herba thalictri), sbíraná v květnu a červnu. 4)
10)
Žluťuchový odvar je velmi vhodným léčivem na omývání nehojících se bércových vředů. Žluťuchová mast, připravená obvyklým postupem z tinktury nebo jemně mleté naťové drogy, příznivě ovlivňuje mikrobiální ekzémy a některé typy kožních plísní.
Droga obsahuje složitý komplex látek výrazně fytoncidního cha-
rakteru. 5
) Droga působí baktericidně v širokém spektru na ř a d u bakterií gram-pozitivních i gram-negativních, rovněž na některé plísně, a je z n á m i účinek virostatický. Používáme vnitřně i zevně všude tam, kde je zapotřebí antibiotického účinku. 6
) Drogu vnitřně aplikujeme výhradně formou tinktury, v dávkách 2 až 4krát denně 20 až 25 kapek, při dobré snášenlivosti lze podávat 30 až 35 kapek. Zevně lze použít kašovitého obkladu z listů nebo odvaru z listů. 7
) S ohledem na přítomnost některých alkaloidů, jejichž eventuální toxicita není dostatečně probádána, doporučujeme vnitřně využívat pouze tinkturu, ovšem ne dlouhodobě a navíc nepřekračovat dávky. Pro malé děti, těhotné a kojící ženy není žluťucha indikována. 8)
Žluťuchovou tinkturu v množství asi 1 lžičky na sklenici šalvějového čaje podáváme jako vysoce účinné kloktadlo, a to nejméně 6krát denně. 9
) Homeopaticky se zpracovává čerstvá kvetoucí nať sbíraná těsně po rozkvětu, v květnu a červnu, nejlépe před polednem kolem jedenácté hodiny. Zpracovává se podle §3 lihem 80%. Dále se pak potencuje lihem 40% až do ředění D5. Obecně užíváme nejčastěji v potenci D4 s dávkováním 3krát denně 7 kapek, před jídlem. Užíváme ve všech případech, kdy je třeba zajistit účinek fytoncidní, bakteriostatický, a v případech, kdy existuje virový podíl na onemocnění. 268
269
PROBLEMATIKA LÉČIVÝCH BYLIN Z POHLEDU EU
Podle stejnojmenného příspěvku RNDr. D. Nové z Ústředního poradního sboru pro léčivé rostliny při Ministerstvu zdravotnictví ČR v časopisu Česká a slovenská farmacie č. 1/1997.
Počet druhů používaných vegetabilních drog i způsob jejich využití jsou v jednotlivých zemích rozdílné a liší se i legální stav prodeje fytofarmak. Ta jsou většinou distribuována sítí lékáren, někde jsou však prodávána v tzv. dragstórech (Holandsko) nebo v prodejnách zdravé výživy (Belgie, Francie, Itálie, Velká Británie). V rámci zjednodušení obchodu s touto komoditou v zemích EU je nezbytné sjednotit pohled na fytofarmaka jak po stránce obchodní, tak i po stránce právní. Fytofarmakum je finální, označený léčivý výrobek, který obsahuje jako účinné složky nadzemní nebo podzemní části rostlin, nebo jiné látky rostlinného původu nebo jejich kombinace, buď v surové stavu nebo ve formě rostlinných přípravků. Rostlinnými látkami se rozumějí šťávy, gumy, oleje, silice a některé další látky tohoto charakteru. Fytofarmaka mohou vedle toho obsahovat i látky pomocné, ne však ve formě účinných látek. Za fytofarmaka také nejsou považována léčiva, která vedle rostlinného materiálu obsahují také chemicky definované účinné látky včetně izolovaných látek z rostlin. Členskými státy EU byla zřízena Evropská nadace pro fytoterapii - European Foundation for Phytotherapy a organizace ESCOP - European Scientific Cooperative on Phytotherapy. Proběhla řada jednání, která měla sjednotit sporné body, a ke slovu přišel i Evropský soudní dvůr v Haagu. Bylo určeno, že bylinné čaje je třeba pokládat za léčivo, a to i v případě, že jsou obecně pokládány za potravinu a nejsou u nich známy žádné terapeutické účinky. Rovněž různé výtažky, jako například hlohová tinktura, nemohou být pokládány za potravní doplňky, ale za léčiva. V zemích EU je v současné době používáno asi 1 400 vegetabilních drog. Byly přijaty zásady, že byliny jsou vlastně léky a tudíž ač volně prodejné - je nebude možno nabízet formou samoobslužného prodeje nebo zásilkové služby. Je vhodné, aby čtenáři našeho Herbáře věděli, že některé byliny, a to i takové, které jsme našim čtenářům doporučovali, upadly
v EU (spíše u farmaceutických monopolů) do nemilosti, a nebudou proto vůbec distribuovány. Toto čeká i nás po vstupu České republiky do těchto struktur a po příslušném sjednocení legislativy.
272
273
UVÁDÍME PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH „ŠPATNÝCH" BYLIN
Vyjádření nebo poznámky v textu, uvedené v závorce, jsou dílem autorů Herbáře. obsahuje tzv. furokumariny, které jí propůjčují fototoxicitu. Učenci neprokázali žádný léčivý účinek.
ANDĚLÍKA LÉKAŘSKÁ
DŘIŠŤÁL DRÁČ
obsahuje alkaloid berberin.
obsahuje pyrolizidinové alkaloidy s hepatotoxickými a kancerogenními účinky.
BRUTNÁK LÉKAŘSKÝ
KOPRETINA BÍLÁ
obsahuje neurotoxický thujon.
obsahuje pyrolizidinové alkaloidy s hepatotoxickými a kancerogenními účinky.
UŽANKA LÉKAŘSKÁ
KAPRAĎ SAMEC
je více jedovatá, než učenci dosud myslili.
Oplodí VLAŠSKÉHO OŘECHU obsahuje juglon, který má mutagenní a karcinogenní účinky. obsahuje přílš mnoho estragolu, který je genotoxický pro myši a jiné hlodavce. Droga nemá žádné léčivé účinky. (Vypadá to jako špatný vtip, že?).
BAZALKA PRAVÁ
DEVĚTSIL LÉKAŘSKÝ PETRŽEL KADEŘAVÝ
obsahuje pyrolizidinové alkaloidy.
obsahuje mnoho apiolu s abortivními účin-
ky nemá žádný terapeutický účinek, je jedovatá na genetické úrovni.
ROUTA VONNÁ
• • •
MOŘENA BARVÍŘSKÁ
tu. STARČEK
obsahuje jedovatý lucidin, jinak též viz rou-
(všechny druhy) obsahuje pyrolizidinové alkaloidy.
KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ nemá žádné léčebné účinky (zvláště pozoruhodné) a je nebezpečný obsahem pyrolizidinových alkaloidů.
•
OŽANKA KALAMANDRA
•
PODBĚL LÉČIVÝ
•
nemá léčivý účinek - viz také kostival.
BRČÁL BARVÍNEK
králíků.
narušuje jaterní činnost.
nemá léčivý účinek a poškozuje krvetvorbu
Z uvedených drog, které budou postupně zcela zavrženy, lze zatím tolerovat zevní užití kostivalu na neporušenou pokožku a jen se souhlasem lékaře (který o tom ovšem většinou nemá ani zdání), a to maximálně po dobu 6 týdnů v roce a ne v těhotenství. Dále pak vnitřní užití podbělu a devětsilu maximálně po dobu 6 týdnů v roce v nízkých dávkách, ne v těhotenství a při kojení. Výsledky musíme chtě nechtě brát v potaz, i když lze mít jisté pochybnosti o použité metodice výzkumu. (Například toxicita podbělu byla prokazována tak, že vybrané krávy dostávaly k snědku pouze podběl a poté, co ho pozřely více než 400 kilogramů, postupně zcepeněly a měly K.O. játra. Výzkum financovaly farmaceutické firmy vyrábějící chemické preparáty - podle zprávy z německého tisku.) Informujeme proto objektivně naše čtenáře, byť jsme z praxe přesvědčeni, že s toxicitou takových bylin, jako jsou bazalka nebo ožanka, to zdaleka není tak hrozné. První výsledky už jsou zde. Od 1. ledna 1998 nabyla účinnosti vyhláška MZd ČR č. 245 ze dne 16. září 1997, nazvaná Seznam rostlin využívaných pro farmaceutické a terapeutické účely, která již většinu uvedených rostlin neobsahuje, a tím je de iure vystavuje mimo hru.
274
SEZNAM POUŽITE A DOPORUČENÉ LITERATURY
Aichele Dietmar a kol.: Co to kvete? (Ikar, Praha, 1995)
Červenka M. a kol.: Z našej prírody (Príroda, Bratislava, 1978)
Gumowská Irena: Lékárna v kuchyni (Mladá fronta, Praha, 1992)
Kovaleva R. G.: Lečenije rastěnijami (Medicina, Moskva, 1971)
Akopov I. E.: Krovoostanavlivahušče rastěnija (Medicína UzCCP, Taškent, 1977)
Červenka M. a kol.: Slovenské botanické názvoslovie (Príroda, Bratislava, 1989)
Gumowská Irena: Zdraví na talíři (Mladá fronta, Praha, 1994)
Kremer Bruno: Stromy (Ikar, Praha, 1995)
Angererová Tatiana: Vsak dan zdravilne rastline (Mohorjeva založba, Klagenfurth, 1989)
Červený Karel a kol.: Léčba výživou (Neografia, Martin, 1994)
Gursky Zlatko: Zlatna knjiga lekovitogo bilja (Matica hrvatska, Záhřeb, 1983)
Kresánek J. a kol.: Atlas liečivých rastlín a lesných plodov (Osveta, Martin, 1977)
Dehin Robert: Zielony lekarz, pan dr. Aloes (Bibliofil, Varšava, 1994)
Haigh Ráchel: Kuchyňa zdravia (Slovart, Bratislava, 1992)
Dolejší A. a kol.: Méně známé ovoce (Brázda, Praha, 1991)
Hejny S. a kol.: Botanika (Dona, České Budějovice, 1993)
Kresánek J. a kol.: Prír. atlas liečivých rastlín (Osveta, Martin, 1985)
Dostál Josef: Nová květena ČSSR, díl I-II (Academia, Praha, 1989)
Holzner W. a kol.: Das kritische Heilpflanzenhandbuch (Orac, Vídeň, 1985)
Ašič Simon: Priročnik za nabiranja zdravilnych rastlín (Mohorjeva družba, Čelje, 1989) Baloun Jan: Rostliny způsobující otravy a alergie (Avicenum, Praha, 1989) Baloun Jan a kol.: Farmaceutická botanika (Osveta, Martin, 1989)
Dugasová A. a kol.: Babkine bylinky (Vyd. agent., Prešov, 1995)
Blažek Zd. a kol.: Domácí léčivé rostliny (Zdravotnické nakl., Praha, 1953)
Fischerova R. a kol.: Kosmetika ze zahrádky (Granit, Praha, 1995) Futák J. a kol.: Slovenský herbář, díl I-II (Spolok sv. Vojtecha, Trnava, 1946)
Bodlák Jiří: Příroda léčí - Bylinář na konci XX. století (Granit, Praha, 1995)
Gamlin Linda: Evoluce (Nakl. dům OP, Praha, 1991)
Bodlák J. a kol.: Léčivá síla bodláků (Fontána, Olomouc, 1995)
Garey William: Potraviny jako léky (EKO-Consulta, Bratislava, 1996)
Bohinc Pavle: Slovinské zdravilne rastline (Mladinska knjiga, Lubljana, 1979)
Gašpierik F: Zázrak menom Fytoterapia (Genezis, Bratislava, 1991)
Brennessová L.: Bylinář (Fortuna Print, 1994) Burne David: Rostliny (Tatran, Bratislava, 1991)
Grau J. a kol.: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny (Ikar, Praha, 1996)
Coombes A. J.: Stromy (Osveta, Martin, 1996)
Grinkevičová N. I.: Farmakognozija (Medicina, 1989)
Časopisy Naše léčivé rostliny (Bratislava, 1967-97)
Grunertovi R. a H.: Houby (Ikar, Praha, 1995)
276
Kroeber L.: Das neuzeitliche Kräuterbuch (Hippokrates Verlag, Stuttgart, 1934) Lánská Dagmar: Plané rostliny v kuchyni (Artia, Praha, 1980)
Hopmannová E. E.: Druidský herbář (Volvox Globator, Praha, 1996)
Lhoták Kamil: Farmakologie (Fond A. Lhotákové, Praha, 1934)
Chalabala M. a kol.: Encyklopédia farmácie (Osveta, Martin, 1991)
Lipnickij S. a kol.: Zelena apteka v veterinarii (Urážaj, Minsk, 1987)
Charčenko N. S. a kol.: Likarski roslini i ich zastosuvanja v narodni medicini (Zdorovja, Kyjev, 1979)
Lockie A. a kol.: Homeopathy (Dorrling Kindersley, London, 1995)
Jirásek V. a kol.: Naše jedovaté rostliny (NČSAV, Praha, 1957)
Macků J. a kol.: Naše liečivé rastliny (SAV, Bratislava, 1957)
Jurkevič J. D.: Lekarstvennyje rastěnija i ich primeněnije (Nauka i technika, Minsk, 1974)
McVicarová J.: Bylinky - velká kniha (Volvox Globator, Praha, 1995)
Kneipp Sebastian (upr. J. H. Kaiser): Novi velikí Kneippov priročnik (ZTT, Terst, 1980)
Mareček F. a kol.: Zahradnický slovník naučný I-III (ÚZPI, Praha, 1995-97)
Korbelář J. a kol: Naše rostliny v lékařství (Zdravotnické nakl., Praha, 1968)
Mathiolli P. O:. Přírodní léčba čili Herbář aneb Bylinář (Faksimilie B. Kočího, 1931)
Košťálová D. a kol.: Homeopatia a prírodné liečivá (Príroda, Bratislava, 1983)
Mességue M.: Des Hommes et des Plantes (Opera Mundi, Robert Laffont éditions, Paříž, 1970)
277
Mességue M.: Mon Herbier de Santé (Opera Mundi, Paříž, 1975)
Pejml Karel: Kytice čarovných rostlin (Dauphin, Liberec, 1996)
Schultes R. E.: Rostliny bohů (Volvox Globator, Praha, 1996)
Traxl V: Léčivé rostliny ze zahrady (Květ, Praha, 1992)
Mijatovič J.: Travé i melemi (Potrošački informátor, Bělehrad, 1982)
Petkov Veselin: Sovremenna fitoterapija (Medicina i fiskultura, Sofie, 1988)
Sobotka P: Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích a obřadech (Matice česká, Praha, 1879)
Turova A. D.: Lekarstvennyje rastěnija CCCP i ich primeněnie (Medicina, Moskva, 1974)
Mika Karol: Fytoterapia (Osveta, Martin, 1988)
Podbiegowski Z.: Slownik roslin uzytkowych (PWRL, Varšava, 1974)
Minařík Jan: Farmakognosie (Avicennum, Praha, 1979) Muller Karel: Soudobý lékařský herbář květeny ČSR (Praktický lékárník, Praha, 1936) Muravjeva D. A.: Tropičeskie i subtropičeskie lekarstvennyje rastěnija (Medicina, Moskva, 1983) Mycák V.: Pestovanie liečivých, aromatických a koreninových rastlin (ŠPN, Bratislava, 1953) Nováková B. a kol.: Praktická aromaterapie (Pragma, Praha, 1992) Odyová Penelope: Velký atlas léčivých rostlin (Osveta, Martin, 1995) Odyová Penelope: Domácí herbář (Ikar, Praha, 1996) Olechnovicz V. a kol.: Rosliny lecznicze, stosowane u dzieci (PZWL, Varšava, 1986) Opletal L. a kol.: Adaptogeny rostlinného původu (Avicennum, Praha, 1996)
Stadtlaender Ch.: Lepota iz cvetja in sadja (ZTT, Terst, 1988)
Valíček P. a kol.: Užitkové rostliny tropů a subtropů (Academia, Praha, 1989)
Polívka R: Názorná květena zemí koruny české I-IV (Promberger, Olomouc, 1901)
Staneva D. a kol.: Bilkite ve vseki dom (Medicina i fiskultura, Sofie, 1982)
Valíček P. a kol.: Tropické a subtropické ovoce (Brázda, Praha, 1996)
Polívka R: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (Promberger, Olomouc, 1908)
Starý R a kol.: Atlas léčivých rostlin (SPN, Praha, 1986)
Van Dyok Li a kol.: Lekarstvennyje rastěnija CCCP i Vietnama (Medicina, Moskva, 1987)
Poluninová M. a kol.: Léčiva z přírody (Gemini, Bratislava, 1994)
Surya G.: Die verborgenen Heilkräfte der Pflanzen (H. Bauer Verlag, Rreiburg/Breisgau, 1960)
Pospíšil R a kol.: Užitkové rostliny jižních zemí (Academia, Praha, 1989)
Suwall P. O.: Medicinal Plants of Nepal (Thapathall, Káthmandú, 1982)
Preuschoffová G.: Léčivá síla stromů (Ivo Železný, Praha, 1996)
Šamala Jiří: Subtropy I—II (Citrusář, Brno, 1996)
Rada Karel: Léčivé čaje (Osveta, Martin, 1969)
Šmíd Mil.: Průvodce odbornými názvy rostlin (VŠZ, Praha, 1987)
Rechtová Ch.: Kuchyňské bylinky pěstované biologicky (Svojtka a Vašut, Praha, 1996)
Thurzová L. a kol.: Malý atlas liečivých rastlin (Osveta, Martin, 1983)
Rystonová I.: Byliny a jejich lidové názvy (Vodnář, Praha, 1996)
Tisserand R.: Umění aromaterapie (Alternativa, Praha, 1992)
Zentrich J. A.: Byliny v prevenci (Pontána, Olomouc, 1991)
Seitz P.: Bylinky na zahrádce a v kuchyni (Granit, Praha, 1994)
Tomko J. a kol.: Farmakognózia (Osveta, Martin, 1989)
Zentrich J. A.: Byliny, lidé, hledání (Rontána, Olomouc, 1992)
Ozerowski A. a kol.: Rosliny lecznicze (IWZZ, Varšava, 1987)
Smerdžieva M. a kol.: Léčivé houby dříve a nyní (Alternativa, Praha, 1996)
Pamukov D.: Prirodna apteka (Zamizdat, Sofie, 1981)
Senft E. a kol.: Lékárenská učebnice (Farm. spol., Praha, 1899)
278
Větvička V. a kol.: Stromy a kry (Príroda, Bratislava, 1992) Vidmajer J.: Zelišča i čaji in kozmetika (CZ, Lublaň, 1980) Wagner T: Pridelovanie zdravilnih rastlin (Kmečki glas, Lublaň, 1980) Weiss R. R: Lehrbuch der Phytotherapie (Hippokrates Verlag, Stuttgart, 1980) Willforth R.: Zdravilne rastline in njih uporaba (ZO, Maribor, 1978)
279
Jiří Janča Josef A. Zentrich
HERBÁŘ
LÉČIVÝCH ROSTLIN 6. DÍL
Ilustrace Magdalena Martínková Grafická úprava a návrh obálky Jan Skoda Sazba Adam Friedrich Litografie Typo JP Praha Tisk Tiskárny Vimperk a. s., Pasovská 55, Vimperk Vydalo nakladatelství EMINENT P. O. Box 298 111 21 PRAHA 1 I. vydání 98/03/25 ISBN 80-85876-45-0
Herbář léčivých rostlin Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha vychází postupně po dílech. Jednotlivé díly nebo celý soubor si společně s publikacemi, uvedenými na zadní straně této knihy, můžete objednat na adrese nakladatelství.
